Kdo podkopává právní stát

Loupež století v podobě zákona o „církevních restitucích“ začíná opět hýbat politickou scénou.

Ve hře je zdanění peněžitých náhrad církvím za majetek, na základě předlohy komunistů, kterou v minulých dnech podpořil ústavně právní výbor poslanecké sněmovny.

Pro vůdce KDU-ČSL, když se nepíská podle jejich not, je viník většinou zcela jasný. V případě zdanění církevních restitucí komunisté podle Bělobrádka dokonce podkopávají právní stát! Nedošlo ale k podkopání právního státu již v době samotného schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)?

Není alibistické od předsedy KDU-ČSL poukazovat, že v době nastavování parametrů pro církevní restituce nabyla strana ve Sněmovně?

Nebyla ve skutečnosti touha po majetku silnější než způsob, jakým byl zákon schválen? A to nejen s přispěním hlasů později pravomocně odsouzeného poslance Pekárka za korupci, ale i poslanců čelícím policejnímu vyšetřování?

Připomeňme si, že ani tehdejší premiér vlády Petr Nečas s podpisem uvedeného zákona neotálel a pro jistotu raději nečekal ani na výrok ústavního soudu. Na otázku, zda bylo datum schválení uvedeného zákona – 8. listopadu, které je spojeno s výročím české porážky na Bílé Hoře náhodné, ať si laskavý čtenář odpoví sám.

Pavel Bělobrádek, který ještě nedávno občanům „sliboval“ v blízké době odchod z vrcholné politiky bude možná brzy „kázat“ z půdy Senátu. Ten je podle něj nyní třeba posílit proti narůstající moci komunistů.

Možná si zde najde také trochu času zapřemýšlet nad některými otázkami a svými výroky. Například, proč naprostá většina občanů bere církevní restituce i mnoho let po schválení jako skutečnou loupež století. Případně, jak skutečně pomoci ve svízelné životní situaci například matkám samoživitelkám, kterým doporučoval najít si jiného chlapa.

Miroslav Kavij

Nesouhlasíme s postojem poslaneckého klubu KSČM

    STANOVISKO Marxisticko-leninského odborného klubu

    22. srpna 2018 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky usnesení „K uctění památky obětí invaze a okupace v roce 1968“ tohoto znění: „Poslanecká sněmovna deklaruje, že vtrhnutí pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.“

    Pro tuto formulaci usnesení hlasovali spolu s poslanci pravicových stran, včetně ČSSD, poslanci za KSČM Jiří Dolejš, Vladimír Koníček a Leo Luzar. Ostatní poslanci za KSČM v čele s předsedou ÚV KSČM V. Filipem a předsedou poslaneckého klubu P. Kováčikem se jasnému stanovisku k navrženému usnesení vyhnuli. Žádný poslanec za KSČM proti navrženému usnesení nehlasoval.

    Marxisticko-leninský odborný klub hodnotí postoj poslaneckého klubu KSČM jako projev oportunismu, jehož podstatou je, že osobní zájmy jednotlivých poslanců jsou nadřazeny objektivní historické pravdě.

    Aktivní podpora pravicového pojetí uvedeného usnesení Vladimírem Koníčkem, Leo Luzarem a zejména Jiřím Dolejšem potvrzuje jejich dlouhodobé politické kolísání a je jen dalším dokladem jejich politické nepevnosti v prosazování komunistických ideálů o sociálně spravedlivé společnosti.

    Ve svém celku je postoj poslaneckého klubu KSĆM (a to nejen v souvislosti s uvedeným usnesením k srpnu 1968), jen dalším důkazem jeho rezignace na třídní princip politiky v domácích a mezinárodních podmínkách. Odmítnutí vstupu vojsk Varšavské smlouvy jako projevu internacionální pomoci a přijetí jeho antikomunistické interpretace je ústupem a zradou komunistických ideálů.

    Marxisticko-leninský odborný klub posuzuje vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československé socialistické republiky jako důsledek nezodpovědné a dobrodružné politiky vedení Komunistické strany Československa v čele s 1. tajemníkem ÚV KSČ A. Dubčekem, předsedou vlády ČSR O. Černíkem a předsedou parlamentu ČSR J. Smrkovským, kteří jako nejvyšší představitelé ČSSR nezajistili splnění smluv, které podepsali v první polovině roku 1968 se svými spojenci v Čierné nad Tisou a v Bratislavě.

    Jejich nedůsledná politika v plnění přijatých závazků a politická rozkolísanost ve vedení KSČ, ale i nedostatky v každodenním životě lidí, omezení základních svobod, byly využity antisocialistickými silami doma i v zahraničí k útokům na ideovou, politickou a ekonomickou podstatu socialistického zřízení.

    Politické střety hrozily přerůst v masové konflikty i v možnou občanskou válku.

    Chaos v ČSSR byl sledován i v kapitalistických zemích. Není bez zajímavosti, že již v prosinci 1967 byl na 140. zasedání německého Bundestagu projednán a přijat plán vojenské operace „Zástava“, který předpokládal, že za podmínek chaotického vývoje, při rozpadu státní moci v ČSSR a v NDR měly speciální jednotky Bundeswehru vyvolávat pohraniční konflikty a rozvíjet psychologické operace na státních hranicích. Eskalace měla být završena průnikem Bundeswehru na státní území ČSSR a NDR do hloubky 80 až 100 km za účasti 40 000 až 50 000 vojáků Bundeswehru, jako organické součásti NATO. V inkriminované době byly v blízkosti státních hranic plně vyzbrojené jednotky USA…

    Taková akce měla být provedena bleskově, aby mohlo nastoupit „politické řešení“. S tím bylo spojováno i uspokojení požadavků tzv. sudetských Němců.

    Z výše uvedených a jistě neúplných faktů hrozilo akutní nebezpečí vytržení ČSSR ze společenství socialistických států, což by ohrozilo jejich společné zájmy a světový mír. To si nepochybně uvědomovaly vlády zainteresovaných zemí.

    To by si také měli uvědomit všichni aktéři zainteresovaní na přijetí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zejména poslanci za KSČM.

    Měli by také vědět, že pojem „okupace“ se obecně používá pro situaci, kdy ozbrojené síly jedné nebo více znepřátelených stran obsadí část nebo celé území druhé strany a jsou schopny jej udržet a vykonávat tam své pravomoci.

    To se stalo v případě nacistické okupace ČSR a proto srovnávat vstup vojsk Varšavské smlouvy s nacistickou okupací je primitivní, nacionálně laděný pokus české pravice o manipulaci s myšlením lidí spojený s šířením nenávisti k Ruskému národu, jehož armáda osvobodila Československé národy v roce 1945 před fyzickou likvidací.

    Vstupem na naše území v roce 1968 zadržela tato internacionální pomoc ruku těm, kdo o 20 let později Československo rozbili, rozkradli jeho bohatství a zničili společenské, kulturní a sociální hodnoty po desetiletí pracujícími naší země vytvářené.

    Polistopadoví vlastizrádci umožnili, že je 80 % rozhodujících výrobních prostředků, všechny významné komerční banky a dokonce i pitná voda v rukách zahraničního kapitálu. Způsobili, že Česká republika není plně suverénní stát. Není to sice čistě vojenská, ale zejména ekonomická a tím do jisté míry i politická okupace naší vlasti spojená s úpadkem českého jazyka a kultury, jako základního kamene existence každého národa.

    Marxisticko-leninský odborný klub nesouhlasí s postojem poslaneckého klubu KSČM a s názory poslanců zvolených za KSČM vyjádřený hlasováním v Poslanecké sněmovně a odsuzuje jejich neznalost a nepřipravenost, s kterou k projednávání tohoto politicky důležitého bodu v historii našich národů přistoupili.

    V Praze, dne 29. srpna 2018

     Členové Marxisticko-leninského odborného klubu

Těm Rusům bychom měli poděkovat…

Těším se na výročí Mnichova, na spílání Anglii a Francii !!!

Už se hodně těším na další kulaté výročí, které tu máme už za pár dnů! Tedy, 80 výročí Mnichova 1938. Tady jsme nebyli zrazeni Sovětským svazem, ale naopak Západem.

Třicátého září budu ladit stanice ČT a ČRo velmi pozorně (!), abych si poslechl, jak budou celé desítky hodin až do samého ochraptění komentátorů brutálně napadat Francii, Itálii, Anglii a Německo, za to co nám tehdy udělali! Tedy v to silně doufám (!), neboť 30. září 1938 bylo pro náš národ tisíckrát tragičtější, jak srpen 1968! Šlo o začátek fyzické likvidace našeho národa! Nejprve zábor Sudet a poté i celé ČSR.

Plán byl jasný: Nepohodlné Čechy povraždit, jiné vystěhovat za polární kruh a další poněmčit. A výsledek? Likvidace Československa jako státu a zároveň fyzická likvidace českého národa. 21. srpen 1968 byl proti Mnichovu naprostá – „selanka“. Tam nešlo o naši likvidaci, likvidaci našeho národa. Naopak, v časech 1973-1975 byl přírůstek nových občánků ČSSR zcela nebývalý o jakém se nám dnes, může jen zdát.

Takže vašnostové z ČT a ČRo, už se těším na vaše emocionální protizápadní výlevy dne 30. září! Těch protiruských už mám dnes opravdu plné zuby!

Dnes raději sleduji Youtube, kde pan Putin tančí v Rakousku na svatbě ministryně zahraničí Kneisslové a pěkně si notuje s premiérem Kurzem. Uvolněná, příjemná rakousko-ruská nálada. Trochu se uvolnit s Putinem na svatbě, než se pořád donekonečna jenom – „hrabat v naší minulosti“. (https://www.youtube.com/watch?v=rJ8Wbmiwrwo)

Tady by bylo dobré vzpomenout ještě jednou rok 1968. Vietnamskou vesnici My Lai. Tam americká armáda vyvraždila 500 civilistů tím nejbrutálnějším způsobem. Znásilňovali ženy, kojencům usekávali hlavy a házeli je do studní, ostatní zmasakrovali a pak je upálili. A slyšeli jste o tom výročí něco v ČT? Kalouskova zaplacená lůza dnes u Rozhlasu, svým řvaním zneuctila památku obětí srpna 1968.

Ignorujte vysílání ČT a Čro jeho cílem je vyvolat nenávist proti Rusku, Zemanovi, Babišovi, SPD, KSČM a všem normálně uvažujícím lidem. Jsou to ubožáci. Prohráli volby a nedokáží se s tím smířit. Bože, kde my to žijeme. Banda řvoucích blbů jde vřeštět k Českému rozhlasu, kvůli komunistům a vzápětí horoucím potleskem odmění po projevu bolševika Štěcha. Zdá se mi to? Vyrovnané a pravdivé zpravodajství ČR a ČT? Tak tomu může věřit opravdu jen primitiv. Výročí Mnichova? Sejdeme se se Sudeťáky, spolu s Hermanem a Schwarzenbergem zavzpomínáme na staré dobré časy, kdy pro nás předchůdci současné generace chtěli jen to nejlepší. Zdravý vzduch na Sibiři ani za plyn, zejména naší židovští spoluobčané nemuseli platit. Jo to byla doba. Hlavně, že tady tehdá nebyl Rus. Kluci revančištičtí, co jsme si, to jsme si! Ten Mnichov se musí oslavit, ne?

Těm Rusům bychom měli poděkovat, že nás alespoň na dvacet let uchránili od kapitalistického marastu a mohlo se narodit více než milion „Husákových“ dětí! A ty děti mohly prožít nádherné dětství v bezpečné zemi, kdy mohly samy dojíždět do škol a na tréninky, nebo chodit různě po venku až do večerních hodin a rodiče se nemuseli bát, že se jim jejich potomstvo už nikdy nevrátí. Jsem „jedno“ z nich.

Byly to krásný časy a my si jich nevážili.

 

Pozvání na vzpomínkové shromáždění

POZVÁNKA

Ústecká krajská rada Klubu českého pohraničí

pořádá

v sobotu 29. září 2018 od 10 hodin

u pomníčku v Postoloprtech

(Areál městského bazénu, napravo od vstupní brány)

VZPOMÍNKOVÉ SHROMÁŽDĚNÍ

u příležitosti 80. výročí mnichovské zrady

„Již nikdy Mnichov“

 

Program:

Vystoupení žáků Základní umělecké škola Postoloprty

Manifestační shromáždění u pomníčku a vystoupení poslance evropského parlamentu Ing. Jaromíra Kohlíčka

Beseda v restauraci Flamengo

Srdečně zveme všechny vlastence, vlastenecké organizace i kluby českého pohraničí.