Cirkus na téma „stalinismus“ jako zbraň hromadného ničení

(Vystoupení na mezinárodní konferenci v Petrohradě u příležitosti 140. výročí narození nejpopulárnější osobnosti Ruska všech dob Josifa Vissarionoviče Džugašvili – Stalina)

Stalin si prý potrpěl na vlastní kult. Pak by však jistě nechal kanonizovat i pojem „stalinismus“. Ten se však narodil jako hanlivá nálepka. Jen tak koluje dodnes. A výlučně v podání všech, kdo nenávidí samu sovětskou moc – a ne jenom jejího lídra v dobách, kdy brala šturmem nebesa a čelila za to kruté pomstě.

Mohutné billboardy po celém městě zvali na setkání u příležitosti 140. výročí narození Stalina

Kde se ta zášť vzala – a čeho všeho se neštítila – věděl už Edvard Beneš. Řádky, z nichž budu citovat, vyšly poprvé v létě 1942 v Londýně – víc než půl roku před Hitlerovým debaklem u Stalingradu. Základem knihy, nazvané Demokracie dnes a zítra, jsou navíc Benešovy přednášky na univerzitě v Chicagu od února do června 1939. V Británii, která nás zradila v Mnichově, se cítil jako na trní. Už v Chicagu popsal plasticky to, jak se západní stavěly k Moskvě i poté, co porazila Trockého plány „exportu revoluce na bodácích“ – a převratnou modernizaci země spojila s politikou, usilující o včasné spojenectví proti fašismu a válce.
Jakmile se „po roce 1930 ukázala možnost spolupráce se Sovětským svazem“ (coby „rozhodujícím činitelem v boji buržoazních demokracií s autoritativními režimy“) – stojí v Benešově knize – vypukla „neostřejší propaganda o vnitřní situaci v Rusku, spojená s útočnými akcemi proti všem, kdož se dívali na komunismus liberálněji a hledali s ním soustavnou spolupráci… Ruský komunismus byl světu předváděn v nejhorších barvách… soustavně šířenou hrůzou, že zavede teror protiburžoazní, vyvraždí všechny příslušníky středních vrstev, zavede panství luzy a učiní konec dnešní západoevropské kultuře.“

A právě to přivedlo „mnohé z rozhodujících činitelů západoevropské buržoazie“ k domnění, že „mají volit mezi fašismem a sociální revolucí“. „Byli prostě ochotni nechat padnout měšťanskou demokracii a použít ke své záchraně autoritativnějších režimů… Od roku 1932 všecky konzervativní elementy buržoazní demokracie téměř bez výjimky hledaly útočiště v kompromisování s fašismem proti komunismu.“

Celoročně nosí domácí i zahraniční hosté květy ke Kremelské zdi hrdinů k soše J. V. Stalina

Hybridní válka proti „stalinismu“ trvá už skoro sto let. Být jenom věcí gážistů kapitálu, vyláme si zuby už dávno. Dosáhla však cílů, nedostižných ani pro stovky nacistických divizí a jaderné vyděrače. Dokázala to jen proto, že byla a je vedena nejen proti našemu hnutí, ale i přímo z jeho řad. Trockij se na prahu války neštítil ani uřvané agitace, sázející proti „stalinismu“ na nacistickou agresi. Parta jeho stoupenců v USA se – právě kanonádou na „stalinismus“ – snažila zmařit protihitlerovskou koalici s Moskvou. To z ní se pak vyklubala i první generace „neocons“ (neokonzervativci – pozn. red.), jejíž dnešní dědicové se snaží svrhnout i Donalda Trumpa. Trockistické předivo, válčící proti „stalinismu“ v západní Evropě, sponzorovaly napřed anglosaské „služby“, pak abwehr a gestapo, a po válce znovu americká a britská špionáž. 40 miliónů franků mu přihrál i Robert Schumann, zvěčněný coby „praotec evropské integrace“. Když už měl „Protektorát Böhmen und Mähren“ na kahánku, dal veřejná prostranství oblepit obludnou Stalinovou karikaturou. Stál pod ní nápis „Nepřítel číslo 1“.

Pokračovat ve čtení „Cirkus na téma „stalinismus“ jako zbraň hromadného ničení“

Oddělit zrno od plev…

Babiše nemám rád, Zemana taky zrovna nemiluju, ale současná situace velí – stát za nimi a oddělit zrno od plev.

