Občané Řeporyjí staví vrahům pomníky. Kdo mlčí, souhlasí!

Zákřovská tragédie v roce 1945

Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům.
Jedním z mnoha takových u nás je i tragédie devatenácti zákřovských občanů. Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté – se zrádci Vlasovci – proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezdu byl vypracován plán akce proti Zákřovu a to tak, že celá vesnice bude obklíčena Vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na Vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.
Akce Zákřov byla provedena 18. dubna 1945. Zúčastnil se jí celý prapor Vlasovců. Navečer odjela horda Vlasovců přes Výkleky k Zákřovu. Po 21. hodině obklíčili gestapáci a Vlasovci obec a provedli prudký útok na severní část vesnice. Používali pušky, kulomety, pancéřové pěsti a ruční granáty. Zakrátko vyšlehly ze stavení rolníka – pana Františka Švarce – plameny, ale občané požár lokalizovali. Tato usedlost však byla vzápětí znovu zapálena. Když se občané znovu pokoušeli hasit nebo zachraňovat dobytek, bylo na ně stříleno. Někteří byli zadrženi a odvlečeni do jednoho stavení, kde byli střeženi. Aby bylo znemožněno hašení požáru, naházeli Vlasovci do ohně ruční granáty, které postupně vybuchovaly. Pod ochranou palby prováděli Vlasovci drancování, loupení a zatýkání osob – hlavně mužů a chlapců – až do ranních hodin.
Na druhý den ráno byli propuštěni bez výslechu muži starší 50 let. Ostatní – v počtu 23 – byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezdu. Tam je Vlasovci zavřeli do malé místnosti ve dvoře radnice – bývalého chléva. Zde byli dva dny „vyslýcháni“, biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a rozbitými obličeji, naházeli do nákladního auta a odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Stalo se tak v podvečer 20. dubna. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy (o rozměrech asi 150 x 210 cm) zastavili, přivezli německého faráře p. Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést. Němci a vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli poloubité české mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili ještě benzín a pak vše zapálili…
Dlouho se plížil dusivý dým lesy a údolím. Místo bylo střeženo ozbrojenými barbary a nikdo tam nesměl. Doma zatím příbuzní mrtvých marně – po prožitých hrůzách – čekali na návrat svých manželů, otců, synů a bratrů. Ti se však již nevrátili!
Byli to: Calábek Josef (45 roků) Zákřov; Marek Josef (43 roků) Zákřov; Marek Drahomír (17 roků) Zákřov; Švarc František (43 roků) Zákřov; Švarc Vladimír (16 roků) Zákřov; Ohera Jan (40 roků) Zákřov; Plánička Jan (35 roků) Zákřov; Závodník Miroslav (23 roků) Zákřov; Závodník Jaroslav (21 roků) Zákřov; Glier Antonín (18 roků) Zákřov; Ohera Oldřich (37 roků) Zákřov; Bém Vlastimil (19 roků) Tršice; Wolf Otto (18 roků) Tršice; Pazdera Jan (32 roků) Doloplazy; Přikryl Klement (32 roků) Doloplazy; Jahn Josef (18 roků) Velká Bystřice; Švec František (26 roků) Velká Bystřice; Musil Josef (30 roků) Bystrovany; Žák Jaroslav (24 roků) Brno.

Vrahům těchto lidí staví pomník Praha – Řeporyje!

: