Ať jsme slované, ale nemusí to nikdo vědět…

Hokejová zborná na Slavíne … a čo naše masmédiá, nevedeli o tom, alebo nesmeli?
Na Deň víťazstva nad fašizmom si došla uctiť padlých vojakov na Bratislavský Slavín celá ruská hokejová zborná. Tu vidno, aký neuveriteľný duchovný a mravno-etický rozdiel je medzi nielen západnou civilizáciou, ale aj medzi slovanskými národmi. Keď porovnáme náš hokejový zväz, ktorý zdegradoval symbol našej štátnosti – slovenský štátny znak a nahradil ho ohnutými palicami a správanie ruskej zbornej, tak je nám jasné, že my ako jeden zo slovanských národov sme zdegenerovali v duchovnej a etickej oblasti neuveriteľne. Mali by sme sa pozastaviť a zamyslieť pokiaľ je ešte čas. Je to neuveriteľná hanba nás všetkých, lebo my vychovávame deti bez úcty k dejinám, vlastnej kultúre a k vlastnému štátu. Koľko rodičov si ide uctiť padlých vojakov spolu so svojimi deťmi na Deň víťazstva?
A co my, Češi, Moravané a Slezané, cítíme to také tak?

„Osvoboditelé“ se chovají jak sarančata

Na informaci, kterou zveřejnily nejprve proruský Sputnik a o pár dní později Novinky.cz, týkající se výstavby skladů pro americkou armádu na území Polska by nebylo nic zvláštního. USA si pouze v duchu vojenské doktríny zločinecké organizace NATO umanuly vtáhnout do příprav ozbrojeného konfliktu s Ruskou federací další svůj satelit – tentokrát Polsko.

Rozruch a pobouřenost kolem výstavby zdejších skladů pro americkou armádu v přepočtu za téměř šest miliard korun u tamních polských občanů ale vyvolává tisícovka Američanů, tvořící rozhodující část stavebních skupin, chovající se „jako sarančata“.

Podle portálu „Natemat.pl“ turisty oblíbená rekreační oblast v okolí Powidzkého jezera se mění v trosky. V chráněném území evropského významu Natura 2000 bylo vykáceno 38 hektarů lesa a na dalších sto hektarů pro zájmy Severoatlantické aliance ještě „padne“.

Poláci jsou také pobouřeni skutečností, že stovky vozidel neplatí silniční daň, přičemž dříve polská armáda, která zde sídlila, takto činila a citelně přispívala do místního rozpočtu.

Rozpínavost a expanzi našich nejzápadnějších spojenců, kteří na konci druhé světové války „pomohli“ k obnově našeho hospodářství vybombardováním a zničením průmyslových objektů mnohých měst již bereme jako samozřejmost. Stejně jako budování nových vojenských základen NATO na území jejich členských států, nejlépe co nejblíže k hranicím Ruské federace.

Sílící americká vidina získání „nevyčerpatelných“zdrojů přírodního nerostného bohatství z ruského území jsou pro USA a jeho nejzarytější spojence, neodolatelným trvalým pokušením. Škoda, že si tuto skutečnost nechtějí uvědomit i některé naše politické „špičky“ v minulosti toužící prosadit v Brdech americký radar.

Do voleb do evropského parlamentu chybí několik dní. Upřednostněním vlasteneckých stran a kandidátů máme možnost eliminovat snahu těch, kdo usiluje o vtažení České republiky do příprav likvidačního světového válečného konfliktu. Pouze trvalý mír na základě spolupráce se všemi světovými mocnostmi může zabezpečit další rozvoj lidstva.

Miroslav Kavij

Ruská propaganda za peníze cizí – ukrajinská z kapes daňových poplatníků!

Investigativní novinářka Sabina Slonková, nechvalně spojená s pátráním v kauze Čapí hnízdo opět bije na poplach. Tentokrát sdílí obavy o šíření ruské propagandy europoslancem KSČM Jaromírem Kohlíčkem, který je na (ruském) Krymu a v samotné Ruské federaci díky štědrosti tamních spolků podílejících se na financování jeho cest, více než doma.

Slonková tak současně občanům zavdává možnost položit si nejednu otázku. Kdo stojí za financováním cest europoslance Jaromíra Štětiny a dalších politiků na Ukrajinu, v zájmu koho jsou šířeny zprávy o dlouhodobých snahách ruské rozpínavosti a agrese vůči Ukrajině?

Jsou postoje a názory ministra zahraničí Tomáše Petříčka nejen na adresu Ukrajiny a Ruska, který je navíc štědře placen z peněz daňových poplatníků, v zájmu České republiky nebo USA? Podobně se můžeme ptát i v případě bývalých lidoveckých ministrů Daniela Hermana a Pavla Bělobrádka, kteří tak rádi poklonkují Sudetoněmeckému landsmanšaftu. Je zahraniční politika našeho státu za stavu, kdy volby do poslanecké sněmovny „bojkotuje“ čtyřicet procent voličů a Senát by občané nejraději rozpustili, skutečně vyjádřením přání většiny občanů? Nebo se jedná o řízenou kolaboraci našich vládních elit „zvenčí“?

Není prvotním zájmem předcházejících, ale i současné vlády prosazení vlastních stranických ambicí mající především ekonomický aspekt než obhajoba zájmů a suverenity našeho státu?

Zahraniční politika České republiky, která se před dvaceti lety nejprve nechala vtáhnout do zločineckého Severoatlantického paktu NATO a následně do Evropské unie, je tak uskutečňována v zájmu západních mocností, nikoliv podle představ lidu.

I to je jeden z důvodů, proč se občanům nedostává objektivních a vyvážených informací z veřejnoprávních médií. Za tohoto stavu je na každém z nás, jak v době informační mediální přesycenosti naložíme se zprávami a informacemi z nejrůznějších zdrojů. Bez třídění, nálepkování a upozorňování na jejich nevhodnost.

Miroslav Kavij

Řízek se salátem byl dobrej…

aneb Vlci se nažrali a kozy zůstaly celé a doktor Štrosmajer by novelizoval svou slavnou větu – Kdyby neschopnost nadnášela, tak by ulicí Politických vězňů prolítla v sobotu eskadra bílých holubiček.

Špatně připravená celostranická konference prokázala neschopnost ústředního výboru (jak aparátu, tak voleného orgánu) v plné šíři. A tak se nelze divit, že k nám přicházejí kritické názory a stanoviska. Nechtějí ublížit straně a komunistickému hnutí. Chtějí probudit přední funkcionářský aktiv z letargie ke skutečně politické práci. Na prvním místě především toho nejzodpovědnějšího a tím by měl být Ústřední výbor KSČM.

Pokud by takto měla být připravená i červnová Programová konference s podobným výsledkem, tak už v dálce slyšíme jak se mílovými kroky blíží umíráček.

Redakce „Rudehopraporu“ nemusí se vším co nám čtenáři pošlou souhlasit, ale dává v anketě prostor těm, kterým není lhostejné, co se se stranou děje.

Z diskusních vystoupení a vašich příspěvků do diskuse:

… brněnského Martina Říhy

Nikdy jsem si nepomyslel, že budu muset vystoupit a přednést tak ostrý příspěvek, v podstatě protest. Ale současný stav ve straně, která je mně velmi přirostlá k srdci to, podle mne, vyžaduje.

Uplynulo několik měsíců od X. sjezdu, který stanovil úkoly pro nově vzešlé vedení. Byla přijata jasná usnesení, která měla za cíl vyvést stranu z nejistoty a rozkolů. Musím hned na úvod konstatovat, že se tak nestalo, usnesení směřovaná v podstatě pouze k vedení strany, nebyla naplněna. Vedení, konkrétně předseda ÚV, zodpovídal za zpracování krátkodobého politického programu KSČM a ekonomickou analýzu hospodaření strany do XI. sjezdu strany. Že tento úkol nebyl splněn, není třeba zdůrazňovat. I zde, podle mého názoru, můžeme hledat jeden z důvodů našeho neúspěchu v posledních – komunálních volbách. Občanům jsme totiž z centra neřekli, co komunisté chtějí. Jde tedy nejen o neplnění sjezdového usnesení, ale, a to především, o závažné politické pochybení. Zůstanu u sjezdového usnesení. Bylo uloženo nachystat jednání celostranických konferencí, jedné k vnitrostranickým věcem a druhá má být programová. Ano, strana potřebuje řešit úpravu Stanov, potřebuje řešit konsolidaci a řízení v souvislosti s úbytkem členské základny. Je třeba vyřešit ekonomické krytí aktivit a řízení strany a stranické struktury! Nic z toho se však, podle předložených materiálů, nepodařilo naplnit a jen konstatujeme věci, jak jsou! Projevilo se to například při přípravě dnešní konference. Návrhy týkající se ekonomiky strany a její konsolidace – žádné! Problematiku změny Stanov přesouváme zpět na sjezd, když ten předchozí rozhodl, že to má řešit právě naše dnešní konference! Dnes ovšem provedeme jen ty nejnutnější změny ve Stanovách. V podstatě tak negujeme úsilí členské základny, základních, okresních a krajských organizací vyvinuté v uplynulém období. U nás v Brně jsme k řešení této otázky přistoupili se vší odpovědností. Shromáždili jsme názory jednotlivých členů i základních organizací a projednali je na mimořádné konferenci. To, že názory a náměty ke změnám Stanov z jednotlivých krajů a okresů, základních organizací i jednotlivých členů nebyly podrobeny analýze a zapracovány do konkrétního návrhu pro dnešní jednání, že jsou pouze informativním podkladem, považuji za potvrzení toho, co často zaznívá – vedení ÚV nižší články v podstatě nepotřebuje! Dnes musíme rozhodnout o některých zásadních otázkách změny Stanov, které se týkají přípravy sjezdu počínaje jednáními VČS. Některé by mohly projít bez diskuse, mám na mysli např. otázky týkající se rozpočtu či revizora ZO. Jiné bychom měli diskutovat. Zde mám na mysli vložení věty týkající se souhlasu s užitím osobních dat členů strany dle návrhu našeho MěV. To hlavní, o čem však dnes musíme rozhodnout, je otázka nového ÚV, který bude řídit stranu po XI. sjezdu. Byl nám předložen variantní návrh. Jednoznačně jsem proti variantě č. 2, to je zachovat stávající stav. Vzhledem k tomu, že jsem vždy zastával názor, že o věcech by mělo rozhodovat co nejvíce lidí, se mi líbí varianta 1, která v podstatě potvrzuje stávající počet členů ÚV, současně však zajišťuje naplnění principu poměrného zastoupení členů strany v jednotlivých krajích. Dnes jsme však v situaci, kdy je třeba hlasovat pro variantu 3, tedy snížení počtu členů ÚV. Nehledě na ekonomickou stránku by toto řešení mohlo a mělo přispět ke zvýšení akceschopnosti ÚV. Proto tuto variantu plně podporuji včetně toho, že členové ÚV budou na návrh okresních konferencí voleni na krajských konferencích. V podkladu uvedenou poznámku, že tato varianta by zasáhla do změny Stanov KSČM, považuji za nepatřičnou, jsme tady přece proto, abychom našli řešení.

Pokračovat ve čtení „Řízek se salátem byl dobrej…“

Za sociální a mírumilovnou Evropu

Z vystoupení představitele DKP na 1. máje v Klatovech

Vážené soudružky a soudruzi, milí přátelé!

Jsem rád, že mohu oslavit mezinárodní svátek práce s vámi v České republice.

Pro mnohé je 1. květen jen jeden z mnoha svátků. Někdo chodí s rodinou grilovat nebo tráví den nečinností. Ale 1. květen není obyčejný svátek. 1. máj je den, který je věnovaný pracovním bojům na celém světě. Není tady proto, aby upadl do nostalgie, ale aby potvrdil současné požadavky. Je to den, který připomíná jak minulé zápasy, tak zároveň vyjadřuje svou vlastní sílu a naléhavé požadavky.

Žijeme společně v Evropském domě a v tomto domě můžeme jen společně řešit naše problémy. To platí zejména pro nás pracující.

Naše heslo je: Vyjdi ven 1. května: Za sociální a mírumilovnou Evropu národů!

Němečtí přátelé spolu s námi na 1. máje v Klatovech

DKP vyzývá k účasti na prvomájových demonstracích odborových svazů v Německu, které se letos konají pod heslem „Evropa. Teď ale správně!“.Souhlasíme s DGB v jedné věci. 1. května ukážeme jasnou hranu vůči pravicovým a všem, kteří chtějí rozdělit naši zemi a Evropu. Říkáme NE netoleranci, nacionalismu, rasismu a pravicovému populismu.

V současné volební kampani se buržoazní strany pokouší chválit Evropskou unii jako záruku prosperity, míru a svobody. Když se ale rozhlédneme po Evropě, vidíme, že prosperita není rovnoměrně rozložena. Jak mezi národy, tak v rámci příslušných zemí. Existují rozdíly mezi severem a jihem, západem a východem. Zavedením eura získalo z toho Německo největší prospěch. Ekonomicky slabší země jsou znevýhodněné. Řecko bylo zničeno, ztratilo svrchovanost a je navždy dlužníkem.

Ale i v Německu existuje jen několik „vítězů“. Hospodářská konkurenceschopnost byla zaplacena dělnickou třídou sociálními a mzdovými škrty, zvýšením DPH, prodloužením důchodového věku a poklesem důchodové úrovně. Byly sníženy dávky v nezaměstnanosti a sociální podpoře.

Je Evropská unie garantem míru?

Připomeňme si 20. výročí přepadení zbytku Jugoslávie. V mediální paměti a u mnoha lidí tato v rozporu s mezinárodním právem válka už neexistuje. Tehdy byla rozbombardována infrastruktura Srbska – elektrárny, továrny, mosty, televizní studia. Více než 3500 civilistů, včetně dětí, zemřelo v důsledku přímého boje. V současné době existuje aktivní frontová linie na Ukrajině. NATO postoupilo k hranicím Ruska, kde rozmístilo svoje jednotky. Francie a Německo se rozvíjí společně v rámci nové vojenské aliance PESCO. Zbraňové systémy a němečtí vojenští stratégové diskutují o organizování „jaderného zastrašování“ v samotné Evropě. Tím je vyvoláván tlak zejména na Rusko a Čínu. EU naléhá na členské státy, aby zvýšily své vojenské rozpočty na 2 % DPH do roku 2024 podle strategie NATO. Jedná se o peníze, které již nejsou k dispozici na sociální dávky.

Říkáme jasně: DEMILITARIZACE místo ZBROJENÍ! Pryč s tímto 2 % cílem NATO! Žádná výstavba armády Evropské unie!

Vzájemná výměna informací je pro jednotný boj důležitá

Evropská unie a svoboda?

Čtyři základní svobody EU jsou svoboda pohybu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. To je svoboda bank a podniků. Pro lidi znamenají čisté vykořisťování. Pracující lidé jsou stále vháněni do konkurenčního boje. Zároveň bylo zabezpečení lidí životně důležitým zbožím podrobeno nátlaku tvoření zisku. Ať už se jedná o zdraví nebo vzdělání, bydlení, zásobování vodou nebo místní dopravu – vše je podrobeno principu zisku. V souvislosti s nízkou úrokovou politikou a dluhovou brzdou to vede k rostoucímu tlaku na privatizaci, především na obce

Říkáme jasně: SOLIDARITA místo VYLOUČENÍ. Celoevropská minimální mzda ve výši nejméně 12 eur! Zastavte privatizaci!

Je Evropská unie reformovatelná?

S touto EU nelze provádět zásadní změny. Dokonce útěcha jako je např. Sociální charta EU nás nemůže oklamat. Kapitálové a velké korporace určují politiku v jejich zájmu s pomocí Evropské komise, nikoli Evropského parlamentu. Jsme pro solidaritu a internacionalismus! Pro příhraniční spolupráci! Pro sociální a mírovou Evropu.

Samozřejmě 1. května demonstrujeme v Německu za lepší pracovní a životní podmínky. Minimální mzda je příliš nízká a nevztahuje se na každého, důchod v 63 letech je jeden švindlový balíček, chudoba ve stáří razantně roste. Nůžky mezi chudobou a bohatstvím se nadále rozevírají, mládeži je zastavěna budoucnost špatným vzděláním. V rámci konsolidace domácnosti je nadále používána dluhová brzda. Následek toho je, že je omezováno veřejné zabezpečení života, státní úkoly jsou nadále privatizovány. Bojujeme za oprávněný podíl všech lidí na společenském životě a za perspektivu pro mládež.

S digitalizací práce se razantně mění pracovní svět. Už dnes jsou následky rozpoznatelné. Kolem 50 % všech povolání v příštích 10 až 15 letech vymizí a také normální pracovní vztah. Na jejich místo nastoupí potom sólo-soukromník, který musí bojovat o každou objednávku v konkurenci k jiným a nemůže žít z vlastní práce.

Říkáme jasně: Využití technologie počítačů v průmyslu a správě musí především sloužit zaměstnancům a ne zvyšování zisku. Dočasně přidělená práce a pracovní smlouvy musí být zásadně zakázány. Zkrácení pracovní doby s plným platebním a osobním vyrovnáním je náš cíl.

Svět bez kapitalismu, to je socialismus, společnost, ve které je síla koncernů a bank nahrazována politickou mocí pracující třídy a jiných vrstev obyvatelstva, společnost, ve které jsou zespolečenštěny nejdůležitější výrobní prostředky. Teprve tím bude vytvořena možnost předejít krizím kapitalistické společnosti.

Kdo mluví o krizi, nesmí mlčet o kapitalismu. Kdo chce zásadně něco změnit, musí zpochybnit kapitalismus. A za to demonstrujeme na 1. máje.

Bojujeme společně za lepší životní podmínky pro nás, naše děti a vnoučata.

Říkáme jasně: Nechceme vaši válku! Ať žije mezinárodní solidarita!

Poznat KLDR trochu více…

Podívejte se na: „http://www.kldr.info/kim-cong-un-o-socialisticke-vystavbe-a-domaci-a-zahranicni-politice-vlady-republiky-v-soucasne-etape/“

http://www.kldr.info/kim-cong-un-o-socialisticke-vystavbe-a-domaci-a-zahranicni-politice-vlady-republiky-v-soucasne-etape/

Ani Venezuela není jen o „ropě“

Čím jsou si libyjský, syrský a venezuelský scénář tak podobné? Proč se Západ tak snažil krutě napadnout a potom zničit tyhle tři na první pohled tak vzájemně odlišné země? Odpověď je prostá, ačkoli na Západě není příliš vyslovovaná, alespoň ne veřejně.

Ano, poslední průzkum potvrzuje, že Venezuela tolik oplývá přírodními zdroji, že by mohla jednou rukou uspokojit hlad po ropě pro celý svět na příštích 30 let. A ropy může nabídnout mnohem víc, v deltě Orinoka i v jiných částech země.

Ale ono to zdaleka není jen o „ropě“.

André Vltchek a Noam Chomsky

Ti, kdo věří, že šíření západního teroru je hnané pouhými „obchodními zájmy“ a legendární západní nenasytností, jsou z mého pohledu zcela mimo.

Všiml jsem si, že takoví jednotlivci a analytici vlastně věří, že „za všechno může kapitalismus“, a ten že vytváří kulturu násilí a z obětí i pronásledovatelů se už stali rukojmí.

Po činnosti ve všech koutech světa jsem stále přesvědčenější, že kapitalismus je vlastně výsledkem západní kultury, která je založená převážně na expansionismu, exceptionalismu (výjimečnosti) a agresivitě. Je také vybudovaný na hluboce zakořeněné touze kontrolovat a diktovat. Finanční – měnová nenasytnost je toliko vedlejším produktem této kultury, jež povýšila svou nadřazenost na něco, co lze definovat jako náboženské nebo dokonce nábožensky fundamentalistické.

Nebo jinak.Hlavním náboženstvím v Evropě a Severní Americe je vlastně víra ve vlastní nadřazenost.

Čím si jsou libyjský, syrský a venezuelský scénář tak podobné? Proč Západ tolik dychtil po prudkém útoku a tím zničení těchto tří, na první pohled tak se vzájemně lišících, zemí?

Odpověď je prostá, i když na Západě ne tak často vyslovovaná, alespoň ne veřejně. Všechny tři země stály v čele prosazování se a boje s odhodláním k takovým konceptům jako „panafrikanismus“, „panarabismus“ a Patria Grande – v podstatě latinskoamerická nezávislost a jednota.

Kaddáfí, Asad a Chávez byli oblastně i mezinárodně uznáváni coby protiimperialističtí bojovníci, inspirující a dávající naději stamilionům lidí.

Kaddáfí byl zavražděn, Chávez s největší pravděpodobností také, a Asad a jeho národ doslova už několik dlouhých let bojují o přežití.

Současný venezuelský prezident Maduro, odhodlaně loajální vůči Bolívarským revolučním ideálům, už přežil nejméně jeden pokus o atentát a teď čelí přímým hrozbám ze Západu v mafiánském stylu. Jeho zem může být kdykoli napadená, přímo či přes latinskoamerické „klientské“ státy Západu.

Je to proto, že Afrika, Střední východ a Latinská Amerika jsou považovány, a po staletí se s nimi tak zacházelo, za kolonie. Je to proto, že kdykoli se lidé zvedli, byli téměř obratem rozbiti na kusy železnou pěstí západního imperialismu. A ti, kteří si myslí, že mají požehnání k tomu, aby kontrolovali svět, chtějí, aby se to nikdy nezměnilo.

Evropa i Severní Amerika jsou posedlé kontrolováním ostatních, a aby mohly kontrolovat, cítí, že musí s jistotou zničit veškerou opozici ve svých koloniích i neokoloniích.

Je to skutečně duševní stav, v němž se Západ nachází, stav, v němž, jak jsem už řekl, je definován coby sadistická porucha osobnosti (Sadistic Personality Disorder; SPD).

Pokračovat ve čtení „Ani Venezuela není jen o „ropě““

„Komunisté“ a volby do EP

Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a tak bych se rád zastavil u vedoucích kandidátů těchto voleb, prezentujících dvě strany, které se ve svém názvu honosí přívlastkem „komunistická“. Jedná se o KSČ a KSČM (v abecedním řazení).

KSČ pro tyto volby delegovala soudruha Romana Blaško, vedoucího tajemníka MěV KSČ v Praze, a kádrovou rezervu na generálního tajemníka ÚV této strany. Rozhovor s tímto kandidátem KSČ do EP uveřejnil server Aktuálně.cz dne 10. března tohoto roku viz:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/idealni-usporadani-je-novodoby-socialismus-rika-kandidat-ksc/r~ecc6892441b311e9b9980cc47ab5f122/

Na rozdíl od KSČM, KSČ údajně navazuje na historii předlistopadové KSČ, hlásí se k ní se vší odpovědností za ty kladné i záporné věci…Proklamace rozhodně chvályhodná. Nedokáže-li totiž komunistické hnutí této země připomenout a vysvětlit občanům ČR, že společnost vedená předlistopadovou KSČ dosáhla pro život pracujících těch největších úspěchů v historii této země, a to ve všech oblastech jejich života, a že ona negativa byla jen chybami těch, kteří prošlapávali cestu, po které dosud nikdo nešel, pak na jakýkoli úspěch může na hodně dlouho zapomenout. Toto je, dle mého názoru, hlavním pochybením „státotvorné“ KSČM, která se od předlistopadové KSČ tvrdošíjně distancuje, a motá se tak v začarovaném kruhu úbytků svých členů i voličů.

Zanedlouho však uplyne dlouhých třicet let, po které měl onen znovuobnovený kapitalismus v této zemi ideální šanci ukázat v čem, že je lepší, oproti onomu tolik zatracovanému socialismu, nebo, jak oni říkají: totalitě. Šanci měl, ale neukázal, kromě neustále fabrikovaných pomluv socialistického Československa, zbla nic.

Takže co komunistické hnutí v tomto státě? Využívá této šance, zvláště, když má momentálně k dispozici předvolební tribunu, a zatím ještě stále i tribunu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ze kterých může nerušeně, a na konkrétních příkladech této třicetileté praxe široké veřejnosti ukazovat a stavět do protikladu úspěchy ČSSR se zločinnými, protilidovými praktikami buržoasie a nastínit možná komunistická východiska v souladu s vědeckým světovým názorem?

KSČM se této šance předem vzdala, úspěchy předlistopadové KSČ zásadně nezmiňuje, a na vedoucím místě této kandidátky má sice vysokoškolsky vzdělanou osobu v oblasti (buržoasní) veřejné správy, avšak zcela bez znalostí vědeckého světového názoru, co by teoretického základu komunistických hnutí. Takže jejími cíli pak mohou být a také jsou, nanejvýš jen kosmetické úpravy stávajícího kapitalistického systému, tedy: sociálně demokratický revizionismus a oportunismus v jejich nejčistší formě. Ostatně, ten její nekomunistický program „nenechmetotak“ i dosud dosažené výsledky její práce v EP to jen potvrzují. Má snad někdo z komunistů pocit, že tento program vedoucí kandidátky za Komunistickou stranu Čech a Moravy snese v kterémkoli pohledu srovnání s Manifestem komunistické strany, který před více než sto lety sepsali Karel Marx a Bedřich Engels a který byl prvním, a dosud platným komunistický programem?

