Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM
Z vystoupení Karla Klimši:
…už delší čas říkám těm svým vystoupením házení hrachu na stěnu, ale házím ho proto, aby jednou někdo neřekl: „Proč jste o tom nemluvili? Proč jste nevarovali? Proč jste něco nedělali, to jste neviděli, kam to spěje?“
Ty signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné.
Je stále podivnější a nepochopitelnější, že je zatvrzele odmítáme vzít na vědomí!
V dosud posledních eurovolbách jsme ztratili polovinu hlasů a přišli o 1 mandát.
Krajské a parlamentní volby byly vyloženým propadákem a v hodnocení politologů zdomácněl termín volební debakl.
Teď jsme citelně ztratili v komunálních volbách a vyklidili jsme SENÁT – odešel náš poslední mohykán.
Ve všech volbách – parlamentních, euro-, krajských i komunálních – do značné míry rozhoduje: a) celkový obraz strany; b) osobnost, gravitační síla lídra.
Obraz strany je mdlý, matný, nepřitažlivý a lídr nikomu nic moc neříká!
Jsme hodně opatrní, korektní, ustrašení – jakoby si naše „věrchuška“ nechtěla komplikovat své nějaké jiné zájmy.
Nechceme či neumíme pracovat s protestním elektorátem, který je nespokojen až znechucen establishmentem, tím politickým i mediálním. A nás pomalu a postupně řadí mezi něj.
Bojíme se populismu, ale on je do jisté míry vyjádřením zdravého rozumu národa.
Plácáme hlouposti, protože je říká EU – opakujeme je po Straně evropské levice a GUE/NGL – skloňujeme (někteří) genderismus, práva gejů a lesbiček, zpochybňujeme, že manželství je svazkem muže a ženy, to že je zdravá rodina, a jedině v ní se rodí děti, naše budoucí pokolení.
Podílíme se na rozleptávání tradičních hodnot, na kterých stojí normální lidská civilizace.
VOLIČ – NÁŠ VOLIČ – to vidí, vnímá, diví se a stále častěji: a) buď nejde volit; b) anebo volí jinou stranu; jedni Babišovo ANO, druzí Okamurovu SPD.
Prostě, už dlouhý čas jdeme šejdrem a ti, kteří tu holou pravdu připomínají, jsou nazývání rozvraceči.
Obávat se o osud strany, s tak dlouhou a slavnou historií, nemá být dovoleno!
Prof. Krejčí ve svých statích o volbách hovoří o masakru levice.
Prof. Keller se ptá: „Kam se poděla levice?“
Doc. Valenčík volá po programové levici, která stojí na skutečných hodnotách levicové politiky.
Zdeněk Zbořil píše o krizi levice a absenci opravdových levicových lídrů.
Jen my nic! Nikdy jsme z výsledků voleb nevyvodili racionální poučení, nepojmenovali příčiny, neprovedli nezbytné změny.
Ve filmu Marečku, podejte mi pero, se mistr Jiří Kroupa ptá na poli posádky traktoru:
– Jak to chodí, Vamfola?
– Chodí to dobře, ale neseje to.
– To je u secího stroje dost závažný problém. Nemyslíte?
My máme podobný „závažný“ problém, ale ne a ne ho řešit. Patrně, podle některých, by bylo dobře ještě počkat. Jenže aby nás to čekání nakonec nezastihlo coby mimoparlamentní stranu!
* * *
Straně zvoní hrana a před námi jsou eurovolby. Začněme něco dělat – jasně, rázně, lidem srozumitelně!
Hamáček vystoupil v OSN jménem vlády ČR, kterou podporujeme, a obsahově to bylo v řadě bodů v příkrém rozporu s linií KSČM. A my nic! Snad s výjimkou výborného, věcného článku vedoucího mezinárodního oddělení ÚV Jaroslava Romana v Haló novinách. Ale to měl být sakra rachot ve Sněmovně a na lince Babiš – Hamáček – Filip.
Anebo celý ten velký trapas Peche – Petříček. Lze jasně tušit, co můžeme od neosobnosti typu Petříčka čekat. A my zase nic moc!
Docela časté a hodně nešetrné poznámky Andreje Babiše na naši adresu (jako ten v Berlíně o tom, že KSČM měla být rozpuštěna) přijímá naše vedení s hrdostí zmoklé slepice.
Bude schvalován rozpočet, včetně štědrých částek na kontě vojenských misí. I těch v Pobaltí, i těch, v nichž v Afghánistánu – za cizí zájmy – umírají čeští vojáci. Postavíme se tomu?
A co neziskovky? Minule jsme tu připomínali úkol z března t.r., aby poslanecký klub předložil do konce roku návrh zákona o neziskových organizacích. I přes jistou redukci na ně jdou horentní sumy. A teď nemyslím ty, které unesou ten název, nýbrž ty, co v cizím žoldu, ale i z našich peněz, naplňují cizí, protinárodní politické zájmy doma i v zahraničí.
* * *
Poslední poznámka je k nadcházejícím eurovolbám, které budou na programu příštího zasedání.
Jedinou cestou je, orientovat se na tu část veřejnosti, voličstva, která je kriticky naladěná k EU. Nikdo nepřející nemaloval její obraz. Evropská komise a Evropský parlament si samy nakreslily – bezpočtem svých nesmyslných rozhodnutí a příkazů – vlastní karikaturu.
Pokud by – nedejbože – byl lídrem naší eurokandidátky nějaký zamaskovaný eurohujer a rád by znovu „vylepšoval“ Evropskou unii, můžeme to rovnou zabalit.
Náš volič bude volit euroskeptické strany!
Z vystoupení Richarda Pokorného:
Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území
Rok 1943 se stal pro hitlerovské Německo obdobím plným narůstajících těžkostí vyplývajících z velkých neúspěchů nejen na východní frontě, ale rovněž hroutící se podpory ze strany satelitních zemí. Fašistický režim osnující své světovládné plány z Berlína se navíc musel potýkat s čím dál viditelnějšími potížemi i na svém vlastním území, kromě dobytých a obsazených území, kde se aktivizoval odboj a zvyšoval se počet sabotážních akcí proti okupační moci. Ničivé nálety spojenců na německá města dávala poznat samotným Němcům to, co zažívali lidé v Sovětském svazu již dva roky ve výrazně rozsáhlejší podobě. Města plná sutin, zničený průmysl i komunikace a značné oběti civilního obyvatelstva. To vše se mělo v následujících měsících opakovat se zvýšenou intenzitou až do končené porážky Třetí říše. Pokračovat ve čtení „Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území“
Stanovisko k projektům destabilizace Evropy nelegální imigrací a rozvratu morálky, kulturních, civilizačních a společenských hodnot tohoto kontinentu a přípravě války s Ruskou federací
Současná představa USA o uspořádání světa se dá vyjádřit předvolebním heslem současného presidenta Trumpa: „America first!“ (Amerika, zde USA, na prvém místě!) Po bipolárním uspořádání světa, které bylo ukončeno rozpadem SSSR a zemí socialistického tábora, jde dle představ USA o unipolární uspořádání světa a americké výlučnosti v něm. Přesněji jde o představu, kterou mají tajné služby, ozbrojené složky, vojensko-průmyslový komplex, mainstreamová média a finanční špičky, nazývané deep state. Zahraniční politika již není v rukou Bílého domu, ale určuje ji právě onen „výkvět“ tahající z pozadí za nitky, které řídí veškeré dění. USA se tak angažují prakticky ve všech probíhajících válečných konfliktech, rozšiřují přítomnost ve východní Evropě, vojensky se snaží ovládat kosmos, angažují tajné služby v rozdmýchávání nových konfliktů. Tímto nesmírně širokým a finančně náročným záběrem se však americké ozbrojené síly blíží ke svému limitu, zvláště když zejména Čína a Rusko toto uspořádání světa dle představ USA nehodlají akceptovat a vytvářejí modely směřující k multipolaritě. Zde je nutné zmínit zejména jejich projekty obcházející dosud nejvydatnější zdroj financí USA, kterým je jejich, tzv. petrodolar. Vážnou hospodářskou konkurencí USA, a tím i smrtelné ohrožení její dominance, však představuje i Evropa, zejména pokud by došlo k jejímu úzkému propojení se surovinově nesmírně bohatou Ruskou federací. Zvažovaným konečným řešením tohoto „problému“ je dozajista válka, která by však za současného nerovnoměrného rozložení sil velmi rychle vedla k raketojaderné válce a možnému vyhubení lidstva celé planety. Všechno však nasvědčuje tomu, že již delší dobu jsou ze strany onoho „deep state“ hledána i řešení jiná. Nejlépe pokud by se podařilo vyvolat rozměrný válečný konflikt mimo území USA, na příklad ve formátu podobném dvěma předchozím světovým válkám. Ideálně mezi státy Evropské Unie a Ruskou federací… Pokračovat ve čtení „Stanovisko k projektům destabilizace Evropy nelegální imigrací a rozvratu morálky, kulturních, civilizačních a společenských hodnot tohoto kontinentu a přípravě války s Ruskou federací“
Anketa – Jak dál v komunistickém hnutí u nás?!
Tuto otázku si kladou mnozí, kterým leží na srdci pokroková budoucnost vlasti i komunistického hnutí u nás obecně. Připustíme-li Husovo, že: „…v knihách je pravda!“ a Werichovo, že: „…člověk má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl… a je, tak má bejt tím čím je a nemá být tím čím není , jak tomu v mnoha případech je… Podle známého „…ševče pusť se koryta a drž se kopyta.“ A spolu s moudrostí otců, že „neexistují hloupé otázky, ale jen hloupé odpovědi…“, může otevřená, kritická a inteligentní diskuse napomoci mnohým funkcionářům strany, dosud komunistickými ideály nepolíbeným, zda jsou faktickou frakcí v KSČM skupiny komunistů snažících se vrátit straně ztracený základní program a charakter…, nebo ti, co si pro korýtka stranu usurpovali jako léno, ale nikdy s ničím programově komunistickým nepřišli?! Jeden z moudrých a vzdělaných lidí, který se přes své ambice nikdy na nikoho nepovyšoval a uměl jednat téměř s každým, a který ač mlád odešel do marxistického nebe byl v posledních letech svého života silně kritický k zatuchlému vedení KSČM, by k současným nic neříkajícím postojům naší věrchušky, jen lakonicky poznamenal: „Slova, slova, slova…!“
Přátelé! Zamyslete se a napište svůj názor! Pomozme společně návratu autority straně, která si to v našich dějinách mnohokrát vybojovala.
MiHav
Sejdeme se na Cínovci
Zklamal český stát v otázce těžby lithia?
Lithium. Předvolební »trhák« před loňskými parlamentními volbami poté, kdy na veřejnost prosákla informace, že tehdejší ministr za ČSSD Jiří Havlíček podepsal s australskou firmou EMH memorandum o těžbě lithia u Cínovce. Dokument se stal terčem kritiky především ze strany KSČM a hnutí ANO. Kvůli memorandu se v týdnu před podzimními volbami sešli mimořádně tehdejší poslanci, kteří přijali usnesení, žádající vládu o zrušení platnosti uvedeného dokumentu.
Přestože Česká republika v březnu memorandum o porozumění s EMH vypověděla, získala v těchto dnech australská společnost European Metals Holdings povolení od úřadů v České republice k zahájení 13 průzkumných vrtů, znamenající důležitý krok v rámci studie proveditelnosti projektu.
Podle České geologické služby je v Česku evidováno 571,5 milionu tun rudy s 1,14 milionu tun lithia, což podle odhadů představuje asi tři procenta světových zdrojů. Naprostá většina této suroviny se nachází na Cínovci a malé množství v ložisku ve Slavkovském lese.
Lithium – používané například při výrobě baterií – je tak právem považováno za kov budoucnosti. Odhaduje se, že v roce 2040 bude 35 procent veškerých prodaných vozů na elektrický pohon.
Pohádka o těžbě lithia v režii českého státu tak dostává další trhliny. Sliby a ujišťování našim občanům, že případná těžba lithia bude prováděna za pomoci státu, se rozplývá dál. Představy australské firmy o zahájení hlubinné těžby v Krušných horách v roce 2022, kdy během 21 let těžby chce »získat« 37 milionů tun rudy, se zatím naplňuje.
Kapitalismus stojící na tvrdých a nekompromisních finančních zásadách si vybírá svou daň i v případě »českého« lithia. Stát opětovně zklamal. Nemalé finanční prostředky namísto toho, aby byly použity ve prospěch českého státu a jeho občanů, tak budou plynout do kapes australského investora.
Miroslav Kavij
Kdo podkopává právní stát
Loupež století v podobě zákona o „církevních restitucích“ začíná opět hýbat politickou scénou.
Ve hře je zdanění peněžitých náhrad církvím za majetek, na základě předlohy komunistů, kterou v minulých dnech podpořil ústavně právní výbor poslanecké sněmovny.
Pro vůdce KDU-ČSL, když se nepíská podle jejich not, je viník většinou zcela jasný. V případě zdanění církevních restitucí komunisté podle Bělobrádka dokonce podkopávají právní stát! Nedošlo ale k podkopání právního státu již v době samotného schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)?
Není alibistické od předsedy KDU-ČSL poukazovat, že v době nastavování parametrů pro církevní restituce nabyla strana ve Sněmovně?
Nebyla ve skutečnosti touha po majetku silnější než způsob, jakým byl zákon schválen? A to nejen s přispěním hlasů později pravomocně odsouzeného poslance Pekárka za korupci, ale i poslanců čelícím policejnímu vyšetřování?
Připomeňme si, že ani tehdejší premiér vlády Petr Nečas s podpisem uvedeného zákona neotálel a pro jistotu raději nečekal ani na výrok ústavního soudu. Na otázku, zda bylo datum schválení uvedeného zákona – 8. listopadu, které je spojeno s výročím české porážky na Bílé Hoře náhodné, ať si laskavý čtenář odpoví sám.
Pavel Bělobrádek, který ještě nedávno občanům „sliboval“ v blízké době odchod z vrcholné politiky bude možná brzy „kázat“ z půdy Senátu. Ten je podle něj nyní třeba posílit proti narůstající moci komunistů.
Možná si zde najde také trochu času zapřemýšlet nad některými otázkami a svými výroky. Například, proč naprostá většina občanů bere církevní restituce i mnoho let po schválení jako skutečnou loupež století. Případně, jak skutečně pomoci ve svízelné životní situaci například matkám samoživitelkám, kterým doporučoval najít si jiného chlapa.
Miroslav Kavij
Nesouhlasíme s postojem poslaneckého klubu KSČM
STANOVISKO Marxisticko-leninského odborného klubu
22. srpna 2018 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky usnesení „K uctění památky obětí invaze a okupace v roce 1968“ tohoto znění: „Poslanecká sněmovna deklaruje, že vtrhnutí pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.“
Pro tuto formulaci usnesení hlasovali spolu s poslanci pravicových stran, včetně ČSSD, poslanci za KSČM Jiří Dolejš, Vladimír Koníček a Leo Luzar. Ostatní poslanci za KSČM v čele s předsedou ÚV KSČM V. Filipem a předsedou poslaneckého klubu P. Kováčikem se jasnému stanovisku k navrženému usnesení vyhnuli. Žádný poslanec za KSČM proti navrženému usnesení nehlasoval.
Marxisticko-leninský odborný klub hodnotí postoj poslaneckého klubu KSČM jako projev oportunismu, jehož podstatou je, že osobní zájmy jednotlivých poslanců jsou nadřazeny objektivní historické pravdě.
Aktivní podpora pravicového pojetí uvedeného usnesení Vladimírem Koníčkem, Leo Luzarem a zejména Jiřím Dolejšem potvrzuje jejich dlouhodobé politické kolísání a je jen dalším dokladem jejich politické nepevnosti v prosazování komunistických ideálů o sociálně spravedlivé společnosti.
Ve svém celku je postoj poslaneckého klubu KSĆM (a to nejen v souvislosti s uvedeným usnesením k srpnu 1968), jen dalším důkazem jeho rezignace na třídní princip politiky v domácích a mezinárodních podmínkách. Odmítnutí vstupu vojsk Varšavské smlouvy jako projevu internacionální pomoci a přijetí jeho antikomunistické interpretace je ústupem a zradou komunistických ideálů.
Marxisticko-leninský odborný klub posuzuje vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československé socialistické republiky jako důsledek nezodpovědné a dobrodružné politiky vedení Komunistické strany Československa v čele s 1. tajemníkem ÚV KSČ A. Dubčekem, předsedou vlády ČSR O. Černíkem a předsedou parlamentu ČSR J. Smrkovským, kteří jako nejvyšší představitelé ČSSR nezajistili splnění smluv, které podepsali v první polovině roku 1968 se svými spojenci v Čierné nad Tisou a v Bratislavě.
Jejich nedůsledná politika v plnění přijatých závazků a politická rozkolísanost ve vedení KSČ, ale i nedostatky v každodenním životě lidí, omezení základních svobod, byly využity antisocialistickými silami doma i v zahraničí k útokům na ideovou, politickou a ekonomickou podstatu socialistického zřízení.
Politické střety hrozily přerůst v masové konflikty i v možnou občanskou válku.
Chaos v ČSSR byl sledován i v kapitalistických zemích. Není bez zajímavosti, že již v prosinci 1967 byl na 140. zasedání německého Bundestagu projednán a přijat plán vojenské operace „Zástava“, který předpokládal, že za podmínek chaotického vývoje, při rozpadu státní moci v ČSSR a v NDR měly speciální jednotky Bundeswehru vyvolávat pohraniční konflikty a rozvíjet psychologické operace na státních hranicích. Eskalace měla být završena průnikem Bundeswehru na státní území ČSSR a NDR do hloubky 80 až 100 km za účasti 40 000 až 50 000 vojáků Bundeswehru, jako organické součásti NATO. V inkriminované době byly v blízkosti státních hranic plně vyzbrojené jednotky USA…
Taková akce měla být provedena bleskově, aby mohlo nastoupit „politické řešení“. S tím bylo spojováno i uspokojení požadavků tzv. sudetských Němců.
Z výše uvedených a jistě neúplných faktů hrozilo akutní nebezpečí vytržení ČSSR ze společenství socialistických států, což by ohrozilo jejich společné zájmy a světový mír. To si nepochybně uvědomovaly vlády zainteresovaných zemí.
To by si také měli uvědomit všichni aktéři zainteresovaní na přijetí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zejména poslanci za KSČM.
Měli by také vědět, že pojem „okupace“ se obecně používá pro situaci, kdy ozbrojené síly jedné nebo více znepřátelených stran obsadí část nebo celé území druhé strany a jsou schopny jej udržet a vykonávat tam své pravomoci.
To se stalo v případě nacistické okupace ČSR a proto srovnávat vstup vojsk Varšavské smlouvy s nacistickou okupací je primitivní, nacionálně laděný pokus české pravice o manipulaci s myšlením lidí spojený s šířením nenávisti k Ruskému národu, jehož armáda osvobodila Československé národy v roce 1945 před fyzickou likvidací.
Vstupem na naše území v roce 1968 zadržela tato internacionální pomoc ruku těm, kdo o 20 let později Československo rozbili, rozkradli jeho bohatství a zničili společenské, kulturní a sociální hodnoty po desetiletí pracujícími naší země vytvářené.
Polistopadoví vlastizrádci umožnili, že je 80 % rozhodujících výrobních prostředků, všechny významné komerční banky a dokonce i pitná voda v rukách zahraničního kapitálu. Způsobili, že Česká republika není plně suverénní stát. Není to sice čistě vojenská, ale zejména ekonomická a tím do jisté míry i politická okupace naší vlasti spojená s úpadkem českého jazyka a kultury, jako základního kamene existence každého národa.
Marxisticko-leninský odborný klub nesouhlasí s postojem poslaneckého klubu KSČM a s názory poslanců zvolených za KSČM vyjádřený hlasováním v Poslanecké sněmovně a odsuzuje jejich neznalost a nepřipravenost, s kterou k projednávání tohoto politicky důležitého bodu v historii našich národů přistoupili.