Občané se zajímají o zprávy z bulváru, kdo šuká koho, či kterou, kdo fetuje, kdo se kde pochcal atp. Prakticky vzato lidi nezajímá to, co se jich přímo nedotýká. Hlavně, že mají plné košíky jedovatého žrádla z Kauflandu, a že jim někdo nesahá na jejich nachrmolené majetečky. Záležitosti, o kterých píšu, se zdánlivě mohou zdát nedůležité, či nemožné, ale skutečně jen zdánlivě. Nyní jde o všechny Čechy, naši vlast a naše majetky, o budoucnost naši a našich potomků. To není prosím strašení – to je holý fakt.

Jak všichni víte, tak Babiše je všude plno. Kritika stíhá kritiku, střet zájmů je permanentní a Babiš by měl odstoupit. Je to zloděj, StBák, komunista a Slovák. Taková je prvosledová rétorika jeho odpůrců, ale také zmanipulovaných či zaplacených lidí na náměstích. Těch, kteří skutečně vědí, oč tu jde a co se za maskami skrývá, moc není.

Mentálně jednodušší lidé na tuto vějičku naskočí ani nevíte jak. Ve hře je však něco, co si sami velmi těžko dovedete představit a víceméně současný stav považujete za samozřejmost. Ono však samozřejmé dnes už není nic a v kuloárech zuří zpravodajská bitka širších rozměrů. Ve hře je budoucnost České republiky a Polska v návaznosti na Benešovy dekrety a Bierutovy dekrety, jenž jsou si značně podobné. O dekretech Bieruta jste asi nevěděli, protože o nich se v České republice vůbec nemluví. Tyto dekrety mají pro Česko a Polsko zásadní význam a jsou de facto posledním obranným valem a překážkou v pohlcení národní suverenity a identity našich zemí Němci.


Setkání v Plzni, Bernd Posselt ve druhé řadě, v popředí Libor Rouček z ČSSD v brýlích, druhý zleva. Kníže (vpravo) nemůže chybět…

Jste nasraní viďte – zase politika. Ano je to politika a je to ta politika, o které moc nevíte, a když budete mlčet, tak spláčete nad výdělkem. Je to skutečně za dveřmi a vše je s německou precizností naplánováno. Že s tím můžu dát alespoň na svátky pokoj? Nemohu. Víte, poskládání informací a dat, či jejich získání stojí čas. Ten neustále ubíhá a pro Čechy a Poláky je nyní nepřítelem, pokud to rychle nepochopí.

Snažím se vás informovat, co nejrychleji, ale než takový dokument vypracujete…, není to ze dne na den. Je jen na vás, jak se k problému postavíte, ale neříkejte pak, že vám nikdo nic neřekl, neb to právě dělám. 

Pokračovat ve čtení „Oddělit zrno od plev…“

Všechno nejlepší…

Všechno nejlepší přispěvatelům, dopisovatelům a podporovatelům Rudého praporu, členům a sympatizantům Marxisticko-leninského odborného klubu i náhodným čtenářům slušným lidem, přeje do roku 30. výročí ustavení KSČM, 150. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina a především 75. výročí osvobození světa od dítka imperialismu – fašismu, slavnou Rudou armádou, vedení MLOKu.

Veřejná žádost

Veřejná žádost na vládu České republiky, aby objasnila, proč Česká republika nehlasovala v Organizaci spojených národů pro rezoluci o Boji proti oslavování nacismu.

Náckové ve vládě a v Řeporyjích, řekněte po pravdě: Proč?!

Proč se ČR zdržela hlasování?!
Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo ruský návrh rezoluce o Boji proti oslavování nacismu. Šedesát zemí bylo spoluautory tohoto návrhu. Dokument nese tento přesný název „Boj proti oslavování nacismu, neonacismu a jiným forem, které přispívají k eskalaci moderních forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související netolerance“.
Usnesení Valného shromáždění OSN doporučuje, aby země zabránily přezkoumávání výsledků druhé světové války a odmítnutí zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, spáchaných během druhé světové války. A dále, aby přijaly vhodná konkrétní opatření, a to včetně těch v legislativní oblasti a v oblasti vzdělávání, v souladu se svými mezinárodními závazky!
Dokument rovněž vyjadřuje znepokojení nad narůstajícími pokusy a případy znesvěcení nebo zničení památek postavených na počest těch, kteří bojovali proti nacismu během druhé světové války. Dokument odsuzuje incidenty, které souvisejí s oslavováním a propagandou nacismu.
Aliance národních sil a její sympatizanti vyjadřují zásadní nesouhlas s jednáním vlády České republiky. Vidíme totiž v naší společnosti veřejný nárůst fašistických tendencí, které navíc zůstávají nepotrestány ze strany policie i ze strany státního zastupitelství a také jsou bez jakékoliv odmítavé reakce vládních a parlamentních politiků v podstatě akceptovány. Upozorňujeme ale na fakt, že i když se Česká republika v tomto hlasování zdržela, přesto je povinností naší státní správy rezoluci dodržovat, protože v OSN pro ni hlasovalo 133 zemí, což je naprostá většina států na planetě Zemi.
Odsuzujeme skutečnost, že se k rezoluci OSN o Boji proti oslavování nacismu nepřipojila Česká republika, jejíž obyvatelé měli být dle nacistických plánů vyhlazeni.
Odsuzujeme skutečnost, že toto odmítnutí rezoluce ignorují všichni poslanci PS PČR a všichni senátoři, včetně všech parlamentních i neparlamentních politických stran a dokonce i včetně pana prezidenta.
Členové a sympatizanti Aliance národních sil jsou rozhořčení zřejmým porušování zákonů ze strany některých českých politiků a politických stran a jejich snahou rehabilitovat a dělat hrdiny z nacistických zločinců a jejich spolupachatelů. Zároveň jsme znepokojeni skutečností, že policie i státní zastupitelství toto veřejné porušování zákonů zcela ignoruje a nekoná.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS
Praze, dne 19. prosince 2019

Stanovisko Aliance národních sil

Stanovisko Aliance národních sil k prohlášení ministrů zahraničí 11 států proti falzifikaci výsledků druhé světové války.

Aliance národních sil souhlasí s Prohlášením ministrů zahraničí 11 zemí, které bylo přijato u příležitosti 75. výročí vítězství nad fašismem ve druhé světové válce na jednání OBSE v Bratislavě v prosinci 2019.
Ministři zahraničí Ázerbájdžánu, Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Moldavska, Ruska, Srbska, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu v rámci Rady ministrů zahraničních věcí přijali společné prohlášení, ve kterém jsou odsuzovány pokusy o falzifikaci výsledků druhé světové války, která byla jedním z nejkrutějších a nejkrvavějších konfliktů v dějinách a přinesla lidstvu strašlivé utrpení.
Aliance národních sil odsuzuje fakt, že se k Prohlášení nepřipojila vláda České republiky, jejíž obyvatelé měli být dle nacistických plánů vyhlazeni. Odsuzujeme skutečnost, že toto „Prohlášení…“ ignorují všichni poslanci a všichni senátoři Parlamentu České republiky, včetně všech parlamentních i neparlamentních politických stran.
Členové a sympatizanti Aliance národních sil jsou rozhořčení zřejmým porušování zákonů ze strany některých českých politiků a politických stran a jejich snahou rehabilitovat a dělat hrdiny z nacistických zločinců a jejich spolupachatelů. Zároveň jsme znepokojeni skutečností, že policie i státní zastupitelství toto veřejné porušování zákonů zcela ignoruje a nekoná.
Hrdinství vítězných vojáků druhé světové války a jejich sebeobětování musí být věčným poselstvím pro budoucí generace. Je nezbytné budovat svět na zásadách spravedlnosti, rovnosti a nedělitelné bezpečnosti! Považujeme za rouhání všechny projevy neúcty k památkám vojáků a velitelů Rudé armády. Odsuzujeme zneuctění památky těch, kteří položili svůj život za osvobození Evropy od nacistů. Vandalismus vůči pamětním místům nelze nijak omluvit.
Odsuzujeme přepisování historie a příčin druhé světové války a zásluh Rudé armády při osvobození velké části Evropy, včetně naší země. Toto přepisování dějin direktivně zavádí Evropská unie. Evropský parlament schválil dne 18. září 2019 Usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, které lživě přepisuje dějiny. Dokument má číslo 2019/2819. Toto evropské usnesení dává na stejnou rovinu vinu Německa a Sovětského svazu při zahájení druhé světové války a zcela pomíjí význam Sovětského svazu na poražení nacistického Německa a v některých bodech z něj dělá dokonce hlavního viníka.
V dokumentu je například zcela vynechána Mnichovská dohoda a nikde není uvedeno ani datum 1. září 1939, kdy skutečně vypukla druhá světová válka napadením Polska nacistickým Německem.
Zato dokument zdůrazňuje, že druhá světová válka byla zahájena v bezprostředním důsledku smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939 (tzv. pakt Molotov-Ribbentrop), a že „jejím prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi“ prý rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu. Dále dokument žádá všechny členské státy Evropské unie, aby si tento den podepsání paktu Molotov – Ribbentrop (23. srpen) připomínaly jako Evropský den památky obětí totalitních režimů a aby to v zájmu mladé generace zařadily do osnov a učebnic pro všechny školy.
V dokumentu se dokonce konstatuje, že po druhé světové válce jsme ve střední a východní Evropě žili ve zločinném režimu, který byl stejný jako nacismus.
Evropský parlament je prý hluboce znepokojen snahami současného ruského vedení překrucovat historické skutečnosti a maskovat zločiny spáchané sovětským totalitním režimem, což považuje za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě s cílem Evropu rozdělit, a žádá proto Komisi, aby proti těmto snahám přijala rozhodná protiopatření.
Dokument konstatuje, že skutečnost, že v některých členských státech stále zůstávají na veřejných prostranstvích (v parcích, na náměstích, na ulicích apod.) pomníky a památníky oslavující totalitní režimy, připravuje půdu pro překrucování historických faktů o důsledcích druhé světové války a pro propagaci totalitního politického systému. To znamená, že pro Evropský parlament a tedy i českou vládu a celý parlament (jelikož se od usnesení nedistancovaly) je žádoucí odstraňování soch našich osvoboditelů – jako například sochy maršála Koněva.
Národ, který popírá vlastní minulost, nemá ani vlastní budoucnost. A o to patrně stávajícím výkonným politikům České republiky jde. Aliance národních sil a její sympatizanti však s takovýmto přístupem k národu a jeho historii absolutně nesouhlasí a důrazně žádají vládu, aby pověřila ministra zahraničních věcí, aby připojil svůj podpis k Prohlášení 11 států proti zkreslování výsledků druhé světové války.

V Praze, dne 16. prosince 2019
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS

Rusko není peklo se Satanem v Kremlu

Srovnávat SSSR s Třetí říší je skandální, je to jasný pokus lhát milionům lidí v Evropě a po celém světě za bílého dne.

Usnesení Evropského parlamentu o druhé světové válce je ostudné! Realizováno pro současné politické účely, které jsou součástí budování příběhu o Rusku jako peklu 140 milionů ďáblů se Satanem v Kremlu.
Toto vytváření nové historie je pokračováním propagandy studené války o zlé říši, která usiluje o to, jak hodit atomovou bombu na každý americký domov, přesně na stůl s americkým jablečným koláčem… u něj přitom sedí americká rodina…
Musíte pochopit, co je podstatou této lživé propagandy. Důkazem toho je zpráva namířená proti Rusům! Ne, už to není Coca-Cola a Levi! Dnes je to Mercedes Benz, Laboutin a tvrzení, že bývalý oligarcha, který převzal jejich miliardy – je fantastický, moderní muž, který stojí za to, aby byl prezidentem Ruské federace! V Rusku se Západ inzeruje prostřednictvím marketingu jako luxus a něco lepšího než ruská kultura. Takže ti, kteří jsou na Západě pomazaní, jsou automaticky – lepší než ti, kteří hájí ruské poklady proti krádeži. Děje se tak, aby se ztratily ruské peníze a aby se Rusům vymývaly mozky, aby mohla být provedena barevná revoluce.
Toto je dualita a pokrytectví západní propagandy směrem do Ruska. Pro vlastní potřebu se vystrašíme říší zla, která ohrožuje svět, paralelně je ale přitom motorem ekonomiky ruský plyn a ropa, a současně v Moskvě je dnes Mercedes stejně běžným automobilem jako dříve Lada!
Nejzajímavější je, z čeho to vše plyne? Podle viditelného uspořádání loutkového divadla máme zde několik režisérů, kteří sledují různé zájmy. Je velmi důležité, že není jako dříve hlavní režisér z Langley. Nyní jich je několik, můžete jasně vidět dva nebo dokonce tři. Hlavní věcí je, že Západ vždy chce být lepší proti těm „horším“. Toto je pravděpodobně největší tragédie ve všem, co umožňujeme slabým bytostem, aby nás ovládali, a ohrožovali nás hrozbami, které vytvářejí uměle.
To je důvod, proč nejstrašnější a nejkrutější lež je srovnání mezi Třetí říší a Sovětským svazem. Je to tak mizerný redukcionismus, že Versailles končí a Stalingrad začíná. Nemůžete dovolit, aby byli hrdinové zneužíváni tím, že je budete srovnávat se zvířaty, která nejsou hodná lidství. Ne, nebudeme souhlasit s takovým pokrytectvím a vyháněním reality. Svaz sovětských socialistických republik – navzdory svým nedostatkům, protože o nich Rusové otevřeně mluví, je stát, kterému lidstvo vděčí za přežití. Je těžké to pochopit? Stalingrad, Leningrad, Moskva, Kurský oblouk, Krym, pevnost Brest? Útok Berlína nebo obrácené pořadí? Už jsme zapomněli, co se tady stalo? Nepamatujeme si „krematoria“ s komíny? Nepamatujeme si, nechceme si vzpomenout? Zastavme se proto! Nejedná se o motivy celebrit. Mluvíme o pravdě a lži! Pokud dnes oficiální struktury Evropské unie srovnávají Třetí říši se Sovětským svazem, plivou na osvobození, plivou na památku našich prarodičů a rodičů.
Co však lze očekávat od lidí, kteří tvrdí, že oběti v Domě odborových svazů v květnu 2014 v Oděse se zapálili a zaživa sami upálili, a obránci Donbasu jsou teroristé. Je to tak špinavé a odporné, že nemám sílu to komentovat.
Věčná čest a sláva hrdinům nepřemožitelné Rudé armády a jejich kamarádů ve zbrani – osvoboditelům Evropy od německého fašismu. Přežili jsme a žijeme díky jejich oběti. Nikdy na to nezapomínejme, končí komentář na polském blogu Obserwator polityczny.
22. prosince 2019

Boží mlýny…

Profesor Burov

Ve městě Stalingradu, který dnes nese jméno Volgograd, byl 18. prosince 2019 oficiálně odhalený pomník Josifu Vissarionoviči Stalinovi. Busta otce národů je umístěna na dvoumetrovém podstavci v centru města. Iniciátory obnovení historické spravedlnosti v městě, jehož hrdinství ve velké vlastenecké válce je navždy spojené s jeho jménem, byli stalingradští komunisté včetně doktora historických věd, profesora Alexeje Burova a místopředsedkyně regionálního parlamentu Tamary Golovačevy.


Tamara Golovačeva

Po slavnostním odhalení uspořádal Regionální výbor komunistické strany Stalingradu konferenci právě k 140. výročí narození tohoto nesmrtelného vůdce.

Podle průzkum místního vydání Zápisníku Volgogradu, téměř 91 procent dotazovaných čtenářů postavení pomníku podporuje a schvaluje. (Celkově se průzkumu zúčastnilo přes 2400 čtenářů a průzkum nadále pokračuje na web sítích.)

(Poznámka metéra: Jak oznámila «Русская Весна», státní podnik Doněcké republiky Pošta Donbasu k výročí narození Josifa Vissarionoviče Stalina vydal celou sérii poštovních známek. Pro obyvatele Donbasu je osobnost Stalina velice známá. Bez jeho podpory industrializace Donbasu by nebyl tento kout Ukrajiny tak vyspělý. Do roku 1961 nesl Doněck jméno Stalino.

Rozdělení rajónů Doněcka

Doněck je rozdělen na devět rajónů – Buďonovský, Vorošilovský, Kalininský, Kyjevský, Kirovský, Kujbyševský, Leninský, Petrovský a Proletářský, které podléhají Doněcké městské radě.
Pravda zvítězí!)

Zastupuje Česko v OSN fašista?

Česko a Slovensko se zdržely hlasování. Chtějí snad oslavovat fašismus?!

Valné shromáždění OSN přijalo ruský návrh rezoluce k boji proti oslavování nacismu. Šedesát zemí vystoupilo v letošním roce jako spoluautoři tohoto návrhu.

Dokument dostal název Boj proti oslavování nacismu, neonacismu a jiným forem, které přispívají k eskalaci moderních forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související netolerance.

Usnesení doporučuje, aby země přijaly vhodná konkrétní opatření, a to „včetně těch v legislativní oblasti a v oblasti vzdělávání, v souladu se svými mezinárodními závazky v oblasti lidských práv, aby zabránily přezkoumání výsledků druhé světové války a odmítnutí zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, spáchaných během druhé světové války“.

Dokument rovněž vyjadřuje znepokojení nad „narůstajícími pokusy a případy znesvěcení nebo zničení památek postavených na počest těch, kteří bojovali proti nacismu během druhé světové války, jakož i nad nezákonnou exhumací či přenosem jejich ostatků“.

Autoři dokumentu odsuzují incidenty, které souvisejí s oslavováním a propagandou nacismu a vyzývají státy, aby všemi vhodnými prostředky odstranily všechny formy rasové diskriminace včetně legislativy, pokud to okolnosti vyžadují.

usnesení se rovněž zdůrazňují obavy Valného shromáždění, které se týkají „využívání informačních technologií, internetu a sociálních sítí, zejména k oslovování dětí a mládeže neonacistickými skupinami… za účelem zvýšení dopadu jejich myšlenek nenávisti a náboru nových členů v různých zemích“. Současně byla učiněna výhrada, že internet lze také použít jako prostředek k boji proti těmto skupinám.

Pro dokument hlasovalo 133 zemí, což je o čtyři země více než v předchozím roce. Spojené státy a Ukrajina se tradičně postavily proti. 52 států včetně Rakouska, Francie, Turecka, České republiky a Slovenska se zdrželo hlasování!!!

Rezoluce se přijímá každý rok od roku 2005.

Eduardo Muňoz, 18. prosince 2019

Germáni a Slované…

Hmmm, svatá pravda! Pokaždé, když se Rusové podívají do Stalingradu, dnešního Volgogradu, tak musí vidět, že to bylo místo, kde došlo k obratu celé druhé světové války, ale především to bylo místo, kde byl ukončen plán na vyhlazení slovanské rasy z povrchu země.

Neustále se hovoří o židovském holokaustu, ale že Německo v Rusku provádělo holokaust mnohem větší, holokaust slovanské rasy, o tom se mlčí. A to je chyba.

Po skončení první světové války plánoval Berlín velkolepý plán „GENERALPLAN OST“ na etnické vyčištění evropské části Ruska od slovanské rasy a vysídlení slovanských národů z Evropy za Ural, kde měli Slované jako otroci až do vymření pracovat v dolech, ze kterých by Říše zdrojově zajišťovala budování projektu „Germania“. Evropská část Ruska by byla zcela zbavena původního obyvatelstva. Rusové měli skončit v plynových komorách stejně jako židé a pozemky měly být rozdány za odměnu německým vojákům a dosídlencům z Říše.

Projekt Generalplan Ost měl být „mistrovským“ dílem realizačního týmu Reinharda Heydricha. Na jeho konečnou realizaci nedošlo jen díky obrovské oběti sovětských obránců Stalingradu.

Jenže už během německého tažení byly jednotlivé prvky Generalplan Ost realizovány na úrovní „čistky území“ od ruského obyvatelstva, na což dohlížel osobně právě Heydrich.

Etnické vyhlazování prováděly jednotky SS, které šly těsně za wehrmachtem ve druhém sledu a frontovou linií. Jenže ani wehrmacht nebyl bez viny, protože celé vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí, protože wehrmacht nechtěl za svými zády centra odporu Rusů.

Obsazované Rusko bylo pro německou armádu tak rozlehlé, že armáda neměla dostatek mužů, aby mohla za sebou nechávat okupační jednotky, které by dobyté vesnice a malá městečka mohly kontrolovat. Wehrmacht proto vesnice kompletně srovnával se zemí. Dobře je to vidět na dobových filmových záběrech wehrmachtu hlavně z roku 1941. Proto bylo zastavení wehrmachtu před Moskvou a posléze u Stalingradu tak důležité. Bez vítězství Rusů u Stalingradu by dnes nebyla ani Česká republika, ani Slovensko, ani Polsko, a hlavně nebyly by naše slovanské národy.

A ti, kteří nám takový osud chtěli dopustit, zrádci z Velké Británie, Francie a Itálie, dnes poučují Ruskou „demokracii“. Znovu se opakují chyby slovanských národů.

Znovu se dostávají pod křídla Západu, který se pokusí slovanské národy zničit, přeformátovat, tentokrát ne válečně, ale migračně. Německo opět velí slovanským armádám, znovu se slovanské národy staví proti Rusku, které zachránilo naše národy před genocidou v rámci programu Generalplan Ost.

I dnes zažíváme takový projekt. Generalplan Islam. Nasunování muslimských migrantů do Evropy, do společnosti, do školních tříd… Opět nám Západ diktuje osud a úděl, a co je nejvíce hrozivé, opět v tom údělu není budoucnost pro slovanské národy.

Zrádci národa promítají našim dětem propagandistická videa o dobrotivých džihádistech v Čečně, našim dětem je vnucována inkluze s dětmi Arabů.

Média přináší programovací články o tom, že Islám je tolerantní. Největším zabijákem národů je čas. Čas vede k zapomínání, národy zapomínají na procesy a události minulosti, a proto budou nuceny si je zopakovat. Jenže tentokrát už nemusí přijít na pomoc Stalin nebo obránci Stalingradu. Tentokrát slovanské národy mohou zaniknout v tichosti a dokonce – z vlastního rozhodnutí!

Ing. Jaroslav Ivanič, Spišská Nová Ves

(A metér jen připomíná slova revolucionáře, velkého zpěváka a Porubského barda Statise Prusalise: Ne! Ne! Nezapomeň! Řekla mi máma, když jsem byl kluk. Ne! Ne! Nezapomeň! Paměť je prevít, a je jí to fuk!)

Otevřený dopis na obranu Ľuboše Blahy

Prezídiu Slovenské akademie věd dne 15. 12. 2019
K rukám pana předsedy Slovenskej akademie vied
Prof. RNDr. Pavola Šajgalíka, DrSc.

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové,

obracíme se na vás s veškerou úctou, abychom vám sdělili, že váš postup vůči přednímu politologovi SAV, poslanci NR SR a předsedovi výboru pro evropské záležitosti PhDr. Luboši Blahovi, PhD., vzbuzuje znepokojení i v řadách české intelektuální komunity.

Doktora Blahu známe jako autora originálních odborných studií opřených o úctyhodnou škálu literatury a pramenů. Řadu let je aktivním účastníkem vědeckého a politického dění i v naší zemi. Také zde si vydobyl nefalšovaný respekt a širokou popularitu právě tím, co zdobí skutečného vědce a politika – rozhodnou obhajobou veřejného zájmu proti každé svévoli „práva“ silnějšího.

Nikdo nedokáže zpochybnit, že za pravdu a spravedlnost kříží kordy z ušlechtilých, a nikoli nízkých osobních pohnutek. Jistě i díky tomu patří k nejsledovanějším aktérům debat na sociálních sítích, aniž by disponoval nákladným aparátem a movitými mecenáši.

Dokážeme si představit, že odvaha doktora Blahy opřená o hlubokou erudici a komunikační šarm jeho názorové oponenty dráždí. To je v demokratické diskusi pochopitelné. To, že by kdy jednal v rozporu s etikou, je však tím posledním, co by mu bylo možno vytknout.

Obracíme se na vás s touto výzvou, neboť jsme přesvědčeni, že intelektuál významně přispívající k prestiži slovenské akademické obce i celé vaší země si nezaslouží ostrakizaci, nýbrž naši společnou podporu.

Jan Kavan, politik a diplomat; doc. PhDr. Mira Nábělková, CSc.; vysokoškolská učitelka; Stanislav Novotný, právník; Lenka Procházková, spisovatelka; PhDr. Josef Skála, CSc., žurnalista; Ing. Jaroslav Šulc, CSc., ekonom; JUDr. Jiří Vyvadil, advokát; PhDr. Zdeněk Zbořil, historik a politolog; doc. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik.
Mluvčí signatářů:Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.

Občané Řeporyjí staví vrahům pomníky. Kdo mlčí, souhlasí!

Zákřovská tragédie v roce 1945

Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům.
Jedním z mnoha takových u nás je i tragédie devatenácti zákřovských občanů. Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté – se zrádci Vlasovci – proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezdu byl vypracován plán akce proti Zákřovu a to tak, že celá vesnice bude obklíčena Vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na Vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.
Akce Zákřov byla provedena 18. dubna 1945. Zúčastnil se jí celý prapor Vlasovců. Navečer odjela horda Vlasovců přes Výkleky k Zákřovu. Po 21. hodině obklíčili gestapáci a Vlasovci obec a provedli prudký útok na severní část vesnice. Používali pušky, kulomety, pancéřové pěsti a ruční granáty. Zakrátko vyšlehly ze stavení rolníka – pana Františka Švarce – plameny, ale občané požár lokalizovali. Tato usedlost však byla vzápětí znovu zapálena. Když se občané znovu pokoušeli hasit nebo zachraňovat dobytek, bylo na ně stříleno. Někteří byli zadrženi a odvlečeni do jednoho stavení, kde byli střeženi. Aby bylo znemožněno hašení požáru, naházeli Vlasovci do ohně ruční granáty, které postupně vybuchovaly. Pod ochranou palby prováděli Vlasovci drancování, loupení a zatýkání osob – hlavně mužů a chlapců – až do ranních hodin.
Na druhý den ráno byli propuštěni bez výslechu muži starší 50 let. Ostatní – v počtu 23 – byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezdu. Tam je Vlasovci zavřeli do malé místnosti ve dvoře radnice – bývalého chléva. Zde byli dva dny „vyslýcháni“, biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a rozbitými obličeji, naházeli do nákladního auta a odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Stalo se tak v podvečer 20. dubna. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy (o rozměrech asi 150 x 210 cm) zastavili, přivezli německého faráře p. Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést. Němci a vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli poloubité české mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili ještě benzín a pak vše zapálili…
Dlouho se plížil dusivý dým lesy a údolím. Místo bylo střeženo ozbrojenými barbary a nikdo tam nesměl. Doma zatím příbuzní mrtvých marně – po prožitých hrůzách – čekali na návrat svých manželů, otců, synů a bratrů. Ti se však již nevrátili!
Byli to: Calábek Josef (45 roků) Zákřov; Marek Josef (43 roků) Zákřov; Marek Drahomír (17 roků) Zákřov; Švarc František (43 roků) Zákřov; Švarc Vladimír (16 roků) Zákřov; Ohera Jan (40 roků) Zákřov; Plánička Jan (35 roků) Zákřov; Závodník Miroslav (23 roků) Zákřov; Závodník Jaroslav (21 roků) Zákřov; Glier Antonín (18 roků) Zákřov; Ohera Oldřich (37 roků) Zákřov; Bém Vlastimil (19 roků) Tršice; Wolf Otto (18 roků) Tršice; Pazdera Jan (32 roků) Doloplazy; Přikryl Klement (32 roků) Doloplazy; Jahn Josef (18 roků) Velká Bystřice; Švec František (26 roků) Velká Bystřice; Musil Josef (30 roků) Bystrovany; Žák Jaroslav (24 roků) Brno.

Vrahům těchto lidí staví pomník Praha – Řeporyje!

:

Václav Havel alias Ferdinand Vaněk

Václav Havel, jehož osmé výročí úmrtí si v těchto dnech připomínají jeho obdivovatelé, patří k nejkontroverznějším a nejrozporuplnějším osobnostem v historii našeho státu.

K postavám, jehož jméno je spojováno s mnoha přívlastky. K politikům kázajícím vodu, ale plnými doušky pijícím víno. Humanista, snažící se za svého života oprostit od svého nechvalně známého výroku „humanitárního bombardování“. Mírotvorce, obdivující v prosazování řešení mezinárodních konfliktů politiky formátu Madeleine Albrightové, nazývanou krvavá balkánská řeznice a George Bushe staršího – amerického prezidenta a šéfa CIA. Šiřitel demokracie, který v bitvě o prezidentský stolec pro dosažení maximální slávy se dokázal nekale vypořádat postupně se svými politickými soky Alexandrem Dubčekem a Miroslavem Sládkem. Restituent – snící o navrácení pražských nemovitostí jeho rodiny, jehož se mu záhy po převratu dostalo. Moralista nejen ve vztahu ke své manželce a jeho milenkám. „Hýčkaný“ disident a obhájce lidských práv, který pro pomíjivou slávu spojenou s finančním profitem dokázal kolaborovat ve prospěch tehdejších západních mocností.

V porovnávání se všemi prezidentskými předchůdci zůstalo dalším generacím
po Václavu Havlovi víc než žalostné dědictví. Rozbitá, rozdělená země, následně zavlečená do válečného agresivního uskupení NATO pod hlavičkou USA. Koloniální země v ekonomické podřízenosti Německa. Zesilující snahy páté kolony vedoucí ke zrušení Benešových dekretů a navrácení zkonfiskovaného majetku šlechtickým rodům. Hořká pachuť uměle vytvořeného kultu osobnosti. Občansky rozvrácená společnost s přetrvávající blbou náladou, ztrativší vůli být národem, jejíž součástí je konzumní člověk. Ve městech byznys lavičky nesoucí jméno Václava Havla, stávající se na mnohých místech terčem vandalismu.

Mirek Kavij

(Poznámka metéra: „Kdo neplní svoje sliby dané přísahou národu, nezaslouží si jeho úctu ale jen opovržení!“

Největší lži Havla

Existují výroky, jež jsou v přímém rozporu s realitou obyčejně nazývající se lži. Přinášíme připomenutí ukázek z projevů Václava Havla, abychom si připomněli, jak to s tou pravdou a láskou ve skutečnosti vypadá.

Listopad 1989 – Letenská pláň
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte.

V prosinci 1989 před volbou prezidenta
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

Z balkonu Melantrichu 1989
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

17. 12. 1989 v Československé televizi
V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes.

Jindy v prosinci 1989
Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

1. 1. 1990 v Novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.
Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…

23. 1. 1990 při projevu ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami; republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.

V dubnu 1990 ve veřejném projevu
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout…
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně.
Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Jindy v roce 1990
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

29. 6. 1990 ve Federálním shromáždění
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“

To jsou autentické ukázky z projevů kolaborantského Havla. Od roku 1989 jsme k totalitě blíže než kdykoli jindy v minulosti. Malá připomínka toho, koho jsme to ve skutečnosti měli za prezidenta.)