Vojenská přehlídka nebo ukázka vojenské síly?

V přímém přenosu je dnes (24. 8.) našim občanům u příležitosti oslav vyhlášení nezávislosti Ukrajiny sdílena vojenská přehlídka za přítomnosti zástupců sil zemí NATO.

Na správný výklad pojmů jsme si již zvykli. V Kyjevě se jedná o vojenskou přehlídku. V Moskvě o ukázku vojenské síly. Překvapuje někoho, že ačkoliv Ukrajina není členem NATO, jsou na zmíněné přehlídce také zástupci sil zemí NATO? Nebo že vedle Američanů plnící roli světového četníka a ochránce svých zájmů jsou přítomni i čeští vojáci? Pobuřuje to naši pražskou kavárnu? Nikoliv. Ta pouze hystericky reagovala na účast Miloše Zemana, když si „dovolil“ účastnit se vojenské přehlídky v Moskvě 9. května u příležitosti sedmdesátého výročí konce druhé světové války v Evropě.

Přinejmenším diskutabilní je také otázka nezávislosti současné Ukrajiny. Země, ze které za dobu od fašistického puče v roce 2014 uteklo za hranice (včetně Ruska) několik milionů občanů. Státu, který navždy ztratil území Krymu, jež se stalo na základě referenda součástí Ruské federace. Otázkou času je, zda Ukrajina nepřijde v budoucnu i o další části svého území.

Loď se potápí, ale na její palubě se tancuje. „Válka proti cizí agresi, válka za Ukrajinu, za její svobodu, čest a slávu, za lid a nezávislost“, jak prohlásil prezident v roce 2014, pokračuje.

Výsledkem jsou tisíce sebevražd ukrajinských vojáků, kteří bojovali na východě Ukrajiny proti proruským separatistům. Hluboký propad ekonomiky nutící stále větší počet obyvatel Ukrajiny odejít za prací mimo zemi.

Ve skutečnosti se vojenská přehlídka včetně „úžasné techniky“ ukrajinské armády opět stala tragickým pohledem na to, jak zaostalou zemí je dnešní Ukrajina. Ukázala na eskalaci světového válečného napětí, namísto možnosti řešení politických krizí výhradně mírovou cestou!

Miroslav Kavij

Čtyři pohledy na léta šedesátá a zejména rok 1968

Moje generace narozená na přelomu 70. a 80. let zažila ještě poslední léta minulého režimu a může si docela dobře pamatovat na atmosféru přelomového roku 1989 a dobu následující. Ale léta šedesátá známe jen zprostředkovaně, buď z řady dobových dokumentů nebo z vyprávění rodičů, prarodičů, známých či učitelů ve škole. Je pravdou, že mnozí z našich rodičů, kteří v té době byli nejčastěji ve věku školní mládeže, vnímají dané období dost často právě skrze zážitky intenzivně tenkráte prožívající – první školní lásky, hudební a herecké idoly, zájmovou činnost apod. Řada z nich si pod tímto časovým úsekem vybaví na prvním místě právě své mládí a zájmy tomu odpovídající, většinou až následně také politické události a jejich hlavní aktéry i ty sovětské tanky a cizí vojáky.

Jelikož se každoročně v době kolem 21. srpna vyrojí celá řada stále stejných pořadů, novináři se předhánějí v odhalování údajných nových senzačních zjištění a veřejný prostor je úplně zahlcen slovy a obrazy již mnohokrát předtím prezentovanými, které člověka už skutečně silně nudí, neškodí dát prostor názorům dnes cíleně upozaďovaným. Ne snad proto, že by si tyto činily nárok na jedinou pravdu a stavěly se tak na roveň novodobým hlasatelům značně zdeformovaného pohledu na naši minulost. Je však v každém případě nezbytné konfrontovat ty, kteří mají u nás dlouhá léta mediální monopol a snaží se ze všech sil vytvářet účelové kampaně, vyzobávat z historie záměrně jen dílčí fakta a zamlčovat fakta podstatná, s reálným, věcným pohledem na bouřlivé období naší novodobé historie. Především pak pohledem prostých lidí. Těch, kdo vždy dávali přednost střízlivému a především komplexnějšímu pohledu na společenské dění, odmítali pohodlně pasivně plout na vlně hlavního proudu a nebáli se sdělit svůj názor i přes riziko z toho plynoucí.

Při pohledu na léta šedesátá a rok 1968 se vyplatí naslouchat těm, kdo tehdy byli ve věku, kdy již dostatečně vnímali společenské dění u nás i ve světě v širších souvislostech a prožívali události doby, tak jak je přinášela v osobním či pracovním životě s patřičnou intenzitou. Dokázali přitom vyhmátnout velmi dobře atmosféru doby, vyzdvihnout to podstatné a především se oprostit od unáhlených emocí, příkrých nesmiřitelných soudů a manipulacím sdělovacích prostředků. Čtyři zde popisované pohledy mohou být připomenutím osudů konkrétních lidí s důrazem na popis specifické atmosféry doby a některých opomíjených faktů. Samozřejmě nejde o názory osob stojících na pozici opožděných militantních antikomunistů či náhle prozřelých rádoby myslitelů. Názory těchto sektářských skupinek totiž zamořují veřejný prostor svým přízemním falešně moralizujícím černobílým viděním světa a nenávistí k jinému pohledu na svět, ať zaznívá z kterékoliv strany, dnes a denně a není třeba je tak právě zde nyní znovu opakovat. A to ani jako odstrašující příklady soudobého výplachu mozků. K tomu slouží jiná média, zejména ta tzv. veřejnoprávní.

Pokračovat ve čtení „Čtyři pohledy na léta šedesátá a zejména rok 1968“

Církevní prostituce

(Rozhovor se Zdeňkem Troškou)

Když jsme mluvili o Miloši Zemanovi, kněz Tomáš Halík se před časem do něj opřel a označil ho za demagoga tragicky rozdělujícího společnost. Obvinil také Čechy z iracionálního strachu z uprchlíků a z morální nezralosti. Má pravdu?

Ať pan Halík jde příkladem sám. Jako kněz ví jistě o mnohých prázdných klášterech a farách, kde by mohl svou lásku k bližnímu svému příkladně dokázat tím, že je uprchlíkům nabídne za azyl, aspoň budou nějak užitečné, a sám jim bude sloužit do roztrhání těla a ke spáse své duše, což je vlastně jeho křesťanská povinnost.

Každý den můžeme sledovat v zahraničních více či méně cenzurovaných novinách a televizních reportážích neveselá fakta o problémech zavádění multikulturního soužití. Mám přátele ve Francii, Itálii, Německu a jen to, co se od nich dovídám, stačí, abych si udělal svůj úsudek. Myslím si, že na rozdíl od pana Halíka má pan prezident pravdu, dobře ví, co říká a dělá.

A když se to tu panu faráři nelíbí, může odjet za paní Merkel, nikdo ho tu nedrží.

A čím si vysvětlujete, že ač je Halík vlastně řadový kněz, je tak výrazně preferován celou řadou médií?

Celou řadou médií? To jsem blázen, já o něm nikde neslyšel. Jen to, že někde sloužil mši. Asi je to tím, že noviny už sedmnáct let nečtu.

Dovedl byste si právě jeho představit jako budoucího prezidenta?

Při své fantazii si dovedu představit všechno – ministrem financí by se pak mohl stát Duka, předsedou vlády Vlk… Ecce Homo.

Když jsme u kněze, poměrně velkou diskusi vyvolávají u lidí církevní restituce. Jaký na ně máte názor?

I o nich jsem se už několikrát vyjádřil. Jak jsem řekl – nic bych jim nedal. Mají přece dost království nebeského. Vždyť stojí psáno: Amen, amen, pravím vám. Jděte, prodejte všechno, co máte, rozdejte to chudým, vezměte kříž na svá bedra a následujte mě, neboť vězte, že pravý poklad najdete jen v království otce mého. Spíš projde velbloud uchem jehly, než se bohatec dostane do království nebeského. Evangelium podle Marka i Matouše. Jasné, ne?

Jak vůbec hodnotíte dnešní církev?

Jedna věc je víra, tu si neseme v sobě a žádného prostředníka s Bohem nepotřebujeme. Bůh mě přece stvořil k obrazu svému, je vševědoucí, všemocný, takže mě zná líp než já sám sebe. Ví, co udělám i jak to dopadne. Jiná věc je církev a náboženství vůbec; to jsou organizace, firmy, chcete-li a ty jsou o lidech a lidé jsou prostě lidé, chybující a hříšní. A jak hodnotím dnešní církev? Dovolte, abych zde ocitoval zajímavá slova, která v předminulém století napsal velikán světové literatury Lev Nikolajevič Tolstoj: „Před 400 lety žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický. A proniknuv do Kristova učení, jak je zapsáno v evangeliích, pochopil, že učení, kterému učili lidi papežové, a jejich biskupové není správné, že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí v Písmu – láska k Bohu a bližnímu svému a že k tomu, abys takto žil, nepotřebuješ žádných kostelů, mší, obrazů a papežů, ale lásky ke všem, nic pro sebe nechtít, nýbrž sloužit všem. Myslím, že toto mluví za všechno.

Koneckonců je známo, že sám náš král a císař Karel IV. byl prvním karatelem, který v březnu 1359 v Mohuči vystoupil proti úpadku mravů v církvi. Pohrozil, že potrestá provinilce zabavením jejich majetku ve prospěch světských knížat. Ta se toho okamžitě chopila a zabavovala s takovou rychlostí, jako naše církev předloni hrabala restituce…

Ano, jen si vzpomeňte, s jakou neuvěřitelnou rychlostí bylo najednou vše nalezeno, spočítáno, přiděleno – mene, tekel, ufarsin! – snad do týdne se zázračně vědělo, co všechno církvi patří, na co má nárok, jakou to má hodnotu atd. Jediné slovo za tím vším – hamižnost, jinak hezky česky nenažranost. A ta je také hříchem!

Jasný důkaz toho, jak se tyto praktiky církve zásadně rozcházejí s učením evangelií; to je ta největší ostuda a farizejství. Jen si vzpomeňte na den, kdy soud přiřkl katedrálu sv. Víta církvi. Ta hned druhý den nasadila vstupné 100Kč!

Jihočeský hejtman Jiří Zimola psal nedávno otevřený dopis českobudějovickému biskupovi Vlastimilu Kročilovi, kde apeluje na to, aby církev zvážila stažení žalob, které v minulých měsících podala na města, obce, ale i na lidi. Co si o tomto myslíte?

Církevní restituce jsou podle mě největším „demokratickým“ zločinem a nestoudným skandálem spáchaným v naší české zemi od sametové revoluce, který nemá obdoby.

Hodně lidí poukazuje na to, že církev některý majetek, který chce vrátit, také nezískala právě tou nejlepší cestou. Vzpomínají na různé čarodějnické procesy a podobné věci… Mají podle vás pravdu?

Stačí si pozorně prostudovat dějiny církve, papežství, inkvizic, řádů. Dějiny církve nejsou ničím jiným, než neustálým a bezohledným bojem o majetek a moc ve jménu Boha a Ježíše Krista. Vším k větší slávě boží a síle církve svaté! A věřte, že je to velice zajímavé a poutavé čtení, vřele doporučuji! Vše, co se kdy církvi nelíbilo, bylo okamžitě likvidováno a ti, co se postavili na odpor, byli prohlášeni za kacíře a skončili na hranicích, šibenicích, v žalářích, jejich majetek zabaven.

Stačí si pustit Vávrův skvělý film Kladivo na čarodějnice, tam je to všechno jasně řečeno. Církev přežívá jen ze strachu člověka, – jak přiznal jeden francouzský kněz.

Josef II. v roce 1780 na adresu církve prohlásil: „Nebude-li duchovenstvo zbaveno světských starostí a osvobozeno od všech světských zájmů, nebude dobře postaráno o službu boží.“

Vyhlásil toleranci ke všem vyznáním, i k židovskému a církev zbavil veškerého majetku. V podstatě zestátnil církev, protože už měl dost její rozpínavosti a zasahování do světských záležitostí, stejně jako arogance církevních představitelů. Nadále byli církevníci jen správci a provozovateli všech církevních statků, které od té doby patřily státu! Tento stav přetrval Rakousko-Uhersko i vznik naší republiky. V roce 1919 chtěla církev na Masarykovi „odškodnění“ za pozemkovou reformu, v roce 1945 po Benešovi totéž za konfiskaci majetku za války.

Ani komunisté nemohli církvi jmění zkonfiskovat či znárodnit, protože neměli co. Církev totiž už 170 let de facto nic nevlastnila. V roce 1989 došlo k neblahé kauze Voršilek versus Národní divadlo. Sám pan Rychetský v roce 1998 prohlásil, že tento majetek není ve vlastnictví církve. Ale jelo se dál. Pomocí některých vládních činitelů získala církev majetek, na který nemá už 234 let právo.

Nechápu, jak je možné, že na začátku 21. století v jednom z nejateističtějších států se přiřklo církvi během pár dnů takové bohatství.

Jedno je ale obdivuhodné – církev přes dva tisíce let kšeftuje s něčím, co nikdy nikdo neviděl. Klobouk dolů!

Mír udržíme i za cenu války!

Podpisem Donalda Trumpa je na světě vojenský rozpočet USA na rok 2018. „Jsme nejmocnější, nejbohatší, nejpočetnější, nejsilnější, nejchytřejší,“ dodal americký prezident ve svém projevu a tak vyčleněná astronomická, rekordní částka přesně ve stylu „Amerika first“ nemohla překvapit vůbec nikoho. Jeho výše 717 miliard dolarů – v přepočtu 16 bilionů korun – se vyrovná více než deseti českým státním rozpočtům.

Podle zprávy stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) překročily v loňském roce světové výdaje na zbrojení částku 1,74 bilionu dolarů. Stejný zdroj uvádí, že Spojené státy daly v roce 2017 na zbrojení 610 miliard dolarů, Čína 228 miliard a Rusko 66 miliard dolarů. Zajímavým údajem je také konstatování, že státy NATO daly vloni na své armády celkem 900 miliard dolarů, znamenající 52 procent celosvětových zbrojních výdajů.

Astronomická částka na zbrojení v porovnání se skutečným stavem USA se tak znovu dostává do značného kontrastu. Desítky milionů lidí na sociálních dávkách, desítky milionů obyvatel negramotných. O úrovni amerického zdravotnictví a školství toho bylo napsáno víc než dost. Zastaralá infrastruktura v mnohých oblastech. Země, která se každoročně potýká s nedostatkem financí na chod vlastního státu! Prioritou ale zůstávají nové hračky pro vojáky, znamenající kšeft a byznys pro vojenskoprůmyslový komplex!

Na konci 2. dekády 21. století jsou uvedená čísla smutným konstatováním a potvrzující, že kapitalismus jako společenský systém je pro „pár vyvolených“. Svět se nedokáže, (nechce) vypořádat se stále stupňujícími se výkyvy a extrémy počasí, epidemiemi, hladem, negramotností.

Honba za ziskem, chorobná posedlost ovládnutí světa podobná snaze získat věčný elixír mládí, zatím vítězí v režii menšiny nad absolutní většinou lidstva. Té nezbývá než doufat, že se tato účelová eskalace napětí nezvrtne nejen v Evropě ve velkou válku, která by byla nepochybně jaderná. Znamenající nejen zničení astronomických dluhů USA a všech států nakupující jejich zbraně, ale konec lidské civilizace. Nedávné 73. smutné výročí připomenutí si tragédie svrhnutí atomových bomb USA na japonská města Hirošimu a Nagasaki musí zůstat navždy výstrahou!

Miroslav Kavij

Zvýšení životní úrovně v nedohlednu

Navýšení starobních důchodů a zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejných služeb. Dva z mnohých požadavků na vládu při sestavování návrhu rozpočtu na rok 2019. Hraje se o navýšení financí dvou důležitých kategorií voličů.

Mají ale zaměstnanci právo dostávat za výkon své profese odpovídající mzdu? Mají senioři nárok na důstojné stáří? Chceme – li se skutečně přibližovat západu, pak odpověď je zbytečná. Bohužel s třetinovými platy v porovnání s Německem a s výší starobních penzí, které v lepším případě dosáhly úrovně z doby před majetkovým převratem v roce 1989 jednorázové skokové navýšení starobních penzí i platů zmíněných kategorií moc nezmění.

Premiér Andrej Babiš, který se rád „chlubí výkonností české ekonomiky“ kouzelník určitě není. Zatímco při svých návštěvách v krajích slibuje modré z nebe, s uspokojením požadavků vedení odborů a ministrů jednotlivých rezortů to bude kapánek složitější. Kde jen brát, aby si nerozzlobil své voliče a současně státní rozpočet vykazoval na konci příštího roku co nejlepší ukazatele?

Vojenské mise v zájmu NATO, korupce v jednotlivých (snad ve všech) resortech, podstatné snížení (ukončení) finanční podpory státu tzv. neziskovým organizacím s politickým a ideologickým programem, změna systému sociálních dávek dle skutečných potřeb – pár příkladů kde při dobré vůli je možné chybějící finance najít.

Sklizeň letošní úrody obilovin ještě není vyčíslená, ale z médií každá rodina ví, že si brzy sáhne při platbách hlouběji do kapsy. Nejprve u nákupu pečiva, později masných výrobků a dalších potravinářských komodit. S příchodem roku 2019 pak při platbě elektrické energie s navýšením až 10 %. Suma sumárum, reálné navýšení platů a penzí se nebude konat ani tentokrát. Naopak pokračovat bude odliv dividend do zahraničí. V loňském roce jich z naší republiky odplynulo rekordních 289 miliard korun, což se rovná například ročním výdajům čtyř ministerstev. Ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, obrany a dopravy.

Do rozhodování jednotlivých politických stran se bude promítat populismus, tzv. finanční zodpovědnost, státotvornost a další rádoby podstatné aspekty demokratické společnosti.

KSČM svým červencovým hlasováním a umožněním tak vzniku vlády ANO s ČSSD dalším krokům vládního kabinetu bianco šek nevystavila. Primární zodpovědnost za zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejných služeb a navýšení starobních důchodů, v konečném důsledku za schválení nejdůležitějšího zákona roku- státního rozpočtu na rok 2019 – leží na bedrech členů vlády. Ta svým rozhodnutím předurčí, která parlamentní strana bude oním pomyslným jazýčkem na miskách vah.

    Mirek Kavij, 15. srpna 2018

Jak spolu souvisí islám a Prague Pride – LGBT komunita?

Samozřejmě, že to první naprosto vylučuje to druhé. Proto je mi naprostou záhadou, jak mohou Piráti a Zelení podporovat Prague Pride, potažmo LGBT komunitu, a zároveň se stavět vstřícně k ilegálním imigrantům z muslimských zemí.

Předseda Pirátů ještě nedávno šel v průvodu s heslem „Nikdo nejsme ilegální“. Zajímavé je, že organizace podporující pochod homosexuálů Prahou jsou zároveň velice vstřícné i k přijímání migrantů valících se přes moře do Evropy a naopak tvrdě kritizují ty, kteří se snaží postavit hráz nekontrolovanému proudu imigrantů, nebo alespoň upozorňovat na nebezpečí z toho plynoucí. Například prezidenta Zemana, který v EU na toto téma pronesl projev.

Amnesty international aktivně zúčastněná na pochodu Prahou. Jestlipak kritizuje potlačování práv žen v islámských zemích? Proč musí svobodomyslné ženy z těchto zemí emigrovat, aby je zde v Evropě znovu dostihlo to, před čím z muslimských zemí utíkaly? Je jich málo, alo jsou literárně činné a musí se dnes při nárůstu počtu migrantů z těchto zemí i v západní Evropě skrývat.

V Belgii chce oficiální strana „I.S.L.A.M“ po svém vítězství zavést právo šaría. Homosexualita podle islámu a veškeré dle islámu další sexuální úchylky jsou postihovány trestem smrti.

Genderové hnutí se také staví vstřícně k ilegální imigraci. Copak tyto mladé, aktivní a proti mužům velice bojovně naladěné dámy nevědí, že při vítězství islámu v Evropě budou muset srazit podpatky a poslouchat ve všem pány „všeho tvorstva“ – muže, bez ohledu na to, zda je dotyčný inteligentnější, nebo hloupější než ony samy?

Slovy klasika, který kdyby žil, tak by asi také ten pochod podporoval, což by při jeho svobodomyslném nazírání na svět zase nebylo tak překvapivé: „Jsou to paradoxy“

Ti, kteří protestují proti pochodu Prague Pride a proti ilegální imigraci, kterou špičky EU legalizují v touze vytvořit novou multikulturní Evropu, by nakonec při vítězství práva šaría v Evropě na tom nebyli tak zle. Žijí ve spořádaném manželství či v dobrovolném celibátu. Ti, co žijí v dobrovolném celibátu (vědci, filosofové), by tak jako v románu Michela Houellebecqa Podvolení, dostali povinnost se oženit s jednou dvěma či až čtyřmi mladými manželkami, podle významu jejich práce.

Zle by dopadli účastníci Prague Pride, ti, kteří až vášnivě nenávidí ty, kteří by rádi postavili hráz proti multikultuře, která se pomalu mění na kulturu diktátu, pro ty, co chtějí žít svobodně. Sekulárně se projevující mladé muslimské ženy v západní Evropě jsou nyní napomínány věřícími pod vedením radikálních imámů, aby se chovaly slušně a zahalovaly si vlasy a krk.

Vidíte, já se svým článkem nijak razantně nevymezuji proti čemukoliv, i když si myslím, že obscénní scénky z pochodu Prague Pride hlavně škodí těm, kteří svou sexuální orientaci nikterak světu nevykřikují. A uvidíte, jak se v diskuzi do mne celá ta kohorta, která je příznivě nakloněna jak Prague Pride tak přijímání nelegálních migrantů, pustí. Jsem známý uvážlivým přístupem k řešení věcí, bez emocí. Jako předseda ROZUMNÝCH, pokud budeme zvoleni do zastupitelstva hlavního města Prahy, ovšem slibuji, že Prague Pride nedostane od Prahy ani korunu. Teď prý Praha podpořila pochod nemalou částkou.

Peníze potřebují senioři kvůli stále se zvyšujícím nákladům na bydlení, mladé rodiny s dětmi, které často žijí od výplaty k výplatě. Těch potřebných je u nás daleko více.

    Petr Hannig14. srpna 2018

    (Autor je předseda ROZUMNÝCH a kandidát na primátora Prahy)

 

Srpen 1968

Srpen 1968 – okupace nebo záchrana a obnova socialismu v ČSSR?

Stojíme před dalším výročím srpnových událostí v roce 1968.

Z hlediska antikomunistické ideologie je to výročí okupace Československa pěti armádami Varšavské smlouvy. Opět se prostřednictvím provládních sdělovacích prostředků (ČT, TV Nova, TV Prima a bulvárního tisku), vládních a parlamentních činitelů budeme denně dozvídat, jak nás Sovětský svaz a jeho spojenci 21. srpna 1968 napadli a přes 20 let okupovali.

Buržoazní propaganda si opět nabrousí pera a nažhaví sociální sítě na internetu, aby nám všem a hlavně mladým lidem, vtloukala do hlav nesmysly o nebezpečnosti socialistického a komunistického společenského řádu.

O vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se záměrně zamlčují fakta, která tomuto vstupu předcházela. Úmyslně se z komentářů v TV a tisku vypouštějí okolnosti kolem jednání československé a sovětské delegace v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Zpochybňuje se autentičnost tzv. Zvacího dopisu 99 pragováků a jasné stanovisko sovětské strany, abychom si v republice zjednali „pořádek“ sami, nebo v opačném případě není vyloučen vojenský zásah. Víme dobře, že ujištění Alexandra Dubčeka o tom, že si krizovou situaci v Československu vyřešíme sami, nebylo v této době zcela reálné. Situace v zemi se nadále vyhrocovala a hrozila zde obdoba kontrarevoluce v Maďarsku z roku 1956.

Všem těm, v prsa se bijícím a revidujícím historický význam srpna 1968, bych chtěl říci: Jak si myslíte, že bude reagovat tato vláda, náš pan prezident, poslanci a senátoři v obdobném případě, bude-li ohrožen další vývoj kapitalismu v naší republice? Tyto orgány, včetně zfanatizovaných jednotlivců, budou první, kteří požádají USA a spojence z NATO, aby zde vojensky intervenovaly. Nehledě k tomu, že k vojenskému zásahu z venčí může dojít i bez požadavku našich ústavních činitelů.

Proto jsem přesvědčen, že srpnové události roku 1968 je nutno hodnotit z historického hlediska, zásadně je nerevidovat a hlavně je současnými rádoby „odborníky“ nefalzifikovat.

Josef Jirků, člen MLOKu

Zdravotnictví

PhDr. Ivo Šmoldas – Zdravotnictví (opět nezklamal)

Jak to tak vypadá, budeme mít od příštího roku méně nemocnic a v nich méně lůžek, aby lékaři a další nemocniční personál měli naopak více peněz. Pohříchu přímočará metoda zdravotních pojišťoven, jak potřebné peníze ušetřit, zní víceméně logicky, neb jak známo, že méně je někdy více. Aby však méně bylo někdy více, musí, rovněž víceméně logicky, být pro změnu více někdy méně. A tak záchranky už nyní dostaly více času na to, aby dojely k případným pacientům. Prodloužením dojezdových dob se tedy i pacientům dostalo více času, aby případně dojeli na to, že záchranka včas nedojela, ze zdravotních pojištěnců se příkladně přepodstatnili na klienty pohřebních služeb, a postarali se tudíž o to, aby nemocničních případů bylo méně – při troše dobré vůle přesně o tolik, o kolik bude méně nemocničních lůžek.

Jelikož čert však nikdy nespí, s klesajícími počty pojištěnců budou klesat i příjmy pojišťoven, a tak po čase nezbude než opět ubrat něco lůžek, aby bylo z čeho přidat lékařům, a logicky bude nutné přidat i pár minut k dojezdovým časům záchranek, aby ubylo pacientů. A tak dokola.

Proto také vláda tolik bazíruje na finančním vyrovnání s církvemi. Neb nedá-li na zdravotnictví, nezbývá nic jiného, než dát na modlení.

Veselý den a stálé zdraví vám přeje váš IŠ.