Další provokace sudeťáka Posselta

Předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt ani v v období vánočních svátků nezapomněl vypustit další ze svých balónků, kterak jsou na tom Češi se ztrátou historické paměti. Ve svém zveřejněném videu z poslední adventní neděle se opět vrátil k odsunu sudetských Němců, který podle něj nebyl ničím jiným, než chladnokrevně plánovaná etnická čistka. Nezapomněl okomentovat také brněnskou Pouť smíření, která dle jeho slov „vyjadřuje protest mnoha Čechů, a zejména mladých Čechů, proti vyhnání a ozřejmuje, že směřujeme k lepší budoucnosti“.

Možná by Berndu Posseltovi právě v období adventu neuškodilo zaposlouchat se například do projevu Reinharda Heydricha o Češích, který pronesl 2. října 1941 ze sídla Říšského protektora, Černínského paláce, než začne k obrazu „svému“ přepisovat toto citlivé a pochmurné období vzájemných Česko-německých vztahů: „Tento prostor musí být jednou provždy definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši. Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimiž můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musíme provést soupis v rasově národnostním smyslu.“

Touha landsmanšaftu po navrácení majetku tak nadále zatemňuje všechna zvěrstva, které Němci na občanech československého státu napáchali. Jak vidno, odkaz pana prezidenta Beneše z května 1947 ve kterém upozorňuje, že Německo se nikdy nevzdá snahy o ovládnutí Evropy, je aktuální stále a ještě dlouho zůstane. Dnes navíc s českými přisluhovači „vlastenci“ a „krajany“ z řad především KDU-ČSL, ale kupodivu i ČSSD, kteří se budou chtít omlouvat za spravedlivý odsun Němců po druhé světové válce podle vzoru exprezidenta Václava Havla.

V současné době, kdy se Česká republika stala pevnou kolonií Německa předurčující vývoj Evropské unie, je politická vůle po vystoupení našeho státu z tohoto uskupení zatím v nedohlednu. Zbývá jen oprávněný požadavek na zaplacení válečných reparací, který v minulosti požadovala Komunistická strana Čech a Moravy, a z neparlamentních stran Aliance národních sil. Požadavek stejný, který vůči Německu vzneslo úspěšně například Řecko a Polsko. Chce to jen větší odvahu, vlastenectví a národní hrdost.

Miroslav Kavij