Občanům, těm je tu hej

Nebo spíše Pražákům, těm je tu hej, jak napsal dobový císař českého hardrocku František Čech, který se proslavil později i jako poslanec za ČSSD. Díky skrytě pořízené nahrávce z roku 1997, na které poukázal na nekalé praktiky při prodeji pražských vodáren, na tehdejší poměry v parlamentu, ODS a ve společnosti.

Mirek Kavij, autor mnoha trefných článků na našem webu

Nefalšovaná výpověď pro skupinu vyvolených o krásné a beztrestné době rozkrádání majetku z 90. let. Pro tuneláře, podvodníky a kšeftaře nejúspěšnější období restaurace kapitalismu našeho státu.

Dnes, občané republiky, která se stala kolonií Západu, zažívají „kulturní boom“ ve formě demonstrací – kdykoliv, pro cokoliv. Samozřejmě v duchu demokratických hodnot a občanské společnosti!

Současným hitem, spojovatelem a jmenovatelem demonstrací v choreografii spolku Milion chvilek je jméno Babiš – agent Státní bezpečnosti a rozkradač evropských dotací.

Oprávněné tak vyvstává nejedna otázka. Stane se Česká republika pokračováním událostí – majdanů Ukrajiny a Slovenska? Z Ukrajiny se pět let po Majdanu stal nefunkční, vylidněný, rozpadající se stát, nadále ale sloužící k eskalaci válečných vztahů mezi Ruskem a Západem, ospravedlňující k dalšímu navyšování vojenské techniky a vojáků podél ruských hranic k rozpoutání válečného konfliktu na jeho území.

Výsledek Majdanu u našich východních sousedů v podobě odstranění premiéra Fica se dostavil dříve, než počítal scénář. Co na tom, že zápletka ohledně vraždy novináře Kuciaka nemá ani po patnácti měsících pokračování.

Může se ale Babiš zavděčit všem? Na straně jedné premiér začíná naplňovat písemné sliby týkající se nákupů pro modernizaci vojenské techniky podle zadání USA. Aniž by někomu vadilo, že peníze daňových poplatníků v řádech desítek miliard korun budou chybět v rozpočtu našeho státu k financování potřeb občanů! Na druhou stranu si Babiš dovolí z naší nejstarší dálnice „vyhnat“ vojenskou šrotovou techniku našich novodobých osvoboditelů, demonstrující svou sílu při průjezdu naším územím.

Ve hře proti Babišovi (potažmo Zemanovi) za situace, kdy je Česká republika řízena zvenčí, je mnoho neznámých. Kdo a v jaké výši financuje přípravy na Majdan. Jaké jsou důvody k odstranění současné vlády. Jsou jimi obchodní válka v podobě Huawei mezi Čínou a USA, megaobří zakázka v dostavbě jaderné elektrárny Temelín, nebo koordinovaný postoj České republiky v rámci Visegrádské čtyřky k otázce migrace?

Dost možná, že ve hře je daleko více.

Miroslav Kavij

Otevřený dopis Filipovi

Vážený soudruhu předsedo, příjemnou neděli Vám ode mne!

Ačkoli si nejsem ani zdaleka jist, že se vyjádříte k mým následujícím slovům, přesto mě potěší aspoň jedna jediná skutečnost ─ budete nucen se poradit se svým vlastním svědomím, protože za nastalý stav věcí v KSČM nesete nemalý kus zodpovědnosti Vy sám a nikdo jiný, soudruhu doktore Filipe. Jsem sice jen prostý člen strany českých komunistů, avšak na rozdíl od mlčící drtivé většiny členů KSČM já mlčet opravdu nehodlám! A to zejména ve vztahu k Našemu Restartu pod vedením s. Josefa Skály, ke kterému já osobně se hrdě hlásím.

Soudruhu předsedo Filipe, jste naším celostátním předsedou ve funkci od 1. října 2005, tedy skoro 14 let. Tedy dost dlouho, abyste mohl bilancovat. Když krátce po našem vstupu do EU 1. května 2004 proběhly první naše eurovolby, byl předsedou stále ještě Dr. Miroslav Grebeníček. V tom roce 2004, tedy za M. Grebeníčka, jsme jako strana byli druzí s 20.26 % hlasů a 6 mandáty. To byl až neuvěřitelně skvělý výsledek!

Roku 2009, tedy již za Vašeho předsednictví, jsme skončili již výrazně hůře, třetí (14.18 % hlasů a 4 mandáty). V roce 2014 jsme skončili čtvrtí (10.98 % a 3 mandáty). A před týdnem dokonce až sedmí (s 6.94 % a jedinou poslankyní). Trend vytrvalého volebního propadu KSČM pod Vaším vedením, soudruhu předsedo, je naprosto zřetelný, prostě bez diskuse!

A když se podívám na naše národní volby, tedy parlamentní a komunální, je to zcela obdobná situace. V posledních volbách do PČR v říjnu 2017 jsme jako strana oproti předchozím volbám ztratili přes polovinu poslaneckých křesel, tedy pod Vaším vedením, když jsme obdrželi ubohých 15 míst z 200 možných. Oproti 33 z 200 ve volbách před tím.

Čili, vážený soudruhu Filipe, za Vašeho předsednictví jen samý volební propad. Avšak opatření veškerá žádná! Jakákoli sebereflexe veškerá žádná! Podle Vašeho vyjádření i europoslankyně Konečné vše je jen otázkou spojenou s rozhodnutím voličů! Jakoby každá mince neměla dvě strany!

Strana je ve finančním propadu asi 40 miliónů Kč, ale okr. předsedové jsou nadále placeni na dluh, to abyste jako předseda neztratil podporu i na úrovni okresů. To je naprostá tragédie, když si sjednáváte loajalitu skrze dluhový marketing! Je to opravdu otřesné, když ekonomismus v ÚV naprosto překrývá ideologickou práci!

Přitom již to vypadalo, že v naší straně začíná svítat na lepší časy, když bylo na IX. sjezdu schváleno ustavení ideologického oddělení a zvolen jako tajemník ÚV Dr. Josef Skála, coby výtečný ideolog, rétor a doslova chodící encyklopedie. A protože neměl konkurenta, soudruhu předsedo, vedení strany to vadilo. S výsledkem nám všem známým. Proto Dr. Skála musel odejít dříve, než vůbec mohl začít s revitalizací strany. J. Skála nestačil ani převzít agendu, aby byl sfouknut jako svíčka ve větru.

PŘITOM PRÁVĚ IDEOVÁ PRÁCE JE ZÁSADNÍ PÁTEŘÍ STRANY! Dnes tato absence ideovosti je cítit ve straně na každém kroku. Sama europoslankyně Konečná není schopna formulovat kloudnou odpověď na prostou otázku ─ co je to ta ideologie KSČM? Její výstupy v TV jsou naprosto amorfní, bezideové, jalové a doslova nicneříkající! V pořadu České televize Hydepark 6. listopadu 2013 ing. K. Konečná veřejně prohlásila, že podle ní „není zcela pravdivé tvrzení, že je Česko obklopeno kapitalistickými státy“. Konstatovala také, že „projekt Evropské unie je de facto projektem socialistickým“. A pak všemu doslova nasadila korunu v dubnu tohoto roku, kdy prohlásila, že „musíme vést třídní boj a zničit kapitalismus“.

A aby toho nebylo málo, soudružka inženýrka europoslankyně Konečná za svůj politický vzor považuje bývalou britskou konzervativní premiérku Margaret Thatcherovou!? Tohle všechno, soudruhu předsedo Filipe, je výsledek „ideologické práce“ v KSČM pod Vaším řízením. Pokud byste snad pochyboval o výše uvedených slovech, nalistujte si ve wikipedii stránku s údaji Vaší soudružky europoslankyně.

Proto, nejen však proto, jsem aktivní spojenec Našeho Restartu Josefa Skály, protože nejen cítím, ale naprosto bezpečně vím, že cesta směrem k obnově KSČM nastoupená v r. 2018 právě díky Josefu Skálovi a spol. ─ JE JEDNOZNAČNĚ SPRÁVNÁ A JEDINĚ MOŽNÁ. Nepodaří-li se totiž tato obnova, pak je mi jasné, že 100. výročí založení KSČ v r. 2021 strana „oslaví“ společenským bankrotem již bez parlamentní účasti, KSČM se tak stane živořící soudružkou slovenských komunistů.

Soudruhu předsedo, ve včerejších Haló novinách v příspěvku „Podle činů, ne podle slov“ píšete na adresu s. J. Skály a jemu podobných, v souvislosti s jeho rozhovorem na portálu Sputnik http://www.nasrestart.cz/signaly-nadeje/259-komuniste-to-opet-projeli-zmizi-kscm-z-politicke-mapy-ceske-republiky, více než odvážná slova, cituji: „Možná na chvilku byli na výsluní a převzali svůj jidášský groš, ale pak přestali kohokoli zajímat, protože nic, nejen pro společnost, ale ani pro komunistickou stranu, neudělali.“ Konec cit.

Tak moment, soudruhu předsedo Filipe! Napsal jste, že s. J. Skála pro společnost a komunistickou stranu „nic neudělal“. Na Univerzitě Karlově v Praze Dr. Skála přednášel filosofii. Angažoval se jako člen předsednictva Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a člen předsednictva Světové rady míru v době, kdy nynější europoslankyně K. Konečná buď nebyla na světě, nebo byla ještě dítě. V letech 1986 až 1990 soudruh Skála byl předsedou Mezinárodního svazu studentstva. Tohle, soudruhu předsedo Filipe, se podle Vás nepočítá?

Takže soudružka K. Konečná toho udělala pro společnost a komunistickou stranu snad více? Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně v roce 1999 nastoupila na Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity. Ve volbách v r. 2002 byla zvolena do poslanecké sněmovny jako nejmladší poslankyně dolní komory parlamentu, tehdy jako nestranický kandidát za KSČM. Do KSČM se však soudružka K. Konečná nijak nehrnula, vstoupila do ní až o 3 roky později v r. 2005. Docela zvláštní postoj, uvážíme-li, že otec K. Konečné působil před r. 1989 na postu tajemníka pro zemědělství na OV KSČ v Novém Jičíně. Celkově vzato, soudružka K. Konečná kromě práce v PČR a EP nikdy nikde nepracovala, svého druhu Marek Benda v sukních.

Dále jste, soudruhu předsedo, na adresu s. J. Skály uvedl toto, cituji: „Rozhovor pana Josefa Skály je pro mě mlácení prázdné slámy, které by mělo jen jemu a několika členům jeho tzv. »frakce« asi přinést výhody dílčích funkcí (trafiky) od antikomunistů.“ Konec cit. Ale no tak, soudruhu předsedo, a toto má znamenat co? Přečtěte si o sobě toto: http://www.nasrestart.cz/z-cerne-kroniky/90-byvaly-ministr-za-ods-a-rebicek-dava-rady-a-doporuceni-v-filipovi

A jako „zlatý hřeb“, soudruhu předsedo Filipe, jste ve včerejších HaNo uvedl toto, cituji: „Problém je v tom, že práce a volební výsledky pana Skály (můj dotaz: s. Skála byl snad vyloučen z řad KSČM, že mu říkáte pane?) neoslovují občany naší země, nerozšiřují počet voličů KSČM a už vůbec ne růst autority strany ve společnosti.“ Konec cit.

No, soudruhu předsedo, tohle už bych nazval jako důkaz Vaší naprosté neschopnosti chápat souvislosti. Vždyť nikoli pod vedením s. Dr. Skály, nýbrž právě pod Vaším vedením, soudruhu předsedo Filipe (nebo pane předsedo?) strana českých komunistů skončila v naprosto dokonalém volebním propadlišti na samé hranici volitelnosti, nemajícím obdoby od vzniku komunistické strany v květnu 1921!

Se soudružským pozdravem Ing. V. Václavík, Vsetín, člen KSČM a Našeho Restartu

POSTSKRIPTUM Soudruhu předsedo, když už jste se tak angažoval ve včerejších HaNo. Byl tamtéž zveřejněn článeček pod názvem „Assange psychicky týrán“. Byl to právě Náš Restart, jenž se angažoval díky iniciativě soudruha J. Skály pro záchranu Juliana Assange. Na webu Našeho Restartu (http://www.nasrestart.cz/) petice za politický azyl zakladateli WikiLeaks Julianu Assangeovi doposud visí.

Když jsem Vás, soudruhu předsedo, jakož i europoslankyni K. Konečnou, osobně vyzval k podpisu oné petice, jediné svého druhu v celé České republice, Vy, ani K. Konečná, jste tak neučili. Navzdory tomu, že K. Konečná tvrdila, že tak učinila. A s vámi oběma tak neučinil ani jeden člen ÚV KSČM, stejně jako ani jeden z poslanců PČR za KSČM. Princip solidarity, soudruhu předsedo, nejen Vám, ale i celému vedení KSČM ─ je cizí.

Volby ukazují politickou stabilitu systému

Prohlášení Komunistické strany Irska

Veškeré volby jsou vším, jen ne momentální ukázkou míry politického či třídního uvědomění masy lidí, zvlášť ne pracujících.

Z účasti v nedávných volbách na severu i jihu (Irska) je jasné, že značný počet lidí (víc než polovina) se rozhodl volbami vůbec neobtěžovat – fenomén, jenž není omezen jen na Irsko, ale je vzrůstajícím trendem v kapitalistických zemích.

Opětovný nástup oportunistických Zelených coby faktoru na místní i evropské úrovni je širokým odrazem rostoucích obav lidí z ekologické katastrofy, jíž všichni čelíme. Veřejné mínění povzbudila právě činnost a mobilizace statisíců mladých lidí v Irsku i v Evropě, požadujících, aby vlády konaly k záchraně planety. Růst podpory Zelených není odrazem podpory jejich politiky, která není proti asociálnosti, ale je soustředěna na změnu životního stylu těch, kteří si to mohou dovolit, a trestá ty, kteří nemohou.

Lidé si dobře pamatují úlohu této strany ve vládě: balíčky na záchranu bank, uvalení dluhu EU na irský lid, škrty minimální mzdy a poplatky za vodu a služby. Pracující lidé musí být ostražití, protože všude tam, kde mají Zelení vliv na rozhodování, bude takové politiky stále víc.

Levicové strany, včetně Sinn Féin (irská Soc-dem, v EP součást GUE/NGL; pozn. překl.), Lidé nad zisk (People Before Profit; Socialistická dělnická strana) a Socialistické strany, nedokázaly v místních volbách získat tolik, kolik doufaly, a v případě Sinn Féin ztratily hodně. Významným faktorem v těchto ztrátách bylo manévrování a postranní dohody s místními mocenskými strukturami, což u pracujících nezůstalo bez povšimnutí, jako výprodej veřejných pozemků, uzavírání dohod oplátkou za malý objem „sociálního bydlení“, ale nikdy odpor vůči zásadní strategii vládní politiky.

Pracující v každém případě zjišťují, že místní správní orgány mají malou moc, a to málo, jež mají, je v rukou správy města či kraje, místního státního aparátu. Lidé vidí místní správu jako bezmocnou, kontrolovanou nekalými zájmy.

Především teď pominul účinek masové mobilizace pracujících proti poplatkům za vodu, jež prospěla stranám Sinn Féin, People Before Profit a Socialist Party. People Before Profit (Socialistická dělnická strana) a Solidarity (Socialistická strana) získaly ve volbách v r. 2014 28 křesel, a teď, v roce 2019, spadly na 11. Sinn Féin získala 15 procent hlasů v r. 2014 a v r. 2019 spadla na 9½ procenta, ze 159 křesel na 82.

Levice vzrostla, když pracující nastoupili k boji za své zájmy. Pracující začali zjišťovat, že kolem poplatků za vodu zvítězili jen částečně. Začínají prokoukávat politický oportunismus složek levice, organizací, které jsou až příliš ochotné využít hněvu pracujících ke krátkodobým volebním zájmům. Mnozí pracující, kteří se podíleli na takových kampaních, se cítí být oklamáni těmi, kteří se připravovali vstoupit do vlády s Fianna Fáil (Republikáni), s Labour Party nebo dokonce s Fine Gael (Konzervativci).

Levice utrpěla porážku nejen v Irsku, ale ve všech členských státech Evropské unie. Pravice uchopila frustrací pracujících, jak byly vyjádřeny v odmítání všech záležitostí EU. Těží z toho využíváním hrůz kapitalismu, ale nestaví se a ani se nepostaví proti zdroji: monopolnímu kapitalismu, jaký se teď projevil v Evropské unii a jejích institucích.

Irská levice, stejně jako většina levice v EU, šířila iluzi, že „jiná Evropa je možná,“ s oportunistickými slogany jako „Lidová Evropa“ (People’s Europe). Většina irské a evropské levice se stavěla do pozice zásadně levicových liberálů, jen zřídka napadajících základní povahu systému, jaký je zodpovědný za tvrdou nerovnost, chudobu, masovou nezaměstnanost a super-vykořisťování, jež denně zakoušejí miliony rodin pracujících – systému, vytvořeného k ochraně zájmů jednoho procenta. Minimalizuje třídní antagonismus a třídní boj ve prospěch válek kultur.

Volby do podvodného „Evropského parlamentu“ potvrdily výsledky místních voleb, se zavedenými režimními stranami upevňujícími středový základ se Sinn Féin ztrácejícím jedno křeslo a se ziskem křesel četnými pokrokovými levicovými nezávislými. Volte face (naprostý obrat postoje) Sinn Féin ve vztahu k EU přinesl spoustu zmatku v dělnických komunitách na severu i jihu (Irska) i mezi jejími členy. Ale dlouhodobě se oportunismus ukáže vždycky.

Brexit nadále šíří rozdělení a zmatek po celé zemi, především ale na severu Irska. Zvolení šéfky Alianční strany (Sev. Irska) do Evropského parlamentu odráží zmatení ve složkách unionistických profesních a podnikatelských kruzích ohledně toho, jak mohou prosazovat svůj vlastní hmotný zájem. Podpora Alianční strany, jež obhajuje setrvání v EU, je trvalá, následuje výsledky místních voleb a dost možná signalizuje konec ulsterské Unionistické strany.

Rozpory nadhozené brexitem jsou příčinou zmatku mezi unionistickými složkami, usilujícími o to, aby převládaly jejich zájmy, se snahou DUP (Demokratická unionistická strana) a Hlasu tradičních unionistů (Traditional Unionist Voice) odstranit jedna druhou z unionistických složek, se ponořily do unionistického fanatismu.

V tomto okamžiku si o své budoucnosti na severu ani jihu nerozhodují sami lidé, ale rozhodují o ní roztržka v britské vládnoucí třídě a krize v EU. Krize kolem brexitu poškozuje Evropskou unii i jednotu Britského společenství; nicméně, vzájemně protichůdné imperiální zájmy Británie a EU se nestarají o blaho irského lidu.

Má-li dělnická třída prosazovat své vlastní třídní zájmy, žádá si to víc než jen volby nebo volební strategie. Chceme-li radikální změnu, není dostupná volebními cykly, ale mobilizací třídy coby svébytné politické síly, nikoli zprostředkované přes institucionální struktury, vytvořené k umrtvení a otupení jakékoli výzvy vůči systému.

Budování organizací k prosazení zájmů pracujícího lidu a budování jeho moci je mimo sněmovny, je v komunitách.

„Nebuďte »praktičtí« v politice. Být praktický v tomto smyslu znamená, že jste se naučili myslet v liniích a drážkách, do jakých touží dostat vaše myšlení ti, kteří vás okrádají.“

James Connolly, 30. května 2019

Je dobré si připomínat

V současné době více jak 70 % obyvatel Ruské federace uznává Josifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina za jednu z největších osobností historie Ruska. Květy na jeho pomníku u Kremelské zdi neuvadají…