Strašit komunistickou Čínou je pro liberální kapitalismus nutností

Jestřábi z řad české pravice by měli bít na poplach ještě více. Komunistická Čína přichází se zprávou, že zdejší muži budou odcházet do důchodu ve věku 55 let a ženy dokonce ve svých padesáti letech Zatímco u nás vzniká a zaniká jedna „důchodová komise“ za druhou, Čínská lidová republika potřebovala k přijetí takto zásadního rozhodnutí „pouhých“ šest let.
Pamětníci vědí, že komunistická Čína žádnou Ameriku neobjevila. Odchod pracujících v podobném věku byl samozřejmostí a předností sociálního zabezpečení všech občanů socialistického Československa, a to až do roku 1989!
Dnes po více než třech desítkách let zdevastovaného českého státu jsou občané v pozici, která není moc lichotivým vysvědčením restaurovaného kapitalismu.
Mladá generace je „ráda“, pokud může splácet nekřesťanskou „celoživotní hypotéku zahraničním bankám na pořízení vlastního bydlení. Střední generace doufá, že i na ni zbude v rozkradené státní pokladně finanční částka, která částečně napomůže k jejich přežití v době odchodu do penze.
Optimistický výhled je zatím v nedohlednu. Řádění Netopýřího koronaviru se ještě v plné síle neprojevilo, ale škody jsou již nedozírné. Předpokládané letošní zadlužení České republiky v částce 500 miliard Kč, výhled na příští rok v podobě další sekyry 250 miliard Kč. Naštěstí máme naši solidární a vstřícnou Evropskou unii s její finanční výpomocí z fondu obnovy po koronavirové pandemii. V době kdy lidstvu reálně hrozí rozpoutání světového válečného konfliktu, je zbytečné si pokládat otázku, zda dluhy splatí jedna generace, nebo dvě!
Blýskání na lepší časy v situaci, kdy náš stát je v rukách nadnárodních korporací, kdy odliv dividend z České republiky je řádově ve stovkách miliard Kč ročně, je na první pohled z říše snů.
Svět není neměnný, stejně jako další politický vývoj v popřevratovém období rozdělené České republiky, ke kterému došlo z vůle tehdejších „mocných“. Cestou ze všestranného společenského marasmu je naše vystoupení ze svěracích kazajek Evropské unie a Severoatlantického paktu (NATO) jako první krok k následné změně společenského systému!
Zda budeme i nadále novodobými otroky „sloužících“ světovému finančnímu kapitálu záleží na každém z nás.
Miroslav Kavij

(Poznámka metéra: Nebude to jedna nebo dvě generace co budou splácet dluhy. V kapitalismu je to tak, že dluhy vlastně nikdy splatit nemůžete. Proto jsme vazalové, nevolníci ve vlastní zemi… Proto se chystá strýček Sam na rozpoutání válečného konfliktu s Ruskem a Čínou, i když mu předehra s Běloruskem zatím nevychází, protože tam nejsou lidé tak hloupí jako u nás, na Slovensku, na Ukrajině a v dalších zemích.
„Divide et Impera!“ – Rozděl a panuj – starodávné heslo se podařilo naočkovat i mezi slovanské bratrské národy. To jsou ty národy, kdy si s nimi rozumíte i když neznáte jejich řeč… To jsou ty národy, na nichž byla spáchána největší genocida a proveden největší holokaust v dějinách lidstva za druhé světové války. A jehož největší představitel vlastní takové nerostné bohatství, vybudoval takový výrobní potenciál a vyzbrojil tak silnou armádu, že je schopen se komukoliv postavit.
Rozdíl mezi socialismus budujícím Československem a současným kapitalistickým Českem je jen v malých cedulkách, které se přivazují na palečky novorozenců. Za nás byla jen jedna se jménem novorozence. Nyní dostává každý novorozenec do vínku dvě cedulky. Na té druhé je totiž směnka – dlužní úpis na téměř 200 tisíc korun, které novorozenec dluží už při prvním nadechnutí… A než jsem to dopsal už je na světě další dlužník…
Takže jak říká správně autor článku – zachránit nás může jen sociálně společenská změna politického systému v naší zemi a bratrská spolupráce se slovanskými národy.
A pamatujme „Socialismus není o chudobě, ale o spravedlnosti a důstojném životě!“)