Evropská levice na křižovatce

Téma dnešního semináře je bezesporu správné, potřebné a naléhavé.
Je třeba se ptát (a bylo třeba se ptát už dávno) PROČ levice ztrácí? PROČ se lidé od ní odvracejí? PROČ si voliči hledají někoho jiného, komu dát hlas, či zda vůbec jít k volbám?
Takže otázky zní: Akcentuje levice to, co lidé považují za podstatné? Rozumí tomu, co ta dnešní levice hlásá a obhajuje? Nemíjí se občas – a stále více – se zdravým rozumem a lidskou normalitou? Nechybí ji (a jejím vůdcům) odvaha? Nemají dojem, že strany, které se deklamují jako levicové, slouží spíše dobrému bydlu svých lídrů a ne dobru a zájmům většiny? Tedy, že oni svou naivitou a svými hlasy slouží novodobým stranickým elitám a ne naopak?
Nenakazila se dříve opravdová a úspěšná levice liberalismem, genderismem, gretenismem (pozn. redakce nekritický obdivovatel švédské klimatické aktivistky Grety Thunbergové), multikulturalismem, stále ofenzivnější duhovou ideologií? Tím, čemu pak někteří s potutelným úsměvem říkají „neomarxismus“, byť to nemá s marxismem nic společného?
Evropská levice – tedy ta vedená Stranou evropské levice a GUE/NGL – ne ta skutečně komunistická, už projela ne jednou, ale mnoha křižovatkami. Někdo ji prostě vyměnil, popletl směrovky, záměrně špatně nastavil ukazatele… Poslal nás do oblastí voličsky méně osídlených. Ne, že bychom to nevěděli, ne, že by na to mnozí neupozorňovali, patřil jsem k nim, ale „ … je to marný, je to marný, je to marný!“
Je třeba přestat bloudit, experimentovat, a najet co nejrychleji na správnou cestu. Přestat se zesměšňovat a přestat dělat radost likvidátorům levice.
Zatímco „moderní evropská levice“ vede svatou válku za práva gejů, lesbiček, za rovnost sňatků a adopci dětí, za stále širší práva migrantů a jejich „strpění“, hlásá multikulturalismus a důsledně bourá všechny tradiční hodnoty a civilizační znaky…, tak jiní pochopili, že je třeba hájit základní životní zájmy lidí, jejich sociální jistoty, bezpečí, práva normální rodiny, národní zájmy, bránit oslabování státu a chránit morální zdraví společnosti. A ti ve volbách získávají, neztrácejí!
Popletená a zmatená levice jim vyklidila prostor, darovala jim ho!
To není nic nového. Takto směrem k otřesené levici mluví, píší a apelují na ni prakticky všichni uznávaní levicoví intelektuálové (u nás i v širším prostoru).
Doc. Švihlíková teď, při hodnocení polských voleb napsala: „Strana Jaroslava Kaczynského bývá označována jako národně konzervativní. Její ekonomická politika je ale silně levicová. Využívá toho, že se levice v Polsku zdiskreditovala kooperací s neoliberalismem. A toho, že reformy působila jako šoková terapie a měly velmi dramatické následky.“ A podobný příběh píše už delší čas i Orbán v Maďarsku.
Prof. Jan Keller v nedávném komentáři nazvaném „Na slepé koleji“ přemýšlí o úpadku levice: …v létech hojnosti, po nástupu společnosti masového konzumu, část levice zanevřela na dělníky a zaměstnance, kteří se tak ochotně do konzumní společnosti začlenili… Z bezradnosti a z trucu začali teoretici nové levice hledat nového revolučního aktéra. Nalézali ho mezi lidmi žijícími na okraji společnosti, jindy mezi menšinami sexuálními, kulturními či etnickými, další zase mezi imigranty. O těch všech se soudilo, že na rozdíl od dělníků, kteří zklamali, budou imunní vůči svodům buržoazní kultury… Žádná ze zmíněných menšin se však proti kapitalismu nevzbouřila. Řeší si své vlastní problémy, které většinu společnosti příliš nezajímají… Socialisté nemají program a revoluční levice zase marně čeká, až se sexuální menšiny ruku v ruce s muslimskými migranty vzbouří proti systému. Pravice sice levici občas škádlí přívlastkem „neomarxistická“, ve skrytu duše však musí být z jejího počínání přímo nadšena. Je to jistě radost mít za politického protivníka soupeře, který se sám odstaví na slepou kolej.
A mohli bychom si vzít na pomoc prof. Krejčího, R. Valenčíka, Zd. Zbořila, P. Žantovského, L. Blahu, P. Dinuše a další.

Tedy suma sumárum. Lidé chtějí slušně, normálně a důstojně žít. Na to moderní evropská „levice“ jaksi ZAPOMNĚLA! Věnuje se hloupostem a lidé ji to dávají najevo! Je to tak těžké pochopit?
Z diskusního vystoupení Karla Klimši na semináři CSTS, Praha 21. 10. 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *