99. výročí Velké říjnové socialistické revoluce

Přidáno ve středu 9. listopadu 2016

Projev s. Jiřího Horáka na shromáždění k 99. výročí Velké říjnové revoluce, Praha dne 7. 11. 2016

Vážené soudružky a soudruzi!

Je mi ctí, že mohu vystoupit na dnešním shromáždění k 99. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která nemilosrdně sežehla absolutismus nejen ve své zemi, ale v širokém okruhu dalších částí světa a svým příkladem ukázala zdeptanému proletariátu jedinou cestu k vlastnímu osvobození.

VŘSR jako první socialistická revoluce světa, mimo jiné znamenala, že na scénu dějin vstoupil ve funkci vládního činitele, zcela nový činitel – dělnická třída – aby nastolil nový společenský řád. Poprvé v dějinách vyvstala před očima celého světa nová velmoc, řízená dělnickou třídou, která se i po stránce formálně právní stala rovnocenným velmocenským partnerem imperialistickým velmocem. A poprvé v dějinách dělnická třída reprezentovaná a vedená bolševickou stranou tuto dobytou moc udržela a upevňovala. Teoreticky vyslovovaná možnost a dokázaná nutnost se stala skutečností.

I když českému dělnictvu nebyla známa cesta revoluční přípravy dělnické třídy Ruska (v té době poměrně nepočetné) a zůstala jí utajená i funkce dělnické strany jako revoluční strany nového typu, pochopilo jak obrovský význam má pro dělnické hnutí první socialistická revoluce světa. Její ohlas byl o to mohutnější, že to byla dělnická revoluce. Obrovský zájem českého dělnictva o ruské události dokumentují i manifestace pořádané v Praze a v řadě dalších průmyslových měst, na nichž se český lid dožadoval přijetí návrhů na uzavření míru a práva národů na sebeurčení. I česká buržoazie, kradoucí se krok za krokem k moci, si uvědomovala, že Říjnová revoluce je jejím objektivním spojencem v boji s monarchií, která nemůže přežít tyto revoluční zvraty. Na druhé straně si však jasně uvědomovala, jak VŘSR ohrožuje její třídní zájmy. Nejen proto začala využívat oportunismu ve vedení dělnické třídy, a především pak ve vedení sociální demokracie.

 

 

Formování a vyhranění dvou názorových proudů v sociální demokracii – pravice a levice se začalo rýsovat hned po VŘSR. Vedením sociální demokracie, které mělo v ruce tisk a stranický organizační aparát, bylo záměrně brzděno a to i tím, že nechtělo zaujmout jasné stanovisko k Říjnové revoluci. Pravici tvořili tzv. kompromisní, kteří se socialismu báli, o marxistické revolučnosti a třídním boji jen mluvili, ale přitom žádnou revoluci či třídní boj vést nechtěli. Jak mi to připomíná některé představitele a trendy naší současnosti. Proti kompromisnictví, politikaření a opatrnictví pravice se stavila marxistická levice, která nekompromisně a důsledně obhajovala požadavky socialismu. Vyvrcholením revolučního kvasu bylo založení Komunistické strany Československa, ke které se přihlásil i mladý Klement Gottwald, jehož 120. výročí narození si připomeneme 23. listopadu.

Velká říjnová socialistická revoluce otřásla světem a jsem přesvědčen, že její odkaz bude platit i v budoucnu.