Před sto dvaceti pěti lety se narodil Klement Gottwald
Soudruh Klement Gottwald, od jehož narození uplynulo 23. listopadu 125 let, patří k nejvýznamnějším revolucionářům moderních dějin dnes již zaniklého Československa. S jeho jménem je spjat vítězný boj dělnické třídy o politickou moc a vstup českého a slovenského národa do nové etapy historie – do etapy výstavby socialismu.
Narodil se v Dědicích na Moravě v chudých poměrech malorolnického prostředí. Už v nejútlejším věku na vlastní zkušenost poznal těžkou práci v zemědělství a bídný život drobných rolníků. Jako truhlářský učeň a tovaryš ve Vídni zažil bezohledné vykořisťování dělníků, národnostní útisk, nespravedlnost a šlapání po lidské důstojnosti. Ještě více to pocítil ve frontových liniích první světové války, kterou považoval za nesmyslnou, vedenou proti zájmům chudých lidí. Proto několik měsíců před jejím ukončením z frontové linie dezertoval.
Ani po vytvoření Československa se životní poměry mladého Gottwalda nezlepšily a jeho životní poznání se obohatilo o další trpké zkušenosti nezaměstnaného člověka. Od svého vídeňského pobytu velmi četl, vzdělával se a seznamoval se se situací v porevolučním Rusku, a tak jeho kroky zákonitě vedly mezi socialistickou mládež a po vzniku Komunistické strany Československa roku 1921 mezi komunisty.
Ještě téhož roku odešel na přání slovenských komunistů do Banské Bystrice jako administrátor stranického časopisu. Na Slovensku žil v letech 1921 až 1924 a zde prožil křest politického pracovníka – revolucionáře. Střídavě vedl a redigoval Pravdu chudoby, Hlas ľudu, Spartaka, Proletářku a jiné časopisy a noviny, jejichž prostřednictvím organizoval komunistické hnutí na Slovensku, propagoval marxistické myšlenky a zkušenosti sovětského Ruska.
V této době roste lidsky. Jeho dosavadní životní zkušenosti, jeho pracovní aktivity, jeho sepětí s lidmi a přírodou, jeho četba knih a z ní pramenící kultivace rozumové i citové složky osobnosti – to vše dotvářelo podstatu jeho lidství, které se pak zákonitě promítalo do jeho uvědomělé politické aktivity.
Dokladem Gottwaldova lidského a politického zrání je i jeho článek Daj obsah svojim hodinám, který v českém překladu uveřejnil Jaroslav Matějka v knize Gottwald. Protože Gottwald o svém vnitřním rozumovém a citovém životě dovedl mlčet jako málokdo, je tento článek o to vzácnější a pro nadčasovost jeho myšlenek stojí za ocitování:
„Život člověka je krátký. Ani se nenaděješ a zestárneš. A léta, která jsi prožil, se víc nevrátí. Hospodař proto dobře se svým časem. Nenech ani chvíli uplynout nadarmo. Lidstvo kráčí jako celek mílovými kroky kupředu. A chceš-li s ním ty, jednotlivec, držet krok, musíš svůj život zdvojnásobit. Obsahem.
Existuje umění, jak si prodloužit život. Nejen do délky, ale i do hloubky. A to tak, že se v každém okamžiku snažíš svými smysly přijmout zvenčí co nejvíc dojmů, že všechny své zážitky zhušťuješ. A tvé hodiny se stanou delšími než dny člověka netečného a tupého.
Schopnost přijmout a v mozku zpracovat co nejvíc dojmů, to získáš cvičením. Učením. A pamatuj si: nikdy jsi nevyčerpal studnici moudrosti až na dno! I kdybys žil životem Ahasverovým. Proto se nikdy nepřestaň učit.
Uč se z knih. Do nich uložili nejvznešenější duchové lidstva své poznání. Výsledky duševní práce všeho lidstva, celých staletí jsou obsaženy v knihách. Kniha tě spojuje s minulostí, odhalí ti nepozorované v přítomnosti a dává tušit do budoucnosti. Vycházíš z úzkého kruhu osobních zkušeností a přijímáš ve zhuštěné formě zkušenosti a poznatky celého lidstva. Tvůj životní názor tak nabývá pevných a určitých tvarů. Nejsi už víc hračkou nálad a náhod, třtinou větrem se klátící. Máš svůj základní názor o společnosti, přírodě, životě – a tento názor je ti spolehlivou směrnicí ve všech chvílích soukromého i veřejného života.
Dále se uč ze života samého. Poznávej lidi kolem sebe. Snaž se poznat hybné síly jejich jednání. Snaž se pochopit jejich radost i žal, nauč se cítit s druhým, postav se vždy na stranu utlačovaného – a budeš dobrým člověkem. Hledej příčiny veškeré sociální bídy, kterou lidstvo od staletí trpí – a dojdeš k radostnému poznání, že společenské nemoci jsou vyléčitelné, že se dají odstranit. A poznáš i svoji bezpodmínečnou povinnost spolupracovat na vyléčení společnosti – ať už by si byl postaven na jakékoli místo ve velkém mechanismu lidstva. Podle tohoto poznání si potom zařiď svůj vlastní život. A staneš se komunistou.
Ale poutem bratrství jsi připoutaný nejen k lidem, k tvým bližním, ale také k přírodě. Nezničitelná pouta příslušnosti tě spojují se zvířaty, květinami, trávou, skalami a hvězdami. Jsi částicí přírody. Když to pochopíš, nebudeš se nikde a nikdy cítit osamělým a opuštěným. V lese se ti bude zdát známým a milým každý zvuk i strom. Skála, mohutná a tvrdá, ti bude vyprávět o pevné vůli a mužném vzdoru. Nepatrné kapky vody spojené v řeku podrývající břehy a pohánějící velké továrny tě poučí o moci sjednocení. Probouzející jaro ti bude vypravovat o neustálém koloběhu života, o věčném zmrtvýchvstání. Na podzim zase uvidíš v jabloni obtěžkané krásnými plody i smysl lidského bytí: dozrát, přinést plody, výsledek práce. Pro sebe i pro budoucnost. A pohledem na jasné noční nebe, na milióny hvězd, přicházíš k poznání nekonečnosti času a prostoru, k uklidňujícímu a povzbuzujícímu vědomí, že co se nám u nás a v nás nezdá dobré, je snad jinde lepší a dokonalejší.
Budeš-li takto chodit s očima vidoucíma a ušima naslouchajícíma, vyplníš své hodiny. Tvůj život se stane bohatším. Budeš žít dvakrát. Nepoznáš prázdnoty a dlouhé chvíle, této hrozné nemoci všech nemyslících a tupých. Běda lidem starým, kteří se nudí, a dvakrát běda mladým, kteří takto činí. Nežijí život hodný této doby, byť by byli králi či prezidenty.“
Na základě úspěšné novinářské práce ho v září 1925 zvolili do ÚV a politického byra ÚV KSČ. V květnu 1926 ho pověřili, aby vedl agitačně – propagační oddělení na ústředním sekretariátu strany. Třídní uvědomění a znalosti marxismu mu umožnily správně se orientovat v krizové situaci strany v letech 1926 až 1929, kterou rozpoutaly pravicové síly kolem Bohumila Jílka a Václava Bolena. Významně se zasloužil o bolševizaci a zvýšenou akceschopnost strany. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929, který zbavil stranu pravicových živlů, zvolili Klementa Gottwalda ve třiatřiceti letech generálním tajemníkem ÚV KSČ.
Teoretický kompas dialektického a historického materialismu se stal základem praktické politiky Klementa Gottwalda a Komunistické strany Československa. Umožňoval pružně měnit taktiku strany tak, aby vždy směřovala k její revoluční strategii.
Pod Gottwaldovým vedením upevňovala strana spojení s širokými masami lidu a stávala se uznávanou vůdkyní v boji za práva dělníků, rolníků a pracující inteligence. Klement Gottwald se v letech velké hospodářské krize, už i jako poslanec Národního shromáždění, účastnil vedení hospodářských bojů dělnické třídy. Nejvýznamnějším příkladem těchto aktivit byl jeho osobní vklad při organizování mostecké stávky roku 1932, která byla úspěšně završena.
Roku 1934, kdy vrcholily pokusy buržoazie o potlačení aktivit KSČ a kdy byl na Klementa Gottwalda vydán zatykač, přešel do ilegality. V témže roce tajně opustil Československo a odejel do Sovětského svazu, kde jako člen sekretariátu Komunistické internacionály organizoval společně s Jiřím Dimitrovem a Palmiro Togliattim mezinárodní jednotnou frontu dělnické třídy proti fašismu a válce a pomáhal připravovat historický VII. kongres Komunistické internacionály. Po návratu do vlasti roku 1936 bojoval za vytvoření jednotné a lidové fronty proti fašismu, za obranu republiky a spojenectví se Sovětským svazem.
Když hitlerovské Německo rozbilo Československo, odešel znovu do Sovětského svazu a odtud řídil práci KSČ v podmínkách okupované země. Hlas Klementa Gottwalda z moskevského rozhlasu povzbuzoval aktivitu vlasteneckých sil v boji proti okupantům a orientoval boj za národní, ale i sociální osvobození. V Sovětském svazu založil časopis Československé listy, organizoval československé vojenské jednotky a v období Slovenského národního povstání zabezpečoval pomoc jeho bojovníkům.
Po osvobození východního Slovenska Rudou armádou stal se Klement Gottwald místopředsedou nové vlády, která byla vytvořena 4. dubna 1945 v Košicích, a současně předsedou Národní fronty Čechů a Slováků. Z pověření KSČ předložil Národní frontě Košický vládní program, který se stal politickým základem osvobozeného Československa.
Po vítězství KSČ ve volbách roku 1946 stal se předsedou vlády. Jako premiér rozvinul své politické schopnosti, vůli a houževnatost při uskutečňování Budovatelského programu své vlády, který se stal materiální základnou pro rozvíjení národní a demokratické revoluce socialistickým směrem. V únoru 1948 stal se rozhodující osobností společenských změn, zvěstovatelem velkého vítězství revolučních sil nad pokusem reakce o návrat ke starému kapitalistickému řádu.
Únorové vítězství a z něho plynoucí revoluční změny zůstanou navždy spojeny s jeho jménem. 14. června 1948 ho Národní shromáždění zvolilo prezidentem Československé republiky. Gottwald věděl, že s příchodem na Hrad se neujímá jen nejvyšší ústavní funkce ve státě, ale že má před sebou vžitou tradici, která obestírala prezidenta jakousi zvláštní aureolou. Vytvářela odstup a zároveň legendu.
Hned od prvních dní se snažil vytvářet tradici novou. Prezidenta lidového. Otevřel Hrad dělníkům, prostým lidem. Nebyl dělnickým prezidentem jen vnějšími gesty, a tak si získával i v nové funkci stále větší autoritu a sympatie.
Na IX. sjezdu KSČ v květnu 1949 ve svém referátu načrtl v deseti bodech základní trendy budování socialismu v Československu. Na první místo postavil úkol vybudovat materiálně technickou základnu socialismu. Ten zahrnoval rozvinutí výrobních sil v celém národním hospodářství na základě realizace prvního pětiletého plánu, socialistickou industrializaci Slovenska jako součást vytváření jednotné materiálně technické základny socialismu a přechod vesnice k socialistické přestavbě. Industrializace Slovenska byla považována za důležitý nástroj řešení národnostní otázky. Kromě výše uvedených úkolů byla v linii IX. sjezdu zdůrazněna mírová zahraniční politika prostřednictvím upevňování všestranné spolupráce se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými státy a formování akceschopné komunistické strany třídně zakotvené v dělnické třídě, řídící se v každodenním životě zásadami demokratického centralismu, vnitrostranické demokracie, kritiky a sebekritiky.
Sjezd na základě historických zkušeností mezinárodního dělnického hnutí zdůraznil aktuální poznatek vědeckého socialismu o tom, že cesta k socialismu bude i po únorovém vítězství cestou třídního boje, zápasem za revoluční přeměny všech společenských vztahů a poměrů.
Tato generální linie výstavby socialismu odpovídala objektivním potřebám vývoje československé společnosti, byla srozumitelná širokým vrstvám pracujících a stala se podnětem k rozvíjení jejich nebývalé společensko-politické i ekonomické aktivity a iniciativy.
Generální linie výstavby socialismu se začala uskutečňovat v podmínkách studené války. Ta byla především formou třídního boje vedeného světovým imperialismem proti formující se světové socialistické soustavě. Ochránci imperialismu si byli velmi dobře vědomi toho, jaké smrtelné nebezpečí pro ně představuje vědecká teorie o společnosti a politické strany a síly, které se jí řídí. Proto byli odhodláni věnovat veškeré své úsilí na jejich zničení. Třídní nepřítel rozpoutal v tomto období skrytý i otevřený boj proti nastupujícímu socialismu.
Československo, nejzápadnější součást lidově demokratického tábora, prožívalo tuto dobu zvláště těžce. Hospodářské embargo ze strany Západu mělo negativní dopady na československý průmysl. Prudkým tempem, vynuceným vnějšími faktory, se zvyšovala zbrojní výroba, což silně ovlivnilo hospodářské plány. Snad žádná jiná země lidově demokratického společenství nebyla tak bezprostředně vystavena ideologickému tlaku Západu. V Československu měly tehdy silnou rezidenturu cizí rozvědky. To všechno se opíralo o zbytky poražených kapitalistických vrstev, lidi zkompromitované za války i postižené revolučními opatřeními nového režimu. K ostrému střetnutí došlo s církevní hierarchií. Vatikán a episkopát se opíraly o kraje se silnou religiozitou. Třídní protivník neváhal sáhnout i k takovým formám násilí, jako byly přímé útoky na funkcionáře strany a národních výborů, žhářství, sabotáže, vraždy.
Klement Gottwald si byl vědom pravdivosti Leninovy teze o tom, že revoluce má cenu jedině tehdy, dokáže-li se bránit. Proto neváhal podpořit veškerá opatření na obranu revolučních přeměn československé společnosti. Tato opatření, která si vyžádala i lidské životy, byla vynucenou odvetou na akce strůjců studené války. Morální zodpovědnost za oboustranně prolitou krev nese nikoli Klement Gottwald, jak se nám to snaží namluvit současná politická reakce, nýbrž ty politické kruhy, které stály u zrodu studené války.
Soudruh Klement Gottwald ztělesňoval vítěznou cestu revolučního boje o socialismus. Tato cesta však byla odvržena aktéry pravicového převratu uvnitř KSSS, kteří za tímto účelem neváhali fyzicky zlikvidovat hlavního představitele této cesty v Sovětském svazu J. V. Stalina. Klement Gottwald, Stalinův věrný žák, představoval po smrti Stalina pro Chruščovovu skupinu uvnitř KSSS a její záměry vážné nebezpečí. A tak je zcela logické položit si otázku: Nakolik přirozené bylo úmrtí Klementa Gottwalda 14. března 1953, krátce po jeho návratu ze Stalinova pohřbu?
Z kořenů politiky revolučního boje o socialismus vyrůstaly i po úmrtí Klementa Gottwalda progresivní společenské změny. Hlavní vývojovou tendencí Československa padesátých let byl dynamický společenský vývoj. Nově se utvářející výrobní vztahy umožnily odstranit vykořisťování člověka člověkem, zmizela nezaměstnanost, rostly nové továrny, přehrady, nouzové bytové kolonie na periferiích měst byly vytlačovány prvními sídlišti, byl vytvářen systém sociálního zabezpečení občanů, jehož součástí bylo bezplatné zdravotnictví a školství, rychlým tempem probíhá industrializace Slovenska, dochází k široké demokratizaci kultury. Během jedenácti let, která uplynula od Února 1948, se národní důchod (ukazatel odrážející vývoj produktivních odvětví ekonomiky) jen na území dnešní České republiky zvýšil o 110 %, průmyslová výroba vzrostla o 215 %, stavební práce se zvýšily čtyřnásobně, zemědělská produkce vzrostla o 20 %, a tak lze v uvádění konkrétních čísel pokračovat.
Pod vlivem pravicové politiky KSSS dochází však postupně i v Československu k opouštění Gottwaldovy politiky revolučního boje o socialismus. Tato tendence sílí po XX. sjezdu KSSS. Vedení KSČ v čele s Antonínem Novotným přijímá změny sovětské politiky v přesvědčení, že jimi upevňuje socialistickou společnost, protože ji přizpůsobuje novým podmínkám. (Blíže viz R. Černý: Exprezident – vzpomínky A. Novotného- I., II. III., OREGO 1998-1999.) Ve skutečnosti však KSČ opouští teoretický základ dialektického a historického materialismu, její teoretická činnost sklouzává k subjektivismu, voluntarismu a idealismu, což má negativní dopad na její praktickou politiku, realizuje revizionistickou politiku, a tak objektivně nahrává nástupu pravicových a otevřeně kontrarevolučních sil. Ideologická krize se z komunistické strany přenáší do celé společnosti. Společně s narůstáním ekonomických problémů způsobuje odklon společnosti od rozvíjení socialistické revoluce směrem k liberalismu.
Odkaz politiky Klementa Gottwalda je dehonestován, poúnorová cesta již nevyžadovala třídního boje, komunistická strana přestávala být stranou dělnické třídy, měnila se na stranu všelidovou, stejně tak socialistický stát přestával být diktaturou proletariátu a stával se státem všelidovým, přirozená autorita osobnosti Klementa Gottwalda byla podle sovětského vzoru nahrazena kultem osobnosti.
Na základě politického rozhodnutí souvisejícího s kritikou kultu Gottwaldovy osobnosti došlo v roce 1962 pod falešnou záminkou o špatně provedené balzamizaci k odstranění nabalzamovaného těla Klementa Gottwalda z památníku na vrchu Vítkově a jeho následnému zpopelnění. Podle odtajněné zprávy o doplňující balzamizaci provedené sovětskými odborníky v roce 1961 však bylo Gottwaldovo tělo v okamžiku odstranění z památníku v perfektním stavu. Odstranění nabalzamovaného těla Klementa Gottwalda tak symbolicky vyjádřilo rozchod tzv. „reformistů“ pronikajících do nejvyšších pater KSČ s Gottwaldovým politickým odkazem. Za šest let po tomto aktu se Československo ocitlo v hluboké celospolečenské krizi.
Po zvolení Gustáva Husáka do čela KSČ v dubnu 1969 se uvnitř KSČ rozvíjí tendence po očistění jména a díla Klementa Gottwalda. Výstava k padesátému výročí založení strany, která byla otevřena roku 1971 v pražském paláci U Hybernů, se koná pod Gottwaldovým heslem Čelem k masám. Téhož roku vychází v nakladatelství Svoboda Matějkova kniha Gottwald, jejíž stručnější podobu vydává nakladatelství Horizont roku 1977, nakladatelství Práce vydává roku 1973 Gottwaldovy statě O budování socialistické vlasti, v témže roce režisér Otakar Vávra dokončuje film Dny zrady, v němž je pozitivně ztvárněna úloha Klementa Gottwalda a KSČ ve dnech mnichovské zrady, v roce 1974 točí režisér Antonín Kachlík film o V. sjezdu KSČ pod názvem Dvacátý devátý, v roce 1978 má premiéru film režiséra Vojtěcha Trapla Vítězný lid, zobrazující události únorových dní roku 1948, v roce 1986 natočila Československá televize k 90. výročí narození Klementa Gottwalda pětidílný seriál režiséra Evžena Sokolovského pod názvem Gottwald. Po Klementu Gottwaldovi byl pojmenován most přes Nuselské údolí v Praze a pojmenována jedna ze stanic nově otevřeného pražského metra. Na řadě míst Československa jsou odhalovány sochy Klementa Gottwalda. Koncem osmdesátých let se podobizna Klementa Gottwalda objevila na stokorunové bankovce Československa.
Pozitivní tendence po očistění jména a díla Klementa Gottwalda však díky měkkému revizionismu, který kapitalizoval socialistické výrobní vztahy a negativně se promítal do nadstavbové sféry socialistické společnosti, nenašla svého naplnění. Gorbačovův rozvrat socialismu v SSSR a ostatních socialistických zemích střední a jihovýchodní Evropy dovedl tyto země ke kontrarevolučnímu převratu. V Československu se poté KSČ na svém mimořádném sjezdu v prosinci 1989 zřekla dialektického a historického materialismu a tím i odkazu Klementa Gottwalda. Přijala antikomunistickou koncepci „demokratického socialismu“. V těchto intencích pokračovala i následně vytvořená KSČM. Tato politika duchovní prázdnoty stranu vnitřně degenerovala a po jednatřiceti letech ji dovedla k vyřazení z parlamentních lavic a k marginalizaci v českém politickém životě.
Kladný vztah k dílu a odkazu Klementa Gottwalda si tak dnes uchovávají pouze ti, co nepodlehli vymývání mozků ani ze strany antikomunistů, ani ze strany tzv. „tvůrčích marxistů“ uvnitř oficiálně nekomunistické Komunistické strany Čech a Moravy. Následují tak osud vlastenců z doby pobělohorské, kteří nepodlehli násilné rekatolizaci a ve své mysli a ve svém srdci ochraňovali odkaz Bible kralické.
Čeněk Ullrich, předneseno na SVK dne 14. prosince 2021