V Praze, dne 29. srpna 2018
Členové Marxisticko-leninského odborného klubu
Těm Rusům bychom měli poděkovat…
Těším se na výročí Mnichova, na spílání Anglii a Francii !!!
Už se hodně těším na další kulaté výročí, které tu máme už za pár dnů! Tedy, 80 výročí Mnichova 1938. Tady jsme nebyli zrazeni Sovětským svazem, ale naopak Západem.
Třicátého září budu ladit stanice ČT a ČRo velmi pozorně (!), abych si poslechl, jak budou celé desítky hodin až do samého ochraptění komentátorů brutálně napadat Francii, Itálii, Anglii a Německo, za to co nám tehdy udělali! Tedy v to silně doufám (!), neboť 30. září 1938 bylo pro náš národ tisíckrát tragičtější, jak srpen 1968! Šlo o začátek fyzické likvidace našeho národa! Nejprve zábor Sudet a poté i celé ČSR.
Plán byl jasný: Nepohodlné Čechy povraždit, jiné vystěhovat za polární kruh a další poněmčit. A výsledek? Likvidace Československa jako státu a zároveň fyzická likvidace českého národa. 21. srpen 1968 byl proti Mnichovu naprostá – „selanka“. Tam nešlo o naši likvidaci, likvidaci našeho národa. Naopak, v časech 1973-1975 byl přírůstek nových občánků ČSSR zcela nebývalý o jakém se nám dnes, může jen zdát.
Takže vašnostové z ČT a ČRo, už se těším na vaše emocionální protizápadní výlevy dne 30. září! Těch protiruských už mám dnes opravdu plné zuby!
Dnes raději sleduji Youtube, kde pan Putin tančí v Rakousku na svatbě ministryně zahraničí Kneisslové a pěkně si notuje s premiérem Kurzem. Uvolněná, příjemná rakousko-ruská nálada. Trochu se uvolnit s Putinem na svatbě, než se pořád donekonečna jenom – „hrabat v naší minulosti“. (https://www.youtube.com/watch?v=rJ8Wbmiwrwo)
Tady by bylo dobré vzpomenout ještě jednou rok 1968. Vietnamskou vesnici My Lai. Tam americká armáda vyvraždila 500 civilistů tím nejbrutálnějším způsobem. Znásilňovali ženy, kojencům usekávali hlavy a házeli je do studní, ostatní zmasakrovali a pak je upálili. A slyšeli jste o tom výročí něco v ČT? Kalouskova zaplacená lůza dnes u Rozhlasu, svým řvaním zneuctila památku obětí srpna 1968.
Ignorujte vysílání ČT a Čro jeho cílem je vyvolat nenávist proti Rusku, Zemanovi, Babišovi, SPD, KSČM a všem normálně uvažujícím lidem. Jsou to ubožáci. Prohráli volby a nedokáží se s tím smířit. Bože, kde my to žijeme. Banda řvoucích blbů jde vřeštět k Českému rozhlasu, kvůli komunistům a vzápětí horoucím potleskem odmění po projevu bolševika Štěcha. Zdá se mi to? Vyrovnané a pravdivé zpravodajství ČR a ČT? Tak tomu může věřit opravdu jen primitiv. Výročí Mnichova? Sejdeme se se Sudeťáky, spolu s Hermanem a Schwarzenbergem zavzpomínáme na staré dobré časy, kdy pro nás předchůdci současné generace chtěli jen to nejlepší. Zdravý vzduch na Sibiři ani za plyn, zejména naší židovští spoluobčané nemuseli platit. Jo to byla doba. Hlavně, že tady tehdá nebyl Rus. Kluci revančištičtí, co jsme si, to jsme si! Ten Mnichov se musí oslavit, ne?
Těm Rusům bychom měli poděkovat, že nás alespoň na dvacet let uchránili od kapitalistického marastu a mohlo se narodit více než milion „Husákových“ dětí! A ty děti mohly prožít nádherné dětství v bezpečné zemi, kdy mohly samy dojíždět do škol a na tréninky, nebo chodit různě po venku až do večerních hodin a rodiče se nemuseli bát, že se jim jejich potomstvo už nikdy nevrátí. Jsem „jedno“ z nich.
Byly to krásný časy a my si jich nevážili.