Stalinovy úžasné předpovědi

     Stalin neodešel do minulosti, ale rozprostřel se v budoucnosti…

Překvapivě přesné předpovědi zanechal potomkům J. V. Stalin a některé z nich se již vyplnily. Prorocká slova Stalina týkající se Ruska – SSSR, ruského lidu a Východu (citováno podle článku R. Kosolapova „Co vlastně znamená Stalin?“ – Noviny „PRAVDA“ ze dne 4. července 1998).

Právě v předvečer války s Finskem pozval Stalin k sobě do úřadu slavnou revolucionářku Alexandru Kollontajovou. Rozhovor byl velmi důvěrným a u A. M. Kollontajové zapůsobil zcela mimořádně.

Sama vzpomíná: „Když jsem vyšla z Kremlu, nešla jsem, nýbrž doslova běžela. Stále jsem si opakovala vůdcova slova, abych nezapomněla, co mi Stalin říkal. Jakmile jsem se dostala domů, usedla jsem a začala psát. Byla už hluboká noc a já si uvědomila, že věty Josifa Vissarionoviče ve mně zanechaly opravdu nesmazatelný dojem! A já se počala na svět kolem sebe dívat zcela jiným způsobem.“

K tomuto rozhovoru jsem se mnohokrát, skutečně mnohokrát v letech války a po ní znovu vracela. Znovu jsem o smyslu rozhovoru se Stalinem přemýšlela a vždy v něm našla něco nového… A ještě dnes, stejně jako tehdy ve skutečnosti, vidím Stalinovu kancelář v Kremlu, dlouhý stůl a Stalin stojíc u něj říká:

     Buď odvážná. Nastávají těžké časy. Musíme je všichni překonat… Společně je přemoci dokážeme. Musíme to zvládnout a my to určitě zvládneme! Přeji ti pevné zdraví a mnoho sil do přicházejících bojů!

Záznam tohoto rozhovoru s J. V Stalinem byl nalezen v denících A. M. Kollontajové, které si psala a vedla po dlouhou dobu. Poprvé tyto archivní výpisy publikoval ve spolupráci s prof. R. I. Kosolapovem v časopise „Dialog“ roku 1998 historik a životopisec A. M. Kollontajové, doktor historických věd M. I. Truš.

Stalin dále řekl: „Mnohá z děl a budování našeho státu, strany i lidu budou překroucena, zkreslena a poplivána, zejména v zahraničí, ale rovněž tak v naší zemi. O světovou nadvládu nepokrytě usilující sionismus se nám za naše úspěchy bude krutě a nemilosrdně mstít. Nikdy nezapomeňte, že Západ stále považuje i považovat bude Rusko za barbarskou zemi a za svůj surovinový přívěšek. A mé jméno bude taktéž pomlouváno, očerňováno i špiněno. Nu a připíší mi mnoho, mnoho zvěrstev. Světový sionismus se bude ze všech svých sil snažit o zničení našeho Svazu, aby již nikdy nemohlo Rusko znovu zvednout hlavu. Síla SSSR je v přátelství národů. Ostré boje budou proto v prvé řadě namířeny k rozervání solidarity mezi národy Sovětského svazu. Zde, musím přiznat, že jsme vše nezbytné neučinili. Ještě je před námi mnoho práce.

     S nevídanou silou pozdvihne hlavu nacionalismus. Právě on na jistou dobu uzurpuje internacionalismus a vlastenectví, byť jen na chvíli. Vyvstanou národnostní konflikty mezi národy. Objeví se mnoho vůdců-pygmejů, zrádců uprostřed svých národů. Obecně platí, že v budoucnu budeme svědky daleko obtížnějších a podstatně zběsilejších strmých zvratů. Celá věc směřuje k tomu, že zvláště se probouzí Východ. Vzniknou tak ostré rozpory se Západem. A přesto, či snad bez ohledu na to, jak se věci budou vyvíjet, čas poplyne a oči nových generací se obrátí ke skutkům, dílu i vítězstvím naší socialistické vlasti. Rok za rokem přicházejí nové generace, jež opětovně pozvednou prapor svých otců a dědů a umožní nám tak plně dostát povinnosti realizace skutečné humanity. Svou budoucnost budou budovat na naší minulosti.“

     Dále si do svého deníku Šura zapsala: „To všechno padne na bedra ruského národa. Neboť ruský lid — to je lid dobrý. Rusové jsou laskaví lidé! Ze všech národů proslul ten ruský největší trpělivostí. Ruský lid má jasnou mysl. Narodil se, aby pomáhal jiným národům! Ruský lid má velkou odvahu, obzvláště pak v těžkých časech a v nebezpečných dobách. Je iniciativní. Je povahy stoické. Je lidem snílkovským. Má cíl. Je mu proto tíže než jiným národům. Můžete se na něj plně spolehnout v jakékoli potíži. Ruský lid je nezdolný, nevyčerpatelný!“

(Podle článku Удивительно точные предсказания Сталина о России z webu https://novorossia.su/news/udivitelno-tochnye-predskazaniya-stalina-o-rossii přeložil Lukáš Sluka)

*  *  *

     Alexandra Michailovna „Šura“ Kollontajová rozená Domontovičová byla ruská komunistická revolucionářka. V roce 1923 se stala sovětskou zástupkyní v Norsku, čímž se stala první ženou na světě v diplomatických službách.
     Narodila se v březnu 1872 jako dcera vysoce postaveného generála ruské armády a finské selky. V sedmnácti se odmítla stát ženou mladého generáladjuntanta cara Alexandra III. a v roce 1893 se provdala za inženýra Vladimíra Kollontaje. Porodila mu syna a po 4 letech se rozvedla.
     V roce 1897 odjela do Švýcarska, kde na univerzitě vystudovala ekonomiku a statistiku, později odjela do Londýna, kde poznala socialistu Webba, a následně pak do Berlína, kde se seznámila s Kautským a Luxemburgovou.
     Alexandra se po vyřešení rodinných problémů začala plně věnovat práci v Sociálně demokratické dělnické straně Ruska a záhy se dostala do jejího vedení. V roce 1915 přešla definitivně k bolševikům. V červnu 1917 byla po prvním pokusu bolševiků o převzetí moci zatčena a nakrátko uvězněna. Ale po Říjnové revoluci, jíž se sama aktivně zúčastnila, se stala lidovou komisařkou (ministryní) sociálního zabezpečení. Po revoluci si vzala vojenského činitele Pavla Dybenka, s nímž se roku 1922 rozvedla. Na stranických sjezdech prosazovala radikální feministické řešení „ženské otázky“, v roce 1920 založila oddělení žen při ÚV KSR(b). 4. října 1922 se stala první sovětskou a ruskou diplomatkou vůbec, když byla jmenována zplnomocněnou zástupkyní sovětské vlády v Norsku. V září 1926 byla vyslána jako diplomatka do Mexika, ale kvůli zdravotním potížím s tamním klimatem se téhož roku vrátila do Norska.
     30. října 1930 se A. M. Kollontajová stala jako první žena v této funkci na světě, velvyslankyní Sovětského svazu ve Švédském království. Zde v diplomatických službách vykonala mnoho pro zachování neutrality Švédska v druhé světové válce. Měla rovněž významný podíl na zprostředkování příměří mezi Moskvou a Finskem v roce 1940 a také na vystoupení Finska z hitlerovské Osy v roce 1944.
     Při neúnavné práci se těžce roznemohla a 18. března 1945 svou misi ve Stockholmu ukončila. Nadále však, jako konzultantka, pracovala pro ministerstvo zahraničí, a to prakticky až do své smrti 9. března 1952.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *