Neprojdou!

Dvacáté setkání veteránů Pohraniční stráže, Sboru národní bezpečnosti a jejich přátel v Chodové Plané

Děkujeme skutečným vlastencům…

Kolář vyvolává napětí

Podle bývalého komunistického zastupitele Prahy 6 Ivana Hrůzy starosta pražské šesté městské části Ondřej Kolář (TOP 09) hovořil do médií v rozporu se smlouvou, kterou městská část uzavřela na odstraňování graffiti. Hrůza naši redakci též informoval o existenci této smlouvy, která je k dispozici ve veřejném registru smluv.

Dne 30. května 2019 uzavřely městská část Praha 6 a firma Axiom Real, s. r. o., smlouvu o dílo »na odstraňování graffiti tvorby« na území Prahy 6. V seznamu soch a pomníků (uvedeny v příloze číslo 6 smlouvy), o něž mají pracovníci firmy pečovat, je explicitně jmenována také socha maršála I. S. Koněva nacházející se na náměstí Interbrigády. Předmětem smlouvy je závazek zhotovitele (odborné firmy) provádět po dobu trvání smlouvy pro objednatele (MČ Praha 6) odstraňování graffiti z různých objektů na území obvodu Praha 6, a to také z pomníků, dále se zavazuje provádět monitoring výskytu graffiti na území městské části, zpracovávat elektronickou dokumentaci a provádět trvalé antigraffiti nátěry. Ve smlouvě je uvedeno, že se na území Prahy 6 nachází v současné době celkem 78 pomníků, soch a pamětních desek.

Porušil zákon

Hrůza si klade otázku, jak mohl starosta Kolář 22. srpna vykládat do sdělovacích prostředků, že sochu maršála Koněva, potřísněnou v noci na 22. srpen červenou barvou a nápisy, městská část »tentokrát nenechá očistit dřív, než ruské velvyslanectví začne jednat o jejím přesunu« (zdroj ČTK), když byl vázán uzavřenou smlouvou, jež byla schválena příslušnými orgány MČ. »Proč byl starostou porušen zákon o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb., zejména § 17, 19, 35, a Statut, tj. obecně závazná vyhláška HMP č. 55/2000 Sb., zejména § 17 a § 18, která ukládá řádně pečovat o veřejný majetek?«

Starosta stál za umístěním hanobících desek u sochy a právě od té doby narůstá napětí, je přesvědčen bývalý zastupitel Prahy 6. »Starosta vyvolal napětí a tím odůvodňuje potřebu odstranění pomníku,« kroutí hlavou. Mimochodem, dodal Hrůza, v Praze 6 je plno míst, kde se musí graffiti opakovaně odstraňovat, a nikdo tyto movité či nemovité věci nezakrývá plachtou, ani se je nesnaží odstranit z veřejného prostoru.

Kdo budí vášně?

V rozhovoru pro Novinky.cz Kolář řekl, že »socha pořád budí vášně. To, v co to přerostlo, mě utvrzuje v tom, že ta socha tady opravdu nemá co dělat. Nechci, aby z Prahy 6 bylo poutní místo extremistů ať už z levého nebo z pravého spektra«. Účastníci pondělního protestu proti postupu a výrokům starosty Koláře, kterého se zúčastnil i Ivan Hrůza, se ohradili, že nejsou žádnými extremisty. »Nazývat občany Prahy, kteří se scházejí u sochy Koněva a kladou k ní květiny, extremisty – to je opravdu již vrchol,« rozčiluje se Hrůza.

