Kapitalismus nám kope hroby

Svět, ve kterém žijeme, je konečný. Nemá nekonečné, stálé zdroje. A rychle se dostává k bodu, odkud není návratu, neboť čelíme hrozbě klimatické katastrofy. Jestli máme zachovat lidstvo a zachránit svět pro budoucí generace, musíme radikálně změnit způsob života, okamžitě.

Nemluvíme o drobném vylepšení tu či onde, přechodu na větrnou či solární energii, menší konzumaci masa či použití méně oleje: mluvíme o totální změně způsobu, jímž zacházíme s naší planetou a žijeme své životy.

Nevypadá to, že bychom zatím byli nějak více úspěšní. Žijeme ve světě, kde osm lidí shromáždilo víc bohatství, než nejchudší polovina světové populace, kde miliony lidí hladoví, zatímco ostatní žijí v luxusu; a tyhle rozpory vzájemně souvisejí.

Nepatrná část lidstva kontroluje drtivou většinu zdrojů a majetku. Vlády tuhle kontrolu usnadňují. Kde je touha po zdrojích, vlády povedou válku, aby je dostaly pod svou kontrolu nebo sféru vlivu, bez sebemenší starosti o vedlejší škody.

Účtování emisí skleníkových plynů obvykle nahlíží na to, jaké množství energie a paliv používají civilisté; jenže jedním z největších znečišťovatelů v dějinách je armáda USA, jež spotřebuje více kapalných paliv a vypouští více klima měnících plynů než většina středně velkých zemí.

Nejbohatší části světa spotřebují daleko víc, než planeta dokáže poskytnout. Konzumentství není přirozené lidské chování: dnem i nocí jsme bombardováni inzeráty, abychom jej vytvářeli. Kapitalismus je strukturován tak, aby tenhle typ chování podněcoval.

Trvalý růst je základní součástí kapitalistického systému. Bez růstu nedojde k akumulaci; není akumulace bez spotřeby. Kapitalismus přesvědčuje lidi, že ke šťastnému a zdravému životu potřebují mnohem víc, než je nutné.

Lidé touží po zdraví, štěstí, vztazích, rodině, komunitě, znalostech. Všechny další potřeby jsou vytvářeny systémem.

Kapitalismus lidi zklamal nadprodukcí, nadspotřebou, plýtváním, lačností a nerovností. To všechno jsou faktory, jež kapitalismus potřebuje, aby přežil, ale přežití kapitalismu se neslučuje s přežitím života na téhle planetě. Vehnal jej až na okraj katastrofy.

Takže, co dělat?

Je to jako kdybychom všichni žili v zemi, která je pod úrovní hladiny moře, chráněna hrázemi a čerpadly. A ty hráze prosakují.

To je dost špatné, ale pokud nezměníme způsob života, příliv také stoupá rychleji, než navyšujeme hráze. Máme-li přežít, musíme zvýšit hráze, ucpat průsaky a udržovat čerpadla. Ve skutečnosti ale hráze snižujeme, průsaky ignorujeme a materiály, potřebné k opravám škod, používáme k budování hradů z písku, což zaviňuje větší průsaky a přetížení čerpadel.

Čas utíká. Musíme provést drastickou změnu, hned.

Vlády musí být sestaveny tak, aby vládly v zájmu blaha, naplnění a štěstí občanů, bez nátlaku na naše prostředí, aby lidstvo přežilo, prosperovalo a nedocházelo k akumulaci bohatství nepatrnou elitou na úkor všech ostatních.

Potřebujeme systémovou změnu – ekonomiku pro společné dobro – k naplnění potřeb lidstva, a ne zvyšování HDP, podíl na trhu a monopoly. To už není slučitelné s přežitím – pokud vůbec kdy bylo.

Musíme zastavit výrobu nepotřebného zboží soustředit se na skutečné potřeby společnosti jako celku. K přežití musíme zcela změnit způsob života: co vyrábíme, co spotřebováváme i jak vládneme.

K tomu nedojde přes noc. A vyžádá si to systémovou změnu a celosvětové vzdělávací a politické úsilí.

Potřebujeme všeobecné základní služby pro všechny, veřejně financované – v bydlení, zdravotnictví, vzdělání, dopravě, péči o děti a o staré lidi. Jakmile bude odstraněn faktor zisku, život bude udržitelnější, ekologicky i finančně.

Soukromé školy, soukromá doprava, soukromé nemocnice a soukromé bydlení plýtvají zdroji a stojí víc při provozu a užití. Vyžadují víc práce, jež produkuje víc nepotřebného zboží a služeb, jež spotřebují víc zdrojů, v životní prostředí ničícím kolotoči. Úsporné, s trvale udržitelným poskytováním životních nezbytností každému, je jen veřejné vlastnictví.

Výroba musí být racionální a omezená na nezbytné produkty. Musíme skoncovat s plýtváním. Ve světě, kde tolik lidí umírá hladem, vyplýtváme třetinu vyprodukovaného jídla. To musí skončit, teď. Výrobky musí mít daleko větší životnost, už ne s předem navrženým zestárnutím, a musí být uzpůsobeno opravě a ne k tomu, aby za pár let skončilo na skládce či ve spalovně.

Veškerá výroba, zdroje a distribuce musí být vloženy pod veřejnou kontrolu a centrálně plánovány. Banky a firmy, jež nás strhují do propasti, musí být zbaveny rozhodování.

Tohle není žádný druh momentálního nedostatku či zádrhelu: je to globální nouze. Rosa Luxemburgová napsala: „Buržoazní společnost stojí na křižovatce, buď přechod k socialismu, nebo pád do barbarství.“

Jedině socialismus má potenciál k zastavení ekologické katastrofy a k výstavbě lepšího světa, kde bude vzkvétat veškeré lidstvo.

Kapitalistická posedlost ziskem, růstem, spotřebou a akumulací přivedla lidstvo na okraj vymření. Můžeme zachránit planetu nebo kapitalismus. Obojí ne!

Jimmy Doran, KS Irska, 30. srpna 2019 (překlad Vladimír Sedláček)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *