Krym očima historie

Ve vítězných bojích s Turky získali Rusové v 18. století Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. jej anektovala za souhlasu evropských panovníků (např. Josefa II.) roku 1783.

Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, spolu s Kolchidou cíl vzrušující plavby Argonautů za „zlatým rounem“. Pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se k němu historie obrací. Od roku 2014 se stala otázka jeho státoprávního statutu vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?

Na Krymu od 13. století upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát. Bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na Osmanských Turcích. Po jejich porážce (1774) byl připojen k vítěznému Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. v roce 1783 až do pádu carismu roku 1917 uplynuly 134 roky.

Avšak i po Velké říjnové revoluci v roce 1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky a součástí Sovětského svazu. V roce 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přičlenil k území Ukrajinské SSR. Stalo se tak na počest třistaletého výročí spojení Ukrajiny s Ruskem. (Roku 1654 se Ukrajina, vedená hetmanem Bohdanem Chmelnickým, připojila k Rusku.) Šlo ovšem o administrativní opatření uvnitř stávajícího státního celku. Na mezinárodním postavení se nic neměnilo, opět to bylo v rámci Svazu sovětských socialistických republik. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl.

A tak se stalo, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické problémy impéria. Tehdy se rozhodli, že rozpustí Sovětský svaz, země, jež spravují, osamostatní a utvoří Společenství nezávislých států.

Tím se ovšem Krym (od gesta Chruščova z roku 1954 součást ukrajinského území), octl mimo ruské hranice. Součástí Ruska byl Krym do revoluce v trvání 134 roky, po revoluci 74 roky. Celkem tedy 208 let. Krym, sídlo významné Černomořské ruské námořní flotily, kde velká většina obyvatel je ruské národnosti.

Ukrajina se vlivem separatistických rozkladných tendencí (neonacismus, nacionalismus namířený proti obyvatelům Ukrajiny mluvící rusky – pozn. red.) po Majdanu 2014 octla v mezinárodně komplikovaném postavení. Důvody historické a strategické vedly pak vládu Vladimíra Putina, i na základě souhlasného referenda obyvatel Krymu, k jeho znovu připojení k Rusku.

Tento akt se na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým nesouhlasem. Vyvolal i výstražné politické a obchodní sankce. Hlasatelé rusofobní politiky se ozývají i u nás. Nedávno např. paní Džamila Stehlíková se vyjadřovala velmi nesmiřitelně. A podobně nesmiřitelné stanovisko zastávali i páni Sobotka a Zaorálek a řadou všichni politici, evropské cti dbalí. Jen prezident Zeman si dovolil anexi Krymu označit prostě jako „hotovou věc“.

Cestu k porozumění a míru mezi národy je ovšem třeba hledat jinak než vyhlašováním sankcí a harašením radary a raketami. Vzájemné návštěvy a jednání jsou cestou nadějnější.

Stanislava Kučerová