Krym očima historie

Ve vítězných bojích s Turky získali Rusové v 18. století Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. jej anektovala za souhlasu evropských panovníků (např. Josefa II.) roku 1783.

Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, spolu s Kolchidou cíl vzrušující plavby Argonautů za „zlatým rounem“. Pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se k němu historie obrací. Od roku 2014 se stala otázka jeho státoprávního statutu vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?

Na Krymu od 13. století upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát. Bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na Osmanských Turcích. Po jejich porážce (1774) byl připojen k vítěznému Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. v roce 1783 až do pádu carismu roku 1917 uplynuly 134 roky.

Avšak i po Velké říjnové revoluci v roce 1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky a součástí Sovětského svazu. V roce 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přičlenil k území Ukrajinské SSR. Stalo se tak na počest třistaletého výročí spojení Ukrajiny s Ruskem. (Roku 1654 se Ukrajina, vedená hetmanem Bohdanem Chmelnickým, připojila k Rusku.) Šlo ovšem o administrativní opatření uvnitř stávajícího státního celku. Na mezinárodním postavení se nic neměnilo, opět to bylo v rámci Svazu sovětských socialistických republik. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl.

A tak se stalo, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické problémy impéria. Tehdy se rozhodli, že rozpustí Sovětský svaz, země, jež spravují, osamostatní a utvoří Společenství nezávislých států.

Tím se ovšem Krym (od gesta Chruščova z roku 1954 součást ukrajinského území), octl mimo ruské hranice. Součástí Ruska byl Krym do revoluce v trvání 134 roky, po revoluci 74 roky. Celkem tedy 208 let. Krym, sídlo významné Černomořské ruské námořní flotily, kde velká většina obyvatel je ruské národnosti.

Ukrajina se vlivem separatistických rozkladných tendencí (neonacismus, nacionalismus namířený proti obyvatelům Ukrajiny mluvící rusky – pozn. red.) po Majdanu 2014 octla v mezinárodně komplikovaném postavení. Důvody historické a strategické vedly pak vládu Vladimíra Putina, i na základě souhlasného referenda obyvatel Krymu, k jeho znovu připojení k Rusku.

Tento akt se na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým nesouhlasem. Vyvolal i výstražné politické a obchodní sankce. Hlasatelé rusofobní politiky se ozývají i u nás. Nedávno např. paní Džamila Stehlíková se vyjadřovala velmi nesmiřitelně. A podobně nesmiřitelné stanovisko zastávali i páni Sobotka a Zaorálek a řadou všichni politici, evropské cti dbalí. Jen prezident Zeman si dovolil anexi Krymu označit prostě jako „hotovou věc“.

Cestu k porozumění a míru mezi národy je ovšem třeba hledat jinak než vyhlašováním sankcí a harašením radary a raketami. Vzájemné návštěvy a jednání jsou cestou nadějnější.

Stanislava Kučerová

MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY

 

Karel Marx – Bedřich Engels

Manifest komunistické strany

Manifest vznikl jako program Svazu komunistů a postupně se stal programem celého mezinárodního dělnického hnutí. Napsali ho Karel Marx s Bedřichem (Friedrichem) Engelsem v období prosinec 1847 – leden 1848. Poprvé vyšel Manifest v únoru roku 1848 v Londýně jako brožura o 23 stranách. Od března do června 1848 jej otiskoval na pokračování orgán německé demokratické emigrace „Deutsche Londoner Zeitung“. Ještě téhož roku vyšel Manifest v Londýně znovu, a toto druhé vydání, v němž byly opraveny tiskové chyby, se pak stalo základem všech pozdějších autorizovaných vydání.

Komunistický manifest by přeložen do obrovského množství jazyků. Do češtiny to bylo ještě za života obou autorů. První překlad provedl Leopold Kochmann – vyšel roku 1882 v New Yorku. Doma – tedy v Rakousku-Uhersku – vyšel česky poprvé roku 1893 na pokračování ve vídeňských „Dělnických Listech“ v překladu A. Radimského.

Na těchto stránkách se seznámíte s textem Manifestu, který vychází z vydání z roku 1974 v nakladatelství Svoboda. Tehdy byl Manifest otištěn česky již po pětadvacáté. Jeho základem byl překlad dr. Ladislava Štolla.

Pokračovat ve čtení „MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY“

Karel Marx k dnešku

Pražská teoreticko-politická konference na téma „Karel Marx k dnešku“ se konala 19. května 2018 u příležitosti 200. výročí narození tohoto geniálního vědce a odhodlaného revolucionáře.

Jejími pořadateli byly OV KSČM Praha 1, Praha 6, Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň-sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, MěV KSČM Jirkov, KPI Olomouc, spolu s KSČ a KSM.

Cílem konference bylo přispět k čelení dezinformacím o Marxově životě a díle, jakož i k využití jeho odkazu pro současnou činnost komunistických stran.

Úvodní referát k tématu konference přednesl Milan Havlíček a s koreferátem k ekonomické problematice Marxova díla vystoupil Ladislav Šafránek. Do diskuse přispělo 14 účastníků konference, kteří se zabývali zejména problematikou naplňování Marxova odkazu v současné politice komunistického hnutí. Do protokolu konference byly odevzdány tři nepřednesené příspěvky.

Také tentokrát ponecháváme souhlas či námitky nebo nesouhlas s obsahem jednotlivých vystoupení a příspěvků na čtenáři a do další diskuse. Přičemž podotýkáme, že některé názory se mohou lišit od názorů a stanovisek pořadatelů konference.

Pokračovat ve čtení „Karel Marx k dnešku“

Prohlášení Komunistické strany Řecka ke 100. výročí VŘSR

ÚV KSŘ ctí stoleté výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Vzdává čest vrcholné světové historické události 20. století, která prokázala, že kapitalismus není neporazitelný, že je možné vybudovat vyšší formu organizace společnosti bez vykořisťování člověka člověkem. Pokračovat ve čtení „Prohlášení Komunistické strany Řecka ke 100. výročí VŘSR“

Lidice v atmosféře přepisování dějin

75 let uplynulo v sobotu 10. června od vyhlazení obce Lidice fašistickými okupanty v r. 1942. Je to období jen těsně pod průměrnou délkou života v ČR. Pamětníků druhé světové války už je poskromnu a většina občanů mladších generací je zřejmě k této tragické dějinné zkušenosti lhostejná. Nezajímá se o krutost tyranů, o utrpení obětí, o příklady lidského hrdinství ani tragédii kolaborace, nezajímá se skoro o nic než o sebe. A právě v období půlkulatého výročí lidické tragédie můžeme vidět více indicií nasvědčujících tomu, že současnému režimu ztráta historické paměti a nezájem dokonce i o nejnovější dějiny vlastního národa v podstatě vyhovuje. Pokračovat ve čtení „Lidice v atmosféře přepisování dějin“

Diskusní vystoupení s. Václava Čermáka na 41. pražské teoreticko-politické konferenci

Diskusní vystoupení soudruha Václava Čermáka na 41. pražské teoreticko-politické konferenci 13. 5. 2017  Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci, co a jak dál.

 

Dějiny lidstva mají mnoho společenských revolucí, ale žádnou z nich nelze přirovnat k Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku, k jejímu charakteru a obsahu, k její velikosti šíři a hloubce, k jejímu nesmírnému vlivu na ostatní země světa. Byla nejmohutnější lidovou revolucí svým rozmachem a nejhlubší revolucí svými úkoly a následky. O jejím světodějném významu není pochyb.  Její odkaz pro dnešek vidím zejména v tom – bránit a rozvíjet odkaz Velké říjnové socialistické revoluce jako živou inspiraci perspektiv lidstva. Jak vnímám situaci, tak si troufám říci, že je současný svět doslova těhotný nutností revolučního boje za novou společensko-ekonomickou formaci. Pokračovat ve čtení „Diskusní vystoupení s. Václava Čermáka na 41. pražské teoreticko-politické konferenci“

Kam, kudy, proč a jak?

Úvodní referát soudružky Věry Klontza-Jaklové na 41. pražské teoreticko-politické konferenci „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci – co a jak dál“ 13. 5. 2017

Kdo se alespoň trochu pohybuje mezi lidmi, jistě potvrdí, že během posledních pár měsíců se velmi změnilo tematické pole debat. Lidé se stále častěji domáhají rozhovorů na téma budoucnosti, vyjadřují obavy z války, použití jaderných zbraní, obávají se ekologické katastrofy, ale také si stěžují na stále se zhoršující životní podmínky svoje nebo svých blízkých, nedostatek času, neutuchající stres, hovoří o strachu o práci, o zdraví. Důchodci žijí téměř bez výjimek na hranici bídy, lidé v produktivním věku frustrovaní, ve stálém shonu plni obav o budoucnost svou i svých dětí. Mladí lidé také téměř bez výjimky hledají alternativy nespokojení se svými perspektivami. Po dlouhé době vyrůstají generace, které nedosáhnou ani na základní standard svých rodičů a dokonce prarodičů. Zároveň je možné ilustrovat, jak tradiční politická nabídka nemá podporu a lidé se snaží ve volbách, pokud se k nim dostaví, preferovat neokoukané, nevyzkoušené tváře, které není možné spojit se žádnou z tradičních stran nebo své naděje obracejí k představitelům nacionální buržoazie. Nespokojenost stoupá a lidé čím dál tím více pociťují krizi systému, o jehož budoucnosti a přínosnosti začínají výrazně pochybovat. Krize systému se prohlubuje každým dnem a také v rámci KSČM je stále intenzivnější dialog, možná i zápas o to, jak dál a proč. Pokračovat ve čtení „Kam, kudy, proč a jak?“

100. výročí VŘSR nesmí patřit nostalgii, ale boji za lepší budoucnost

Přidáno ve čtvrtek 25. května 2017


Tématu „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci, co a jak dál“ se věnovala 41. pražská teoreticko-politická konference v Praze 13. května 2017, situovaná sice do velkého sálu budovy ÚV KSČM, ale většinou vedení této strany už tradičně pomlouvaná a bojkotovaná. Není divu. Většina řečníků se nevěnovala jen dějinám Říjnové revoluce, ale i jejímu vztahu k současnosti a budoucnosti, a v tomto ohledu byla velmi kritická především k teorii a praxi KSČM, která je široce považována za následnici revolučních tradic vzešlých z VŘSR. Zjevně ne příliš oprávněně. Pokračovat ve čtení „100. výročí VŘSR nesmí patřit nostalgii, ale boji za lepší budoucnost“

Odkaz Fidela Castra přetrvá!

Přidáno ve středu 30. listopadu 2016

25. 11. 2016 skonal ve věku 90 let vrchní velitel kubánské revoluce Fidel Castro Ruz. Kubánský lid a pracující celého světa ztratili velkého bojovníka proti kapitalismu a imperialismu, bojovníka za ideje marxismu-leninismu, socialismu oddaného komunistu, zásadového internacionalistu. Fidel Castro se nikdy nesklonil před nenávistí imperialismu ani před zradou oportunistů a renegátů. Úspěšně čelil stovkám pokusů o atentát a spiknutí. Uměl přesvědčovat i naslouchat lidu. Inspiroval desítky národů a stovky milionů lidí na celém světě. Zasvětil celý svůj mimořádný život realizaci revolučních ideálů humanity a socialismu. Byl duší kubánského lidu, nesmiřitelným obráncem suverenity své země a strůjcem jejího společenského pokroku. S nezměrnou obětavostí a statečností naplňoval heslo kubánské revoluce: „Vždy až k vítězství!“
Čest jeho památce! Pokračovat ve čtení „Odkaz Fidela Castra přetrvá!“