Pod pláštíkem boje proti korupci…

Boj proti korupci, alespoň jako předvolební rétorika se stal v polistopadové historii již folklórem. Téma korupce katapultovalo do vlády v roce 2010 Věci veřejné, v roce 2013 hnutí ANO 2011. Do poslanecké sněmovny v roce 2017 Pirátskou stranu.

V letošních parlamentních volbách do hry „Jak vymýtit korupci“ vstupuje občanské hnutí Roberta Šlachty – Přísaha, na obehranou strunu sází opětovně Piráti v koalici se STAN.

Korupce prolezlá a šířící se jako rakovina do všech rezortů státní a veřejné správy je problém, který zatím nezmírnila žádná polistopadová vláda. Nedělejme si iluze, že v současné „blahobytné “ společnosti „skomírajícího“ neoliberalismu se něco změní!

Dnes, si vlastní bydlení mohou dovolit jenom zloději nebo sebevrazi…

Stejně jako se nevyřeší ze dne na den narůstající nové problémy. Připomeňme poslední evergreen neduhů stavu české společnosti. Tím je například možnost pořízení (dostupnost) vlastního bydlení, které za socialismu bylo samozřejmostí a daleko přístupnější. Dalším „hitem“ je skokové navýšení cen elektřiny a plynu, úděl budoucího skutečného dopadu „zelené ideologie EU“. Stále více domácností děsí rostoucí míra inflace, která je jedním z důsledků koloniálního postavení českého státu, montovny zabezpečující ekonomický profit nadnárodních korporátních společností. Zatímco Babišova vláda a „konstruktivní“ opozice své úsilí směřuje na otázku narůstající ruské hrozby, finanční situace mnohých rodin zůstává neřešena.

Do popředí úvah mnohých občanů se tak dostává naše budoucí členství v Evropské unii a v NATO a s nimi otázky v podobě nové vlny ilegální migrace, další ekonomické vysávání státu, podpora válek Severoatlantické aliance zapojením armády České republiky do vražedných výprav za americké zájmy…

Politickým stranám, které poukazují na nedůvodnost a škodlivost dalšího setrvání České republiky v těchto strukturách je nasazována psí hlava v podobě nálepky extremistického uskupení. Na vlastenecké organizace připomínající a požadující trvalou platnost prezidentských Benešových dekretů v souvislosti s pokračujícím vlivem sudetoněmeckého landsmanšaftu (nacházející stále více příznivců a podporovatelů především v řadách KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a ČSSD) dokonce ve své výroční zprávě poukazuje BISka.

Bagatelizovat úskalí vzkvétající korupce nelze. Je to ale skutečně tím zásadním problémem ve stavu společnosti, ve které je za více než třicet let od zvenčí instalovaného kapitalismu a následného rozbití Československa pozitivního jako šafránu?

Komunistická strana přichází s řešením. Nabízí pro nadcházející volby program shrnutý do pěti priorit, znamenající jistotu pro budoucnost občanů naší země.

Miroslav Kavij