Povzdech

Styďte se!

Josef Peterka

Styďte se, že jste dosud Češi, to jest čecháčci.
Styďte se, že jste nikdy neemigrovali.

Styďte se, že nepatříte k žádnému aristokratickému rodu,
že je vám ukradený ýbrmenš.

Styďte se, že nejste třetí pohlaví, lesby ani gayové,
že ještě rodíte děti – někdy dokonce v rodinách.

Styďte se, že se za vás musí dobrotivý Pastýř modlit jako za stádo ovcí.
Styďte se, vy šetřílci mrzutí z církevních restitucí.

Styďte se, že pro svůj rasismus nechcete uživit
ani pár milionů afrických junáků.

Styďte se, že pro své zápecnictví
nechápete naše humanitární bomby.

Styďte se, že jste nebyli umučeni v koncentráku.
Styďte se, že jste nebojovali v žádném odboji,
že jste místo vepřoknedlozelo nedrželi hladovky,
že jste se ani neupálili,
že jste neprožívali Chartu ani Antichartu,
že jste byli apolitičtí.

Že jste žili a přežili.

Hanba vám národe Švejků.
Hanba vám národe simulantů.
Hanba vám mazaní čeští Honzové z populistických pohádek.

Jako koza drbání potřebujete Pokání.
Metlu masochismu na vás!

U voleb vás na chvíli potřebuju,
ale jinak jste lůza.

Upřímně váš, vámi oduševněle opovrhující

Lepší Člověk

Vzpomínka na největšího tvůrce dějin

Dne 21. ledna 2019 uplynulo 95 let od smrti Vladimíra Iljiče Uljanova – Lenina (*22. 4. 1870) největšího vůdce proletariátu. Celý pokrokový svět v tento den vzpomenul jeho nedocenitelný význam v boji za spravedlivější svět. Jeho práce jsou dodnes inspirací pro teoretickou i praktickou politickou činnost revolucionářů a pokrokové inteligence celého světa.

V Moskvě (jak je vidět z autentické fotografie) si výročí této mimořádné osobnosti připomněli v nekonečné řadě i tisíce mladých lidí, kteří pochopili, že socialismus je lepší než kapitalismus, že mír je lepší než válka, kterou kapitalismus permanentně chystá.

Kapitalismus je násilí, fašismus, válka! Přestaňme udržovat kapitalismus v chátrání! Socialismus není o chudobě, ale o spravedlnosti a míru.

Mírové hnutí protestuje

České mírové hnutí protestuje proti uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely

České mírové hnutí co nejrozhodněji protestuje proti uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ze strany vlády České republiky. Česká republika se tímto krokem hanebně připojila k snahám Spojených států amerických a Evropské unie o státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela.

Společně se Světovou radou míru České mírové hnutí jednoznačně odsuzuje pokus o svržení legitimní vlády demokraticky zvoleného prezidenta Bolívarovské republiky Venezuela Nicoláse Madura i stupňující se přípravy vojenské agrese proti Venezuele ze strany imperialismu Spojených států amerických.

České mírové hnutí stojí plně na straně venezuelského lidu, bránícího suverenitu své vlasti, demokracii a společenský pokrok představovaný Bolívarovskou revolucí proti pučistickým snahám o státní převrat i proti nebezpečí imperialistické vojenské agrese. Ruce pryč od Venezuely!

Milan Krajča, předseda Českého mírového hnutí

Válečné reparace

Stenozáznam vystoupení:

Místopředseda PSP Tomio Okamura:

Vážené dámy a pánové, dovolte mi navrhnout zařazení nového bodu na jednání Poslanecké sněmovny s názvem Německé válečné reparace.

Je nutné otevřít nedořešenou otázku válečných reparací, tedy náhrady škod, které nám dodnes dluží Spolková republika Německo jako nástupce hitlerovského Německa

Podle našich konzervativních odhadů na základě porovnání průměrných mezd tehdy a dnes nám k dnešku Německo dluží 10 až 15 tisíc miliard korun.

Tyto naše peníze mělo Německo po 70 let k dispozici a mohlo s nimi úspěšně budovat prosperitu. Nám naopak tyto peníze dodnes chybí a bezesporu se můžeme ptát, za čí peníze mají Němci vysoké platy, vysoké důchody a za čí peníze si koupili naše fabriky v devadesátých letech, z nichž opět mají miliardové zisky naši drazí sousedé.

Téma válečných reparací je zcela úmyslně zamlženo nepravdami, proto mi dovolte shrnout pár faktů.

Pokračovat ve čtení „Válečné reparace“

Evropa se dnem 22. ledna 2019 – změnila

Německo a Francie podepsaly smlouvu, která může svědčit o tom, že se chystají být spojenci ve válečném konfliktu. Je důležité si povšimnout, že obě země v této smlouvě ale hovoří jménem celé EU. Jaké stanovisko zaujme česká vláda?

Jaké stanovisko zaujme český prezident k bilaterální smlouvě dvou největších států EU, které vlastně hovoří i naším jménem? Česká vláda by měla jasně říci, co tato kvalitativní změna uvnitř EU znamená pro Českou republiku.

V preambuli smlouvy, která má 28 článků, se uvádí, že oba státy chtějí sblížit své ekonomiky a zejména věnovat zvláštní pozornost genderu – tedy posílení postavení žen a rovnosti žen a mužů. Dále stvrzují svůj závazek vůči otevřenému globálnímu trhu, což de facto znamená zcela volné pole působnosti pro nadnárodní korporace a ničení národních ekonomik.

Nejpodstatnější články dohody jsou tyto:

Článek 3 hovoří o tom, že oba státy posílí evropskou autonomní akční kapacitu.

Článek 4 totálně propojuje politiku EU a NATO. Oba státy se odvolávají na článek 5 Zakládající smlouvy NATO – tedy na článek o vzájemné pomoci v případě válečného konfliktu. A dále se – v případě válečného konfliktu – odvolávají na Smlouvu o Evropské unii, čl. 42 odst. 7, který je vázán také přímo na NATO. 

Smlouva opakovaně konstatuje, že oba státy jsou přesvědčeny o neoddělitelnosti svých bezpečnostních zájmů a budou si pomáhat všemi prostředky, které mají k dispozici, včetně ozbrojené síly v případě agrese proti jejich území. Oba státy zřídí francouzsko-německou obrannou a bezpečnostní radu jako svůj nový politický orgán.

Pokračovat ve čtení „Evropa se dnem 22. ledna 2019 – změnila“

Kdo „řídí“ ve skutečnosti českou vládu?

Pondělní rozhodnutí vlády o uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ukázalo, jak je důležité mít v čele ministerstva zahraničí Petříčka, Hamáčka či Pocheho… prostě ministra z řad ČSSD.

Hra pravice na poplach proti odklonu naší zahraničí směrem k Ruské federaci a Číně, ve které TOP 09 vyniká před ODS, je pouze honbou za udržením posledního zbytku jejich voličů.

Česká vláda, stejně jako v kauze „novičok“, nebo v hlasování o protiruských sankcí potvrdila, že drží basu s Evropskou unií. V případě „prezidenta Venezuely“ občanům vyslala vzkaz, že jí není cizí ani znásilnění mezinárodního práva.

Zatímco prezident Zeman marně svádí úsilí směřující k jeho setkání s prezidentem Donaldem Trumpem, Babišovo setkání s hlavou velkého bratra je po tomto vyjádření vlády opět o krůček blíže. Otázek pro společné jednání bude jistě dost. Nemusí tak zůstat jen u plnění slibu České republiky na vyčleňování dvou procent HDP na zbrojení ve prospěch NATO (USA), příslib podpory na další zapojení českých vojáků do zahraničních expedičních misí (v závislosti na vývoji např. v Afghánistánu), či hledání možnosti a způsobu zapojení se amerických firem do dostavby jaderné elektrárny u nás.

Pokus o destabilizaci a státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela je dalším krůčkem eskalace válečného napětí, ve kterém Spojené státy představují dominantní roli a potvrzují tak vývoz své demokracie do zemí, kde potřebují nastolit svůj režim.

Květnové volby do EP budou hlasováním, jakou roli chce naše republika v tomto společenství sloužící zájmům nadnárodního kapitálu plnit. Zda budeme slepě pokračovat v politickém kurzu směřujícím k jejímu zániku či napomáhat reformovat toto nesourodé uskupení. Na „Brexitu“ nám bohužel Evropská unie ukazuje, že zatím není připravena ani ke změnám kosmetickým!

Miroslav Kavij

Nakonec jsme se dočkali!

Další aféra s polskými potravinami, tentokrát vývoz hovězího masa z nemocných krav je na světě! Zatímco na Slovensku již před několika dny ministr školství vybídl školy, aby nakupovaly maso jen slovenského původu, naši občané si informaci o dovozu polského závadného masa do České republiky museli přečíst o několik dní později nejprve v „proruském“ internetovém Sputniku, aby o dva dny později se jim tohoto upozornění oficiálně dostalo od ministra zemědělství Tomana.

Co na tom, že ještě tři dny předtím nás stejný ministr ujišťoval, že žádné maso z těchto jatek mimo Polsko nebylo exportováno!!! Znepokojující a zarážející je skutečnost, že informaci vypustil do médií investigativní reportér, který se nechal zaměstnat na jatkách v Mazovském vojvodství, kde tuto nezákonnou praktiku skrytou kamerou natočil. Nechci polemizovat, jak dlouho tento způsob na zdejších jatkách byl ve skutečnosti provozován!

Kromě odpovědi na otázku, proč směrem k veřejnosti náš stát selhal, zůstávají i další neznámé. Například do kolika států a jaké množství se maso skutečně vyvezlo! Původní zveřejněné informace hovořily o vyvezení 2,7 tun masa do 10 států, později do 14 států. Česká republika zatím přiznala dovoz 300 kg, Slovensko 300 kg, Francie 800 kg. Na zbývajících 11 „postižených“ států včetně např. Španělska, Finska, Švédska či Portugalska tak zůstává pouhých 1300 kg!? Není tohle jasný případ dezinformace s cílem uklidnění nálad českých spotřebitelů?

Proč naši občané patří k zemím, kteří se o pravdivosti s vývozem polského masa dozvídají jako poslední?! Nejedná se v případě ministra zemědělství Tomana o jeho selhání, na základě kterého by měl na svůj ministerský post rezignovat?

Tento případ opět potvrdil ono známé, že kapitalismus nemá s lidskostí nic společného. Také vývoz polského hovězího masa z nemocných krav ukázal, že hlavním kritériem firem je dosažení zisku a udržení prosperity. V uvedeném případě bez ohledu na dopad lidského zdraví.

Miroslav Kavij

Promarněné dědictví

(Čísla jsou „sviňa“, když jsou podložená, tak je žádnými
ideologickými slovními průjmy a bláboly nezměníš.)

V roce 1953 byla provedena druhá poválená měnová reforma a současně se zrušilo do té doby uplatňované přídělové hospodářství (kromě přídělového vázaného trhu s úředně stanovenými cenami však souběžně existoval ještě i druhý, tzv. volný trh s černými cenami.)

Mzdy a platy se přepočetly v poměru 5 : 1 a podle téže zásady byly přepočteny i hotové peníze, vyměňované však pouze do výše 300 korun na osobu. Nad tento limit byly vyměňovány v poměru 50 : 1. Souběžně s reformou došlo k uzákonění zlatého obsahu koruny, přičemž reálný kurz dolaru (parita kupní síly) byl stanoven na 7,20 Kčs, (rubl na 1,80 Kčs.)

Provedení měnové reformy bylo plně odůvodněno vysokým tempem poválečné inflace, kterou nezabrzdila ani chybně provedená první měnová reforma v roce 1945. ujel černý trh a do konce roku 1952 se úřední maloobchodní ceny (oproti roku 1945), zvýšily podle neúplných údajů nejméně na dvojnásobek.

Množství oběživa už k 31. 12. 1948 oproti 31. 12. 1945 vzrostlo o 156 %! Volné vklady na vkladních knížkách v tomto období vzrostly ze 799 milionů dokonce na 33 miliard korun. S tím vším se tedy muselo něco radikálního provést, jiná možnost neexistovala.

Samozřejmě, že inflace obyvatelstvo pomalu a anonymně okrádá znehodnocováním jejich příjmů a vkladů. Měnová reforma učiní totéž, ale jednorázově a veřejně, s adresou viníka, tedy státu. V tomto případě se jeho celková ztráta v důsledku reformy roku 1953 odhaduje různě, ale podle nedávno publikovaných pramenů činila zhruba 17 miliard korun.

Je třeba konstatovat, že v tomto případě byla ztráta ze strany státu více než kompenzována postupným snižováním úředně stanovených maloobchodních cen, které po reformě probíhalo až do roku 1961. V tomto období ceny klesly zhruba o 20 % a přinesly obyvatelstvu za toto období okolo 75 miliard reálných příjmů navíc.

Kromě toho, zhruba 95 % obyvatel mnoho získalo uzákoněním národního pojištění v dubnu 1948, které výrazně rozšířilo a zlepšilo podmínky nemocenského, invalidního, úrazového a starobního pojištění. Předchozí sociální pojištění se vztahovalo pouze na zaměstnance, od počátku roku 1950 již na všechny, a to i na samostatně výdělečné osoby (tedy živnostníky a rolníky), včetně jejich rodinných příslušníků.

Ti všichni získali nárok na bezplatné ambulantní i nemocniční lékařské ošetření, léky, léčebné pomůcky a v odůvodněných případech i na pobyt v lázních a sanatoriích, třebaže předtím, žádné pojištění nezaplatili. Dávky v nemoci se u většiny pojištěnců vyplácely již od prvního dne nemoci.

Pokračovat ve čtení „Promarněné dědictví“

„Môj názor“

Po minuloročných celoštátnych oslavách 74. výročia Slovenského národného povstania boli prezentované tvrdo negatívne stanoviská členskej základne nášho zväzu voči zameraniu a priebehu celoštátnych osláv SNP, hlavné námietky boli voči amerikanizácii osláv i voči spájaniu osláv s udalosťami v roku 1968. To všetko spojené s trápnym vystúpením moderátora tejto akcie. Som rád, že aj Ústredná rada SZPB zareagovala na tieto kritické názory a odsúdila priebeh osláv SNP.

Konečne sa dostávam ku predmetu môjho príspevku. Dostal sa mi totiž do rúk materiál pod názvom „Zámer osláv 75. výročia SNP a 15. výročia vstupu SR do NATO“.

Ako dlhoročný člen SZPB a syn priameho účastníka povstania musím vyjadriť absolútny nesúhlas so spájaním osláv SNP a oslavami vstupu Slovenskej republiky do NATO. Severoatlantická aliancia predstavuje agresívnu a zločineckú organizáciu, ktorá je zodpovedná za smrť miliónov nevinných obetí v záujme USA a jeho poskokov v NATO.

Spájať oslavy SNP a výročia vstupu SR do NATO považujem za absolútnu neúctu voči priamym účastníkom protifašistického odboja. Považujem to za niečo neprijateľné voči zásadám práce nášho zväzu. Zdá sa, že kritika vlaňajších osláv SNP nepadla na úrodnú pôdu a organizátori sa rozhodli naďalej pohŕdať názormi členskej základne SZPB.

Chcem aj touto cestou požiadať naše vrcholné orgány SZPB, aby počúvali názory členskej základne. Pretože bez členskej základne naše vrcholné orgány stratia svoju legitimitu a stanú sa zbytočnými. Chcem upozorniť, že sa nachádzame v období pred oblastnými konferenciami SZPB a pokiaľ nebudú hlasy členov našej organizácie brané s potrebnou vážnosťou, môže to spôsobiť problémy pri príprave a organizácii zjazdu SZPB. V členskej základni nášho zväzu sa prejavuje nespokojnosť s nízkou razanciou voči zameraniu a pôsobeniu nášho zväzu voči prejavom fašizmu a snahám o revíziu výsledkov druhej svetovej vojny zo strany USA a „západných spojencov“, ktorí cieľavedome potláčajú rozhodujúcu úlohu Sovietskeho zväzu pri porážke fašizmu a snažia sa revidovať výsledky druhej svetovej vojny vo prospech síl, ktoré nemali rozhodujúcu úlohu pri porážke fašizmu.

Týmto príspevkom nechcem náš zväz rozbíjať, ale naopak zjednocovať. Naše poslanie a zameranie je jasné a jednoznačné. Sme zväz protifašistických bojovníkov – a preto boj proti fašizmu (napríklad na Ukrajine i inde vo svete), musí byť aj v protiklade s protiľudovou politikou našej vlády i prezidenta v orgánoch OSN i štruktúrach Európskej únie.

Ak sa nedokážeme jasne a jednoznačne vymedziť voči krokom našej vlády a ďalších ústavných činiteľov, stratí náš zväz svoj zmysel a opodstatnenie.

     Július Feješ, predseda ZO SZPB Detva, v Detve, 31. 1. 2019

Když zloděj křičí – chyťte zloděje…

Rozběhla se mediální válka s čínskou Huawei, protože její technologie pomáhají čínské špionáži. S nadějí jsem čekal, že třaskavé téma média zanalyzují a zveřejní informace o tom, kým a jak jsme sledovaní a to ze všech stran.
Tedy i to, jak americká NSA nebo Britská tajná služba Government Communications Headquarters nonstop monitorují gigantickou část světové elektronické komunikace – maily, sms, telefonní hovory, WhatsUp, videochaty ale dokonce i naše neelektronické soukromí prostřednictvím kamer a mikrofonů našich telefonů a počítačů. (Viz např. https://webtrh.cz/227184-americka-vlada-volny-pristup-nasim) USA v roce 2014 aktivně sledovaly po celém světě neuvěřitelných 1,2 milionu lidí. Nejen oni a Britové, ale i jejich partneři. Jak se provalilo loni v létě, německá zpravodajská služba BND od 90. let minulého století sledovala a odposlouchávala téměř 2 000 institucí v Rakousku.
Cílem elektronické špionáže byly, vedle ambasád a ministerstev, také firmy, univerzity a novináři. Berlín informace sdílel s americkou rozvědkou NSA.(Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-spionaz-firmy-novinari-spojene-staty-bnd.A180616_071453_zahranicni_fer)
     A samozřejmě, že tzv. zadní vrátka – špionážní hardware či software mají Američané ve všech amerických produktech, od Apple po Microsoft. Výjimkou je pochopitelně Huawei. To, že Číňané se od amíků poučili a následují jejich příklad, je důvod k zamyšlení ale určitě ne k protičínské hysterii. Chápu taky, že pro amíky a další, tu je dvojí problém – nebezpečný špionský i byznysový konkurent.
Pro nás musí být alarmující, jak soukromá, tak hlavně veřejnoprávní média a zcela neuvěřitelně včetně české BIS, naprosto ignorují fakta známá nejpozději od Snowdenových odhalení. Pokud ČT a lepšolidi blábolí něco o dezinformacích, tak současné informování o odposleších a špionech je příkladnou ukázkou nebetyčné dezinformace a manipulace. Lepšolidi: Kdo je špion a kdo čučkař. Ano, na ruské a čínské ambasádě jsou pracovníci rozvědek a sbírají maximum použitelného. Jen čučkař by si ale myslel, že stejně to nefunguje i na dalších ambasádách. A jen čučkař si myslí, že ti hlavní špioni špiónují z ambasád, kde jsou nejvíc na očích. Jenže jsou v BIS čučkaři nebo zaměstnanci, kteří prostě jen na rozkaz dělají propagandu ve prospěch jiných mocností? Je 21. století. NSA má skrze program PRISM volný přístup k osobním datům u padesáti společností, mezi jinými Google, Facebook, Apple, Microsoft, Visa a Mastercard. Tohle ví, věřím, i poslední šofér v BISce.
Stejně tak všichni víme, že to amíci a další nás nešpehují ze strachu z komunismu nebo z Ruska. Když praskly odposlechy schůzek generálního tajemníka Pan Kimuna s Merkelovou šlo o jednání nad klimatickou konferencí a odposlechy si u americké NSA objednaly ropné společnosti, vyděšené bojem proti CO2 a dalším spalinám. Americká tajná služba NSA sleduje jen v Německu každý měsíc přibližně půl miliardy telefonátů, e-mailů a textových zpráv. Samozřejmě NSA nezajímala jen jednání o klimatu, ale také, utajované informace z bankovního sektoru, citlivé obchodní otázky a samozřejmě největší zájem měla o politiku. Ostatně agent Snowden promluvil o praktikách NSA právě po zjištění, že drtivá většina špionážní činnosti se vede proti spojencům v Evropě a proti spřátelenému Japonsku.
V případě Japonska padlo dokonce děsivé odhalení – v systémech, které ovládají celou japonskou infrastrukturu včetně dopravy a jaderných elektráren je americký malware (zákeřný zločinný software), který na povel zastaví nebo dokonce zlikviduje elektronické systémy v celém Japonsku. Po tomto zjištění dává najednou logiku, proč Německo zavírá jaderné elektrárny – nejde jen o elektřinu ale také o miny, které může kdykoli odpálit Washington. Stejně tak hysterie nad možností že u nás by elektrárny budovali Rusové. Je nepochybné, že proti americkému malware jsou odolnější. Kam se Číňani hrabou na Brity. Dokumenty, které zveřejnil Edward Snowden, ukazují, že také Britská GCHQ monitoruje v rámci operace Tempora celosvětově internetovou a telefonickou komunikaci. Odposlouchávají naše telefonáty, e-maily a ví, které webové stránky navštěvujeme.
Britové se mimo jiné „napíchli“ na transatlantický optický kabel TAT-14, přes který běží významná část datové komunikace mezi USA a Evropou. Podle Snowdenových dokumentů měla GCHQ přístup k neuvěřitelným 21 600 terabajtům denně. Když to prasklo, tak se eurokomisařka Viviane Redingová oficiálně dotázala britského ministra zahraničí Williama Haguea, čeho že se odposlechy týkají. Odpověď přišla obratem: Britové špehují pouze z důvodů národní bezpečnosti a boje s terorismem a do toho se Evropská komise nemá co plést.
     NSA odposlouchávala rozhovor italského premiéra Silvia Berlusconiho s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
     Odposloucháváno bylo i jednání mezi Berlusconim a bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, který ho varoval, že italský bankovní systém se může zhroutit. Monitorováno bylo jednání ministrů obchodu EU a Japonska o tom, jaké budou nepřekročitelné hranice při vyjednávání ve Světové obchodní organizaci WTO.
Podle WikiLeaks byly „napíchnuty” také telefonáty vysoce postavených pracovníků WTO včetně švýcarského ředitele Johanna Humana a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
(viz https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/395705-americke-odposlouchavani-merkelove-a-dalsich-politiku-bylo-rozsahlejsi.html)
     Na základě důvěrných informací NSA sice považuje Německo za partnera, současně ale také za cíl útoku. Německo patří k tzv. „partnerům třetí kategorie“. Vyloučeny ze špionážních praktik jsou pouze Kanada, Velká Británie a Nový Zéland, které patří do druhé kategorie. V jedné prezentaci se uvádí: „Dokážeme napadnout signály většiny zahraničních partnerů třetí kategorie, což také činíme.“ (viz https://zpravy.idnes.cz/nsa-odposlouchavala-mekelovou-deset-let-fdh-/zahranicni.aspx?c=A131027_115839_zahranicn i_dam)
     Bezpečnostním rizikem se stávají samotní čučkaři a lepšolidi v České televizi. Shrnuto a podtrženo – pokud BIS ve své zprávě ignoruje činnost západních rozvědek, které nejen monitorují, ale také prokazatelně aktivně ovlivňují dění v Evropě a v naší zemi a naopak odvádějí pozornost směrem k Rusům a Číňanům, pak možná nejsou čučkaři ale dost možná na něčí rozkaz kolaborují s cizími mocnostmi proti zájmům své vlasti. Bezpečnostní informační služba se stala jedním z nástrojů lepšolidí jak manipulovat veřejným míněním.
     Tragikomedie je, že v tomto momentě by podle zákona BIS měla začít sledovat a šetřit sama sebe. Sama se totiž stala ohrožením naší vnitropolitické stability a naší vnitřní i zahraniční bezpečnosti. Máme tu údajného hlídacího psa – novináře včetně těch, které si platíme ze zákona. Veřejnoprávní psi ovšem na hlídání kašlou – štěkají jen na ty, na které jim páníček z Bruselu či Washingtonu ukáže. Tak, jako pes to nedělají jenom za buřta – oni svého pána milují a ve vší psí oddanosti ho milují.
To je fajn, ale psa krmeného zloději nemůžu nechat hlídat svůj dům. Soukromí to je svoboda. Sledování našeho soukromí není nic jiného, než formou kontroly a jakákoli kontrola omezuje svobodu našeho projevu. Se ztrátou soukromí přicházíme i o svobodu, protože se budeme bát vyjádřit, co si myslíme. A za „nesprávné“ názory se dnes už zase stíhá a trestá. Je mi fuk jestli mne špehuje Američan, Čech nebo Číňan – vadí to stejně. A první, komu by to ze zákona mělo vadit, jsou BIS, vláda a také veřejnoprávní média. Všichni jsou pozoruhodně v klidu a to by nás ostatní mělo sakra zneklidnit.
     Jaroslav Novák 

Průlom po sedmnácti letech?!

V New Yorku bude ustavena Velká porota k prošetření důkazů o demolici Dvojčat a budovy WTC 7! Nastává zúčtování s neocony a americkým Deep State? Soudní odhalení největšího spiknutí proti lidu v dějinách USA může úplně změnit budoucnost celého západního světa a rozbít transatlantické vazby a NATO rychleji než cokoliv jiného!

     Redakce AE News přináší další zásadní článek alternativní občanské aktivistky Jany Karáskové, která má informaci o převratné události v USA. Po 17 letech se začne u amerického soudu konečně projednávat žaloba pozůstalých po obětech útoků z 11. září proti závěrečné zprávě inženýrů americké organizace NIST, která je obviňována ze spiknutí a zakrývání skutečných technických příčin zřícení budov Světového obchodního centra v New Yorku.

Důkazy o použití nanotermitu používaného v průmyslu, exploze ve vstupní hale severní věže WTC, které zabíjely lidi těsně před nárazem letadla, seismické otřesy a exploze v podzemních garážích a v patrech těsně nad přízemím, prodej kovové suti a pokroucených nosníků ze zřícených věží do ciziny, zejména do Indie a Číny jako železný šrot navzdory tomu, že šlo o doličné důkazy a nebyla provedena jejich expertíza, zahlazování stop. To všechno a mnoho dalšího zazní u soudu v New Yorku v blízké době.

     Tyto procesy by v USA nikdy nebyly připuštěny, pokud by nebyl zvolen Donald Trump. Rozklad americké státní moci Deep State a jejích neoconů má přímou souvislost s tím, jak Donald Trump provádí demontáž americké globální moci Pax Americana po celém světě. Pokud americký soud provede potřebné kroky, nemusí dojít ani k nějakému obvinění, ale bude prostě stačit rozsudek, že 11. září neproběhlo tak, jak bylo oficiálně americkou vládou a inženýry z NIST před mnoha lety deklarováno. To samo o sobě bude rozbuškou k tisícům žalob na americkou vládu. Proces může spustit dominový efekt, který vyústí ve ztrátu důvěryhodnosti USA pro globalistické partnery v Evropě, protože i o to se hraje především z pohledu smlouvy z Aachenu mezi Francií a Německem o vytvoření společného integračního jádra Nové Evropy. A to nepůjde realizovat do doby, dokud americká vojska budou na území Německa. V New Yorku je tak zaděláno na mnohem větší “globální demolici”, než bylo stržení budov WTC v roce 2001. VK

     Celé na: https://aeronet.cz/news/prulom-po-17-letech-v-new-yorku-bude-ustavena-velka-porota-k-prosetreni-dukazu-o-demolici-dvojcat-a-budovy-wtc-7-nastava-zuctovani-s-neocony-a-americkym-deep-state-soudni-odhaleni-spiknuti/

Kuba bojuje i po šedesáti letech

Letos je šedesáté výročí kubánské revoluce z roku 1959. Fidel Castro tenkrát prohlásil: „Tyranie byla svržena. Radost je nesmírná. A přesto zbývá spousta práce.“
Navzdory celá desetiletí trvající blokádě uvalené na Kubu Spojenými státy a její dlouhé izolace reakcionářskými a fašistickými vládami v Latinské Americe se Kuba rozvíjela a životní úroveň lidí se k nepoznání změnila, bylo dosaženo společenského pokroku, o jakém mohou irští pracující jen snít.
Spojené státy stále udržují nezákonnou blokádu, rozšiřují ji po světě a poškozují tak země a firmy, jež nějak obchodují s Kubou. Blokáda vyústila ve zmrazování bankovních účtů a firmy musely ukončit obchodování se Spojenými státy nebo jim je v něm bráněno.
Odhaduje se, že tato nezákonná blokáda stála Kubu kolem 753 miliard dolarů. Zemi je také bráněno dovážet léčiva a lékařské vybavení, novou techniku a dokonce i součástky hudebních nástrojů. Seznam je nekonečný.
Proč se Spojené státy, se svými téměř 330 miliony obyvatel – země nacpaná jadernými zbraněmi, s miliony vojáků ve zbrani, se zdaleka větším vojenským rozpočtem než kterákoli jiná země na světě a s vojenskými základnami v desítkách zemí světa – bojí malé země jako je Kuba, s 11 a půl milionem obyvatel, což je méně než vnitřní oblast Londýna?
Tahle zemička nikdy nepřepadla ani neohrožovala žádného ze svých sousedů, nemá vojenské základny v jiných zemích, nemá námořní kapacity k vedení diplomacie dělových člunů, nemá žádné jaderné zbraně…
Kuba není dokonalá, ani nikdy netvrdila, že je. Je to země usilující o překonání staletí koloniálního drancování a imperialistické nadvlády. Pokládá základy k udržitelnému budoucímu ekonomickému zabezpečení svého lidu.
Tak čím to, že se kapitalistické vlády cítí být jí ohroženy? Tady je několik odpovědí:
– Kuba razila sexuální a reproduktivní práva, v roce 1965 legalizovala potraty. Potraty a antikoncepce jsou zdarma.
– Kubánští rodiče dostávají velkorysou mateřskou a rodičovskou dovolenou.
– Oba rodiče mají nárok na 40 týdnů dovolené s 60 procenty příjmu. Matky dostávají čtyři a půl měsíce plnou mzdu.
– Kuba má nejnižší kojeneckou úmrtnost mezi zeměmi Latinské Ameriky i dalšími chudými zeměmi na světě.
– Většinu soudců, právníků, vědců, technických pracovníků, státních zdravotníků i dalších odborníků tvoří ženy.
– 53 % poslanců Kubánského národního shromáždění jsou ženy, což je druhá nejvyšší míra na světě.
– Devět z patnácti provinčních shromáždění vedou ženy.
– 64 % univerzitních míst drží ženy.
– Kubánky se v průměru dožívají více než 80 let, víc než ženy ve Spojených státech.
– Těhotné ženě se během těhotenství dostane nejméně třinácti lékařských kontrol. Ženám s rizikovým těhotenstvím nebo se sociálními problémy se dostává rozsáhlé domácí péče.
Legislativa a její dopad na ženy musí být konzultovány s Federací kubánských žen. Podle zákona jsou všechna ministerstva povinna zajistit, že jejich politika pomůže vzestupu žen a nenaruší jejich postavení. Každoročně také musí předkládat výčet toho, co už bylo dosaženo nebo co dělají, aby toho bylo dosaženo.
Postavení žen na Kubě se změnilo k nepoznání, i když musí být vykonáno ještě hodně, aby bylo nakonec dosaženo skutečné rovnosti mezi ženami a muži a skončilo mužské kulturní furiantství.
Kuba je světově v čele ve veřejném zdravotnictví, daleko před mnoha zeměmi, jež Kubu vytrvale plísní za údajně špatnou úroveň lidských práv. Zdravotní péče tu je skutečně zanesena v ústavě, na rozdíl od kolísání zdravotnického systému, jež musí snášet irští (klidně si dosaďte třeba čeští, asi v tom nebude rozdíl; pozn. překl.) pracující.
– Poměr lékař-pacient na Kubě je jeden lékař na 125 pacientů (!), mnohem vyšší než ve Spojených státech a v Británii a mnohem vyšší než v Irsku. (V ČR připadalo podle oficiální statistiky na 1 lékaře průměrně 271 obyvatel, ovšem s velkými oblastními rozdíly – v Praze nejméně – 143, nejvíce ve Středočeském kraji – 419. Pozn. překl.)
– Rodinní lékaři a ošetřovatelky pracují z malého místního střediska, zvaného consultario, poskytujícího základní služby.
– Mnohé závažné obory jako pediatrie, porodnictví, gynekologie a zubařství jsou vykonávány na místní poliklinice, jež obsluhuje čtrnáct až třicet consultarios.
– Rodinný lékař navštěvuje každou kubánskou rodinu nejméně jednou za rok a zkontroluje krevní tlak, srdce, životní styl a podobně a dá rady, co lze zlepšit.
– Rodiny s velkým rizikem jako s trvajícími zdravotními problémy, kuřáci a osoby s dalšími závislostmi jsou prohlíženi mnohem častěji.
– Pacienti čekají na prohlídku u specialisty průměrně týden.
– Systém základní péče zajišťuje rychlou komunikaci mezi rodinným lékařem, specialistou a pacientem. Tato na komunitě založená základní péče je základem úspěšnosti systému kubánského zdravotnictví.
– Před revolucí měla Kuba pouhé tři zdravotnické vysoké školy, a to výlučně pro bohaté; dnes je jich třiadvacet. Učí se tu nejen Kubánci, ale i tisíce studentů zdravotnictví ze zámoří, a to zdarma.
Tohle je na hony vzdálené od uzavírání oddělení, pacientů ležících na pojízdných lůžkách na nemocničních chodbách a dlouhých seznamů čekatelů na konzultanta, dvouúrovňového zdravotního systému, kde, pokud máte peníze nebo soukromé pojištění, přeskočíte frontu a na celé měsíce za sebou zanecháte čekající pracující a chudé.
Kuba má pozoruhodný rekord v oblasti vzdělání. Po vítězství revoluce se tisíce dobrovolníků podílely na kampani gramotnosti v dělnických čtvrtích a na venkově, naučily lidi číst a psát. Dnes je vzdělání na všech úrovních zdarma.
– Rodiče jsou zapojeni do vzdělávání svých dětí na všech úrovních, pravidelně je s nimi konzultováno.
– Na úrovni základních škol jsou všude rodičovsko-učitelské výbory a je snaha o plné zapojení rodičů do vyučování jejich dětí.
– Rodiče se mohou dokonce zúčastnit přednášek o pedagogice a psychologii, aby lépe pochopili svou úlohu při vzdělávání a výchově svých dětí.
– Pro všechny děti pod pět let věku tu jsou bezplatná předškolní střediska. Rovněž bezplatně tu jsou kluby pro všechny děti po vyučování.
– Existují speciální programy pro rodiče, kteří chtějí zůstat s dětmi doma.
– Kubánský rozpočet na vzdělání je 13 procent HDP oproti pěti a půl procentu ve Spojených státech a v Británii.
Společenský pokrok, jehož Kubánci dosáhli za posledních šedesát let, je impozantní a znamená vážnou hrozbu pro rozkládající se systém kapitalismu, vnucený nám.
Tohoto společenského pokroku je dosaženo díky samotnému faktu, že kubánská dělnická třída vybudovala stát, drží státní moc. Veškeré bohatství vzniká prací, vytvářejí jej pracující lidé. Ti také na Kubě rozhodují, jak je toto bohatství rozdělováno, jaké jsou společenské, ekonomické a kulturní priority.
Je to v kontrastu s tím, jak a pro koho je řízena naše společnost. Tu řídí bohatí a pro bohaté. Veškerá ekonomická, společenská a politická rozhodnutí v Irsku jsou činěna na ochranu těch, kteří mají peníze. Nikdy tu nebude přijato žádné rozhodnutí, jež by mohlo ohrozit ono bohatství a moc.
Kubánská demokracie se liší od té naší. Ve škole se učíme, a naše osnovy nás informují, že žijeme v demokracii – v jediné možné formě demokracie – protože máme četné strany a můžeme volit vládu nebo ji v příštích volbách nahradit.
Během svého života (přibližně v období čtyřiceti let) máme možnost jít k volbám asi tak deset až dvacetkrát. Ale po vhození hlasovacího lístku už nemáme jiné prostředky jak změnit nebo dokonce ovlivnit vládní politiku než se zmobilizovat a demonstrovat na ulici.
Dokonce i potom naše vítězství trvají jen tak dlouho, dokud zůstáváme bdělí a organizovaní. Nikdy nemáme nic zaručené, jisté. Vládnoucí elita a její vlády nám dají veškerá práva, o nichž si myslí, že je potřebujeme, ale nikdy nedostaneme ekonomickou moc.
V Parlamentu máme četné strany, ale ekonomický manifest máme jen jeden, a to na ochranu zájmů bohatých. Na svém pracovišti, kde strávíme většinu života, nemáme ani slovo, ani kontrolu, a mnohým z nás je dokonce odepřeno právo být zastoupení odborovým svazem.
Kubánská demokracie je jiná. Právě teď Kubánci diskutují o nové ústavě, o níž se bude letos v únoru hlasovat. Zatím proběhlo ve všech komunitách, na pracovištích, ve školách a na univerzitách přes 135 000 shromáždění. Byly navrženy, odhlasovány a předloženy dodatky.
Všechna shromáždění, místní, oblastní a národní, i všichni zvolení činovníci jsou předvolaní a povinni, aby na místních setkáních předložili zprávy o činnosti.
Kubánští pracující mají v rukou ekonomickou a politickou moc. Mají stát k zajištění spravedlivého rozdílení zdrojů a k budování infrastruktury, již lidé potřebují, ne k tomu, co na úkor lidí chce nebo vyžaduje velkopodnikání. Proto mají strach z Kuby.
Kuba světlo naděje, že existuje alternativa vůči tomuto rozpadajícímu se systému, zvanému kapitalismus. Ukázala skutečnou solidaritu s utlačovanými národy, bojujícími za svobodu a spravedlnost. Kubánci jsou nesobečtí v dělení se o vlastní omezené zdroje. Ukazují skutečnou třídní solidaritu a opravdové přátelství vůči mnoha národům a lidem a nežádají nic na oplátku.
Světonázor pracujících je a měl by se výrazně lišit od světonázoru vládnoucí elity. Elita bere, krade, drancuje, způsobuje pohromy, bombarduje, zabíjí a mrzačí, aby se zmocnila přírodních zdrojů jiných. Zasévá rozdělení a nenávist a zanechává za sebou chudobu, nouzi a beznaděj.
Režim USA označil Kubu, Venezuelu a Nicaraguu za ohrožení své národní bezpečnosti a prohlásil, že musí být blokované, opomíjené a izolované, a připravují půdu pro vojenskou intervenci domácích reakcionářů, s pomocí americké vojenské mašinérie, k zajištění změny režimu a k obnově vlády bohatých a mocných.
Kuba naopak ukázala jinou cestu vpřed, cestu vzájemné podpory, sdílení znalostí a zdrojů, s ochranou přírody, s budováním materiální základny pro budoucí rovnost.
Kuba urazila dlouhou a náročnou cestu za posledních šedesát let. Dosáhla hodně, přesto řešení jednoho problému otevírá nové problémy k překonání, nové výzvy, s nimiž je nutno se vyrovnat, nové úspěchy, jichž lze dosáhnout, navzdory surové blokádě Spojenými státy.
Kubánská revoluce ukazuje převahu socialismu nad kapitalismem. Značkuje cestu vpřed k dosažení národní svrchovanosti a nezávislosti. Prostě nemůžete oddělit společenskou emancipaci od dosažení svobody národa – jsou neoddělitelné.
Jak řekl Raúl Castro, první tajemník Komunistické strany Kuby, v den šedesátého výročí: „…cítíme se šťastní a sebejistí, když na vlastní oči vidíme, že nové generace pokračují v budování socialismu, jediné to záruky nezávislosti a svrchovanosti národa.
     Největším poučením, jaké si revoluční a pokroková hnutí mohou vzít ze situace, jež byla vytvořena, je, aby nikdy nezapomínala na jednotu s lidem a nikdy nepřestala podporovat ty, kteří jsou ožebračováni nejvíc.“
Eugene Mc Cartan, generální tajemník KS Irska
8. ledna 2019, (překlad Vladimír Sedláček)