Účel světí prostředky – platí i pro Českou televizi

Výběr hostů do posledního dílu „Máte slovo“ moderátorky Michaeli Jílkové k tématu zahraničních vojenských misí byl pro diváky pestrý a přitažlivý. (Premiéra 8. 11. 2018 na ČT 1).

Zatímco v řadách „odpůrců“ k účasti našich vojáků v zahraničních misích vystoupili např. Hynek Blaško – generálmajor ve výslužbě, Marek Obrtel – lékař, voják v záloze, který vrátil vyznamenání za účast v misích NATO, či poslanec KSČM a místopředseda Výboru pro bezpečnost PSP ČR Zdeněk Ondráček, zastánce zahraničních misí „reprezentovali“ Pavel Růžička – poslanec ANO a válečný veterán, Ladislav Sornas – člen Sdružení válečných veteránů ČR nebo Pavel Štefka – bývalý náčelník GŠ Armády ČR.

Nevím z jakého „tábora“ diskutujících je snadnější získat aktéry do televizního studia, stejně jako nevím, kolik diváků si spojilo jméno Pavla Štefka s dobou, kdy zastával funkci náčelníka generálního štábu, na kterém tehdy vznikaly černé fondy. S krásnou dobou, kdy z takto podvodně získaných více než 17 milionu korun si důstojníci objednávali horská kola, soupravy luxusních per, chromované dýky s vykládanými rukojeti, lyže, alkohol či dovolené a armádní špičky se těšily z obdarovaných hudebních nástrojů, plyšových medvědů nebo pastelek. Jak řekla soudkyně v odůvodnění rozsudku, „byl to systém, o kterém všichni věděli, a všem vyhovoval“. Úsměvnou epizodou se jeví i skutečnost, že generál Štefka pobíral příspěvek na bydlení ještě tři měsíce poté, kdy opustil generální štáb, i když neoprávněně získanou částku několik měsíců po odchodu z armády nakonec vrátil.

Korupce v armádním prostředí byla nakonec důvodem, proč vláda doporučila tehdejšímu prezidentu republiky Václavu Klausovi, aby již schváleného Štefku z diplomatické mise – velvyslance v Uzbekistánu odvolal. Sluší se říci, že armáda řešila za dobu existence samostatného českého státu daleko závažnější a finančně řádově vyšší korupční záležitosti, do kterých byl „zatažen“ nejeden armádní či politický činitel. Pandury, causa letadel CASA, padáky, zakázky na střežení muničních skladů jsou střípky pomyslného vrcholu.

O tom, že účel světí prostředky, platí i pro publicistické zpravodajství veřejnoprávní televize. Diváci se o tom přesvědčují každý den. Přesto se domnívám, že přizvaní diskutující hosté do takto sledovaných pořadů, ke kterým pořad Máte slovo patří, by měli být pro diváky více důvěryhodní a nespojováni s žádnými korupčními a jinými aférami.

     Miroslav Kavij

Ve hře „na mrtvého brouka“ se zase hraje o prachy

Poslanci po několika letech opět předvádějí na jevišti poslanecké sněmovny osvědčenou hru na „mrtvého brouka“. V případě jejího „vítězství“ bude představovat „skokový“ nárůst poslaneckých platů až o 20 procent. V případě „prohry“ bude měsíční navýšení o pár tisícovek menší.

Nechci polemizovat o výši platu poslanců v restaurovaném kapitalismu. Koneckonců výše platů poslanců za báječné první republiky, ve které občas docházelo k umravňování „neuvědomělých dělníků“ ke kapitalistickému zřízení pomocí střelby, nebyla v porovnání k dalším profesím také zrovna nízká.

Pouze za socialismu poslanci přicházeli o více než zkrátka. Komunističtí poslanci vykonávali svoji funkci bezplatně.

Náhradu ušlého výdělku za dobu výkonu poslanecké funkce jim vyplatila jejich mateřská organizace. Těšit se tak mohli alespoň z „bonusu“ v podobě bezplatného užívání hromadné dopravy, který však povětšině nevyužívali ani nezneužívali.

Tiše snad můžou závidět jen pracující senioři a zaměstnanci, kteří „dosáhnou“ na svoji měsíční almužnu ve výši minimální mzdy. Určitě by si ale tyto dvě uvedené kategorie občanů na podobnou hru typu „mrtvého brouka“ zahrály rádi také!

     Miroslav KAVIJ

 (Poznámka metéra: Při představě, že většina z dvou a půl milionu důchodců nedosahuje ani na jedenáct tisíc korun měsíčně, tak při představě podobné hry by to manželům důchodcům mohlo dohromady „hodit“ až padesát tisíc ročně. To už by se daly opravit možná i zuby nebo šedej zákal a zajít jednou za rok do divadla? U šetrnějších by to možná mohlo stačit i na lázně, které si dnes u nás hojně užívají chudáci cizinci z rozvojových zemí, ale našinec na ně nemá, i když by si je (za vytvořené – celoživotní prací – hodnoty, po většině asi zasloužil?! Co říkáte?)

Bolševická šlechta vrací úder

Od doby, kdy jsem viděl video, kde jakýsi trouba strčil hlavu krokodýlovi do tlamy, aby si mohl udělat selfíčko, a ten mu ji urval, jsem se na adresu lidí bez pudu sebezáchovy (či rozumu, chcete-li) tak nezasmál, jako teď, když sleduji povolební dění ve vedení KSČM. Ultrakomunista Josef Skála vyzval kliku kolem předsedy Vojtěcha Filipa k rezignaci, protože každému musí být po čtyřech prohraných volbách jasné, že tato partaj končí jako parlamentní politická síla. Strana mi už hodně let tak trochu připomíná troubu, co strčil hlavu ještěrovi do tlamy, ale když někdo řekne „Proboha, vytáhni ji!“, jiný křičí: „Nech ji tam!“ Kdyby to byl puberťák, co chce vidět krev, nebo sebevrah, tak to pochopím. Když je to funkcionář KSČM, musím kroutit hlavou.

Politické harakiri, tak by konání vedení KSČM nazvali lidé, co pracují v manažerských pozicích korporací – kam spadám i já. Možná za čas se dokonce naprostá absence pudu sebezáchovy bude na ekonomických školách demonstrovat právě na současném konání lídrů KSČM. Jako příklad, jak 13letým podceňováním kritických ukazatelů (po tu dobu je Vojtěch Filip ve funkci předsedy ÚV) mohl někdo věc totálně dojebat, namísto, aby nepříznivý vývoj zvrátil. Bolševická šlechta (rozuměj lidi etablované na systém a žijící z podpory nekompetentního vedení) ovšem musela přijít s něčím, čím by před sjezdem Skálovy argumenty vyvrátila. Bylo to ale tak naivně ubohé a neprozřetelné, že mi vytryskly slzy.

Pokračovat ve čtení „Bolševická šlechta vrací úder“