Daniel Kroupa do čela fondu na pomoc chudým disidentům?

Mikuláš Kroupa by rád napravil, co nezvládl jeho otec, signatář Charty 77, Daniel Kroupa po převratu. Ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa navrhuje vytvořit fond na pomoc chudým disidentům: „Takový fond by měl vzniknout nejen z prostředků ze státního rozpočtu, ale myslím, že bychom na něj mohli přispívat i my soukromníci. Lidé, kteří si prostě užívají svobody.“

Pokus Mikuláše Kroupy o napravení sociální spravedlivosti je inspirován návrhem lidoveckého poslance Mariana Jurečky na snížení důchodů pro bývalé prominenty komunistického režimu, inspirovaný Slovenskem (i když scénář pochází dost možná z daleké ciziny).

Panu Kroupovi jaksi uniká, že podprůměrné důchody, či ve stejné výši jako jeho zmíněná část disidentů, pobírá i značné množství seniorů, kteří po celý život pracovali v různých dělnických profesích, aniž by byli spojováni s „komunistickým“ režimem či měli jiné výhody!

Daniel Kroupa se svými hlavními „podkopávači“ režimu omámeni „humanitními“ myšlenkami Havla a další vzniklé tehdejší sorty elit, měl zřejmě v 90. letech jiné priority, než myslet na ekonomické zajištění disidentů. Priority, jak získat v restitucích zpět majetek pro vyvolené, připravit beztrestné podmínky pro rozkradení a rozprodej státního majetku s následným rozbitím společného státu Čechů a Slováků, nahlodávat postupnými kroky suverenitu našeho státu.

Nyní po 30 letech nastal podle Mikuláše Kroupy čas ke splácení dluhu. Stejně jako Senátem nenáviděný prezident Miloš Zeman dává část svého příjmu na umoření státního dluhu, možná i senior Daniel Kroupa, který aktivně pomáhal na změně režimu, by mohl stát v čele tohoto nově vzniklého fondu a finančně do něj přispívat. Není pochyb, že jeho příjmy díky svým kontaktům a politickému postavení byly po převratu vysoce nadprůměrné. Na rozdíl od tehdejších občanů, kteří z důvodu vzniku nezaměstnanosti byli bez práce.

Svým solidárním konáním tak může inspirovat finanční oligarchy typu Bakaly, z nichž mnozí za své současné postavení na finančním výsluní děkují Klausem vytvořenému bezprávnímu prostředí ve „zlatých 90. letech“.

Občané tohoto státu mnohokrát projevili svou solidaritu při různých neštěstích a pohromách, viz např. pomoc lidem na jižní Moravě postiženým tornádem.

Snad i vrstva vzniklé finanční oligarchie se nenechá zahanbit a jmění nově vzniklého fondu bude nabobtnávat a současně doufat, že řady disidentů se nebudou rozšiřovat!

Miroslav Kavij

(Poznámka metéra: Tvrdit, že je u nás v současnosti na 15 tisíc ministrů, tajemníků Ústředního výboru KSČ, vrátných na sekretariátech strany, zástupců náčelníků vojenských útvarů… zkrátka prominentů od roku 1948 do roku 1989, kteří berou přes 30 tisíc důchodu, může fakt říct jenom mstivý, nenávistný a hloupý neználek. Nepoužívejte ani slovo „disident“, protože nejvíce disidentů bylo mezi funkcionáři strany. Ti se ve funkcích odborových předáků prali za dělníky; včele brigád socialistické práce za kvalitnější technologické postupy výroby a organizace práce, ti byli včele zlepšovatelského hnutí v padesátých až devadesátých letech, ti chtěli mít komunistickou stranu co nejblíže normálním lidem.

/Jen dvě upřesnění – slovo „disident“ se začalo používat v 60. letech 20. století ve Francii a znamená (z latinského dissidere) – nesouhlasit. Disident by měl hájit podmínky pro působení rozumu ve společnosti. Po rozpadu socialistického tábora se řada „disidentů“ stala členy nově zvolených vlád, a jak ta jejich představa dopadla, vidíme dnes všichni – rozkradli a nechali rozkrást nesmírné hodnoty vydřené pracujícími – nikoliv disidenty – této země. Podle Noama Chomského se postavení disidentů ve východním bloku nedá srovnat s postavením mimo Evropu, kteří na tom byli mnohem hůře.
…a druhé upřesnění – za 40 let vlády politických strana a občanských sdružení u nás uskupených v rámci Národní fronty, bylo 68 procent pracovníků aparátu těchto stran a organizací původním povoláním „dělník“. Ze šmejdů, kteří se zlovolně z prospěchu vecpali do komunistické strany kolem února 1948 a následných vlnách se v současnosti rekrutují potomci současných pravicových stran a hlasatelé jediné správné mstivé cesty. I fašisté ve Španělsku a Portugalsku byli na tom po změně diktátorských režimů Franca a Salazara lépe než dělničtí funkcionáři třicet let po převratu u nás./

Kdyby byl někdo z těchto mluvků na vojně, tak by věděl, co je to nesplnění rozkazu. Kdyby nebyli líní, tak by měli autoritu mezi normálními lidmi, ale to tací jako Havel a Kroupa nikdy neměli. Ti, dokázali akorát lhát, pomlouvat a intrikovat za peníze ze Západu a od Sorose. Vždyť se jen podívejte jaký má vdovský důchod diva po vrchním disidentovi?! Určitě ne 13 tisíc jako já za 15 let raubírny na šachtě a celoživotní dřinu ve prospěch společnosti normálních, pracovitých a poctivých lidí.
Vytahovat se na důchodce, kteří dnes nevědí která bije a nemohou se bránit, může skutečně jen krvelačný neofašistický mstitel a předvolební populista. A to někteří z nich ještě těmito jedovatými zvratky oblažují studenty a mládež. při svých přednáškách.
Lehkoživkové z parlamentu by měli spíš schválit jiný zákon: „Ten, kdo vědomě lže a tím negativně ovlivňuje mladou nastupující generaci pracujících místo k hrdosti – k nenávisti na historii svého národa, bude o jazyk kratší!“)