Smutné, jak jinak…

(Ohlédnutí za krajskými volbami – Karel Klimša – 6. října)
Volební výsledek je špatný, ale neměl by být pro nikoho překvapením. Všichni víme, kolikátý debakl v řadě to je… A NIC!
Mnohokrát mnozí, včetně mě, vyzývali po prohraných volbách k výměně vedení, když už předsedovi strany chybí potřebná sebereflexe.
Ale není to jen o něm. Na zasedáních nakonec vždy převážilo a zvítězilo to, čemu dr. Plzák říkal: „Vítězství pevné vůle, nad zdravým rozumem.“ Právě ti by měli začít zpytovat svědomí a hlásit se ke spoluodpovědnosti, složit sebekritiku.
Jednou, dvakrát můžete neúspěchy omlouvat, ale když se z toho stane očividný trend, když jdete od neúspěchu k neúspěchu, tak jinde se takovému člověku říká recidivista.
Je mi líto obětavé práce mnoha zastupitelů ve všech krajích, je mi líto vynaloženého úsilí v kampani, bylo nás tentokrát vizuálně vidět, jako ještě nikdy (mluvím-li třeba za náš kraj), ale všechno marné. Rozhoduje celkový obraz strany a osoba lídra strany. Charismatický lídr, polovina úspěchu. Koneckonců to zmínil i prezident Zeman, když komentoval výsledek levice.
(Uvážíte-li, že český národ je obecně označován za spíše levicový, pak je to překvapení, které ovšem svědčí o tom, že ty levicové strany nemají zrovna v čele ty nejschopnější lídry. – Pořad Partie, TV Prima 4. 10. 2020)
Co dál? Předseda a vedení by měli složit funkce HNED, jako reakci na historický propad. Ne až ke sjezdu! Je poněkud úsměvné říkat, že „dají funkce k dispozici“ na sjezdu, ať delegáti rozhodnou, že oni musí připravit sjezd. Volení funkcionáři dávají funkce k dispozici na každém sjezdu, od toho už sjezdy jsou, aby zvolily nové vedení. A sjezd – v situaci do jaké byla strana po léta vedena a dovedena – by už měl připravovat někdo jiný. Ten by řídil stranu v „krizovém režimu“ a připravoval vše s cílem, aby sjezd byl pokusem o záchranu strany (v roce jejího 100. výročí). Bude to těžké, ale zkusit se to musí!
Podobně úsměvně působí i vyjádření V. Filipa, že jednou z příčin nelichotivého výsledku bylo to, že jsme nevytvářeli volební koalice, které se nám „prý“ osvědčily v eurovolbách. Řekněme si na rovinu, že to byla fikce, že to bylo spojení s imaginárními stranami, byla to taková Potěmkinovská vesnice. Neměli bychom si účelově lhát do vlastní kapsy, to nás ze šlamastyky nevyvede. Spíš bych řekl, že by bylo dobré přestat nálepkovat takové subjekty, jako je SPD, Aliance národních sil, případně některé jiné. Vždyť toho nálepkování jsme si sami po převratu užili ažaž.
Volič nám buď musí rozumět, anebo se už nevrátí. Divil se u postojů našeho poslaneckého klubu k poslaneckým platům (důchodcům pár stovek, sobě 10 x tolik, a to jsou královsky placeni – za tu práci – už dávno). Diví se jalovým postojům k Evropské unii a opatrnému postoji k NATO a vojenským misím, které vláda štědře podporuje (a my zase vládu). S rozpaky se dívá na náš nejednoznačný přístup k ofenzívě komunity LGBTI, namísto rozhodné obrany rodiny, tradičních hodnot a normality. Také na to, že nejdeme do otevřeného střetu s hlavním dezinformačním médiem – Českou televizí, tak jako Okamura, a lidi ho za to chválí. Nevarujeme důrazně před nebezpečnými důsledky migrace. Nehájíme rozhodně to dobré z minulosti, takže mladá generace má za to, že ta jednostranná negace minulého režimu je asi pravdivá. Přitom to byly nejlepší dekády našich dějin. Diví se hlasování některých našich poslanců při rezolucích o srpnu 68, listopadu 89… atd. atd.
Tady už není nad čím dumat. Došli jsme tam, kam jsme měli namířeno, jen to někteří odmítali brát na vědomí. Zisk 4,76 procenta v krajských volbách (a to je bez Prahy!) a nepostup do II. kola v senátních volbách ani v jednom obvodě, nepotřebuje komentáře.
A za rok máme volby parlamentní!
Byli jsme stále „skromnější“. Přijali jsme za své ono populární rčení: „Nemusí pršet, stačí, když kape.“ ALE ONO UŽ DOKAPÁVÁ!
Když neučiníme rázné kroky teď, pak už to po nás historie nebude chtít!