Loupež století v podobě zákona o „církevních restitucích“ začíná opět hýbat politickou scénou.
Ve hře je zdanění peněžitých náhrad církvím za majetek, na základě předlohy komunistů, kterou v minulých dnech podpořil ústavně právní výbor poslanecké sněmovny.
Pro vůdce KDU-ČSL, když se nepíská podle jejich not, je viník většinou zcela jasný. V případě zdanění církevních restitucí komunisté podle Bělobrádka dokonce podkopávají právní stát! Nedošlo ale k podkopání právního státu již v době samotného schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)?
Není alibistické od předsedy KDU-ČSL poukazovat, že v době nastavování parametrů pro církevní restituce nabyla strana ve Sněmovně?
Nebyla ve skutečnosti touha po majetku silnější než způsob, jakým byl zákon schválen? A to nejen s přispěním hlasů později pravomocně odsouzeného poslance Pekárka za korupci, ale i poslanců čelícím policejnímu vyšetřování?
Připomeňme si, že ani tehdejší premiér vlády Petr Nečas s podpisem uvedeného zákona neotálel a pro jistotu raději nečekal ani na výrok ústavního soudu. Na otázku, zda bylo datum schválení uvedeného zákona – 8. listopadu, které je spojeno s výročím české porážky na Bílé Hoře náhodné, ať si laskavý čtenář odpoví sám.
Pavel Bělobrádek, který ještě nedávno občanům „sliboval“ v blízké době odchod z vrcholné politiky bude možná brzy „kázat“ z půdy Senátu. Ten je podle něj nyní třeba posílit proti narůstající moci komunistů.
Možná si zde najde také trochu času zapřemýšlet nad některými otázkami a svými výroky. Například, proč naprostá většina občanů bere církevní restituce i mnoho let po schválení jako skutečnou loupež století. Případně, jak skutečně pomoci ve svízelné životní situaci například matkám samoživitelkám, kterým doporučoval najít si jiného chlapa.
Miroslav Kavij
