Jak vypadá diskuse podle Haló novin

    Paní Hrošová potřebovala celou tiskovou stránku Haló novin, aby nám sdělila něco dost málo originálního: My (myšleno asi ti progresivní, reformní, moderní socialisté 21. století) nic. To Stalin. To on je zodpovědný za porážku socialismu, za restauraci kapitalismu, za naše stále se zhoršující volební výsledky a jistě i za současnou sněhovou kalamitu a situaci na D1.

    Všichni ti, kteří v tragédii levice vidí také něco jiného, například permanentní tlak světové buržoazie, agresivitu Západu, zhýčkanost, proradnost a dezerci stranické byrokracie a jiných součástí společenských „elit“, jsou prý tradicionalisté. (Díky, paní Hrošová, za tak vlídné označení, Vaši souputníci nám nadávají daleko hůř.)

    Dalším důležitým odhalením je, že „funkci ústřední a hlavní příčiny vedoucí k porážce socialismu sehrály jeho deformace“!

    Možná by stálo zato vzít při takových soudech v úvahu také skutečnost, že o porážku socialismu usilovaly světové velmoci a jejich přisluhovači už od samého počátku existence Sovětského Ruska, tedy v období, kdy se deformace socialismu ještě nestačily projevit. Ve svém úsilí nikdy světová reakce nepovolila. Intervence, blokády, embarga, vyzbrojení a poštvání nacistického Německa s podporou technických a lidských kapacit takřka celé Evropy proti Sovětskému svazu, studená válka… to vše zřejmě nebylo nic ve srovnání s deformacemi (zcela určitě stalinskými, že).

    A opovažte se, vy tradicionalisté (nostalgici, stalinisté, zabedněnci, Jiří Dolejš jistě rád doplní ze své bohaté zásoby nálepek) sahat nám na Gorbačova nebo dokonce na jeho ideového předchůdce samotného Nikitu Sergejeviče!

    Nic na tom, že dřívější věrný poskok stalinského vedení, horlivý účastník „ježovščiny“ 1937-1938, N. S. Chruščov, prokazatelně zákeřně intrikoval v rámci boje o moc, svou smutně proslulou zprávu předložil až po XX. sjezdu, bez diskuse, bez možnosti vyjádřit se k ní, ale s rychlým přenosem do západních médií a oficiálních míst.

    Není možné nyní rozebírat všechna tvrzení obsažená v tomto paskvilu (k tomu na rozdíl od jiných nebudu mít dost místa, dostane-li se mi vůbec nějakého). Za nejzákeřnější a současně nejhloupější je možno považovat oficiálně neformulované, ale všemi dokumenty té doby prolínající se tvrzení, že lid pod vedením komunistické strany dosáhl obrovských úspěchů ve všech oblastech života sovětské společnosti, vyhrál válku proti hitlerovskému Německu (fakticky však proti celé Evropě), v nečekaně krátké době obnovil hospodářství země a tak dál a tak podobně, a to vše, navzdory Stalinovi, který toto gigantické úsilí mařil na každém kroku. Hloupost? Nebyl to snad, podle vás, vážení destalinizátoři, on který zlikvidoval leninské kádry (jako by k nim sám nepatřil), výkvět armády, nejlepší vědce a umělce. Před válkou se prý dokonce spojil s Hitlerem, který ho ovšem podvedl a zaútočil i přes uzavřený „Pakt Molotov Ribbentrop“. Válku pak prý Stalin řídil naprosto diletantsky (podle globusu, jak vzpomínal váš vážený Nikita Sergejevič a vyvrátili sovětští vojevůdci), takže ho z problémů musela vysekat ta „zlikvidovaná“ elita armády.

    Jistě namítnete, že zjednodušuji a budete mít částečně pravdu. Ovšem Vy, vážená paní, jste s tím začala, na čemž nic nemění ani zahalení se do hávu vědeckosti a používání marxistické terminologie.

    Jaký účel asi dnes má pokračování v této mnoho desetiletí trvající kampani? Zastřít skutečnost, že v době, kterou tak posedle nenávidíte, byl Sovětský svaz na vzestupu, měl ohromný respekt a nespočetně příznivců na celém světě. Takřka vše, na čem dnes Ruská federace přežívá, bylo vybudováno nebo zahájeno právě tehdy. A podkopáno o něco později, když se k moci dostali nedůstojní nástupci stalinského vedení. Toho vedení, na které se samozřejmě nelze dívat nekriticky, kterému je možno leccos vyčítat, leccos je nutno i odsoudit. Ale i posuzovat z hlediska historických okolností, za kterých působilo. Zvláště trapné jsou takové snahy u lidí, kteří se aktivně podílejí na pádu komunistického hnutí v České republice do bezvýznamnosti. Aby zakryli vlastní malost, musí plivat na naši minulost.

    Mimochodem, u ruské levice byste asi dnes vůbec nepochodila s tak omšelými „argumenty“, které omíláte v dojemné shodě s pravicí a pseudolevicí. Otevřením archivů po gorbačovovsko- jelcinovské kontrarevoluci vyplulo na povrch tolik informací odporujících reformisticko-pravičácké propagandě, že je, podle vyjádření velké části ruských historiků a analytiků, zase rychle znepřístupnili.

    Jestli ovšem chcete dále věřit propagandě Solženicyna, Jakovleva, Goebbelse, Conquesta, Brzezinského a jiných matadorů antikomunismu, pak se můžeme těšit na další opravdu hodnotné výstupy z aktivit teoretického zázemí KSČM.

 Ing. Viktor Dinkov, Ostrava

 (Článek čeká marně v redakci HaNo na uveřejnění!)

Pravda o jedné polemice

Podnětem k polemice, o níž bude řeč, byl příspěvek Věry Klontza-Jaklové, zveřejněný v Dialogu č. 342.
Krom jiného v něm stálo: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Logicky to vyvolalo i řadu protestů.
Josef Skála si vzal slovo, teprve když k tomu byl přímo vyzván s. Václavíkem ze Vsetínska i dalšími členy a sympatizanty komunistické strany.

     Z emailu s. Václavíka z 27. 12. 2018: Soudruhu Skálo, zdravím Tě po Vánocích! Věra Jaklová napsala mé známé člence naší (?) strany Ivance … z Moravan u Brna (…) Ivanka mě poprosila o radu, jak Věře odpovědět. Napsal jsem Ivance toto, cituji: Věru Jaklovou znám z M-L Dialogu. V posledním tamějším jejím článku napsala toto: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Aby bylo jasno, v tomto Věruška kecá. Copak Skála byl jakýsi papaláš?(Václavík pak reprodukuje i kritické názory V: Klontza-Jaklové na politiku KS Číny a ČLR, resp. jejich „neochotu postavit se na stranu pracujících“ v zahraničních destinacích čínských investic a polemizuje s nimi sám).
ZDROJ: http://www.kldialog.cz/2018/12/06/dopis-ucastnikum-celostatniho-setkani-za-obnovu-komunistickeho-hnuti/

     Jen na korespondenci s autorkou článku se tak už nemohl omezit ani Josef Skála. Někteří z adresátů však, jak se ukázalo, obdrželi jen dopisy jedné ze stran. Tím, kdo polemiku změnil na věc veřejnou, byl dvouměsíčník Dialog. O to víc cítíme povinnost rozptýlit nedorozumění, k nimž leckde vedla. Proto jsme se rozhodli zmíněné dopisy zveřejnit v plném znění. V chronologickém pořadí. Přesněji ty, které mířily k více adresátům.

     Odpověď Josefa Skály z 27. prosince 2018:
     Věrka si mesiášské fanfarónství čas od času neumí odepřít. Své „hnutí za obnovu“ (jen „zdola“, jak jinak) vyhlásila krátce předtím, než vyrazila na roční stáž do USA. Udělat to samé kdokoli z nás, jsem si téměř jist, že právě od Věrky schytá zlověstné dloubance, čím že si vysloužil takovou přízeň amerických imperialistů (a bůh-ví-kdo-za-ním stojí). Já se k tomu snižovat nemám ve zvyku. Pojďme raději k tomu, co Věrka hlásá:

Pokračovat ve čtení „Pravda o jedné polemice“

K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí

Sborník vystoupení na 44. pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí

Praha, 3. listopadu 2018

Co dál?

Viktor Pázler

Dnešní konference se koná na téma „ K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí“ Podle našeho názoru umožňuje prodiskutovat a zaujmout stanoviska k nanejvýš aktuálním otázkám a výzvám, s kterými se nejen u nás, ale v celém mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí nyní potýkáme.

Naše hnutí, ale i celá levice neprožívá v současnosti příliš dobré období, naše strana to nyní opakovaně zažila na své kůži velice špatným volebním výsledkem v komunálních volbách a volbách do Senátu. Proto cítíme potřebu se společně poradit co dál dělat v našem komunistickém hnutí. Říci si, jak a čím zdůvodnit platnost našeho cíle očima dnešního stadia vývoje kapitalismu. Posoudit, která jsou to dnes ta klíčová témata marxistické teorie a co jim dlužíme nejvíce. Nakolik máme opravdu ucelenou strategii doma i v mezinárodním hnutí a v čem tkví hlavní kritéria naší taktiky a nakolik se je daří uplatňovat nyní i do budoucna

Věřím, že účastníci této konference, jak naši zahraniční přátelé, tak naši soudruzi, soudružky a přátelé přispěji svými vystoupeními k hledání cest z krize, ve které se nyní nacházíme. Věřím, že diskuse bude podnětná, kritika a sebekritika soudružská a bude se týkat věcné podstaty problémů a nikoliv jen osob, zvláště těch, kteří nejsou dnes přítomni.

Tímto považuji naši konferenci za zahájenou.

ÚVODNÍ REFERÁT

K programu a politice, s nimiž spojí naděje většina

Josef Skála

Scházíme se už po čtyřiačtyřicáté. Na růžích ustláno nemáme. Už roky tu nastolujeme otázky, znějící leckomu nepříjemně. Stíhá je nepřízeň i prohibice. A nás, kdo je klademe – nadávky do senilních mozků, jimž prý ujel vlak.

Je to hloupá demagogie. To jí právě ujíždí vlak. Jarmark, vábící na sladké iluze, zavřel krám už s finanční a ekonomickou krizí. Teď jsou to „protestní hlasy“ – a ne ty, co natěšeně souhlasí – kdo vyhrává už i volby. To, čím se liší třetí od prvého čtení parlamentního lejstra, nebylo pupkem světa ani doposud. Tím méně jím bude v etapě, která už začala. Do centra politiky posouvá vůli po hluboké změně – a tedy i otázku skutečných alternativ. Ze šance, kterou to nabízí, však profitují politické novotvary. Za to důvěra v naši politiku je nejslabší od roku 1921. Ztrácíme u všech generací – včetně té, co bývala naší oporou.

Příčinou není „stalinismus“ – ani jiný bubák, na něž to svádí politická bezradnost. Parketou komunistické strany je radikální opozice. Punc radikální síly však ztrácíme už roky. A teď už nás jen málokdo vnímá i jako opozici. To ovšem přitáhne jenom ty, kdo si té změny ještě nestačili všimnout. To proto ta kaskáda volebních debaklů – a riziko, že přijdeme i o parlamentní status.

Pokračovat ve čtení „K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí“

Bolševická šlechta vrací úder

Od doby, kdy jsem viděl video, kde jakýsi trouba strčil hlavu krokodýlovi do tlamy, aby si mohl udělat selfíčko, a ten mu ji urval, jsem se na adresu lidí bez pudu sebezáchovy (či rozumu, chcete-li) tak nezasmál, jako teď, když sleduji povolební dění ve vedení KSČM. Ultrakomunista Josef Skála vyzval kliku kolem předsedy Vojtěcha Filipa k rezignaci, protože každému musí být po čtyřech prohraných volbách jasné, že tato partaj končí jako parlamentní politická síla. Strana mi už hodně let tak trochu připomíná troubu, co strčil hlavu ještěrovi do tlamy, ale když někdo řekne „Proboha, vytáhni ji!“, jiný křičí: „Nech ji tam!“ Kdyby to byl puberťák, co chce vidět krev, nebo sebevrah, tak to pochopím. Když je to funkcionář KSČM, musím kroutit hlavou.

Politické harakiri, tak by konání vedení KSČM nazvali lidé, co pracují v manažerských pozicích korporací – kam spadám i já. Možná za čas se dokonce naprostá absence pudu sebezáchovy bude na ekonomických školách demonstrovat právě na současném konání lídrů KSČM. Jako příklad, jak 13letým podceňováním kritických ukazatelů (po tu dobu je Vojtěch Filip ve funkci předsedy ÚV) mohl někdo věc totálně dojebat, namísto, aby nepříznivý vývoj zvrátil. Bolševická šlechta (rozuměj lidi etablované na systém a žijící z podpory nekompetentního vedení) ovšem musela přijít s něčím, čím by před sjezdem Skálovy argumenty vyvrátila. Bylo to ale tak naivně ubohé a neprozřetelné, že mi vytryskly slzy.

