Proč ještě nepotrestali ani jednoho pašeráka lidí?!

Tak vážení, myslím, že toto je nejkratší a nejvýstižnější vyhodnocení celé situace.

Proč asi ještě nebyl dopaden – a natož odsouzen a potrestán ani jeden pašerák lidí? EU má 28 členských států. Každý z těchto států má civilní rozvědku, má vojenskou rozvědku = celkem 56 základních zahraničních rozvědných služeb. Navíc má každý stát svou informační službu ministerstva zahraničí a civilní a vojenskou kontrarozvědku. Navíc jsou tady naši spolehliví a důvěryhodní partneři – USA a Izrael se svými sítěmi = na světě nejvýkonnějších rozvědek. A ani žádná z těchto – pohříchu velice drahých – rozvědek dosud nevypátrala ani jednoho „humanitárního“ pašeráka lidí.

Uprchlické tábory v Rakousku a Německu provozuje švýcarská soukromá společnost OPS, jejímž majoritním vlastníkem je Barclays Bank, což je hlavní banka Rothschildů. Stejní lidé provozují „humanitární“ a „lidskoprávní“ organizace po celém světě, včetně Afriky.

Jak jednoduché!!! „Humanitární“ organizace inkasují peníze od vlád států (vybrané od pracujících, daňových poplatníků), které pak velkoryse rozdělují „potřebným“. Ti si pak za tyto peníze koupí cestu do Evropy, za kterou zaplatí zpět „humanitárním“ pašerákům. Po příjezdu do Evropy státy opět platí (z peněz vybraných od daňových poplatníků) za „uprchlíky“ oné společnosti, co provozuje tábory! A za to vše lobuje u Evropské unie pan Soros, pravá to ruka Rothschilda, který nutí politiky, aby přijali další miliony „uprchlíků“ ročně.

Kromě rozvracení kultury a nastolení nového řádu, je v tom i docela prima kšeft! Nejlepší na tom je, že daňoví poplatníci platí „uprchlíkům“ cestu sem, jejich pobyt tady a následné výhody. A procenta z těchto peněz inkasuje světovládná skupina bankéřů…

No řekněte, nésme my to v tej Evropě blbí???

Volební skluzavka KSČM

KSČM od roku 2000 trvale pokračuje v poklesu voličských preferencí. K zastavení tohoto trendu došlo pouze v roce 2012 ve volbách do krajských zastupitelstev a v roce 2013 při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. O to hlubší však byl následný propad. O této volební skluzavce svědčí následující přehled volebních výsledků KSČM.

VOLBY POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČR

2002                882 653 voličů                        tj. 18,51%

2006                685 328 voličů                        tj. 12,81%

2010                589 765 voličů                        tj. 11,27%

2013                741 044 voličů                        tj. 14,91%

2017                393 100 voličů                        tj. 7,76%

V roce 2017 oproti roku 2002 ztráta 489 553 voličů a oproti roku 2013 ztráta 347 944 voličů.

VOLBY DO SENÁTU PARLAMENTU ČR

KSČM získala nebo obhájila post 1 senátora ve volbách v roce 2002, 2004, 2008 a 2012. Ve volbách 2006, 2010, 2014, 2016 a 2018 neuspěla.

VOLBY ZASTUPITELSTEV KRAJŮ

2000                496 688 voličů                        tj. 21,14%

2004                416 807 voličů                        tj. 19,68%

2008                438 024 voličů                        tj. 15,03%

2012                538 953 voličů                        tj. 20,43%

2016                267 047 voličů                        tj. 10,54 %

V roce 2016 oproti roku 2000 ztráta 229 641 voličů a oproti roku 2012 ztráta 271 906 voličů.

VOLBY ZASTUPITELSTEV OBCÍ

2002                11 696 976 hlasů pro kandidáty KSČM                     tj. 14,49%

2006                11 730 243 hlasů pro kandidáty KSČM                     tj. 10,79%

2010                8 628 685 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 9,56%

2014                7 730 503 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 7,80%

2018                5 416 907 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 4,82%

V roce 2018 oproti roku 2002 ztráta 6 280 069 hlasů.

VOLBY EVROPSKÉHO PARLAMENTU

2004                472 862 voličů            tj. 20,26%

2009                334 577 voličů            tj. 14,18%

2014                166 478 voličů            tj. 10,98%

V roce 2014 oproti roku 2004 ztráta 306 384 voličů.

(Dle Českého statistického úřadu)

Sté výročí v zrcadle reality

Kulaté, sté výročí vzniku samostatného československého státu by mělo být důvodem k oslavám našich občanů. Nestane se ale oslavou především pro „privatizátory“ typu Bakaly, kteří využili hadrákového majetkového převratu uskutečněného kolaborantem Havlem za vydatného přispění cizích zpravodajských služeb ve svůj prospěch?

Mnozí si v souvislosti s tímto výročím položí oprávněnou otázku. Která oblast veřejného života společnosti si vlastně polepšila oproti období do roku 1989, jež je prezentováno jako obdobím nesvobody a politického útlaku?

Školství se zavedenou inkluzí, proti které se stavěli samotní učitelé, „produkující “ vysokoškoláky, neznající, jaký svátek je spojen s 28. říjnem?

Zemědělství, ve kterém jsme přišli o potravinovou soběstačnost a obchodní řetězce zaplavily náš trh podřadnými potravinami a šunty?

Armáda, která se smrskla na expediční sbor podporující dobyvačné mise NATO (USA) v Afghánistánu, či stále více dráždící zatím spícího medvěda Ruské federace?

Zdravotnictví, na jedné straně finančně podhodnocené a na druhé bující s korupcí a předraženými nákupy (stejně jako u jiných resortů) prvotně určené pro vyvolené a majetné, kteří si rádi připlatí nejen na dřívější operaci?

Máme se pyšnit přilákáním nadnárodních společností a firem vysávajících na dividendách každoročně náš stát řádově ve stovkách miliard a napomáhající tak ke stále se zvyšujícímu státnímu dluhu?

Nebo snad máme být hrdí na obchod s chudobou, který čítá téměř milion občanů v exekuci, desetitisíce bezdomovců a statisíce občanů žijících na hranici chudoby?

Jaké sociální jistoty poskytuje stát (v porovnání s rokem 1989) v otázkách bydlení, založení rodiny a zabezpečení v důchodu? Jsou jimi pro naprostou většinu mladých lidí finančně nedostupné hypotéky na bydlení, v lepším případě splácení ve výši, která na dalších 30 let výrazně omezuje jejich rodinný život? Nebo snad využití úžasné možnosti spořit si již od prvního zaměstnání na důchod?

Republika zatím sociálním státem není a nemá k němu ani nakročeno!

Myšlenka základního nepodmíněného příjmu v naší zemi byla odmítnuta dříve, než se o ní začalo diskutovat. Reálné navyšování životní úrovně se týká jen menšiny občanů.

Uspokojením má být pro mnohé postupné navyšování minimální mzdy, která ale zdaleka nestačí všeobecnému zdražování a svou výší 12 200 Kč je almužnou oproti sousednímu Německu (cca 38 tisíc Kč), které si z naší republiky udělalo dojnou krávu.

Utěšením dnešní doby obnovené kapitalistické společnosti budiž pro naše občany pluralita názorů a zdánlivá svoboda slova. Mnohým lidem využívající k přespání a žití nejrůznější veřejná prostranství či zapomenutá zákoutí sice nepomůžou, ale proč se touto nepodstatnou „drobností“, patřící k současné společnosti chudých a bohatých vůbec zaobírat!

Těm, kteří vidí společnost (nejen) v roce stého výročí založení republiky v podstatně lepším stavu přeji hezké chvíle s Českou televizí, která za peníze daňových poplatníků nás bude v pozitivně laděném tónu informovat nejen po celý, pro některé z nás, sváteční den.

Miroslav Kavij

Spirála smrti se dále roztáčí

V Afghánistánu se bojuje za zájmy Spojených států. Vývoz západní demokracie roztáčí další spirálu smrti na tomto území a to nejen pro naše vojáky. Nesmyslně zmařené životy a zranění českých příslušníků za poslední týdny v této misi jsou neklamným důkazem.

Dalším lidským tragédiím v podobě příštích úmrtí nepomůžou ani přijatá opatření, která by měla vzejít po schůzce premiéra Babiše s ministrem obrany Metnarem. Opatření se koneckonců přijímala po každé tragédii, která příslušníky české jednotky na tomto území postihla.

Řešením nejsou bláboly generálů o odvetě, stejně jako přijímaná další rádoby bezpečnostní opaření. Ukončení letů vládních speciálů s převozy těl předčasně vyhaslých životů našich vojáků může zastavit pouze ukončení účasti příslušníků naší armády (pokud je ještě naše) nejen v Afghánistánu, ale i v dalších misích.

Konec zahraničním misím by uvítala naprostá většina našich občanů. Bylo by to i důkazem, že Česká republika je suverénní stát, který o své budoucnosti rozhoduje samostatně a nikoliv v zájmu cizích velmocí.

Miroslav Kavij

Co nebo kdo je Restart?!

Reakce dvou třetin Ústředního výboru KSČM na posledním jednání ohledně otázky dopisu „Restartu KSČM“ připomínala svou neznalostí stanoviska stranických organizací na Chartu 77 před politickým převratem 89. Nikdo její obsah neznal, ale všichni ji museli odsoudit. Podobné je to v současné KSČM. Kdykoliv někdo rozumně kritizuje naši špatnou práci, tak výkonný výbor ÚV KSČM ústřednímu výboru doporučí nebo přímo rozhodne, že je to špatně. Inkvizice současného vedení  vůči těm, co chtějí stranu zachránit, jde dokonce tak daleko, že uvažují o vylučování skutečných komunistů z KSČM?! Málokdo si však uvědomuje, že v komunistické straně netvoří nepřátelskou frakci skuteční, obětaví, uvědomělí, pracovití, přesvědčení, vzdělaní a marxisticko-leninsky jednající komunisté (ať už s legitimací nebo bez ní), radící se v různých skupinách na pražských teoreticko-politických konferencích, v MLOKu, v platformě Restart… ale, že skutečnou frakci (!) již mnoho let tvoří nekomunistické, zbabělé, nekomunisticky v rozporu s komunistickými ideály a nezřídka povýšenecky jednající současné vedení KSČM, náš poslanecký klub i nemalá část usazených a „něčím“ se současným vedením svázaných členů ústředního výboru, krajů a okresů. Proto také vedení strany nekritizuje ty, co vedou svou nečinností, neschopností stranu do záhuby, ale ty co ji chtějí zachránit. Kolik zla a zahnědlé nenávisti dokáže vyvolat pár dobře míněných vět je až zarážející. Posuďte sami…

Dopis platformy Restart ústřednímu výboru v celém znění:

Zachraňme KSČM! Je pár vteřin před dvanáctou…

KSČM prohrála čtvrté volby po sobě a její preference jsou nejnižší v historii. Jediná poctivá levicová strana umírá. Za tuto situaci ovšem nemohou řadoví komunisté, kteří aktivně pracují ve svých organizacích.

Katastrofální situace KSČM je důsledkem zpanštělé politiky vedení strany. Vedení, které již dávno vyčerpalo své schopnosti a zjevně ani nechce tuto situaci řešit! Řadový komunista slouží pouze jako levný zdroj hlasů prodlužujících agonii nespolehlivého vedení, které tak čerpá nezasloužené výhody. Výměnou za ně podpořilo vládu, jejíž předseda lituje faktu, že KSČM nebyla včas zakázána, a ještě se chlubí tím, že komunisté na nic nemají vliv. Ostatně podpora A. Babiše měla zabránit posílení pravice. Výsledek komunálních a senátních voleb ukázal, že pravice naopak výrazně svou sílu znásobila.

Politika strany se smrskla na zcela izolovanou práci poslanců, kteří s řadovými členy nekomunikují, což vedlo k značnému propadu našich preferencí. KSČM se blíží k hranici svého konce, a rozhodně nelze předpokládat úspěch v dalších krajských a parlamentních volbách. Filipovo vedení rozvrací stranu i ekonomicky. Chaotické škrty nejsou řešením, protože je odnesou především základní organizace. Za těchto okolností vyvstává otázka: „Brousí si snad někdo zuby na miliardový majetek KSČM?“

Je za pár vteřin dvanáct, pojďme zachránit KSČM, jejíž likvidaci by nám příští generace neodpustila. Vypršel čas planých slibů, hrajeme čistě o existenci strany.

Za jediné řešení považujeme odstoupení viníků. Trváme na svolání mimořádného sjezdu KSČM. Zároveň vyzýváme vedení strany ke složení funkcí již na říjnovém mimořádném zasedání pléna ÚV KSČM.

Platforma RESTART

Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM

Z vystoupení Karla Klimši:

…už delší čas říkám těm svým vystoupením házení hrachu na stěnu, ale házím ho proto, aby jednou někdo neřekl: „Proč jste o tom nemluvili? Proč jste nevarovali? Proč jste něco nedělali, to jste neviděli, kam to spěje?“

Ty signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné. Je stále podivnější a nepochopitelnější, že je zatvrzele odmítáme vzít na vědomí!

Pokračovat ve čtení „Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM“

Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území

 

Rok 1943 se stal pro hitlerovské Německo obdobím plným narůstajících těžkostí vyplývajících z velkých neúspěchů nejen na východní frontě, ale rovněž hroutící se podpory ze strany satelitních zemí. Fašistický režim osnující své světovládné plány z Berlína se navíc musel potýkat s čím dál viditelnějšími potížemi i na svém vlastním území, kromě dobytých a obsazených území, kde se aktivizoval odboj a zvyšoval se počet sabotážních akcí proti okupační moci. Ničivé nálety spojenců na německá města dávala poznat samotným Němcům to, co zažívali lidé v Sovětském svazu již dva roky ve výrazně rozsáhlejší podobě. Města plná sutin, zničený průmysl i komunikace a značné oběti civilního obyvatelstva. To vše se mělo v následujících měsících opakovat se zvýšenou intenzitou až do končené porážky Třetí říše. Pokračovat ve čtení „Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území“

Stanovisko k projektům destabilizace Evropy nelegální imigrací a rozvratu morálky, kulturních, civilizačních a společenských hodnot tohoto kontinentu a přípravě války s Ruskou federací

Současná představa USA o uspořádání světa se dá vyjádřit předvolebním heslem současného presidenta Trumpa: „America first!“ (Amerika, zde USA, na prvém místě!) Po bipolárním uspořádání světa, které bylo ukončeno rozpadem SSSR a zemí socialistického tábora, jde dle představ USA o unipolární uspořádání světa a americké výlučnosti v něm. Přesněji jde o představu, kterou mají tajné služby, ozbrojené složky, vojensko-průmyslový komplex, mainstreamová média a finanční špičky, nazývané deep state. Zahraniční politika již není v rukou Bílého domu, ale určuje ji právě onen „výkvět“ tahající z pozadí za nitky, které řídí veškeré dění. USA se tak angažují prakticky ve všech probíhajících válečných konfliktech, rozšiřují přítomnost ve východní Evropě, vojensky se snaží ovládat kosmos, angažují tajné služby v rozdmýchávání nových konfliktů. Tímto nesmírně širokým a finančně náročným záběrem se však americké ozbrojené síly blíží ke svému limitu, zvláště když zejména Čína a Rusko toto uspořádání světa dle představ USA nehodlají akceptovat a vytvářejí modely směřující k multipolaritě. Zde je nutné zmínit zejména jejich projekty obcházející dosud nejvydatnější zdroj financí USA, kterým je jejich, tzv. petrodolar. Vážnou hospodářskou konkurencí USA, a tím i smrtelné ohrožení její dominance, však představuje i Evropa, zejména pokud by došlo k jejímu úzkému propojení se surovinově nesmírně bohatou Ruskou federací. Zvažovaným konečným řešením tohoto „problému“ je dozajista válka, která by však za současného nerovnoměrného rozložení sil velmi rychle vedla k raketojaderné válce a možnému vyhubení lidstva celé planety. Všechno však nasvědčuje tomu, že již delší dobu jsou ze strany onoho „deep state“ hledána i řešení jiná. Nejlépe pokud by se podařilo vyvolat rozměrný válečný konflikt mimo území USA, na příklad ve formátu podobném dvěma předchozím světovým válkám. Ideálně mezi státy Evropské Unie a Ruskou federací… Pokračovat ve čtení „Stanovisko k projektům destabilizace Evropy nelegální imigrací a rozvratu morálky, kulturních, civilizačních a společenských hodnot tohoto kontinentu a přípravě války s Ruskou federací“

Anketa – Jak dál v komunistickém hnutí u nás?!

Tuto otázku si kladou mnozí, kterým leží na srdci pokroková budoucnost vlasti i komunistického hnutí u nás obecně. Připustíme-li Husovo, že: „…v knihách je pravda!“ a Werichovo, že: „…člověk má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl… a je, tak má bejt tím čím je a nemá být tím čím není , jak tomu v mnoha případech je… Podle známého „…ševče pusť se koryta a drž se kopyta.“ A spolu s moudrostí otců, že „neexistují hloupé otázky, ale jen hloupé odpovědi…“, může otevřená, kritická a inteligentní diskuse napomoci mnohým funkcionářům strany, dosud komunistickými ideály nepolíbeným, zda jsou faktickou frakcí v KSČM skupiny komunistů snažících se vrátit straně ztracený základní program a charakter…, nebo ti, co si pro korýtka stranu usurpovali jako léno, ale nikdy s ničím programově komunistickým nepřišli?! Jeden z moudrých a vzdělaných lidí, který se přes své ambice nikdy na nikoho nepovyšoval a uměl jednat téměř s každým, a který ač mlád odešel do marxistického nebe byl v posledních letech svého života silně kritický k zatuchlému vedení KSČM, by k současným nic neříkajícím postojům naší věrchušky, jen lakonicky poznamenal: „Slova, slova, slova…!“

Přátelé! Zamyslete se a napište svůj názor! Pomozme společně návratu autority straně, která si to v našich dějinách mnohokrát vybojovala.

MiHav