Chvála kapitalizmu

Ľavica často robí veľkú chybu, ak iba kritizuje kapitalizmus. Zvýrazňovaním jeho chýb robí, z ľudí donútených žiť v jeho osídlach, poľutovaniahodných hlupákov.
Niežeby neboli… Cítia sa však byť ľavicovým atakom ponížení. Necítia sa byť hlupákmi… Majú „dobré“ dôvody pre preferovanie kapitalizmu.
A propaganda kapitalizmu masívne, toto ich presvedčenie, podporuje. V zásade sa snaží nasadiť každej nekapitalistickej alternatíve (najmä socializmu a predovšetkým komunizmu) psiu hlavu. Všimnite si snahu spojiť ich s gulagmi (hoci tie vymysleli ruskí cári pre revolucionárov!) , hladomormi (cudne mlčia, že v rovnakom čase, ako na Ukrajine hynuli tisíce, milióny hladom skapali v USA – počas hospodárskej krízy hladom umrelo cca 5-6 miliónov Američanov!, nehovoria o írskom a indickom hladomore, pod vznešenou britskou korunou…). Zvýrazňujú tzv. stalinskú brutalitu, ktorá bola, len slabým, odvarom zločinov Mussoliniho a Franca, koloniálnych genocíd organizovaných Anglickom, Belgickom, Francúzskom v 20. storočí. A najmä sa dištancujú od nacistických zverstiev, akoby ich nefinancovali a sami neboli ich pokračovateľmi (chilské štadióny, vietnamské My-lai, iracký Abú-graib… desiatky, stovky iných).

Pokračovat ve čtení „Chvála kapitalizmu“

Som otrasený

Televízie vysielali cez sviatky „nebezpečnú komunistickú propagandu“.

Som otrasený. Včera večer STV odvysielala ťažkú stalinskú propagandu s nejakým bradatým Janom Werichom namiesto toho, aby dali na sviatočný večer nejakú super demokratickú kvalitku s našim milovaným Richardom Stankem.
No chápete?! To tu už v našom láskavom kapitalizme nikto nič negarantuje?

CISÁROV PEKÁR – MARXISTICKÁ PROPAGANDA!
Oni sa v tej RTVS akože už úplne opustili? Oni dávajú Cisárovho pekára?! To akože nemohli pustiť niečo od našich ľúbezných priateľov z Hollywoodu? To si fakt musíme ešte aj Vianoce ničiť budovateľskými filmami z 50.rokov?!
A ten boľševik Werich! Ach! Veď to je horšie než Marx. Ešte aj bradu má! A robí idiotov z vládcov! Vysmieva sa privilégiám! A vytvára dojem, že nejaký roboš môže spravodlivo vládnuť! No chápete – pekár! Žiaden finančník! Žiaden bankár! Žiaden podnikateľ! Ale pekár!

CHLEBA?! A KDE STE NECHALI HAMBURGERY!
Som zdrvený. Naše deti museli počas Vianoc počúvať, ako tam Werich spieva, že všetci na tom budú lepšie, keď všetko všetkým dáme. A vysmieval sa tým, čo nepracujú! Vraj sa čoskoro historicky znemožnia a vládu prevezmú ľudia, lebo majú pravdu.
Keď som videl, ako tam pečú chleba, tancujú a spievajú, normálne mi prišlo zle. Že chleba! Keby aspoň hamburgery, tak nepoviem! Ale chleba?!
Ako to, že toto nemravné, totalitárne dielo ešte naši drahí demokrati nezakázali?! Takáto komunistická agitácia! Vysielaná na Jednotke!

MIER A PRÁCA? NO FUJ!
Akože, nič v zlom, ale toto nie je trestné? Toto v tom filme zaznelo! Citujem:
„A budem společně svět a mír milovat, a budem společně pro ten svět pracovat, když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady.“
    No chápete – mier, práca, spoločenské vlastníctvo. V našej milovanej demokracii. Žiadna sloboda, žiadne podnikanie, žiaden individualizmus! Pcha, že práca a mier! To prekračuje všetky medze.

DOSŤ BOLO WERICHA!
A keď počúvam tie trápne výhovorky, že Werich s Voskovcom napísal tento príbeh ešte v 30. rokoch za prvej Československej republiky – kurník a koho to zaujíma!?
To je úplne jedno! Werich je proste komunista! Stalinista! Marxista! Tu nebude nikto beztrestne šíriť hodnoty práce a mieru! Dosť bolo Wericha!

SLUŠNÉ SLOVENSKO ZA DEMOKRATICKÚ KULTÚRU!
Vyzývam Slušné Slovensko, aby povstalo proti Werichovi. Zaplňme námestia s transparentmi Goléma za mrežami!
Súdruhovia Kalmus a Lorenz nám predvedú, čo je to skutočné demokratické umenie! Vyzlečú sa donaha a budú predstierať milostné scény so sochou Václava Havla!
Alebo oblejú farbou nejaký pamätník! Ó, áno, to bude ono! U-m-e-n-i-e! Stokrát lepšie než nejaký Werich.

MATĚJ A KATEŘINA! OBSCÉNNE!
Pavián Stanke bude viesť ulicu ako symbol pravého nefalšovaného herectva! Aký Matěj a Katěřina?! To je nechutný komunizmus! Richard a Štěpán! To je tá správna sloboda a demokracia! To je ono!
Budeme trepotať americkými vlajočkami! Spálime československý archív! Zničíme všetky komunistické filmy! Dosť bolo pekára! Dosť bolo Goléma! Nech žije sloboda, nech žijú hamburgery!
Ale vážne, priatelia. Toto všetko je samozrejme irónia. Na Cisárovho pekára sa teším každé Vianoce a ešte pár dní si budem pospevovať „a budem společně svět a mír milovat“… Snáď ma nezavrú…

    Ľuboš Blaha, poslanec SR

„www.youtube.com/watch?v=4MK_vNkiPRk“

Stahování amerických vojsk – počátek krize NATO?

     Stažení amerických sil čítající 2 600 vojáků ze Sýrie do sto dnů. Snížení počtu amerických vojáků z Afghánistánu ze současných 14 na 7 tisíc, z válečného konfliktu, v kterém USA za 17 let svého působení „proinvestovaly“ přes 900 miliard dolarů a smrt zde našlo více než 2 400 jejich vojáků.
Dvě překvapivá oznámení, pro někoho stále ještě nejmocnějšího prezidenta planety, Donalda Trumpa přináší i první negativní reakci. Tou je rezignace amerického ministra obrany Jamese Mattise na svoji funkci.
Zatímco je normální, že děti věří na Ježíška je komické kolik dospělých je stále přesvědčených, že USA bojují ve světě za svobodu a demokracii!
O tom, v jakém stavu se americká armáda nachází, je zřejmé nejen ze slov jejího válečného veterána Vincenta Emanuela. Podle něj, je armáda institucí smrti a destrukce, ve které 17. až 19. leté děti po absolvování vojenského výcviku jsou připraveni zabíjet. Stávají se kolečkem v gigantické mašinerii, a pro ty co mají bohatství a moc jsou jen dalším číslem. Pro generály pouhé tělo.
Na pravé důvody uvedených rozhodnutí si budeme muset nějakou dobu počkat. Jedním z nich může být „výše“ schváleného ročního rozpočtu USA na zbrojení v částce 716 miliard dolarů, který by postačil na to, aby veřejné vysoké školy a univerzity v USA byly zdarma pro všechny. Pro „americké jestřáby“ ale nepostačující k zabezpečení svých asi 800 vojenských základen a více než 150 tisíc vojáků působících po celém světě.
Pro světové mírové hnutí je Trumpovo rozhodnutí tím nejlepším vánočním dárkem. A pro naše nejen zarputilé vyznavače a příznivce NATO podnětem k diskusi o přehodnocení setrvání České republiky v tomto agresivním vojenském paktu.

    Miroslav Kavij

K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí

Sborník vystoupení na 44. pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí

Praha, 3. listopadu 2018

Co dál?

Viktor Pázler

Dnešní konference se koná na téma „ K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí“ Podle našeho názoru umožňuje prodiskutovat a zaujmout stanoviska k nanejvýš aktuálním otázkám a výzvám, s kterými se nejen u nás, ale v celém mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí nyní potýkáme.

Naše hnutí, ale i celá levice neprožívá v současnosti příliš dobré období, naše strana to nyní opakovaně zažila na své kůži velice špatným volebním výsledkem v komunálních volbách a volbách do Senátu. Proto cítíme potřebu se společně poradit co dál dělat v našem komunistickém hnutí. Říci si, jak a čím zdůvodnit platnost našeho cíle očima dnešního stadia vývoje kapitalismu. Posoudit, která jsou to dnes ta klíčová témata marxistické teorie a co jim dlužíme nejvíce. Nakolik máme opravdu ucelenou strategii doma i v mezinárodním hnutí a v čem tkví hlavní kritéria naší taktiky a nakolik se je daří uplatňovat nyní i do budoucna

Věřím, že účastníci této konference, jak naši zahraniční přátelé, tak naši soudruzi, soudružky a přátelé přispěji svými vystoupeními k hledání cest z krize, ve které se nyní nacházíme. Věřím, že diskuse bude podnětná, kritika a sebekritika soudružská a bude se týkat věcné podstaty problémů a nikoliv jen osob, zvláště těch, kteří nejsou dnes přítomni.

Tímto považuji naši konferenci za zahájenou.

ÚVODNÍ REFERÁT

K programu a politice, s nimiž spojí naděje většina

Josef Skála

Scházíme se už po čtyřiačtyřicáté. Na růžích ustláno nemáme. Už roky tu nastolujeme otázky, znějící leckomu nepříjemně. Stíhá je nepřízeň i prohibice. A nás, kdo je klademe – nadávky do senilních mozků, jimž prý ujel vlak.

Je to hloupá demagogie. To jí právě ujíždí vlak. Jarmark, vábící na sladké iluze, zavřel krám už s finanční a ekonomickou krizí. Teď jsou to „protestní hlasy“ – a ne ty, co natěšeně souhlasí – kdo vyhrává už i volby. To, čím se liší třetí od prvého čtení parlamentního lejstra, nebylo pupkem světa ani doposud. Tím méně jím bude v etapě, která už začala. Do centra politiky posouvá vůli po hluboké změně – a tedy i otázku skutečných alternativ. Ze šance, kterou to nabízí, však profitují politické novotvary. Za to důvěra v naši politiku je nejslabší od roku 1921. Ztrácíme u všech generací – včetně té, co bývala naší oporou.

Příčinou není „stalinismus“ – ani jiný bubák, na něž to svádí politická bezradnost. Parketou komunistické strany je radikální opozice. Punc radikální síly však ztrácíme už roky. A teď už nás jen málokdo vnímá i jako opozici. To ovšem přitáhne jenom ty, kdo si té změny ještě nestačili všimnout. To proto ta kaskáda volebních debaklů – a riziko, že přijdeme i o parlamentní status.

Pokračovat ve čtení „K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí“

Dezinformace a vyváženost

Macronovu Francii, potýkající se více než měsíc s vlnou sociálních nepokojů, klidné vánoční období nečeká. Hnutí žlutých vest ani přes slíbené ústupky prezidenta ve svých protestech nepolevuje.

Zatímco u nás neziskové organizace napojené na Sorosovy fondy lákají na demonstrace proti prezidentu Zemanovi a premiéru Babišovi občany „finančně přitažlivým všimným“ v částce 2 500 Kč a čeští kolaborantští europoslanci z řad pravice přicházející si ročně v této instituci na miliony korun neváhají jakýmkoliv způsobem za podpory veřejnoprávní televize a Evropského parlamentu destabilizovat činnost vlády a hlavy státu, tak francouzská televizní stanice sahá k dezinformacím, proti kterým jsou naši občané každodenně varováni. Jedním z příkladů je kolující fotografie pořízená fotografem nejstarší mezinárodní zpravodajské agentury AFP, na níž je možné číst „Macron dégage“, ale ve vysílání francouzské televizní stanice France3 je na stejné fotografii znak s pouhým nápisem „Macron“.

Na rozdíl od každodenních obsáhlých komentářů a široké publicistiky ohledně konfliktu mezi Ruskou federací a fašistickou Ukrajinou, podobné hodnocení současné vyostřené situace ve Francii našim občanům od České televize, které platí měsíční daň ve formě koncesionářských poplatků, chybí. Její „suplování“ tak musí „zabezpečovat“ soukromá nezávislá média. Za všechny uvádím Raptor-TV, která pravidelně sdílí v přímém přenosu na sociálních sítích sobotní francouzské nepokoje, a to i díky finanční podpoře našich občanů tomuto „médiu“.

Zda se Macron v následujících dnech bude z prezidentského paláce skutečně pakovat, uvolní cestu pro předčasné volby či zmizí z očí téměř 80 % voličů, kteří nemají prezidenta v současnosti v oblibě, ukáže následující vývoj na tamní scéně.

Vzkaz pro naše občany na pozadí nepokojů hnutí Žlutých vest je prostý. Nenechme se ovlivňovat českým mainstreamem, výroční zprávou BIS či neziskovkami finančně podporovanými ze Západu s varováním o narůstajícím a škodlivém vlivu proruských médií a dezinformací. Naopak, tato jsou protiváhou současnému probruselskému a prozápadnímu jednostrannému zpravodajství a napomáhají nám vytvářet si objektivnější pohled na současné světové a domácí události!

    Miroslav Kavij

Výročí Stalina

1. prosince 2018 se v Moskvě konalo tradiční pokládání květin k hrobu Josifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina u Kremelské zdi, na počest výročí jeho narození. Bylo položeno 13 500 rudých karafiátů od vděčných potomků. Počtem květů to byla rekordní akce za celou dobu.

Uskutečnil se sjezd Komunistického svazu mládeže

V neděli 16. prosince se v sídle Ústředního výboru KSČM v Praze uskutečnil 13. sjezd Komunistického svazu mládeže (KSM). Po dvou letech se tak konalo zasedání nejvyššího orgánu komunistické mládeže, na kterém mladí komunisté zhodnotili svou dosavadní práci a její budoucí rozvoj v úsilí o dosažení socialismu a komunismu.

Mezi hlavní úkoly organizace mladých komunistů bude i v následujícím období patřit zápas proti imperialismu a válce. V dokumentu, který byl k této otázce na sjezdu komunistické mládeže přijat, se mimo jiné konstatuje: „Epocha imperialismu a její rozpory hrozí lidstvu vyhlazením. Soupeření imperialistických center, které jsou zároveň jadernými mocnostmi, může vyvrcholit až zánikem života na zemi. Vládnoucí třídy, v zájmu upevnění nadvlády monopolů mobilizují armády členských zemí imperialistických institucí NATO a Evropské unie. Pro svůj zisk jsou schopny vyvolat další světovou válku, stejně tak, jako vyvolaly dvě předešlé, které decimovaly miliony životů ve 20. století. V zájmu konkurenčního boje imperialistických center budou krvácet miliony alespoň do té doby, než vše utichne a vše pokryje radioaktivní spad. To je reálný scénář, který nám připravují imperialisté, pokud se jim všechny mírumilovné síly nepostaví na odpor.“

Svou práci chtějí mladí komunisté orientovat také na konfrontaci se stoupající vlnou antikomunismu v České republice i v zahraničí. Na svém sjezdu vedle jiného proto také deklarovali: „Antikomunismus Evropské unie sílí, jak můžeme sledovat nejen na rostoucích šikanách, kterým čelí komunisté u nás či na Slovensku, ale především na explicitně antikomunistické politice některých členských států. Vyjadřujeme především solidaritu soudruhům z Komunistické strany Polska, kteří čelí nekonečným, vyčerpávajícím soudním sporům a stále reakčnějšímu politickému prostředí, kde je na vzestupu jak nacionalismus, tak vliv katolické církve. Dále vyjadřujeme nemenší solidaritu soudruhům na Ukrajině, kteří trpí pod vládou majdanovské junty podporované Evropskou unií i NATO.“

Řada bratrských organizací mládeže zaslala svůj pozdrav 13. sjezdu KSM. Pozdravila ho také řada hostů z partnerských organizací, mimo jiné 1. místopředseda KSČM Petr Šimůnek, který zde promluvil také jako historicky první předseda Komunistického svazu mládeže po jeho obnovení v roce 1990. Svůj pozdrav zaslal také veterán českého a československého mládežnického hnutí historik František Kovanda, čestný člen KSM, který nedávno oslavil své devadesátileté jubileum. Na Sjezd zavítali zástupci vedení Komunistické strany Československa, Levé perspektivy, Českého mírového hnutí a předsedkyně Krajského výboru KSČM Praha Marta Semelová.

