75 let od napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem
Přidáno v pátek 1. července 2016
Po obsazení téměř celé Evropy stála vojska hitlerovského Německa na hranici se Sovětským svazem. Ani ne dva roky poté, co byla podepsána smlouva o neútočení mezi SSSR a Německem.
Psal se 22. červen 1941. Ve 3 hodiny 30 minut ráno napadli Němci a jejich spojenci Sovětský svaz.
Pro útok na SSSR vytvořilo nejvyšší velení Wehrmachtu tři mohutná uskupení vojsk, z nichž každé mělo útočit na jednom strategickém směru. Skupina armád Sever pod velením polního maršála von Leeba měla zničit nepřátelské síly v Pobaltí a poté dobýt Leningrad. Skupina armád Střed pod velením polního maršála von Bocka měla zničit sovětská vojska v prostoru Brest – Smolensk a poté dobýt Moskvu. Skupina armád Jih pod velením polního maršála von Rundstedta měla zničit protivníka na západní Ukrajině, překročit řeku Dněpr, dobýt Kyjev a poté postupovat ve směru na hospodářsky důležitou Doněckou pánev.
Konečným cílem operace Barbarossa (operace dostala jméno podle německého císaře a římského krále Fridricha I. Barbarossy, který se mimo jiné účastnil i křížových výprav a tak dostává německý útok nádech křížového tažení proti komunismu), bylo dobytí tzv. linie Archangelsk – Astrachaň. Dobytím této linie mělo německé nejvyšší velení za to, že se organizovaný odpor nepřítele zastaví, popřípadě se změní celý politický systém a Němci získají konečně svůj životní prostor.
Rovněž se mělo za to, že dobytím Ruska ztratí Anglie (v té době jediná země, která odolala náporu Němců) svého spojence a bude přístupná návrhům ze strany Hitlera.
Každá ze skupin německých armád měla k dispozici jednu leteckou a tankovou armádu, které podporovaly útoky německých pozemních sil. Tankové skupiny provedly první útočné akce a metodou tankových klínů rozdrtily velké masy, ne zcela připravených, sovětských vojsk.
Protože přepadení Sovětského svazu bylo pro světový kapitál a jeho nástroj – fašismus rozhodující, rozhodl Hitler o zvýšení počtu tankových divizí. Výrobně jej zajišťovaly téměř všechny fabriky Evropy.
Německý plán upřednostňoval postup středem bojové linie u skupiny armád Střed. Tato vojska měla k dispozici dvě rychlé tankové armády, které měly vytvořit pomocí rychlých útoků do hloubky země prostor pro dobytí hlavního města Moskvy.
Na téměř celé frontě se dařilo nedostatečně připravené sovětské vojáky porážet. Německá vojska postupovala do hlubin Ruska téměř podle Hitlerova plánu. Např. u skupiny armád Sever se podařilo, do té doby nevídaným tankovým útokem, dobýt důležité přechody přes řeku Dvinu a vzdálenost 300 km byla překonána za čtyři dny. Ve Dvinsku se ale tankový sbor musel zastavit a počkat na pomalejší pěchotu 16. armády, která byla téměř o sto kilometrů zpět.
Německá tanková skupina obklíčila čtyři sovětské armády, které byly postupujícími německými vojsky postupně rozdrceny. Tři sta tisíc sovětských vojáků bylo zajato a odvlečeno do Německa k otrocké práci.
Podobné porážky by jinou armádu rozložily a bylo by po válce. Ale v Rusku se fašisté přepočítali.
Nejdůležitější bitva probíhala na středním úseku fronty, kde se po obklíčení sovětských vojsk valily německé tankové klíny dál za dobytím operačního cíle – Moskvy.
Přechod Dněpru se podařil bez velkých ztrát a Němci se valí dále – ke Smolensku. Sověti chtěli toto město udržet za každou cenu, protože bylo strategicky důležitým místem na cestě do Moskvy a jedním z nejstarších ruských sídlišť. I historie toto město zná. V r.1812 zde utrpěla porážku od generála Kutuzova velká francouzská armáda. Přesto však 16. června 1941 Smolensk padl.
Za 25 dnů válečného tažení se podařilo splnit první operační cíle operace Barbarossa a mechanizovaná vojska skupiny armád Střed stojí na čáře Jarcevo – Smolensk – Jelňa – Roslavl. Do Moskvy zbývá 350 km (méně než z Prahy do Ostravy). Fašisté zabrali velkou oblast centrálního Ruska.
Na severní frontě se do poloviny července podařilo německým vojskům dosáhnout Pobaltí jejich 18. armáda pronikla do lotyšsko – estonského prostoru. Zde překročila starou sovětsko – estonskou hranici a zaútočila na tzv. Stalinovu linii, což byla obranná linie s bunkry a těžkými polními opevněními (tato linie se táhla celým Ruskem v severo-jižním směru a využívala přírodních překážek i umělých opevnění. Byla postupně budována již od dob ruských knížat). Hlavním úkolem této části fronty bylo dobytí linie podél řeky Lugy. I toto bylo do poloviny července splněno.
Na jihu byla obrana sovětských vojsk velmi úporná a Němci postupovali velmi pomalu. I zde bylo nutné dobýt Stalinovu linii – což se podařilo 9. července. Po překonání této překážky zůstalo v obklíčení přes sto tisíc ruských zajatců.
Sovětská vojska nemohla ubránit linii kolem řeky Dněpr a důležité hospodářské oblasti, které se nacházejí na jeho dolním toku, v Donbasu na poloostrově Krym.
Jako první důsledek této porážky bylo obklíčení sovětských vojsk u Kyjeva.
Zdálo se, že Hitlerovy armády nemůže nic zastavit. Němci se rychle zmocnili dalších sovětských měst hluboko ve vnitrozemí. Padl Minsk, Tallin, Vyborg, Smolensk a jiná města daleko od původních hranic. Také Leningrad byl na dlouhých 900 dnů zcela obklíčen. Na frontu byly posílány právě vytvořené divize dobrovolníků, které však byly brzy rozdrceny.
Postup Němců byl ale zastaven několik kilometrů od Moskvy.
Památný 7. listopad 1941, kdy ze slavnostní přehlídky k výročí Velké říjnové socialistické revoluce na Rudém náměstí, odcházela vojska novobranců do ostrých bojů pod Moskvou.
Sovětský svaz Němce u Moskvy odrazil, zkonsolidoval se a začal chystat protiútok.
Operací Barbarossa válka na východní frontě neskončila, ale začala. Stalo se to přesně před 75 lety.
Pro nás živé je to apel na obhajobu historické pravdy. Výzva k aktivní obraně míru i českých (československých) zájmů. Nemáme právo se bát! Nemáme právo mlčet! Vždyť obrana míru je prvořadým úkolem komunistů!
22. 6. 2016
Marxisticko-leninský odborný klub