Publikováno

Setkání s Marxem „druhé“ tentokrát v Karlových Varech

Socha Karla Marxe v Karlových varech

Druhé Setkání s Marxem uskutečnil Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK) v sobotu 22. června 2019 u Památníku Karla Marxe v Karlových Varech.

Po položení věnce a květin se nejprve skupina přítomných od PhDr. Zdeňka Musila poutavým způsobem dozvěděla, kolikrát byl Karel Marx v Karlových Varech na léčení a kdy a za jakých podmínek vznikl jeho pomník.

S přiblížením Karla Marxe a jeho díla vystoupil Milan Havlíček. (Viz níže.) I zde se Slovem ke dni předstoupil PhDr. Josef Skála, CSc. a byl promítnut připravený videopozdrav poslance Parlamentu Slovenské republiky Ľuboše Blahy.

Bratrský pozdrav marxistům

V závěru přednesl Václav Čermák část dopisu vlastenců poslancům Parlamentu České republiky proti snaze prolomit platnost zákonů tzv. Benešových dekretů spolu s návrhem petice, kterou následně přítomní účastníci podepsali. (Viz níže.)

Závěr trochu pokazila průtrž mračen, ale na dobré náladě to nic nezměnilo. Rozjížděli jsme se do svých domovů s pocitem hrdosti, že jsme vlastenci, Slované a stoupenci nejpokrokovějšího učení lidstva.

Účastníci pozorně naslouchali…

Z vystoupení Milana Havlíčka k Marxovi:

Vážení přátelé, stojíme před Marxem ve velké pokoře. A nejsme sami. Nakonec pro jeho mimořádný přínos v oblasti společenských věd především filozofii a ekonomii byl vyhlášen největší osobností druhého tisíciletí.
Výsledky jeho práce jsou obsáhlé i proto by jeho pracím měla být věnována především tzv. levicí a vlasteneckými organizacemi větší pozornost.
Bohužel většina našich politiků nemá o Marxovi a jeho díle ani ponětí.
Na konferenci k výročí narození Marxe jsem poznamenal:
„Získat sympatie i úctu k Marxovi lze po několika vyvedených konferencích.
Pochopit základní ideje marxismu, a moudrosti Marxe samotného, lze při troše snahy i po dvou či tříletém studiu ve skupině podobně smýšlejících nadšenců.
Stát se marxistou – znamená studovat pečlivě Marxe a konfrontovat jej s ostatními klasiky celý život a ani tak se to mnohým z nás do smrti nepovede.
Být ale dnes marxistickým revolucionářem, tak to nejde bez znalosti Marxovy teorie a jeho praktických společenských objevů, bez Leninovy jiskry, bojovnosti a nekompromisnosti a Che Guevarovské oddanosti a hrdinství.“

Pokračovat ve čtení „Setkání s Marxem „druhé“ tentokrát v Karlových Varech“
Publikováno

Po Jandovi neštěkne ani pes!

Společenský převrat v roce 1989 změnil negativně život nejen obyčejným lidem, ale také umělcům. V jejich případě byl pomyslným „jazýčkem vah“ osobní postoj k minulému režimu a angažovanost v listopadových dnech, kdy bylo potřeba co nejrychleji „zlomit“ českou společnost a jednou provždy skoncovat s nesvobodným „komunistickým“ režimem.

Karlu Gottovi se u příležitosti jeho 80. narozenin dostalo od fanoušků nepřeberné množství gratulací a přání, ale také nemálo nenávistných komentářů. Zatímco redaktor a politický komentátor Jindřich Šídlo se o jeho písních vyjádřil slovy: „Já myslím, že byly především o hovnu,“ Jakub Janda jde v hodnocení na adresu Mistra ještě dále: „Úspěch v jedné pracovní oblasti vůbec neznamená, že se jinak nebudete chovat jako poblázněně nebezpečně. Karel Gott je sice kulturní legendou, ale když veřejně propaguje ty nejhnusnější konspirační teorie, tak dělá pro české extremisty a ruské destabilizační zájmy více práce než Aeronet a „Parlamentní listy“ dohromady. Je to smutný konec.“

Člověk nemusí být fanouškem a velkým obdivovatelem Karla Gotta a také ne každého posluchače jeho písně osloví. Pokud je ale soudný, pak při přečtení slov Jakuba Jandy začne obě osobnosti srovnávat. Zatímco Gott svými písněmi získat tři generace lidí, Jakub Janda se dostal do povědomí pár jedinců především díky jeho minulé činnosti pornoherce. Písně Karla Gotta budou nepochybně rozdávat dobrou náladu i dalším generacím, Jakub Janda bude přispívat maximálně k dalšímu rozeštvávání společnosti a obrazně řečeno, neštěkne po něm ani pes!

Ve srovnávání Karla Gotta a Jakuba Jandy by bylo možné pokračovat dále, ale každé by mělo dopředu svého „vítěze“. Možná i proto, že Karel Gott zůstal celý svůj život svůj, jak zpívá v jedné ze svých písních a nepotřeboval nikdy nikomu „podkuřovat“.

Česká republika ztratila za třicet let nejen svoji suverenitu, ale degradace společnosti se každodenně projevuje i v mezilidských vztazích, což nám média ukázala také při příležitosti 80. narozenin velikána české kultury Karla Gotta.

Popřejme Mistrovi do dalších let kromě pevného zdraví i neubývající fanoušky a posluchače, kteří byly pro Karla Gotta vším!

Miroslav Kavij

Publikováno

ODS ztratila paměť?!

Tak nám poslanec ODS Jan Skopeček dočista ztratil paměť. Alespoň podle jeho výroku pronesený 9. července v Duelu TV Seznam k poslanci KSČM Leo Luzarovi: „Řekněte mi, kdo z ODS krade, jinak je to na trestní oznámení.“

Přestřelka plná emocí se v uvedeném pořadu točila kolem zákona Nezaplacené podniky privatizované v letech 1992 – 1998, který PS PČR schválila 6. června tohoto roku.

Jan Skopeček zřejmě ztratil ale i sluch a zrak. Jinak by při jeho projednávání na půdě PS slyšel jednotlivé kauzy, díky jejichž záhadným prodejům, převodům a privatizacím stát přišel o finanční částku, která by zcela smazala výši současného státního dluhu. Stejně tak by si již dávno přečetl dlouhý seznam kauz a zprivatizovaných podniků, včetně hlavních aktérů, „kolující“ po internetu více než deset let. Dluhu, do kterého republiku dostaly povětšinou pravicové strany, střídající se u žlabu jako prasátka a který bude státu víc než přítěží možná déle než dalších třicet let.

Pro úplnost zbývá dodat, že Skopeček není jediný, komu již paměť neslouží. Stejně jsou na tom nejen všichni poslanci jeho strany, ale také stran KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.

Na závěr malý tip pro aktivistu Mináře „úspěšně“ burcujícího celý národ proti dotačním zlodějnám premiéra Babiše. Možná by dokázal na připravovanou demonstraci na Letné 16. listopadu přilákat více občanů, kdyby její „program“ rozšířil právě o požadavek směřující k potrestání všech, kteří se podíleli na rozkradení našeho státu za uplynulých třicet let.

Jedna dobrá zpráva pro ODS a pravicové strany zde ale je. Při „dokonale ušitém“ právním prostředí je šance na potrestání hlavních aktérů pod pláštíkem kmotrů, lobbistů a dalších vlivných postav více než mizivá. Případ oligarchy Bakaly a „prodeje“ OKD je jen malým příkladem!

Miroslav Kavij

Publikováno

Marné volání – Vojto, Pavle, Kateřino?

Je pozdní čas dlouhodobého nekonání, výsledky voleb od komunálních až po evropské jsou katastrofické! Je pozdní čas, čas rozhodnutí jak dál. Jak dál? Jste v čele strany řadu let a krátce jen Kateřina, byť dlouholetá poslankyně, dříve PS PČR a nyní podruhé a jediná za KSČM v Evropském parlamentu. Ctí ji, že na červnovém jednání dala svou funkci k dispozici. Všechny vás spojuje stejná volba a realizace pouze pragmatické politiky bez komunistické identity, kopírující ideje socialistické internacionály a dvojčete ČSSD.

Počet voličů v době nástupu V. Filipa do čela KSČM, tedy roku 2006, byl 658 328 a v červnu 2019 jen 164 624. To je úbytek 520 704 voličů, tedy 79,13 %! Dubnová a červnová celostranické konference byly bez očekávaného výsledku a ukázaly nefunkčnost a bezobsažnost řízení strany.

X. sjezd KSČM dal V. Filipovi o „fous“ mandát. Ale čas a výsledky jeho práce nejen po několika prohraných volbách mu morálně mandát odebírá. Iniciativu Restart KSČM jste v ÚV označili za protistranickou frakční činnost – asi proto, že jste ji nepochopili či se zalekli zrcadla, které vám nastavuje!

Jde o iniciativu, která usiluje vrátit straně její komunistický charakter jako strany důsledně hájící zájmy a potřeby lidí, kteří vlastní jen svou pracovní sílu – od dělníků po zaměstnance, drobné živnostníky a podnikatele. Jde o iniciativu, která chce důsledně využívat parlament jako tribunu k odhalování egoistických, cizích, protilidových zájmů a k prosazování zákonů ve prospěch spravedlivější sociální a vlastenecké politiky. Jde o iniciativu prosazující neúčast naší armády na zahraničních misích a usilující o vystoupení České republiky z NATO a EU.

Pod vedením V. Filipa strana po desetiletí nedokázala vypracovat nový program strany tak, aby vycházel z konkrétní společenské situace. To je jen další doklad neschopnosti vedení strany, zatíženého pouhopouhým pragmatismem a žijícího jen problémy dneška. Proto ani nebylo schopno zhodnotit období budování socialismu až po současnost na principech dialektického a historického materialismu, což by posílilo sebevědomí celé členské základny!

Závěrem vyslovuji naději, že Ústřední výbor Komunistické strany Čech a Moravy na tomto jednání přijme opatření, jež umožní změnu ve vedení, aby mohlo konečně dojít k resuscitaci celé strany!

Rudolf Košťál, 801 ZO KSČM Praha 1, Otevřený dopis ÚV KSČM dne 29. 6. 2019

Publikováno

A je to venku!

Nedávno zveřejněná informace na Aeronetu, kdo skutečně stojí v pozadí demonstrací proti Babišovi, se stala šlágrem mezi sdílenými zprávami uživateli internetu. Aeronet na základě došlých dokumentů a informací publikoval doslova šokující zprávu, podle které za útoky na premiéra Andreje Babiše stojí tři frakce moci. Sudetoněmecké lobby v ČR, Zdeněk Bakala s jeho spřátelenými médii a dále římsko-katolická církev.

Další znepokojivou informací pocházející ze stejného média je sdělení z průběhu letenské demonstrace 23. června. Lídr Milionu chvilek Mikuláš Minář se na ní ukázal v kompletním oblečení nacistické NSDAP a ve stejných hnědých barvách, které používala nacistická strana nejen pro své uniformy, ale stejnou barvu používala i Hitlerjugend. Náhoda? Symbolika? Prvotní náznaky restaurace fašismu v české kotlině, navazující na Ukrajinu?

Na Tomáše Ortela jsou pro jeho kontroverzní texty vedeny mediální útoky, ale provokace Mikuláše Mináře zůstává bez odezvy. Na exprezidenta Klause pro jeho výrok v televizi Prima, že lidé byli sváženi na letenskou demonstraci 23. června 2019 zdarma, bylo podáno trestní oznámení, ale na majitele Aeronetu, případně na autora zde publikovaného článku nikoliv.

Mnohý z občanů si proto klade oprávněnou otázku. Jde o cíleně publikovanou dezinformaci nebo oprávněnou obavu pro český národ? Jedná se o dezinformační informaci nebo ne?

Jasno by občanům mohl udělat svým zasvěceným sdělením pornoherec a výkonný ředitel think – tanku Evropské hodnoty Jakub Janda, případně ministr zahraničí Tomáš Petříček. Oba více než dobře placeni z kapes daňových poplatníků. Nebo se skutečné odpovědi dočkáme až na letenské „opakované“ demonstraci 16. listopadu s dalším fiktivním mrtvým studentem?

Spíše ne. Vždyť skutečnou pravdu o pozadí převratu v roce 1989 jsme se zatím – ani po třiceti letech – nedozvěděli!

Miroslav KAVIJ

Publikováno

Vůdce Milionu chvilek čeká reparát!

Vůdce Milionu chvilek a spasitel českého národa Mikuláš Minář po dobrovolném odchodu ze studií se vydal na novou ušlechtilou pouť. Naučit občany osvojit si základy demokracie, k jejímž pilířům neodmyslitelně patří demonstrace. Více než aktuální v době, kdy po 30 letech obnoveného kapitalismu je demokracie u nás v ohrožení! V čele vlády premiér s minulostí k StB, střetem zájmů, oligarcha a dalšími hříchy, které jsou pro pozici premiéra neslučitelné! Na Hradě prezident mající nálepku proruského agenta, navíc vyznavač komunistické Číny, každodenně pošlapávající lidská práva!

Po prvních „zápočtových“ demonstracích, které se pod hlavičkou Milion chvilek uskutečnily na pražském Staromáku a Václaváku, podstoupil její lídr minulou neděli první zkoušku. Zaplnit po třiceti letech Letnou a přimět premiéra vlády ČR k jeho rezignaci. Zatímco se jeho sok Babiš může pyšnit prosazením slevy jízdného pro seniory a mládež, Mikuláš Minář „dokázal“ dopravit své podporovatele a zájemce na velkolepou politicko-kulturní letenskou show do Prahy zcela zdarma!

A tak alespoň podle médií prý ex-student Minář ve zkoušce obstál. Odhadovaný počet v rozmezí 250 až 400 tisíc účastníků hovoří za vše! Hodnocení hlavních „sponzorů a aktérů“ se ale veřejnost nedozví, ani tak optimistické nebude. Proč přiznávat, že nedělní pokus o sesazení Babiše byl jen plácnutím do klidné hladiny stávajícího zahnívajícího buržoazního rybníka v české kotlině s nulovým efektem?

Do budoucna protagonista Milionu chvilek dobře míněné rady k založení vlastní politické strany využít nechce. Získat 1 500 113 hlasů jak se podařilo vůdci ANO Andreji Babišovi v parlamentních volbách je totiž jiný level! Nespokojeným občanům hlásícím se k Mikuláši Minářovi tak nezbývá, než si počkat na letenský reparát, který je ohlášen na 16. listopad. Vůdce Milionu chvilek získal necelých pět měsíců čas k dokonalému osvojení si scénáře, který se mu dostane od „svých“ sponzorů, jímž tolik leží na srdci české zájmy!

V případě úspěšně absolvované listopadové zkoušky je pravděpodobné, že hlavního protagonistu čeká odměna v podobě osobního celoživotního materiálního profitu. V opačném případě se zřejmě finančně štědrý „sponzor“ poohlídne po vůdci novém, včetně vypracování nového scénáře na záchranu demokracie v Čechách.

Nejen předchozí kauza expremiéra Petra Nečase a Jany Nagyové dává tušení, že zájemců, kteří budou nahlodávat české zájmy ve prospěch cizích mocností je dostatek!

Miroslav Kavij

Publikováno

Trikolora hnutí občanů – další naděje nebo zklamání?

Původně ohlášený zámysl Václava Klause mladšího na vytvoření politické strany poté, kdy byl z důvodu nepohodlných názorů a hlasování na půdě Sněmovny vyloučen z nejstarší „polistopadové“ pravicové strany ODS, vyústil nakonec „pouze“ v založení politického hnutí Trikolóra.

Nové politické strany a hnutí se v posledních deseti letech rodí jako houby po dešti. Hlavním lákadlem k získání (k přetažení) voličů je skoncování s korupcí, pojmenování (potrestání) viníků nejen z doby privatizace (rozkradení republiky), bezpečnost občanů. V poslední době obhajoba „tradiční“ rodiny, národních zájmů a vlastenectví.

Jaká je skutečná vůle k pojmenování a potrestání viníků vidíme nejen na příkladu vysmátého oligarchy Bakaly. Jak pracují naše nezávislé soudy je vidět na kauzách spojených s existencí politických stran. Vzorem je vlekoucí se 15letý spor s prodejem Lidového domu ČSSD či uzavření případu tajemné krabice s vínem Davida Ratha. Případ podle tehdejší mediálního líčení jasný jak facka se táhne osmým rokem.

Mnohé z nově vzniklých stran se tak staly pouze „účelovky“ s cílem rozdrobit a rozštěpit strany jak levého, tak pravého politického spektra, byť s minimální dobou jejich existence. Důležité je, že splnily politické zadání těch, kteří skutečně řídí naši zemi. Kdo si dnes vzpomene na Věci veřejné a hlavního protagonistu – v tehdejší době mediální hvězdu nejen TV Nova Radka Johna?

Všechny nově vzniklé strany a uskupení mají jedno společné. Uskutečňování změn v rámci vylepšování současného politického systému kapitalismu s pokračujícím členstvím naší země v EU a NATO. Bohužel bez vystoupení České republiky z nereformovatelné Evropské unie, ze zločineckého agresivního vojenského spolku NATO v režii USA a změny politického systému v zemi – se zásadních pozitivních změn nedočkají ani další generace.

Značka rodiny Klausů, vyražená v pečeti Trikolora hnutí občanů je tak pro mnohé zklamané voliče dalším příslibem na změnu ve prospěch občana. Lidé mají v některých věcech bohužel (a naštěstí pro hnutí Trikolora) krátkou paměť. Rozbití československého státu a hříchy kuponové privatizace, které jsou spojené s bývalým premiérem a prezidentem Klausem jsou dávno zapomenuty, případně odpuštěny.

Miroslav Kavij

Publikováno

Karel Marx v Karlových Varech

K významným osobnostem, které v 19. století pobývaly v Karlových Varech na léčení, patří také filozof, ekonom a významný teoretik dělnického hnutí Karel Marx. Nechci následujícími řádky hodnotit jeho práci, vyjmenovávat publikace, vyvolávat polemiku stoupenců či odpůrců tohoto muže.

