Hořká příchuť květnových oslav

Přidáno v pátek 5. května 2017


      Květnové dny patří oslavám. V květnu slaví pokrokově smýšlející lidé Svátek práce a také si připomínají konec války, kterou vyvolaly ty nejreakčnější formy kapitalistického vládnutí – německý nacismus, italský fašismus a japonský militarismus.
Měla by být stále připomínána podstata těchto dvou významných událostí. Tou podstatou není pouhá vzpomínka, ale uvědomění si, že bez boje proti kapitalismu čeká pracující pouze poroba, otroctví či smrt, ale také devastace planety způsobená nenasytností kapitálu.
V České republice je téměř 360 000 lidí bez práce. Tohle číslo je pouze oficiální údaj, ve skutečnosti je lidí bez práce ještě více, pouze byli vyřazeni z evidence Úřadu práce. Mzda nižší než 14 000 je běžnou realitou. Běžnou realitou je také to, že o osmihodinové pracovní době se dnes může mnoha pracujícím jen zdát. Šest dní v týdnu, dvanáct hodin denně, to je běžná praxe, kterou poznávají pracující.
Další květnové oslavy patří také oslavě osvobození. I tato oslava má poměrně hořkou příchuť. Ne, nenarážím na to, že slavíme v nám vnucený 8. květen, místo května 9. Zatím co si budeme připomínat milionové oběti druhé světové války, uctívat památku padlých hrdinů, budou nás ze všech sdělovacích prostředků loutky dnešní vládnoucí třídy přesvědčovat o nutnosti zbrojení. Budeme slyšet o nutnosti „tvrdšího postupu“ proti Rusku. Budeme očekávat další „křižáckou jízdu“ americké armády přes naše území. Budeme sledovat nehorázné výhrůžky amerického prezidenta Trumpa směřovaným proti KLDR.
U pomníků padlých rudoarmějců a partyzánů budeme mít před očima ještě čerstvé obrazy fašistického převratu na Ukrajině, výjevy masakru v Domě odborů v Oděse, který zůstal nepotrestán a hlavně, obrazy představitelů vlády České republiky, kteří si s představiteli fašistické Ukrajiny tiskli ruce.
Nejen občané České republiky, ale celé lidstvo opět stojí před hrozbami, které měly dávno patřit minulosti. Nechť jsou květnové dny nejen příjemnou společenskou událostí, ale hlavně připomínkou, že je třeba bojovat – bojovat za mír a práci – tak jako bojovali ti, kterým v květnových dnech vzdáváme hold!
Jediná síla, která dokáže zabránit válce a zlepšit život pracujících jsou právě pracující zorganizováni v uvědomělou třídu. Bez organizace pracujících nám bude i sebelepší výsledek voleb málo platný. To je nejdůležitější úkol, který stojí před námi, komunisty. Jak řekl soudruh Klement Gottwald: Sjednocená pracující třída srazí na kolena všechny Hitlery světa.

Aleš Hubert, předseda ZO KSČM Zbýšov

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *