Podoba opravdu náhodná?!
O impotenci Evropské unie při řešení nemalého problému imigrace do našeho kontinentu se vypráví takový názorný „vtip“: Vana je plná vody a ta voda vytéká z vany na podlahu. A nikdo se nesnaží tu díru ve vaně ucpat, jenom všichni řeší, co s tou vodou na podlaze.
Tomu je zcela podobné současné řešení „naší“ nové vlády v otázce prudkých růstů cen energií. Neřeší se podstata. Kategoricky se postavit na úrovni Evropské unie proti výtvorům byrokratických euroúředníků, společně na úrovni států „V4“ (případně i jiných menších zemí) trvat na zrušení nesmyslného „zeleného údělu“, který může vést u všech těchto menších zemí ke zničení průmyslu, krachu firem, povede k růstu nezaměstnanosti, k zavlečení lidí do těžké chudoby a k dalším negativním důsledkům. Intenzivně vést jednání s dalšími zeměmi, kterých se tento problém těžce dotýká a toto téma zařadit do problematiky spojené s naším předsedáním v Evropské unii, které se blíží je zásadním úkolem.
Kroky, které nejen v této oblasti projednává (zatím bezradná) nová pravicová vláda se tak zatím spíše podobají onomu uvažování, co s vyteklou vodou z té vany na podlaze. Není za tohoto kritického stavu spíše potřebnější prosadit vrácení rozhodovacích pravomocí na národní úroveň, jak o to usiluje Polsko? Úplně jinak by vypadal náš vývoz nadbytečné elektrické energie, jehož cenu by určoval náš stát a jeho Energetický regulační úřad, a nikoliv německá Lipská energetická (burza) banka, která silně nahrává německé straně na úkor naší země. (Na tom je také vidět, kdo vlastně Evropu řídí).
Zatím na vývozu elektrické energie značně proděláváme! Podaří se vládě premiéra Fialy (třeba za pomoci Francie a dalších států) v rámci Evropské unie prosadit zcela bezemisní jadernou energetiku? To, že Německo podlehlo vlivu Zelených a zbouralo jaderné elektrárny, za to my přeci neneseme vinu!
Není na čase se inspirovat Slovenskem a Polskem, které zavedly návrat k regulacím cen energií státem, včetně zřízení státní společnosti pro výrobu a distribuci energie? Proč bychom nemohli problémy s energií řešit stejně? Není nejvyšší čas vystoupit ze systému emisních povolenek, za situace, kdy Evropská unie připustila jejich spekulativní skupování a nedošlo zároveň k razantnímu „zastropování“ cenových tarifů?
Současná energetická krize opětovně ukazuje, kterak se lidská civilizace stává rukojmím rizika střetů mezi imperialistickými mocnostmi o kontrolou těchto životně nezbytných zdrojů, trhů a jejich dopravních kanálů.
Je dokladem, že dlouhodobá nepřetržitá propagandistická kampaň na podporu takzvaného „Green New Deal“ si starosti o zájmy lidí ani o ochranu životního prostředí nedělá. Ve skutečnosti je totiž zaměřena na obhajobu zájmů různých odvětví monopolního kapitálu!
A to – za každou cenu!
Miroslav Kavij