V Den genocidy Slovanů – 22. června 2019 jsme uctili největší osobnost druhého tisíciletí.

Chci především připomenout fakt, že 5. května uplynulo 201 let od jeho narození.

Zásluhu na třech Marxových karlovarských pobytech měl jeho přítel Bedřich Engels. Trvalo mu to několik let, než ho přesvědčil o nutnosti cesty a léčení. Marxův zdravotní stav se totiž rok od roku horšil. K chorobě jater, vředům, velikým bolestem hlavy, nechutenství a nespavosti se přidala ještě neschopnost pracovat.
Projevilo se dlouhotrvající nervové vypětí, násobené neustálými starostmi o obživu rodiny. Marxovi nezbylo, než uposlechnout rad lékařů.
Do našich lázní jel i kvůli své nejmladší dceři Eleonoře, která vážně stonala.
Finančním mecenášem cesty i celého léčebného pobytu byl Engels (stejně jako těch dalších).

O první cestě Marxe a jeho dcery, které říkali Tussy, je poměrně málo údajů. Podle Carlsbader Curliste Nr.238, vydané 22. srpna 1874 víme, že přijel 19. srpna a byl zapsán pod číslem 13.316.

Ubytoval se v hotelu Germania na Zámeckém vrchu (na místě dnešního hotelu Olympicpalace). Protože chtěl zůstat v ústraní, být co nejméně nápadný, zapisuje se jako Charles Marx, soukromník, s dcerou Eleonorou, z Londýna. Jako soukromník zaplatil dvojnásobnou lázeňskou taxu. Jeho přítomnost ovšem byla prostřednictvím lázeňského listu Sprudel vyzrazena. Marx se řídil přesně pokyny ošetřujícího lékaře. Byl jím MUDr. Ferdinand Fleckles, jehož ordinace byla v domě známém pod jménem „U zlatého klíče“ (dnes Lázeňská č. 3). Tento muž léčil Marxe i jeho dceru. Otec s dcerou se často vydávali na procházky, poznávali zdejší kraj a lidi. V dopise z 1. září 1874 píše Engelsovi: „Okolí je tady velmi krásné a člověk se ani nemůže nabažit toulání po lesnatých žulových kopcích.“

Pokračovat ve čtení „Karel Marx v Karlových Varech“
Publikováno

Říkáme NE! – prolomení Benešových dekretů

Vážení přátelé, neustále se zvyšují tlaky na prolomení tzv. Benešových dekretů, tedy platných zákonů Československé a následně České republiky.

Události posledních dnů vyprovokovaly odezvu vlastenců, kteří napsali otevřený dopis předsedovi poslanecké sněmovny a poslanců parlamentu České republiky a v té souvislosti zahájili petiční činnost – Petice za vyplacení dlužných válečných reparací Spolkovou republikou Německo, České republice, a za zákaz veškerých akcí Sudetoněmeckého krajanského sdružení na území České republiky.

V dopise se mimo jiné říká:

…vážené poslankyně a poslanci Parlamentu České republiky. Jsme velice a hluboce znepokojeni současnou snahou o prolomení tzv. Benešových dekretů, a tím i důsledků, které by to přineslo celému českému národu.

Dne 8. srpna 2018, vystoupil německý spolkový ministr vnitra Horst Seehofer jako hlavní řečník na konferenci Svazu vyhnanců konané v Berlíně a prohlásil, že 143 protizákonných (Benešových) dekretů z října 1945 nepatří do společného právního řádu Evropské unie a zpochybnil jejich platnost a vyzval k jejich zrušení!

Dne 13. března 2019 čtyři bavorští poslanci požadovali projednání usnesení, které by označilo Benešovy dekrety za protiprávní a odporující lidským právům, a které by zavázalo zemskou vládu vznést požadavek na jejich zrušení.

Dne 8. června 2019, na sjezdu Sudeťáků prohlásil německý spolkový ministr vnitra Horst Seehofer za velkolepou myšlenku, aby se příští sudetoněmecké srazy konaly v Čechách a bavorský ministerský předseda Markus Soder navrhl, aby byli sudetští Němci navrženi na Nobelovu cenu míru za usmiřování s Čechy, tedy že odpouštějí utrpení, které jim Češi způsobili za druhé světové války. Výše uvedenému nadšeně tleskali i přítomní představitelé politických stran a hnutí z České republiky.

…jsme velmi znepokojeni tím, že by se tyto organizace, veřejně hlásající úmysl zrušit Benešovi dekrety, a to dokonce ústy člena německé vlády a bavorských poslanců, měly scházet na výsostném území ČR, aby odtud šířily svoji touhu po revizi výsledků druhé světové války.

Požadované zrušení Benešových dekretů by totiž části občanů Německé spolkové republiky umožnilo vznést žaloby proti České republice a domáhat se tak před Evropskými soudy vydání majetku například 185 303 domů na českých, moravských a slezských vesnicích; 263 818 nemovitostí v českých, moravských a slezských městech; 28 942 kilometrů čtverečních českých, moravských a slezských sadů, lesů, polí, pastvin, vinic, rybníků a stavebních parcel; 4 416 školských zařízení, včetně částí Karlovy University a moravských universit; 20 muzeí se všemi exponáty; 28 divadel; 862 českých, moravských a slezských národních kulturních památek

Tady už vážně končí legrace…

Přičemž takto vznesené majetkové nároky by po zrušení Benešových dekretů nebylo jak odmítnout a plnění by bylo na všech občanech České republiky, protože Česká republika již tyto majetky nevlastní a musela by tedy na náhradu Němcům poskytnout finanční plnění. To by v konečném důsledku vyvolalo situaci, že by nebylo na výplatu důchodů, sociálních dávek, na zdravotnictví a školství.

Jsme znepokojeni, že současná německá politika ústy členů vlády i poslanců soustavně napadá právní řád České republiky i výsledky druhé světové války. Obojí se pokouší revidovat, jako by Německo válku vyhrálo a jako by byli Němci válečnými oběťmi a ne válečnými zločinci. Zároveň německá vláda odmítá platit německé válečné reparace České republice, Polsku a Řecku. Podle závěrečného výsledku Bruselského reparačního úřadu Německo stále dluží České republice nejméně 19,4 miliardy USD, a to k závěru roku 1959, tedy ve skutečnosti sumu značně vyšší.

Pokračovat ve čtení „Říkáme NE! – prolomení Benešových dekretů“
Publikováno

Setkání s Marxem „první“ v Háji u Duchcova

Václav Čermák při seznamování účastníků s historií a osudem pomníku Karla Marxe v Háji u Duchcova

Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK) v rámci plánu své činnosti schválil každoroční Setkávání s Marxem. Letos se konala rovnou dvě. To první bylo v sobotu 22. června 2019 u Památníku Karla Marxe v Háji u Duchcova.
U předem upraveného místa zásluhou Marie Hanischové a po položení delegací věnce a květin se skupina přítomných od Václava Čermáka nejprve dozvěděla, kdy a za jakých podmínek pomník v Háji vznikl.
Původní pomník vybudovali v roce 1933 němečtí sociální demokraté u příležitosti 50. výročí úmrtí Karla Marxe, kteří v roce nástupu Hitlera k moci tímto způsobem uctili památku zakladatele teorie vědeckého komunismu. Slavnostního odhalení se zúčastnili i komunisté a ostatní pokrokové síly. Odhalení pomníku se tak stalo signálem k vytvoření široké lidové jednotné fronty boje proti fašismu. Na podzim roku 1933 byl pomník zničen, původní reliéf byl sice uschován, ale již nikdy nenalezen.
V roce 1988 byl pomník obnoven. Autorem nového reliéfu je Václav Kyselka.
S přiblížením Karla Marxe a jeho díla vystoupil Milan Havlíček a se Slovem ke dni Dr. Josef Skála. Milým překvapením byl videopozdrav poslance Parlamentu Slovenské republiky Ľuboše Blahy.

Z vystoupení Milana Havlíčka

Vážení přátelé, před časem jsem své vystoupení k výročí Karla Marxe nazval – nejsme Zombie, ale žáci Marxe.
Byla to reakce na urážlivý tón Jiřího Dolejše, který ve snaze zesměšnit nejstarší generaci, která se studiu Marxe systematicky věnovala, nás nazval, že jsme zombie a až tady nebudeme, tak teprve bude komunistické hnutí u nás vzkvétat.
Nechám Dolejše Dolejšem, ale nic nebudu měnit na tom, že chceme-li současný vládnoucí kapitalistický systém u nás změnit k lepšímu, nikoliv živelně, ale uvědoměle, musíme znát Marxe a jeho dílo.
Výsledky jeho práce obsáhlé pro mnohé z nás je až nedozírné. I proto jsem před deseti lety prosadil sobotní univerzitu Jana Švermy i proto by měla být pracím klasiků v čele s Marxem věnována především tzv. levicí a vlasteneckými organizacemi – větší pozornost.
Stojíme před Marxem ve velké pokoře. A nejsme sami. Nakonec ne pro jeho krásný vous, ale pro jeho mimořádný myslitelský přínos v oblasti společenských věd především filozofii a ekonomii byl vyhlášen největší osobností druhého tisíciletí.

* * *
Hlavní důvod obrovské nenávisti k Marxovi je jednoduchý. Zkrátka se ho ti neználkové bojí. Bojí se jeho exaktních objevů a poznatků… bojí se pravdy!
Skutečně moudrý člověk ví, že čím více Marxe studuje a chápe, tím více se stává jeho stoupencem, dokonce i když se tomu zpočátku brání.
Proto nás asi nepřekvapí, že se na amerických, ale v podstatě na všech vysokých školách civilizovaného světa o Marxovi ví a mluví. Jeho práce jsou ve všech knihovnách a studovnách, které něco znamenají.

Pokračovat ve čtení „Setkání s Marxem „první“ v Háji u Duchcova“
Publikováno

Hej Slované a Den genocidy Slovanů

Na loňském Slovanském sněmu v Praze byl slovenskými bratry navržen 22. červen jako významný den a sice „Den genocidy Slovanů“.
Uctít tento významný den právě u památníku, který symbolizuje opravdové a ryzí vlastenectví při ochraně státních hranic a u „české lípy“ chceme i proto, že dnešní den připadá právě na 22. červen, tedy datum, kdy byl před 78 lety v roce 1941 napaden Sovětský svaz. A právě druhá světová válka byla tím největším holokaustem v dějinách lidstva, který byl cíleně veden zejména na vyvražďování Slovanů. Toto systematické a vědomé vyvražďování nesmí být zapomenuto.
Vzpomenutý památný „Den genocidy Slovanů“ uctíme za zvuku slovanské hymny a připevněním československé a Jiřské trikolory na naší lípu.
Ve dnech, kdy se situace z doby před necelými sto lety nebezpečně opakuje jako přes kopírák, kdy hloupě posloucháme bludy o americké armádě jako o naší osvoboditelce od fašismu a kdy německý vliv v Evropě opět sílí, je třeba nemlčet a najít odvahu se přihlásit k našim slovanským kořenům.

Den genocidy Slovanů

Slovanská hymna „Hej, Slované!“ je píseň věnovaná všem Slovanům.
První verze vznikla v roce 1834. Melodie je odvozena od Mazurku Dąbrowskiego, který byl až do roku 1926 polskou hymnou. Píseň sloužila jako hymna všeslovanského hnutí, i jako státní hymna Slovenského státu a později i Jugoslávie.
Napsal ji slovenský kněz, básník a historik Samuel Tomášik během své návštěvy Prahy v roce 1834, kdy byl velmi pobouřen tím, že němčina je v ulicích Prahy slyšet mnohem více než čeština.
Tento vlastenec si zapsal tehdy do svého deníku: „… Pokud se matička Praha, perla západního slovanského světa, začíná ztrácet v německém moři, co asi čeká Slovensko, mou drahou vlast, pro kterou je Praha zdrojem duchovní kultury? Zatížen touto myšlenkou, vzpomněl jsem si na starou polskou píseň. Tato známá melodie vyvolala v mém srdci vzdorné „Hej, Slovaci, ešte naša slovenska reč žije“… Běžel jsem do svého pokoje, zapálil svíci a tužkou napsal do svého deníku tři verše. Píseň byla hotova v okamžiku.“

Tak měli v tom „lepším“ případě skončit všichni Slované podle nadlidí Reinharda Heydricha a jemu podobných.

Slovanská hymna prožila různé osudy. Například za první světové války mnoho vojáků Rakouska-Uherska přebíhalo na ruskou stranu „jen“ proto, že odmítali bojovat proti svým bratrům Slovanům…
Nejsme ani xenofobní nacionalisté, ani šovinisté. Ale historie nás v minulosti už nejednou přesvědčila, jak moc leží celosvětové buržoazii Slované v žaludku.
A je stále více zřejmé, že jde o to, jak slovanský – především ruský národ pokořit a zlikvidovat na způsob amerických Indiánů a ala Hitler a jeho území a nerostné zdroje ovládnout.
V současné vyhrocené světové situaci jde opět o osud Slovanů. A opět za použití Evropy, tentokrát ovšem nejen fašizované, ale i islamizované…
Znovu jde doslova o osud světa, proto říkám: „Zahynou-li Slované, svět zahyne s nimi!“
Milan Havlíček

Minutou ticha, zavěšením trikolór, zapálením svíčky obětem nejstrašnější války a připomenutím Slovanské hymna „Hej Slované!“ jsme uctili hrdiny Velké vlastenecké války v Den genocidy Slovanů.

Hej, Slované!
Hej, Slované, ještě naše
slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce
pro náš národ bije.

Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše,
proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh,
Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat
na tom světě žádný.

I nechať je tolik lidí,
kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám,
toho Perun smete.

I nechať se též nad námi,
hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme.
Země ať se třese!

My stojíme stále pevně,
jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho,
kdo odstoupí zrádně.

Publikováno

22. červen – Den genocidy Slovanů

V sobotu 22. června 2019 se u památníku ochránců státních hranic vybudovaného Klubem českého pohraničí za přispění dalších vlastenců a u zasazené v loňském roce české lípy u příležitosti stého výročí založení republiky, konalo setkání u příležitosti Dne genocidy Slovanů. Z vystoupení hlavního řečníka Josefa Skály vybíráme:

Dr. Josef Skála při vystoupení ke Dni genocidy Slovanů

Vážení přátelé, již v základním genetickém vybavení Slovanů jsou pevně zakotveny takové charakterové rysy, jako jsou čest, svědomí, spravedlnost… Podobné hodnoty nemohou globalisté potřebovat. Jsou vážným ohrožením plánů na ustanovení Nového světového řádu. Globalizovaný svět systematicky pracuje na likvidaci Slovanů. Slovanské národy jsou již poslední, jediné, které mohou zabránit v uskutečnění plánu totálního zotročení všech lidí na planetě.

Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k rozhodujícímu obratu celé druhé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu planety. Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba.

Po předpokládaném vítězném skončení války plánoval Berlín velkolepý plán „GENERALPLAN OST“ na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“.

Evropská část Ruska měla být zcela zbavena původního obyvatelstva, RUSOVÉ MĚLI SKONČIT V PLYNOVÝCH KOMORÁCH STEJNĚ JAKO ŽIDÉ a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše. Projekt Generalplan Ost měl být „mistrovským“ dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti ruských obránců Stalingradu. Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní vyčišťování území od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich.

Účastníci Dne genocidy Slovanů na Cínovci u lípy a Památníku ochránců československých státních hranic.

Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu a frontovou linií. Jenže ani wehrmacht nebyl bez viny, protože celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu.

Obsazované Rusko bylo pro německou armádu tak rozlehlé, že armáda neměla dostatek mužů, aby mohla za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat. Wehrmacht proto vesnice kompletně srovnával se zemí. Dobře je to vidět na dobových filmových záběrech wehrmachtu hlavně z roku 1941. Proto bylo zastavení wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy. A ti, kteří takový osud nám chtěli dopustit, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Rusko o „demokracii“.

Znovu se opakují chyby slovanských národů. Znovu se dostávají pod křídla západu, který se pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně.

Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou v rámci programu Generalplan Ost. I dnes zažíváme takový projekt – Generalplan Islam. Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd…

Opět nám Západ diktuje osud a úděl, a co je nejvíce hrozivé, opět v tom údělu není budoucnost pro slovanské národy. Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa. Největším zabijákem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí. Stačí se podívat na výsledky voleb.

Pokračovat ve čtení „22. červen – Den genocidy Slovanů“
Publikováno

Zrušení Benešových dekretů je otázkou času!

Po krádeži století čeká občany naší republiky další loupež. Dokonce loupež za bílého dne. Zrušení Benešových dekretů!

Při dlouhodobé kolaboraci politických představitelů, které lze najít ve většině stran a hnutí s napojením na různé neziskovky, ke kterým zřejmě patří i „Milion chvilek“ je dosažení dlouhodobého cíle sudetoněmeckého landsmanšaftu jen otázkou času. A ten hraje v jeho prospěch.

První vlaštovky se dostavují zatím v podobě tzv. individuálního zneplatnění Benešových dekretů jako tomu je v případě Karla des Fours Walderoda, který válku strávil v uniformě hitlerovského Wehrmachtu. Vzhledem k tomu, že po 77 letech se již nenašli proti němu žádní svědci, vysoudila Johanna Kammerlander nejen první les v obci Žďárek na Liberecku, ale nyní na základě rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2019 i majetek rodu Walderode v hodnotě tří miliard korun, včetně zámku Hrubý Rohozec.

Hlavním semeništěm pro školení a setkávání příznivců prolomení Benešových dekretů české a německé strany se stala Plzeň. Zde v minulosti došlo například k setkání pánů Bernda Posselta, Libora Roučka (ČSSD) a dalších, či ke školení signatářů Milión Chvilek dne 10. září 2016.Bernd PosseltBernd Posselt

Němcům se díky své cílevědomosti a důslednosti daří pronikat i do českých stran, tvrdíc, že chrání naše národní zájmy. Příkladem je Václav Klaus starší, garant zahraniční agendy Trikolóry jeho syna, mající oficiální styky s AfD, která se od výroků své bavorské frakce nikdy nedistancovala. Zdatným sekundantem k naplnění záměru loupeže majetku se stala i veřejnoprávní televize, která své poslání neplní bohužel již mnoho let.

Na závěr apel pro všechny příznivce, nejen spolku Milionu chvilek. Než vyrazíte na další velkolepou show tohoto kolaborantského spolku hlásající ušlechtilé cíle, ke kterým patří odstranění premiéra Babiše pro jeho střet zájmů, spolupráci s StB a další hříchy, zamyslete se, zda nejste pouhou hříčkou k dosažení konečného cíle sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Ztráty majetku, který byl spočítán v sudetském účetním seznamu vytvořeném na základě publikací Habel-Lang-Böhm. Do jeho výčtu patří: 22 842 km2 pozemků, 11 200 průmyslových podniků, dolů, přehrad a elektráren, 3 univerzity včetně části Karlovy univerzity, 4413 dalších škol, 2862 kulturních památek, zámků, kostelů a klášterů, divadel, muzeí a galerií, včetně všech obrazů a exponátů, 185 303 domů na vesnicích, 236 818 domů, bytů a dalších nemovitostí ve městech.

Varováním pro nás všechny by měla být již výše uvedená Johanna Kammerlander, dědička rodu Walderode.

Miroslav Kavij

(Poznámka metéra: Nezapomeňte podepsat petici do poslanecké sněmovny vzor ke stažení – „www.uschovna.cz/zasilka/NSVM8ZA8N4ICXDUN-CZ7“)

Publikováno

Za komunistický charakter KSČM!

Společné prohlášení marxistů-leninovců.

My, komunisté, kteří se hlásí k marxismu-leninismu, bojujeme již od vzniku KSČM o návrat strany ke kořenům marxistického učení, bez něhož žádná komunistická strana nemůže existovat. Usilujeme o návrat k teorii, která poprvé přeměnila socialismus od utopie ve vědu. A přitom se nebojíme o její aktualizaci v souvislosti s novými vědeckými poznatky a historickými zkušenostmi.

Všechny podobné snahy jsou však již od samého počátku účinně systematicky potírány rezolutním odporem vedení strany. Alibismus a oportunismus vedení i pasivita větší části členské základny, nás dovedly k neradostným koncům. Postupnému úpadku strany. Nejprve v ideové rovině a v důsledku toho i v poklesu politické síly a společenského vlivu.

Marný boj, nezájem či přímá ostrakizace některých z nás, vedla i k vyhnání či k odchodu komunistů, jež patřili a patří k těm nejlepším z vlastní strany. Nekomunistická politika KSČM se stala také příčinou odštěpení organizace mladých komunistů.

Toto vše sledujeme i v těchto dnech, které se zdají být předzvěstí hořkého konce!

Vždyť co je to za marxistickou stranu, jejíž vedení nezná pojem sebereflexe a nehodlá uvolnit cestu mladým, perspektivním kádrům ani po devíti prohraných volbách za sebou?! Co je to za komunistickou stranu, která je cizí většině lidí práce – dělnické třídě?! Co je to za marxistickou stranu, která se stala služkou velkokapitálu?! Ku prospěchu koho tu vlastně je?

A tak jsme svědky prohlubujícího se úpadku, jehož výrazem byl poslední X. sjezd a nyní i předcházející celostranická konference. Jakou kvalitou oplývá vedení strany, když nedokáže naplnit ani nejzákladnější úkoly sjezdu a svou neschopností přivede ke krachu jedno z klíčových jednání o budoucnosti strany?!

Předložené materiály nesplňují ani ty nejzákladnější nároky. Zejména dnes předkládaný návrh nového dlouhodobého programu KSČM. Není to vůbec program bojující strany. Není v něm nic, co by mělo být řečeno. Je výsměchem hloubce a důslednosti marxistické analýzy kapitalistické společnosti. Tím méně je navrhovaný materiál syntézou konkrétních zásad, jak z kapitalistického systému dojít k socialismu. Nahromaděná snůška vzájemně si neodpovídajících frází a proklamací či zbytečného popisu skutečnosti, může omámit jen naprosto neznalé nebo beznadějně loajální. Nikoli přemýšlející komunisty.

Na časy se zablýskalo v minulém roce. Mladá generace komunistů, marxistů, se přes odpor centra sama začala organizovat a založila si vlastní platformu RESTART, jež nakonec přerostla v platformu celostranickou a mezigenerační.

Pokolením zkušených marxistů, kteří své teoretické poznání získali v době předcházející a nesou odkaz minulých generací, pomalu dochází čas. Je před námi poslední možnost předat zkušenosti a podpořit nastupující talentované soudruhy. Třicet let ideové prázdnoty nadělalo strašlivé škody. Hnutí je nejednotné a roztříštěné. Historická analýza je nedostatečná, včetně poučení z chyb, jichž jsme se dopustili v minulosti. Základní marxistické postuláty byly překryty prachem zapomnění, zamlženy vědomou manipulací, někdy přímo opuštěny, jindy zkresleny a vydány napospas libovolnému výkladu. V tom spatřujeme základní problém naší strany.

Jsme si také vědomi, že podobný osud postihl i mnohé další sesterské strany Evropy a v důsledku celou evropskou levici. Dnes jsme opět svědky jednoho z projevů pokročilého stádia ideologického rozkladu evropského komunistického hnutí jako celku.

Cesta ven však existuje! Jejím prvním předpokladem je sjednocení těch, kteří se nenechali umlčet a zastrašit. Po třiceti letech tu vidíme poslední šanci na pokus sjednotit mládí a zkušenost, na navázání ztracené tradice pro zachování a obnovení našeho jedinečného dědictví. Stále tu existuje síla schopná záchrany KSČM, o kterou vedení a ekonomicky podmíněná funkcionářská část strany evidentně nemá zájem, nechce a není ani schopna ji řešit.

Marxisticko-leninský odborný klub, vnitrostranická platforma RESTART a řada mladých komunistů dnes spojují své síly k obnově strany – za komunistický charakter KSČM po XI. sjezdu!

Jako první společný krok navrhujeme odmítnout navrhovaný materiál dlouhodobého programu KSČM a předkládáme vám vlastní návrh, jak se pohnout kupředu a přitom se držet zásad, jež z nás činí komunisty.

Celostranické konferenci jsme předložili preambuli zachycující základní postuláty nového, skutečně komunistického programu strany a současně deset základních, programových tezí.

Vyzýváme všechny komunisty, teoreticky vybavené marxisty, aby po prostudování našich návrhů připravili své kritické připomínky. Vzhledem k tomu, že již nemáme důvěru v naše současné vedení a v jeho poctivou snahu vypracovat program hodný komunistů, rozhodli jsme se, že uspořádáme v následujících měsících seriál marxistických kulatých stolů, které si vytknou za úkol připravit pro předsjezdovou diskuzi základní verzi nové komunistické programové vize pro 21. století.

Na vypracování takového programu se však nutně musí podílet rovněž mladí, kterých se budoucnost týká nejvíce.

Vyzýváme proto také všechny mladé komunisty, aby si připravili své zástupce pro jednání marxistických kulatých stolů!

Sledujete naše webové stránky www.rudyprapor.cz; www.platforma-restart.cz a www.nasrestart.cz; www.ksm.cz

Jiří Horák, MLOK

Publikováno

Štětina blábolí o dvou milionech vyhnaných Albánců

Pokud začneme kontrolovat tvrzení pana (ex)europoslance Štětiny k 20. výročí 78denní války NATO proti Jugoslávii (server Sputnik 25. 3. 2019), kde operoval počtem dvou milionů údajně vyhnaných Albánců z Kosova (!), dojdeme k fatálně jiným výsledkům.

Jak se to mělo s celkovým počtem obyvatel tzv. státu Kosovo, jinak provincie Kosovo-Metohija jugoslávské federace a později Srbska?

Podle nijak Srbům nakloněné Wikipedie mělo Kosovo „sporné území, částečně uznaný stát“ (!) k roku 2018, celkem jeden milion devět set tisíc obyvatel. Takže již podle tohoto oficiálně sděleného údaje chybí panu Štětinovi  rovných sto tisíc obyvatel do jím inzerovaných dvou milionů!

A to neuvádíme stav, kdy v tomto čísle jsou započteni nejen Albánci, ale i Srbové, Černohorci a ostatní obyvatelé Kosova. Kosovo je rozlohou nejvíce podobno našemu Jihomoravskému kraji. Takže podle pana Štětiny se zlosynu Miloševičovi prý podařilo „vyhnat“ veškeré obyvatelstvo Kosova a nezůstal by tam ni človíček.

Nechť, pokračujme dále. Podle téže Wikipedie do poloviny roku 1998 si boje na Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a asi 265 tisíc vyhnaných, přičemž národnost vyhnaných není uvedena! Zdroj uvádí též rozpory mezi albánskými a srbskými údaji, přičemž opět není jasno, kterou národnost měl kdo na zřeteli! Tak Albánci uvedli 400 tisíc vyhnaných, Srbové 140 tisíc.

Masakr v Račaku, kvůli němuž byla  bezprostředně spuštěna 78 denní válka NATO proti Jugoslávii, postihl podle téhož zdroje 40 až 45 civilistů – opět neuvedena národnost! Následujícího roku 1999 opustilo Kosovo údajně 200 tisíc Albánců.

Takže, když sečteme veškeré prezentované údaje o „vyhnání Albánců“ z Kosova, jedná se o 465 tisíc Albánců, a kdybychom přistoupili na albánské sporné údaje, tak maximálně 665 tisíc „Albánců“ což jsou neověřené údaje prezentované jednou stranou.

A zde si položme otázku. Kdo nejvíce utrpěl boji na Kosovu? 

Albánci nebo Srbové, jimž byly zapalovány domy, bourány pravoslavné kláštery, včetně památek UNESCO,  a dokonce vykopávány hřbitovy? Nechci tvrdit, že násilí nebylo na obou stranách, ovšem vyprovokováno bylo bandami UCK, placenými  a zásobovanými „bůhví odkud“. A myslím, že je dobře známo ODKUD. Vždyť donedávna i USA vedly UCK v registrech teroristických organizacích, nežli po zásazích „osvícených ministrů a ministryň“ nastal opak…

Jak vypadala statistika národů a náboženství před odtržením Kosova (dle publikace Vlády a vládnutí, Praha 2005) ve federální Jugoslávii, tj. v tehdejším svazu Srbska a Černé Hory?

Albánců bylo ve federaci 17 procent, Černohorců 5 procent, Maďarů 3 procenta, Bosňanů 3 procenta, ostatních (Slováci, Bulhaři, Rumuni, Egypťané, Židé, Makedonci, Řekové) 10 procent a Srbů 62 procent.

Nábožensky to ve federaci Srbska a Černé Hory vypadalo následovně. Pravoslavných 62 procent, muslimů 19 procent, katolíků 6 procent, protestantů 1 procento, ostatních (Židé, grekokatolíci, arménská církev, atd.) 10 procent.

A znovu se ptáme: Jak přišel pan europoslanec Štětina k číslu dvou milionů  vyhnaných Albánců z Kosova? Premiér Hacker z mytického seriálu „Ano, pane premiére“, by prohlásil: „Moc pěkný blábol!“ Zde ovšem jde o moc nepěkný blábol…

Navíc obhajovat, tak jako jistý kníže, pseudostát, jenž Srbové nazývají právem „Lažna država Kosovo“ – Lžistát Kosovo, stát narkomafií, veksláků, ozbrojených tlup považovaných za „armádu“, stát rozřezávačů dětí na orgány i dle soudkyně Carly da Ponte, tento sud prachu Balkánu – to vše je dle mne těžké CHUCPE, není-liž pravda?

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno, příbuzný Srbů, který navštívil Srbsko a pohraničí Kosova těsně po 78 denní válce