CO DĚLAT?!

Návrh tezí k diskusi co je třeba udělat k X. sjezdu KSČM jako návrh inspirace delegátům okresní konference.

Vážené soudružky, vážení soudruzi! Komunisté!

Jednoduchá řešení v politice nejsou. Již delší čas většina diskuzí kolem komunistické strany a jejího vnitřního života končí smířliveckými radami typu – teď jsme před volbami; teď jsme těsně po volbách; když povoz táhne, tak se nepřepřahá; nikoho lepšího nemáme; já bych snad i se změnami souhlasil, ale koho na jejich místo; buďme na sebe hodní; nebuďme jako oni a tak dál a tak podobně.

V zemi, kde vládne antikomunismus, se opravdu do funkcí v komunistické straně nikdo nehrne. Vidíme to v základních organizacích i okresních výborech. Trochu lepší je situace v ústředním výboru a vzhledem k systému a organizačním řádům i v krajských výborech.

Přesto stále chybí větší odvaha a otevřenost. Neumíme kritizovat ani kritiku přijímat. Obzvlášť to platí od okresů nahoru. Větší odvaze, upřímnosti a demokracii by prospěla jistá opatření. Především jsou to tajná hlasování o všech personálních a důležitých věcech; dále spravedlnost a demokracie v ekonomice strany a nezávislost na financích strany ve volených funkcích.

Trpíme permanentním porušováním Stanov u většiny základních organizací. Starost o výstavbu strany, její ekonomické zabezpečení a ideovou vyspělost jsme zaprodali za špinavé volební peníze. Hrajeme si na sekretariáty, na funkcionáře… stále konstatujeme, že se nám něco nedaří, že něco nejde; že máme málo prostředků; že musíme vyměnit jednu PR agenturu za jinou atd.

Předpokládáme-li u většiny funkcionářů a členů strany – vzhledem k průměrnému věku členské základny, jejich životním zkušenostem a znalostem metody poznání společenského vývoje, determinovaný světový názor, bude změna stylu práce i samotná starost o komunistickou stranu velice obtížná.

Kdo nám řekne, co děláme v základních organizacích špatně? Nikdo! Už slyším: „Tak si to jdi dělat sám, když seš tak chytrej!“ A přesto ústřední výbor, na návrh svého předsedy, přijme například usnesení, že každá základní organizace musí přijmout jednoho člena ročně. Ale my přece nejsme cestovní kancelář – přijdu, přihlásím se, zaplatím a letím… Komunisté jsou lidé zvláštního ražení.

Cestou zevnitř a zespodu se do společnosti v současné době, kdy máme přestárlou členskou základnu a mizivou spolupráci s kulturou a inteligencí, nevrátíme, nedostaneme. To jsme měli zkusit před patnácti lety.

Musíme jít opačnou cestou. Dostat se do povědomí slušných pracovitých lidí přes média a moderní komunikační technologie, naše zastupitele i poslance. Dělat „křoví“ mimořádným a obětavým osobnostem, které do toho střetu a souboje za stranu půjdou. Půjde totiž v převážné míře o souboj s uměle udržovaným antikomunismem. Následná rétorika tisícovky předních našich funkcionářů a spolupracovníků musí být ve všech stěžejních otázkách stejná, jednotná a propagandisticky správně uchopená. Neprodávejme se ani za kobylu ani za slávu. Neprostituujme za nic na světě. Jedinou výjimku tvoří otázka války a míru.

Lenin to měl snadné. Nepřítel byl naproti vidět. My jich dnes máme více. Jsou to především naše chyby…

Co je tedy nutné udělat?

Náš cíl je známý. Ale můžeme si říci, co udělat v nejbližších pěti, deseti letech. Dejme to na papír a zvedněme pro to ruku. Můžeme si říci, co je nezbytné v politicko-organizátorské práci. Svolejme celostranickou konferenci, nalejme si čistého vína, stanovme mantinely, přes které vlak nejede, tak abychom je po celou dobu mohli a věděli jak plnit.

Řekněme si, jakou minimální roli musí plnit systematická ideologická práce. Svolejme celostranickou konferenci k ideologické práci. Rozeberme všechny možnosti a nutnosti, přijměme jasné závěry a zvedněme pro ně ruku. Akční jednota se bez spojení politicko-organizátorské a ideologické práce neobejde.

Chybět ale nesmí ani ekonomické zabezpečení. Svolejme celostranickou konferenci odborníků přes finance, postavme základy ekonomické demokracie uvnitř strany. Přijměme závěry, zvedněme ruku a dodržujme to.

Pak vytvořme Radu starších (moudrých, veteránů); Radu mladých; Radu odborníků a Radu entuziastů a vytvořme z nich Banku mozků a nápadů.

Pak už nezbývá nic jiného, než aby Ti nejlepší z nejlepších našich komunistů revolucionářů bez ohledu na barvu pleti a pohlaví předstoupili před stranu na sjezdu a řekli, jak chtějí všechny tyto oblasti zabezpečit a s kým si na to troufají.

Máme-li navrženou cestu shrnout, tak je nejprve třeba:

– provést analýzu politicko-organizátorské práce,

– provést analýzu ideologické práce,

– provést analýzu a skutečnou demokracii ve stranických financích.

Potom ze závěrů:

– postavit krátkodobý vnitrostranický program na čtyři až osm let k záchraně komunistické strany.

A na závěr by:

– nejlepší z nejlepších revolucionářů z KSČM měli říci, jak a s kým chtějí program naplnit a ty následně na sjezdu zvolit.

Opačná cesta – volba jednoho, dvou „nejvyšších“ neřeší změnu stylu práce KSČM automaticky. Vyvést stranu z marasmu a navrátit jí odpovídající a zaslouženou autoritu může pouze jednotný kolektiv ve vedení strany.

Malá rekapitulace na závěr:

1.) Základním předpokladem záchrany KSČM je změna stylu práce.

2.) Je nezbytné provést kritickou analýzu všech základních oblastí stranické práce.

3.) Následně postavit krátkodobý program strany; kodex komunisty a desatero pro nejbližší období.

4.) Navrhnout a postavit týmy lidí, kteří by byli schopni jednotně předstoupit před stranu s vizí, jak schválené zadání splnit.

5.) A na závěr zvolit skutečné vedení strany.

Máme tedy dvě základní možnosti. Buď nic nedělat anebo změnit postavení komunistické strany ve společnosti. Ta změna ale bude bolet. Bude spousta odpadlíků, nepřejícníků a „stávkokazů“. Nečekejme na válku, aby to za nás vyřešila. Ten souboj v nás musíme podstoupit my sami.

Milan Havlíček, člen MLOKu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *