Pravda o jedné polemice

Podnětem k polemice, o níž bude řeč, byl příspěvek Věry Klontza-Jaklové, zveřejněný v Dialogu č. 342.
Krom jiného v něm stálo: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Logicky to vyvolalo i řadu protestů.
Josef Skála si vzal slovo, teprve když k tomu byl přímo vyzván s. Václavíkem ze Vsetínska i dalšími členy a sympatizanty komunistické strany.

     Z emailu s. Václavíka z 27. 12. 2018: Soudruhu Skálo, zdravím Tě po Vánocích! Věra Jaklová napsala mé známé člence naší (?) strany Ivance … z Moravan u Brna (…) Ivanka mě poprosila o radu, jak Věře odpovědět. Napsal jsem Ivance toto, cituji: Věru Jaklovou znám z M-L Dialogu. V posledním tamějším jejím článku napsala toto: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Aby bylo jasno, v tomto Věruška kecá. Copak Skála byl jakýsi papaláš?(Václavík pak reprodukuje i kritické názory V: Klontza-Jaklové na politiku KS Číny a ČLR, resp. jejich „neochotu postavit se na stranu pracujících“ v zahraničních destinacích čínských investic a polemizuje s nimi sám).
ZDROJ: http://www.kldialog.cz/2018/12/06/dopis-ucastnikum-celostatniho-setkani-za-obnovu-komunistickeho-hnuti/

     Jen na korespondenci s autorkou článku se tak už nemohl omezit ani Josef Skála. Někteří z adresátů však, jak se ukázalo, obdrželi jen dopisy jedné ze stran. Tím, kdo polemiku změnil na věc veřejnou, byl dvouměsíčník Dialog. O to víc cítíme povinnost rozptýlit nedorozumění, k nimž leckde vedla. Proto jsme se rozhodli zmíněné dopisy zveřejnit v plném znění. V chronologickém pořadí. Přesněji ty, které mířily k více adresátům.

     Odpověď Josefa Skály z 27. prosince 2018:
     Věrka si mesiášské fanfarónství čas od času neumí odepřít. Své „hnutí za obnovu“ (jen „zdola“, jak jinak) vyhlásila krátce předtím, než vyrazila na roční stáž do USA. Udělat to samé kdokoli z nás, jsem si téměř jist, že právě od Věrky schytá zlověstné dloubance, čím že si vysloužil takovou přízeň amerických imperialistů (a bůh-ví-kdo-za-ním stojí). Já se k tomu snižovat nemám ve zvyku. Pojďme raději k tomu, co Věrka hlásá:

1.) Plivanec o „předlistopadovém papaláši“ opsala z článku plk. Zbytka, který si proti mně objednal Filip. V PL jsem na něj Zbytkovi odpovědět směl (pokud to neznáš, rád pošlu), v HaNo to Filip zakázal, přestože tam Zbytková prolhaná tiráda vyšla v den konání pléna ÚV.
2.) Za socialismu jsem pracoval ve stranickém aparátu – posledních šest let na ÚV s čistým příjmem 3 280,-Kč (nehledě na značně náročnou a odpovědnou práci). Víc mívaly i sekretářky ředitelů institucí, které jsme řídili. Jako prezident Mezinárodního svazu studenstva (1986-1990) jsem bral šest tisíc hrubého (cca 4 700 čistého). V čele organizace o 40 miliónech členů, kdy jsem jezdil vystupovat i na Valná shromáždění OSN, jednat s desítkami prezidentů, premiérů a lídrů politických stran, hádat se do západních televizí atd. atp. Na hodinu to bylo mnohem méně, než měla každá uklízečka. Měsíčně méně než spousta horníků, hutníků, ale i kvalifikovaných sil ve strojírenství a mnohde jinde. Létal jsem světem II. třídou a diety na den včetně ubytování si nechal vyplácet ve výši 30 dolarů, tak jako všem ostatním členům mezinárodního sekretariátu MSS. Věrka mne idiotsky uráží a ještě si připadá jako velká hrdinka.
3.) Po převratu jsem odmítl přepychové nabídky západních bank, univerzit i vedoucích postů ve strukturách OSN či UNESCO – všechny totiž byly výměnou za darebáctví proti vlastní zemi či přímo soudruhům z vlastních řad. Jiní na ten špinavý kšeft měli žaludek – a koupou se v obrovském mamonu. Já bydlím v nájemním bytě a mám auto staré 20 let.
4.) Čínští komunisté dokázali hotový zázrak. V okolním světě ho realizují v kapitalistickém prostředí. Výnos, který to generuje, vracejí i do sociálního povznesení stovek miliónů vlastních občanů, které kapitalismus držel v asociální pasti. Má to i svá úskalí a slabiny? Samozřejmě. Prohánět ovšem čínské komunisty „uličkou hanby“ je k smíchu a k pláči – dvojnásob ze stáže v USA.
Tyto řádky míří k Tobě, klidně je však sdílej, kdekoli to může být potřeba.
Srdečně zdraví J. Skála

      Reakce Věry Klontza- Jaklové z 28. prosince 2018:
Ahoj Pepíku, ráda bych ti odpověděla na tvůj mail, který se ke mne dostal.
Věrka si mesiášské fanfarónství čas od času neumí odepřít. Své „hnutí za obnovu“ (jen „zdola“, jak jinak) vyhlásila krátce předtím, než vyrazila na roční stáž do USA. Udělat to samé kdokoli z nás, jsem si téměř jist, že právě od Věrky schytá zlověstné dloubance, čím že si vysloužil takovou přízeň amerických imperialistů (a bůh-ví-kdo-za-ním stojí). Já se k tomu snižovat nemám ve zvyku. Pojďme raději k tomu, co Věrka hlásá:
– První větu nekomentuju, řekněme, že je to taková metafora nadneseně komentující moji povahu. Obnova hnutí není MOJE hnutí. Je to kolektivní iniciativa, kde já jsem jedním kolečkem stroje, který pracuje i beze mne. Na budování této organizace se podílím, nicméně nejsem ani jediným iniciátorem, dokonce iniciativa vyšla úplně od jiných, ani žádným jeho předsedou nebo tak něco. Celé to funguje úplně jinak.
O své stáži do USA hovořím už dlouho. Stejně tak jako o nutnosti obnovit skutečné komunistické, dělnické hnutí.
Stáž jsem prostě dostala… Prostě jsem si napsala žádost a prostě a jednoduše mi stipendium dali. Nikdo po mě nic nechtěl. Pokud ode mne imperialismus něco chce, rozhodně mi nic takového nebylo nikdy naznačeno a rozhodně bych spolupráci s jakýmikoliv tajnými složkami odmítla, ať by tato výzva šla odkudkoliv. O tom naprosto nepochybuj.
Také jsem letos dostala grant grantové agentury ČR. Možná by bylo dobré připsat mi na účet, že mám asi nějaké kontakty s panem Drahošem nebo tak něco…
Plivanec o „předlistopadovém papaláši“ opsala z článku plk. Zbytka, který si proti mně objednal Filip. V PL jsem na něj Zbytkovi odpovědět směl (pokud to neznáš, rád pošlu), v HaNo to Filip zakázal, přestože tam Zbytková prolhaná tiráda vyšla v den konání pléna ÚV.
– žádný Zbytkův text neznám, stejně jako neznám žádného Zbytka. Rozhodně opisování není můj styl. Nezapomeň, že jsem studovala na FF před rokem 89 a upřímně ruku na srdce: byl jsi považován za papaláše sedícího ve skleněném hradu u Vltavy. Páni Valášek, Mejstřík a další tě často uváděli jako svého velkého kamaráda a používali kontakt s tebou jako něco, co jim zajišťuje přístup k vysokým stranickým a svazáckým funkcionářům. Neměl jsi obraz člověka z lidu. Upřímně, to ve mě vždy budilo určitou nedůvěru k tobě, ale domnívala jsem se, že se situace i lidé vyvíjejí, že jsem se mýlila. Víš dobře, že jsem tě na sjezdu (9.) podpořila jako málokdo. Poté jsi mnoho lidí zklamal. Čekali jsme čelní útok, organizaci lidí zezdola, budování stěny, která ty šmejdy typu V. F. a spol. zastaví. Zapadl jsi…
Ale můj komentář o papaláších a o tom, že Restartem stojí bůh ví kdo, nepatřil jenom na tebe. Nebylo to plácnutí do vody jen tak.
S čím rozhodně nesouhlasím je způsob perzekuce Restartu ze strany vedení KSČM.
Za socialismu jsem pracoval ve stranickém aparátu – posledních šest let na ÚV s čistým příjmem 3. 280 Kč (nehledě na značně náročnou a odpovědnou práci). Víc mívaly i sekretářky ředitelů institucí, které jsme řídili. Jako prezident Mezinárodního svazu studenstva (1986-1990) jsem bral 6 tisíc hrubého (cca 4.700 čistého). V čele organizace o 40 miliónech členů, kdy jsem jezdil vystupovat i na Valná shromáždění OSN, jednat s desítkami prezidentů, premiérů a lídrů politických stran, hádat se do západních televizí atd. atp. Na hodinu to bylo mnohem méně, než měla každá uklízečka. Měsíčně méně než spousta horníků, hutníků, ale i kvalifikovaných sil ve strojírenství a mnohde jinde. Létal jsem světem II. třídou a diety na den včetně ubytování si nechal vyplácet ve výši 30 dolarů, tak jako všem ostatním členům mezinárodního sekretariátu MSS. Věrka mne idiotsky uráží a ještě si připadá jako velká hrdinka.
– začnu poslední větou: rozhodně si nepřipadám jako hrdinka. Naopak, kdybych byla, švihnu se vším a věnuji se jenom budování hnutí. Na to nemám… Nikdy v tvém případě jsem nepoužila žádné argumenty týkající se financí. K tomu bych se nikdy nesnížila (pokud bych si nebyla na 100% jistá, že si žiješ nad poměry z nekalé činnosti). Možná jsi svoji práci dělal dobře, ale všichni jste byli v 80. letech nepřesvědčiví. Byli jste děsní!!! Stranický aparát byl problém, lidé se od vás odtáhli, jako vy jste se odtáhli od nich. Teď to myslím aparát jako celek – byli zářné výjimky, byla řada soudruhů, kteří v nejlepším přesvědčení usilovali, ale ve většině případů to bylo tristní. Ty jsi neměl obraz blbce, to rozhodně ne, ale tajemného soudruha úplně mimo dosah a dohled normálních lidí. Byl jsi nedůvěryhodný stejně jako celé SSM s Mohoritou, Janstou a podobnými lidmi. Už vám Pepíku nikdo nevěřil. Důvěra se těžko získává zpět. Většina lidí sice říká, že se jim žilo lépe, ale na vás nikdo nevzpomíná!!!
To, jak jsi mluvil u nás na konferenci v Brně, to bylo pro mnohé velké zklamání. Čím ses lišil od Kováčika? Nebo v TV a jinde, kde jsi prakticky podpořil možnost podpory Babičovi vlády se u mě setkalo v nesouhlasem, a nejenom u mne.
Po převratu jsem odmítl přepychové nabídky západních bank, univerzit i vedoucích postů ve strukturách OSN či UNESCO – všechny totiž byly výměnou za darebáctví proti vlastní zemi či přímo soudruhům z vlastních řad. Jiní na ten špinavý kšeft měli žaludek – a koupou se v obrovském mamonu. Já bydlím v nájemním bytě a mám auto staré 20 let.
Znovu zdůrazňuji, že jsem nikdy nekomentovala tvoje finanční zázemí – nikdo bych to neudělala, ani kdybych je znala. Ano, mnoho tvých „soudruhů“ z dob socialismu získalo velmi lukrativní posty. Ty nejlukrativnější. Ty ne. Strana tě nikdy nezajistila jako některé jiné. To samozřejmě nějak vyhodnocuji.
To, že jsi na sebe vztáhl veškerou kritiku směrem k Restartu také nějak vyhodnocuji. Z nějakého důvodu jsi vzal všechno na sebe… Tvoje jméno tam nepadlo a já bych rozhodně neměla problém jej použít, kdyby se jednalo o kritiku pouze tvé osoby.
     Čínští komunisté dokázali hotový zázrak. V okolním světě ho realizují v kapitalistickém prostředí. Výnos, který to generuje, vracejí i do sociálního povznesení stovek miliónů vlastních občanů, které kapitalismus držel v asociální pasti. Má to i svá úskalí a slabiny? Samozřejmě. Prohánět ovšem čínské komunisty „uličkou hanby“ je k smíchu a k pláči – dvojnásob ze stáže v USA.
Ano v Číně udělali veliký krok. Jsou historicky na řadě. Má to mnoho důvodů, rozhodně jim to neberu. Určitě „vracejí“ lidem mnohem více než třeba v USA, EU nebo Rusku, Brazílii apod. Nicméně podstata ekonomiky je kapitalistická a já (a nejenom já) se domnívám, že dojedou na nezvratitelnou fyziku koncentrace kapitálu. K tomu dodávám, že jsou zemí, která je nejžhavějším adeptem na to, aby to překonali, aby právě z Číny vyšla revoluční vlna. Nebude to ale od politiky současného vedení KS Číny.
Čínské podniky jsou často problematické, i přes vyhlášení boje proti korupci, o tom není pochyb, stejně tak o tom, že řada představitelů KS Číny mělo a má podíly na firmách off-shore. Konec konců to byl už takový problém, že kampaň proti korupci se musela stát součástí oficiální stranické politiky, která je součástí sjezdu strany z roku 2012. Co je k pláči a k smíchu možná ty víš ze všech nejlépe. Je to takový Skálovský bonmot, ale prakticky neobsahuje nic. Mám právo mít názor a ten vyjadřuji s tím, že dokládám argumenty, které mě vedou k pochybám.
Právě, to je problém mnoha z vás, že si myslíte, že je možné jít směrem k socialismu přes podporu podnikání, Babišů apod. Mám jiný názor. To je hlavní bod mé kritiky k Restartu, který ale pro mne rozhodně nepředstavuje protivníka č. 1.
Opravdu nechápu, čím je moje stáž v USA tak hrozná… Je to prostě v USA. Když jezdím po kapitalistické Evropě, nemáte s tím problém. Kdybych byla na stáži v Rusku, to by se asi chválilo, protože nostalgicky Rusko připomíná zašlou slávu SSSR. Čína by mě asi „očistila“ v očích některých mých kritiků. I když je to také kapitalistický stát, protože jeho ekonomika je kapitalistická… Když se považuji za komunistu, asi bych tedy měla jezdit a pracovat jenom v Koreji a na Kubě a pár dalších místech na světě. Ano, USA byly do nedávna první kapitalistickou ekonomikou (Čína je překonala), jsou největší agresorem. Bez pochyb. Ale představ si, že tady žijou normální lidi!!! Představ si, že tady existuje mírové a pokrokové hnutí!!! A hlavně, co se humanitních věd týče, prostředí je velmi podnětné, velmi demokratické, svobodné a marxistická dialektika je normální postup!!! Názory současných geologů, často archeologů, historiků, ekonomů argumentuje ve prospěch revolučního přechodu k socialismu. I když se to neprojevuje v politice státu. Cítím se tu mnohem svobodněji než na české univerzitě, kde je kádrování a strach z toho, co řekneme mnohem větší než tady. Samozřejmě, kapitalismus je tady mnohem silnější, mnohem zažranější do lidí než právě třeba v Rusku…
Rozhodně je moje stáž v USA mnohem méně podezřelá, než podnikání některých v Číně, ve Vietnamu a jinde (Proboha, zase si to nevztáhni na sebe. Tebe se to netýká).
Místo, abyste se mě ptali, jak situaci v USA vnímám, když tu jsem poměrně dlouhou dobu, tak máte vlastní, hotový názor, aniž byste tu byli.
Ráda bych na stáž i do Číny. Zatím v mém oboru nabízí málo, ale hledám. Už mám i něco v merku. Pojedu. Pak budou třeba moje argumenty pádnější.
Tyto řádky míří k Tobě, klidně je však sdílej, kdekoli to může být potřeba.
Mail se ke mě dostal s touto větou, proto také doufám, že rozešleš i moji odpověď a že pochopíš, že já tvůj dopis pošlu svým soudruhů z Obnovy hnutí.
S pozdravem a vždy připravená k diskusi. VěraKJ

     Replika Josefa Skály z 3. ledna 2019:
Věrko, Tobě nestačí, jak moc z nás dělají užitečné idioty ti, komu politika zdegenerovala na čachrářskou živnost? Máme ty užitečné idioty dělat i vlastním přičiněním?
Předejít tomu lze, a to docela snadno. Stačí se držet několika zásad:
– Neházet klacky pod nohy nikomu z těch, komu jde v zásadě o totéž.
– Hledat s nimi společnou řeč, a ne kopat příkopy.
– Neskákat na špek prolhaným intrikánům.
– Šíří-li cosi zvlášť chytlavého, zvednout telefon a zeptat se napadeného.
– A ne že se tlampačem zhovadilých pomluv stanu sám.
– Natož pak v novinách či mailech, rozesílaných na tucty adres.

Já se tím řídím striktně. Řídím se tím i vůči Tobě. Mlčel jsem k Tvému oběžníku, jímž si napadla RESTART. Mlčel jsem k insinuacím o „předlistopadových papaláších“ a jejich domněle podezřelém zázemí. Mlčel jsem k tomu i poté, co obojí vyšlo v Dialogu. Mlčel jsem i k Tvým mailům do vlastních řad, jak prý ke mně „nemáš důvěru“. Ozval jsem až poté, co jsem byl k reakci na Tvá slova vyzván třetí stranou. V tu chvíli se už mlčet nedalo. Bránit se budu nucen i příště. Zkus z toho vyvodit jasný závěr i Ty. Takové dary z nebes, jaké jim naděluje naše veřejná polemika, si nicotní ubožáci rozhodně nezaslouží.
Má odpověď ve chvíli, kdy se už mlčet nedalo, Ti nestačila. To, co se obhájit nedá, zkoušíš futrovat oklikou. Nezbývá proto, než si vzít slovo znovu. Chci věřit, že to bude v dané souvislosti naposled.
Říkáš, že „předlistopadový papaláš“ je z Tvojí hlavy, a ne přes kopírák od Zbytka? Ba že ta slova, vystřižená z talmudu antikomunistů a jejich „páté kolony“, „nepatřila jen na Tebe“ (míněno na mne, tedy J. S.)? Takže na koho ještě? Na mladé kluky, které politika neživí – a před třiceti lety jim většinou nebylo ani deset? Na ty z nás, kdo sice byli už tehdy dospělí – šestsettřináctkou si však zadek nevozili a žádné prebendy z politiky nemají ani dnes? Myslíš to vážně? Neslušelo by se jim omluvit?
V sídle ÚV KSČ jsme seděli po dvou. Klid na sepsání čehokoli koncepčnějšího býval až večer – a mnohdy do noci. V kancelářích s prostým nábytkem a PVC podlahou. Dnes vedle nich žije jako v paláci i kdejaký provinční ouřada. Byla jsi někdy v budově MSS? Co Ti tam připadlo tam nezřízeně přepychového? Tušíš, o čem ta práce byla – 14-16 hodin denně, soboty a mnohdy i neděle nevyjímaje? Že jejím hlavním kritériem bylo, co dosáhla v zahraničí? Napříč kontinenty a časovými pásmy – klidně i 5-10 nočními lety za měsíc? Tobě to zcepenělo v hovadinku o „skleněném paláci nad Vltavou“. Já jsem mu dostavěl o patro víc. Z peněz, uškudlených z vlastní zahraničněobchodní činnosti. A přesto jsem ho, když tady „zhasli“, neukradl. Až Ti pošeptám, kdo to po mně chtěl – a dožadoval se poloviny utrženého – nestačíš se divit. Odešel jsem se sto dolary na fax z bazaru.
„V 80. letech jste byli všichni nepřesvědčiví. Byli jste děsní!“ Ty jsi byla v „teenage“. Kde bereš právo na tu generalizaci? Mé články či knížky, vydávané doma, skončily až na pár výjimek nástupem do MSS na jaře 1986. To jsi Ty byla v prvním ročníku střední školy. Co z mých veřejných vystoupení jsi stačila přečíst či vyslechnout? Můžeš mi to „děsné“ ukázat prstem? Jak by ses cítila, kdyby kdokoli použil plurál jako Ty – a ubohosti, znějící jménem, nás, komunistů, dnes, přišil i Tobě (přece „všichni“)?
S Mejstříkem jsem až do převratu jaktěživ nemluvil. Pak, a to jednou jedinkrát, teprve ve dnech, kdy nám on a jeho kumpáni chtěli okupovat sídlo. Asi tři minuty. Byl to on, kdo mi pár hodin nato vzkázal, že se ví, jak malou mám dceru, a jistě bych nerad, aby přišla k úhoně. Ty tvrdíš, že mne Mejstřík uvádí jako „svého kamaráda“ a uvaděčku k „vysokým svazáckým a stranickým funkcionářům“. Viděla jsi to na vlastní oči? Já ne. Proč by to dělal? Čím by si tím pomohl? Já se jmenuji Skála, a ne Mohorita nebo Ulčák. A Ty šíříš podlé pavlačové drby. Umíš se ještě červenat?
Totálně pod pás jsou i Tvé poznámky o mé současnosti. Být to opravdu tak, jak píšeš, ve vedení strany by si mne s gustem nechali. Tím snáz by svoje žalostné výsledky sváděli i na mne – a tím i celé naše křídlo ve straně. Byl snad X. sjezd ještě o něčem jiném, než o vypuzení mé maličkosti zuby nehty – a tím celé naše party? Povedlo se to jen „o prsa“ – a nasazením prostředků, které Tě naprosto šokují, až Ti je někdy popíši nikoli touto cestou. Čím to, že přes všechnu masáž delegátů už před sjezdem, neštítící se ani spousty podlostí, mi dala hlas téměř polovina z nich? Tím snad, že jsem variací na ty, s nimiž mne urážlivě srovnáváš? Kdo z těch, co to svatosvatě slíbili, šel na sjezdu k mikrofonu a řekl bez okolků: toho a toho už nechceme a to z následujících důvodů – a chceme naopak toho a toho?
„Zapadnout“ mi rozhodně nedopřávají političtí živnostníci ani po sjezdu. Ty nevíš, kdo je napříč stranou vláčen jako hlavní (a vesměs i jediný jmenovitě uváděný) „rozbíječ“? Kdo se té poctě těší i v řadě mediálních vystoupení VF? Jsi to snad Ty, o kom nechají šířit po internetu a FB i urážky o „teploušovi“, který „po roce 1990 utekl ze strany“, ba do „podezřelého podnikání“ tu „v Německu“, onde zase „v Americe“? Seznam těch zhovadilostí je mnohem ještě delší. Zdá se Ti fér přidávat i nesmysly „zleva“?
Jsi to snad Ty, kdo VF vyzval k odstoupení i z televizní obrazovky? Kdo s ním a jeho partou znovu a znovu polemizuje i ve skutečně masových médiích? Máš vůbec aspoň vzdálenou představu, čím vším je člověk našeho ražení doslova obklíčen, pokud se proti vůli těch, kdo tahají za delší konec, prosadí do vedení strany? Jaký slalom mezi poťouchlostmi a podrazy musí absolvovat téměř den co den? Až bys tu slast okusila na vlastní kůži, změníš svůj pohled z gruntu – a omluvíš se aspoň v duchu.
Hraběcí rady umím také, na vážná témata jsou mi však cizí. Sejít se kdesi za zavřenými dveřmi a slavnostně se usnést, že jsme ti „nejčistější z čistých“, to tu už bylo mnohokrát. Skončilo to však samomluvou do noční pouště. Je spousta lidí, kteří to chtějí i po mně. Bráním se tomu a budu bránit i nadále. Naším úkolem je svést boj o většinu komunistů – i prstence levicové veřejnosti a osobností kolem strany. A ten, nemá-li být jen vlastní atrapou, musí trpělivě zohledňovat i vývoj většinových nálad. Není to žádný med, rozumnou alternativu však nemá.
Nikdo není dokonalý. O mně to platí tuplem. Avšak tím, zda jsem „zapadl“ – a nejsem dost „z lidu“ – se začnu trápit, teprve až by mi lidé z celé republiky přestali posílat stovky podpůrných mailů, fandit v Parlamentních listech i spoustě živých besed na nezávislých internetových rozhlasech, ba docela často chytat za ruku a vyjadřovat sympatie na ulici, v metru či tramvaji. Baterky to dobíjí, záchvat ješitnosti mi z toho nehrozí, neměj strach. Víš, co je společným jmenovatelem těch ohlasů? Nikdo – doslova NIKDO – mi ještě nevyčetl to, co Ty. Zkus o tom přemýšlet.
Nechceš raději trávit drahocenný čas diskusí, jak pro skutečně komunistickou politiku získat většinu komunistů?
     Srdečně Tě zdraví J. Skála

(Věra se s Josefovou výzvou, jíž stanovisko končí, ztotožnila.
Další komunikace už probíhá jen mezi nimi a konstruktivně.)

Jedna odpověď na “Pravda o jedné polemice”

  1. Ještě k objednaným útokům na Josefa Skálu, aneb Co Haló noviny nezveřejní

    Když „hrdinové“ varují před „rozvraceči“

    V posledním týdnu se na stránkách Haló novin vystřídala řada názorů a ohlasů na jistou iniciativu požadující změnu stylu práce a linie strany. Měly různou povahu. Svou zkaženou polívčičku antistalinismu si zde (pokolikáté už) přihřál Jiří Dolejš; Gabriela Hubáčková prokázala nezbytnou dávku loajality k vedení; Milan Špás se pochválil za své zásluhy a zamračil se na kritiky a Dana Lysáková rozehrála svůj osobní boj proti Josefu Skálovi (přičemž „zcela logicky“ zmínila Stalina, přece všichni víme, že stojí za našimi volebními neúspěchy).
    Tím byl dán směr a účel „diskuse“ – soustředit se na nejviditelnější postavu iniciativy, vytáhnout vše, co by se na ní mohlo nelíbit členské základně neinformované o zákulisních čachrech a půtkách ve vedení, dehonestovat Skálu a takzvané „skálovce“ a v podstatě je označit za protistranickou skupinu (jaká ironie, když ti, kteří tak rádi straší padesátými léty, používají instrumenty tehdejší propagandy).
    Posledním „esem“ v rukávě obhájců stojatých vod ve vedení KSČM se stal jistý podnikatel Zbytek. Tento bývalý vyšší důstojník ČSLA ve svém původním pamfletu (před účelovým krácením redakcí Haló novin) na sebe prozrazuje zajímavé skutečnosti. Prý „kvůli takovýmto svazáckým a komunistickým papalášům, frajírkům a kariéristům osobně v KSČM k 1. 1. 1990 skončil“. Tomu ovšem může věřit jen mírně řečeno naivní člověk. Skončil, tak jako mnoho dalších kariéristů infiltrujících vládnoucí stranu, když se mu to přestalo vyplácet. Skončil, aby se pokusil pokračovat ve své vojenské kariéře (což mu asi o rok později zarazil ministr Dobrovský).
    Tento vzor ctnosti Josefa Skálu, o kterého se podle vlastních slov nikdy nezajímal (potkal se s ním v životě jednou, a to krátce, v loňském roce), charakterizuje slovy některých jeho spolužáků z Karlovy university, jako bezskrupulózního svazáckého a mladého komunistického kariéristu. Nevadí vám, vážení bojovníci za jednotu strany, že panu podnikateli k obvinění J. Skály stačí, že měl a má možnost o něm mluvit s některými Skálovými spolužáky z Karlovy univerzity?
    Člověk z blízkosti Zemana přispěchal na pomoc Filipovu vedení. Proč by ne, když tak učinil i pan prezident na X. sjezdu („Milý Vojto“). Péče pana Zbytka o stranu je dojemná, ale od nestraníka, který včas průkaz zahodil, přinejmenším podivná.
    Ještě podivnější však je, když redakce Haló novin dá prostor pomlouvačnému pamfletu prospěcháře a dezertéra, nynějšího kapitalistického papaláše Zbytka. Musela to být velká nouze, která vás k tomu vedla. A časový tlak. Vedení už zasedalo.
    Viktor Dinkov, Ostrava

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *