Čekat už není na co!
Máme čtyři měsíce do sjezdu a jsme rok a půl před 100. výročím založení naší strany, která toho této zemi přinesla tolik dobrého.
Proto několik poznámek k tomu, jak na tom jsme a jakou máme perspektivu.
Všichni víme, že ta situace je povážlivě kritická a výhled málo povzbudivý. Jedno anglické přísloví říká: Je chyba nevěřit, že čert je tak černý, jak ho malují!
Zopakuju větu z článku prof. Krejčího po posledních volbách, která už zdomácněla na internetu: „Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději… a, že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit?“
A o tom to je! Široký funkcionářský aktiv – ležící, spící – včetně tohoto slovutného orgánu (až na několik „narušitelů pořádku“), ukázněně a odevzdaně odmává vše, co mu je předloženo.
Jenže, vážení, dvanáctá už odbila. Vytrácíme se z obecného povědomí. Lidé o nás už moc nemluví!
Strana reaguje málo, pomalu a ustrašeně. Ke kontraverzním tématům – jako např. srpen 68, nebo nedávné výročí listopadového převratu – raději mlčí, anebo skoro mlčí.
Namísto toho, aby urputně bojovala o svou pravdu a získávala pro ni většinu společnosti. Argumentů je nepřeberně, poskytuje je každé odvětví národního hospodářství a každá stránka života společnosti. Bylo třeba se postavit té hysterii a překrucování faktů. A to včas!
To KSS alespoň uspořádala antioslavu 30. výročí a Jozef Hrdlička promluvil z památníku SNP v Banské Bystrici k několika stovkám přítomných. „I ti bosí Habešané se bránili…“
Nemusíme se přesvědčovat, že obraz strany dnes rozhodujícím způsobem tvoří a ovlivňuje její vedení, poslanecký klub a postava lídra.
Opakujeme neustále refrén o sedmi podmínkách podpoře vlády. Nic proti nim, ale byly vybrány a vyjednány tak trochu proto, aby s nimi Babiš neměl větší problémy a mohl nám velkoryse ustoupit.
V otázce zahraničních misí a peněz pro armádu jsme už umírněnější. Při projednávání Zpráv o činnosti České televize jsme také nezazářili. Kolem 900,- korun důchodcům je spousta řečí a sebechvály, ale že poslancům opět přibude cca deseti násobek, o tom se skromně mlčí. V příkladech by se dalo pokračovat. Lidé to vnímají, jsou na to citliví. Tady by šlo získávat ztracený kredit.
Návrh zákona o neziskovkách, zdá se, předloží SPD, ačkoliv máme usnesení ÚV z března 2018, aby takový návrh zákona byl připraven a předložen Sněmovně do konce roku 2018. A strana – jak správně říká předseda – se řídí usneseními. Pokud se Okamurovci anebo Trikolóra vlamují do otevřených dveří, je to třeba rychle a jasně říct. Myslím, že to má v gesci Stanislav Grospič, a to je člověk zodpovědný, takže třeba o tom – ke své škodě – jen málo mluvíme!
NEZISKOVKY – ty politické – pracující v cizím zájmu a žoldu, zpravidla Sorosovém, krok za krokem zvyšují tlak a mění situaci. Oslabují stát, přepisují dějiny, vytrhávají z kořenů tradice a morálku, zesměšňují vše národní a vlastenecké a stále brutálněji útočí na ty, kteří jim nevyhovují.
Čekat už není na co!
A tak to je i s naší stranou. Je třeba zkusit, zda je ještě možné ji oživit, aktivizovat, obnovit její komunistický charakter.
Krátce ocituju z projevu, který na říjnovém zasedání přednesl předseda skutečné komunistické strany Gennadij Zjuganov. Projev v překladu Karla Kluze hojně běhá po internetu a najdete ho i na stránkách KSM. Neuškodí, když si ho přečtete celý, budete překvapeni!
Cituji z vystoupení: „Dlouhodobé členství v parlamentech a zákonodárných sborech vede k vytvoření stranické aristokracie, této „prokleté kasty“, jak ji obrazně nazval Stalin. To nebezpečí je ale reálné. Představte si člověka, který sedí 15 až 20 let v parlamentě. Stane se to pro něj způsobem života, kterého se zdaleka ne všichni chtějí vzdát…
Nastala doba tvorby nových zásad pro utváření poslaneckého sboru KPRF. Musí dojít k rotaci kádrů, při dodržení zásady kontinuity.
Něco jiného je zvolení v jednomandátových obvodech (u nás Senát). Má-li tento člověk zaslouženou autoritu, pak ho lidé zvolí opakovaně, a to je v pořádku. V mimořádných případech může strana učinit výjimku. Ve všech ostatních případech by mělo být právo kandidovat omezeno pouze na dvě funkční období.“
Myslím si a říkám něco podobného už dobrých 15 let a pochvaly jsem se nedočkal. Ale toto je racionální cesta a vedla by k ozdravění a okysličení strany, dala by vyrůst novým kádrům.
Takže alespoň tolik ve vymezeném čase. Situace není dobrá a je třeba pokusit se stranu zachránit. NENECHAT TO TAK!
Jak kdysi v podobné situaci řekl slovenský básník, kulturní činitel a politik Miroslav Válek: „Možno nebudeme všetci vinní. Ale budeme všetci zodpovední!“
Přemýšlejte, prosím, o tom!
Lidé, naši případní voliči, by ocenili, kdybychom důrazně a nekompromisně tlačili na vládu, kterou podporujeme, aby stát – všemi nástroji, které má – krotil inflaci, která se utrhla z řetězu. Vrstva bohatých to necítí, mají dost, a když, tak si přidají!
Karel Klimša, z diskusního příspěvku na 9. zasedání ÚV KSČM, dne 14. prosince 2019