Jak jsem vydal Reportáž…

(K 25. výročí vydání prvního úplného vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce)

Po převratu, kdy všechno co bylo jen trochu červené, solidární, kolektivistické, veselé, úsměvné, přátelské až bratrské… bylo špatné, tak nejvíce zaplakala historická pravda. Z hrdinů se začali dělat zločinci a z vrahů hrdinové. Bůh se v tu chvíli buď zbláznil, nebo si vzal mateřskou dovolenou.
Statisíce „ukomunistů“ zahazovalo a ostentativně trhalo legitimace se srpem a kladivem, symbolem pracujících celého světa vytvářejících společensky potřebné hodnoty. Mezi nimi i řada předních umělců, vědců, řídících pracovníků… A jak jsme se z jejich pozdějších přiznání dozvěděli – byli ve straně jen proto, aby ji mohli škodit zevnitř. Bezcharakternost našich knedlíkových národů se v tu dobu projevila v plné své kráse. Loď opouštěly i krysy, které v ústavou daných politických stranách spoluvládly v této zemi v rámci Národní fronty. Nejvyšší představitelé se projevili jako křivopřísežníci, lháři a podvodníci… Všechno, co se v období budování nové poválečné společnosti vytvořilo – bylo špatné… Šílenství nahnědlých fanatiků dosahovalo stupně mentální retardace, kdy například navrhovali zasypat pražské metro, protože bylo vybudováno ještě před pučem a tak podobně. Doba vymknuta z kloubů.
Od dětství jsem chtěl najít pravdu. Jak říká Mistr Jan Hus: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti!“ Nejprve jako horlivý čtenář, později jako funkcionář pionýra, mládežnického hnutí i strany až jsem se jako ideolog, lektor, pedagog… hledáním pravdy živil.
Ještě dávno před převratem, kdy se ještě lidé mohli a uměli smát, jsem přicházel s návrhy, jak propagandistickou a agitační práci s lidmi vylepšit. Jak známkované biflování mnohdy nepochopitelných pouček zaměnit za přirozenou touhou mladých po pravdě a uvědomělém poznávání.
Bohužel strach a hloupost po převratu i ve vedení komunistické strany vhodilo členskou základnu, ale i miliony nečlenů, normálních lidí do bažiny známé z Kachyňova Krále Šumavy. Nedošlo sice ke středověkým trestům jako v Rumunsku, ale v rámci zachování si vlastní kůže, byla celá plejáda dříve vyzdvihovaných představitelů pracujícího lidu zahrabána do stoky. Umělci se začali omlouvat, že hráli v Sequensových filmech. Šaškové ovládli Pražský hrad a poslancem se mohl stát jen ten, kdo nejvíce vykřikoval protikomunistická hesla. Političtí a hospodářští funkcionáři odstupujícího režimu se stěhovali do méně známých míst a nechali si narůst vous, funkcionářky začali nosit barety, aby mohli jít vůbec nakoupit. Mnozí si sáhli i na život. Takové situace v mnohých místech nastaly. Jen na vesnici, kde se přece jenom lidé znali lépe z konkrétní práce a vzájemné pomoci, měla antikomunistická nenávist mírnější podobu. Odsednutí si v hospodě, prořezané pneumatiky, rozbité okno na výměnku…

Pokračovat ve čtení „Jak jsem vydal Reportáž…“

Drang nach osten

„Je to východním směrem, stále a pouze na východ, kam se musí naše lidská rasa rozšířit. Je to směr, který pro expanzi německých obyvatel nařídila sama příroda.“ (Adolf Hitler)

Petr Máj

Pokud jste neemigrovali, nevycestovali, nešli za prací někam jinam, třeba až za moře – pokud stále žijete na území někdejšího Protektorátu Čechy a Morava, potom děkujte (nejenom Bohu), že jste ještě naživu nebo že jste se vůbec mohli narodit.

Hitler, Stalin, Roosevelt, Chamberlain, Daladier, Mussolini, Churchill… ti všichni nejsou již dávno na tomto světě. S nikým z nich nemůžeme mluvit, nikoho z nich se nemůžeme na nic zeptat. Zůstala pouze historická fakta.

Jsou tu však velmi patrné snahy vykládat historická fakta dost zvláštním způsobem. To, že se dnes může říkat již pravda celá, budí v některých lidech pravděpodobně dojem, že fakta dříve zamlčovaná mají poněkud větší pravdivost. Pro někoho dokonce tak velkou pravdivost, že to, co se mohlo říkat již dříve, vynechávají nebo dokonce považují za lživé. A tak se stává, že namísto pravdy s velkým P, se v jejich podání začíná šířit stejně nebezpečný jednostranný výklad, jako za doby minulé – pouze jen otočený o sto osmdesát stupňů. Z východu na západ…

Mnichov. Např. veřejnoprávní media se letos už ani nezmínila o tomto smutném výročí „ani jediným slovem“. To, že jsme se vymanili ze Sovětského vlivu, ještě neznamená, že jsme se vymanili z vlivu jakéhokoli. Právě pohled na Mnichov je toho důkazem. Jsme opět součástí západu a někteří politici, novináři, Wikipeďáci, blogeři… prostě mnozí z nás, mají pravděpodobně dojem, že bychom se měli zavděčit. Potěšit své znovu spojence… alespoň zmírněním toho ošklivého slova „ZRADA“.

Pokračovat ve čtení „Drang nach osten“

Pět let po vrácení metálů…

Pplk. MUDr. Marek Obrtel

Tento článek začínám psát 23. prosince 2019 v 08:30 SEČ. Tedy nachlup přesně pět let poté, kdy jsem se smíšenými pocity po náročné noční službě na záchrance předával úřednici na poště doporučené dopisy pro ministra obrany Stropnického a Vládu České republiky s úmyslem vrátit všechna svá válečná vyznamenání, udělená NATO.

Ten myšlenkový zmatek nepramenil ani v nejmenším z toho, že bych si nebyl jist tím, co v otevřeném dopise píšu. Ty věci jsem si odžil, k takovému poznání jsem dospěl a o pravdivosti svých slov jsem byl (a zaplaťpánbůh stále jsem) bezvýhradně přesvědčen. Smíšené pocity panovaly spíše z toho, co bude následovat…

Nejen ve formě možných, ale domníval jsem se, že téměř jistých sankcí, na což jsem byl připraven a ochoten si za svou pravdou stát a dokázat ji do nejmenších detailů obhájit celou řadou velmi pádných a podložených argumentů. Ale také a zejména jsem měl obavy z toho, jak bude tehdy poměrně pravdou nedotčená a mediokracií zmanipulovaná česká, moravská a slezská veřejnost reagovat. Jestli budu za svůj postoj jednomyslně zavržen a dehonestován anebo prohlášen za „smyslů zbaveného“…

Následné reakce mne pak velmi překvapily a to převážně velmi pozitivně. Protistranu až na malá překvapení pak reprezentovaly samé profláknuté známé tváře, reprezentující cizí zájmy proti zájmům naší vlasti a jejích občanů.

A jak to vypadá po dlouhých pěti letech, které utekly jak voda? Domnívám se, že soud, který jsem vynesl nad zločineckou organizací, kterou jsem poznal do hloubky a odmítl jí sloužit, jenž se zove NATO, se pomalu naplňuje a skutečnost je horší, než jsem ji tenkrát před pěti lety sám popsal.

Marek na Hrad!“ – co říkáte vážení čtenáři? Inteligentní, vzdělaný, soudný, lékař, voják, otec od rodiny, vlastenec s odvahou našich předků… Nebyl by to dobrý tip na budoucího prezidenta? Obzvlášť, když by mu další rozumní vlastenci pomohli?!

Na povrch se pozvolna derou další a další svědectví o zločinech proti mezinárodnímu právu na Balkáně, na Blízkém Východě i v severní Africe, ale i v dalších zemích, mnohé se máme ještě dozvědět o situaci ve Venezuele, jak je to s celou slavnou migrační krizí a situací v západní Evropě, jak je to vlastně s Brexitem a se souvisejícím protiruským tažením a proč se má Evropa znovu stát válčištěm korporátních fašistů v bezohledném boji o moc a peníze, což je vlastně jedno a totéž.

Pokračovat ve čtení „Pět let po vrácení metálů…“

Aha, už jsem to pochopil…

Všichni rozumní a trochu vzdělaní lidé si občas ( i když neradi) přiznávají, že nebýt televizních pořadů „vyrobených“ před listopadovým pučem, tak se nemají na co koukat. A nepomáhají tomu ani snahy o zesměšňování pohádek a vymýšlení skrytých dvojsmyslů. Je vidět, že u nás dostává na chleba stále dost lidí, kteří by se měli živit poctivou prací a ne intrikami a pomluvami. Ale to je kapitalismus.
Jednou z nemnoha výjimek popřevratového období v oblasti zábavy byly i pořady baviče Petra Novotného a jeho hostů. Nechyběl vtip, nadsázka, ironie a občas i moudro! V jednom takovém pořadu vyprávěl…, že má doma živou opici, která dělá hrozný bordel a protože nemá svěrač tak sere všude, na všechny a na všechno. Teprve v současné době jsem pochopil, o kom vlastně tento bavič mluvil… MiHav

Stoleté výročí Komunistické Internacionály

Vladimír Iljič Lenin, vůdce Ruské Revoluce, před sto lety, 2. března 1919, zahájil v Moskvě první kongres třetí Komunistické Internacionály. Na jednání pozval jen rozhodné revolucionáře – po zkušenostech s Druhou Internacionálou, jež zkolabovala spoluprací s buržoasií.

Larry Holmes

Jednapadesát delegátů reprezentovalo 35 organizací z 22 zemí. Menší počet účastníků byl způsoben tím, že imperialistické státy blokovaly Sovětský svaz, a dostat se do Moskvy bylo obtížné.

Tenkrát se „revoluční vlna“ dělnické třídy přelila přes oceány až k břehům Spojených států. Velká generální stávka ve městě Seattle provázela několik týdnů moskevské jednání.

I když tehdy válka právě skončila, bylo zřejmé, že v krizi kapitalismu nová válka klíčí. Kominterna rozhodla učinit vše, co bude v jejích silách, aby změnila imperialistickou válku ve válku občanskou mezi dělníky a imperialisty – jež povede k světovému vítězství socialismu.

Lenin chápal, že osud Ruské revoluce závisí na revolucích v dalších zemích, v podstatě na světové revoluci.

Kominterna neomezila internacionalismus na akt solidarity, ale koordinovala světový boj za vítězství komunismu nad kapitalismem.

Lenin zastával názor, že strana dělnické třídy nemůže stanovit své cíle jen na analýze podmínek ve své zemi. Musí vycházet z analýzy krize kapitalismu a stavu třídního boje v globálním měřítku. Třídní boj ve všech zemích je vzájemně závislý. Jestliže toto platilo v době Kominterny, platí to daleko víc dnes.

Pokračovat ve čtení „Stoleté výročí Komunistické Internacionály“

Totální vymývání mozků

Historie a současnost očima Vlastimila Vondrušky.

V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.


Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

Pokračovat ve čtení „Totální vymývání mozků“

Otevřený dopis prezidentu Ruska

Vážený pane prezidente, s velikým žalem a pocitem hlubokého studu registrujeme přibývající provokace proti Rusku i Vám osobně. Téměř všechny jsou spojeny s pražskou politickou galérkou – etickou škarpou společnosti, která však sama sebe označuje za elitu. Srdce těchto nešťastníků se proměnila v kámen, jejich vědomí zastřely perutě nenávisti, jejich krev byla nahrazena roztokem lží, hulvátství a nabubřelosti, jejich svědomí otrávila chamtivost, egoismus, korupce a vlastizrada. Rozbíjejí společnost, devastují tradiční rodinu, pošlapávají hodnoty prověřené generacemi našich předků, zaměňují pravdu za lež a naopak. Věřte však, že odpornosti, které tito šílení pomatenci produkují, nemají s názory většiny našeho národa zhola nic společného.

Budiž jim omluvou, že i naše země byla zasažena nemocí šílených krav a že i touto zemí prošel ptačí mor, který kontaminoval ducha elitářského ptactva. Bylo vybito mnoho chovů, jak se však zdá, epicentrum nákazy v Řeporyjích zůstalo nedotčeno. Osud občas vtělí do podoby člověka i to nejodpornější, co má, a obraz společnosti, která takovému hnusu dá zelenou, pak podle toho vypadá. Dopis a útoky psychopatického chudáka, jehož jménem tento dopis znesvěcovat nebudeme, adresovaný Vám a Rusku, jakož i fraška kolem pomníku maršála Koněva, vlastizrádná propaganda největšího televizního výrobce fejků a předsudečná nenávist politických neziskovek hovoří za vše.

Nicméně tato galérka vydatně podporovaná západními majdanisty, tuzemskými loupežníky a nadnárodními agresory dosadila své agenty do vlády, médií, škol a bohužel, jak se zdá, i do části justice, aby se v rozporu s výsledky voleb ujala vlády nad celou zemí. V jejich režii se úchylnost stává normou a klasické hodnoty úchylností. Co dřív bylo trestné, díky jim je čestné a naopak. Tito tmáři zneužívají svobody slova, aby ji odebrali vizionářům, kteří před její ztrátou varují! Jejich vlajkovou lodí je chaos, devastace všeho hodnotného, tradičního a vlasteneckého, zmatení pojmů a padělání historie. Zavedli cenzuru, nezákonné šmírování a udavačství a nazvali je bojem proti dezinformacím. Nenávidí šiřitele necenzurované pravdy a trestají je za předsudečnou nenávist k jejich vlastní nenávisti. Prolamují Benešovy dekrety, aby se landsmanšaft konečně mohl zmocnit toho, co ani Hitler nedokázal natrvalo ukrást. Rodí se tak fašistická demokreatura zneužívající demokracie proti těm, kteří ji ctí. Chtějí nás vehnat do bratrovražedné války Slovanů proti Slovanům. Až v gejzírech nezměrných válečných bolestí pochopí, co činí, bude už pozdě. Tito nešťastníci zřejmě vůbec netuší, že tím vším připravují černou budoucnost jen sami sobě a svým blízkým. Neboť porušují vyšší zákony Života, které varují: „Jak v myšlenkách a emocích, tak v životě! Co vysíláme (tvoříme), to se k nám vrací! Co zasejeme, to sklidíme! Čemu sloužíme, tím se stáváme!“

Vážený pane prezidente, plně si uvědomujeme, že etika a politika hodná třetího tisíciletí již nemůže být o moci – ale o pomoci, ne o boji – ale o souznění, ne o prolhané manipulaci – ale o pravdě, nikoliv o mazanosti – ale o moudrosti, ne o bezpráví – ale o spravedlnosti, ne o křiváctví – ale o cti, ne o chamtivosti – ale o nezištnosti, ne o destrukci – ale o tvoření, ne o hulvátství – ale o pokoře, nikoliv o rozeštvávání – ale o spojování, ne o bezohlednosti – ale o soucítění, ne o odsuzování – ale o porozumění … A také si uvědomujeme, že i Vy to víte. Vědí to obyčejní lidé v Rusku, v Americe, Evropě i Číně. Nevědí to jen ti, co by to vědět měli, především politická galérka, ať už pražská či bruselská, co sama sebe nazývá elitou. Jenomže hluchému těžko poradíte a slepému cestu sotva ukážete.

Rádi bychom Vám současně touto cestou blahopřáli, že Vám byla Mezinárodním výborem pro záchranu Evropy a jejího kulturního dědictví udělena Zlatá cena slovanských národů, a to za Vaši moudrost, statečnost, vlastenectví a mírové postoje. Obdivujeme, že se nenecháváte vyprovokovat budováním dalších základem NATO podél hranic Ruska, trapnými sankcemi zkorumpovaných vlád, křiváckými snahami o vyřazení ruských sportovců z olympijských her, provokacemi fašistů na Ukrajině, pokusem o převrat v Rusku připravovaným politickými neziskovkami (včetně vlastizrádné organizace Člověk v tísni), natož pak ubohostmi několika našich rádoby politiků. Možná již brzy se stanete velkou, ne-li poslední nadějí na záchranu Evropy před sebevražednou politikou vlastizrádců, multikulti a LGBT genocidou našich národů.

Za to vše Vám patří poděkování, vděčnost a hluboká úcta celé Evropy, ne-li světa.

Prosíme, abyste tento dopis předal lidu Ruska jako výraz omluvy za potupné a ubohé projevy nenávisti hrstky pomatených hulvátů a zkorumpovaných vlastizrádců vůči všemu ruskému.

Přejeme Vám hodně zdraví, moudrosti a úspěchů na všech frontách.

S úctou, pozdravem a přáním radostných a klidných Vánoc za Mezinárodní výbor pro záchranu Evropy a jejího kulturního dědictví, vlastenecká hnutí, prodemokratické aktivisty, protikorupční iniciativy, nezávislá média, politiky moudrosti a občany se zdravým selským rozumem… Kulatý stůl duchovních ochránců míru, křesťanských hodnot, pravdy a spravedlnosti

Pozn.: Po zveřejnění tohoto dopisu nás mainstream a galérka nejspíš začnou se zuřivostí sobě vlastní dehonestovat, pomlouvat a nálepkovat (extrémisté, Putinovi agenti, rusofilové, xenofobové, rasisté, nacisté…). Zloději začnou řvát „Chyťte zloděje!“, plácat nesmysly o dezinformacích a konspiracích či o novodobém „zvacím dopisu“. Zkrátka lze očekávat vodopád mentálních zvratků z chorých mozků zahlcených nenávistí. To však pro nás bude odměnou a nezvratným důkazem, že jsme s láskou k vlasti, spravedlnosti a demokracii nenapsali v tomto dopise nic víc, než holou pravdu.
Za uvedené a další organizace: O. Lukáš, Praha dne 12. 12. 2019

Lživá tvář České televize zůstává

29. prosince 2019 odvysílala veřejnoprávní ČT ve svých Událostech poslední díl od listopadu vysílané pohádky, kterak se z disidenta Václava Havla stal prezident republiky.
Zatímco z archívního záznamu Alexander DUBČEK na zasedání Federálního shromáždění ve Vladislavském sále konstatoval, že pan Václav Havel byl zvolený za prezidenta Československé socialistické republiky, Jakub Železný v hlavní roli pohádkového vypravěče sděloval koncesionářům z televizní obrazovky, kterak Václav Havel po zvolení prezidentem republiky skládal slib, který byl jeden den před jeho přednesením pozměněn a zmizela z něj tak slova o věrnosti socialismu.
K věrohodnosti byl přidán dobový střih, ve kterém z úst prvního polistopadového prezidenta zaznělo „…budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu“. Přesto se do scénáře vloudila malá chybička, která pokazila veškeré úsilí týmu, připravující uvedenou reportáž. To když pozornější divák postřehl na kamerovém záběru stránku s citovaným prezidentovým textem: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice, budu dbát blaha národů a národností v ní žijících. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.“
Pomyslnou třešničkou na dortu celé pohádkové reportáže bylo vysvětlení Železného, kterak to bylo ve skutečnosti s prezidentovými krátkými kalhoty při jeho přehlídce Čestné stráže, kdy si prý jen příliš povytáhl kalhoty.
Reportáž na ČT tak vzbudila u diváků spíše rozpaky. Jasno měli ale ti, kteří sledovali v tento den Televizní noviny na Nově. Z archívního záběru mohli slyšet, kterak Václav Havel slibuje na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice, bude dbát blaha národů a národností v ní žijících.
Slibů Václava Havla, které se proměnily v lež již při jejich vyřčení, a jehož vládnutí se prodloužilo ze dvou na třináct let, bylo nespočet. Stejně jako narůstající počet novodobých mainstreamových Koniášů v čele s veřejnoprávní ČT, snažící se smazat a ospravedlnit největší prezidentovy lži.
Dílo se povedlo dříve, než si „stvořitelé“ Havla pomysleli. Návrat kapitalismu, rozbití společného československého státu – díla zakladatelů Masaryka, Beneše a Štefánika, zavlečení České republiky do zločineckého paktu NATO, rozkradení státu… To vše jsou „dary“ současným a dalším generacím, stávající se tak otroky současného režimu.
Miroslav Kavij

Co se neměl český národ nikdy dozvědět

Zatím je to stále aktuální. Po nevydařené volbě prezidenta se pokorně vrátil a ztotožnil s vládou, od které se pro účel voleb tak zásadně distancoval. Prostě „Volím Karla!“ a „Karel na Hrad!“

Co se neměl český národ nikdy dozvědět:

Týden poté, co sám K. Schwarzenberg rozvířil v TV duelu debatu o sudetských Němcích a Benešových dekretech, se objevilo svědectví muže, který byl v 90 letech u šokujícího výroku knížete, kdy přímo slíbil restituci majetku zabaveného šlechtické rodině, která kolaborovala s nacisty.

Schwarzenberg v duelu se Zemanem prohlásil, že Benešovy dekrety již 20 let neplatí a že za odsun sudetských Němců by tehdejší vláda i s prezidentem Benešem dnes stála před haagským tribunálem pro válečné zločince.

Na základě těchto slov se ozval ředitel státního zámku Sychrov na Liberecku pan POLANSKÝ a řekl toto: „Rozhovor se uskutečnil na Pražském hradě v kanceláři tehdejšího prezidenta V. Havla. Kancléřem byl tehdy K. Schwarzenberg. Rozhovor se odehrál před očima ředitele zámku Sychrov. Schwarzenberg rozmlouval s Marguerittou, princeznou z Rohanu, hraběnkou Kottulinský, dcerou Alaina Rohana, který byl do roku 1945 vlastníkem zámku v Sychrově.
Několik dní po listopadu 1989 telefonovala POLANSKÉMU Margueritte Rohanová-Kottulinský, že s napětím a radostí sleduje události u nás a že do konce roku 1989 určitě přijede na Sychrov. To se taky v prosinci 1989 stalo. Margueritte se chtěla nejdříve setkat s V. Havlem a informovat ho o tom, že má v Americe známé, kteří ji pomohou s opravami zámku. Schůzka byla předjednána, ale jako první proběhla schůzka s kancléřem V. Havla, tj. K. Schwarzenbergem. Při loučení Margueritte s K. Schwarzenbergem se kněžna naléhavě dožadovala na Schwarzenbergovi, aby nezapomněl na RESTITUCE. Schwarzenbergova odpověď byla šokující: ´Margueritto, buďte trpělivá. Přišla doba, ve kterou jsme vůbec nedoufali. Uteče pár let, lidé tady budou mít problém se nažrat a pak jim bude jedno, co se komu vrátí!´, řekl tehdy Schwarzenberg.“

Pravda o konci války

Unikátní filmové záběry z kamery Eduarda Ingriše, pořízené v dramatických dnech konce druhé světové války v Praze.

Než se podíváte na dokument, položte si tyto otázky:
 Proč profesionální filmaři nenafilmovali na konci války americké bombardování českých měst?
Proč hořelo mnoho průmyslových podniků, kde se zbraně nevyráběly, natož na konci války? Jak se spletla Praha a s kým? I počasí je vidět – jasno, takže se nikdo splést nemohl!
Dále si všimněte, že nikde se nestřílelo, lidé pokojně chodili, pak pokojně odklízeli masakry po náletech od americké armády.
Praha byla do té doby ušetřena, strašné boje byly na severu Moravy, na severu a ve středním Slovensku, později Polsko, pohraničí.
Proč, proč Prahu masakrovala americká armáda na konci války? Proč ty děti a civilisté, museli zemřít?
A hlavně, proč masakrovala průmyslové podniky a nikoliv tanky a nacisty?
Kde jsou ti slavní osvoboditelé z americké armády? Všude se mává, zatčení nacisté v klidu odcházejí. Jak to, že slavíme konec války 8. května, když na Václavské náměstí padaly letecké pumy a následně až 9. května zavládl klid příjezdem Rudé armády?
A zajímavost: Jak krásně byli za války oblečeni obyčejní lidé.

http://www.skrytapravda.cz/domaci/2468-proc-byla-za-pomoci-usa-v-ceske-televizi-zavedena-cenzura?fbclid=IwAR2D3LhkfWcWesZt7i3bHNAV_mHddG75Uo5aIj8QDCpTSwPsRclhqlfwvXY

Nezačíná nám Česko nějak hnědnout?

Jaké jsou kořeny pana starosty Koláře? Jeho děd Otto Kolář narozen 17. 5. 1908 jako bývalý československý občan přijal v době okupace Československa – německou státní příslušnost! Roku 1941 vstoupil do služeb gestapa v Českých Budějovicích, kde se činil až do roku 1943. Pak přešel na gestapo do Prahy. Zúčastnil se mimo jiné zatýkání československých občanů v době heydrichiády, eskortoval spolu s gestapem tři čs. občany, odsouzené k trestu smrti za schvalování atentátu na Heydricha.
Dne 31. 8. 1967 mu byl zakázán pobyt na území ČSSR jako, rakouskému státnímu občanovi z Lince, z důvodu práce ve službách gestapa. (ww.ustrcr.cz doba 1938-1945.)
Sám pan starosta absolvent právnické fakulty ZUČ v Plzni, dělal tajemníka Schwarzenbergovi a nyní je jeho poradcem. Nezačíná nám naše společnost nějak hnědnout? To voliči v Praze 6 nevěděli, koho si volí do čela své radnice. Dnes mu vadí pomník Koněva, kdo mu bude vadit zítra? Budou to zase Židi, Romové, komunisti nebo homosexuálové. Zřejmě mu v genech zůstalo něco po dědovi, nenávist k Česku a láska k Německu a nacismu.
Karel Svoboda, Prostějov
(Poznámka metéra: A co teprve Pavlík, starosta Náckova. Tomu musela maminka, když byl malej, asi sednout na hlavičku.)

Drazí koncesionáři, byl to dobrý rok!

Drazí koncesionáři, Vám děkuji za vše, co se v letošním roce veřejnoprávní České televizi, tedy mně, podařilo. 

Nejprve mi byla koncem června přiklepnuta odměna, stejně jako v letech předchozích, ve výši 2,4 miliónu korun, rovnající se mým deseti platům.

V říjnu mi sněmovna přes počáteční průtahy schválila výroční zprávy o hospodaření a činnosti ČT za roky 2016 a 2017. Ukázalo se totiž nakonec, že všechny součty, nejen dva a dva jsou v pořádku. Překážkou nakonec nebyly ani její údajně začerněné zprávy.

V listopadu jsem byl zaskočen pozvánkou na oslavu padesátých narozenin bývalého šéfa energetického gigantu ČEZ Martina Romana do Londýna. Dlouho jsem přemýšlel, zda se mám na večírek bývalé Toskánské party dostavit. Vědom si, že v čele nestranného a vyváženého média ČT musí být člověk bez poskvrny. Jenže nebýt ve společnosti tak významných osobností jakými jsou exministr Mirek Topolánek či šéf karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, se mi zdálo být urážkou.

V prosinci jsem byl nejprve trochu zaskočen, když můj sedmimiliardový rozpočet televize na rok 2020 podpořili jen dva radní ČT. Jsem ale přesvědčen, že současný negativní postoj zbývajících třinácti se v novém roce změní. Vždyť zástupci ostatních parlamentních stran chtějí mít také své stále místo ve vysílání mé, tedy Vaší, televize.

Drazí diváci, neskrývám, že jednou z mých priorit v příštím období je navýšení Vašich daní ze současných měsíčních 135 Kč o pár drobných navíc pro další zkvalitnění vysílání.

A tak závěrem přijměte ještě jednou mé poděkování za Vaši dosavadní přízeň, kterou opět nezklamu. Ani se mi nechce věřit, že mé nemovitosti ve stověžaté matičce zemi prý pomalu atakují magickou hranici 100 miliónů českých korun.

Do Nového roku přidávám moji milí koncesionáři doporučení, které jste mohli zaslechnout v živém vysílání na facebooku na stránkách Stardance: „Kdybych mohl vzkázat něco našim divákům, doporučil bych jim, aby až půjdou k volbám a budou volit ty, kteří je zastupují, měli by jim říct, že je Česká televize důležitá. Protože politici nám můžou hodně pomáhat, ale oni nám umí taky dobře škodit. A já bych byl rád, kdyby těch, kteří nám budou pomáhat, bylo v příštích letech mnohem víc, než…“

P. S.: Přeji Vám, pane generální řediteli naší veřejnoprávní ČT, aby diváků sdílejících mé řádky bylo co nejméně. I když poctivější by bylo, kdyby se o Vaše jméno rozšířil seznam osob, o jejichž skalp usiluje fanclub Milionu chvilek v čele s vůdcem a zachráncem českého národa Mikulášem Minářem. Ve vašem případě by byl jejich požadavek skutečně oprávněný!
M. Kavij