Památce hrdinky

Sovětské a mezinárodní komunistické a dělnické hnutí utrpělo těžkou a nenapravitelnou ztrátu. V pátek 24. července 2020 zemřela v Leningradě po vážné nemoci Nina Alexandrovna Andrejeva, generální tajemnice Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků.

Přestalo tlouci srdce zapálené vlastenky, předvídavé političky, bojovnice proti oportunismu a revizionismu
v komunistickém hnutí, vynikající vůdkyně mezinárodního komunistického hnutí, odvážné ženy, bolševičky, naší drahé přítelkyně a soudružky.

Nina Alexandrovna se narodila 12. října 1938 v Leningradě v dělnické rodině. Stejně jako mnoho jejích vrstevníků přišla i ona již v roce 1941 na frontě o svého otce.

Se zlatou medailí vystudovala střední školu a s vyznamenáním Leningradský technologický institut. Byla kandidátem technických věd. V roce 1966 vstoupila do Komunistické strany Sovětského svazu. Jako členka strany vždy zaujímala pevné principiální postoje.
Za to se ji snažili dvakrát vyloučit ze strany. Byli to ti samí, kteří během „perestrojky“ hned zahodili stranické legitimace.

Bylo to právě uprostřed Gorbačovské perestrojky, kdy zrádci zahájili útok na základy socialismu. Tehdy Nina Alexandrovna ukázala znovu svůj principiální bolševický přístup. Bylo to 13. března 1988, kdy v novinách Sovětskaja Rossija, zveřejnila slavný otevřený dopis „V principiálních otázkách nelze dělat kompromisy“. Nina Alexandrovna se tímto vystoupením stala známou po celém Sovětském svazu i za hranicemi. Její článek odhalil Gorbačovovu zrádnou politiku v plném rozsahu.

Publikace článku způsobila širokou odezvu. Politbyro Ústředního výboru KSSS na žádost Gorbačova prodiskutovalo argumenty Niny Andrejevy namířené proti perestrojce na mimořádném dvoudenním jednání. Pro Ninu Alexandrovnu i jejího manžela se zveřejnění kritického dopisu změnilo v divoké pronásledování ideologickými nepřáteli.

Uveřejněný dopis rozdělil společnost na dva tábory – příznivců zachování socialismu
a těch, kteří se rozhodli zničit vše, co se týkalo sovětského období. To vyvolalo širokou veřejnou debatu.

13. březen 1988 se stal dnem oživení bolševismu. Životním principem Niny Alexandrovny Andrejevy byla Stalinova slova v době velké vlastenecké: „Není cesty zpátky! To je hlavní výzva. Musíme nebojácně, až do poslední kapky krve, bránit každou pozici… Naše vlast prožívá těžké dny. Musíme se vzchopit, odrazit a porazit nepřítele, bez ohledu na to, co to bude stát.“

Ve dnech 18. až 20. května 1989 se v Moskvě konala ustavující konference, na níž bylo pod vedením Niny Alexandrovny založeno Všesvazové hnutí „Jednotně za leninismus
a komunistické ideály“. Nina Alexandrovna, která o principech nemluvila, ale bojovala za ně, se dala cele do služeb tohoto boje. Sjednocovala a upevnila masy, které zůstaly věrni socialismu. Bránila principiálně marxisticko-leninské pozice.

Na třetí všesvazovém konferenci „Jednoty“ byla vyslovena politická nedůvěra generálnímu tajemníku Ústředního výboru KSSS M. S. Gorbačovovy a schválen návrh na jeho vyloučení ze strany spolu s celou jeho svitou.

8. listopadu 1991 se v Leningradu konal ustavující kongres Celosvazové komunistické strany bolševiků (VKPb). Hlavní myšlenkou kongresu a vytvoření VKPB bylo oživení bolševismu, revolučního marxistického trendu, vytvořeného a podporovaného Leninem a Stalinem, oživení strany, která ve svaté válce proti fašismu dala na oltář vítězství více než tři z pěti milionů komunistů – nejlepších synů a dcer. Mnoho milionů pracujících lidí ve stalinistických desetiletích historie Sovětského svazu nezištně budovalo, posilovalo a bránilo socialismus. A komunistická strana bolševiků v tomto období byla skutečně jejich stranou, stranou pracujících. Pouze taková strana může vést zemi k vítězství komunismu.

Od počátků oživení bolševismu uplynulo více než 30 let. Poté, co od 8. listopadu 1991 vedla VKPb, získala Nina Alexandrovna svou věrností k marxismu-leninismu, oddaností k učení Lenina a Stalina v boji proti buržoazii, oportunismu, sionismu a proti fašismu… úctu nejen pracujících Sovětského svazu, ale celého mezinárodního komunistického
a dělnického hnutí.

Nina Alexandrovna publikovala mimo jiné práce: „Nedotčené principy“, „Za bolševismus v komunistickém hnutí“, „Budoucnost je pro socialismus“. O její knihy byl velký zájem nejen v Rusku, ale i ve světovém komunistickém a dělnickém hnutí.

Pod vedením Niny Alexandrovny Andrejevy dosáhla Všesvazová komunistická strana bolševiků prostřednictvím aktivní práce mezi lidmi změnu veřejného mínění k velké osobnosti Stalina. Očistila sovětskou historii od lží, falzifikátů, prázdných a odporných pomluv proti tomuto vůdci. Dnes VKPb roste a získává sílu, získává nové soudruhy, přátele a spojence, přibližuje novou socialistickou revoluci.

Každý, kdo měl to štěstí, se osobně setkat a hovořit s Ninou Alexandrovnou Andrejevovou, zaznamenal její klid, laskavost vůči všem, jasnost a jistotu ve svých soudech a hloubku porozumění pro situaci.

Všem nám bude chybět tato úžasná osoba, ve které byla soustředěna neobyčejná mysl, jemná intuice a brilantní dar řečníka a politika. Jsme hrdí na to, že osud nám dal příležitost bojovat za socialismus pod vedením Niny Alexandrovny Andrejevové.

Rudý prapor Lenina a Stalina, pozdvižený Ninou Alexandrovnou byl výzvou, v které budeme pokračovat a zvítězíme. Stejně jako v práci, které Nina Alexandrovna věnovala celý svůj život – boji za oživení sovětské vlasti – Sovětského svazu!

Vyjadřujeme upřímnou soustrast všem blízkým a přátelům. Vzpomínka na Ninu Alexandrovnu – úžasného člověka – zůstane navždy v našich srdcích!

Sekretariát Ústředního výboru VKPb (24. července 2020)

Poznámka metéra: Skuteční komunisté u nás, od samého počátku s jejím zveřejněným Dopisem souhlasili a ztotožnili se s jeho obsahem. Pro redakci Dialogu byly její články vždy inspirací, poučením a pochodní dalšího ideového působení. Čtenáři Dialogu
a členové Marxisticko-leninského odborného klubu (MLOKu), měli tu čest se s Ninou Andrejevovou několikrát setkat v Praze osobně a ostatní i prostřednictvím článků
a publikací. Vždy jsme se plně s jejími názory shodovali. Byla pro nás příkladem odvahy, znalostí, uvědomění a pokrokového přesvědčení. Velký a skromný člověk – komunista. Bohužel ani vedení Komunistické strany Ruské federace, ani vedení KSČM jejich zkušeností a znalostí neuměly ve své práci využít.
Čest její památce!