Závěr rozhovoru pro Novinky podle něho odhaluje, o co Kolářovi ve skutečnosti jde, co sleduje. »Máme 30 let po pádu komunismu. Na Hradě sedí člověk, který komunisty podporuje, zve si 21. srpna do Lán předsedu komunistické strany. Za premiéra máme člověka, který byl vycvičený touhle úderkou, pracoval pro StB. A ti lidé si myslí, že si to tady vezmou zpátky. 30 let po revoluci se to snaží převrátit zase na druhou stranu. Nevidím jiný důvod, proč by jinak měla taková socha vyvolávat takové vášně,« řekl Kolář Novinkám. »Konečně pan Kolář odkryl karty, to již opravdu žádný komentář nepotřebuje,« uzavřel Ivan Hrůza, jenž na Praze 6 působil jako zastupitel v letech 2006-2018.(mh)

Náhrada za Koněva je již hotová…

Omlouvám se národům Sovětského svazu, které bojovaly proti fašismu a nacismu a osvobodily celou Evropu, a přišli o své nejstatečnější muže – hrdiny, za to, jací jsme my Češi zbabělý a nevzdělaný pronárod. MiHav

Mírové hnutí protestuje

České mírové hnutí důrazně protestuje proti skandálním krokům vedení Městské části Praha 6, především jejího starosty Ondřeje Koláře, namířeným proti pomníku maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva v pražských Dejvicích a hanobícím památku vojáků Rudé armády, kteří v roce 1945 osvobodili nejen naše hlavní město od hitlerovské okupace.

České mírové hnutí požaduje zachování uvedeného památníku na stávajícím místě jako symbolu vyjádření díků osvoboditelům Prahy a naší země od fašismu a hrůz druhé světové války.

České mírové hnutí zároveň vyzývá všechny demokratické a mírové síly, aby se rozhodně postavily na obranu pomníků, památníků a dalších veřejných upomínek na hrdinný zápas proti hitlerovskému fašismu a odmítly tak stupňující se hanebné snahy o přepisování a falšování historie.

Milan KRAJČA, předseda Českého mírového hnutí

Starosto, odstupte ze své funkce

Pane starosto, vážené zastupitelky a zastupitelé, s výjimkou malého seskupení, které v komunálních volbách získalo 0,15 procenta hlasů, neměl žádný subjekt ve svém politickém programu odstranění pomníku maršála Koněva. Ostatně ani Programové prohlášení Rady reprezentující záměry vládnoucích subjektů, nic takového neobsahuje. Naopak, vyjadřuje vůli řádně pečovat o pomníky, což bylo včleněno do smlouvy o dílo s firmou AXIOM REAL, spol. s r.o., kde v příloze 6 je pomník maršála Koněva uveden pod bodem 14. Smlouvu po schválení v Radě MČ podepsal dne 30. května 2019 osobně starosta.

JUDr. Ivan Hrůza

Pro odstraňování graffiti na pomnících byla stanovena lhůta jednoho pracovního dne. Toto ukotvení bylo odrazem povinností vyplývajících pro MČ ze zákonné úpravy, zejména zákona č. 131/2000 Sb. o HMP a Statutu HMP, které v několika ustanoveních ukládají řádně pečovat o svěřený majetek Prahy.

Starosta Kolář ale vejde do dějin tím, že se svévolně dne 22. srpna rozhodl poškození pomníku zachovat a využít k nátlakovým aktivitám. Tím úmyslně porušil další zákon č. 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech, ve kterém je v § 2 odst. 2 uvedeno, že za válečný hrob se považuje i pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, když povinnost péče o ně vyplývá z následujícího ustanovení. Ministerstvo obrany po mnoho let u tohoto pomníku zajišťovalo na pietní akty čestnou jednotku. K pomníku chodí občané vyjadřovat úctu a pokládají květiny, účastní se na pietních aktech.

Starosta Kolář jednal v rozporu s právní úpravou a povinnostmi starosty. Situaci přitom dále vyhrocoval nejen zakrytím a oplocením, občany již vyčištěného pomníku, ale také svými nepravdivými a urážlivými výroky do sdělovacích prostředků.

Tento pomník má současně charakter vojenského pomníku, nejen proto, koho ztvárňuje, ale vyplývá to také z obsahu první části textu nově umístěných desek. „Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy.“ Pominu-li slovo vstoupily, které nemá s osvobozením nic společného, pak nelze zastřít, že loni starostou odhalené dehonestující desky přímo potvrzují charakter vojenského pomníku.

Jsem proto přesvědčen, že se na tento pomník vztahuje závazek sjednaný v článku 21 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993, která byla publikována ve sdělení 99/1996 Sb.: „Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.“

Kdy pomník vznikl a v jaké se evidenci nachází, nemůže mít na jeho povahu žádný dopad. Článek 10 Ústavy České republiky totiž uvádí: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

V mezinárodních vztazích se obvykle postupuje recipročně. Opravdu chcete porušit závazek České republiky a jako samospráva vyvolat analogické reakce v Rusku např. vůči pomníkům čs. legionářů?

Za zvláště bolestné následky považuji vyvolávání napětí mezi veřejností, které dále eskaluje. Byl jsem zde na radnici zastupitelem 12 let, poznal jsem předcházející starosty a starostku, ale žádný nebyl iniciátorem takto vážných nebezpečných konfliktů. Jménem slušných lidí nejen v Praze 6 Vás starosto veřejně žádám, odstupte ze své funkce.

A vás, vážení zastupitelé žádám, abyste rozhodli s rozvahou a ukončili toto skandální a protiprávní jednání zdejšího starosty zachováním pomníku na náměstí Interbrigády v Bubenči. Dnešní zvýšená bezpečnostní opatření v této budově a uzavření ÚMČ Praha 6 souvisí se snahou starosty dostat vás pod tlak, vytvořit představu ohrožení a vyvolat atmosféru strachu s cílem prosadit tajné hlasování. Chcete-li se zachovat transparentně a uvážlivě, pak můžete variantně k mému návrhu na zachování pomníku v souladu s platným právem veřejně rozhodnout o odsvěření pomníku maršála Koněva, tedy vrátit pomník do správy Prahy.

JUDr. Ivan Hrůza, vystoupení v rozpravě ZMČ P6 k pomníku maršála Koněva dne 12. září 2019

Interpelace na starostu 12. září 2019

Pane starosto, jsem přesvědčen, že dlouhodobě nezvládáte řešení vážných problémů MČ Prahy 6, od dopravy, přes správu majetku, bytovou problematiku a mnohé další oblasti…

K příkladům neschopnosti samosprávy pod Vaším vedením řádně pečovat o majetek obce lze řadit nynější stav domů komplexu Šolínova, Šatovky, polikliniky Pod Marjánkou a mnohé další. V zápisech z jednání zastupitelstva si nejen z vystoupení mých, ale i dalších zastupitelů a občanů můžete zopakovat mnohá pochybení, vč. seriózních argumentů. Nedivím se, že jako člověk, kterého politika nadstandardně živí, usilujete právě nyní, před volbami vedení TOP 09 o maximální publicitu. Že to, ale činíte způsobem krajně nespravedlivým a nemravným vůči více jak 140 tisícům vojáků Rudé armády, kteří obětovali své životy za naše osvobození od nacismu, mě velmi pobuřuje.

Za dvanáct let činnosti zastupitele v Praze 6 jsem poznal politiky Prahy 6, kteří s úctou v rámci oficiálních pietních aktů pokládali u pomníku osvoboditelů modré růže. Vás jsem tam, ale nikdy neviděl. Opakovaně říkáte, že Rudá armáda přijela již do osvobozené Prahy. Proč ale záměrně přehlížíte, že ještě 9. května 1945 v Praze umírali rudoarmějci, povstalci, občané? Proč jste přes opakované výzvy nepřistoupil na konání konference pamětníků – občanů s oněmi účelově objednanými historiky? Čekáte, až přímí účastníci vymřou?

Co Vás opravňovalo umístit na nové desce ničím nepodložené tvrzení, že maršál Koněv osobně zaštítil zpravodajský průzkum v roce 1968? Proč jsem na požadavek na doložení důkazů v daném směru od Vás do současné doby nedostal žádnou konkrétní odpověď? Proč na jiné pomníky podobné tzv. vysvětlující desky neumisťujete? Bude radnice provádět audity u dalších soch a pomníků v Praze 6? Proč urážíte (např. „…dáme ho do šrotu“), proč uvádíte do médií zkreslené informace o nákladech vynaložených na odstranění graffiti z pomníku zobrazujícího maršála Koněva a vytváříte nátlakové situace? Uvědomujete si, že není žádoucí, aby se pomníky, které jsou součástí naší minulosti, staly předmětem politických konfliktů? Proč vnášíte do naší společnosti neklid, zášť a nenávist? Proč jako právník porušujete právní řád České republiky? Výčet porušení jsem uvedl během vystoupení v dnešní rozpravě zastupitelstva MČ Praha 6 k pomníku maršála Koněva.

JUDr. Ivan Hrůza

Petice PROTI odstranění pomníku maršála Koněva z Prahy 6

Stop vandalismu, stop přepisování dějin! Jsme kulturní národ, ne hanobitelé pomníků. Uchraňme naši historii pro příští generace!

Před dvěma roky vandalové posprejovali pomník maršála Koněva a následně tímto skutkem docílili jeho doplnění jakýmisi „vysvětlujícími deskami“. Letos vandalové pomník opět poškodili a starosta městské části Praha 6 Kolář už volá po jeho úplném odstranění.

Scénář se stále opakuje: napřed dojde formou vandalismu k poškození pomníku či sochy, následně je vytvořeno mediální napětí a završením tohoto úsilí by mělo být úplné odstranění nyní již politicky nestravitelné „problémové památky“.

Sochu maršála Koněva je ovšem třeba chápat v dobovém kontextu. Není totiž připomínkou pouze I. S. Koněva samotného, ale skutečnosti, že to byla mimo jiné především Rudá armáda, která se hlavní měrou zasloužila o osvobození většiny naší země od fašizmu. Pomník patří tedy nám všem, byť se nachází ve správě městské části Praha 6.

Tímto způsobem již zmizel z očí lidí „růžový tank“, následně nechal primátor Hřib odstranit pamětní desku na Staroměstské radnici v Praze a nyní by se chtěli přepisovači historie zbavit také sochy maršála Koněva. Ať nahlížíme na osobu maršála Koněva různými úhly pohledu, zůstává nedílnou součástí naší historie stejně jako fakt, že Prahu osvobodila vojska 1. ukrajinského frontu. Závěrečné fáze osvobozování Čech a Moravy se zúčastnili dále také vojáci polské a rumunské armády a také vojáci čs. armádního sboru. Je velkou chybou na tehdejší události nahlížet současnýma očima a ještě větší chybou se snažit o nové výklady dějinných událostí tak, jak to momentálně komusi vyhovuje.

Svým podpisem proto vyjadřujeme odpor nejen proti odstranění sochy, ale i proti využívání vandalismu jako prostředku politického nátlaku.

Kdyby naši předkové byli tak progresivní a politicky korektní jako tito současní „odstraňovači památek“, nemáme dnes ani „pohanské“ sochy antického Řecka a Říma a koneckonců pro někoho též nemravného Michelangelova Davida.

Podle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním my, níže podepsaní občané České republiky, tímto žádáme zastupitelstvo Prahy 6 o ponechání sochy maršála Koněva na stávajícím místě a její zabezpečení kamerovým systémem.

Jménem petičního výboru Mgr. Stanislav Korityák

https://e-petice.cz/petitions/petice-proti-odstraneni-pomniku-marsala-koneva-z-prahy-6.html

Kdyby hloupost nadnášela…

Mgr. Marta Semelová

Snůšky lží, polopravd a dezinformací vytržených z historických souvislostí orámovaly čtvrteční projednávání budoucnosti pomníku maršála Koněva na Náměstí Interbrigády zastupitelstvem městské části Praha 6, jehož jsem se zúčastnila (vystoupit mě tito demokraté nenechali). Nejen fatální neznalost dějin, ale především účelové přepisování historie, ubohost a fanatická nenávist ze strany některých vystupujících z řad občanů i zastupitelů městské části vůči našim osvoboditelům, to byl jednací den tohoto zastupitelstva. Následné hlasování je skandální urážkou Rudoarmějců padlých za naši svobodu. Bez těchto obětí, bychom tady dnes nebyli. Nebyl by tady ani starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) se svými věrnými, nebyl by tady primátor Hřib, který zuřivě odmítá vrátit desku připomínající rozhodující roli I. ukrajinského frontu pod vedením maršála Koněva při osvobozování Prahy na Staroměstskou radnici. Tito falzifikátoři dějin nesahají sovětským hrdinům bojujícím za mír ani po paty. S hořkostí musím říct, že ač Pražanda, stydím se za Prahu, stydím se za zastupitele Prahy 6, za vedení hlavního města. Namísto úcty k lidskému životu z nich čiší zloba, namísto pokory arogance, namísto pravdy lži a pokrytectví. Zároveň však pociťuji hrdost, když vidím kolem sebe pamětníky, ale i mladé kluky a děvčata, kteří se nevzdávají a bojují proti lidské hlouposti, proti živenému antikomunismu a snahám vymazat paměť národa. A věřte, že i v naší matičce Praze nás není málo.

Marta Semelová, předsedkyně KV KSČM Praha

Kapitalismus nám kope hroby

Svět, ve kterém žijeme, je konečný. Nemá nekonečné, stálé zdroje. A rychle se dostává k bodu, odkud není návratu, neboť čelíme hrozbě klimatické katastrofy. Jestli máme zachovat lidstvo a zachránit svět pro budoucí generace, musíme radikálně změnit způsob života, okamžitě.

Nemluvíme o drobném vylepšení tu či onde, přechodu na větrnou či solární energii, menší konzumaci masa či použití méně oleje: mluvíme o totální změně způsobu, jímž zacházíme s naší planetou a žijeme své životy.

Nevypadá to, že bychom zatím byli nějak více úspěšní. Žijeme ve světě, kde osm lidí shromáždilo víc bohatství, než nejchudší polovina světové populace, kde miliony lidí hladoví, zatímco ostatní žijí v luxusu; a tyhle rozpory vzájemně souvisejí.

Nepatrná část lidstva kontroluje drtivou většinu zdrojů a majetku. Vlády tuhle kontrolu usnadňují. Kde je touha po zdrojích, vlády povedou válku, aby je dostaly pod svou kontrolu nebo sféru vlivu, bez sebemenší starosti o vedlejší škody.

Účtování emisí skleníkových plynů obvykle nahlíží na to, jaké množství energie a paliv používají civilisté; jenže jedním z největších znečišťovatelů v dějinách je armáda USA, jež spotřebuje více kapalných paliv a vypouští více klima měnících plynů než většina středně velkých zemí.

Nejbohatší části světa spotřebují daleko víc, než planeta dokáže poskytnout. Konzumentství není přirozené lidské chování: dnem i nocí jsme bombardováni inzeráty, abychom jej vytvářeli. Kapitalismus je strukturován tak, aby tenhle typ chování podněcoval.

Trvalý růst je základní součástí kapitalistického systému. Bez růstu nedojde k akumulaci; není akumulace bez spotřeby. Kapitalismus přesvědčuje lidi, že ke šťastnému a zdravému životu potřebují mnohem víc, než je nutné.

Lidé touží po zdraví, štěstí, vztazích, rodině, komunitě, znalostech. Všechny další potřeby jsou vytvářeny systémem.

Kapitalismus lidi zklamal nadprodukcí, nadspotřebou, plýtváním, lačností a nerovností. To všechno jsou faktory, jež kapitalismus potřebuje, aby přežil, ale přežití kapitalismu se neslučuje s přežitím života na téhle planetě. Vehnal jej až na okraj katastrofy.

Takže, co dělat?

