Čí je vlastně strana?

Tu otázku jsem si položil, když jsem se doslechl o přípravě Slavnostního shromáždění K 30. výročí vzniku a registrace KSČM. Zabezpečení akce projednával páteční Výkonný výbor ÚV KSČM s tím, že pokud současné okolnosti dovolí, měla by proběhnout
21. listopadu 2020. Pozváni by měli být a případně Pamětní listy s osobním dopisem předsedy ÚV KSČM by měli obdržet poslanci Federálního shromáždění za Levý blok, poslanci PS PČR, hejtman, náměstci hejtmanů a radní krajů za KSČM, za celou dobu přibližně 120 lidí. No, to tedy zírám!
A co volení funkcionáři, místopředsedové ÚV, předsedové ÚRK a ÚRoK, kdybychom brali jen vedení strany? Ale byli tu také předsedové OV, obětaví lidé v ZO, starostové, lidé v odborném zázemí strany, ti nespoluvytvářeli historii strany, nešli s kůží na trh, nepomáhali straně přežít tíživé popřevratové období, plné antikomunistické hysterie? Měli a mají své rodiny a pracovali obětavě často za nevelký plat. Jaksi nerozumím té logice, s jakou předkladatel vnímá třicetiletou historii KSČM. V tomhle by si V. Filip měl poopravit svou představu a rychle napravit tento omyl. Dnes ale ani tolik nejde o slavnostní shromáždění.
Dnes je důležité zastavit volný pád, klopýtání od jedné volební porážky ke druhé, obnovit důvěru veřejnosti, uhájit své místo na politické scéně a udělat vše pro to, abychom mohli důstojně vzpomenout 100. výročí založení Komunistické strany Československa v příštím roce.
Karel Klimša

(Poznámka metéra:
Nejen doba je vymknuta z kloubů, ale u některých z nás i mozek. Z výčtu oceněných vyplývá, že to bude spíš taková forma pohřební slavnosti, dostanou parte za to, že brzdili ideály a komunistické poslání strany, pomlouvali kritiky vedení a udržovali kapitalismus v chátrání. Revoluční přístup byl pro ně sprosté sousloví . Ale jedno vím určitě. Jsem přes padesát let funkcionářem komunistické strany. Za propagaci komunistických ideálů jsem byl několikrát trestně stíhán, BISkou pomlouván a vlastními „soudruhy“ urážen, takže děkuji, ale se mnou na pohřebním karu strany nepočítejte.
* * *
Na každou hovadinu jsou na Seznamu.cz a jiných hen ten oných – různé ankety. Proč není žádná anketa, zda má či nemá zůstat Prymula ministrem? Za koho papaláši mluví? Odvolali mladého ministra, který si zničil nervy místo toho, aby mu všichni pomáhali. Šoupli tam odborníka (?) a zjistili, že ho nepotřebují, že chtějí jen převrat a ne zdravé lidi. Kdyby Babiš býval řekl: „Za prohřešek proti pravidlům nedostane měsíční plat a věnuje ho na nemocniční lůžka, tak to beru, ale… komu prospěje věčné handrkování se o (ve skutečnosti) zbytečné posty. Vždyť to mohl vzít k těm třem postům Havlíček a Hamáček je tak ambiciozní, že příkazové vyhlášky dá i od skypu z domova. A zdravotníci? Ti vědí, co mají dělat i bez ministrů. A kdyby byla jen jedna – státní – zdravotní pojišťovna, tak ani není s kým a o co hrát liciťák!
A světový mozek? Ten neví nic! Dnes ve Spojených státech za každého přijatého s Covidem dostanou nemocnice 13 tisíc dolarů a když nasadí ventilátor, tak přes 30 tisíc. Proč by měli diagnostikovat jakékoliv jiné nemoci, když jim to takhle nese a vyhovuje? Proč jsou zakázány pitvy? No proto, že by se mohlo zjistit, že lidé umírají i na jiné „normální“ choroby?
Komu a čemu má vlastně obyčejný člověk věřit?
Stopadesáti americkým lékařům, kteří jsou absolutně proti umělému oslabování imunity obyvatel rouškami a izolací, protože až uděláme striptýz, tak nás dorazí jakýkoliv mikrob?
Nebo Švédům, Bělorusům a dalším národům, kteří „makaj“ jak zběsilý a jen ti co jsou skutečně nemocní, tak jsou doma nebo v nemocnicích?
Kdysi, když jsem doma v gauči vyráběl výbušniny, účastnil se chemických olympiád a všechno živé pozoroval mikroskopem, tak mě můj brácha zootechnik řekl, ať se nikdy nedívám mikroskopem na jídlo, které jím, protože bych umřel hlady. K dobru se u nás také dávalo, jak můj děda, hrdina z první světové války (kde byli vojáci rádi za kus žvance), pocházející z dvanácti dětí (kde občas ani ten kus žvance nebyl), byl tak šetrný, že když nám jako dětem namazal chleba s něco již pamatujícím tvarohem a ten pochodoval sám od sebe po stole, tak jsme to museli sníst. Protože – „vždyť je tam všechno výživné“.
Američané myslí jen na sebe a vymýšlejí jednu ptákovinu za druhou. Nejšťastnější by byli, kdybychom my, všichni ostatní vychcípali a zůstali jen oni – nadlidi, že pane Nietzsche! A tak Bůh ochraňuj Ameriku!)