V neposlední řadě 13. sjezd KSM projednal také personální otázky, zvolil nové vedení komunistické mládeže – Ústřední radu KSM, její předsednictvo, složení Redakční rady časopisu Mladá pravda a schválil následující dokumenty – Prohlášení k studentům a mládeži; Prohlášení k současné světové politické situaci; Na obranu Ernesta Che Guevary a Všichni na obranu míru!

Stalinovy úžasné předpovědi

     Stalin neodešel do minulosti, ale rozprostřel se v budoucnosti…

Překvapivě přesné předpovědi zanechal potomkům J. V. Stalin a některé z nich se již vyplnily. Prorocká slova Stalina týkající se Ruska – SSSR, ruského lidu a Východu (citováno podle článku R. Kosolapova „Co vlastně znamená Stalin?“ – Noviny „PRAVDA“ ze dne 4. července 1998).

Právě v předvečer války s Finskem pozval Stalin k sobě do úřadu slavnou revolucionářku Alexandru Kollontajovou. Rozhovor byl velmi důvěrným a u A. M. Kollontajové zapůsobil zcela mimořádně.

Sama vzpomíná: „Když jsem vyšla z Kremlu, nešla jsem, nýbrž doslova běžela. Stále jsem si opakovala vůdcova slova, abych nezapomněla, co mi Stalin říkal. Jakmile jsem se dostala domů, usedla jsem a začala psát. Byla už hluboká noc a já si uvědomila, že věty Josifa Vissarionoviče ve mně zanechaly opravdu nesmazatelný dojem! A já se počala na svět kolem sebe dívat zcela jiným způsobem.“

K tomuto rozhovoru jsem se mnohokrát, skutečně mnohokrát v letech války a po ní znovu vracela. Znovu jsem o smyslu rozhovoru se Stalinem přemýšlela a vždy v něm našla něco nového… A ještě dnes, stejně jako tehdy ve skutečnosti, vidím Stalinovu kancelář v Kremlu, dlouhý stůl a Stalin stojíc u něj říká:

     Buď odvážná. Nastávají těžké časy. Musíme je všichni překonat… Společně je přemoci dokážeme. Musíme to zvládnout a my to určitě zvládneme! Přeji ti pevné zdraví a mnoho sil do přicházejících bojů!

Pokračovat ve čtení „Stalinovy úžasné předpovědi“

Manifest

MANIFEST (návrh pracovní verze)

Lidská existence na Zemi je velmi křehká a zranitelná!

Marxův a Engelsův Manifest komunistické strany v únoru 1848 začínal slovy: Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu.

Dnes celým světem obchází strašidlo – strašidlo kapitalismu. Kapitalismus pro svůj život potřebuje korupci. Pro svůj život potřebuje neparazitičtější lidskou činnost, militarismus, zbrojení a válečné působení na celém světě. Tedy činnosti, které vyčerpávají přírodní a energetické zdroje a lidskou práci a přinášejí za to lidstvu ničení jím vytvořených hodnot, lidských bytostí a přírodního prostředí na celé planetě. To ohrožuje přežití lidstva na Zemi.

Komunismus ještě nikde nebyl, i když jeho idea některé strašila již v době Marxe a Engelse a rodila se ještě před nimi. Komunismus by byl pravým opakem kapitalismu. Znamenal by svět bez válek, lidského utrpení a neustálého ničení lidmi vytvořených hodnot a životního prostředí. Znamenal by konec „bezúčelné práce“ a skutečnou všestrannou a promyšlenou péči o životní prostředí.

Čteme-li Komunistický manifest, jsme překvapeni obrazem světa podobnému našemu, kdy technologie hrozí rozbít dosud existující společenské vztahy. Revolucionizující nástroje výroby proměňují vztahy ve společnosti a přináší neustálou destabilizaci sociálních podmínek. Vznikla nesnesitelná nerovnost chtivostí po penězích a únos parlamentní demokracie bankéři a miliardáři. Otroci práce za mzdu nebudou mít existenci, v níž by mohli přežít.

Lidé probuďte se! Planetu Zemi je třeba zachovat pro příští generace. Aby to bylo možné, musíme se snažit změnit mnohé lidské vlastnosti – bezuzdnou spotřebu, pýchu, domýšlivost, aroganci. Ale také lenost, závist, podvod a lež. Zisk, který je jen rentou pro několik parazitů a neslouží obecnému blahu.

Společnost bude asi vždycky názorově rozdělená, ale spravedlivé řešení je možné jen všeobecným kompromisem. Je nutné nově formulovat lidskou svobodu a řešit duchovní prázdnotu současné doby.

Vezměte naši budoucnost do svých rukou. Marxismus je návodem ke způsobu myšlení. Marxismus patří k myšlenkové výbavě lidí, kteří seriózně uvažují o stavu a perspektivách lidské společnosti. Postavme se proti duchovnímu ustrnutí, které přinesla radost z obnovy kapitalismu.

L. Urban – listopad 2018

Provolání

Vážené soudružky a soudruzi, signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné! Nesmíme je trvale odmítat vzít na vědomí!

Krajské, poslanecké, senátní i obecní volby byly vyloženým propadákem a v hodnocení politologů byly označeny jako VOLEBNÍ DEBAKL.

Víme, že na výsledcích všech voleb se podílí:

a) silně celkový obraz strany

b) osobnosti, hlavně charisma lídra a jeho nasazení ve volební kampani

c) dlouhodobá příprava a popularizace osobností

d) obrat k mladým členům a sympatizantům strany

e) spolupráce se sympatizanty, pracujícími i levicovou inteligencí

f) stručný a jasný volební program

g) pravidelné hodnocení plnění volebního programu mezi volbami

h) základní trvalý dlouhodobý program – manifest

Pokud je obraz strany mdlý, matný nepřitažlivý, lídr nikomu nic moc neříká a program rozvláčný a opatrný nemůžeme čekat dobré volební výsledky.

Proto nesmíme být ustrašení, ale obraťme se na ZO KSČM, raďme se s nimi i se sympatizanty. Pomáhejme si vzájemně a lépe působme na další občany.

K tomu vyzýváme členy strany, ZO KSČM, OV KSČM a celou naši stranu. Je nutná neustálá komunikace a získávání vzájemné důvěry.

Okresní výbor Komunistické strany Čech a Moravy Domažlice

Společné prohlášení vlasteneckých organizací

My, nástupnické organizace vzešlé z původního lůna Českého svazu protifašistických bojovníků, jehož posláním byl od samého konce druhé světové války boj proti veškerým novodobým projevům nacismu, nemůžeme a nesmíme mlčet k nejnovějšímu dění na Ukrajině.

Ve čtvrtek 6. prosince 2018 totiž ukrajinský parlament, Vrchní rada, uzákonil právní rovnost bývalých bojovníků kolaborantské Ukrajinské povstalecké armády s veterány Velké vlastenecké války. Důležitost zákona při projednávání obhajoval přímo syn velitele UPA z let 1943 až 1950 Romana Šucheviče. Toho velitele, za jehož éry docházelo k největším zvěrstvům těchto bojůvek, které na západní Ukrajině vraždily vojáky Rudě armády i polské civilisty, smrt rozsévaly také na území Československa v létě 1947. Na svědomí měly tehdy životy našich vojáků a příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

Nejen veteráni Velké vlastenecké války na samotné Ukrajině, ale také čeští pamětníci protifašistického odboje i následného boje proti banderovským hordám považují tento zákon současného ukrajinského režimu za plivnutí do tváře. Vládci v Kyjevě tímto zcela odkryli svou pravou tvář podporovatelů neonacistických tendencí, majících skvělé podhoubí tam, kde existuje zaslepená militantní rusofobie, tedy na Ukrajině a v Pobaltí.

Tyto tendence považujeme za nesmírně alarmující a závažné pro další mírový vývoj na evropském kontinentě. Provokace tohoto typu nelze přehlížet. Jde o další pokus o falšování relativně nedávné historie v zájmu boje jednoho politického dobrodruha a party oligarchů o mocenské přežití v čele těžce zkoušené Ukrajiny.

Důrazně se také ohrazujeme proti perzekucím, kterým jsou ze strany ukrajinské tajné služby SBU vystaveny tamější veteránské organizace. Ty se už po určitou dobu fakticky nacházejí v režimu stanného práva. Jako údajní agenti Kremlu jsou SBU vyšetřováni a předvoláváni k výslechům. Chovat se takto k hrdinům, kteří pomohli osvobodit svou vlast od hitlerovských okupantů, je hanebné.

Prohlašujeme tímto společně, že naše organizace se nadále hlásí k pokrokovým tradicím protifašistického odboje v době druhé světové války a potírání veškerých projevů neonacismu, kterých v současné Evropě přibývá. Budeme nadále aktivně působit především na mladou generaci, aby pochopila historii našeho národa a ctila ty, kteří za jeho svobodu položili své životy.

Vlastenecké sdružení antifašistů České republiky, z.s.

Krvavá služba George H. W. Bushe nakonec selhala

 

Úmrtí bývalého prezidenta USA George Bushe st. je v běžných sdělovacích prostředcích poznamenané nekonečnými smutečními obřady. Jeho “zásadové opravdovosti, odzbrojující vtipnosti a neochvějné oddanosti víře, rodině a zemi” vzdala hold ne menší autorita v otázce způsobů a morálky než Donald Trump.

Podlézavost, úslužnost a podřízenost; pochlebování moci je znakem buržoazního tisku, ale – když narazíme na vykonané zlo – nejsme vázaní úmluvou, abychom nemluvili zle o smrti. Nezapomínejme, že Bush starší byl ředitelem CIA.

Demonstroval věrnost vznešeným ideálům služby veřejnosti, když podkopával kongresová omezování CIA a Pentagonu, jež financovaly armádu proti sandinovské vládě v Nikaragui.

To bylo schéma k zajištění, aby byli propuštěni američtí rukojmí zadržovaní v Íránu, jež znamenalo, že Izrael tajně dodával zbraně do Íránu, s USA doplňujícími izraelský arzenál. Výnosy z této operace měly financovat kontrarevolucionáře v Nikaragui.

Trik tajného státu v této utajované operaci byl příliš dokonce i pro americký Kongres. Čtrnáct oficiálních činovníků bylo obžalováno, 11 odsouzeno, a všem udělil milost nástupce Ronalda Reagana, George Bush.

Bush byl ředitelem CIA velmi krátce, v létech 1976 a 1977. Byl pevným párem rukou vládnoucí garnitury USA, když po aféře Watergate vznesl jakýsi pořádek do organizace, jež se zmítala ve vytrvalé řadě skandálů, jež zahrnovaly plány atentátů, nezákonnou domácí špionáž, experimentování s drogami a řetěz oznamování korupcí mezi zasvěcenými.

Jeho základní příběh – aristokrat z vyšších tříd v Nové Anglii, proslulá služba během války, v Yale vzdělaný člen představenstva ropného průmyslu a kariérní pověřenec pro Čínu a za Richarda Nixona velvyslanec v OSN – jej pevně usadil v mocenských kruzích. Coby klíčový aparátčík Republikánské strany to byl právě on, kdo dal ránu z milosti, jež vedla k Nixonově rezignaci.

Právě během jeho sledování CIA svrhla pokrokovou jamajskou vládu Michaela Manleyho, tutlala washingtonský atentát na bývalého chilského velvyslance v USA a vydala, ve spojenectví s Izraelem a apartheidní Jižní Afrikou, nejvyšší částku z 25 milionů dolarů na podporu svržení vlády MPLA v Angole.

Tenhle katalog zločinů, jsou ale vedlejší operace pro bezpečnost USA. Zásadním úkolem po většinu minulého století bylo čelit vlivu světového socialismu, a to znamenalo dát mat Sovětskému svazu.

Správcovství Bushe staršího vidělo, jak právě tohle narostlo do nebezpečných rozměrů. Zatímco ostřílení zpravodajští odborníci sledovali, jak Sověti touží především po míru a bezpečí a usilují jen o vojenskou paritu, Bush dával přednost jestřábím tendencím, jež zveličovaly vojenskou kapacitu SSSR, což vedlo ke zvýšení vojenských výdajů ve prospěch zbrojení a získávání vesmírného prostoru.

Když Sadám Husajn vydal lstivou zprávu, že USA souhlasí s obnovou Kuvajtu a jeho ropných zařízení, Bush spustil drtivou vojenskou ofenzívu, ale nechal iráckého diktátora, americké aktivum ve strategii k izolaci Íránu, u moci.

Znovu demonstroval svou nespolehlivost coby partner, když USA přepadly svůj klientský stát, Panamu, poté, co zbloudil její narko-prezident Manuel Noriega.

Harold Pinter ve svém projevu při získání Nobelovy ceny v roce 2005 řekl: „Spojené státy teď zcela otevřeně vykládají karty na stůl. Tohle je ten případ. Jejich oficiálně deklarovaná politika je teď definovaná jako »nadvláda v plném spektru«.“

Celoživotní služba imperialismu byla promarněná. Následkem Bushovy strategie je neudržitelná dluhová krize USA, když se stává zřejmým, že existenční hrozba kapitalismu vychází z vlastních kapitalistických rozporů a z všelidového odporu, těmito rozpory zplozeného.

The Morning Star, redakční sloupek (překlad Vladimír Sedláček)

Brexit – větší pravomoci Skotska a Walesu

Komunisté ve Skotsku a Walesu dnes prohlásili, že brexit donese Británii blíž k federálnímu uspořádání s více pravomocemi pro její základní národy.

„Skotští a waleští komunisté dlouhodobě podporují možnost federální Británie. Jsme přesvědčeni, že to je jediné ústavní uspořádání, jež dá našim pracujícím a národům našich zemí možnost kontrolovat a rozvíjet svou ekonomiku při zachování jednoty dělnického hnutí a přerozdělování bohatství, vlastněného především kapitalistickou třídou,“ deklarovaly ve společném prohlášení Skotský výbor Komunistické strany (KS Británie; pozn. překl.) a Waleská komunistická strana.

Prohlášení, jež podepsali tajemník Skotského výboru Tommy Morrison a tajemník Waleské komunistické strany Trevor Jones, říká, že brexit „znamená významný přesun pravomocí z Evropské komise a dalších byrokratických institucí EU na volené zákonodárné sbory a vlády v Edinburghu a Cardiffu.

„Jakožto výsledek brexitu budou rozhodovací pravomoci v 64 oblastech politiky převedeno z EU a z Bruselu do Skotského parlamentu a do waleského národního shromáždění. Především skotský i waleský zákonodárný sbor získá další pravomoci ke státní pomoci průmyslu, zaopatřením ve veřejném sektoru, drážním koncesím, legislativě o rovnoprávnosti, zemědělství, lesnictví, využívání půdy, zachycování a ukládání uhlíku, ekologickým a energetickým normám, plánovacím souhlasům, pobřežním povolením ohledně uhlovodíků, radioaktivním zásilkám, péči o zvířata, potravinovým normám a ochraně zdraví a bezpečí veřejnosti. Vyšší míra přesunu přinese Skotsku nové pravomoci ve 43 dalších oblastech, jako je obnovitelná energie, železniční odbytiště a provozní licence, sociální zabezpečení a trestní spravedlnost včetně sexuálního zneužívání dětí a pašování lidí.

Ve všech těchto oblastech jsou veškeré šance, že skotští a waleští zákonodárci budou rozvíjet politiku, jež jedině zlepší nízké standardy, stanovené v Bruselu a Westminsteru. O to je překvapivější, že SNP (Skotská národní strana) a Plaid Cymru (Waleská strana) jsou pravděpodobně spokojeny s pravomocemi, jaké jim zůstaly pod nevolenou Komisí a dalšími institucemi EU.

I kdyby tyto strany dosáhly cíle a Skotsko a Wales se staly samostatnými státy uvnitř EU, vyhlídky, že tyto pravomoci na tyto dvě země přejdou, jsou nulové. Dosáhly by ale toho, že by se odtrhly od svého zdaleka největšího obchodního partnera, neunijní Anglie.“

     The Morning Star, 5. 12. 2018 (překlad Vladimír Sedláček)

65 let od smrti Stalina

Rusko si připomíná 65 let od smrti Josifa Stalina – Marek Kyncl

„Téma Stalina je v Rusku velmi živé. Podle různých průzkumů veřejného mínění jej považuje za nejvýznamnější ruskou osobnost všech dob okolo 50 procent Rusů. Nehledě na to, že od smrti Stalina uplynulo již 65 let, kolem historického odkazu této osobnosti chodí oficiální místa po špičkách. Příčina je prostá. Stalina nenávidí jak potomci komunistických internacionalistů, tak i liberálové. V ruských elitách je proto jen málo těch, kteří jsou ochotni se na Stalina a jeho epochu dívat pozitivně,“ rozpovídal se ohledně výročí Marek Kyncl, který v Rusku od roku 2007 žije.

V pondělí uplynulo 65 od smrti Stalina. Mluví se o tom, že v Rusku jsou postupně otevírány archivy. Lze v nich o Stalinovi něco zajímavého objevit?

Téma Stalina je v Rusku velmi živé. Podle různých průzkumů veřejného mínění jej považuje za nejvýznamnější ruskou osobnost všech dob okolo 50 procent Rusů. Nehledě na to, že od smrti Stalina uplynulo již 65 let, kolem historického odkazu této osobnosti chodí oficiální místa po špičkách. Příčina je prostá. Stalina nenávidí jak potomci komunistických internacionalistů, tak i liberálové. V ruských elitách je proto jen málo těch, kteří jsou ochotni se na Stalina a jeho epochu dívat pozitivně. Hlad po informacích ze strany veřejnosti je obrovský a málokoho již dnes uspokojuje rétorika Nikity Chruščova z 20. sjezdu KSSS o kultu osobnosti a nesčíslných zločinech. Svědectví, která vydávají archivy o stalinské epoše, totiž boří mnohé mýty, na jejichž zachování měli zájem především sami komunisté.

Chruščovovská rétorika vytvořila mýtus Stalina jako univerzálního zločince, který se nezabýval ničím jiným než represemi počestných sovětských občanů, zejména komunistů. Počty stalinských obětí byly nafukovány do absurdních čísel desítek milionů. Za oběť stalinismu se považoval každý, kdo v letech 1918–1953 z jakýchkoliv důvodů umřel. Realita je odlišná. Od roku 1917 do roku 1922 probíhala v Rusku občanská válka, která si vyžádala ohromné množství životů. Jednalo se o přímé popravy, většinou bez soudů, následky ekonomického rozvratu, hladomoru atp. Co se týče poprav, připomeňme si dvě události – potlačení povstání námořníků v Kronštatu a potlačení zemědělského povstání v Tambovské gubernii. Kronštat byl utopen v krvi pomocí kulek, v Tambovské gubernii nasadila Rudá armáda proti vlastním obyvatelům plyn. Politicky odpovědný za tato a další zvěrstva byl Lev Trockij a jeho mocenská klika, vojenskou odpovědnost nesl Michail Tuchačevskij. Na vesnici byl v důsledku válečného komunismu a občanské války hladomor, města nežila o moc lépe. Revolucionáři v čele s Leninem a Trockým vyhlazovali nejen inteligenci, ale bořili kostely, zabíjeli církevní hodnostáře a mnichy. Stalin v té době zastával v podstatě okrajovou funkci generálního sekretáře, staral se o běžný chod strany. Po smrti Lenina probíhal mocenský boj mezi Trockým a dvojicí Kameněv – Zinovjev, ke které se přidal Stalin. O samostatné vládě Stalina je možné mluvit, až počínaje rokem 1926. I tehdy ovšem v SSSR existovala silná trockistická opozice, která moc Stalina eliminovala. Trockij byl vyhoštěn ze SSSR až v roce 1929. Leninisté a trockisté byli revoluční intelektuálové, vychovaní kavárnami a večírky v Petrohradu, Ženevě, Paříži a Vídni. Lenin, Trockij, Radek, Zinovjev a další revolucionáři chápali Rusko jako pouhý nástroj pro uskutečnění svých ambicí celosvětové revoluce. Rusko se v důsledku občanské války nejprve téměř zhroutilo a ztratilo ekonomicky nejvýznamnější části svého území. Poté komunističtí internacionalisté organizovali tzv. novou ekonomickou politiku, v jejímž důsledku se Sovětský svaz začal dostávat do pozice agrární země a „benzínové pumpy“. Veškeré vyspělé technologie byly dováženy ze Západu za zlato, na těžbu nerostných surovin a lukrativní průmyslová odvětví dostávaly koncese zahraniční společnosti. Obranyschopnost Ruska byla nulová. Tato situace není bez analogie s 90. lety, kdy vládl Boris Jelcin a jeho intelektuálové. I tehdy Rusko téměř zaniklo. Analogii se rovněž nelze ubránit při pohledu na dnešní zmrtvýchvstání Ruska pod vládou Putina a tím, co následovalo poté, co se moci chopil Stalin. Stalin byl člověk, kterého bychom dnes mohli charakterizovat jako konzervativního nacionalistu. První, co Stalin udělal, bylo zrušení NEP. V roce 1929, kdy byla přijata koncepce pětiletého plánování. Za pouhých pět let byly v SSSR vybudovány těžký průmysl, automobilový průmysl, metalurgie a chemický průmysl.

Byla provedena kolektivizace zemědělství, což mělo za následek stabilizaci zemědělského zásobování. Připomeňme si, že analogický proces proběhl, byť jinými metodami, i v Spojených státech, o čemž si můžeme přečíst v románu Johna Steinbecka „Hrozny hněvu“.

V důsledku industrializace byly položeny základy budoucího rozvoje a již od roku 1934 začala raketově růst životní úroveň.

V té době byl rovněž uvolněn vztah státu k pravoslavné církvi a v roce 1936 z rukou Stalina vyšel návrh nové sovětské ústavy, který zaručoval všeobecné volební právo, jež do té doby neexistovalo a vycházelo z koncepce revoluční diktatury proletariátu (tři hlasy dělníci, jeden hlas rolníci, ostatní hlasovací právo neměli).

Příčinou nadcházejícího teroru bylo, že se stranické elity natolik zalekly všeobecného volebního práva, že organizovaly rozsáhlé čistky, které se v té době nazývaly „ježovskými“ podle národního komisaře Nikolaje Ježova, který je vedl. Vztah Stalina k těmto čistkám není dodnes vyjasněn. Jisté je, že jim nebránil a snažil se je využít k upevnění své moci. Čistky však byly masovou akcí „zdola“. Nepřátele národa udával každý, kdo na to měl žaludek. Revoluční gardy bolševiků první generace chtěly s jejich pomocí zachovat svoji moc. Stalinovi se však podařilo běsnící bestii obrátit ve svůj prospěch. Výsledkem byl proces s maršálem Tuchačevským, kterým Stalin zdecimoval své nepřátele a v závěrečné etapě rozstřílel právě ty katy, kteří byli za ježovský teror zodpovědní.

Jedním z nejhorlivějších byl i jakýsi Chruščov, jež byl však natolik zdatným rektálním alpinistou, že se na něj v rámci odvetné vlny zapomnělo, což později přineslo neblahé důsledky. Čistky 30. let byly tedy tečkou za říjnovou revolucí a občanskou válkou. Počet odsouzených je okolo 750 000 popravených a 3 až 4 miliony uvězněných, přičemž v těchto číslech jsou obsaženy odsouzení od roku 1921 do roku 1953. (Je třeba podotknout, že obětí v období revolučního teroru 1921–1924 bylo mnohem více, popravy však probíhaly bez soudu a statistiky se nevedly.) Politickým výsledkem byla eliminace trockistů a kádrová obměna v politickém a ekonomickém vedení. Na vedoucí posty se dostali lidé nesvázaní s první porevoluční bolševickou generací (takzvaní stalinští vyzdviženci), nemálo bylo i předrevolučních odborníků. Symbolické je, že do sovětských rodin se vrátila jolka (novoroční stromeček), děda Mráz a Sněhurka, tradiční symboly ruských novoročních oslav, které byly bolševiky potlačeny. Alexandr Solženicyn byl v té době ještě přesvědčeným komsomolcem. Mezi Stalinovy největší obdivovatele té doby patřili spisovatelé Michail Bulgakov, Roman Rolland, Lion Feuchtwanger a Herbert Wells. Stalinské období se vyznačovalo ukončením trockistického revolučního fanatismu, úspěšným vyvedením SSSR z mezinárodní izolace. SSSR se stal jedním ze zakladatelů Ligy národů. V reakci na nástup nacismu v Německu SSSR prosazoval tzv. koncepci národní bezpečnosti, která byla poválečnou obdobou Antanty (trojdohody – Francie – Rusko – Velká Británie). Bohužel tato koncepce se nepodařila uskutečnit v důsledku odporu Československa a Polska, které odmítly umožnit v případě potřeby nasazení proti Německu průchod sovětské armády přes vlastní území. Nepřímým důsledkem této pozice byla Mnichovská dohoda, kde nás naši angličtí a francouzští přátelé společně s Německem a Itálií rozparcelovali mezi Německo, Polsko a Maďarsko.

Stalin byl společně s F. D. Rooseveltem spolutvůrcem světového uspořádání OSN, které přetrvalo až do dnešní doby. Stalin bývá nezřídka přirovnáván k Hitlerovi. Toto srovnání je však stejně nemístné jako například srovnání Václava Havla a Nicolae Ceauseska. Hitler proměnil Německo, jež bylo do té doby vzorem humánní i kulturní vyspělosti, v démona a zemi masových vrahů. Stalin naopak proměnil SSSR, zmítaný nejkrvavější revolucí v dějinách lidstva, jež jej utopila v krvi nevinných obětí, v rozvinuté soustátí, které se ocitlo v čele světové politiky a k němuž přední světoví myslitelé vzhlíželi s obdivem. Stalina je třeba srovnávat s Rooseveltem, Churchillem a možná i Petrem Velikým.

Pokračovat ve čtení „65 let od smrti Stalina“