Kdo „řídí“ ve skutečnosti českou vládu?

Pondělní rozhodnutí vlády o uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ukázalo, jak je důležité mít v čele ministerstva zahraničí Petříčka, Hamáčka či Pocheho… prostě ministra z řad ČSSD.

Hra pravice na poplach proti odklonu naší zahraničí směrem k Ruské federaci a Číně, ve které TOP 09 vyniká před ODS, je pouze honbou za udržením posledního zbytku jejich voličů.

Česká vláda, stejně jako v kauze „novičok“, nebo v hlasování o protiruských sankcí potvrdila, že drží basu s Evropskou unií. V případě „prezidenta Venezuely“ občanům vyslala vzkaz, že jí není cizí ani znásilnění mezinárodního práva.

Zatímco prezident Zeman marně svádí úsilí směřující k jeho setkání s prezidentem Donaldem Trumpem, Babišovo setkání s hlavou velkého bratra je po tomto vyjádření vlády opět o krůček blíže. Otázek pro společné jednání bude jistě dost. Nemusí tak zůstat jen u plnění slibu České republiky na vyčleňování dvou procent HDP na zbrojení ve prospěch NATO (USA), příslib podpory na další zapojení českých vojáků do zahraničních expedičních misí (v závislosti na vývoji např. v Afghánistánu), či hledání možnosti a způsobu zapojení se amerických firem do dostavby jaderné elektrárny u nás.

Pokus o destabilizaci a státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela je dalším krůčkem eskalace válečného napětí, ve kterém Spojené státy představují dominantní roli a potvrzují tak vývoz své demokracie do zemí, kde potřebují nastolit svůj režim.

Květnové volby do EP budou hlasováním, jakou roli chce naše republika v tomto společenství sloužící zájmům nadnárodního kapitálu plnit. Zda budeme slepě pokračovat v politickém kurzu směřujícím k jejímu zániku či napomáhat reformovat toto nesourodé uskupení. Na „Brexitu“ nám bohužel Evropská unie ukazuje, že zatím není připravena ani ke změnám kosmetickým!

Miroslav Kavij