Sté výročí v zrcadle reality

Kulaté, sté výročí vzniku samostatného československého státu by mělo být důvodem k oslavám našich občanů. Nestane se ale oslavou především pro „privatizátory“ typu Bakaly, kteří využili hadrákového majetkového převratu uskutečněného kolaborantem Havlem za vydatného přispění cizích zpravodajských služeb ve svůj prospěch?

Mnozí si v souvislosti s tímto výročím položí oprávněnou otázku. Která oblast veřejného života společnosti si vlastně polepšila oproti období do roku 1989, jež je prezentováno jako obdobím nesvobody a politického útlaku?

Školství se zavedenou inkluzí, proti které se stavěli samotní učitelé, „produkující “ vysokoškoláky, neznající, jaký svátek je spojen s 28. říjnem?

Zemědělství, ve kterém jsme přišli o potravinovou soběstačnost a obchodní řetězce zaplavily náš trh podřadnými potravinami a šunty?

Armáda, která se smrskla na expediční sbor podporující dobyvačné mise NATO (USA) v Afghánistánu, či stále více dráždící zatím spícího medvěda Ruské federace?

Zdravotnictví, na jedné straně finančně podhodnocené a na druhé bující s korupcí a předraženými nákupy (stejně jako u jiných resortů) prvotně určené pro vyvolené a majetné, kteří si rádi připlatí nejen na dřívější operaci?

Máme se pyšnit přilákáním nadnárodních společností a firem vysávajících na dividendách každoročně náš stát řádově ve stovkách miliard a napomáhající tak ke stále se zvyšujícímu státnímu dluhu?

Nebo snad máme být hrdí na obchod s chudobou, který čítá téměř milion občanů v exekuci, desetitisíce bezdomovců a statisíce občanů žijících na hranici chudoby?

Jaké sociální jistoty poskytuje stát (v porovnání s rokem 1989) v otázkách bydlení, založení rodiny a zabezpečení v důchodu? Jsou jimi pro naprostou většinu mladých lidí finančně nedostupné hypotéky na bydlení, v lepším případě splácení ve výši, která na dalších 30 let výrazně omezuje jejich rodinný život? Nebo snad využití úžasné možnosti spořit si již od prvního zaměstnání na důchod?

Republika zatím sociálním státem není a nemá k němu ani nakročeno!

Myšlenka základního nepodmíněného příjmu v naší zemi byla odmítnuta dříve, než se o ní začalo diskutovat. Reálné navyšování životní úrovně se týká jen menšiny občanů.

Uspokojením má být pro mnohé postupné navyšování minimální mzdy, která ale zdaleka nestačí všeobecnému zdražování a svou výší 12 200 Kč je almužnou oproti sousednímu Německu (cca 38 tisíc Kč), které si z naší republiky udělalo dojnou krávu.

Utěšením dnešní doby obnovené kapitalistické společnosti budiž pro naše občany pluralita názorů a zdánlivá svoboda slova. Mnohým lidem využívající k přespání a žití nejrůznější veřejná prostranství či zapomenutá zákoutí sice nepomůžou, ale proč se touto nepodstatnou „drobností“, patřící k současné společnosti chudých a bohatých vůbec zaobírat!

Těm, kteří vidí společnost (nejen) v roce stého výročí založení republiky v podstatně lepším stavu přeji hezké chvíle s Českou televizí, která za peníze daňových poplatníků nás bude v pozitivně laděném tónu informovat nejen po celý, pro některé z nás, sváteční den.

Miroslav Kavij