STANOVISKO MARXISTICKO-LENINSKÉHO ODBORNÉHO KLUBU K NÁVRHŮM DOKUMENTŮ IX. SJEZDU KSČM

Přidáno ve čtvrtek 10. září 2015


      1. Hlavní úspěchy a nedostatky budování socialismu v Československu

      Navržený dokument postrádá materialistický pohled na vývoj světa, který vychází z vědecké teorie dialektického a historického materialismu. Pod pláštíkem jednolitého modelu tehdy uskutečňovaného socialismu autoři dokumentu nerozlišují dvě protichůdné tendence, které se při budování socialismu – a to nejen v Československu – vyjevovaly: tendenci revolučního boje o socialismus a tendenci pravicového sociáldemokratismu. Charakteristika těchto dvou protikladných tendencí sehrává klíčovou roli pro pochopení porážky socialismu nejen v Československu, nýbrž i v Sovětském svazu a v ostatních socialistických zemích střední a jihovýchodní Evropy. K tomu není třeba čekat na otevření potřebných archivů, nýbrž poctivě studovat stávající historické prameny.
Pokud by autoři navrženého dokumentu onu charakteristiku vyvěrající z analýzy historických pramenů provedli, zjistili by, že socialismus byl na vzestupu tehdy, když uvnitř revolučního subjektu vítězila tendence revolučního boje o socialismus nad tendencí sociáldemokratickou. V okamžiku, kdy byla uvnitř revolučního subjektu oficiálně posvěcena tendence sociáldemokratická, začal socialismus ztrácet na dynamice, postupně slábl pod tíhou problémů vyvěrajících z antirevolučního směřování a nakonec byl poražen buržoazní kontrarevolucí. Navzdory nejen této skutečnosti, ale i soustavné imperialistické diverzi bylo období budování socialismu nejúspěšnější periodou československých dějin, což dokládají historická fakta.
Absence charakteristiky dvou protichůdných tendencí uvnitř revolučního subjektu vede autory navrženého dokumentu nejen ke zcela scestnému hodnocení padesátých let v Československu, stejně jako i Pražského jara 1968 a „promarněné příležitosti“ transformace společnosti po roce 1989, nýbrž i k odmítnutí teorie vědeckého socialismu, jejíž pravdivost byla potvrzena společenskou praxí. Místo návratu k revolučním pramenům boje o socialismus předkládají autoři IX. sjezdu další dokument s jakousi laboratorní chimérou socialismu.

      2. Strategické směřování a hlavní úkoly strany po IX. sjezdu KSČM

      V tomto návrhu dokumentu je ona laboratorní chiméra socialismu charakterizována coby demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, která je politicky a hospodářsky pluralitní. Tedy nikoliv jako přechod od společnosti třídní ke společnosti beztřídní, jako dialekticky se vyvíjející proces, nýbrž jako cosi statického, metafyzického a jednou provždy daného.
Ekonomický základ „nového socialismu“ má tvořit plánovitě usměrňovaný rozvinutý trh, v němž by sice klíčovou úlohu sehrávalo společenské vlastnictví výrobních prostředků, ale zároveň by byla respektována potřeba plurality a rovnoprávnosti dalších vlastnických forem včetně soukromé podnikatelské iniciativy.
Tedy, jinými slovy řečeno, nový ideál socialismu zavede Dühringovy komuny. Izolovaní výrobci budou specializovaní na výrobu konečných užitných hodnot, budou produkovat pro trh, na němž budou výrobky stát jeden proti druhému jako klasické zboží. Izolovaní výrobci tedy budou své výrobky prodejem na trhu přeměňovat ve zboží za účelem maximálního zisku. Výrobní plán se za této situace stane neúčinným nástrojem řízení socialistické ekonomiky. Rozhodujícím regulátorem „socialistické výroby“ se stane zákon hodnoty. Ve formě hodnoty výrobků však vězí „…již v zárodku celá kapitalistická výrobní forma…“ a „…zákon hodnoty je právě základním zákonem výroby zboží, tedy i její nejvyšší formy, kapitalistické výroby,“ jak praví Bedřich Engels ve svém Anti-Dühringu.
Takovýto model „socialistické ekonomiky“ však nebude schopen odstranit zbožní výrobu a vytvořit podmínky pro vznik ekonomiky času.
Připomeňme, že v kritice Dühringovy „hospodářské komuny“, která působí v podmínkách oběhu zboží, Bedřich Engels přesvědčivě dokázal, že existence oběhu zboží musí nevyhnutelně vést tyto komuny k obnovení kapitalismu.
To, čemu se Bedřich Engels vysmál již v 19. století, hodlají autoři uvedeného dokumentu realizovat v 21. století. Jak „objevné“ a „moderní“ je toto řešení!
Ekonomický základ navrhovaného socialismu postrádá zároveň vědeckou rovinu pro řešení ekologických problémů a neumožňuje realizovat socialistickou kulturní revoluci. Stejně tak neumožňuje úspěšně řešit materiální podmínky boje za odvrácení imperialistické války.
V politickém systému „nového socialismu“ odmítají jeho autoři úhelný kámen marxismu – nejrozvinutější formu demokracie v dějinách, rozšířenou poprvé na většinu společnosti, kterou Karel Marx, dle britské ankety BBC největší myslitel 2. tisíciletí, nazývá diktaturou proletariátu. Tu – v rozporu s realitou třídně rozděleného světa – nahrazují jakousi všeobjímající demokracií, v níž by zmizela historická role dělnické třídy a avantgardní úloha komunistické strany.
Navržená cesta přechodu k socialismu, v níž jsou absolutizovány výhradně nenásilné, demokratické prostředky, jimiž chtějí autoři dokumentu dokonce napravit ve jménu práce a solidarity fungování evropských institucí včetně imperialistické Evropské unie, je plodem historického idealismu. Komunisté vždy dávají přednost uskutečnění přechodu k socialismu mírovými prostředky, ovšem historické zkušenosti potvrzují, že se vládnoucí třídy dobrovolně moci nevzdávají. O míře násilí při změně společensko – ekonomických formací v dějinách nerozhoduje ta společenská třída, která má historickou budoucnost, nýbrž ta společenská třída, která odchází z historické scény.
Není divu, že se o tuto socialistickou chiméru nechtějí autoři dokumentu podělit s ostatními komunistickými stranami. Své spojence na mezinárodním poli hledají v nekomunistické levici a blíže nespecifikovaných pokrokových silách.
Konkretizace výše uvedených strategických záměrů je poplatná jejich podstatě, přičemž představuje konglomerát nejrůznějších úkolů, připomínající volební program bez jednotící koncepce a priorit. Mnohé úkoly zde obsažené nenastiňují ani způsob jejich realizace a mají pouze deklarativní charakter.

      3. Zkvalitnění řízení organizační struktury KSČM

      Naše stanovisko a podněty k této problematice zveřejňujeme samostatně.

      Závěrem

      Autoři výše posuzovaných návrhů dokumentů ve své podstatě revidují jádro vědeckého socialismu v ekonomice, politice a celé nadstavbové sféře společnosti, nevycházejí z vědecké analýzy historického vývoje socialismu ve XX. století a jejich obraz soudobého kapitalismu ulpívá na povrchu. Návrhy těchto dokumentů mohou sice u vykořisťovaných vzbuzovat naděje na jakýsi nový zápas o socialismus, avšak tyto naděje jsou falešné. Svým idealistickým nábojem totiž objektivně přicházejí vhod vládcům kapitalistického světa k upevnění jejich ekonomického, politického a kulturního panství. Proto jsou pro nás nepřijatelné a jako takové je odmítáme.
Namísto neplodného času, stráveného v diskusích nad utopickými dokumenty, diskutujme na předsjezdových jednáních o problémech, se kterými se dnes a denně potýká vykořisťovaná většina českého národa, diskutujme o otázkách rostoucí agresivity světového imperialismu, o otázkách boje za odvrácení nové imperialistické války, odhalujme příčiny imigrační vlny a ukazujme na pravého viníka zbídačovaných lokalit Afriky a Asie, diskutujme o otázkách ideové, organizační a akční jednoty komunistické strany v současných podmínkách společenského vývoje, proberme možnosti mezinárodní spolupráce komunistických stran v přípravě protiimperialistických aktivit a z diskutovaných okruhů hledejme materialistická východiska. Do stranických funkcí pak volme ty soudruhy, pro něž dialektika a materialismus nejsou vyprázdněné pojmy.

      Od jednání IX. sjezdu očekáváme, navrhujeme a požadujeme:
1. Prosadit zásadní obrat v politice KSČM tak, aby její oficiální linie naplňovala věcnou podstatu slova komunistická, jež má strana ve svém názvu.
2. Projednat a přijmout návrhy ke zkvalitnění řízení organizační struktury KSČM, které jsou formulovány v samostatném stanovisku Marxisticko- leninského odborného klubu k této problematice.
3. Zahájit konkrétní kroky směřující k vypracování komunistického programu KSČM a k přijetí nových stanov KSČM k zajištění jeho realizace.
4. Upravit program jednání IX. sjezdu tak, aby sjezdová diskuse a schválení změn ve Stanovách KSČM byly předřazeny volební části sjezdového jednání.
5. Zvolit do nejvyšších funkcí ve straně ty soudruhy a soudružky, jež budou zárukou naplňování výše uvedeného politického kurzu komunistické obnovy KSČM.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *