„Komunisté“ a volby do EP

Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a tak bych se rád zastavil u vedoucích kandidátů těchto voleb, prezentujících dvě strany, které se ve svém názvu honosí přívlastkem „komunistická“. Jedná se o KSČ a KSČM (v abecedním řazení).

KSČ pro tyto volby delegovala soudruha Romana Blaško, vedoucího tajemníka MěV KSČ v Praze, a kádrovou rezervu na generálního tajemníka ÚV této strany. Rozhovor s tímto kandidátem KSČ do EP uveřejnil server Aktuálně.cz dne 10. března tohoto roku viz:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/idealni-usporadani-je-novodoby-socialismus-rika-kandidat-ksc/r~ecc6892441b311e9b9980cc47ab5f122/

Na rozdíl od KSČM, KSČ údajně navazuje na historii předlistopadové KSČ, hlásí se k ní se vší odpovědností za ty kladné i záporné věci…Proklamace rozhodně chvályhodná. Nedokáže-li totiž komunistické hnutí této země připomenout a vysvětlit občanům ČR, že společnost vedená předlistopadovou KSČ dosáhla pro život pracujících těch největších úspěchů v historii této země, a to ve všech oblastech jejich života, a že ona negativa byla jen chybami těch, kteří prošlapávali cestu, po které dosud nikdo nešel, pak na jakýkoli úspěch může na hodně dlouho zapomenout. Toto je, dle mého názoru, hlavním pochybením „státotvorné“ KSČM, která se od předlistopadové KSČ tvrdošíjně distancuje, a motá se tak v začarovaném kruhu úbytků svých členů i voličů.

Zanedlouho však uplyne dlouhých třicet let, po které měl onen znovuobnovený kapitalismus v této zemi ideální šanci ukázat v čem, že je lepší, oproti onomu tolik zatracovanému socialismu, nebo, jak oni říkají: totalitě. Šanci měl, ale neukázal, kromě neustále fabrikovaných pomluv socialistického Československa, zbla nic.

Takže co komunistické hnutí v tomto státě? Využívá této šance, zvláště, když má momentálně k dispozici předvolební tribunu, a zatím ještě stále i tribunu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ze kterých může nerušeně, a na konkrétních příkladech této třicetileté praxe široké veřejnosti ukazovat a stavět do protikladu úspěchy ČSSR se zločinnými, protilidovými praktikami buržoasie a nastínit možná komunistická východiska v souladu s vědeckým světovým názorem?

KSČM se této šance předem vzdala, úspěchy předlistopadové KSČ zásadně nezmiňuje, a na vedoucím místě této kandidátky má sice vysokoškolsky vzdělanou osobu v oblasti (buržoasní) veřejné správy, avšak zcela bez znalostí vědeckého světového názoru, co by teoretického základu komunistických hnutí. Takže jejími cíli pak mohou být a také jsou, nanejvýš jen kosmetické úpravy stávajícího kapitalistického systému, tedy: sociálně demokratický revizionismus a oportunismus v jejich nejčistší formě. Ostatně, ten její nekomunistický program „nenechmetotak“ i dosud dosažené výsledky její práce v EP to jen potvrzují. Má snad někdo z komunistů pocit, že tento program vedoucí kandidátky za Komunistickou stranu Čech a Moravy snese v kterémkoli pohledu srovnání s Manifestem komunistické strany, který před více než sto lety sepsali Karel Marx a Bedřich Engels a který byl prvním, a dosud platným komunistický programem?

A KSČ? Soudruh Blaško měl, ideální šanci roztřískat na maděru mnohé z těch jejich buržoasních žvástů a lží, působících již téměř třicet let proti obrovské mase lidí, které živí jen práce jejich rukou a mozků, kteří makají osm až deset hodin denně za průměrnou mzdu, a mnohdy ani tu ne. Tedy lidí, kteří jsou tím nejvlastnějším elektorátem komunistické strany. Jenže to by je musel umět řádně oslovit, a veškeré tyto skutečnosti a souvislosti jim v souladu s oním komunistickým učením, byť pro ně srozumitelnými slovy, vysvětlit a uvědomovat je tak o jejich dějinném poslání, tedy být oním předvojem dělnické třídy, což je tím nejvlastnějším posláním komunistické strany.

Avšak soudruh Blaško? O historických událostech spjatých se stranou, k níž se hlásí, hovořit odmítá. Prý se dohodli, že v kampani minulost řešit nebudou. (!) Kdo a s kým se takto proboha dohodnul? Mohl se vůbec někdo, kdo se označuje za komunistu, byť tu dobu neprožil, na něčem takovém dohodnout a nevyužít tak možností předvolební tribuny otevřeně objasnit veřejnosti komunistický postoj v těchto zásadních věcech? Vždyť s lživým výkladem února 48, a období bezprostředně po něm, stojí a padá celá antikomunistická propaganda našich nepřátel, vtloukaná do hlav mladým generacím již od mateřské školy! Soudruh Blaško je možná dobrý fotograf, ale tady se, téměř ve všech svých odpovědích, zachoval jako nedouk, diletant, a možná ještě něco horšího! A v této oportunistické pasivitě, bohužel, pokračuje i celá jeho další předvolební kampaň.

Tam, kde by měl plamenem svých myšlenek a nezvrátitelných faktů zapalovat další, působil zcela opačně a ze všech, kteří se v této zemi hlásí ke komunistické myšlence, udělal totální pitomce. Přečtěte si k tomu následnou a dosti obsáhlou diskuzi, k níž není co dodat… Není to na pár facek, jak říkával zesnulý soudruh Štěpán, zakladatel oné znovuobnovené KSČ?

Kateřina Konečná, co by vedoucí kandidátka KSČM voleb do Evropského parlamentu, kromě svého zcela nekomunistického volebního programu, se v tomto předvolebním období „vyznamenala“, spolu s dalšími poslanci za KSČM, ještě tím, že hlasovala pro přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě (2018/2899 (RSP)). Toto usnesení bylo přijato pod záminkou toho, že by se Evropa měla vyrovnat s dědictvím kolonialismu a obchodu s otroky.

Nevím, na kolik je Kateřině Konečné vůbec známo, že Čechy, Morava, Slezsko, a nakonec i Slovensko, nikdy žádné kolonie nevlastnily, a s otroky neobchodovaly. Naopak, v třistaletém období habsburského útisku po Bílé hoře, byly de facto samy v koloniálním postavení, viz například i odraz v poezii: Chléb s uhlím beru si do práce / z roboty jdu na robotu / při Dunaji strmí paláce / z krve mé a z mého potu. // (Petr Bezruč, Ostrava.) Ostatně, i současné hospodářské postavení polistopadové ČR ve více parametrech odpovídá jejímu postavení srovnatelnému s koloniální zemí (viz. práce naší přední ekonomky doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D., zejména: „Jak jsme se stali kolonií.“ 2015, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-17-3“)

Právě naopak, poválečná lidově demokratická ČSR a pozdější socialistická ČSSR, těmto zemím Afriky i Asie všemožně pomáhaly vymanit se z devastujícího dědictví kolonialismu, zejména po onom slavném Roce Afriky (1960), přímo v jejích zemích výstavbou investičních celků, infrastruktury, silnic apod., a to za oboustranně výhodných podmínek.

Na základě této záminky je tak uvedeným Usnesením EP stanovena členským státům EU celá řada požadavků, umožňujících a výrazně usnadňujících masovou imigraci lidí afrického původu do států EU, jejichž realizace bude finančně značně nákladná, o dalších nebezpečných důsledcích nemluvě.

Co je, ale zvláště zarážející je to, že toto Usnesení je zcela nevyvážené v neprospěch současných obyvatel států EU, neboť příchozím lidem afrického původu nestanovuje požadavky žádných povinností v souvislosti s jejich chováním a způsobem života v souladu s kulturními, politickými, náboženskými, bezpečnostními, zdravotními a jinými normami a tradicemi, mnohdy platnými i po dlouhá staletí na území, na která přicházejí. V návaznosti na jiné nově přijímané normy obdobného charakteru, to působí dojmem, jako by se s těmi stávajícími a tradičními normami a zvyklostmi do budoucna již ani nepočítalo… Tedy součást špinavého projektu řízené masívní migrace, jehož cílem není odsouzení rasismu ani náhodou, ale totální destabilizace hospodářsky konkurující Evropy (není těžké uhádnout komu), cestou oné Kalergiho doktríny, a získání pěšáků pro připravovanou válku EU-RF s dodávkami z hospodářsky chřadnoucích USA, o níž se její plánovači idiotsky domnívají, že nepřeroste v globální termojadernou apokalypsu.

Zde bych tedy jednoznačně očekával, že poslanec v těchto orgánech EU za ČR, a zejména za stranu vydávající se za komunistickou, takto formulované Usnesení co nejrozhodněji odmítne, s poukazem na veškeré výše uvedené skutečnosti, a s tím, že s ohledem na historický vývoj a praxi ve státoprávních celcích na území současné ČR (ale i SR) se předmětné záležitosti České republiky netýkají! Nutno doplnit, že se nás netýkaly ani ve dvacetiletém období tzv. První republiky, ani v následném válečném období, kdy jsme se dokonce, zradou našich tehdejších „spojenců“ Anglie a Francie v září 1938 v Mnichově, dostali vůči nacistickému Německu ne do koloniálního, ale přímo otrockého postavení, s ohromnými ztrátami na životech občanů ČSR, hospodářství i majetku státu, které nebyly dodnes uhrazeny stanovenými válečnými reparacemi apod. (Proč se mj. právě ve věci těchto reparací Kateřina Konečná neangažuje?) Při tom tito naši zrádní spojenci z Mnichova 38 i naši katané a okupanti z druhé světové války jsou nyní opět našimi „spojenci“ v rámci EU a NATO, a současně opět i našimi kolonizátory a „protektory.“

Komunistický poslanec v EP, s vědomím veškerých těchto historických křivd, by, dle mého názoru, měl k veškerým jednáním v těchto orgánech přistupovat hrdě, s jejich plným vědomím, a nikoli v hlubokém předklonu servilního slouhy, jak tomu došlo v rámci hlasování o tomto Usnesení. Server Aeronet.cz tuto situaci charakterizuje slovy: „Komunističtí europoslanci vyhlížejí po skončení mandátu bruselské trafiky, nebo co to má znamenat?“ Poslušní poslanci EP, kteří nebudou zvoleni pro další volební období, mají totiž šanci získat vysoce nadstandardně lukrativní posty úředníků těchto orgánů EU… K tomuto další komentář není zapotřebí, snad jen to, že patrně právě proto hlasování v dané věci bylo načasováno do tohoto předvolebního období.

Toto hlasování však neuniklo řadě našich občanů, kteří jsou velmi citliví na reálná nebezpečí plynoucí z přelití imigrační vlny i na území ČR, a Kateřinu Konečnou žádali o vysvětlení tohoto kroku. Její reakci ze dne 20. 4. 2019 si můžete přečíst na serveru Parlamentní listy, viz

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lidska-prava-Africanu-v-Evrope-Europoslankyne-Konecna-promluvila-o-tom-co-schvalili-v-Bruselu-578550

Jak se dalo očekávat, Konečná zde celou věc hrubě bagatelizuje tvrzením „že se jedná o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem.“ A dokonce přislíbila, „že toto usnesení nebude mít žádný dopad na českou legislativu.“ A že se „Jedná o politické prohlášení směrem k zemím s výraznými neintegrovanými skupinami občanů afrického původu, což Česká republika není…“

Při tom však převážná většina tímto Usnesením formulovaných požadavků je uvedena slovy: „(Evropský parlament) žádá členské státy a orgány EU, aby…“ Tedy všechny členské státy, a bez jakékoli výjimky pro ČR! A je rovněž nezpochybnitelným faktem, že 57 % zákonů ČR jsou nařízení EU (viz Naše pravda č.14 z 8. dubna 2019), tak tomu jejímu příslibu jaksi nerozumím…

A to, že se tyto skupiny imigrantů ve větším počtu na území ČR prozatím nenacházejí, nehraje žádnou roli.

Svou praxí i volebním programem sociální demokratka Kateřina Konečná, si však věří: S velkým nasazením, prosadila složení kandidátky (která sice nestojí za nic) ale je přesně podle jejího přání, neboť jediného principiálního komunistu, který ji nadto po všech stránkách vysoce převyšuje (odbornou i jazykovou kvalifikací pro tuto práci), se jí podařilo zařadit až na takové místo, že i kdyby jej kroužkovali všichni dosavadní voliči KSČM, bude i tak jeho volba bez šance na zvolení.

Nebudu tak asi sám, kdo poprvé v polistopadové historii ČR volby znechuceně vynechá. Znám ale celou řadu komunistů, partijních i bezpartijních, kteří se z důvodů postojů poslanců EP za KSČM v této věci, chystají dokonce volit strany, jejichž programy jsou v otázce nelegální imigrace srozumitelně jednoznačné.

Karel Košťál,   22. 4. 2019

Přemlouvání báby, dědka – pokračuje

Do hry, jak nalákat občany k volbám do Evropské unie, vstoupila v minulých dnech Kancelář Evropského parlamentu v České republice. Prostřednictvím elektronicky zasílaného speciálního vydání newsletteru atakuje voliče, žádajíc je o podporu propagace evropských voleb a zvýšení povědomí o volbách do Evropského parlamentu mezi českými občany. Kancelář EP v ČR zdůrazňuje, že chce zůstat apolitická, znamenající, že zásadní, prvotní informaci týkající se EU se volič nedozví. Sdělení, jakou instituci Evropská unie ve skutečnosti představuje, čí zájmy prosazuje a komu »slouží«.

Nezájem voličů o volby do EU není důsledkem malé informovanosti, ale jejich zklamáním v tento »projekt«. Občané i bez moudrých rad na základě údajů Českého statistického úřadu vědí, že zahraniční vlastníci českých firem si v loňském roce na dividendách rozdělili 294 miliard korun a že celková suma dividend za posledních deset let tak znatelně přesahuje výši celkového dluhu České republiky! Známka toho, že pro Evropu je naše země dobrý krmelec!

Lidé si uvědomují i rozevírající se mzdové nůžky mezi Českou republikou (průměrná mzda se blíží k hranici 34 tisíc Kč) a Německem (ukazatel atakoval v přepočtu hranici sto tisíc Kč). Díky »výši« minimální mzdy se takto odměněný zaměstnanec může pyšnit koupí 2 kilogramů brambor a jednoho litru mléka k tomu za hodinu své práce! Vniveč zůstalo i veškeré úsilí eurokomisařky Jourové ohledně dvojí kvality potravin, kterou evropský parlament nevyřešil a zřejmě nikdy nevyřeší! Naši občané tak zůstanou nadále spotřebiteli druhé kategorie v rovnoprávné EU!

Také ceny, které platíme mobilním operátorům, patří k nejdražším v rámci EU a nezmění je mávnutím zázračného proutku ani premiér Babiš, slibujíc, že se na to podívá! Každý přeci ví, na co všechno přislíbil premiér … se podívat!

Zmíněná Kancelář EP zřejmě občanům neřekne, že právě politika EU je jednou z příčin ztráty potravinové soběstačnosti ČR, kterou se do státního převratu v roce 1989 pyšnila. Pro porovnání – v roce 1990 se pěstovaly brambory na 110 tisících hektarech. V roce 2018 to bylo již jen necelých 23 tisících.

Nelibě volič květnových voleb také sleduje, jak EU postupnými kroky »připravuje« občany na ospravedlňující válečný konflikt mezi USA (Severoatlantickým paktem) a Ruskou federací a jakým způsobem EU přispívá k likvidaci rodiny tvořící základ státu a jednotlivých států představující základ civilizovaného světa.

Občan – volič pokračování hry »Přemluv bábu, dědka« nepotřebuje. Má dost negativních příkladů, aby svou volbou do EU posílil odpor proti narůstající sociální, válečné a demokratické degradaci naší republiky a vyjádřil tak svůj postoj vůči Evropské unii, představující tvář Evropy nadnárodního imperialismu ničící sociální a politické výdobytky občanů.

Miroslav Kavij

Brexit z druhé strany

Krize vládnoucí třídy se prohlubuje. Neustálý boj uvnitř britských vládnoucích kruhů a státu ohledně brexitu a rozsahu vztahů nebo odtržení mezi Británií a Evropskou unií neustále odkrývá další a další hluboké trhliny uvnitř britské vládnoucí třídy i v britské sociální demokracii.  

Tato vnitřní krize Evropské unie také odkryla poníženecký vztah irské vládnoucí třídy vůči EU. Irské zavedené instituce se stále víc ukazují být vazaly EU, a dovolují, aby irská národně demokratická otázka byla využívána coby zbraň oběma stranami, pro i protibrexitovými silami v Británii i Evropskou unií.  

Ani jedna strana se v tomto boji nestará o irskou dělnickou třídu. Prostě využívají vnucenou britskou hranici coby prostředek k ukončení, k zajištění vlastních zájmů.  

Komunistická strana Irska (CPI) stále hájí svůj dlouho zastávaný postoj, že jediným trvalým řešením je ukončit rozdělení a nadvládu britského i unijního imperialismu. Je stále jasnější, že mnoho podnikových i farmářských zájmů, především z unionistického politického zázemí, a také podnikatelských zájmů z celé země, teď vidí celoirskou ekonomiku uvnitř svých vlastních hmotných zájmů.  

CPI opětovně potvrzuje svůj názor, že je proti jakékoli hranici protínající naši zem i proti jakémukoli využití rozdělení našeho lidu coby blokujícího mechanismu. Jakákoliv hraniční čára mezi Britským státem a Evropskou unií by měla být na hranicích Británie jako takové.  

CPI vyzývá k jednotě všech sil, jež odmítají imperialistickou nadvládu. Vyzývá je, aby společně pracovaly na vybudování sil, nutných k využití krize uvnitř britské vládnoucí třídy a úpadku irských institucí k předložení požadavku na ukončení rozdělení a odloučení, k vyřčení možností, co by pro irskou dělnickou třídu mělo představovat nové Irsko.  

Komunistická strana Irska, 16. března 2019(překlad Vladimír Sedláček)

Utajovaný projev prezidenta Zemana

Proč se tento projev prezidenta šíří mezi lidmi jenom po internetu? Proč media mlčí? Jaký je záměr těch lidí, co za každou cenu tento projev bojkotují? Na tuto otázku odpověď neznáme. No, posuďte sami:

Brexit je nezbytný, říkají britští komunisté

Komunistická strana Velké Británie se shoduje, že jen plný brexit vytvoří podmínky pro rychlé oživení a obnovu průmyslu, infrastruktury a veřejných služeb.

Alex Gordon (bývalý předseda a současný kandidát na generálního tajemníka britského odborového svazu dopravy RMT) připomněl výkonnému výboru strany projev Jeremyho Corbyna v Coventry v únoru minulého roku, v němž předák labouristů varoval, že smlouvy a příkazy Evropské unie) zablokují politiku jeho strany, pokud jde o poskytování státní pomoci špičkovému průmyslu, rozšíření veřejného vlastnictví, zákaz nadměrného vykořisťování pracovní síly dovezené agenturami, reformu pravidel náboru do veřejného sektoru a ukončení dovozu pracovních sil zvenčí a privatizace.

Gordon připomněl, že členství v Evropské unii a thatcherovská ekonomická politika společně přetvořily ekonomiku Británie z ekonomiky rozsáhlého průmyslového sektoru v obchodním přebytku se zbytkem Evropy na kasinovou ekonomiku, ovládanou institucemi (londýnské) City a nadnárodními společnostmi, závislou na přílivu investic a příjmech britského imperialismu z finančních služeb, majetku, levné pracovní síle a surovinách ze světa.

„Dnes, bez ekonomického brexitu z volného trhu Evropské unie a celních pravidel unie, by budoucí labouristická vláda čelila vážným překážkám ve snaze uskutečňovat levicovou a pokrokovou politiku – což je jeden z důvodů, proč City, velkopodnikatelské organizace a mnozí pravicoví labourističtí poslanci se tak zoufale snaží zabránit ekonomickému brexitu, dokonce i kdyby nemohli zpozdit nebo zamezit oficiální, politický brexit,“ prohlásil bývalý předseda svazu RMT.

Trval na tom, že všeobecné volby s vítězstvím labouristů je nejlepší cesta ze současné ústavní a politické krize britské vládnoucí třídy.

Na shromáždění v předvečer toho, co možná bude rozhodujícím týdnem pro budoucí vztahy Británie s EU, vedení KS zdůraznilo svou „nekompromisní opozici“ vůči jakémukoli dalšímu odkladu data brexitu i jakémukoli dalšímu referendu, navrženému k udržení Británie v Evropské unii místo splnění rozhodnutí lidu z června 2016.

Britští komunisté se také rozhodli vyzvat k „všelidovému bojkotu“ jakéhokoli britského zapojení do květnových voleb do „fingovaného parlamentu Komise Evropské unie“ v Bruselu.

Generální tajemník KS Robert Griffiths ohlásil pokračující vzestup v náboru a celkovém počtu členů strany. Prozradil, že v roce 2019 zatím vstoupilo 40 lidí, většinou ve věku do 33 let. (Pro představu: v roce 2006, kdy členem ÚV KS Británie zodpovědným za členskou základnu byl i v Praze známý Geoff Bottoms, měla strana něco přes 1 200 členů – pozn. překl.)

Vladimír Sedláček, The MorningStar, 7. dubna 2019

Pozor! Upozornění!

Z technických důvodů se sobotní 45. teoreticko-politická pražská konference odkládá. O novém termínu Vás budeme včas informovat.
Za pořadatele Milan Havlíček

Františku, nikdy nezapomeneme!

V poslední březnový den roku 2019 odešel uprostřed rozdělané práce do Marxova nebe ve věku 91 let (*18. 2. 1928) absolvent Vojensko-politického učiliště Josefa Hakena, Ústřední komsomolské školy v Moskvě a Vysoké školy politické ÚV KSČ, bývalý pracovník Pohraniční stráže, Vnitřní stráže a Federálního ministerstva vnitra, historik, odborník na dějiny pokrokového mládežnického a dělnického hnutí i komunistické strany, aktivní činitel v Klubu společenských věd, předsedy Sekce regionálních dějin, autor řady přednášek, článků a publikací, aktivní člen mnoha vlasteneckých organizací, držitel desítek vyznamenání a ocenění, člověk neuvěřitelně pracovitý, skromný, s velkým srdcem, kamarád, přítel, komunista…
pplk. RSDr. František KOVANDA.
Františku, děkujeme Ti za všechno, co jsi pro naši společnost vykonal.
Budeme pokračovat v Tebou započaté práci na objektivní pravdivé
obhajobě našich moderních pokrokových dějin.  Budeš nám chybět!
V úctě Marxisticko-leninský odborný klub

František Kovanda při jednom z mnoha zajímavých vystoupení

Z diskuse na 6. zasedání ÚV KSČM

Několik stručných poznámek k projednávanému.

1) Mám pocit (a jistě nejsem sám), že se v té naší podpoře vlády začínáme NĚJAK BOŘIT! Naše nerozborné přátelství s vládou Babiše a Hamáčka dostává TRHLINY! ČSSD je okázale garantem servilní euroatlantické orientace; Petříček, symbol nekompetentnosti, ale poslušnosti k cizím zájmům, na sjezdu obstál a Hamáček ho chválí, kudy chodí; Babiš po školení u Trumpa a na CIA obrátil, a jsou činěny další a další kroky proti normálním, vzájemně výhodným vztahům s Ruskem a Čínou. Budeme dále navyšovat vojenský rozpočet a nakupovat americké zbraně (a patrně nejen je) a pokračovat ve vojenských misích…

Myslím, že je načase přitlačit na pilu a zachovat si tvář!

2) K předloženému návrhu na svolání XI. sjezdu. Přiznám se, že jsem si myslel, že mě už NIC nemůže překvapit. MÝLIL JSEM SE! Mám na mysli zvláště odstavec: Ekonomické zajištění sjezdu (Sjezdová známka 50,-Kč; podíl OV, KV 500,-Kč na delegáta; spolu podíl delegáta 200,-Kč (čili vstupenka). Se zajištěním a úhradou ubytování pro vzdálenější, se nepočítá.

Nevzpomínám si, že by ÚV kdy vyčlenil prostředky na spoluúčast při krytí nákladů VČS, okresních a krajských konferencí. To je vše v režii organizátorů na příslušné úrovni. Jaksi logicky a automaticky! U sjezdu je to jinak a podíl delegátů a okresů se neustále zvyšuje, naopak snižuje se vlastní podíl toho, kdo pořádá!

Víme všichni, že prostředky vinou opakovaných neúspěchů ve volbách scházejí stále více a stále citelněji. Jen se při tom šetření a utahování opasků jaksi vytratilo pojmenování příčin, opatření k nápravě a vyvození odpovědnosti vůči zodpovědným.

3) Sněmovna jedná a hodiny diskutuje o uzákonění manželství homosexuálních párů. Rozumím tomu, nejsem dnešní, že sexuální menšiny ovládly politiku Evropské unie a Evropského parlamentu a diktují většině. Rozumím tomu, že v EU se poslouchat musí! Václav Klaus ml. to vyjádřil možná drsně, leč výmluvně.

Nerozumím ale tomu, proč KSČM nevystupuje jasně, rozhodně a srozumitelně na ochranu tradiční rodiny a manželství jako svazku muže a ženy, ze kterého se rodí naši potomci.

Volič KSČM přijímá ofenzívu LGBT v naprosté většině s údivem a nevolí (naznačuje to i poslední průzkum SANEPu a své o tom ví i naši sociologové).

Moc bych prosil: NEŘÍKEJME ZDRAVÉMU ROZUMU – STARÉ MYŠLENÍ! Slyším názory kolem sebe a jsem si skoro jistý, že žádný z těch lidí nebyl na kázání Petra Piťhy (jak by se snad mohl domnívat Jirka Dolejš).

Chtěl bych se zeptat Katky Konečné, jaký postoj k tomu zaujímá a co doporučuje spolukandidátům, aby odpovídali na případné dotazy tohoto druhu. Zda ji nejednoznačný postoj našeho klubu nevadí.

4) Vstoupili jsme do HORKÉ FÁZE předvolební kampaně k eurovolbám. Podle všech průzkumů jsou Češi spolu s Řeky největšími euroskeptiky. Uvnitř tohoto elektorátu jsou k Evropské unii nejkritičtější právě sympatizanti KSČM. Pokud tu holou pravdu budeme vnímat, můžeme jen získat. Ten názor veřejnosti nezpůsobil někdo nepřející, kdo uštěpačně kreslí černý obraz Evropské unie, tak jako sprejeři zohyzdí hezký nový dům.

Způsobila to léty navršená zkušenost, že EU funguje jako takové PERPETUUM MOBILE na nesmysly!

Nepřesvědčujme je o opaku a neslibujme, že budeme dál vylepšovat Evropskou unii. Činíme tak od počátku a je to horší a horší!

Česká společnost trpí ve velkém ALERGIÍ NA EVROPSKOU UNII. A ta většina bude hledat někoho, kdo nejlépe vyjádří její nálady a ke komu pojme důvěru. Důvěru, že bude nejrozhodněji hájit její zájmy. To je ČESKÉ NÁRODNÍ ZÁJMY!

Ekonomka Ilona Švihlíková nedávno na ransdorfovské konferenci připomenula heslo brexitářů: VZÍT SI ZPÁTKY KONTROLU! A o to by mělo jít až v první řadě i směrem k Evropské unii. Vrátit národním státům základní pravomoci, aby mohly plnit to, od čeho jsou a co od nich jejich občané očekávají. A současně spolupracovatna rovném základě – všude tam, kde je to vzájemně výhodné a užitečné. Aby vlády naslouchaly a poslouchaly vlastní lid, ne Brusel, řídily se jeho zájmy a spravovaly věci veřejné ku prospěchu svých občanů.

Tedy, obrazně řečeno, mělo by nám jít o to, aby bylo vráceno, co bylo ukradeno! Co bylo národům elitami zcizeno a předáno Bruselu, aby nám pak poručníkoval, nařizoval, kontroloval, šikanoval!

Myslím, že tak nějak by si to náš většinový občan a potenciální volič KSČM představoval!

Karel Klimša, 30. 3. 2019

Proč Rusko prodává energonosiče téměř výhradně za fyzické zlato…?

Předkládám vám text, který nejspíš vyvolá zvolání nevole i „vole“, nicméně doporučuji si odfiltrovat tendenční pochvaly geniality ruského vůdce a personifikace ruských úspěchů…., a zamyslet se nad obsahem. Možná to, uvedeno do souvislostí, pomůže nalézt si odpověď na řadu otevřených otázek o rostoucí protiruské hysterii, ale i o vnitřním dění „u nás na západě“… (Pozn. překl.)

Západní masmédia nezřídka srovnávají Putinovu schopnost rychlého analytického myšlení ke schopnosti šachového velmistra při simultánce v bleskovém šachu. Poslední události, které sledujeme v americkém a vůbec západním hospodářství, umožňují učinit závěr, že v této části hodnocení Putinovy osobnosti mají západní masmédia naprostou pravdu.

Bez ohledu na četné vítězné relace ve stylu Fox News a CNN se hospodářství Západu v čele s USA ocitlo v Putinově pasti. Možnosti úniku z ní na Západě nevidí a neumí najít nikdo. A čím více se Západ snaží se z této pasti dostat, tím víc se dostává do stále beznadějnější situace.

V čem tkví ta skutečně tragická situace, ve které se Západ a Spojené státy ocitly? A proč všechna západní masmédia a přední západní ekonomové o tom mlčí, jako o největším vojenském tajemství? Pojďme se pokusit vyznat v podstatě probíhajících hospodářských událostí, právě z hlediska ekonomiky, aniž bychom se rozptylovali detaily morálky, mravnosti a geopolitiky…

Takže poté, co si Západ v čele s USA uvědomil svůj neúspěch na Ukrajině, vytyčil si za cíl zničit hospodářství Ruska cestou snížení cen ropy a s ním souvisejícího plynu, tedy hlavních zdrojů příjmů ruského exportu a hlavních zdrojů doplňování ruských zlatých a měnových rezerv (ZVR). Tady je třeba poznamenat, že hlavní zdroje neúspěchu Západu na Ukrajině vůbec nejsou vojenské ani politické. Nýbrž spočívají ve faktickém Putinově odmítnutí financovat tento západní projekt Ukrajiny na úkor rozpočtu Ruské federace (RF), což činí tento projekt Západu apriori neživotaschopným v blízké i nevyhnutelné budoucnosti.

Naposledy, za Reagana, vedly podobné kroky (snížení cen ropy) k úspěchu a k rozvratu SSSR. Historie se ale neopakuje. Pro Západ tentokrát vše vypadá jinak. Putinova odpověď připomíná zároveň šachy i judo, kde se síly, vynaložené protivníkem na útok, obracejí proti němu samému, ovšem s minimálním vydáním vlastních sil a prostředků bránícího se. Reálná Putinova politika je neveřejná. Proto je zaměřena více na efektivitu než na efekt.

Velmi málo lidí chápe to, co Putin v daném momentě dělá. A prakticky nikdo neví, co udělá dál. Ať se to zdá být jakkoli divné, tak Putin prodává ropu a plyn výhradně za fyzické zlato.

Pokračovat ve čtení „Proč Rusko prodává energonosiče téměř výhradně za fyzické zlato…?“

Agrese

Napadení suverénního státu bez schválení Rady bezpečnosti OSN se hodnotí obvykle jako agrese. Bombardování zbytkové Jugoslávie vojenskými silami NATO, které začalo přesně 24. 3 1999 ve 20 hodin a trvalo více, jak 70 dní – bylo co?

Naše oficiální média o tomto výročí bombardování vojenských i civilních cílů zbytkové Jugoslávie nic moc nepřipomínala. A bylo by co připomínat!

Je to vlastně nejmasivnější agrese zahraničních vojenských sil v Evropě vůči samostatnému státu, členu OSN, který nebyl členem této vojenské aliance, bez požehnání Rady bezpečnosti OSN, od ukončení druhé světové války. Je to vlastně napadení jiného státního útvaru vojenskou aliancí, jejíž tento suverénní stát nebyl. Napadením silami Varšavské smlouvy vůči ČSSR v roce 1968 bylo napadením uvnitř vojenské aliance. Totéž platí o roce 1956 a Maďarsku, kdy MLR napadl jiný člen téže aliance (VS), ve které byly MLR i SSSR.

V roce 1999 byly silami NATO (do kteréžto organizace jsme vstoupili pouhých 12 dní před tím) nasazeny zbraně zakázané Ženevskou konvencí, jako jsou kazetové bomby a bomby s ochuzeným uranem. Ty na bombardovaném území způsobily nárůst onkologických onemocnění.

NATO a naše sdělovací prostředky tehdy tvrdily, že jsou bombardovány pouze vojenské cíle. Při bombardování Bělehradu byla však zasažena porodnice a nemocnice, televize, dětský uprchlický tábor v Černé Hoře, uprchlická kolona prchající z Kosova, zničen byl rychlík na trase Skopje – Bělehrad, čínská ambasáda, několik mostů, např. v Novém Sadu ve Vojvodině, která leží na úplně opačném konci Srbska než je Kosovo atd.

Smutné je, že se zprostředkovaně zúčastnila i naše vláda v čele s Milošem Zemanem. Pouze tři ministři hlasovali proti povolení přeletu aliančních letadel přes naše území. Tehdejší vláda si to omlouvala tím, že by se i při neschválení nic nevyřešilo, že by nás nikdo nebral v potaz.

Jenže, právě v tu chvíli jsme mohli projevit národní hrdost a postavit se za stát, který se vždy stavěl za naši zem v našich těžkých chvílích, v letech 1938, 1939, 1968. I ještě v předvečer první světové války měl pozdější prezident ČSR Beneš srbský pas, protože mu rakouský nebyl vydán.

Václav Havel prohlásil v interview před svou cestou do USA v dubnu 1999 pro agenturu Reuters: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít. Nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je čistě humanitární…“

Takže smrt nevinných 2500 civilistů, dětí, ničení civilních cílů, mostů atd. je povaha humanitární? A co se týká té nezištnosti. V Kosovu vnikla poté druhá největší vojenská základna USA na evropském území. Dále pokračuje Havlův monolog: „… čas dovolí objektivně zhodnotit…“

Hodnotíme: Výsledkem je vyhánění křesťanského a slovanského etnika z Kosova, ničení pravoslavných (236 chrámů a klášterů).

Koalice Rozumní a Národní demokracie pro volby do evropského parlamentu má na rozdíl např. od SPD a dalších subjektů ve volebním programu vystoupení z NATO, protože se nechceme podílet na něčem takovém, jako bylo bombardování historicky spřáteleného státu a podpoře islámu na úkor křesťanské pravoslavné víry, tak, jak se to dělo v Kosovu.

Proto jsem se účastnil vzpomínky této neblahé události dne 24. 3. 2019 před srbskou ambasádou: https://www.facebook.com/silvia.weiszova/posts/10218123966832819

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a 2. na kandidátní listině ROZUMNÝCH a Národní demokracie do Parlamentu EU

25. 03. 2019 Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706340

Průvodce Českem v pár větách

Jeden moudrý Moravák z Poštorné se vyjadřuje vtipně k politice. Klepl jako vždy hřebíček na hlavičku. Svět se v prdel obrací.
Židi válčí, Němci obchodují. Ti, co chodí do práce, migranty nechtějí. Ti, co se válejí v charitách, by je vítali. Nějaká divná Pirátka by jich dokonce u nás chtěla desetitisíce. Faráři przní děcka. V ODS se mezi sebou jebou – Brňák Fiala s Pražákem Klausem. Jedni vyhnali z ČSR po šesti letech okupace Wermacht, SS a německé nespokojence ze Sudet, jiní začali po 50ti letech jezdit na jejich zahradní vzpomínkové party do Bavor. Filosofové místo toho, aby filosofovali ve školách a pomáhali v blázincích alespoň trochu uzdravovat pacienty, by se chtěli a cpou do řízení státu…
No sere mere Maryčko Magdónova a mene tekel. Vypadá to, že zdravý rozum zůstal už jenom u nás amatérských rybářů, myslivců, zahrádkářů, chovatelů holubů, kteří jsme absolvovali základní školu ještě za bolševika. Učitel dnes nesmí lištit po hubě hajzla, který dělá ve třídě bordel a dělá si z kantora prdel po vzoru svých dementních rodičů. Policajt se musí nechat napřed od hajzla zastřelit a teprve potom se bránit, aby náhodou nepoužil nepřiměřenou obranu. Povaleči se chechtají lidem spěchajícím do práce, a kdejaký vaginoid otlačující si prdel na židli pořízené ze státních peněz, se nám bude snažit vykládat, jak je naše armáda potřebná v nějaké řiti, která se jmenuje Afghánistán a jak Putin ohrožuje Poštornou.
Inteligenci děcek jste šmahem vyřešili podle svých představ. Zrušili jste blbšůle a přifařili jste to do ZŠ a nechť se učitel z toho i třeba posere. Tak toto by nenapadlo ani moje žáky z vojny, vojína Emila Šarkéziho ze Žiaru nad Hronom či vojína Rezanku z Bardějova, kteří příklad kolik je součet 5 + 7 nespočítali ani na prstech obou rúk. A to měli všechny prsty, protože v práci o žádný z nich přijít nemohli. Máme to na salámu vy lunti od pravdy a lásky.
Alespoň jste mohli na Hradčanském náměstí, kde jste k soše TGM kladli věnce, jej trochu omýt. V televizi to vypadalo, že je osraný holubama víc než je zdrávo. Už jenom v Benátkách, na tom velkém náměstí (před chrámem dóžů), je těch hoven od holubů víc jak jich má tatíček na hlavě a saku…
Co dodat? Ten chlapec má pravdu!

Prvý historický pokus o vládu ľudu

Od 18. marca do 28. mája 1871 fungovala tzv. Parížska komúna. Prvý krát v dejinách sa uskutočnila, aj keď iba na krátky historický záblesk, socialistická utópia s medzinárodným dosahom. Parížska komúna je povstalecké obdobie v histórii Paríža, ktoré trvalo o niečo viac ako dva mesiace. Toto povstanie proti vláde, vyplývajúce z Národného zhromaždenia, ktoré bolo práve zvolené občianskym hlasovaním, navrhlo pre mesto organizáciu blízku samospráve alebo komunistickému systému. Komúna je čiastočne reakciou na porážku vo francúzsko-pruskej vojne (1870) a zároveň reakciou na vládu Adolfa Thiersa.
Ľud si prvý krát vládol skutočne sám a fungovalo to až do momentu, kým tento experiment nebol krvavo potlačený. Prvý pokus o socializmus (resp. išlo skôr o lokálny priamo-demokratický komunizmus) skončil kontrarevolúciou, ktorá sa do histórie zapísala ako Krvavý týždeň (La semaine sanglante). Počas krvavého týždňa bolo usmrtených tisíce ľudí. Na počesť komúny bolo vytvorené pamätné miesto – Stena komunardov, ktoré symbolizuje boj ľavice za slobodu národa.
18. marca Parížania (remeselníci) vystúpili proti vláde Adolfa Thiersa. Vytvorili vlastnú Národnú gardu, ku ktorej sa pridali vojaci. Vláda následne opustila Paríž, resp. ušla do Versailles. Už 26. marca sa konali priamo-demokratické voľby členov Komúny. Socialisti chceli legitímnu vládu, ktorej programom boli nasledujúce body:
Národná garda nahradí políciu a armádu
Odstránenie nastávajúceho štátneho systému
– Zavedenie nových orgánov moci
– Zavedenie volených a odvolateľných úradníkov
– Zavedenie sociálnych opatrení v prospech pracujúcich
– Bezplatné vzdelanie
– Riešenie bytové politiky
Spoluúčasť robotníkov pri vedení podniku
– Vyhlásenie rovnoprávnosti žien

28. marca vzniklo vyhlásenie Rady komúny, nazývanej Komúna Paríž, ktorej ústredný výbor Národnej gardy odovzdáva svoje právomoci. Komúny vznikali aj v mestách Lyon, Toulouse a Marseille. Počas vlády komúny bol zavedený revolučný kalendár.
Za oficiálneho vodcu komúny bol formálne zvolený utopický socialista Louis Auguste Blanqui, ktorý bol po celú dobu komúny väznený. Blanqui mal tisíc nasledovníkov, ktorí boli organizovaní do buniek po 10 osobách a každá bunka fungovala nezávisle a nevedela o členoch ostatných skupín. Skupiny komunikovali s vedúcimi iba prostredníctvom kódov, podľa Blanquiho príručky pre revolucionárov. Blanquisti patrili k najdisciplinovanejším predstaviteľom komúny. Ďalšou významnou skupinou boli radikálni republikáni, ktorí sa pokúšali o kompromis medzi komúnou a vládou. Najvýznamnejším vojenským veliteľom komúny bol Eugène Varlin, francúzsky komunista a člen Prvej internacionály, ktorý viedol tisíc vojakov Národnej gardy k pochodu, ktorý sa preslávil spevom „Dlhý život komúne!“ Bol jedným z priekopníkov francúzskeho anarchokomunizmu.
Odkaz tohto experimentu je dodnes inšpiráciou.
Lukáš Perný, 18. marca 2019