Pokračovat ve čtení „Bolševická šlechta vrací úder“

Volební skluzavka KSČM

KSČM od roku 2000 trvale pokračuje v poklesu voličských preferencí. K zastavení tohoto trendu došlo pouze v roce 2012 ve volbách do krajských zastupitelstev a v roce 2013 při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. O to hlubší však byl následný propad. O této volební skluzavce svědčí následující přehled volebních výsledků KSČM.

VOLBY POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČR

2002                882 653 voličů                        tj. 18,51%

2006                685 328 voličů                        tj. 12,81%

2010                589 765 voličů                        tj. 11,27%

2013                741 044 voličů                        tj. 14,91%

2017                393 100 voličů                        tj. 7,76%

V roce 2017 oproti roku 2002 ztráta 489 553 voličů a oproti roku 2013 ztráta 347 944 voličů.

VOLBY DO SENÁTU PARLAMENTU ČR

KSČM získala nebo obhájila post 1 senátora ve volbách v roce 2002, 2004, 2008 a 2012. Ve volbách 2006, 2010, 2014, 2016 a 2018 neuspěla.

VOLBY ZASTUPITELSTEV KRAJŮ

2000                496 688 voličů                        tj. 21,14%

2004                416 807 voličů                        tj. 19,68%

2008                438 024 voličů                        tj. 15,03%

2012                538 953 voličů                        tj. 20,43%

2016                267 047 voličů                        tj. 10,54 %

V roce 2016 oproti roku 2000 ztráta 229 641 voličů a oproti roku 2012 ztráta 271 906 voličů.

VOLBY ZASTUPITELSTEV OBCÍ

2002                11 696 976 hlasů pro kandidáty KSČM                     tj. 14,49%

2006                11 730 243 hlasů pro kandidáty KSČM                     tj. 10,79%

2010                8 628 685 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 9,56%

2014                7 730 503 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 7,80%

2018                5 416 907 hlasů pro kandidáty KSČM                      tj. 4,82%

V roce 2018 oproti roku 2002 ztráta 6 280 069 hlasů.

VOLBY EVROPSKÉHO PARLAMENTU

2004                472 862 voličů            tj. 20,26%

2009                334 577 voličů            tj. 14,18%

2014                166 478 voličů            tj. 10,98%

V roce 2014 oproti roku 2004 ztráta 306 384 voličů.

(Dle Českého statistického úřadu)

Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM

Z vystoupení Karla Klimši:

…už delší čas říkám těm svým vystoupením házení hrachu na stěnu, ale házím ho proto, aby jednou někdo neřekl: „Proč jste o tom nemluvili? Proč jste nevarovali? Proč jste něco nedělali, to jste neviděli, kam to spěje?“

Ty signály z řady posledních voleb jsou jasné, výmluvné a nepřehlédnutelné. Je stále podivnější a nepochopitelnější, že je zatvrzele odmítáme vzít na vědomí!

Pokračovat ve čtení „Zaslechli jsme na zasedání ÚV KSČM“

Anketa – Jak dál v komunistickém hnutí u nás?!

Tuto otázku si kladou mnozí, kterým leží na srdci pokroková budoucnost vlasti i komunistického hnutí u nás obecně. Připustíme-li Husovo, že: „…v knihách je pravda!“ a Werichovo, že: „…člověk má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl… a je, tak má bejt tím čím je a nemá být tím čím není , jak tomu v mnoha případech je… Podle známého „…ševče pusť se koryta a drž se kopyta.“ A spolu s moudrostí otců, že „neexistují hloupé otázky, ale jen hloupé odpovědi…“, může otevřená, kritická a inteligentní diskuse napomoci mnohým funkcionářům strany, dosud komunistickými ideály nepolíbeným, zda jsou faktickou frakcí v KSČM skupiny komunistů snažících se vrátit straně ztracený základní program a charakter…, nebo ti, co si pro korýtka stranu usurpovali jako léno, ale nikdy s ničím programově komunistickým nepřišli?! Jeden z moudrých a vzdělaných lidí, který se přes své ambice nikdy na nikoho nepovyšoval a uměl jednat téměř s každým, a který ač mlád odešel do marxistického nebe byl v posledních letech svého života silně kritický k zatuchlému vedení KSČM, by k současným nic neříkajícím postojům naší věrchušky, jen lakonicky poznamenal: „Slova, slova, slova…!“

Přátelé! Zamyslete se a napište svůj názor! Pomozme společně návratu autority straně, která si to v našich dějinách mnohokrát vybojovala.

MiHav