Pokračovat ve čtení „Kapitalismus nám kope hroby“

(Ne)zaměstnanost mladých ve světě

Na základě údajů ILO z roku 2018 a celosvětově:

  • 75 milionů mladých lidí je bez práce

problém nezaměstnanosti mládeže je zvlášť akutní v arabských státech (30,6 %), v osmadvacítce EU (18,4 %), v Latinské Americe a Karibiku (17 %) i jinde. Jako příklad uvádíme, že v Jižní Africe dosahuje nezaměstnanost mládeže 50 %.

  • 158 milionů mladých pracujících žije pod hranicí chudoby

Subsaharská Afrika je oblastí s nejvyšším procentem chudých mladých dělníků na světě, s téměř 70 procenty (80 milionů), ale tento problém je zvlášť akutní v jižní Asii. V tak vysoce rozvinuté zemi EU, jako je Dánsko, počet dětí v rodinách, jejichž příjem je pod hranicí chudoby, dramaticky vzrostl v roce 2016. V roce 2016 tam bylo 48 300 chudých jednoročních dětí, což znamená, že byly chudé nejméně rok. Za pouhý jeden rok to je nárůst o 10 500 dětí, což odpovídá relativnímu nárůstu o téměř 28 %.

  • 25 % mladých ve věku 15-29 let není v zaměstnání ani ve vzdělávacím či školícím procesu

Tahle situace snižuje jejich znalosti i schopnosti a zachycuje je do nezaměstnanosti, nedostatečné zaměstnanosti a zklamání. Co víc, mladí jsou více vystaveni neoficiálním pracovním vztahům, čili nepřihlášené práci, zvlášť ve vznikajících nebo rozvojových zemích jako je Jižní Afrika, Brazílie a Turecko, kde 40 % mladých pracujících je nepřihlášených, a v Mexiku jich je 60 %. Navíc k nízkým mzdám a nepřihlášené práci jsou mladí lidé často nuceni pracovat v pružných pracovních vztazích, na částečný nebo časově omezený úvazek. Typickým příkladem jsou země EU jako Portugalsko, Řecko, Polsko nebo Finsko s více než 50 procenty mladých bez možnosti najít stálé zaměstnání na plný úvazek.

Vystaveni této situaci se mladí lidé uchylují k migraci, hledání lepších vzdělávacích a pracovních příležitostí mimo svou vlast. Podle údajů z předcházejících let bylo celosvětově nějakých 51 milionů migrantů ve věku 15-29, většina z nich z rozvinutých zemí. Mnozí z nich jsou mladí vědci, kteří hledají práci v oboru, jenž studovali, v bohatších zemích, kde jsou zahraniční pracovní síly žádané. Ale nejochotnější k migraci jsou mladí v chudých zemích. Největší počet mladých, kteří chtějí migrovat, mají subsaharská Afrika, Latinská Amerika a Karibik, 38 %, následovány východní Evropou s 37 procenty.

Výše uvedené problémy jsou zvlášť palčivé u mladých pracujících žen, které jsou trvale vystaveny vyšší míře nezaměstnanosti, práci na částečný úvazek a nedostatečnému vzdělání v poměru k mladým mužům; fakta, jež vysvětlují konkrétní problémy pracujících žen vzhledem k jejich věku.

Vše tu zmíněné tvoří drsnou realitu, v níž jsou mladí pracující vítáni, aby organizovali svůj boj na pracovištích, ve svých zemích i mezinárodně, v řadách Světové odborové federace, a požadovali život, jenž si zaslouží, ve společnosti s mírem, společenskou spravedlností, bezpečím, přístupem ke vzdělání a k právu na trvalé zaměstnání, s osmihodinovou pracovní dobou, osmi hodinami odpočinku a osmi hodinami k rozvoji vlastní osobnosti, s přístupem k umění, kultuře, sportu.

Z projevu Emila Olsena, koordinátora mládežnického výboru SOF, na zasedání Mezinárodní organizace práce (ILO) v Ženevě, 20. 6. 2019 (přeložil Vladimír Sedláček)