Malá inventura doby polistopadové

Když před 30 lety padl starý režim, který postupně ztratil podporu velké části veřejnosti, noví držitelé moci slibovali, že jejich cílem je republika spravedlivá, bez ponižujících rozdílů mezi lidmi, založená na efektivním hospodaření, pravdě a poctivosti, na správě věcí veřejných kvalifikovanými odborníky a všestranný rozvoj všech oblastí společnosti. Hovořilo se o tom, že naše země se nesmí již nikdy stát přívažkem jakékoliv jiné mocnosti a hlas občanů musí být vždy na prvním místě plně respektován. Sliby však většinou ve víru převratných událostí doby vzaly rychle za své a nastoupila tvrdá realita budování kapitalismu bez řádného právního rámce. Nemluvě pak o morálce či spravedlnosti. Nastolené poměry se v mnoha ohledech ukázaly jako propastně odlišné od proklamovaných vizí a předvolebních slibů těch, kteří se po listopadu 1989 prodrali k moci díky lákavým vizím hlásajícím brzkou prosperitu a profesionální řešení nahromaděných problémů.
*  *  *
Bezprostředně po převratu bylo třeba rychle a uměle vytvořit privilegovanou vrstvu společnosti, jak nás moudře poučily osoby podílející se na devastaci našeho hospodářství a zemědělství. Jeden z hlavních aktérů ekonomické reformy po listopadu 1989 před lety bez obalu přiznal, že nešlo o nic jiného, než o aplikaci příručkových poznatků do praxe. Výsledek tomu zcela odpovídal. Majetkový převrat provedla nová moc skutečně důsledně. Tak důsledně, že jsme se stali cizinci ve vlastní zemi. Privatizace a restituce se staly nástroji k vytvoření majetné vrstvy, která za všech okolností bude patřit mezi oporu režimu. Právě jemu totiž vděčí za své postavení. Dříve byla měřítkem vytvořených hodnot a úspěchu především skutečně vykonaná práce, dnes ji vystřídala spekulace, lichva, vyděračské praktiky a schopnost okrádat jiné. Diktaturu proletariátu nahradila diktatura kapitálu nemilosrdně postihující většinu neprivilegovaných občanů naší země. V malé a velké privatizaci, lidově nazvané příznačně jako rozkrádání státního majetku ve velkém, náš stát nevratně ztratil vinou chybných rozhodnutí politiků obrovské prostředky. Kuponová privatizace se ukázala jako velmi falešná idea pod líbivým heslem Co Čech, to hrdý akcionář. Mnohým však zůstaly v rukou jen bezcenné papíry a oči pro pláč. V době minulého režimu by nebylo možné, aby se člověk ocitl vyhozen bezohledným majitelem domu přímo na ulici nebo aby skončil bez práce a neměl na jídlo a nájem či ztratil nárok na ošetření v nemocnici. Někteří lidé přitom soudobé poměry nazývají prosperitou a pokrokem. Zřejmě ztratili zbytky soudnosti. Jestliže dlužíte pár stovek, přijde na vás exekutor, pokud dlužíte miliardy, zaplatí je daňoví poplatníci. Rychle se začal uplatňovat dvojí metr, dvojí morálka. Kvalitní a dostupnou kulturu zavalil nános bulvárního braku, amerických krváků, dialogy plné vulgarit jsou vydávány za zábavu a kýče všeho druhu považovány za umění. O kvalitě mezilidských vztahů bylo publikováno mnoho a jsou jen věrným obrazem zvlčilé doby. Na ulicích našich měst se poprvé za několik desetiletí, a to hned zkraje 90. let, objevili žebráci a bezdomovci, podobně jako nezaměstnaní. Tedy stav odpovídající období první republiky.
Náš skvělý demokratický režim není schopen občany ochránit ani před různými podvodnými šmejdy, zločinnými praktikami exekutorů, nemluvě o zajištění podmínek dostupného bydlení. Kolik jen lidí se od roku 1990 ocitlo v ponižující roli nezaměstnaných doslova žebrajících o práci často za velmi nedůstojných podmínek? Mnozí navíc opakovaně. Kolik osob musí dělat načerno a v různých nedůstojných a nebezpečných formách práce, aby zajistili svou rodinu? Kolik lidí si v posledních třiceti letech vzalo život z existenčních důvodů? Kolik osob bylo poškozeno chybnými rozhodnutími našich vážených soudů, nemluvě o byrokratické šikaně. Jak moc je těch, kteří berou drogy, proto, aby dostáli požadavkům na stále stupňující se pracovní tempo v řadě profesí, a to i takových jako jsou pedagogové, řidiči, bezpečnostní složky? Kolik je těchto pracovníků ničících si nedobrovolně zdraví, aby si udrželi v dnešním nejistém světě obživu a lidskou důstojnost? Tímto se raději nikdo nezabývá, přitom jde o časovanou bombu s nedozírnými důsledky. Zabývá se skutečně seriozně někdo tím, kolik za poslední tři desetiletí přibylo psychických onemocnění? Čím dál víc lidí trpí depresemi, jelikož žijeme v nezdravé atmosféře mizerných mezilidských a pracovních vztahů. A aby toho nebylo málo, všichni kolektivně jsme navíc byli okradeni o ohromné hodnoty díky špatně provedené privatizaci státního majetku a jako třešnička na dortu nám byl ještě dodatečně předložen ničím nepodložený dar katolické církvi skrytý pod vznešeným názvem majetkového vyrovnání státu s církvemi. Jde o další velkou zlodějnu, kterou navíc posvětili i ctihodní ústavní soudci. Kdo ještě po tomto všem bude mít tu drzost tvrdit, že žijeme v demokratickém a právním státě? Je na čase zřídit muzeum zločinů kapitalismu a jeho obětí. Máme u nás udatné bojovníky, kteří s nehasnoucí intenzitou vedou z účelově zřízených a státem placených institucí minulé bitvy proti údajným zločinům komunismu (který navíc dosud nikde neexistoval), zatímco skuteční zločinci si užívají nakradeného majetku.

Pokračovat ve čtení „Malá inventura doby polistopadové“

Kdo přepisuje dějiny?

Na internetových stránkách Aliance národních sil (ANS), jsem se o tom dověděl až dnes, ale protože možná jde o věc, která není novinkou jen pro mě, rozhodl jsem se o ní s vámi podělit.
Oč jde? Onoho 18. září tohoto roku schválil Evropský parlament Usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Dokument má číslo 2019/2819, jeho autorkou je česká komisařka EU Věra Jourová.

Předsedkyně Aliance národních sil PhDr. Vladimíra Vítová k tomuto dokumentu na stránkách ANS sepsala komentář nesoucí titul „Trestuhodné usnesení EP přepisuje historickou skutečnost.“ Trestuhodné? V čem?

Podle Vladimíry Vítové v tom, že dává na stejnou rovinu vinu Německa a Sovětského svazu při zahájení druhé světové války. V tom, že zcela pomíjí význam Sovětského svazu na poražení nacistického Německa a v některých bodech z něj dělá dokonce hlavního viníka.
K těmto dvěma bodům Vladimíra Vítová dodává: „Různí ´politologové´ začínají již zcela oficiálně hovořit v tom smyslu, že Adolf Hitler zaútočil v červnu roku 1941 na Sovětský svaz preventivně, aby Evropu zbavil bolševismu – viz letošní diskuse v Knihovně Václava Havla. Za hlavního agresora druhé světové války začínají tito takzvaní ´historici´ označovat Sovětský svaz a o Německu pomalu – ale jistě – začínají hovořit v tom smyslu, že de facto bránilo Evropu před bolševismem z Ruska.“
Trestuhodné také v tom, že v dokumentu je například zcela vynechána Mnichovská dohoda a nikde není uvedeno ani datum 1. září 1939, kdy skutečně vypukla druhá světová válka napadením Polska nacistickým Německem. V tom, že naopak ostatní data a smlouvy ale uvedeny jsou – například data obsazení pobaltských republik Sovětským svazem a napadení Finska Sovětským svazem a další. V tom, že dokument zdůrazňuje, že druhá světová válka byla zahájena v bezprostředním důsledku smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939 (pakt Molotov-Ribbentrop), a jejím prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi prý rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu (bod 2). V tom, že tento dokument žádá všechny členské státy EU, aby si tento den podepsání paktu Molotov – Ribbentrop (23. srpna) připomínaly jako Evropský den památky obětí totalitních režimů a aby to v zájmu posílení povědomí mladé generace o těchto záležitostech zařadily do osnov a učebnic pro všechny školy (bod 8). V tom, že Evropský parlament (EP) také žádá Komisi (v bodě 12), aby účinně podporovala projekty (této nové) historické paměti v členských státech a činnost Platformy evropské paměti a svědomí a aby přidělovala náležité finanční zdroje v rámci programu Evropa pro občany na podporu vzpomínkových a pamětních akcí k uctění obětí totality. Jinými slovy – Evropská unie nyní bude štědře finančně podporovat přepisování dějin!

Dokument dále sděluje, že nacistické a komunistické režimy prováděly masové vraždění, genocidu a deportace a zapříčinily ve 20. století ztráty na životech a omezení svobod rozsahem nevídané v celé lidské historii. Odsuzuje akty agrese, zločiny proti lidskosti a masové porušování lidských práv, jež páchaly nacistické a komunistické režimy. A tedy v tom, že staví na roveň nacismus a komunismus (bod č. 3). V tom, že dokument konstatuje, že po druhé světové válce jsme ve střední a východní Evropě žili ve zločinném režimu, který byl stejný jako nacismus a že se země střední a východní Evropy svým vstupem do Evropské unie a NATO vrátily do evropské rodiny svobodných demokratických zemí a s pomocí Evropské unie jsme prý údajně úspěšně provedli reformy a dosáhli pokroku v sociálně – ekonomické oblasti. V tom, že Evropský parlament je prý hluboce znepokojen snahami současného ruského vedení překrucovat historické skutečnosti a maskovat zločiny spáchané sovětským totalitním režimem, což považuje za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě s cílem Evropu rozdělit, a žádá proto Komisi, aby proti těmto snahám přijala rozhodná protiopatření (bod 16). V tom, že v bodu 18 se konstatuje, že skutečnost, že v některých členských státech stále zůstávají na veřejných prostranstvích (v parcích, na náměstích, na ulicích apod.) pomníky a památníky oslavující totalitní režimy, připravuje půdu pro překrucování historických faktů o důsledcích druhé světové války a pro propagaci totalitního politického systému. A tedy v tom, že pro Evropský parlament a jeho poslance je žádoucí odstraňování soch našich osvoboditelů – jako například sochy maršála Koněva.

A závěru svého komentáře Vladimíra Vítová uvádí: „Všichni čeští poslanci Evropského parlamentu (kromě jediné europoslankyně za KSČM) schválili tento zákeřný a hanebný dokument, který má za úkol přepsat dějiny. Dokument vytvořila a Evropskému parlamentu předložila eurokomisařka za Českou republiku Věra Jourová. Působení českých politiků v Evropské unii je trestuhodné!

K tomu bych já rád dopsal jen toto: Jourová a její přátelé v Evropské unii zřejmě osudově vsadili vše na platnost Orwellových slov o tom, že kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost. A že kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. A proto tato minulost musí být v zájmu budoucnosti znásilněna!
A jen tak na okraj. Pokud ve své knihovničce jako poklady uchováváte Paměti prezidenta Beneše či Válečné paměti Churchillovy, nebo Válečné paměti de Gaullovy, pak je klidně vyhoďte z okna. Paní Jourová z Třebíče z nich totiž na pouhých 85 řádcích svého „usnesení“ udělala makulaturu, vhodnou nanejvýš tak k podpalu. Nebo do sběru.

Lubomír Man, 26. 11. 2019

(Poznámka metéra. Po přečtení nemohu popadnout dech… Kam Evropa pod klepety strýčka Sama došla?! Kladu si otázku: Je skutečně možné, že je Evropský parlament složen z takových hlupáků a nevzdělanců? Nebo je to vědomá příprava na třetí světovou válku? To nám přeci děti, vnuci a pravnuci milionů padlých rudoarmějců nemohou nikdy odpustit. Chce se křičet Staline vzbuď se – svět se zbláznil! Josif Vissarionovič moc dobře věděl, co imperialismus v propagandě dokáže, ale kdyby věděl, že 75 let po nejstrašnější válce budou největší zločinci a Hitlerovi pohrobci přepisovat dějiny, tak by se asi skutečně zastavil až u Atlantiku, Středozemního a Baltského moře.
Co je to za komunistickou stranu u nás, která spolupracuje s vládou, jejíž nejvyšší představitelka v Evropském parlamentu předloží takovýto návrh?! Tak to dopadne s každou civilizací, kde se dávají vysokoškolské tituly za docházku a kde může každý řeporyjský idiot s IQ tykve mluvit do politiky. Jsou jen dvě možnosti. Buď vystoupit s Evropské unie a Severoatlantického paktu nebo se připravit na válku. A teď jde jen o to, zda občanskou u nás i v dalších postsocialistických zemích nebo světovou chystanou k vyhlazení slovanských národů.
Nevím, co nám dali do vody, že národ Husa a Komenského, se takto pomátl.)

Zkurvená generace

Neznám Větvičku, ale většina sedí… (ostravské nářečí je asi srozumitelné všem). Větvička je fajny synek… napsal Ladislav Větvička zkurvena generace…

Zkušal sem jiny nazev. Blba. Divna. Zkažena. Ale nic nevystihovalo podstatu přesněji, než to co sem napsal, tuž se omluvam. Ja fakt netušim, kaj zme my, synci narozeni v Československu, kerym je přes štyrycet, mohli zrobit chybu. Že zme zblbnuli nekonečnym omilanim mantry o internacyjonalni pomoci a zkompromitovali se nechutnym členstvim v Pionyru a eSeSeM, to nam snad hystoryja odpusti. Ale kaj zme zrobili chybu, že se z tych dnešnich mladych duši, nepoznamenanych bolševickym ohybanim hřbetu, stala zkurvena generace?

Jak je možne, že z mladych lidi (je jedno, jestli jim je dvacet, třicet, nebo skoro štyrycet) je beztvara amorfni hmota? Co je to za lidi, kere nic nenuti, aby se odlišili od stupidni televizni kultury, kera se na ně hrne z jejich třicetipalcovych TV obrazovek v hadečkove qalitě?

Čim se matrjošky teto podivne generace vyznačuju? Šmatlaju po ulicach s PETkama v pracce, nebo je maju zahaknute za popruhy svojich baťohu. Kdybyste měli dvě vody, ale dvě uplně stejne vody, a ta jedna by byla v PETce za stonasobnu cenu oproti te kohutkove. Keru byste si vybrali? Pokud ste ze zkurvene generace, pak přirozeně tu stonasobně dražši z PETky. Misto teho, aby si doma natočili fajnu vodu z kohutka, povali do deset kilaku vzdaleneho hytlermarketa enem proto, aby mohli nakupit piksle PETkovych lahvi balenych po šesti v igelitu. Hlavně že maju vyvaženy přijem optymineralu… Chlastaju kafe ve Starbaxu a aby to všeci viděli, nosi si ho v kelimku po ulicach. Ja chapu, že enem buran by si dal kafe podivne chuti z českého kafepytliku Standard, pomleteho kajsik v Rakusku. Ale enem naprosty magor se može chlubit na ulici tym, že nese tu svoju žblundu v pogumovanem kelimku, dokaliči si pysky cucanim horke tekutiny přes uzky plastovy pruduch a ještě bude šťastny, že misto dvuch korun zaplatil šedesat kaček za taky pazgřivy produkt. Hlavně, že je na tym napsane Starbax…

Leju do sebe koktejly typu Kubalibre nebo Mochito, plati za ně desetinasobek realne ceny a tvaři se, že tak to je v pořadku, bo kapitalizmus to tak vymyslel. Když jim date vedle sebe dva panaky rumu – jeden Božkov Spajs z kobzola za deset kaček a druhy Karibsky z třtiny za štyrnasobnu cenu, tak nerozeznaju jeden od druheho. Ale chlastat předražene koktejly je přece „in“.

Pokračovat ve čtení „Zkurvená generace“

Česká justice zaprodaná neofašismu?

Stíhat staré dědky by současnému sytému šlo, ale stíhat posametové zloděje – to ne!! Hanba české justici.

Kam až chce česká justice ještě klesnout? Kdopak dal politické zadání k zahájení stíhání takřka stoletých staroušků za údajné zločiny staré 40 let a více? Komu tahle prasečina poslouží?

Česká justice má už takhle dost pošramocenou pověst i s ústavním soudem. To si chcete honit svá ega na starých dědcích? Myslím, že vám to stejně nijak nepomůže. Česká justice a české právo má už dávno pověst prodejné děvky. Právo a spravedlnost se staly zbožím a platí tedy, že se jich domůže pouze ten, kdo na to má peníze. Etika a jakási morálka a čest – to se z českého práva a z české justice dávno vytratilo. Kauza okolo Jakeše, Štrougala a Vajnara, nese znaky čistě politického procesu, jenž údajně vzešel z ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu. Jaká to demagogie. Co je to za ústav? Vždyť už jeho název je lží! Jaké zločiny komunismu? Vždyť ten nikde ve světě nikdy nebyl zaveden a slučovat socialismus a komunismus je zákeřná demagogie. Je to tak jako bych já tady na tomto místě řekl, že brambořík je to samé jako brambory. Je tedy patrno už od samotného základu, že onen pochybný ústav vyšetřuje zločiny systému, jenž byl a je systémem čistě filozofického charakteru, který v reálné podobě nikdy neexistoval a nemohl tedy nikdy žádný zločin způsobit. Slovo komunismus má působit hlavně jako strašák, aby se lidé báli komunistů a raději se nechali týrat kapitálem a privilegovanými společenskými strukturami, protože to privilegovaným přináší zisk a chudí jsou ještě chudší.

Je nesporné, že na státní hranici v době socialismu došlo k mnoha smutným událostem. Samozřejmě, že je škoda každého zmařeného života, ale na druhé straně – každý měl možnost volby. Nikdo nebyl režimem nucen utíkat z republiky. Nikdo nebyl nucen utíkat přímo přes hraniční pásmo, které oddělovalo Československo od Německa a Rakouska. Byly i jiné cesty a to přes Maďarsko, Jugoslávii nebo Vatikán. Každý, kdo si zvolil cestu přímo do Německa či Rakouska, tak dobře věděl, že tato cesta je nebezpečná, a že lze při ní přijít o život. Každý zběh věděl, že hraniční pásmo se skládá ze dvou až tří vrstev a všude byly rozmístěny informační tabule, které informovaly o tom, v jakém pásmu se člověk nachází, a že je do těchto míst vstup zakázán.

Každý, kdo šel i přes tento zákaz dál, dobře věděl, že riskuje, ale byla to jen jeho volba, kde byl s riziky předem seznámen. Chcete tedy Jakeše, Štrougala a Vajnara soudit za to, že zběhům osobně nebránili v jejich svobodné vůli?

Pokračovat ve čtení „Česká justice zaprodaná neofašismu?“

Vlasovci jako „osvoboditelé“ Prahy?

Praha si letos připomněla 74. výročí Pražského povstání. Uctili jsme hrdinství téměř 30 tisíc Pražanů, kteří vyrazili do ulic, aby zabránili německým jednotkám nacistického Wehrmachtu a Waffen-SS vybudovat si na území Prahy vojenskou pevnost. Téměř 3 000 Pražanů zaplatilo své odvážné odhodlání bránit město vlastním životem. Bylo mezi nimi i mnoho mladých lidí ve věku od 15 do 20 let.

Oživujeme hrdinské vzepětí obyvatel Prahy z úcty k těm, kteří se našich dnů nedožili, protože obětovali za svobodu svého města to nejcennější – dar života. Projevy, kladení věnců, minuta ticha, to je to nejmenší, co pro jejich památku můžeme učinit.

Ve vystoupení řady významných řečníků (dokonce i některých „historiků“) zaznělo v letošním roce v Praze více než kdy jindy, že na osvobození hlavního města se významně podílely také jednotky tzv. „vlasovců“ z divize bývalého sovětského plukovníka Buňačenka, kterého nacisté v únoru 1945 povýšili do hodnosti generálmajora. Ztráty „vlasovců“ přitom nebyly nijak malé, odhadují se na 300 padlých. V Praze na Olšanských hřbitovech je připomíná pamětní deska a pomník, na kterém jsou uvedena jména – generál Vladimír BOJARSKIJ, generál Michail ŠAPOVALOV a také major Karl-Ludwig OTTENDORF s dodatkem, že zahynuli v Příbrami v květnu 1945.

Jak se „vlasovci“ dostali do prostoru Příbrami? Do míst, která ještě 10. května 1945 ovládala vojska Waffen SS pod vedením SS-Gruppenführera Carl Pücklera von Burgauss, velitele jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Böhmen und Mähren.

Pokračovat ve čtení „Vlasovci jako „osvoboditelé“ Prahy?“

Na koberečku u neziskovky…

Politické strany demo bloku na koberečku u neziskovky

To není koordinační centrum OF, tedy Občanského Fóra jako v roce 1989. Jen použili stejnou metodu jako během tzv. Sametové revoluce.

Když to nejde demokraticky ve volbách, tak uděláme puč…

Toto je koordinační schůzka spolku Milionu Chvilek, Pražské kavárny a demo bloku.

Účel schůzky byl koordinovat další kroky spolku Milion Chvilek, kteří pořádají demonstraci na Letné s politickými stranami. Demonstrace není občanská, ale jednoznačně politická. Je namířená proti vládě, premiérovi a presidentovi.

Viz text Chvilkařů: Dnes jsme se setkali s představiteli opozičních demokratických stran.

Vzájemně jsme se informovali o tom, jak vnímáme současnou situaci a co pokládáme za důležité. My jsme jim v předstihu nastínili, k čemu vyzveme opoziční demokratické strany na Letné.

Schůzky se zúčastnili: za Piráty předseda strany Ivan Bartoš a poslanec Mikuláš Ferjenčík; za ODS předseda Petr Fiala a místopředseda ODS Martin Kupka; za TOP 09 Markéta Pekarová Adamová; za STAN předseda Vít Rakušan kolínský brouk Pytlík; za KDU-ČSL předseda Marek Výborný; za organizátory demonstrace Milion chvilek Mikuláš Minář a Benjamin Roll

A jaký je závěr? V podstatě si spolek Chvilkařů podporovaný Geroge Sorosem pozval na kobereček politické strany demo bloku a oznámil jim, co mají dělat! Slovo nastínili bych změnil na oznámili jim, co mají politické strany dělat! Plní se, co si strýček George Soros přeje! Politické strany demo bloku poslouchají to, co si neziskovky přejí! To je skandální, to není parlamentní demokracie, to aktivistická revoluce!

V Bohnicích měli opušťák?

Bude válka? Napadnou Řeporyjští občané Ruskou federaci? Generalissimus Novotný už má i uniformu.

Celá záležitost okolo pana Novotného, starosty městské Pražské části Řeporyje působí navenek úsměvně a mnozí z nás se baví. Bohužel však ke smíchu je pramálo důvodů, neb konání pana Novotného může působit a dokonce působí škody České republice a Českému národu. Fakt, že skrze pana Novotného jsou Češi vnímáni jako tupci, je ten nejmenší problém.

Pan Novotný by rád stavěl pomník Vlasovcům – tedy příslušníkům Ruské osvobozenecké armády (ROA). Něco Vám k tomu tedy povím. ROA vznikla z popudu Andreje Vlasova a Vladimíra Bojarského. Tito dva muži byli velice rozdílní. Vlasov byl do svého zajetí nacisty velice úspěšným generálem sovětské armády. Bojarský byl nacionalista a byl silným odpůrcem sovětské vlády. Němci zajali stovky tisíc sovětských vojáků a bylo mezi nimi mnoho důstojníků a několik generálů včetně Vlasova. Téměř dva roky přesvědčoval Vlasov nacistické vedení o potřebnosti vytvoření ROA. Trvalo to tak dlouho proto, že nacisté sovětům nedůvěřovali, ale když se východní fronta počala hroutit a byly potřebné lidské zdroje, tak na Vlasovův návrh přistoupili. Lze tedy přímo říci, že generál Vlasov byl čistokrevný kolaborant, který se Němcům doslova podbízel.

Verbování příslušníků do ROA bylo také zvláštní. Ti zajatí obyčejní vojáčci měli pramálo možností, jak si zachránit holý život. Vstup do ROA byl jednou z možností. Všichni zajatci toužili po tom, aby se ze zajetí dostali pryč a to pro kruté a bezohledné zacházení s nimi ze strany Němců. V zajateckém táboře to chodilo tak, že zajatcům byl písknut nástup. Zde byli dotázáni, kdo chce vstoupit do ROA. Kdo souhlasil a vystoupil z řady, šel do ROA a ostatní byli na místě zastřeleni. Zvolit si tedy bylo nesnadné. Dále v ROA sloužili i zběhové ze sovětské armády a také příslušníci jiných národů. ROA spadala pod Německé vrchní velení a musela plnit Němci zadané úkoly a tím tedy i střílet příslušníky vlastního národa. Tím si podepsali ortel smrti.

Stalin takovýto přístup zásadně odmítal a tvrdě ho trestal. Myslím však, že takto to bylo činěno v každé armádě. Kolaboranti a zběhové byli stříleni na všech stranách, neb to byli zrádci.

Co se týče činnosti Vlasovců na konci války a jejich podílu na Pražské operaci asi toto. Podíl na Pražské operaci měli, ale byl vcelku zanedbatelný a jejich akce byly nekoordinované. Ze strany Československého odboje nebyl o jejich pomoc při Pražském povstání zájem, neb Pražská operace byla již předem dohodnuta a koordinována se sovětským velením. Činnost Vlasovců byla jaksi navíc a nikdo nevěděl, jak se zachovají. Oni se na poslední chvíli snažili udělat z nouze ctnost, neb některé části Vlasovovy armády už věděly, že to do Amerického zajetí nestihnou. Chtěli tedy v zásadě jediné – zachránit si život. Kdyby to bývalo šlo, tak by zdrhli k Američanům všichni.

Opomenul jste sdělit pane Novotný pro diváky a posluchače jednu zásadní věc. Proč Američané prakticky všechny Vlasovce předali sovětům, když byli tak dobří? Proč Američané předali sovětům i velení ROA včetně Vlasova? A vy jim chcete stavět pomník? Stavte si inu, co chcete, ale normální to není. Ledaže byste byl také nacionalista, či kolaborant a rusofob. Někteří lidé z Vaší rodné ODS lidem hrdě říkají, že jste konečně ukázal, že Rusům nemusíme lézt do prdele a že je nutno se jim postavit. No nevím, ale zrovna tímto způsobem působíte více škody než užitku. Navíc… Rusové nám nijak neubližují a de facto jim jsme u prdele. Nemáme jim ani co nabídnout, natož je nějak ohrozit. Dle mého se tímto způsobem snažíte dělat politiku v návaznosti na volby v příštím roce a zviditelnit ODS. Že děláte škodu republice a ponižujete Český národ, Vám zřejmě nevadí. No, možná Vás Řeporyjští milují, ale pro mě jste psychopat neznalý věci a tím pádem i ubožák.
Ram

(Poznámka metéra: Obyvatelé Řeporyj, to jste skutečně takoví hlupáci, že vám mohou vládnout psychopati a šílenci?! Je mi Vás líto. Chtěl bych mít takového debila čtrnáct dní na figuře na šachtě na předku. To by přestal mluvit úplně. Vystoupení jeho otce měla šířit smích a dobrou náladu. Jeho sperma, ale někde asi narazilo, protože jeho potomek šíří jen nenávist a zlobu. Vážení čtenáři, dejte nesouhlasný vztek najevo…)

Prof. KRÁL – k otázce KATYNĚ

… V roce 1943 otevřeli okupanti v táboře Janowski u Lvova zvláštní školu, v niž se názorně vyučovalo, jak zahlazovat masové hroby, drtit kosti, zalesňovat prostory masových hrobů…
Přitom se nacisté neštítili používat svých vlastních zločinů k mezinárodním provokacím.
Použili například otevření masového hrobu polských válečných zajatců u Katyně k obvinění sovětských úřadů, že prý spáchaly tento zločin. Není třeba už dodávat příliš mnoho k tomu, co tu bylo řečeno o nacistickém zacházení s válečnými zajatci.
Jen malý úryvek z Goebbelsova deníku, kam si 8. května 1943 Goebbels zapsal: „Naneštěstí byla v hrobech u Katyně nalezena německá munice… V každém případě je nezbytné zachovat tento nález v přísné tajnosti. Kdyby se o tom dověděli naši nepřátele, celá aféra s Katyní by vybouchla.“

(Le journal du dr. GOEBBELS, s. 335; Prof. Václav Král „Zločiny proti Evropě“, Praha 1964, s. 309.)

(Poznámka metéra: Celý princip propagandy imperialismu a jeho dítek nacismu, fašismu, antikomunismu, rasismu… jsou postaveny na permanentní lži! Funkcionáři ODS, KDU, TOPky a dalších extrémistických až teroristických stran u nás, ale i ve světě, řeknou pravdu – jedině když se spletou. Takovým Stehlíkům, Novotným, Kolářům… nestačí ani Norimberský proces, ani Goebbelsův deník, ani rozhodnutí Evropského tribunálu, ani přiznání falzifikátorů Jelcina a spol. Ne! Oni budou mlít lži pořád dokola, plivat jedovaté sliny a za to brát z našich daní nemalé peníze. A my debilové je ještě volíme. Naskýtá se jen podezření, že jejich předci s nacistickým režimem kolaborovali a oni možná umějí řídit multikáru, ale neumí – mimo výplatní pásku – asi číst. Nemohli by takové hlouposti říkat. A „sdělovadla“ to ještě šíří do éteru a vyvolávají strach. Goebbels velice dobře věděl, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. I to je výsledek puče z roku 1989 u nás. Lež a nenávist – to bylo jejich fakticky myšlené heslo zamaskované pod hesly svobody a demokracie. Posměch vlastencům vyřvávaný z pražské kavárny a cinkání skleniček, to je ta jejich pravda a láska.)

Než stavět lávky, raději bořit mosty

Hlavní úkol pražských radních zřejmě spočívá v boření vztahů s Čínou.

Tohle je „dobrá“ vizitka Pirátů… Před dvěma roky se zřítila lávka v Troji. Dva roky trvalo, než se papaláši usnesli na tom, že postaví novou. A další rok bude trvat, než ji postaví. To jsou tři roky. Tři roky než se postaví lávka. Ozval se nám stavař, který to vidí z odborného hlediska. Přenecháváme mu tedy slovo…

„V tisku jsem se dočetl, že za spadlou lávku v Troji se postaví nová. Jen projekt vyjde snad na sedm, nebo osm milionů. Celá stavba je plánována na příští: ‘čtyřletku, nebo šestiletku‘?
 Rád bych připomněl, jak se stavělo před sto lety. Bez počítačů. Sjezdový palác – začátek – květen 1890. Odevzdání a schválení projektu 10. července 1890. Do konce roku 1890 stavba kromě kopule hotova. Dokončení a předání 1. května 1891. (To navíc v září byla povodeň. Výstaviště bylo zatopeno.)

Navíc, v této době zhotovili za pouhé čtyři týdny petřínskou rozhlednu. A za jeden měsíc, od 11. května do poloviny června 1891 ji postavili. Práci zahájilo 10 tesařů a 15 dělníků. Dokončili ji 34 montéři, 9 tesařů a 35 pomocných dělníků. V době nejpilnějších prací stavělo tohoto obra pouhých 78 dělníků. Váha rozhledny: 1700 q.

Na dům, přibližně 10 krát 10 metrů jednopatrový, tenkrát bez elektřiny, stačil jeden výkres asi velikosti A1. Dům stojí v pohodě dodnes. Jestliže by měl magistrát Prahy mezi zaměstnanci jediného stavebního technika, tak ten by mohl do počítače zadat: délku lávky, předpokládanou nosnost, ukotvení v březích, přikázané materiály na stavbu lávky. Najet si ve stavbařském programu hotové dostupné lávky a vybrat si. Jako celoživotní konstruktér odhaduji, že projekt by potom vyšel na mzdě technika asi tak na dva tisíce korun českých. Hrubého. Proto to trvá léta, než se dohodnou: kdo, kolik z těch milionů uloží do svého kufru. Druhá lávka, snad projekt za dvacet pět milionů, je kšeft snů.

 Snad pro zastupitele Prahy, celým spektrem. Nikdo z nich se sebeméně neozval proti. Na obranu: snad ani jeden nemá minimální stavební kvalifikaci. Samí právníci. Ti znají výhradně jenom – palmáre. Nic jiného. Železné díly pro rozhlednu se vyráběly v dílnách naproti ulice Ocel u Balabenky ‘U Prášilů‘.

Před kontrarevolucí (revoluce je vždy vlevo), se tam dělaly generálky soustruhů a frézek. Po nástupu Klausohavlistů, nejprve se, neznámo kam, vypařily z fabriky všechny obráběcí stroje a z provozu se stala benzinová pumpa a krám se zahraničními bytovými doplňky. Asi třicet špičkových nástrojařů a soustružníků se překvalifikovalo na skladníky a pomocné dělníky zahraničních skladů. Na tři směny i o sobotách a nedělích.

S tím pomohli i předáci odborů, jako Falbr a Štech. A další. Na projekt by bylo snad lze použít i závěrečnou práci nějakého maturanta stavební průmyslovky. Nebo práci studenta stavební fakulty.
 Svět se nám očividně zrychluje. Letí raketovou rychlostí, nikdo nestíhá ten příval dat, informací. Nestíhá natolik, až se nám stavba jedné lávky protáhne na tři roky. To je přinejmenším trochu zvláštní.

Tři roky na stavbu lávky. Slyšíte to?

Tři roky, než se probojuje projekt přes byrokracii, mnohé kapsy, které chtějí nasypat z veřejného rozpočtu. Není to trochu zvláštní?Troufám si tvrdit, že na takové záležitosti by to chtělo nějakého dalšího tajemného jedince, který nejen smyje graffiti, ale postaví i lávku, opraví hroutící se pohraničí a vypráská to z radnic, parlamentu a dalších úřadoven. Tři roky, to je moc!“

DOPIS PUTINOVI

Vážený pane prezidente,

přestože vím, že tento dopis nikdy nebudete číst, tak Vám ho musím napsat. Píši Vám z České republiky, kde od roku 1989 žijeme v „nové době“. Nová doba má nové politiky a nové výklady historie. Divná doba, podivní politici a zvláštní výklady historie. Říkají nám, že máme být pyšní na své hrdiny, kteří nyní bojují za naši svobodu někde tisíce kilometrů daleko v zemi, o které toho vím pramálo. Jsou to opravdu naši hrdinové?

Já nevím, jsem prostý člověk a hrdina byl pro mě vždy ten, kdo bránil naše hranice před agresorem, třeba ten, kdo osvobozoval naši zemi od nacistů. To jsou moji hrdinové, lidé díky nimž teď mohu žít a díky nimž je naše země svobodná. To jsou lidé, kteří si zaslouží můj vděk a úctu a přesto se na ně pomalu zapomíná. A nejen to, občas se najde člověk, který jejich zásluhy zpochybňuje a jejich oběť relativizuje. Ale budiž, je to jeho názor, jeho vizitka, ve svobodné společnosti se nemá pronásledovat za odlišné názory. Problém ovšem nastává v situaci, kdy takové názory veřejně pronáší politik, který se navíc chová jako novodobý feudál a zneužívá svou moc k zneuctění památníků. A přesně to se stalo v Praze, kde se v jedné pražské části stala objektem zášti a vandalismu socha maršála Koněva a v jiné pražské části zase chtějí stavět pomník „vlasovcům“.

Vandalismus a plivání na pomníky byly ve společnosti vždy. Vždy to byl primitivní vyjadřovací způsob primitivních lidí a byl obecně odsuzován. V „nové době“ však někteří noví politici vandalismus záměrně přehlížejí a někdy ho dokonce označují jako svébytnou formu svobodného vyjádření názoru v demokratické společnosti. A já si často kladu otázku, co si teď asi myslí Koněvovi potomci o českém národu? Co se teď honí v hlavě pamětníkům a lidem, kteří při osvobozování Československa přišli o své předky? Je to jen exces několika lidí, nebo takto smýšlí celý Český národ?

A to je, pane prezidente, důvod, proč Vám píši. Stydím se za „plivání“ na hroby, stydím se za přepisování historie a relativizování obětí rudoarmějců. A věřím, že nejsem sám. Nemohu mluvit za jiné Čechy, ale jednu věc uvedu. Před pár týdny byl Svátek zemřelých. Sváteční den, kdy lidé chodí na hřbitovy uctít památku zemřelých. Já také chodím každý rok na hřbitov a každý rok jdu zapálit svíčku k pomníku padlých vojáků Rudé armády. Za minulého režimu se oficiálně kladly věnce, ale poté tato pietní akce začala postupně upadat v zapomnění. Nyní už chodí uctít památku převážně jednotlivci, rozdíl je ovšem v tom, že už nechodí z donucení, ale svobodně. A každý rok jich chodí stále více. Žádné úřední delegace, žádní staří komunisti, ale obyčejní lidé, rodiny, tátové s dětmi. Na rozdíl od minulosti, nenajdete už u pomníku Rudé armády žádné velké věnce, ale najdete tam zapálené svíčky. A já jsem si jist, že to je mnohem více, než okázalé ceremonie s věnci. Právě proto, že tam lidé chodí svobodně, o vlastní vůli, prostí lidé zapalují prosté svíčky, jako symbol úcty a vděku svým osvoboditelům. A letos jich bylo zase více než loni, v našem malém městě u pomníku Rudé armády letos hořely stovky svíček… vyřiďte to prosím u Vás doma…

S pozdravem

MUDr. Martin Gabryš, Olomouc, Česká republika, 28. listopadu 2019

(Poznámka metéra: Naprosto souhlasím s dopisem pana doktora Gabryše. Stydím se za to, kdo může v této zemi vládnout, dělat starostu, být představitelem lidu a demokracie. O „pravdě“ rozhoduje internet a ne vzdělání spojené s diskusí. Popřevratové nevychované generace přilezly k lizu a pravda je jim ukradená. Opovrhují pracujícími. Všechno se měří jen přes korunu nebo euro. Cítí to tak tisíce Čechoslováků.
Mnohé vlastenecké organizace vznikly právě na protest s přepisováním dějin. Věřím, že svůj souhlas k dopisu připojí co nejvíce čtenářů.)

Dostali jsme konečně po papuli…

Rusko uštědřilo České republice pořádnou facku a bylo to právem.
Od toho jsou ve slovanské rodině bratři.
Naše zem je vydávána všanc cizím zájmům.

Mnohým občanům České republiky už dávno vadí přemrštěný počet neziskových organizací u nás. Není se vcelku čemu divit, protože vysávají státní rozpočet a dělají nám mezinárodní ostudu.

Patří mezi ně i z Ruska vykázaný Člověk v tísni! Není však sám a je nutno říci veřejnosti, že mezinárodní humanitární činnost je jen zástěrkou pro politickou činnost těchto organizací (většinou). Je otázkou – tedy kdyby se občané mohli svobodně vyjádřit a kdyby se jich někdy někdo zeptal, zda souhlasí s tím, aby za jejich peníze z daní byla v cizích zemích prováděna podvratná činnost.

Je paradoxem, že tyto organizace nepracují v zahraničí pro Český zájem, a že humanitární činnost slouží ke krytí nekalých aktivit zahraničních rozvědek. Ony nekalé aktivity se týkají šíření takzvané americké demokracie na základě vyvolávání občanských nepokojů a válek.

Z tohoto je patrné, že v činnosti těchto organizací se vyskytuje zásadní rozpor. Na straně jedné pracují na rozdmýchávání nepokojů a války a na straně druhé pomáhají. Znamená to jediné. Uklízejí a stírají krev, na jejímž prolití mají svůj díl odpovědnosti. Jak bohulibá činnost viďte!

„Člověk v tísni“ byl v Rusku postaven mimo zákon, a to je velmi vážná situace. Dokazuje to totiž pokřivenost naší zahraniční politiky, ale i to, že je český občan krmen lží. Je z toho zřejmé, že česká zahraniční politika je tvrdě podřízena diktátu zvenčí. Jestli je to z USA, Německa nebo Evropské unie nevím, ale je dost dobře možné, že je to všechno propojeno. Odpovídá to totiž zájmům globalistů, monetaristů a Chazarských židů.

Člověk v tísni je jen jeden z nástrojů šíření jedu.

Jeho činnost (ta podvratná) byla zjištěna na více místech. Hovoří se o Gruzii, Ukrajině, Arménii a v současnosti v oblasti Doněcké – Luhanské republiky a Ruska. Angažuje se i v politicky nestabilních zemích v Africe. Proč asi? Pro krásné oči tamních obyvatel? To asi ne!

Nezapomínejme, v jakém systému žijeme, a že za vším je nutno hledat peníze a pokrytectví.

Je pochopitelné, že ministr Petříček ve snaze bagatelizovat záležitosti okolo činnosti Člověka v tísni vše otočil s poukazem na žalostný stav lidských práv Rusku. Myslím však, že ministru Petříčkovi a ani České republice nepřísluší kritizovat stav čehokoliv v jiných zemích, když sami máme v zemi bordel a vládnou nám psychopati. Navíc Rusové – to je úplně jiná mentalita, stejně tak jako třeba Němci. Máme vůbec právo v tomto směru otevřít hubu, když máme 60 tisíc bezdomovců? Máme spousty důchodců, kteří se mají tak skvěle, že přežívají jen díky vybíráním popelnic. Máme takový stav lidských práv, kdy matky samoživitelky a týrané ženy s dětmi musí žít v azylových domech, kde je délka pobytu časově omezená. Naše lidská práva jsou taková, že když staré babičce zemře její manžel a nemá na nájem tak skončí na ulici. 

Jsem toho názoru, že dokud nepořešíme problémy své, tak nemáme sebemenší právo kritizovat kohokoliv jiného. Proto bych vám pane Petříčku doporučil, abyste už držel ústa a ta vaše prolhaná ČSSD taky.

Veřejnost by také měla vědět, že tyto proradné neziskovky podporují politické strany ODS, TOP, STAN, KDU-ČSL a ČSSD. Strany a hnutí jako KSČM, ANO a SPD by neziskovkám rádi přitáhli šrouby. To druhé je správný postup.

Netvrdím tím však, že všechny neziskovky jsou špatné. To jistě ne!

Je však nutná důslednější kontrola jejich činnosti, potřebnosti a finančních toků. Neziskovky totiž mohou snadno sloužit i jako pračky špinavých peněz. Dle oficiálních čísel má organizace Člověk v tísni 2 mld. rozpočet. To je málo? To je však oficiální číslo. Mě by spíše zajímala čísla neoficiální, tj. před úpravami.

Pan Svěrák nedávno řekl, že naše demokracie je nemocná! No nevím, ale řekl bych, že nemocní jsou především lidé, kteří o demokracii stále mluví a přitom nemají ponětí, co to je. Pan Svěrák a Člověk v tísni jsou toho příkladem. To není demokracie ani humanita o čem mluvíte a co děláte. To je pokrytectví a samá lež!

Rusové udělali to nejlepší, co mohli s Člověkem v tísni udělat. Kopli je do prdele a čau. Máme-li alespoň elementární hrdost, tak bychom měli udělat to samé a neziskovky tohoto typu prostě ukončit!

Ram

(Poznámka metéra: Je to pořád dokola. Musím (!) platit média, televizi, rozhlas, které o mně permanentně říkají, že jsem byl zločinec a vrah, když jsem jako horník budoval novou skutečně lidově demokratickou republiku a mí přátelé ji střežili na hranicích tak, abych mohl v klidu žít! Musím ze svých daní platit neziskové organizace, které dělají podvratnou politiku! Musím ze svých daní platit církvím miliardy, aby jim náhodou nesplaskly pupky! Platíme statisícové platy soudcům za práci, kterou by mohl dělat počítač a možná lépe, protože naše soudnictví není o spravedlnosti, ale jen o dodržování buržoazních zákonů… a tak bych mohl pokračovat. Naše děti a vnoučata neumí sportovat, neznají naše lidové písně ani tance, bez internetu neodpoví na trochu složitější otázku, o historii, společenských vědách, matematice ani nemluvě. Tituly jsou rozdávány za docházku. Učitelé nesmí vychovávat ale jen učit a za ten hrůzostrašný výsledek mají dostat čtyřnásobek mzdy, kterou pobírá 60 procent pracujících. Lékaři neléčí, jen odškrtávají kapitační položky.Prosaďme pro začátek zákon, ať každý, kdo platí daně, mohl třeba z deseti dvaceti procent rozhodnout, do jaké oblasti jeho daně půjdou. A neziskovky ať shání peníze od umělců a svých donátorů a obhájců, ale ne ze státního rozpočtu. Církve jim mohou dát miliardy, když pracují za ně. Jen hlupák si může myslet, že neziskovky vyřeší problémy současného kapitalismu. Svými dary udržujeme kapitalismus jen v jeho chátrání. Když je něco skutečně potřeba vyřešit, tak to musí udělat a zastřešit stát se souhlasem svých obyvatel ve volbách.)

ALBERT EINSTEIN – Proč socialismus?

Trochu víc o marxismu & socialismu

Albert Einstein je světoznámý fyzik. Tato jeho stať původně vyšla v prvním vydání Monthly Review (květen 1949). Následně vyšla v květnu 1998.

Je rozumné pro někoho, kdo není odborníkem na ekonomické a společenské problémy, aby vyjadřoval své názory na téma socialismu? Z mnoha důvodů jsem přesvědčený, že je.

Albert Einstein po válce stíhaný pro své názory ve Spojených státech

Nejprve tuto otázku zvažme z hlediska vědeckých znalostí. Mohlo by se zdát, že mezi astronomií a ekonomikou není zásadních metodických rozdílů: vědci v obou oborech se snaží objevovat všeobecně platné zákony pro ohraničené skupiny jevů, aby tyto jevy vzájemně propojili tak, aby byly co nejlépe pochopitelné. Ve skutečnosti však metodické rozdíly existují. Objevení všeobecných zákonů na poli ekonomiky je ztíženo okolností, že pozorované ekonomické jevy jsou často zasaženy mnoha faktory, jaké se jen velice těžko dají hodnotit odděleně. Navíc zkušenosti, jež se nashromáždily od počátků takzvaného období civilizace lidských dějin, jsou, jak je dobře známo, široce ovlivňovány a omezovány důvody, jež nejsou v žádném případě ve své podstatě výlučně ekonomické. Například většina historicky nejvýznamnějších států vděčila za svoji existenci dobývání. Dobyvačné národy se usazovaly, právně i ekonomicky, coby privilegovaná třída dobyté země. Uchvacovaly pro sebe monopol vlastnictví půdy a jmenovaly kněžstvo z vlastních řad. Kněží při kontrole nad vzděláváním vyvíjeli z třídního rozdělení společnosti trvalou instituci a vytvářeli hodnotový systém, jímž byli lidé nadále, do značné míry nevědomky, vedeni ve svém společenském chování.

Ale historická tradice patří, abych tak řekl, včerejšku; nikde jsme skutečně nepřekonali to, co Thorstein Veblen nazval „predátorskou fází“ vývoje lidstva. Do této fáze spadají pozorovatelná ekonomická fakta a dokonce i takové zákony, které, jak si z nich můžeme odvodit, nejsou v dalších fázích použitelné. Protože skutečným účelem socialismu je právě překonat a posunout se za predátorskou fázi vývoje lidstva, ekonomická věda ve svém současném stavu může vrhnout trochu světla na socialistickou společnost budoucnosti.

Za druhé, socialismus směřuje ke společensko-etickému cíli. Věda nicméně nemůže vytvářet závěry, a dokonce je ani nemůže vštěpovat lidským bytostem; nanejvýš může dodat prostředky, jimiž lze určitých cílů dosáhnout.

Pokračovat ve čtení „ALBERT EINSTEIN – Proč socialismus?“

Žil jen krátce, inspiroval však mnohé

Jan Opletal (1. 1. 1915 – 11. 11. 1939)

Jméno Jana Opletala zůstává spojeno s reálným obrazem bestiálnosti fašistických okupantů na straně jedné a s nesmrtelností odkazu mladého talentovaného medika pro další generace. V podzimních dnech roku 1939 prodchnutých tragickými událostmi se stali obětmi tvrdých represí ze strany německých okupantů v Praze dva mladí muži. Student medicíny Jan Opletal a pekařský dělník Václav Sedláček. Oba vstoupili do historie a mají v ní své pevné místo. Oba přes svou oběť žijí dál jako příklady vlastenectví, skromnosti, píle, odvahy a schopnosti postavit se zlu, byť by to bylo jen s holýma rukama. Pokud má někde hledat dnešní mladá generace své vzory, nemusí pro ně opravdu chodit nikam daleko do světa. Nedlouhý život Jana Opletala může sloužit jako příklad nesmírného úsilí, poctivosti a snahy naplnit přes řadu překážek své životní sny a cíle.

V pořadí osmý potomek, který přibyl do rodiny Štěpána a Anny Opletalových prvního dne válečného roku 1915 dostal jméno Jan. Jeho rodištěm se stala Lhota nad Moravou na Litovelsku. Nepříliš dlouhý čas, jenž mu na tomto světě byl určen, zůstal jakoby symbolicky ostře vymezen oběma světovými válkami. Přesněji jejich počátkem. Jan Opletal se narodil několik měsíců po vypuknutí první světové války a zemřel na následky těžkého zranění v době, kdy plamen druhého světového konfliktu nabíral na intenzitě. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho otec neměl stálou práci. Živil se jako polesný nebo jako dělník kopal písek. Jan měl navíc ještě sedm sourozenců. Tři bratry a čtyři sestry. Jedna z nich zemřela již ve svých dvou letech. Obživu početné rodině tak zajišťovalo i malé pole a jedna kravka. Celkové poměry navíc ještě zhoršovala válka přinášející všeobecný nedostatek základních životních potřeb a vysoké ceny potravin. Mladý Jan navštěvoval nejprve základní školu v Nákle, měšťanku poté ve Štěpánově.

Pokračovat ve čtení „Žil jen krátce, inspiroval však mnohé“

Na co bychom neměli zapomenout

Textů věnujících se letošnímu 30. výročí pádu minulého režimu již bylo publikováno mnoho. Některé teze v nich obsažené se přitom v různých obměnách opakují, což je sice přirozené, ale pro čtenáře jen málo zajímavé. Jednostrannost při posuzování minulosti však není dobrou pracovní metodou. Takže jsme na jedné straně svědky připomínání jednak notoricky známých událostí a jejich aktérů, dobových dokumentů i méně známých skutečností z doby přelomu. Ovšem některá fakta jsou na druhé straně záměrně opomíjena, osoby ignorovány, ty „nesprávné“ názory zejména obyčejných lidí ponechány stranou pozornosti. Místo toho vidíme stále stejné defilé protřelých tváří a omletých frází. Dočasní vítězové se zase po čase chtějí veřejnosti pochlubit údajnými osobními zásluhami na pádu starého režimu. Asi ještě nepostřehli, že jejich pohádky už moc nezabírají ani na mladou generaci. Jisté je, že národu vsugerovaný obraz, kterak stateční disidenti se studenty vyrazili do ulic, aby přes noc svrhli nenáviděného draka totality, patří naštěstí již delší dobu do kategorie nepříliš povedených vyprávění. Ostatně už v létě roku 1989 byly v NSR vytištěné plakáty s fotkou budoucího prezidenta a nápisem Havel na Hrad…

Média hlavního proudu až na vzácné výjimky neustupují ze svých tradičních způsobů práce. Tedy vykládat historii většinou dle dobového zadání. To určují momentální vítězové naprosto nepoučení podobnými postoji dřívějších dočasných vítězů. Hlas médií hlavního proudu je sice ve veřejném prostoru stále dost slyšet, jenže jej bere vážně čím dál méně lidí všech generací. Rostoucí autorita alternativních médií má své pádné důvody sahající až hluboko do 90. let, kdy byli nejprve umlčováni komunisté s republikány jako leví a praví extremisté ohrožující prý již jen svou samotnou existencí křehké výdobytky čerstvě zrozené svobody a demokracie. Tato jim přidělená nálepka na část veřejnosti skutečně až nevídaně působila. Chrobák trousící své rozumy do rozhlasu o víkendu z Lán coby novodobý samozvaný filozof na trůnu a neohrožený strážce demokracie měl na část veřejnosti až magický vliv. Mnozí ho prohlédli až v době, kdy se projevil jako aktivní zastánce nelegální agrese proti suverénnímu státu na konci 90. let, stejně jako otevřený nepřítel slovanských národů. Polistopadoví vládci nějaký čas ohlupovali za systematické podpory většiny sdělovacích prostředků veřejnost tvrzením o vlastní nepostradatelnosti na cestě do sjednocené Evropy a NATO. Ovšem jen do doby, kdy se tito jedině spravedliví a demokratičtí odrovnali svým pokrytectvím, dvojí morálkou, korupčním jednáním, zásadním rozporem mezi slovy a činy. Ostatně již předvolební kampaň roku 1990 ukázala na skutečný charakter mnoha osob deroucích se hlava nehlava k moci. Za proklamacemi o demokracii a svobodných volbách se skrývala snaha urvat koryto za každou cenu a jít přitom doslova přes mrtvoly. Existovalo každopádně dost důvodů, proč byl v Lidové demokracii dne 15. června 1990 zveřejněn článek pod názvem Po volbách, kde se mimo jiné konstatovalo: „Volby byly svobodné. Ale nebyly demokratické. Byly zmanipulovány. Výsledek je nenormální. Jedna samozvaná diktatura byla nahrazena druhou. Výklad pojmu lidských práv a demokracie se dostal do rukou těch, kteří si volbami dokázali zmanipulovat mandát, do něhož se sami dosadili. Kontrolu nad nimi nemůže nikdo provádět. Snad leda příští volby. Ale k těm vůbec už nemusí dojít… Divadlo skončilo. Změnili jsme pouze oponu. Na té bylo původně napsáno: Pravda vítězí! My jsme to doplnili: Pravda a láska vítězí! Ve skutečnosti zvítězila demagogie a nenávist.“

Pokračovat ve čtení „Na co bychom neměli zapomenout“