Babiš nadále sluhou amerických zájmů

V politickém jednání se na náhody většinou nehraje. Tím méně, týká-li se vydírání Spojenými státy svých podřízených satelitních států. Náhodný z tohoto pohledu nebyl ani nedávný telefonní rozhovor amerického ministra zahraničí Antony Blinkena s naším premiérem Andrejem Babišem.
Figurky na šachovnici po prezidentských volbách v USA se změnily, nikoliv jejich zahraniční politika! Bez politické korektnosti – připomenutí pokynů dosluhujícího světového protektora! »Upozornění« na splnění závazků České republiky směrem ke Spojeným státům, které dal Andrej Babiš exprezidentu Trumpovi při své návštěvě Bílého domu v březnu 2019. Navyšování rozpočtu České republiky na zbrojení ve prospěch NATO a přiklepnutí zakázky při dostavbě jaderné elektrárny americkou firmou Westinghous.

K nim v souvislosti s pandemií COVID-19 přibylo ultimátum další. V době, kdy u nás sílí snaha o dodání očkovacích vakcín Sputnik z Ruské federace a kdy prezident Zeman oslovil Čínskou lidovou republiku se žádostí o dodání jejich vakcíny, nejsou pro americkou stranu dodávky z těchto nepřátelských států žádoucí. Je zbytečné skrývat skutečnost, že v případě vakcín pro ochranu zdraví občanů nejen našeho státu nejde o naplňování ušlechtilých humanitních zájmů, ale v prvé řadě o neskutečný dlouhodobý byznys nadnárodních farmaceutických společností. Není náhodou, že další diktát našeho spojence přichází v době, kdy Spojené státy stojí před schválením téměř dvou bilionů dolarů na podporu jejich ekonomiky postižené důsledky biologické války pandemie COVID-19.
Babiš, který je díky svému Agrofertu zvenčí pod tlakem Angely Merkelové a u nás křiklounů, vůdců opozičních stran typu Fialy, Pekarové a Bartoše, moc prostoru k manévrování nemá. Jeho vize ze své předvolebně gulášové knihy „O čem sním, když náhodou spím“ se rozplynula a Česká republika je stále více vháněna do další podřízenosti světovému četníkovi ze zámoří. V době, kdy stát pokračuje ve svém zadlužování a nejpozději v roce 2024 bude muset zatáhnout za »záchrannou brzdu«!
Dlouhodobý rozklad naší země spojený s prohlubováním podřízenosti řízení státních struktur zájmům nadnárodních korporací úspěšně pokračuje. Je možné ale očekávat v tak krásném společenství EU a NATO uskutečňování vládních kroků, které by nebyly v zájmu většiny občanů?
Miroslav Kavij