Nesouhlasíme s postojem poslaneckého klubu KSČM
STANOVISKO Marxisticko-leninského odborného klubu
22. srpna 2018 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky usnesení „K uctění památky obětí invaze a okupace v roce 1968“ tohoto znění: „Poslanecká sněmovna deklaruje, že vtrhnutí pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.“
Pro tuto formulaci usnesení hlasovali spolu s poslanci pravicových stran, včetně ČSSD, poslanci za KSČM Jiří Dolejš, Vladimír Koníček a Leo Luzar. Ostatní poslanci za KSČM v čele s předsedou ÚV KSČM V. Filipem a předsedou poslaneckého klubu P. Kováčikem se jasnému stanovisku k navrženému usnesení vyhnuli. Žádný poslanec za KSČM proti navrženému usnesení nehlasoval.
Marxisticko-leninský odborný klub hodnotí postoj poslaneckého klubu KSČM jako projev oportunismu, jehož podstatou je, že osobní zájmy jednotlivých poslanců jsou nadřazeny objektivní historické pravdě.
Aktivní podpora pravicového pojetí uvedeného usnesení Vladimírem Koníčkem, Leo Luzarem a zejména Jiřím Dolejšem potvrzuje jejich dlouhodobé politické kolísání a je jen dalším dokladem jejich politické nepevnosti v prosazování komunistických ideálů o sociálně spravedlivé společnosti.
Ve svém celku je postoj poslaneckého klubu KSĆM (a to nejen v souvislosti s uvedeným usnesením k srpnu 1968), jen dalším důkazem jeho rezignace na třídní princip politiky v domácích a mezinárodních podmínkách. Odmítnutí vstupu vojsk Varšavské smlouvy jako projevu internacionální pomoci a přijetí jeho antikomunistické interpretace je ústupem a zradou komunistických ideálů.
Marxisticko-leninský odborný klub posuzuje vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československé socialistické republiky jako důsledek nezodpovědné a dobrodružné politiky vedení Komunistické strany Československa v čele s 1. tajemníkem ÚV KSČ A. Dubčekem, předsedou vlády ČSR O. Černíkem a předsedou parlamentu ČSR J. Smrkovským, kteří jako nejvyšší představitelé ČSSR nezajistili splnění smluv, které podepsali v první polovině roku 1968 se svými spojenci v Čierné nad Tisou a v Bratislavě.
Jejich nedůsledná politika v plnění přijatých závazků a politická rozkolísanost ve vedení KSČ, ale i nedostatky v každodenním životě lidí, omezení základních svobod, byly využity antisocialistickými silami doma i v zahraničí k útokům na ideovou, politickou a ekonomickou podstatu socialistického zřízení.
Politické střety hrozily přerůst v masové konflikty i v možnou občanskou válku.
Chaos v ČSSR byl sledován i v kapitalistických zemích. Není bez zajímavosti, že již v prosinci 1967 byl na 140. zasedání německého Bundestagu projednán a přijat plán vojenské operace „Zástava“, který předpokládal, že za podmínek chaotického vývoje, při rozpadu státní moci v ČSSR a v NDR měly speciální jednotky Bundeswehru vyvolávat pohraniční konflikty a rozvíjet psychologické operace na státních hranicích. Eskalace měla být završena průnikem Bundeswehru na státní území ČSSR a NDR do hloubky 80 až 100 km za účasti 40 000 až 50 000 vojáků Bundeswehru, jako organické součásti NATO. V inkriminované době byly v blízkosti státních hranic plně vyzbrojené jednotky USA…
Taková akce měla být provedena bleskově, aby mohlo nastoupit „politické řešení“. S tím bylo spojováno i uspokojení požadavků tzv. sudetských Němců.
Z výše uvedených a jistě neúplných faktů hrozilo akutní nebezpečí vytržení ČSSR ze společenství socialistických států, což by ohrozilo jejich společné zájmy a světový mír. To si nepochybně uvědomovaly vlády zainteresovaných zemí.
To by si také měli uvědomit všichni aktéři zainteresovaní na přijetí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zejména poslanci za KSČM.
Měli by také vědět, že pojem „okupace“ se obecně používá pro situaci, kdy ozbrojené síly jedné nebo více znepřátelených stran obsadí část nebo celé území druhé strany a jsou schopny jej udržet a vykonávat tam své pravomoci.
To se stalo v případě nacistické okupace ČSR a proto srovnávat vstup vojsk Varšavské smlouvy s nacistickou okupací je primitivní, nacionálně laděný pokus české pravice o manipulaci s myšlením lidí spojený s šířením nenávisti k Ruskému národu, jehož armáda osvobodila Československé národy v roce 1945 před fyzickou likvidací.
Vstupem na naše území v roce 1968 zadržela tato internacionální pomoc ruku těm, kdo o 20 let později Československo rozbili, rozkradli jeho bohatství a zničili společenské, kulturní a sociální hodnoty po desetiletí pracujícími naší země vytvářené.
Polistopadoví vlastizrádci umožnili, že je 80 % rozhodujících výrobních prostředků, všechny významné komerční banky a dokonce i pitná voda v rukách zahraničního kapitálu. Způsobili, že Česká republika není plně suverénní stát. Není to sice čistě vojenská, ale zejména ekonomická a tím do jisté míry i politická okupace naší vlasti spojená s úpadkem českého jazyka a kultury, jako základního kamene existence každého národa.
Marxisticko-leninský odborný klub nesouhlasí s postojem poslaneckého klubu KSČM a s názory poslanců zvolených za KSČM vyjádřený hlasováním v Poslanecké sněmovně a odsuzuje jejich neznalost a nepřipravenost, s kterou k projednávání tohoto politicky důležitého bodu v historii našich národů přistoupili.
V Praze, dne 29. srpna 2018
Členové Marxisticko-leninského odborného klubu
Těm Rusům bychom měli poděkovat…
Těším se na výročí Mnichova, na spílání Anglii a Francii !!!
Už se hodně těším na další kulaté výročí, které tu máme už za pár dnů! Tedy, 80 výročí Mnichova 1938. Tady jsme nebyli zrazeni Sovětským svazem, ale naopak Západem.
Třicátého září budu ladit stanice ČT a ČRo velmi pozorně (!), abych si poslechl, jak budou celé desítky hodin až do samého ochraptění komentátorů brutálně napadat Francii, Itálii, Anglii a Německo, za to co nám tehdy udělali! Tedy v to silně doufám (!), neboť 30. září 1938 bylo pro náš národ tisíckrát tragičtější, jak srpen 1968! Šlo o začátek fyzické likvidace našeho národa! Nejprve zábor Sudet a poté i celé ČSR.
Plán byl jasný: Nepohodlné Čechy povraždit, jiné vystěhovat za polární kruh a další poněmčit. A výsledek? Likvidace Československa jako státu a zároveň fyzická likvidace českého národa. 21. srpen 1968 byl proti Mnichovu naprostá – „selanka“. Tam nešlo o naši likvidaci, likvidaci našeho národa. Naopak, v časech 1973-1975 byl přírůstek nových občánků ČSSR zcela nebývalý o jakém se nám dnes, může jen zdát.
Takže vašnostové z ČT a ČRo, už se těším na vaše emocionální protizápadní výlevy dne 30. září! Těch protiruských už mám dnes opravdu plné zuby!
Dnes raději sleduji Youtube, kde pan Putin tančí v Rakousku na svatbě ministryně zahraničí Kneisslové a pěkně si notuje s premiérem Kurzem. Uvolněná, příjemná rakousko-ruská nálada. Trochu se uvolnit s Putinem na svatbě, než se pořád donekonečna jenom – „hrabat v naší minulosti“. (https://www.youtube.com/watch?v=rJ8Wbmiwrwo)
Tady by bylo dobré vzpomenout ještě jednou rok 1968. Vietnamskou vesnici My Lai. Tam americká armáda vyvraždila 500 civilistů tím nejbrutálnějším způsobem. Znásilňovali ženy, kojencům usekávali hlavy a házeli je do studní, ostatní zmasakrovali a pak je upálili. A slyšeli jste o tom výročí něco v ČT? Kalouskova zaplacená lůza dnes u Rozhlasu, svým řvaním zneuctila památku obětí srpna 1968.
Ignorujte vysílání ČT a Čro jeho cílem je vyvolat nenávist proti Rusku, Zemanovi, Babišovi, SPD, KSČM a všem normálně uvažujícím lidem. Jsou to ubožáci. Prohráli volby a nedokáží se s tím smířit. Bože, kde my to žijeme. Banda řvoucích blbů jde vřeštět k Českému rozhlasu, kvůli komunistům a vzápětí horoucím potleskem odmění po projevu bolševika Štěcha. Zdá se mi to? Vyrovnané a pravdivé zpravodajství ČR a ČT? Tak tomu může věřit opravdu jen primitiv. Výročí Mnichova? Sejdeme se se Sudeťáky, spolu s Hermanem a Schwarzenbergem zavzpomínáme na staré dobré časy, kdy pro nás předchůdci současné generace chtěli jen to nejlepší. Zdravý vzduch na Sibiři ani za plyn, zejména naší židovští spoluobčané nemuseli platit. Jo to byla doba. Hlavně, že tady tehdá nebyl Rus. Kluci revančištičtí, co jsme si, to jsme si! Ten Mnichov se musí oslavit, ne?
Těm Rusům bychom měli poděkovat, že nás alespoň na dvacet let uchránili od kapitalistického marastu a mohlo se narodit více než milion „Husákových“ dětí! A ty děti mohly prožít nádherné dětství v bezpečné zemi, kdy mohly samy dojíždět do škol a na tréninky, nebo chodit různě po venku až do večerních hodin a rodiče se nemuseli bát, že se jim jejich potomstvo už nikdy nevrátí. Jsem „jedno“ z nich.
Byly to krásný časy a my si jich nevážili.
Pozvání na vzpomínkové shromáždění
POZVÁNKA
Ústecká krajská rada Klubu českého pohraničí
pořádá
v sobotu 29. září 2018 od 10 hodin
u pomníčku v Postoloprtech
(Areál městského bazénu, napravo od vstupní brány)
VZPOMÍNKOVÉ SHROMÁŽDĚNÍ
u příležitosti 80. výročí mnichovské zrady
„Již nikdy Mnichov“
Program:
Vystoupení žáků Základní umělecké škola Postoloprty
Manifestační shromáždění u pomníčku a vystoupení poslance evropského parlamentu Ing. Jaromíra Kohlíčka
Beseda v restauraci Flamengo
Srdečně zveme všechny vlastence, vlastenecké organizace i kluby českého pohraničí.
Vojenská přehlídka nebo ukázka vojenské síly?
V přímém přenosu je dnes (24. 8.) našim občanům u příležitosti oslav vyhlášení nezávislosti Ukrajiny sdílena vojenská přehlídka za přítomnosti zástupců sil zemí NATO.
Na správný výklad pojmů jsme si již zvykli. V Kyjevě se jedná o vojenskou přehlídku. V Moskvě o ukázku vojenské síly. Překvapuje někoho, že ačkoliv Ukrajina není členem NATO, jsou na zmíněné přehlídce také zástupci sil zemí NATO? Nebo že vedle Američanů plnící roli světového četníka a ochránce svých zájmů jsou přítomni i čeští vojáci? Pobuřuje to naši pražskou kavárnu? Nikoliv. Ta pouze hystericky reagovala na účast Miloše Zemana, když si „dovolil“ účastnit se vojenské přehlídky v Moskvě 9. května u příležitosti sedmdesátého výročí konce druhé světové války v Evropě.
Přinejmenším diskutabilní je také otázka nezávislosti současné Ukrajiny. Země, ze které za dobu od fašistického puče v roce 2014 uteklo za hranice (včetně Ruska) několik milionů občanů. Státu, který navždy ztratil území Krymu, jež se stalo na základě referenda součástí Ruské federace. Otázkou času je, zda Ukrajina nepřijde v budoucnu i o další části svého území.
Loď se potápí, ale na její palubě se tancuje. „Válka proti cizí agresi, válka za Ukrajinu, za její svobodu, čest a slávu, za lid a nezávislost“, jak prohlásil prezident v roce 2014, pokračuje.
Výsledkem jsou tisíce sebevražd ukrajinských vojáků, kteří bojovali na východě Ukrajiny proti proruským separatistům. Hluboký propad ekonomiky nutící stále větší počet obyvatel Ukrajiny odejít za prací mimo zemi.
Ve skutečnosti se vojenská přehlídka včetně „úžasné techniky“ ukrajinské armády opět stala tragickým pohledem na to, jak zaostalou zemí je dnešní Ukrajina. Ukázala na eskalaci světového válečného napětí, namísto možnosti řešení politických krizí výhradně mírovou cestou!
Miroslav Kavij
Čtyři pohledy na léta šedesátá a zejména rok 1968
Moje generace narozená na přelomu 70. a 80. let zažila ještě poslední léta minulého režimu a může si docela dobře pamatovat na atmosféru přelomového roku 1989 a dobu následující. Ale léta šedesátá známe jen zprostředkovaně, buď z řady dobových dokumentů nebo z vyprávění rodičů, prarodičů, známých či učitelů ve škole. Je pravdou, že mnozí z našich rodičů, kteří v té době byli nejčastěji ve věku školní mládeže, vnímají dané období dost často právě skrze zážitky intenzivně tenkráte prožívající – první školní lásky, hudební a herecké idoly, zájmovou činnost apod. Řada z nich si pod tímto časovým úsekem vybaví na prvním místě právě své mládí a zájmy tomu odpovídající, většinou až následně také politické události a jejich hlavní aktéry i ty sovětské tanky a cizí vojáky.
Jelikož se každoročně v době kolem 21. srpna vyrojí celá řada stále stejných pořadů, novináři se předhánějí v odhalování údajných nových senzačních zjištění a veřejný prostor je úplně zahlcen slovy a obrazy již mnohokrát předtím prezentovanými, které člověka už skutečně silně nudí, neškodí dát prostor názorům dnes cíleně upozaďovaným. Ne snad proto, že by si tyto činily nárok na jedinou pravdu a stavěly se tak na roveň novodobým hlasatelům značně zdeformovaného pohledu na naši minulost. Je však v každém případě nezbytné konfrontovat ty, kteří mají u nás dlouhá léta mediální monopol a snaží se ze všech sil vytvářet účelové kampaně, vyzobávat z historie záměrně jen dílčí fakta a zamlčovat fakta podstatná, s reálným, věcným pohledem na bouřlivé období naší novodobé historie. Především pak pohledem prostých lidí. Těch, kdo vždy dávali přednost střízlivému a především komplexnějšímu pohledu na společenské dění, odmítali pohodlně pasivně plout na vlně hlavního proudu a nebáli se sdělit svůj názor i přes riziko z toho plynoucí.
Při pohledu na léta šedesátá a rok 1968 se vyplatí naslouchat těm, kdo tehdy byli ve věku, kdy již dostatečně vnímali společenské dění u nás i ve světě v širších souvislostech a prožívali události doby, tak jak je přinášela v osobním či pracovním životě s patřičnou intenzitou. Dokázali přitom vyhmátnout velmi dobře atmosféru doby, vyzdvihnout to podstatné a především se oprostit od unáhlených emocí, příkrých nesmiřitelných soudů a manipulacím sdělovacích prostředků. Čtyři zde popisované pohledy mohou být připomenutím osudů konkrétních lidí s důrazem na popis specifické atmosféry doby a některých opomíjených faktů. Samozřejmě nejde o názory osob stojících na pozici opožděných militantních antikomunistů či náhle prozřelých rádoby myslitelů. Názory těchto sektářských skupinek totiž zamořují veřejný prostor svým přízemním falešně moralizujícím černobílým viděním světa a nenávistí k jinému pohledu na svět, ať zaznívá z kterékoliv strany, dnes a denně a není třeba je tak právě zde nyní znovu opakovat. A to ani jako odstrašující příklady soudobého výplachu mozků. K tomu slouží jiná média, zejména ta tzv. veřejnoprávní.
Pokračovat ve čtení „Čtyři pohledy na léta šedesátá a zejména rok 1968“
Církevní prostituce
(Rozhovor se Zdeňkem Troškou)
Když jsme mluvili o Miloši Zemanovi, kněz Tomáš Halík se před časem do něj opřel a označil ho za demagoga tragicky rozdělujícího společnost. Obvinil také Čechy z iracionálního strachu z uprchlíků a z morální nezralosti. Má pravdu?
Ať pan Halík jde příkladem sám. Jako kněz ví jistě o mnohých prázdných klášterech a farách, kde by mohl svou lásku k bližnímu svému příkladně dokázat tím, že je uprchlíkům nabídne za azyl, aspoň budou nějak užitečné, a sám jim bude sloužit do roztrhání těla a ke spáse své duše, což je vlastně jeho křesťanská povinnost.
Každý den můžeme sledovat v zahraničních více či méně cenzurovaných novinách a televizních reportážích neveselá fakta o problémech zavádění multikulturního soužití. Mám přátele ve Francii, Itálii, Německu a jen to, co se od nich dovídám, stačí, abych si udělal svůj úsudek. Myslím si, že na rozdíl od pana Halíka má pan prezident pravdu, dobře ví, co říká a dělá.
A když se to tu panu faráři nelíbí, může odjet za paní Merkel, nikdo ho tu nedrží.
A čím si vysvětlujete, že ač je Halík vlastně řadový kněz, je tak výrazně preferován celou řadou médií?
Celou řadou médií? To jsem blázen, já o něm nikde neslyšel. Jen to, že někde sloužil mši. Asi je to tím, že noviny už sedmnáct let nečtu.
Dovedl byste si právě jeho představit jako budoucího prezidenta?
Při své fantazii si dovedu představit všechno – ministrem financí by se pak mohl stát Duka, předsedou vlády Vlk… Ecce Homo.
Když jsme u kněze, poměrně velkou diskusi vyvolávají u lidí církevní restituce. Jaký na ně máte názor?
I o nich jsem se už několikrát vyjádřil. Jak jsem řekl – nic bych jim nedal. Mají přece dost království nebeského. Vždyť stojí psáno: Amen, amen, pravím vám. Jděte, prodejte všechno, co máte, rozdejte to chudým, vezměte kříž na svá bedra a následujte mě, neboť vězte, že pravý poklad najdete jen v království otce mého. Spíš projde velbloud uchem jehly, než se bohatec dostane do království nebeského. Evangelium podle Marka i Matouše. Jasné, ne?
Jak vůbec hodnotíte dnešní církev?
Jedna věc je víra, tu si neseme v sobě a žádného prostředníka s Bohem nepotřebujeme. Bůh mě přece stvořil k obrazu svému, je vševědoucí, všemocný, takže mě zná líp než já sám sebe. Ví, co udělám i jak to dopadne. Jiná věc je církev a náboženství vůbec; to jsou organizace, firmy, chcete-li a ty jsou o lidech a lidé jsou prostě lidé, chybující a hříšní. A jak hodnotím dnešní církev? Dovolte, abych zde ocitoval zajímavá slova, která v předminulém století napsal velikán světové literatury Lev Nikolajevič Tolstoj: „Před 400 lety žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický. A proniknuv do Kristova učení, jak je zapsáno v evangeliích, pochopil, že učení, kterému učili lidi papežové, a jejich biskupové není správné, že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí v Písmu – láska k Bohu a bližnímu svému a že k tomu, abys takto žil, nepotřebuješ žádných kostelů, mší, obrazů a papežů, ale lásky ke všem, nic pro sebe nechtít, nýbrž sloužit všem. Myslím, že toto mluví za všechno.
Koneckonců je známo, že sám náš král a císař Karel IV. byl prvním karatelem, který v březnu 1359 v Mohuči vystoupil proti úpadku mravů v církvi. Pohrozil, že potrestá provinilce zabavením jejich majetku ve prospěch světských knížat. Ta se toho okamžitě chopila a zabavovala s takovou rychlostí, jako naše církev předloni hrabala restituce…
Ano, jen si vzpomeňte, s jakou neuvěřitelnou rychlostí bylo najednou vše nalezeno, spočítáno, přiděleno – mene, tekel, ufarsin! – snad do týdne se zázračně vědělo, co všechno církvi patří, na co má nárok, jakou to má hodnotu atd. Jediné slovo za tím vším – hamižnost, jinak hezky česky nenažranost. A ta je také hříchem!
Jasný důkaz toho, jak se tyto praktiky církve zásadně rozcházejí s učením evangelií; to je ta největší ostuda a farizejství. Jen si vzpomeňte na den, kdy soud přiřkl katedrálu sv. Víta církvi. Ta hned druhý den nasadila vstupné 100Kč!
Jihočeský hejtman Jiří Zimola psal nedávno otevřený dopis českobudějovickému biskupovi Vlastimilu Kročilovi, kde apeluje na to, aby církev zvážila stažení žalob, které v minulých měsících podala na města, obce, ale i na lidi. Co si o tomto myslíte?
Církevní restituce jsou podle mě největším „demokratickým“ zločinem a nestoudným skandálem spáchaným v naší české zemi od sametové revoluce, který nemá obdoby.
Hodně lidí poukazuje na to, že církev některý majetek, který chce vrátit, také nezískala právě tou nejlepší cestou. Vzpomínají na různé čarodějnické procesy a podobné věci… Mají podle vás pravdu?
Stačí si pozorně prostudovat dějiny církve, papežství, inkvizic, řádů. Dějiny církve nejsou ničím jiným, než neustálým a bezohledným bojem o majetek a moc ve jménu Boha a Ježíše Krista. Vším k větší slávě boží a síle církve svaté! A věřte, že je to velice zajímavé a poutavé čtení, vřele doporučuji! Vše, co se kdy církvi nelíbilo, bylo okamžitě likvidováno a ti, co se postavili na odpor, byli prohlášeni za kacíře a skončili na hranicích, šibenicích, v žalářích, jejich majetek zabaven.
Stačí si pustit Vávrův skvělý film Kladivo na čarodějnice, tam je to všechno jasně řečeno. Církev přežívá jen ze strachu člověka, – jak přiznal jeden francouzský kněz.
Josef II. v roce 1780 na adresu církve prohlásil: „Nebude-li duchovenstvo zbaveno světských starostí a osvobozeno od všech světských zájmů, nebude dobře postaráno o službu boží.“
Vyhlásil toleranci ke všem vyznáním, i k židovskému a církev zbavil veškerého majetku. V podstatě zestátnil církev, protože už měl dost její rozpínavosti a zasahování do světských záležitostí, stejně jako arogance církevních představitelů. Nadále byli církevníci jen správci a provozovateli všech církevních statků, které od té doby patřily státu! Tento stav přetrval Rakousko-Uhersko i vznik naší republiky. V roce 1919 chtěla církev na Masarykovi „odškodnění“ za pozemkovou reformu, v roce 1945 po Benešovi totéž za konfiskaci majetku za války.
Ani komunisté nemohli církvi jmění zkonfiskovat či znárodnit, protože neměli co. Církev totiž už 170 let de facto nic nevlastnila. V roce 1989 došlo k neblahé kauze Voršilek versus Národní divadlo. Sám pan Rychetský v roce 1998 prohlásil, že tento majetek není ve vlastnictví církve. Ale jelo se dál. Pomocí některých vládních činitelů získala církev majetek, na který nemá už 234 let právo.
Nechápu, jak je možné, že na začátku 21. století v jednom z nejateističtějších států se přiřklo církvi během pár dnů takové bohatství.
Jedno je ale obdivuhodné – církev přes dva tisíce let kšeftuje s něčím, co nikdy nikdo neviděl. Klobouk dolů!
Mír udržíme i za cenu války!
Podpisem Donalda Trumpa je na světě vojenský rozpočet USA na rok 2018. „Jsme nejmocnější, nejbohatší, nejpočetnější, nejsilnější, nejchytřejší,“ dodal americký prezident ve svém projevu a tak vyčleněná astronomická, rekordní částka přesně ve stylu „Amerika first“ nemohla překvapit vůbec nikoho. Jeho výše 717 miliard dolarů – v přepočtu 16 bilionů korun – se vyrovná více než deseti českým státním rozpočtům.
Podle zprávy stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) překročily v loňském roce světové výdaje na zbrojení částku 1,74 bilionu dolarů. Stejný zdroj uvádí, že Spojené státy daly v roce 2017 na zbrojení 610 miliard dolarů, Čína 228 miliard a Rusko 66 miliard dolarů. Zajímavým údajem je také konstatování, že státy NATO daly vloni na své armády celkem 900 miliard dolarů, znamenající 52 procent celosvětových zbrojních výdajů.
Astronomická částka na zbrojení v porovnání se skutečným stavem USA se tak znovu dostává do značného kontrastu. Desítky milionů lidí na sociálních dávkách, desítky milionů obyvatel negramotných. O úrovni amerického zdravotnictví a školství toho bylo napsáno víc než dost. Zastaralá infrastruktura v mnohých oblastech. Země, která se každoročně potýká s nedostatkem financí na chod vlastního státu! Prioritou ale zůstávají nové hračky pro vojáky, znamenající kšeft a byznys pro vojenskoprůmyslový komplex!
Na konci 2. dekády 21. století jsou uvedená čísla smutným konstatováním a potvrzující, že kapitalismus jako společenský systém je pro „pár vyvolených“. Svět se nedokáže, (nechce) vypořádat se stále stupňujícími se výkyvy a extrémy počasí, epidemiemi, hladem, negramotností.
Honba za ziskem, chorobná posedlost ovládnutí světa podobná snaze získat věčný elixír mládí, zatím vítězí v režii menšiny nad absolutní většinou lidstva. Té nezbývá než doufat, že se tato účelová eskalace napětí nezvrtne nejen v Evropě ve velkou válku, která by byla nepochybně jaderná. Znamenající nejen zničení astronomických dluhů USA a všech států nakupující jejich zbraně, ale konec lidské civilizace. Nedávné 73. smutné výročí připomenutí si tragédie svrhnutí atomových bomb USA na japonská města Hirošimu a Nagasaki musí zůstat navždy výstrahou!
Miroslav Kavij
Zvýšení životní úrovně v nedohlednu
Navýšení starobních důchodů a zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejných služeb. Dva z mnohých požadavků na vládu při sestavování návrhu rozpočtu na rok 2019. Hraje se o navýšení financí dvou důležitých kategorií voličů.
Mají ale zaměstnanci právo dostávat za výkon své profese odpovídající mzdu? Mají senioři nárok na důstojné stáří? Chceme – li se skutečně přibližovat západu, pak odpověď je zbytečná. Bohužel s třetinovými platy v porovnání s Německem a s výší starobních penzí, které v lepším případě dosáhly úrovně z doby před majetkovým převratem v roce 1989 jednorázové skokové navýšení starobních penzí i platů zmíněných kategorií moc nezmění.
Premiér Andrej Babiš, který se rád „chlubí výkonností české ekonomiky“ kouzelník určitě není. Zatímco při svých návštěvách v krajích slibuje modré z nebe, s uspokojením požadavků vedení odborů a ministrů jednotlivých rezortů to bude kapánek složitější. Kde jen brát, aby si nerozzlobil své voliče a současně státní rozpočet vykazoval na konci příštího roku co nejlepší ukazatele?
Vojenské mise v zájmu NATO, korupce v jednotlivých (snad ve všech) resortech, podstatné snížení (ukončení) finanční podpory státu tzv. neziskovým organizacím s politickým a ideologickým programem, změna systému sociálních dávek dle skutečných potřeb – pár příkladů kde při dobré vůli je možné chybějící finance najít.
Sklizeň letošní úrody obilovin ještě není vyčíslená, ale z médií každá rodina ví, že si brzy sáhne při platbách hlouběji do kapsy. Nejprve u nákupu pečiva, později masných výrobků a dalších potravinářských komodit. S příchodem roku 2019 pak při platbě elektrické energie s navýšením až 10 %. Suma sumárum, reálné navýšení platů a penzí se nebude konat ani tentokrát. Naopak pokračovat bude odliv dividend do zahraničí. V loňském roce jich z naší republiky odplynulo rekordních 289 miliard korun, což se rovná například ročním výdajům čtyř ministerstev. Ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, obrany a dopravy.
Do rozhodování jednotlivých politických stran se bude promítat populismus, tzv. finanční zodpovědnost, státotvornost a další rádoby podstatné aspekty demokratické společnosti.
KSČM svým červencovým hlasováním a umožněním tak vzniku vlády ANO s ČSSD dalším krokům vládního kabinetu bianco šek nevystavila. Primární zodpovědnost za zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejných služeb a navýšení starobních důchodů, v konečném důsledku za schválení nejdůležitějšího zákona roku- státního rozpočtu na rok 2019 – leží na bedrech členů vlády. Ta svým rozhodnutím předurčí, která parlamentní strana bude oním pomyslným jazýčkem na miskách vah.
Mirek Kavij, 15. srpna 2018
Jak spolu souvisí islám a Prague Pride – LGBT komunita?
Samozřejmě, že to první naprosto vylučuje to druhé. Proto je mi naprostou záhadou, jak mohou Piráti a Zelení podporovat Prague Pride, potažmo LGBT komunitu, a zároveň se stavět vstřícně k ilegálním imigrantům z muslimských zemí.
Předseda Pirátů ještě nedávno šel v průvodu s heslem „Nikdo nejsme ilegální“. Zajímavé je, že organizace podporující pochod homosexuálů Prahou jsou zároveň velice vstřícné i k přijímání migrantů valících se přes moře do Evropy a naopak tvrdě kritizují ty, kteří se snaží postavit hráz nekontrolovanému proudu imigrantů, nebo alespoň upozorňovat na nebezpečí z toho plynoucí. Například prezidenta Zemana, který v EU na toto téma pronesl projev.
Amnesty international aktivně zúčastněná na pochodu Prahou. Jestlipak kritizuje potlačování práv žen v islámských zemích? Proč musí svobodomyslné ženy z těchto zemí emigrovat, aby je zde v Evropě znovu dostihlo to, před čím z muslimských zemí utíkaly? Je jich málo, alo jsou literárně činné a musí se dnes při nárůstu počtu migrantů z těchto zemí i v západní Evropě skrývat.
V Belgii chce oficiální strana „I.S.L.A.M“ po svém vítězství zavést právo šaría. Homosexualita podle islámu a veškeré dle islámu další sexuální úchylky jsou postihovány trestem smrti.
Genderové hnutí se také staví vstřícně k ilegální imigraci. Copak tyto mladé, aktivní a proti mužům velice bojovně naladěné dámy nevědí, že při vítězství islámu v Evropě budou muset srazit podpatky a poslouchat ve všem pány „všeho tvorstva“ – muže, bez ohledu na to, zda je dotyčný inteligentnější, nebo hloupější než ony samy?
Slovy klasika, který kdyby žil, tak by asi také ten pochod podporoval, což by při jeho svobodomyslném nazírání na svět zase nebylo tak překvapivé: „Jsou to paradoxy“
Ti, kteří protestují proti pochodu Prague Pride a proti ilegální imigraci, kterou špičky EU legalizují v touze vytvořit novou multikulturní Evropu, by nakonec při vítězství práva šaría v Evropě na tom nebyli tak zle. Žijí ve spořádaném manželství či v dobrovolném celibátu. Ti, co žijí v dobrovolném celibátu (vědci, filosofové), by tak jako v románu Michela Houellebecqa Podvolení, dostali povinnost se oženit s jednou dvěma či až čtyřmi mladými manželkami, podle významu jejich práce.
Zle by dopadli účastníci Prague Pride, ti, kteří až vášnivě nenávidí ty, kteří by rádi postavili hráz proti multikultuře, která se pomalu mění na kulturu diktátu, pro ty, co chtějí žít svobodně. Sekulárně se projevující mladé muslimské ženy v západní Evropě jsou nyní napomínány věřícími pod vedením radikálních imámů, aby se chovaly slušně a zahalovaly si vlasy a krk.
Vidíte, já se svým článkem nijak razantně nevymezuji proti čemukoliv, i když si myslím, že obscénní scénky z pochodu Prague Pride hlavně škodí těm, kteří svou sexuální orientaci nikterak světu nevykřikují. A uvidíte, jak se v diskuzi do mne celá ta kohorta, která je příznivě nakloněna jak Prague Pride tak přijímání nelegálních migrantů, pustí. Jsem známý uvážlivým přístupem k řešení věcí, bez emocí. Jako předseda ROZUMNÝCH, pokud budeme zvoleni do zastupitelstva hlavního města Prahy, ovšem slibuji, že Prague Pride nedostane od Prahy ani korunu. Teď prý Praha podpořila pochod nemalou částkou.
Peníze potřebují senioři kvůli stále se zvyšujícím nákladům na bydlení, mladé rodiny s dětmi, které často žijí od výplaty k výplatě. Těch potřebných je u nás daleko více.
Petr Hannig, 14. srpna 2018
(Autor je předseda ROZUMNÝCH a kandidát na primátora Prahy)