A KSČ? Soudruh Blaško měl, ideální šanci roztřískat na maděru mnohé z těch jejich buržoasních žvástů a lží, působících již téměř třicet let proti obrovské mase lidí, které živí jen práce jejich rukou a mozků, kteří makají osm až deset hodin denně za průměrnou mzdu, a mnohdy ani tu ne. Tedy lidí, kteří jsou tím nejvlastnějším elektorátem komunistické strany. Jenže to by je musel umět řádně oslovit, a veškeré tyto skutečnosti a souvislosti jim v souladu s oním komunistickým učením, byť pro ně srozumitelnými slovy, vysvětlit a uvědomovat je tak o jejich dějinném poslání, tedy být oním předvojem dělnické třídy, což je tím nejvlastnějším posláním komunistické strany.

Avšak soudruh Blaško? O historických událostech spjatých se stranou, k níž se hlásí, hovořit odmítá. Prý se dohodli, že v kampani minulost řešit nebudou. (!) Kdo a s kým se takto proboha dohodnul? Mohl se vůbec někdo, kdo se označuje za komunistu, byť tu dobu neprožil, na něčem takovém dohodnout a nevyužít tak možností předvolební tribuny otevřeně objasnit veřejnosti komunistický postoj v těchto zásadních věcech? Vždyť s lživým výkladem února 48, a období bezprostředně po něm, stojí a padá celá antikomunistická propaganda našich nepřátel, vtloukaná do hlav mladým generacím již od mateřské školy! Soudruh Blaško je možná dobrý fotograf, ale tady se, téměř ve všech svých odpovědích, zachoval jako nedouk, diletant, a možná ještě něco horšího! A v této oportunistické pasivitě, bohužel, pokračuje i celá jeho další předvolební kampaň.

Tam, kde by měl plamenem svých myšlenek a nezvrátitelných faktů zapalovat další, působil zcela opačně a ze všech, kteří se v této zemi hlásí ke komunistické myšlence, udělal totální pitomce. Přečtěte si k tomu následnou a dosti obsáhlou diskuzi, k níž není co dodat… Není to na pár facek, jak říkával zesnulý soudruh Štěpán, zakladatel oné znovuobnovené KSČ?

Kateřina Konečná, co by vedoucí kandidátka KSČM voleb do Evropského parlamentu, kromě svého zcela nekomunistického volebního programu, se v tomto předvolebním období „vyznamenala“, spolu s dalšími poslanci za KSČM, ještě tím, že hlasovala pro přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě (2018/2899 (RSP)). Toto usnesení bylo přijato pod záminkou toho, že by se Evropa měla vyrovnat s dědictvím kolonialismu a obchodu s otroky.

Nevím, na kolik je Kateřině Konečné vůbec známo, že Čechy, Morava, Slezsko, a nakonec i Slovensko, nikdy žádné kolonie nevlastnily, a s otroky neobchodovaly. Naopak, v třistaletém období habsburského útisku po Bílé hoře, byly de facto samy v koloniálním postavení, viz například i odraz v poezii: Chléb s uhlím beru si do práce / z roboty jdu na robotu / při Dunaji strmí paláce / z krve mé a z mého potu. // (Petr Bezruč, Ostrava.) Ostatně, i současné hospodářské postavení polistopadové ČR ve více parametrech odpovídá jejímu postavení srovnatelnému s koloniální zemí (viz. práce naší přední ekonomky doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D., zejména: „Jak jsme se stali kolonií.“ 2015, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-17-3“)

Právě naopak, poválečná lidově demokratická ČSR a pozdější socialistická ČSSR, těmto zemím Afriky i Asie všemožně pomáhaly vymanit se z devastujícího dědictví kolonialismu, zejména po onom slavném Roce Afriky (1960), přímo v jejích zemích výstavbou investičních celků, infrastruktury, silnic apod., a to za oboustranně výhodných podmínek.

Na základě této záminky je tak uvedeným Usnesením EP stanovena členským státům EU celá řada požadavků, umožňujících a výrazně usnadňujících masovou imigraci lidí afrického původu do států EU, jejichž realizace bude finančně značně nákladná, o dalších nebezpečných důsledcích nemluvě.

Co je, ale zvláště zarážející je to, že toto Usnesení je zcela nevyvážené v neprospěch současných obyvatel států EU, neboť příchozím lidem afrického původu nestanovuje požadavky žádných povinností v souvislosti s jejich chováním a způsobem života v souladu s kulturními, politickými, náboženskými, bezpečnostními, zdravotními a jinými normami a tradicemi, mnohdy platnými i po dlouhá staletí na území, na která přicházejí. V návaznosti na jiné nově přijímané normy obdobného charakteru, to působí dojmem, jako by se s těmi stávajícími a tradičními normami a zvyklostmi do budoucna již ani nepočítalo… Tedy součást špinavého projektu řízené masívní migrace, jehož cílem není odsouzení rasismu ani náhodou, ale totální destabilizace hospodářsky konkurující Evropy (není těžké uhádnout komu), cestou oné Kalergiho doktríny, a získání pěšáků pro připravovanou válku EU-RF s dodávkami z hospodářsky chřadnoucích USA, o níž se její plánovači idiotsky domnívají, že nepřeroste v globální termojadernou apokalypsu.

Zde bych tedy jednoznačně očekával, že poslanec v těchto orgánech EU za ČR, a zejména za stranu vydávající se za komunistickou, takto formulované Usnesení co nejrozhodněji odmítne, s poukazem na veškeré výše uvedené skutečnosti, a s tím, že s ohledem na historický vývoj a praxi ve státoprávních celcích na území současné ČR (ale i SR) se předmětné záležitosti České republiky netýkají! Nutno doplnit, že se nás netýkaly ani ve dvacetiletém období tzv. První republiky, ani v následném válečném období, kdy jsme se dokonce, zradou našich tehdejších „spojenců“ Anglie a Francie v září 1938 v Mnichově, dostali vůči nacistickému Německu ne do koloniálního, ale přímo otrockého postavení, s ohromnými ztrátami na životech občanů ČSR, hospodářství i majetku státu, které nebyly dodnes uhrazeny stanovenými válečnými reparacemi apod. (Proč se mj. právě ve věci těchto reparací Kateřina Konečná neangažuje?) Při tom tito naši zrádní spojenci z Mnichova 38 i naši katané a okupanti z druhé světové války jsou nyní opět našimi „spojenci“ v rámci EU a NATO, a současně opět i našimi kolonizátory a „protektory.“

Komunistický poslanec v EP, s vědomím veškerých těchto historických křivd, by, dle mého názoru, měl k veškerým jednáním v těchto orgánech přistupovat hrdě, s jejich plným vědomím, a nikoli v hlubokém předklonu servilního slouhy, jak tomu došlo v rámci hlasování o tomto Usnesení. Server Aeronet.cz tuto situaci charakterizuje slovy: „Komunističtí europoslanci vyhlížejí po skončení mandátu bruselské trafiky, nebo co to má znamenat?“ Poslušní poslanci EP, kteří nebudou zvoleni pro další volební období, mají totiž šanci získat vysoce nadstandardně lukrativní posty úředníků těchto orgánů EU… K tomuto další komentář není zapotřebí, snad jen to, že patrně právě proto hlasování v dané věci bylo načasováno do tohoto předvolebního období.

Toto hlasování však neuniklo řadě našich občanů, kteří jsou velmi citliví na reálná nebezpečí plynoucí z přelití imigrační vlny i na území ČR, a Kateřinu Konečnou žádali o vysvětlení tohoto kroku. Její reakci ze dne 20. 4. 2019 si můžete přečíst na serveru Parlamentní listy, viz

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lidska-prava-Africanu-v-Evrope-Europoslankyne-Konecna-promluvila-o-tom-co-schvalili-v-Bruselu-578550

Jak se dalo očekávat, Konečná zde celou věc hrubě bagatelizuje tvrzením „že se jedná o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem.“ A dokonce přislíbila, „že toto usnesení nebude mít žádný dopad na českou legislativu.“ A že se „Jedná o politické prohlášení směrem k zemím s výraznými neintegrovanými skupinami občanů afrického původu, což Česká republika není…“

Při tom však převážná většina tímto Usnesením formulovaných požadavků je uvedena slovy: „(Evropský parlament) žádá členské státy a orgány EU, aby…“ Tedy všechny členské státy, a bez jakékoli výjimky pro ČR! A je rovněž nezpochybnitelným faktem, že 57 % zákonů ČR jsou nařízení EU (viz Naše pravda č.14 z 8. dubna 2019), tak tomu jejímu příslibu jaksi nerozumím…

A to, že se tyto skupiny imigrantů ve větším počtu na území ČR prozatím nenacházejí, nehraje žádnou roli.

Svou praxí i volebním programem sociální demokratka Kateřina Konečná, si však věří: S velkým nasazením, prosadila složení kandidátky (která sice nestojí za nic) ale je přesně podle jejího přání, neboť jediného principiálního komunistu, který ji nadto po všech stránkách vysoce převyšuje (odbornou i jazykovou kvalifikací pro tuto práci), se jí podařilo zařadit až na takové místo, že i kdyby jej kroužkovali všichni dosavadní voliči KSČM, bude i tak jeho volba bez šance na zvolení.

Nebudu tak asi sám, kdo poprvé v polistopadové historii ČR volby znechuceně vynechá. Znám ale celou řadu komunistů, partijních i bezpartijních, kteří se z důvodů postojů poslanců EP za KSČM v této věci, chystají dokonce volit strany, jejichž programy jsou v otázce nelegální imigrace srozumitelně jednoznačné.

Karel Košťál,   22. 4. 2019

Přemlouvání báby, dědka – pokračuje

Do hry, jak nalákat občany k volbám do Evropské unie, vstoupila v minulých dnech Kancelář Evropského parlamentu v České republice. Prostřednictvím elektronicky zasílaného speciálního vydání newsletteru atakuje voliče, žádajíc je o podporu propagace evropských voleb a zvýšení povědomí o volbách do Evropského parlamentu mezi českými občany. Kancelář EP v ČR zdůrazňuje, že chce zůstat apolitická, znamenající, že zásadní, prvotní informaci týkající se EU se volič nedozví. Sdělení, jakou instituci Evropská unie ve skutečnosti představuje, čí zájmy prosazuje a komu »slouží«.

Nezájem voličů o volby do EU není důsledkem malé informovanosti, ale jejich zklamáním v tento »projekt«. Občané i bez moudrých rad na základě údajů Českého statistického úřadu vědí, že zahraniční vlastníci českých firem si v loňském roce na dividendách rozdělili 294 miliard korun a že celková suma dividend za posledních deset let tak znatelně přesahuje výši celkového dluhu České republiky! Známka toho, že pro Evropu je naše země dobrý krmelec!

Lidé si uvědomují i rozevírající se mzdové nůžky mezi Českou republikou (průměrná mzda se blíží k hranici 34 tisíc Kč) a Německem (ukazatel atakoval v přepočtu hranici sto tisíc Kč). Díky »výši« minimální mzdy se takto odměněný zaměstnanec může pyšnit koupí 2 kilogramů brambor a jednoho litru mléka k tomu za hodinu své práce! Vniveč zůstalo i veškeré úsilí eurokomisařky Jourové ohledně dvojí kvality potravin, kterou evropský parlament nevyřešil a zřejmě nikdy nevyřeší! Naši občané tak zůstanou nadále spotřebiteli druhé kategorie v rovnoprávné EU!

Také ceny, které platíme mobilním operátorům, patří k nejdražším v rámci EU a nezmění je mávnutím zázračného proutku ani premiér Babiš, slibujíc, že se na to podívá! Každý přeci ví, na co všechno přislíbil premiér … se podívat!

Zmíněná Kancelář EP zřejmě občanům neřekne, že právě politika EU je jednou z příčin ztráty potravinové soběstačnosti ČR, kterou se do státního převratu v roce 1989 pyšnila. Pro porovnání – v roce 1990 se pěstovaly brambory na 110 tisících hektarech. V roce 2018 to bylo již jen necelých 23 tisících.

Nelibě volič květnových voleb také sleduje, jak EU postupnými kroky »připravuje« občany na ospravedlňující válečný konflikt mezi USA (Severoatlantickým paktem) a Ruskou federací a jakým způsobem EU přispívá k likvidaci rodiny tvořící základ státu a jednotlivých států představující základ civilizovaného světa.

Občan – volič pokračování hry »Přemluv bábu, dědka« nepotřebuje. Má dost negativních příkladů, aby svou volbou do EU posílil odpor proti narůstající sociální, válečné a demokratické degradaci naší republiky a vyjádřil tak svůj postoj vůči Evropské unii, představující tvář Evropy nadnárodního imperialismu ničící sociální a politické výdobytky občanů.

Miroslav Kavij

Brexit z druhé strany

Krize vládnoucí třídy se prohlubuje. Neustálý boj uvnitř britských vládnoucích kruhů a státu ohledně brexitu a rozsahu vztahů nebo odtržení mezi Británií a Evropskou unií neustále odkrývá další a další hluboké trhliny uvnitř britské vládnoucí třídy i v britské sociální demokracii.  

Tato vnitřní krize Evropské unie také odkryla poníženecký vztah irské vládnoucí třídy vůči EU. Irské zavedené instituce se stále víc ukazují být vazaly EU, a dovolují, aby irská národně demokratická otázka byla využívána coby zbraň oběma stranami, pro i protibrexitovými silami v Británii i Evropskou unií.  

Ani jedna strana se v tomto boji nestará o irskou dělnickou třídu. Prostě využívají vnucenou britskou hranici coby prostředek k ukončení, k zajištění vlastních zájmů.  

Komunistická strana Irska (CPI) stále hájí svůj dlouho zastávaný postoj, že jediným trvalým řešením je ukončit rozdělení a nadvládu britského i unijního imperialismu. Je stále jasnější, že mnoho podnikových i farmářských zájmů, především z unionistického politického zázemí, a také podnikatelských zájmů z celé země, teď vidí celoirskou ekonomiku uvnitř svých vlastních hmotných zájmů.  

CPI opětovně potvrzuje svůj názor, že je proti jakékoli hranici protínající naši zem i proti jakémukoli využití rozdělení našeho lidu coby blokujícího mechanismu. Jakákoliv hraniční čára mezi Britským státem a Evropskou unií by měla být na hranicích Británie jako takové.  

CPI vyzývá k jednotě všech sil, jež odmítají imperialistickou nadvládu. Vyzývá je, aby společně pracovaly na vybudování sil, nutných k využití krize uvnitř britské vládnoucí třídy a úpadku irských institucí k předložení požadavku na ukončení rozdělení a odloučení, k vyřčení možností, co by pro irskou dělnickou třídu mělo představovat nové Irsko.  

Komunistická strana Irska, 16. března 2019(překlad Vladimír Sedláček)

Utajovaný projev prezidenta Zemana

Proč se tento projev prezidenta šíří mezi lidmi jenom po internetu? Proč media mlčí? Jaký je záměr těch lidí, co za každou cenu tento projev bojkotují? Na tuto otázku odpověď neznáme. No, posuďte sami: