Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM

Z vystoupení Karla Klimši:

…už delší čas říkám těm svým vystoupením házení hrachu na stěnu, ale házím ho proto, aby jednou někdo neřekl: „Proč jste o tom nemluvili? Proč jste nevarovali? Proč jste něco nedělali, to jste neviděli, kam to spěje?“

Ty signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné.

Je stále podivnější a nepochopitelnější, že je zatvrzele odmítáme vzít na vědomí!

V dosud posledních eurovolbách jsme ztratili polovinu hlasů a přišli o 1 mandát.

Krajské a parlamentní volby byly vyloženým propadákem a v hodnocení politologů zdomácněl termín volební debakl.

Teď jsme citelně ztratili v komunálních volbách a vyklidili jsme SENÁT – odešel náš poslední mohykán.

Ve všech volbách – parlamentních, euro-, krajských i komunálních – do značné míry rozhoduje: a) celkový obraz strany; b) osobnost, gravitační síla lídra.

Obraz strany je mdlý, matný, nepřitažlivý a lídr nikomu nic moc neříká!

Jsme hodně opatrní, korektní, ustrašení – jakoby si naše „věrchuška“ nechtěla komplikovat své nějaké jiné zájmy.

Nechceme či neumíme pracovat s protestním elektorátem, který je nespokojen až znechucen establishmentem, tím politickým i mediálním. A nás pomalu a postupně řadí mezi něj.

Bojíme se populismu, ale on je do jisté míry vyjádřením zdravého rozumu národa.

Plácáme hlouposti, protože je říká EU – opakujeme je po Straně evropské levice a GUE/NGL – skloňujeme (někteří) genderismus, práva gejů a lesbiček, zpochybňujeme, že manželství je svazkem muže a ženy, to že je zdravá rodina, a jedině v ní se rodí děti, naše budoucí pokolení.

Podílíme se na rozleptávání tradičních hodnot, na kterých stojí normální lidská civilizace.

VOLIČ – NÁŠ VOLIČ – to vidí, vnímá, diví se a stále častěji: a) buď nejde volit; b) anebo volí jinou stranu; jedni Babišovo ANO, druzí Okamurovu SPD.

Prostě, už dlouhý čas jdeme šejdrem a ti, kteří tu holou pravdu připomínají, jsou nazývání rozvraceči.

Obávat se o osud strany, s tak dlouhou a slavnou historií, nemá být dovoleno!

Prof. Krejčí ve svých statích o volbách hovoří o masakru levice.

Prof. Keller se ptá: „Kam se poděla levice?“

Doc. Valenčík volá po programové levici, která stojí na skutečných hodnotách levicové politiky.

Zdeněk Zbořil píše o krizi levice a absenci opravdových levicových lídrů.

Jen my nic! Nikdy jsme z výsledků voleb nevyvodili racionální poučení, nepojmenovali příčiny, neprovedli nezbytné změny.

Ve filmu Marečku, podejte mi pero, se mistr Jiří Kroupa ptá na poli posádky traktoru:

– Jak to chodí, Vamfola?

– Chodí to dobře, ale neseje to.

– To je u secího stroje dost závažný problém. Nemyslíte?

My máme podobný „závažný“ problém, ale ne a ne ho řešit. Patrně, podle některých, by bylo dobře ještě počkat. Jenže aby nás to čekání nakonec nezastihlo coby mimoparlamentní stranu!

*  *  *

Straně zvoní hrana a před námi jsou eurovolby. Začněme něco dělat – jasně, rázně, lidem srozumitelně!

Hamáček vystoupil v OSN jménem vlády ČR, kterou podporujeme, a obsahově to bylo v řadě bodů v příkrém rozporu s linií KSČM. A my nic! Snad s výjimkou výborného, věcného článku vedoucího mezinárodního oddělení ÚV Jaroslava Romana v Haló novinách. Ale to měl být sakra rachot ve Sněmovně a na lince Babiš – Hamáček – Filip.

Anebo celý ten velký trapas Peche – Petříček. Lze jasně tušit, co můžeme od neosobnosti typu Petříčka čekat. A my zase nic moc!

Docela časté a hodně nešetrné poznámky Andreje Babiše na naši adresu (jako ten v Berlíně o tom, že KSČM měla být rozpuštěna) přijímá naše vedení s hrdostí zmoklé slepice.

Bude schvalován rozpočet, včetně štědrých částek na kontě vojenských misí. I těch v Pobaltí, i těch, v nichž v Afghánistánu – za cizí zájmy – umírají čeští vojáci. Postavíme se tomu?

A co neziskovky? Minule jsme tu připomínali úkol z března t.r., aby poslanecký klub předložil do konce roku návrh zákona o neziskových organizacích. I přes jistou redukci na ně jdou horentní sumy. A teď nemyslím ty, které unesou ten název, nýbrž ty, co v cizím žoldu, ale i z našich peněz, naplňují cizí, protinárodní politické zájmy doma i v zahraničí.

*  *  *

Poslední poznámka je k nadcházejícím eurovolbám, které budou na programu příštího zasedání.

Jedinou cestou je, orientovat se na tu část veřejnosti, voličstva, která je kriticky naladěná k EU. Nikdo nepřející nemaloval její obraz. Evropská komise a Evropský parlament si samy nakreslily – bezpočtem svých nesmyslných rozhodnutí a příkazů –  vlastní karikaturu.

Pokud by – nedejbože – byl lídrem naší eurokandidátky nějaký zamaskovaný eurohujer a rád by znovu „vylepšoval“ Evropskou unii, můžeme to rovnou zabalit.

Náš volič bude volit euroskeptické strany!

 

Z vystoupení Richarda Pokorného:

Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území

 

Rok 1943 se stal pro hitlerovské Německo obdobím plným narůstajících těžkostí vyplývajících z velkých neúspěchů nejen na východní frontě, ale rovněž hroutící se podpory ze strany satelitních zemí. Fašistický režim osnující své světovládné plány z Berlína se navíc musel potýkat s čím dál viditelnějšími potížemi i na svém vlastním území, kromě dobytých a obsazených území, kde se aktivizoval odboj a zvyšoval se počet sabotážních akcí proti okupační moci. Ničivé nálety spojenců na německá města dávala poznat samotným Němcům to, co zažívali lidé v Sovětském svazu již dva roky ve výrazně rozsáhlejší podobě. Města plná sutin, zničený průmysl i komunikace a značné oběti civilního obyvatelstva. To vše se mělo v následujících měsících opakovat se zvýšenou intenzitou až do končené porážky Třetí říše. Pokračovat ve čtení „Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území“

Stanovisko k projektům destabilizace Evropy nelegální imigrací a rozvratu morálky, kulturních, civilizačních a společenských hodnot tohoto kontinentu a přípravě války s Ruskou federací

Současná představa USA o uspořádání světa se dá vyjádřit předvolebním heslem současného presidenta Trumpa: „America first!“ (Amerika, zde USA, na prvém místě!) Po bipolárním uspořádání světa, které bylo ukončeno rozpadem SSSR a zemí socialistického tábora, jde dle představ USA o unipolární uspořádání světa a americké výlučnosti v něm. Přesněji jde o představu, kterou mají tajné služby, ozbrojené složky, vojensko-průmyslový komplex, mainstreamová média a finanční špičky, nazývané deep state. Zahraniční politika již není v rukou Bílého domu, ale určuje ji právě onen „výkvět“ tahající z pozadí za nitky, které řídí veškeré dění. USA se tak angažují prakticky ve všech probíhajících válečných konfliktech, rozšiřují přítomnost ve východní Evropě, vojensky se snaží ovládat kosmos, angažují tajné služby v rozdmýchávání nových konfliktů. Tímto nesmírně širokým a finančně náročným záběrem se však americké ozbrojené síly blíží ke svému limitu, zvláště když zejména Čína a Rusko toto uspořádání světa dle představ USA nehodlají akceptovat a vytvářejí modely směřující k multipolaritě. Zde je nutné zmínit zejména jejich projekty obcházející dosud nejvydatnější zdroj financí USA, kterým je jejich, tzv. petrodolar. Vážnou hospodářskou konkurencí USA, a tím i smrtelné ohrožení její dominance, však představuje i Evropa, zejména pokud by došlo k jejímu úzkému propojení se surovinově nesmírně bohatou Ruskou federací. Zvažovaným konečným řešením tohoto „problému“ je dozajista válka, která by však za současného nerovnoměrného rozložení sil velmi rychle vedla k raketojaderné válce a možnému vyhubení lidstva celé planety. Všechno však nasvědčuje tomu, že již delší dobu jsou ze strany onoho „deep state“ hledána i řešení jiná. Nejlépe pokud by se podařilo vyvolat rozměrný válečný konflikt mimo území USA, na příklad ve formátu podobném dvěma předchozím světovým válkám. Ideálně mezi státy Evropské Unie a Ruskou federací… Pokračovat ve čtení „Stanovisko k projektům destabilizace Evropy nelegální imigrací a rozvratu morálky, kulturních, civilizačních a společenských hodnot tohoto kontinentu a přípravě války s Ruskou federací“

Anketa – Jak dál v komunistickém hnutí u nás?!

Tuto otázku si kladou mnozí, kterým leží na srdci pokroková budoucnost vlasti i komunistického hnutí u nás obecně. Připustíme-li Husovo, že: „…v knihách je pravda!“ a Werichovo, že: „…člověk má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl… a je, tak má bejt tím čím je a nemá být tím čím není , jak tomu v mnoha případech je… Podle známého „…ševče pusť se koryta a drž se kopyta.“ A spolu s moudrostí otců, že „neexistují hloupé otázky, ale jen hloupé odpovědi…“, může otevřená, kritická a inteligentní diskuse napomoci mnohým funkcionářům strany, dosud komunistickými ideály nepolíbeným, zda jsou faktickou frakcí v KSČM skupiny komunistů snažících se vrátit straně ztracený základní program a charakter…, nebo ti, co si pro korýtka stranu usurpovali jako léno, ale nikdy s ničím programově komunistickým nepřišli?! Jeden z moudrých a vzdělaných lidí, který se přes své ambice nikdy na nikoho nepovyšoval a uměl jednat téměř s každým, a který ač mlád odešel do marxistického nebe byl v posledních letech svého života silně kritický k zatuchlému vedení KSČM, by k současným nic neříkajícím postojům naší věrchušky, jen lakonicky poznamenal: „Slova, slova, slova…!“

Přátelé! Zamyslete se a napište svůj názor! Pomozme společně návratu autority straně, která si to v našich dějinách mnohokrát vybojovala.

MiHav

Zklamal český stát v otázce těžby lithia?

Lithium. Předvolební »trhák« před loňskými parlamentními volbami poté, kdy na veřejnost prosákla informace, že tehdejší ministr za ČSSD Jiří Havlíček podepsal s australskou firmou EMH memorandum o těžbě lithia u Cínovce. Dokument se stal terčem kritiky především ze strany KSČM a hnutí ANO. Kvůli memorandu se v týdnu před podzimními volbami sešli mimořádně tehdejší poslanci, kteří přijali usnesení, žádající vládu o zrušení platnosti uvedeného dokumentu.

Přestože Česká republika v březnu memorandum o porozumění s EMH vypověděla, získala v těchto dnech australská společnost European Metals Holdings povolení od úřadů v České republice k zahájení 13 průzkumných vrtů, znamenající důležitý krok v rámci studie proveditelnosti projektu.

Podle České geologické služby je v Česku evidováno 571,5 milionu tun rudy s 1,14 milionu tun lithia, což podle odhadů představuje asi tři procenta světových zdrojů. Naprostá většina této suroviny se nachází na Cínovci a malé množství v ložisku ve Slavkovském lese.

Lithium – používané například při výrobě baterií – je tak právem považováno za kov budoucnosti. Odhaduje se, že v roce 2040 bude 35 procent veškerých prodaných vozů na elektrický pohon.

Pohádka o těžbě lithia v režii českého státu tak dostává další trhliny. Sliby a ujišťování našim občanům, že případná těžba lithia bude prováděna za pomoci státu, se rozplývá dál. Představy australské firmy o zahájení hlubinné těžby v Krušných horách v roce 2022, kdy během 21 let těžby chce »získat« 37 milionů tun rudy, se zatím naplňuje.

Kapitalismus stojící na tvrdých a nekompromisních finančních zásadách si vybírá svou daň i v případě »českého« lithia. Stát opětovně zklamal. Nemalé finanční prostředky namísto toho, aby byly použity ve prospěch českého státu a jeho občanů, tak budou plynout do kapes australského investora.

     Miroslav Kavij