Když v ODS „služebně“ starší dáma dává kázání dámě mladší

Nedá se upřít, že by Miroslava Němcová nedokázala na sebe mediálně upozornit a před svými voliči se zviditelnit. V loňském roce k nejlepším „kouskům“ pro veřejnost patřil její protestní odchod během inauguračního projevu hlavy státu České republiky Miloše Zemana.

Před pár dny svoji politickou zásadovost vyjádřila pro změnu na adresu první místopředsedkyně ODS, která se „odvážila“ zúčastnit oslavy 50. narozenin generálního ředitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa – a to slovy: „Já doufám, že voliči ODS si nějak v hlavě porovnají a že tuhle jednorázovou akci narozeninové oslavy nebudou posuzovat jako základní kritérium, proč volit nebo nevolit ODS. Rozumím tomu, že byli naštvaní, že to s nimi zamávalo.“

Škoda, že Miroslava Němcová nebyla ke svým voličům sdílnější a neodkryla více vazby mezi první místopředsedkyní ODS a kmotry této strany.

Na otázku, zda Alexandru Udženiji s pražským „podnikatelem“ Romanem Janouškem spojuje pouze chorvatský Zadar, v němž mají údajně kousek od sebe domy si tak musí voliči odpovědět sami. Určitou pomůckou k hledání odpovědi může být skutečnost, že právě Roman Janoušek se svým dalším kamarádem z „podnikatelského“ prostředí Tomášem Hrdličkou stáli za politickým projektem uskupení Věci veřejné, ve kterém měli k sobě tak blízko Vít Bárta a právě Jaroslav Soukup. Politické kmotrovské strany „na jedno použití“ působící ve vládě Petra Nečase, která své „funkční“ období nedokončila. Samotná Alexandra Udženija byla v této době (2010 – 2013) radní hlavního města Prahy.

Miroslava Němcová se o voliče obávat nemusí. Jak nedávno Alexandra Udženija prohlásila – hodnotově je ODS stále stejná. „Skalní“ příznivce ODS tak neodradí ani první místopředsedkyně ODS, ani Miroslava Němcová. Stejně jako je neodradí další korupce, tunelářství a klientelismus – negativa, která jsou historicky s touto stranou spojena.

    Miroslav Kavij

Oslava banderovců Hermanovi nevadí, Únor ano

Na dvojí metr hodnocení společenskopolitických a historických událostí jsme si u politiků především „demokratických“ stran zvykli. Bývalý ministr kultury Daniel Herman k výjimkám nepatří, spíše naopak.

Na dotaz, zda mu vadí oslava banderovských vrahů odpovídá: „Není mi známo, že by někdo oslavoval banderovské vrahy. Při svých opakovaných návštěvách Ukrajiny jsem se s ničím takovým nesetkal. A na základě konzultací s naším ministrem zahraničí mohu potvrdit, že ani on nic takového nezaznamenal. Pokud máte ověřené informace o takových závažných záležitostech, pak je oznamte příslušným orgánům.“

Zatímco šířící se ukrajinský fašismus nechává neúspěšného senátorského kandidáta v klidu, k výročí 25. února 1948 se vyjadřuje, že takzvaný Vítězný únor nebyl rozhodně nenásilným převzetím moci. Umocňuje tím dřívější názor bývalého stranického kolegy Miroslava Kalouska: „Já tomu neříkám Vítězný únor, ale nazývám to komunistickým pučem.“

Hodnocení „Února“ od lidovce Hermana a „toplidovce“ Kalouska tak zdaleka nesouzní s názory dalšího bývalého ministra kultury za KDU-ČSL Pavla Tigrida, který řekl: „Komunisté vyhráli nad svými národně frontovními druhy způsobem pozoruhodným a nepopíratelným zároveň, a to jak z hlediska dlouho připravované strategie, tak z hlediska bleskově aplikované taktiky.“

A ve svém únorovém hodnocení Tigrid dále dodává: „Demokraté až do konce nepochopili vážnost situace. Jezdili si po schůzích, jako by se nechumelilo, tancovali na bálech…“

Konstatování přinejmenším zajímavé. Nebo můžeme snad představiteli českého protikomunistického exilu Pavlu Tigridovi přisuzovat jakékoliv sympatie k tehdejšímu Československu?

Na závěr malá úvaha. Jak by asi zněla odpověď exministra Hermana na otázku, týkající se „ústavnosti“ pokusu o státní převrat v dnešní Venezuele?

Miroslav Kavij

Naléhavé poselství

 

Jak zdůrazňuje prohlášení Kubánské revoluční vlády z 13. února: „Eskalace nátlaku a akcí vlády Spojených států připravujících se na vojenské dobrodružství, maskované humanitární akcí,“ vytváří nejen reálnou hrozbu venezuelskému lidu, ale znamená skutečné nebezpečí pro mír ve světě.

Washington by neměl podceňovat cenu za agresi proti Venezuele. Možnost ničivé regionalizace ozbrojeného konfliktu by mohl zasáhnout naše národy a všechny sociální, ekonomické a politické oblasti v regionu.

Čelíme typické hrozbě imperialistické agrese – ať se kamufluje jakkoli, jejímž základním cílem je přivlastnění si Spojenými státy největších potvrzených zásob ropy na planetě. Znovu je zjevné opovržení Washingtonu desítkami tisíc civilních obětí, které by náhlý požár jako je ten, který je na obzoru, mohl vyvolat.

Nejednalo by se jen o útok proti Bolívarovské revoluci. V logice jestřábů, kteří kontrolují politiku Trumpovy administrativy vůči Latinské Americe, je akce považována za závěrečný útok proti levici a pokrokovým silám v celém světě.

Dnes Venezuela, zítra to může být Nikaragua, Bolívie nebo Kuba.

Obrana Bolívarovské revoluce se tedy stává předním zákopem v boji za suverenitu Amerik, za ideál sociální spravedlnosti, za mír s důstojností a jednotu celého světa.

V této chvíli znovu zdůrazňujeme tezi naší vlády, že „suverenita a důstojnost Latinské Ameriky a Karibiku a národů Jihu se rozhodují dnes ve Venezuele. Rozhoduje se i o přežití norem mezinárodního práva a Charty OSN. Rozhoduje se také, zda legitimita vlády vychází z vůle svobodně a suverénně vyjádřené jeho lidem, nebo na základě uznání zahraničních mocností.

Vyzýváme ke společnému postupu, abychom ukázali yankeeovskému impériu, že národy světa připisují význam jejich suverenitě. Nastala chvíle, aby komunistické a dělnické strany všech kontinentů prokázaly mohutný politický potenciál, který reprezentují v boji proti válce a v obraně míru.

KS Kuby

Odzbrojení namísto omezení sociálních výdajů

Bavorský Mnichov přivítal ve dnech 15. až 17. února 2019 na již 55. každoročně pořádané bezpečnostní konferenci nejen desítky ministrů zahraničí a obrany z více než 35 zemí, ale také nejvyšší vojenské představitele a zástupce obranného průmyslu a obchodu. Pro jejich bezpečnost bylo nasazeno na 4 400 policistů, odstřelovačů a německých vojáků.

Letošní konference potvrdila nejen prohlubující se krizi současného kapitalismu, která zahnala svět do ještě nebezpečnější válečné situace, než tomu bylo před rozpadem Sovětského svazu, ale v plné nahotě ukázala na prohlubující se rozpory mezi USA a Německem a na nadřazenost politiky USA vůči EU i vůči jednotlivým členským státům NATO.

Napětí mezi Německem a Spojenými státy se dalo krájet, když německá kancléřka Angela Merkelová ostře kritizovala jednostranné kroky amerického prezidenta v jeho prosazování zahraniční a obchodní politiky včetně plánů na zavedení cel na německé automobily, které podle Trumpa ohrožují národní bezpečnost Spojených států!

Že jsou, zájmy USA ve všech směrech na prvním místě, jasně deklaroval ve svém vystoupení viceprezident Spojených států Michael Richard Pence. Ve svém „kázání“ znovu apeloval na členské státy NATO, že jejich povinností je navýšení obranných rozpočtů. Neopomněl vyzvat spojence, aby se vyhnuli jaderné dohodě s Íránem a varoval Evropany, aby se nestali závislí na ruském plynu. Prostě, aby Evropa následovala tvrdý kurz USA proti Íránu a Rusku, stejně jako by měla Evropská unie jednomyslně uznat Juan Guaidó za „jediného legitimního prezidenta Venezuely“.

Nedílnou součástí mnichovských bezpečnostních konferencí se staly poklidné demonstrace poukazující na nutnost zachování míru a světového odzbrojení.

Té letošní se v sobotu zúčastnilo na šest a půl tisíce demonstrantů, kteří „vybaveni“ pestrými vlajkami a plakáty požadovali odzbrojení namísto omezení sociálních výdajů a okamžité ukončení „reklamy“ Bundeswehru ve školách a na veřejnosti, stejně jako veškeré zahraniční operace německé armády.

Miroslav Kavij

Definice agrese

 

Vypracování definice agrese se již snažila Společnost národů po první světové válce, neboť tato problematika patřila k nejzávažnějším politickým a právním otázkám. Především po sjednání Briand-Kelloggova paktu z roku 1928, který zakázal útočnou válku, se definování agrese stalo klíčovou otázkou aplikace této smlouvy. Mimořádný význam sehrála již tehdy a následně za druhé světové války i v poválečné praxi sovětská definice agrese z roku 1933, která byla převzata do smluv mezi SSSR a jeho sousedy a byla použita i norimberským a tokijským tribunálem při souzení válečných zločinců.

Organizace spojených národů (OSN) se definici agrese zabývala intenzívně po roce 1950, kdy USA vydávaly svou ozbrojenou intervenci a později i agresi v Koreji za dovolený akt sebeobrany. Tehdy bylo nutné definovat obecně pojem agrese. I zde projevil SSSR iniciativu a předložil nový návrh definice agrese. Tento námět však neměl v době studené války odezvu u západních mocností.

Znovu se OSN vrátila k problému definice agrese v roce 1967. Na XXII. zasedání si Valné shromáždění zřídilo zvláštní výbor, kterému uložilo, aby vypracoval návrh definice agrese.

Výbor složený ze zástupců 35 členských států OSN, zasedal každoročně v letech 1968 až 1974. Na posledním zasedání v roce 1974 se mu podařilo připravit návrh definice agrese, který pak předložil k projednání XXIX. zasedání Valného shromáždění, které pak bylo 14. prosince schváleno.

Definice agrese tvoří přílohu k rezoluci, ve které Valné shromáždění vyzvalo všechny státy, aby se vystříhaly všech agresivních činů a jiných způsobů použití síly, které jsou v rozporu s Chartou OSN a Deklarací zásad mezinárodního práva, týkající se přátelských vztahů spolupráce mezi státy v souladu s Chartou. Zároveň upozornilo Radu bezpečnosti na definici agrese a doporučilo jí, aby k ní přihlédla při rozhodování o tom, zda došlo k agresi.

Valné shromáždění pak shrnulo zásady agrese do osmi základních článků. Agrese se v nich definuje jako použití síly státem proti svrchovanosti, územní nedotknutelnosti nebo politické nezávislosti jiného státu, nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou OSN. Za agresivní se považuje, bez ohledu na to, zda byla či nebyla vyhlášena válka, kterýkoliv následující čin:

a/ Invaze nebo útok ozbrojených sil jednoho státu na území druhého státu nebo vojenská okupace, byť dočasná, která je důsledkem takové invaze nebo útoku, anebo jakéhokoliv připojení území jiného státu, nebo jeho části, při němž bylo použito síly.

b/ Bombardování ozbrojenými silami jednoho státu území druhého státu nebo použití jakýchkoli zbraní jednoho státu proti území druhého státu.

c/ Blokáda přístavů nebo pobřeží jednoho státu ozbrojenými silami druhého státu.

d/ Útok ozbrojených sil jednoho státu na pozemní, námořní nebo letecké síly jiného státu.

e/ Použití ozbrojených sil jednoho státu, které se nacházejí na území druhého státu s jeho souhlasem, v případě že se nedodržely dohodnuté podmínky pobytu nebo délky jejich přítomnosti.

f/ Jednání státu, který povolil druhému, aby použil jeho území ke spáchání agresívního činu proti třetímu státu.

g/ Vyslání státem nebo jeho jménem ozbrojených skupin, band, nepravidelných ozbrojených sil nebo žoldáků, kteří používají síly proti jinému státu v takové míře, že se to rovná předchozím činům, anebo podstatná účast státu na takových činech.

V textu definice agrese se zdůrazňuje, že tyto vyčíslené činy nevyčerpávají všechny možné případy agresívních činů. Rada bezpečnosti může v rámci své pravomoci rozhodnout, že i jiné činy mohou zakládat agresi podle Charty OSN (čl. 4).

Agresi nemůže ospravedlnit žádná politická, hospodářská, vojenská nebo jiná úvaha. Útočná válka je zločinem proti mezinárodnímu míru. Zakládá mezinárodně právní odpovědnost. Žádný územní zisk nebo nějaká speciální výhoda, kterých se získalo agresí, nesmějí být uznány za zákonné (čl. 5).

Nic na této definici nelze vykládat tak, že by to rozšiřovalo nebo zužovalo rozsah Charty OSN, čítajíc v to případy, kdy použití síly je dovolené (čl. 6).

Rovněž nic v této definici není na újmu práv na sebeurčení, svobodu a nezávislost, která přísluší národům pod cizí nebo koloniální nadvládou nebo pod rasistickými režimy. Tyto národy se mohou dožadovat pomoci od jiných států a dostávat ji v boji za uskutečnění svého práva na sebeurčení (čl. 7).

Při výkladu a aplikaci předchozích ustanovení definice agrese je třeba vycházet z toho, že jsou navzájem propojena. Každé ustanovení je proto třeba interpretovat v souvislosti s ostatními ustanoveními (čl. 8).

Hajzden

Proč jim nelze věřit?

Jsou to všichni stejní podvodníci, lháři, zrádci.
Vlastenecké organizace nemohou podporovat lumpy ve vládě, která ví, co se chystá, nechá sdělovací prostředky manipulovat s veřejným míněním, svou nenávistnou zahraniční politikou připravují národ na válku proti svému etnograficky, historicky, sociálně i kulturně nejbližšímu spojenci.

Jaká je pravda o Severoatlantické alianci?

Přečtěte si pozorně Memorandum vlády SSSR o Severoatlantické smlouvě:

Dne 31. března 1949 zaslala vláda Sovětského svazu prostřednictvím svých velvyslanců vládám Spojených států amerických, Francie, Belgie, Holandska, Lucemburska a Kanady memorandum o Severoatlantické smlouvě s těmito závěry:

  1. Severoatlantická smlouva nemá nic společného s cíli sebeobrany účastnických států smlouvy, jimž nikdo nehrozí, a na něž se nikdo nechystá útočit. Naopak tato smlouva má jasně agresivní povahu a je namířena proti Sovětskému svazu, což neskrývají ani oficiální představitelé účastnických států smlouvy ve svých veřejných projevech.
  2. Severoatlantická smlouva nejen nepřispívá k posílení míru a mezinárodní bezpečnosti, což je povinností všech členů Organizace spojených národů, nýbrž je v přímém rozporu se zásadami a cíli Charty OSN a směřuje k podrývání Organizace spojených národů.
  3. Severoatlantická smlouva je v rozporu mezi Velkou Británií a Sovětským svazem, uzavřenou v roce 1942, podle níž oba státy přijaly závazky spolupracovat při podpoře míru a mezinárodní bezpečnosti a „neuzavírat žádné spojenectví a neúčastnit se žádných koalicí namířených proti druhé výsostné smluvní straně“.
  4. Severoatlantická smlouva je v rozporu se smlouvou mezi Francií a Sovětským svazem, uzavřenou v roce 1944, podle níž na sebe oba státy vzaly závazky spolupracovat při podpoře míru a mezinárodní bezpečnosti a „neuzavírat žádné spojenectví a neúčastnit se žádných koalicí namířených proti druhé výsostné smluvní straně“.
  5. Severoatlantická smlouva je v rozporu s těmito dohodami mezi Sovětským svazem, Spojenými státy americkými a Velkou Británií, uzavřenými na Jaltské a Postupimské konferenci, jakož i na jiných poradách, které se konaly jak v průběhu druhé světové války, tak i po ní, podle nichž Spojené státy americké a Velká Británie stejně jako Sovětský svaz vzaly na sebe závazky spolupracovat při upevňování všeobecného míru a mezinárodní bezpečnosti a napomáhat upevňování Organizace spojených národů.

(Přeloženo podle ruského znění, otištěného ve Vněšnaja politika Sovětskogo sojuza, 1949, str. 88)

A takovým zrádcům, my Češi, Moravané, Slezané lezeme do zadku?
Víte, co by se stalo, kdyby se podle hesla na budově OSN „zbraně přeměnily v pluhy“?
My, bychom mohli žít více v klidu, rodit a vychovávat děti k radosti a ne ve strachu. A arabský svět, nejchudší národy Asie a Latinské Ameriky a obyvatelé afrického kontinentu? Ti by za nevyčíslitelné množství ušetřených peněz z rozpočtů všech mocností na zbrojení – mohli přestat vraždit, pěstovat drogy…, a začít se vzdělávat a pracovat ke svému prospěchu a přátelství mezi všemi národy. Socialismus není o chudobě, ale o důstojném životu a spravedlnosti!

MiHav

 

Doplnění učebnic dějepisu

Padesátníci, začněte konečně říkat svým dětem a vnukům pravdu!

  • Kdo vybudoval školní budovy s tělocvičnami a hřišti?
  • Kdo zajistil opravdu bezplatné školství na všech stupních?
  • Kdo vybudoval pionýrské domy a staral se o aktivity mládeže ve volném čase?
  • Kdo postavil rekreační zařízení?
  • Kdo postavil zimní stadiony na hokej, fotbalové stadiony, sportovní haly, plovárny a jiná sportovní zařízení?
  • Kdo vybudoval bezprašné cesty tak, aby bylo spojení do každé vesnice?
  • Kdo vybudoval železniční tratě, kdo je elektrifikoval?
  • Kdo zajistil levné spojení do každé vesnice od rána do půlnoci?
  • Kdo poskytoval slevy na dopravu pro studenty a pracující?
  • Kdo elektrifikoval zemi?
  • Kdo nastavěl vodní a tepelné elektrárny?
  • Kdo plynofikoval zemi?
  • Kdo postavil fabriky v každém městě?
  • Kdo vybudoval zemědělská družstva ve většině vesnic a měst?
  • Kdo nastavěl směšné králíkárny pro lidi, co dnes mají hodnotu milionů?
  • Kdo umožnil bydlet mladým rodinám v levných nájemních bytech?
  • Kdo zajistil, že věci pro malé děti byly za směšné nízké ceny?
  • Kdo zajistil, že nebyli bezdomovci?
  • Kdo zajistil, že lidé vydělávali tolik, aby každý mohl vyžít?
  • Kdo dával nevratné půjčky rodinám na koupi zařízení a stavbu rodinných domů?
  • Kdo vybudoval v obcích vodovody, regulaci potoků?
  • Kdo vybudoval i ve větších obcích kina, knihovny, kulturní domy, požární zbrojnice, obchody?
  • Kdo dokázal mobilizovat lidi, aby zlepšovali stav své obce bez nároku na odměnu?
  • Kdo dokázal dát práci všem svým občanům?
  • Kdo poskytl mladým rodinám nenávratné, novomanželské půjčky?
  • Kdo zajistil bezplatnou zdravotní péči pro všechny?
  • Kdo poskytoval pracujícím rekreace na zotavenou zdarma?
  • Kdo postavil nemocnice a zdravotnická střediska?
  • Kdo vybudoval telekomunikační systémy, rozhlasové a televizní vysílání?
  • Kdo zajistil, že lidé se nebáli chodit v noci po městech a vesnicích a cítili se bezpečně?
  • Kdo zajistil, že všichni cikáni museli chodit do zaměstnání?
  • Kdo zajistil, že když do práce nechodili, nedostali výplatu ani rodinné příplatky?

Je mnoho otázek, které by bylo třeba doplnit, ale není to až tak důležité. Je však třeba připomenout, za jakých podmínek se vše dělo.

Pokračovat ve čtení „Doplnění učebnic dějepisu“

Co jste možná neslyšeli…

„My, Srbové, nikdy nezapomeneme, co NATO udělalo naší zemi.

Srbský lid nezapomíná, a proto nikdy do NATO nevstoupíme.

Srbsko není bohatá země, ale je hrdá a náš osud bude určovat náš národ, ne Evropská unie ani NATO.

Stejně tak nikdy nedovolíme, aby bylo Srbsko použité jako nástroj nátlaku proti bratrskému, ruskému národu.

Srbský národ a ruský národ společně bojovali a umírali celá staletí. Proto nás spojuje pouto nejsilnější.

Srbsko nikdy, nepředá svoji hrdost, ani svobodu za žádné peníze, ani jiné výhody.

Nikdy nedovolíme, aby nám Evropská unie vnutila falešnou solidaritu, ohledně přijetí imigrantů.

My jsme nebombardovali ani Sýrii, ani jiné státy, a proto nedovolíme, aby Srbsko ohrožovaly hordy utečenců.“

Aleksandar Vučić, prezident Srbska


(Aleksandar Vučić (v srbské cyrilici Александар Вучић) narozen 5. března 1970 v Bělehradě. Bývalý předseda srbské vlády a od roku  2017 srbský  prezident. Ve vládě Ivici Dačiće, která vládla v letech 2012–2014, zastával resort ministra obrany; byl generálním sekretářem Národní bezpečnostní rady. V současné době je rovněž předsedou Srbské pokrokové strany. Vzděláním je právník.

Vyrůstal v Novém Bělehradě. Jeho matka byla žurnalistka a otec ekonom. Vystudoval gymnázium v Zemunu, později studoval na Právnické fakultě Bělehradské univerzity. Svá studia dokončil v roce 1994. Po nějakou dobu také studoval v Brightonu ve Spojeném království.

V letech 1992–2008 působil v Srbské radikální straně, kde byl 14 let generálním tajemníkem. V roce 1993 byl také zvolen jako poslanec do srbské Skupštiny. V letech 1998–2000 zastával resort ministra informací ve vládě Mirka Marjanoviće (tj. pod prezidentem Miloševićem).

V roce 2008 od Radikálů odešel. V roce 2012 se stal předsedou Srbské pokrokové strany poté.

V roce 2014 byl předním kandidátem v parlamentních volbách za Srbskou pokrokovou stranu (která volby vyhrála). Ještě v témže roce se osobně angažoval při záchraně motoristů z kolony zaváté sněhem při kalamitě na dálnici nedaleko města Feketić.

V roce 2017 vyhrál v prvním kolem prezidentských voleb s nadpoloviční většinou hlasů. Jako prezident prohlásil, že země bude dále usilovat o členství v EU a zůstane vojensky neutrální, bude však spolupracovat s NATO i s Ruskem.

V prosinci 2017 získal čestný doktorát na Moskevském státním institutu pro mezinárodní vztahy; v roce 2018 získal ocenění „Zlatý lev“ v Benátkách a v roce 2019 Řád Alexandra Něvského.)

Metnar oživuje nápady Vondry

O ministru obrany Lubomíru Metnarovi se v hlavních médiích příliš nehovoří. Možná i proto zapadla jeho zmínka v rozhovoru pro deník Právo, ve kterém nevyloučil, že v případě zhoršení mezinárodní situace po zrušení dohody INF může být v NATO zahájena diskuse o umístění amerických základen v Evropě, a to včetně České republiky. Nic na tom nemění jeho o tři dny pozdější sdělení na Twitteru, ve kterém se od svého výroku ohledně možné stavby raketové základny v České republice distancuje.

Metnar není prvním (ani posledním) ministrem, který by upřednostňoval zájmy NATO před zájmy naší republiky. Vzpomeňme na Alexandra Vondru, který v Topolánkově vládě z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která měla být součástí kontroverzního systému protiraketové obrany. Zatímco americký radar v Brdech exministr Vondra pro značný odpor veřejnosti neprosadil, tak pro daňové poplatníky po něm zůstala z kauzy ProMoPro škoda, kterou stát vyčíslil na 938 milionů korun.

Polistopadové vlády (stejně jako současná) zřejmě dobře věděly, proč se institutu celostátního referenda bránily zuby nehty. Občané se tak musí nadále smířit se skutečností, že ministr obrany Metnar svým oprášeným nápadem Alexandra Vondry v možnosti budování americké základny v České republiky se bude řadit k politickým činitelům, lobbujících ve prospěch NATO, podílejících se na růstu válečného napětí a pokračující tak v politice přímé válečné konfrontace Západu s Ruskou federací.

Miroslav Kavij

Germáni a Slované

(Kruté, bohužel pravdivé…Rozhodně je to k zamyšlení.)

Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, dnešního Volgogradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k obratu celé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu planety.
Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba. Po skončení války plánoval Berlín velkolepý plán „GENERALPLAN OST“ na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“. Evropská část Ruska by byla zcela zbavena původního obyvatelstva – Rusové měli skončit v plynových komorách stejně jako židé a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše.
Projekt Generalplan Ost měl být „mistrovským“ dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti sovětských obránců Stalingradu. Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní vyčišťování území od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich. Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu za frontovou linií. Jenže ani wehrmacht nebyl bez viny, protože celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu Rusů. Obsazované Rusko bylo pro německou armádu tak rozlehlé, že armáda neměla dostatek mužů, aby mohla za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat.
Wehrmacht proto vesnice kompletně srovnával se zemí. Dobře je to vidět na dobových filmových záběrech wehrmachtu hlavně z roku 1941. Proto bylo zastavení wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy. A ti, kteří takový osud nám chtěli dopustit, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Ruskou „demokracii“.
Znovu se opakují chyby slovanských národů.
Znovu se dostávají pod křídla západu, který se pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně. Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou.
I dnes zažíváme takový projekt – Generalplan Islam. Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd…
Opět nám Západ diktuje osud a úděl. A co je nejvíce hrozivé – opět v tom údělu není budoucnost pro slovanské národy. Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa o dobrotivých džihádistech v Čečně, našim dětem je vnucována inkluze s dětmi Arabů.
Média přináší programovací články o tom, že Islám je tolerantní.
Největším zabijákem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí.
    A Banderovci…, kteří vraždili na území Polska, Slovenska, Česka a dalších zemí… jsou na Ukrajině za hrdiny!

Tak tohle je opravdová národní katastrofa!

Rusko má jasno, že Metnarův výrok v rozhovoru pro Právo je přípravou informačního pole v České republice pro rozmístění amerických základen. Náměstek předsedy bezpečnostního výboru ruské Dumy Jurij Švitkin na Metnarův výrok již reagoval a uvedl, že ho to nepřekvapuje, protože americké odstoupení od smlouvy INF se má stát pretextem pro rozmístění amerických raket a vojenských základem v Česku, Polsku, na Slovensku a zejména v Pobaltí. Za tímto účelem probíhají v České republice mohutné opravy mostů a mostků s cílem zvyšování jejich nosnosti, aby unesly americké kolové a pásové nosiče mobilních odpalovacích komplexů americké armády, které váží desítky tun. Odstoupení od smlouvy INF povede v následujících měsících v Evropě k mohutné vojenské eskalaci.

Odpor proti americkým základnám v České republice bude dnes daleko menší, než byl před více jak deseti lety, když se protestovalo proti umístění amerického radaru v Brdech. Tehdy nebylo Rusko nepřítelem, nebylo vykreslováno jako agresor a dnešní mediální hysterie proti Rusku prý funguje na velkou část obyvatelstva, takže pokud dojde v příštích měsících k rozhodnutí rozmístit v České republice americké vojenské základny, vláda Andreje Babiše to odsouhlasí.

A vzhledem k rozložení sil ve sněmovně by to odsouhlasila i poslanecká sněmovna, protože proti rozmístění základen by se podle všeho postavily jen dvě strany – KSČM a SPD, což by nestačilo na zablokování amerických základen. A podle všeho by KSČM nepoužila proti Babišovi blokační pojistku v podobě ukončení tolerance menšinové vlády Hnutí ANO a ČSSD, protože i kdyby padla vláda a byly by předčasné volby, všechny průzkumy ukazují, že Babiš by s přehledem vyhrál a nic by se na rozdělení moci vlastně nezměnilo

Prezident republiky Miloš Zeman jako vrchní velitel ozbrojených sil je velkým zastáncem Severoatlantické aliance, včetně české účasti na misích NATO v cizině.

Je docela možné, že by proti rozmístění amerických základen u nás nic neměl, pokud by to bylo zdůvodněno hrozbou a zhoršením bezpečnostní situace České republiky, např. rozmístěním nových ruských raket v Kaliningradské oblasti. Zemanův „reset“ z minulého týdne, kdy nepravdivě u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov tvrdil, že venezuelský parlament odvolal z funkce Nicolase Madura (což je nesmysl, ve Venezuele může prezidenta odvolat pouze Ústavní soud), nemusí být nějakým úletem, ale promyšlenou změnou Zemanovy zahraniční politiky s cílem zlepšit vztahy Pražského hradu a Bílého domu.

Zeman nechce odejít v roce 2023 s nálepkou proruského politika kvůli své dceři a bude chtít do konce svého mandátu postupně otevřít své dceři Kateřině „dveře“ do vysoké mezinárodní politiky. Ta nyní studuje v Londýně na University College London (UCL), kde se zabývá lingvistickou antropologií, lékařskou antropologií a také biologickou antropologií.

Roční školné, včetně ubytování, stravy a dalších nákladů vycházejí zhruba na 1 milion korun za akademický rok. Londýnská UCL je přední školou globalistů. Školu v 19. století pomáhal založit a štědře ji dotoval židovský mecenáš, advokát a finančník Sir Isaac Lyon Goldsmid. Ten pracoval jako obchodník se zlatem pro Rothschildovu Bank of England a pro nejznámější židovskou globální firmu 19. století – Východoindickou obchodní společnost. Kancléřkou (v ČR bychom řekli rektorem) této univerzity je Princezna Anna, druhorozená dědička britského trůnu po princi Charlesovi.

Dcery a synové prezidentů, králů, panovníků, ale i premiérů a významných osob studují na UCL zadarmo, tedy resp. na základě stipendia, které schvaluje stipendijní výbor UCL. A je velmi pravděpodobné, že Zemanova dcera Kateřina studuje na UCL právě díky stipendiu.

Celý obraz tak najednou dostává jasné kontury a barvy.

Lubomír Metnar začal několik dnů po americkém odstoupení od smlouvy INF kout železo, dokud je žhavé a připravuje veřejný informační prostor pro veřejnou diskusi o amerických základnách v České republice. Bude se to nově stavět do rámce ruské hrozby – ruských raket namířených na Českou republiku, což bude ovšem pravda, protože Rusku de facto nic jiného nezbude. Američané mají odvést v Evropě špinavou práci pro světové sionisty.

Nelze dokončit plán na světovládu bez toho, aby Rusko bylo poraženo a rozparcelováno mezi globalistické subjekty, které ovšem budou mít v pozadí jediného majitele, světové sionisty. A není náhodou, že osm dní po americkém odstoupení od smlouvy INF poskytuje český ministr obrany rozhovory, ve kterých nevylučuje rozmístění amerických základen v České republice.

https://aeronet.cz/news/overtonovske-okno-se-posunulo-cesky-ministr-obrany-nevyloucil-rozmisteni-americkych-vojenskych-zakladen-na-uzemi-cr-v-pripade-ze-vypovezena-smlouva-inf-mezi-usa-a-ruskem-povede-k-ohrozeni/

    (Poznámka metéra: Blaničtí rytíři nevyjedou. Nad hlupáky a zrádci zlomili hůl. Hrstka křiváků bez morálky ovládá naší zemi. Bůh někam zalezl a v klidu spolu s Harpagonem přepočítává nakradené chechtáky. Je jen jedno hnutí nehlásící se sice k srpu a kladivu, ale aspoň k času třešní a pár vlasteneckých organizací, které by ještě mohly nahlas křičet.
    Komunisté, vlastenci, pokud vám zbylo trochu charakteru, tak se probuďte! Již není kam ustoupit! Za námi Moskva!)

 

No to je nám, ale překvapení!

Victoria Nulandová na plnou hubu prozradila, že USA mají v Evropě výcvikové kempy pro novináře, aby psali proti Rusku! No to je překvapení!

Náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová se rozpovídala včera při slyšení v americkém kongresu. Probíraly se tam ruské hrozby, ruská dezinformační propaganda a vliv ruského étosu na lidi, především v zemích východní Evropy. Celé její vystoupení bylo o tom, jak americké orgány nemají dostatek peněz na svoji vlastní propagandu a jak štědré peníze prý dostává ruská stanice RT. Jak se však ukázalo, Victoria Nuland měla špatná čísla, protože americká propaganda má více peněz, než jakákoliv jiná propaganda. Broadcasting Boardof Governors (BBG), což je dozorčí orgán americkou vládou sponzorovaných neziskovek, disponuje více než 750 miliony dolarů.

Victoria Nulandová, náměstkyně ministerstva zahraničí USA Američané mají v Evropě „výcvikové kempy“ pro novináře.

Daleko zajímavější však bylo její vyprávění o tom, jaké metody kontra propagandy USA používají. Victoria Nuland odhalila, že na různých místech Evropy mají USA tréninkové kempy, kde cvičí novináře. Victoria Nuland hovořila o novinářích, kteří z Ruska utekli anebo se jenom přihlásili, že chtějí projít výcvikem a potom se chtějí do Ruska vrátit a tam psát proti Putinovi a rozvracet Ruskou federaci zevnitř. Toto skandální odhalení nás občany, ale nepřekvapuje. Už dlouho víme o tom, jak Open Society Fund ve spolupráci s dalšími fondy, neziskovkami a organizacemi napojenými na americké ambasády a americkou federální neziskovku USAID ovlivňují český žurnalistický prostor, aby zahlcoval mainstreamová média americkou propagandou. Rozdávání novinářských cen redaktorům České televize, Bakalových médií, neustálé reportáže o ruské propagandě, to všechno jsou notičky, které mají původ ve výcvikových kempech pro novináře.

V Pobaltských státech a na Ukrajině se snaží ovlivňovat ruskojazyčnou populaci, a když to nefunguje, tak alespoň vycvičení novináři mají tzv. „ruskou“ propagandu odrážet zpět, tedy mají do Ruska šířit protiruskou propagandu. A to už jsme doma a nemusíme ani jezdit do Pobaltí. Toto odvracení tzv. ruské propagandy americkou kontra propagandou vidíme od rána do večera v českém mainstreamu. Od České televize, přes Český rozhlas, až po tištěná média a internet. Všude čteme o hrozbě Ruska a naopak o potřebě transatlantických vazeb s USA, jak o nich hovořil pan redaktor Kundra z Respektu na Českém rozhlasu.

Takže čeští novináři a žurnalisté nám podstupují výcvikové kempy v amerických „nalejvárnách“, jak se má dělat ta protiruská agenda. Už je jasné, kde se berou peníze na všechny ty fiat-alternativní servery, kde se berou peníze na časopisy, které vydává jisté uhlobaronovo vydavatelství v obrovské ztrátě. BBG má velký rozpočet, ze kterého se bez problému zalepí schodkové rozpočty ztrátových vydavatelství. Stačí, když jejich redaktoři začnou psát o vlivu ruské propagandy, o ruských hrozbách, a hned se peníze najdou.

Paní Nulandová je velice schopná. Když přijela v prosinci 2013 do Kyjeva s igelitkou a koláčky, které rozdávala majdanistům, tak si mnozí mysleli, že je to nějaká chudá příbuzná, protože ta modrá prošívaná bunda se k ní hodila jako pěst na oko. Ale peníze sehnat umí, to se jí musí nechat.

V Česku se „nalejvá“ v Americkém centru v Praze. Ruská „propaganda“ spočívá v tom, že lidé v Evropě se dozvídají pravdu, což je dnes v EU pomalu velezrada všech těch evropských hodnot. Lidé musí žít v iluzi, že neomarxismus podle Bruselu je jediná volba, že islámská invaze není invazí, ale žádoucím obohacením kultury, že nasunování vojsk k hranici s Ruskem a budování protiraketové obrany je pouhou opatrností před rozpínavostí Ruska.

Když Rusko postavilo americké neziskovky v Moskvě mimo zákon a udělalo z nich agenty cizí mocnosti, kteří nemají nárok na působení ve veřejném sektoru v Rusku, strýčků Sórošů a všech Makabejských „nosatců“ se to těžce dotklo. Vladimir Putin jim začal rozvracet Nový světový řád a Rusko už jaksi není k mání za pár šupů a nelze ho zplundrovat.

USA ID je federální neziskovka USA napojená na CIA.

Takže se použijí služby novinářů, kteří za úplatu napíšou pamflet i proti vlastní matce, jen když to něco hodí.

Česká televize je na čele. Její zaměstnanci pravidelně navštěvují Americké centrum v Praze, kde probíhají školení a výcvikové kempy pro novináře, nejen ty české, ale i z Pobaltí a z Ukrajiny. Učí se tam, jak psát proti Rusku a jak prosazovat do svých médií, ve kterých pracují, americké světonázorové pohledy. Nejvíce je to potom vidět na redakci zpravodajství ČT. Ti lidé jsou kvalitně proškolení, dokáží třeba z dobrovolnických serverů udělat ruské kremelské servery a dát jim nálepku projektů financovaných z ruské ambasády.

Není pro ně problém vyrobit „zpravodajská falza“, která mají za úkol zdiskreditovat např. lidové hnutí odporu proti členství ČR v NATO nebo proti arabské migraci do Evropy.

Je dobře, že se Victoria Nulandová odkopala a řekla, jak to Američané v Evropě mají zmáknuté a jak si ve svých kempech trénují své úplatné novináře. Práci ale asi nedělají moc kvalitně, protože ti novináři odvádějí prvoplánovou a průhlednou práci a jejich protiruské propagandě postupně věří méně a méně lidí. Alespoň však už víme, jak fungují procesy ve výrobě protiruské propagandy v České republice.

Společné teze a notičky novinářů mainstreamu mají svůj původ v amerických výcvikových kempech pro žurnalisty v Evropě.

Pragmatický prognostik

V blahopřejném dopisu, který prezident Miloš Zeman zaslal samozvolenému prezidentovi Bolívarovské republiky Venezuely Juanu Gerado Guaidó Márquezovi mohl připsat ještě další sdělení: „Spojené státy s vývozem své demokracie alias politickými převraty mají bohaté zkušenosti, včetně likvidace socialismu v tehdejší ČSSR a dalších státech patřících do zemí tzv. socialistického tábora. I já patřím k osobám, které napomohli pádu režimu v Československu. Svým lživým účelovým projevem na letenské pláni 25. listopadu 1989, ve kterém jsem srovnával životní úroveň v Československu na příklad s africkými státy.“

Z pohledu politické přelétavosti z KSČ přes ČSSD až ke SPO se Miloš Zeman jeví jako pragmatik. Nepřekvapí proto jeho prohlášení na sjezdu KSČM, že „Vítězný únor, byl prohraný únor“, přestože pro značnou část našich občanů je toto výročí spojeno s počátkem období výstavby socialismu – nejlepší etapy našich dějin.

Pragmatismus je zřejmý i v jeho vztahu k Severoatlantickému paktu prosazujícímu imperialistickou politiku Spojených států. Zatímco jeho prezidentský předchůdce Václav Klaus měl k americkému tažení na Irák zdrženlivý postoj, byl to tehdejší premiér Zeman, který za vládu odsouhlasil letecké útoky NATO na „vojenské“ cíle v Jugoslávii. Evergreenem zůstávají také Zemanovy časté výroky k angažmá a posilování účasti českých vojáků v Afghánistánu.

Zemanův dopis zaslaný Spojenými státy dosazenému venezuelskému vůdci, je jedním z jeho přehmatů zahraniční politiky. Chaos a politická nestabilita Ukrajiny, Libye, Iráku a dalších států je neklamným důkazem vývozu americké demokracie – vměšování USA do suverenity států.

Česká republika si bude letos připomínat 30. výročí importovaného politického převratu. Mnohé otázky s ním spojené zůstávají zatím neobjasněné, například pravý důvod vzniku Prognostického ústavu, s jehož historií je postava prezidenta Zemana spojena. Jedno je jisté. Zdá se, že svoji roli stejně jako další pracovníci „prognosťáku“ – Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Václav Klaus, Miroslav Singer, Tomáš Ježek, Ivan Kočárník či Dušan Tříska při restauraci kapitalismu naší republiky znamenající rozkradení a vytunelování země splnili!

Miroslav Kavij