O úloze osobností v revolučním hnutí
Přidáno ve středu 9. listopadu 2016
O úloze osobností v revolučním hnutí pojednávala 40. pražská teoreticko-politická konference (PTPK), kterou pořádal v sobotu 5. listopadu 2016 OV KSČM Praha 1 společně s 11 dalšími obvodními a okresními výbory, Městským výborem KSČM Jirkov, Klubem pokrokové inteligence Olomouc, Komunistickou stranou Československa a Komunistickým svazem mládeže.
Viktor Pázler v úvodu přivítal I. místopředsedu ÚV KSČM Petra Šimůnka, poslance a současně předsedy KV Martu Semelovou a Stanislava Grospiče, poslance Evropského parlamentu Jaromíra Kohlíčka a generálního tajemníka ÚV KSČ Jiřího Vábra. Oproti tomu vedoucí představitelé KSČM Filip, Dolejš a Kováčik se vyjádřili pro Právo, že konferenci nepodporují a nebudou se jí účastnit, poslední z nich dokonce dodal, že o akci „nic neví“, což je ohledně předsedy poslaneckého klubu strany poněkud udivující.
Úvodní referát přednesl Ondřej Kasík. Popsal dialektický vztah mezi masami, hnutím a vůdci. Na historických příkladech ukázal, že na schopnostech revolučních vůdců závisí vyrovnání se s reakcí a rozvoj hnutí. Objektivní přístup k dějinám se nesmí smířit s jejich průběhem jako jediným možným. Nejefektivnější je boj ukázněné organizace, ale v některých případech se naopak pokrokově projevil odpor proti převládajícímu mínění v dělnickém hnutí, např. proti „perestrojce“. Hnutí čelí nejen represím, ale i „měkkým metodám“ svého zneškodnění typu orientace na finance od státu, mezinárodních struktur a neziskových organizací velkokapitálu. Neustále je srovnáván socialismus s fašismem a J. V. Stalin s A. Hitlerem, zatímco namístě je srovnat s Hitlerem a Mussolinim rasistickou a kolonialistickou politiku W. Churchilla. Stalin úspěšně bojoval jak proti německému, tak proti britskému a severoamerickému imperialismu a SSSR čelil až do konce války hrozbě separátního míru namířeného proti první zemi socialismu.
Koreferát Hany Kráčmarové pojednal o životě a díle Klementa Gottwalda, jehož 120. výročí narození připadá na 23. listopadu. Zatímco dnes některé ankety ukazují Gottwalda jako nejhorší osobnost v našich dějinách, současníci včetně odpůrců ho viděli jako velkou osobnost. Jeho zásluhou nepodlehla KSČ po okupaci ČSR a komunistické hnutí jako jediné postavilo reálnou linii boje proti fašismu. Gottwald neustále byl mezi pracujícími, vyjadřoval se stručně a srozumitelně. Proslul schopností najít kompromis přijatelný pro všechny, což se projevilo např. shodou na Košickém vládním programu, navrženém KSČ. Ačkoli význam Komunistické internacionály a sovětského vedení pro bolševizaci KSČ a její vítězství byl značný, nebyl Gottwald bezduchým vykonavatelem příkazů z Moskvy. Dokázal bourat starý řád i tvořit nový.
Petr Šimůnek poděkoval komunistickým historikům za jejich práci a vyjádřil přesvědčení, že komunisté nepochybují o osobnosti Kl. Gottwalda. Vyslovil důraz na obhajobu míru a nutnost podat ruku mladým lidem, aby pracovali pro věc komunismu. Kritizoval nedostatečné zapojení KSČM do mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, naopak vyzdvihl vznik ideologického oddělení strany. Zakončil heslem: Hlavu vzhůru, ne ruce!
V diskusi následně vystoupilo dalších 21 řečníků, mezi nimi pamětníci setkání s Kl. Gottwaldem Miloš Jakeš, Milan Matouš a František Kovanda. Vzpomněli, že z Gottwalda čišelo přesvědčení, kterým dokázal lidi získávat. Musíme ovládnout metody, kterými bojoval. Vzpomněli na jeho třídní přístup k řešení problémů, díky kterému získal většinu lidu, stejně jako na jeho důraz na stranické vzdělávání. Nezbytnost odvážné agitace a propagace zdůraznil i Jaromír Kohlíček, Ladislav Šafránek, Vladimír Holiš, Milan Richter a další.
Příklady významných osobností z dějin hnutí, které stály po celý život v jeho čele a získaly si proto zaslouženou úctu a lásku všech pokrokových lidí, uvedli např. Jiří Jeřábek, Jozef Servista, Pavel Degťar, Rudolf Košťál, Vladimír Sedláček, Lukáš Vrobel a jiní. Kromě Marxe, Engelse, Lenina, Stalina a Gottwalda byli vysoce oceněni i Fidel Castro Ruz a Kim Ir Sen, zakladatelé socialistické společnosti fungující dodnes. Vystupující rozhodně odmítli deformaci a vulgarizaci marxismu, provedenou XX. sjezdem KSSS před 60 lety a pomluvy a hanobení Stalina, jehož jméno vyvolává zuřivost i u některých představitelů KSČM. Situace v této straně, jež se zřekla třídního přístupu, neustále proto ztrácí pozice a nepřitahuje mladé lidi, byla terčem kritiky i dalších přítomných.
Pokud by zde bylo celé vedení strany, slyšelo by, co dělá špatně, uvedla Marta Semelová. V závěru poděkoval Josef Skála autorům nové publikace o Kl. Gottwaldovi, která se na konferenci prodávala a rychle byla vyprodána. Dodal, že za Gottwalda KSČ nikdy nebyla „béčkem“ sociální demokracie a dosáhla naprostého triumfu bez jediného výstřelu. Vyzval k tomu, aby se komunisté chopili témat demokracie a suverenity a radikalizovali jejich obsah.
40. PTPK se stala bezpochyby nejvýznamnějším příspěvkem ke 120. výročí narození Kl. Gottwalda. Je smutné, ale nikoli náhodné, že se k odkazu této naší největší osobnosti odmítá přihlásit KSČM jako celek. Sborník vystoupení již tradičně vydá nakladatelství OREGO. Mezi stovkou účastníků nechyběli mladí lidé, ale byli ve výrazné menšině. Stále je patrný nízký zájem komunistické mládeže o teoretické akce i odmítání KSČM mladými komunisty jako strany současného režimu. Linii strany totiž nevytvářejí účastníci PTPK, ale naopak ti představitelé, kteří proti ní plivou v režimních sdělovacích prostředcích.
Leopold Vejr