Evropa se dnem 22. ledna 2019 – změnila

Německo a Francie podepsaly smlouvu, která může svědčit o tom, že se chystají být spojenci ve válečném konfliktu. Je důležité si povšimnout, že obě země v této smlouvě ale hovoří jménem celé EU. Jaké stanovisko zaujme česká vláda?

Jaké stanovisko zaujme český prezident k bilaterální smlouvě dvou největších států EU, které vlastně hovoří i naším jménem? Česká vláda by měla jasně říci, co tato kvalitativní změna uvnitř EU znamená pro Českou republiku.

V preambuli smlouvy, která má 28 článků, se uvádí, že oba státy chtějí sblížit své ekonomiky a zejména věnovat zvláštní pozornost genderu – tedy posílení postavení žen a rovnosti žen a mužů. Dále stvrzují svůj závazek vůči otevřenému globálnímu trhu, což de facto znamená zcela volné pole působnosti pro nadnárodní korporace a ničení národních ekonomik.

Nejpodstatnější články dohody jsou tyto:

Článek 3 hovoří o tom, že oba státy posílí evropskou autonomní akční kapacitu.

Článek 4 totálně propojuje politiku EU a NATO. Oba státy se odvolávají na článek 5 Zakládající smlouvy NATO – tedy na článek o vzájemné pomoci v případě válečného konfliktu. A dále se – v případě válečného konfliktu – odvolávají na Smlouvu o Evropské unii, čl. 42 odst. 7, který je vázán také přímo na NATO. 

Smlouva opakovaně konstatuje, že oba státy jsou přesvědčeny o neoddělitelnosti svých bezpečnostních zájmů a budou si pomáhat všemi prostředky, které mají k dispozici, včetně ozbrojené síly v případě agrese proti jejich území. Oba státy zřídí francouzsko-německou obrannou a bezpečnostní radu jako svůj nový politický orgán.

Články 5 a 8 hovoří ve skutečnosti o změně poválečného uspořádání světa, které reflektuje především Rada bezpečnosti OSN. Francie – jako jedna z vítězných mocností 2. světové války – je stálým členem Rady bezpečnosti a začne prosazovat, aby členem RB bylo i Německo. Oba státy totiž rozšiřují spolupráci mezi ministerstvy zahraničí, včetně diplomatických misí. Budou si vyměňovat vysoce postavený personál a to i v rámci stálých představitelů OSN v New Yorku! Oba státy se zavazují dokončit mezivládní jednání o reformě Rady bezpečnost i OSN v tom smyslu, aby se jejím členem stalo nově i Německo.

Článek 6 je také chuťovka. V oblasti vnitřní bezpečnosti vlády obou států hodlají nejen posilovat bilaterální spolupráci v boji proti terorismu a zločinu, ale i provádět opatření, rozmístění a vytvoření společných jednotek pro stabilizační operace ve třetích zemích!

Článek 7 hovoří o integraci Evropy a Afriky. Obě země se zavázaly k těsnějšímu partnerství mezi Evropou a Afrikou. Především jim jde o posílením spolupráce v oblasti rozvoje soukromého sektoru. Mimochodem, většina afrických zemí je povinna ukládat v Banque de France v Paříži přibližně 85% svých devizových rezerv. Vzhledem k tomu, že 15% rezerv je pro potřeby afrických zemí nedostatečné, musí si půjčovat další finanční prostředky od francouzské státní pokladny, ale již za tržní ceny! ZDE https://howafrica.com/scandal-according-to-a-german-newspaper-africa-pays-400-billion-euros-per-year-to-france/Jen sama Francie čerpá z afrických zemí přibližně 440 miliard eur ročně. Afrika je Západem systematicky okrádána o všechny své zdroje a to již po staletí. Německu nyní klesá ekonomika, a proto se na africkém neokolonialismu potřebuje přiživit. O strategicky plánované migraci afrických obyvatel do EU nemá v této chvíli smysl ani mluvit. Je to zřejmý fakt – podporovaný oficiálními dokumenty EU a OSN.

Jaké stanovisko zaujme česká vláda anebo český prezident k této smlouvě dvou největších států v rámci Evropské unie – o níž jsme den co den mainstreamovými stranami a médii přesvědčováni, že je pro nás tím nejvyšším dobrem? My, za Alianci národních sil, jasně říkáme, že tato smlouva mezi Německem a Francií je pro naši zemi zhoubná. A pokud chceme jako Česká republika v budoucnu vůbec existovat, musíme okamžitě vystoupit z EU (viz. Lisabonská smlouva čl. 50. A v zájmu přežití musíme okamžitě opustit i NATO, kde jsme již od počátku navzdory mínění většiny obyvatel naší země. Letos uplyne 20 let od našeho členství, a proto můžeme dle čl 13. Zakládající smlouvy NATO tuto organizaci opustit.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *