Diskusní vystoupení s. Václava Čermáka na 41. pražské teoreticko-politické konferenci

Diskusní vystoupení soudruha Václava Čermáka na 41. pražské teoreticko-politické konferenci 13. 5. 2017  Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci, co a jak dál.

 

Dějiny lidstva mají mnoho společenských revolucí, ale žádnou z nich nelze přirovnat k Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku, k jejímu charakteru a obsahu, k její velikosti šíři a hloubce, k jejímu nesmírnému vlivu na ostatní země světa. Byla nejmohutnější lidovou revolucí svým rozmachem a nejhlubší revolucí svými úkoly a následky. O jejím světodějném významu není pochyb.  Její odkaz pro dnešek vidím zejména v tom – bránit a rozvíjet odkaz Velké říjnové socialistické revoluce jako živou inspiraci perspektiv lidstva. Jak vnímám situaci, tak si troufám říci, že je současný svět doslova těhotný nutností revolučního boje za novou společensko-ekonomickou formaci.

V nedávných dnech jsme si připomínali konec války a vítězství, kterého dosáhla první socialistická země, která se zrodila z uskutečnění VŘSR. Bylo to ekonomické, vojenské i lidské vítězství první socialistické země, která zrušila vykořisťování, nad kapitalismem, který porodil fašismus. A právě rozvoj socialismu v tehdejším Sovětském svazu je spojen s hrdinstvím a duchem Rudé armády ve velké vlastenecké válce a navždy s ním bude spojena záchrana lidstva před fašistickým otroctvím. To dokázal pouze stát, který se pod vedením bolševické strany zrodil z října.

Dnes opět čelíme selhání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. V posledních desetiletích proběhlo brutální zničení řady států, došlo k řadě krutých válek. Světový mír je nebezpečně rozbouřený, veliký počet obyvatel je v uprchlických táborech bez potravy, vody, proudu a bez základních podmínek pro život, protože jim byly zpustošeny jejich vesnice a města, byl zničen veškerý jejich majetek, který získali během staletí. Ničení měst dosáhlo obrovských rozměrů, bylo zničeno veškeré hospodářství a infrastruktura mnoha zemí. Ztráty životů lidí jsou nedozírné. Už nikdo nepočítá zahynulé, zraněné, vyhnané, vystěhované, zubožené, hladové a přivedené do neštěstí! Řinčí se zbraněmi na Ukrajině, Sýrii, Gaze, Iráku, hrozí se Severní Koreji, Íránu, zavádějí se sankce proti Rusku, které obkličují a izolují.

Takže se musíme ptát, kam kráčí tento svět?! Podle mne jde do úplného chaosu, nepořádků, bezvládí.  Soukromé vlastnictví výrobních prostředků strhává společnost do universální krize a hrozí přerůst do všeobecné katastrofy naší planety. Zabránit této katastrofě může jen opětovná přeměna kapitalistické společnosti socialistickým směrem. A právě v tomto ohledu se stává Velká říjnová socialistická revoluce živoucí inspirací pro revoluční síly dneška.

Hybatelem těchto změn může být jenom komunistická strana, která vychází z marxisticko-leninské teorie. Historickou povinností komunistických stran v této aktuální politicko-ekonomické situaci ve světě a ve svých zemích je využít všech dostupných prostředků k uvědomování lidí o hrozícím nebezpečí. Postavit se do čela odporu ohrožených a utlačovaných lidových mas a být připraveni převzít odpovědnost za zachování lidské existence na zemi a nastolení sociálně spravedlivé společnosti. Je však dlouhodobě zřejmé, že politická linie KSČM s takovou povinností a odpovědností zatím ve své práci moc nepočítá.

Chci se vyjádřit alespoň ke dvěma okruhům, které v tomto smyslu považuji za podstatné v našem komunistickém hnutí. První je upevňování úlohy komunistické strany jako revoluční dělnické strany a jejího svazku s rolnictvem a pokrokovou inteligencí.  Základní otázkou, teoretickým i praktickým východiskem, které rozhoduje o charakteru komunistické strany je, zda se sama považuje za stranu dělnické třídy hájící zájmy její a většiny národa a zda takto k dělnické straně přistupuje ve své činnosti. Jsem názoru, že takovému pojetí strany jsme „na hony“ vzdáleni, což si myslím, že je vážná chyba a že je třeba vrátit politice KSČM dělnický, třídní charakter.

Pokud neprosadíme obnovu orientace strany na dělnickou třídu, obnovu spojení strany s třídou, pak nedokážeme vůbec nic. Rozhodující silou nikdy nemůže být strana. Rozhodující silou jsou a mohou být pouze pracující. Strana může jen jediné: pomáhat jim, aby pochopili, uměli si srovnat, že v kapitalismu je to politika proti nim, že jsou vykořisťováni tím nejhrubším způsobem a že tento společenský systém jim nic jiného nepřinese. Začít formovat uvědomění dělníků, učit je, aby dovedli sami uvědoměle hájit své zájmy, to je jedním z důležitých poslání strany.

Když je neoslovíme, nemají důvod, aby s námi šli. Dělníci umí naslouchat, vím to, pracoval jsem celý život jako dělník.

Druhým okruhem, máme li plnit poslání komunistické strany, je efektivní politická práce. Leninské principy a normy výstavby vnitřního života strany, jejich důsledné a tvůrčí uplatňování v praxi, jsou jedním ze základních faktorů podmiňujících rozvoj nejen komunistické strany samé, ale i její schopnosti působit směrem k veřejnosti. Plně to potvrdila i historická zkušenost mezinárodního dělnického a komunistického hnutí. Není proto náhodné, že význam, poslání, obsah a objektivní nutnost uplatňování těchto principů a norem se v činnosti strany vždy kladl na přední místo při řešení konkrétních problémů společenské praxe. Bez těchto principů si lze těžko představit samu existenci komunistické strany.

Mám-li se tedy vyjádřit v souladu se zadáním dnešní konference „co dělat“, tak jsem přesvědčen, že,  pokud chceme obstát ve složitosti doby a naplňovat svoji historickou úlohu, být připraveni na složité situace a na velké sociální střety, musíme chtěnechtě dát stranu ve všech směrech do pořádku. Její akční, ideovou a organizační jednotu.

Dovolte mě ještě jednu věc. Jako marxisticko-leninský klub, o jehož činnosti jsem předešlé konference informoval, jsme od IX. sjezdu očekávali, resp. jsme doufali v to, že si vedení strany uvědomuje závažnost situace a dospěje k názoru, že je nutné přijmout nový, ofenzivnější, aktualizovaný a srozumitelný program strany. Současný, tzv. Kladenský z roku 1992 vznikl jako defenzivní a kompromisní odpovídající dobovým podmínkám vzniku. Dokonce jsme v rámci předsjezdové diskuse předložili návrh dokumentu pod názvem „Programové prohlášení – minimální program“ jako návrh, který by mohl být inspirací, vodítkem nebo předlohou pro nový program KSČM.  Vedení strany v přípravě sjezdu ani samotný sjezd na to nereflektovali.

Stále jsme jako klub názoru, že pokud chceme mít na vývoj událostí vliv, nebojím se říci, pokud chceme přežít a neupadnout do bezvýznamnosti, musíme provést zásadní revizi programu, priorit a metod práce strany. Opět proto k diskusi a posouzení předkládáme, o nové poznatky upravený, materiál „Programové prohlášení – minimální program komunistické strany“, ve kterém říkáme, z čeho komunistická strana vychází, co je jejím cílem a co by spolu se všemi lidmi a pro lidi prosazovala v případě, že by ve svém úsilí získala většinovou důvěru lidu pro revoluční přeměnu společnosti.

Jeho návrh je v tištěné podobě k disposici na naší konferenci. Chceme na něj upřít vaši pozornost a požádat vás o jeho prostudování a v případě, že se s uvedenými myšlenkami ztotožníte, i o podporu a jejich využití v případných diskusích a tvorbě nového programu strany, pokud se strana k tomu odhodlá.

Václav Čermák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *