O polistopadovém kapitalismu

240 let tu prakticky nebyli bezdomovci. Josef II nařídil stavět obecní pastoušky a obce měly povinnost v nich ubytovat každého, kdo neměl střechu nad hlavou. Existovaly pro všechny obyvatele „domovské listy“, které byly vlastně poukazem na bydlení v pastoušce v dané obci.

Po druhé světové válce pastoušky zanikly a jejich funkci převzaly podnikové ubytovny (lidově řečeno „svobodárny“). Jejich fungování jsem zažil na studentské brigádě v 70. letech. Jednak jsem zjistil, že na podnikové ubytovně, kde jsem dočasně bydlel, žije cca 30 % lidí, kteří u firmy nepracují, a také jsem zažil, jak se tam lidé ubytovávali. Přišel invalidní důchodce, kterého po rozvodu manželka vykopla z bytu s nějakým lejstrem (asi od tehdejší sociálky?), které strčil správci pod nos a on mu přidělil postel. Bydlel se mnou a s dalším brigádníkem.

Po roce 1989 byly postupně podnikové ubytovny zprivatizovány, za ubytování už se neplatilo 50 korun měsíčně, ale postupně pět tisíc… Všichni ti invalidní důchodci, duševně nemocní schizofrenici a alkoholici se octli na ulici. Po 200 letech opět davy bezdomovců… Proto se mne v té době moje matka ptala: „Prosím tě co je to ten bezdomovec?“

Pamatovala ještě první republiku a obecní pastoušky… Bydlení je v poměru k platům bezkonkurenčně nejdražší v historii!!! Například v roce 1912 zaplatila nejhůře placená dělnice za jednopokojový byt čtvrtinu svého platu! V Praze je to dnes nedostižný sen. Je dnes hodně bezdomovců s pravidelným měsíčním příjmem (i když na černo), kteří si přesto vlastní byt nemohou dovolit, neměli by na jídlo a ostatní věci.

Chtělo by se říci „zkur**ný kapitalismus“, jenže ten kapitalismus tu byl i před válkou a přesto tu nebylo sto tisíc bezdomovců. Takže zkur**ný polistopadový kapitalismus, který od začátku vychovává lidi k bezcitnosti. Takže tu žije podle odhadu odborníků na ulici třetina duševně nemocných, kteří by měli být v léčebnách, třetina „absolventů“ z děcáků a třetina se záznamem v trestním rejstříku. Jsou i výjimky ale v podstatě je to takhle. Že jsem zapomněl na alkoholiky? Kdybych byl na ulici, také bych buď chlastal, nebo se oběsil…

Pro tupce, kteří současný systém hájí, připomenu podstatné. I vrazi mají ve vězení střechu nad hlavou, pravidelné jídlo a lékařskou péči… Otec zavražděné holky začal chlastat a dostal se na ulici. Žije tisíckrát hůř, než vrah jeho dcery…

Jan Skalský