RUDÝ PRAPOR.cz

„Demopravice“ společně s Hamáčkovým pragmatickém křídlem ČSSD se dočkala! Po dlouhých taškařicích byl ministr kultury Staněk odvolán! „Oslavné“ komentáře na sebe nenechaly dlouho čekat, včetně komentáře sběratele funkcí – primátora Plzně Martina Baxy (ODS), že po odcházejícím Staňkovi zůstane velmi problematické dědictví.

Kauza tak opět zastínila daleko důležitější problémy, se kterými si společnost neví rady a jejichž vyřešení není záležitostí jedné generace. Příkladem budiž kůrovcová kalamita, ve které je skutečná škoda dnes téměř nevyčíslitelná, způsobující navíc zhoršení životního prostředí dalším pokolením.

Nebylo možná ale záměrem některých dřívějších osob, které „rozhodovali“ o likvidaci kůrovce navodit současný katastrofický stav? S odstupem deseti let tak hořce žalostně působí vzkaz tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka na adresu Miloše Zemana, který jej kritizoval za nedostatečné kroky v boji s kůrovcem. Bursík v něm Zemanovy argumenty označil za povrchní a pomýlené a vzkázal, že lesy nejsou mrtvé.

Je úsměvné zjištění, že po 30 letech úspěšného budování kapitalismu nemáme v zemi dostatek firem pro zpracování kůrovcem napadeného dříví a tak jej z 90 % vyvážíme do ČLR. Do státu, proti kterému právě Bursík z důvodu soustavného porušování lidských práv brojí téměř dvě desítky let.

Mohutný vývoz dříví, které nedokážeme sami zpracovat a výhodněji prodat je ale dalším dokladem, že privatizace po společenském převratu byla provedena úspěšně a Česká republika je ve 21. století v pozici kolonie.

Davy zfanatizovaných občanů v roce 1989 volaly mimo jiné po vládě skutečných odborníků, po vládě ministrů bez „stranické knížky“. S odstupem času nejen na příkladu exministra Bursíka je patrné, že jejich požadavky a přání nebyly vyslyšeny.

Naopak, skutečných odborníků v polistopadových vládách bylo jako šafránu. Hlavním kritérium pro jejich jmenování se staly právě ty stranické knížky. Tentokrát, pro změnu ale barvy modré, oranžové, žluté či zelené.

A předcházející ministři se stranickým průkazem červené barvy? Ti byli v porovnání s ministry typu Martina Bursíka, Kateřiny Jacques, Daniela Hermana či Tomáše Petříčka pouhými „břídily“!

Miroslav Kavij

Pro majitele motorového vozidla každoročně se opakující záležitost. Rozhodnout se, na základě oznámení pojišťovny o výši nové částky za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinného ručení) na další rok, jak dál. Akceptovat zdražení nikoliv o desetikoruny, ale stovky korun za rok? Zůstat pojišťovně „věrný“ i nadále? Vždyť inflace nás provází na každém kroku! Nebo se „ozvat“ a zkusit změnu? Není tajemstvím, že mnohé pojišťovny v úsilí za zachování zákazníka najednou umí divy!

Nejjednodušší v tomto případě je požádat „svoji“ pojišťovnu o zachování výše pojistného z předcházejícího období, na které většinou pojišťovny „slyší“.

Stejně snadné a finančně zajímavější je ale udělat si „přes internet“ cenové srovnání nabídek.

V tomto případě pro mnohé nastane překvapení, když porovnáním zjistí, že z například předepsané částky ročního pojištění ve výši 2986 Kč je najednou 1834 Kč. To vše nejen při zachování stejných parametrů plnění pojistné smlouvy, ale dokonce i stejné pojišťovny! Pak již zbývá jediné. Vypovědět stávající smlouvu a podepsat novou! Nic těžkého, zvláště, když právě „internetový srovnávač“ vám vše zadarmo připraví a naservíruje až pod nos.

Oprášené popřevratové rčení „náš zákazník – náš pán“ již dávno neplatí. Jak jinak si vysvětlit například přístup bank ke svým klientům? Za vzor může posloužit Raiffeisenbank – prohlašující o sobě, že je bankou inspirovanou klienty! Zatímco nové klienty láká na úročení jejich vkladů 3 %, stávající klienty za jejich věrnost „odměňuje“ kreditní úrokovou sazbou podstatně nižší.

S Václavem Klausem, který v popřevratovém období uklidňoval národ prohlášením, že konkurenční a tržní prostředí vše vyřeší, nezbývá než „souhlasit“.

A tak nejen banky, finanční domy, energetické společnosti a obchodní řetězce si dělají se zákazníky každý den, co chtějí. Kritériem a hnacím motorem pro jejich chování je zisk, který je s kapitalismem neodlučitelně spojen. A občan? Žije si přeci spokojeně ve svobodné společnosti, mající možnost svým každodenním svobodným rozhodováním měnit věci ve svůj prospěch!

Miroslav Kavij

Nedávno zveřejněná informace na Aeronetu, kdo skutečně stojí v pozadí demonstrací proti Babišovi, se stala šlágrem mezi sdílenými zprávami uživateli internetu. Aeronet na základě došlých dokumentů a informací publikoval doslova šokující zprávu, podle které za útoky na premiéra Andreje Babiše stojí tři frakce moci. Sudetoněmecké lobby v ČR, Zdeněk Bakala s jeho spřátelenými médii a dále římsko-katolická církev.

Další znepokojivou informací pocházející ze stejného média je sdělení z průběhu letenské demonstrace 23. června. Lídr Milionu chvilek Mikuláš Minář se na ní ukázal v kompletním oblečení nacistické NSDAP a ve stejných hnědých barvách, které používala nacistická strana nejen pro své uniformy, ale stejnou barvu používala i Hitlerjugend. Náhoda? Symbolika? Prvotní náznaky restaurace fašismu v české kotlině, navazující na Ukrajinu?

Na Tomáše Ortela jsou pro jeho kontroverzní texty vedeny mediální útoky, ale provokace Mikuláše Mináře zůstává bez odezvy. Na exprezidenta Klause pro jeho výrok v televizi Prima, že lidé byli sváženi na letenskou demonstraci 23. června 2019 zdarma, bylo podáno trestní oznámení, ale na majitele Aeronetu, případně na autora zde publikovaného článku nikoliv.

Mnohý z občanů si proto klade oprávněnou otázku. Jde o cíleně publikovanou dezinformaci nebo oprávněnou obavu pro český národ? Jedná se o dezinformační informaci nebo ne?

Jasno by občanům mohl udělat svým zasvěceným sdělením pornoherec a výkonný ředitel think – tanku Evropské hodnoty Jakub Janda, případně ministr zahraničí Tomáš Petříček. Oba více než dobře placeni z kapes daňových poplatníků. Nebo se skutečné odpovědi dočkáme až na letenské „opakované“ demonstraci 16. listopadu s dalším fiktivním mrtvým studentem?

Spíše ne. Vždyť skutečnou pravdu o pozadí převratu v roce 1989 jsme se zatím – ani po třiceti letech – nedozvěděli!

Miroslav KAVIJ

Původně ohlášený zámysl Václava Klause mladšího na vytvoření politické strany poté, kdy byl z důvodu nepohodlných názorů a hlasování na půdě Sněmovny vyloučen z nejstarší „polistopadové“ pravicové strany ODS, vyústil nakonec „pouze“ v založení politického hnutí Trikolóra.

Nové politické strany a hnutí se v posledních deseti letech rodí jako houby po dešti. Hlavním lákadlem k získání (k přetažení) voličů je skoncování s korupcí, pojmenování (potrestání) viníků nejen z doby privatizace (rozkradení republiky), bezpečnost občanů. V poslední době obhajoba „tradiční“ rodiny, národních zájmů a vlastenectví.

Jaká je skutečná vůle k pojmenování a potrestání viníků vidíme nejen na příkladu vysmátého oligarchy Bakaly. Jak pracují naše nezávislé soudy je vidět na kauzách spojených s existencí politických stran. Vzorem je vlekoucí se 15letý spor s prodejem Lidového domu ČSSD či uzavření případu tajemné krabice s vínem Davida Ratha. Případ podle tehdejší mediálního líčení jasný jak facka se táhne osmým rokem.

Mnohé z nově vzniklých stran se tak staly pouze „účelovky“ s cílem rozdrobit a rozštěpit strany jak levého, tak pravého politického spektra, byť s minimální dobou jejich existence. Důležité je, že splnily politické zadání těch, kteří skutečně řídí naši zemi. Kdo si dnes vzpomene na Věci veřejné a hlavního protagonistu – v tehdejší době mediální hvězdu nejen TV Nova Radka Johna?

Všechny nově vzniklé strany a uskupení mají jedno společné. Uskutečňování změn v rámci vylepšování současného politického systému kapitalismu s pokračujícím členstvím naší země v EU a NATO. Bohužel bez vystoupení České republiky z nereformovatelné Evropské unie, ze zločineckého agresivního vojenského spolku NATO v režii USA a změny politického systému v zemi – se zásadních pozitivních změn nedočkají ani další generace.

Značka rodiny Klausů, vyražená v pečeti Trikolora hnutí občanů je tak pro mnohé zklamané voliče dalším příslibem na změnu ve prospěch občana. Lidé mají v některých věcech bohužel (a naštěstí pro hnutí Trikolora) krátkou paměť. Rozbití československého státu a hříchy kuponové privatizace, které jsou spojené s bývalým premiérem a prezidentem Klausem jsou dávno zapomenuty, případně odpuštěny.

Miroslav Kavij