Vlasovci jako „osvoboditelé“ Prahy?

Praha si letos připomněla 74. výročí Pražského povstání. Uctili jsme hrdinství téměř 30 tisíc Pražanů, kteří vyrazili do ulic, aby zabránili německým jednotkám nacistického Wehrmachtu a Waffen-SS vybudovat si na území Prahy vojenskou pevnost. Téměř 3 000 Pražanů zaplatilo své odvážné odhodlání bránit město vlastním životem. Bylo mezi nimi i mnoho mladých lidí ve věku od 15 do 20 let.

Oživujeme hrdinské vzepětí obyvatel Prahy z úcty k těm, kteří se našich dnů nedožili, protože obětovali za svobodu svého města to nejcennější – dar života. Projevy, kladení věnců, minuta ticha, to je to nejmenší, co pro jejich památku můžeme učinit.

Ve vystoupení řady významných řečníků (dokonce i některých „historiků“) zaznělo v letošním roce v Praze více než kdy jindy, že na osvobození hlavního města se významně podílely také jednotky tzv. „vlasovců“ z divize bývalého sovětského plukovníka Buňačenka, kterého nacisté v únoru 1945 povýšili do hodnosti generálmajora. Ztráty „vlasovců“ přitom nebyly nijak malé, odhadují se na 300 padlých. V Praze na Olšanských hřbitovech je připomíná pamětní deska a pomník, na kterém jsou uvedena jména – generál Vladimír BOJARSKIJ, generál Michail ŠAPOVALOV a také major Karl-Ludwig OTTENDORF s dodatkem, že zahynuli v Příbrami v květnu 1945.

Jak se „vlasovci“ dostali do prostoru Příbrami? Do míst, která ještě 10. května 1945 ovládala vojska Waffen SS pod vedením SS-Gruppenführera Carl Pücklera von Burgauss, velitele jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Böhmen und Mähren.

Na straně pražských povstalců bojovaly jednotky 1. divize „vlasovců“ pod vedením generála Buňačenka. V knize Jindřicha Marka „Barikáda z kaštanů“ vydané v dubnu 2005, je na str. 190 až 194 tato pomoc dokladována mimo jiné i výpisem z bojového deníku velitele povstaleckého úseku PO-V2 bývalého legionáře pplk. děl. Františka Peška: …Ráno 7. května velitel oblasti Praha-východ oznamuje, že jsou na cestě Vlasovci do mého úseku. Přijíždějí k 9 hodině – 2 tanky, 1 kulometné auto, za nimi dvě děla a dvě pěší roty. Jedno dělo zaujalo postavení a vypálilo dvě rány. Další střelbu velitel odmítl, že je škoda bořit domy, aby bylo kde bydlet. Tanky zaujaly vyčkávací postavení. K útoku však nedošlo. Ve 14 hodin odjely zpět do Prahy. Za nimi v 16 hodin i obě děla.

Zápis dále pokračuje: …Jednu pěší rotu jsem zasadil do prostoru Jezerka a jednu rotu do prostoru na Děkance za předpokladu, že tam dopochoduje zbytek praporu. To se nestalo a tato rota zůstala na místě až do večera. Rota zasazená do prostoru Jezerka vyrazila s elánem do útoku, ale útok brzy zastavila poté, kdy padl velitel roty, a zůstala na obranné čáře. V 19.30 hodin mě bylo hlášeno, že obě roty Vlasovců odpochodovaly z postavení. Proto jsem byl nucen učinit opatření k posílení obou oslabených úseků.

Na str. 194 Jindřich Marek dále uvádí, že i upřímný obdivovatel „vlasovců“ jako je historik Stanislav Auský přiznává, že mimo jakoukoliv pochybnost hlavní tíhu bojů v Praze nesly jednotky pražských povstalců.

Vojenské jednotky ROA (Ruské osvobozenecké armády) tzv. „vlasovců“ byly sice na bojištích podřízeny vojenským velitelům Wehrmachtu, organizačně však vznikaly pod záštitou Říšského vedoucího SS a velitele
Waffen-SS Heinricha Himmlera. Ten bývalého velitele sovětské 2. úderné armády generálporučíka Vlasova v listopadu 1944 jmenoval velitelem ROA s hodností generálplukovníka a umožnil mu, aby svou armádu budoval v organizační struktuře Waffen-SS.
Jednotky ROA byly tedy v podstatě jednotkami Waffen-SS. Vznikly dvě divize a letecká jednotka. V 1. divizi generála Buňačenka bylo i 5 000 hrdlořezů z Kaminského brigády, kteří se zapojili do krvavého potlačení Varšavského povstání a nesli vinu na dalších, nesčetných zločinech páchaných v Polsku. Na Moravě se pak „vlasovci“ koncem druhé světové války podíleli na vraždách obyvatel obce Zákřov.

Nabízí se vážná otázka: Opravdu budeme v budoucnosti „vlasovce“ tzn. příslušníky jednotek
Waffen-SS
, oslavovat jako osvoboditele Prahy a budovat jim pomníky?

Závěrem zdůrazňuji slova prezidenta Edvarda Beneše, který na ustavujícím sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých v Praze v prosinci 1945 pronesl: Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli do útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí svůj útok s útokem na naši svobodu národní a lidskou.“Emil Kulfánek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *