Publikováno

Doplnění učebnic dějepisu

Padesátníci, začněte konečně říkat svým dětem a vnukům pravdu!

  • Kdo vybudoval školní budovy s tělocvičnami a hřišti?
  • Kdo zajistil opravdu bezplatné školství na všech stupních?
  • Kdo vybudoval pionýrské domy a staral se o aktivity mládeže ve volném čase?
  • Kdo postavil rekreační zařízení?
  • Kdo postavil zimní stadiony na hokej, fotbalové stadiony, sportovní haly, plovárny a jiná sportovní zařízení?
  • Kdo vybudoval bezprašné cesty tak, aby bylo spojení do každé vesnice?
  • Kdo vybudoval železniční tratě, kdo je elektrifikoval?
  • Kdo zajistil levné spojení do každé vesnice od rána do půlnoci?
  • Kdo poskytoval slevy na dopravu pro studenty a pracující?
  • Kdo elektrifikoval zemi?
  • Kdo nastavěl vodní a tepelné elektrárny?
  • Kdo plynofikoval zemi?
  • Kdo postavil fabriky v každém městě?
  • Kdo vybudoval zemědělská družstva ve většině vesnic a měst?
  • Kdo nastavěl směšné králíkárny pro lidi, co dnes mají hodnotu milionů?
  • Kdo umožnil bydlet mladým rodinám v levných nájemních bytech?
  • Kdo zajistil, že věci pro malé děti byly za směšné nízké ceny?
  • Kdo zajistil, že nebyli bezdomovci?
  • Kdo zajistil, že lidé vydělávali tolik, aby každý mohl vyžít?
  • Kdo dával nevratné půjčky rodinám na koupi zařízení a stavbu rodinných domů?
  • Kdo vybudoval v obcích vodovody, regulaci potoků?
  • Kdo vybudoval i ve větších obcích kina, knihovny, kulturní domy, požární zbrojnice, obchody?
  • Kdo dokázal mobilizovat lidi, aby zlepšovali stav své obce bez nároku na odměnu?
  • Kdo dokázal dát práci všem svým občanům?
  • Kdo poskytl mladým rodinám nenávratné, novomanželské půjčky?
  • Kdo zajistil bezplatnou zdravotní péči pro všechny?
  • Kdo poskytoval pracujícím rekreace na zotavenou zdarma?
  • Kdo postavil nemocnice a zdravotnická střediska?
  • Kdo vybudoval telekomunikační systémy, rozhlasové a televizní vysílání?
  • Kdo zajistil, že lidé se nebáli chodit v noci po městech a vesnicích a cítili se bezpečně?
  • Kdo zajistil, že všichni cikáni museli chodit do zaměstnání?
  • Kdo zajistil, že když do práce nechodili, nedostali výplatu ani rodinné příplatky?

Je mnoho otázek, které by bylo třeba doplnit, ale není to až tak důležité. Je však třeba připomenout, za jakých podmínek se vše dělo.

Pokračovat ve čtení „Doplnění učebnic dějepisu“

Publikováno

Promarněné dědictví

(Čísla jsou „sviňa“, když jsou podložená, tak je žádnými
ideologickými slovními průjmy a bláboly nezměníš.)

V roce 1953 byla provedena druhá poválená měnová reforma a současně se zrušilo do té doby uplatňované přídělové hospodářství (kromě přídělového vázaného trhu s úředně stanovenými cenami však souběžně existoval ještě i druhý, tzv. volný trh s černými cenami.)

Mzdy a platy se přepočetly v poměru 5 : 1 a podle téže zásady byly přepočteny i hotové peníze, vyměňované však pouze do výše 300 korun na osobu. Nad tento limit byly vyměňovány v poměru 50 : 1. Souběžně s reformou došlo k uzákonění zlatého obsahu koruny, přičemž reálný kurz dolaru (parita kupní síly) byl stanoven na 7,20 Kčs, (rubl na 1,80 Kčs.)

Provedení měnové reformy bylo plně odůvodněno vysokým tempem poválečné inflace, kterou nezabrzdila ani chybně provedená první měnová reforma v roce 1945. ujel černý trh a do konce roku 1952 se úřední maloobchodní ceny (oproti roku 1945), zvýšily podle neúplných údajů nejméně na dvojnásobek.

Množství oběživa už k 31. 12. 1948 oproti 31. 12. 1945 vzrostlo o 156 %! Volné vklady na vkladních knížkách v tomto období vzrostly ze 799 milionů dokonce na 33 miliard korun. S tím vším se tedy muselo něco radikálního provést, jiná možnost neexistovala.

Samozřejmě, že inflace obyvatelstvo pomalu a anonymně okrádá znehodnocováním jejich příjmů a vkladů. Měnová reforma učiní totéž, ale jednorázově a veřejně, s adresou viníka, tedy státu. V tomto případě se jeho celková ztráta v důsledku reformy roku 1953 odhaduje různě, ale podle nedávno publikovaných pramenů činila zhruba 17 miliard korun.

Je třeba konstatovat, že v tomto případě byla ztráta ze strany státu více než kompenzována postupným snižováním úředně stanovených maloobchodních cen, které po reformě probíhalo až do roku 1961. V tomto období ceny klesly zhruba o 20 % a přinesly obyvatelstvu za toto období okolo 75 miliard reálných příjmů navíc.

Kromě toho, zhruba 95 % obyvatel mnoho získalo uzákoněním národního pojištění v dubnu 1948, které výrazně rozšířilo a zlepšilo podmínky nemocenského, invalidního, úrazového a starobního pojištění. Předchozí sociální pojištění se vztahovalo pouze na zaměstnance, od počátku roku 1950 již na všechny, a to i na samostatně výdělečné osoby (tedy živnostníky a rolníky), včetně jejich rodinných příslušníků.

Ti všichni získali nárok na bezplatné ambulantní i nemocniční lékařské ošetření, léky, léčebné pomůcky a v odůvodněných případech i na pobyt v lázních a sanatoriích, třebaže předtím, žádné pojištění nezaplatili. Dávky v nemoci se u většiny pojištěnců vyplácely již od prvního dne nemoci.

Pokračovat ve čtení „Promarněné dědictví“

Publikováno

BIS po vzoru gestapa

Dověděli jsme se, že ředitel BISky (Bezpečnostní informační služby) obdařil ministra školství novými směrnicemi pro výuku českých dějin. Užasli jsme. Naposledy se tak stalo za protektorátu (1939 – 1945), kdy se Gestapo (německá tajná státní policie) rozhodlo usměrnit výuku českým dějinám na našich školách. Přirozeně v duchu německo-nacionalistické ideologie.

Výběr českých učitelů byl tehdy vysílán do kurzů výuky dějepisu ve vzdělávacích centrech v Říši. Vědělo se, že změnit výklad dějin ve vědomí učitelů není úloha krátkodobá. A tak na dobu, než si dostatečné množství učitelů nové pojetí osvojí, byla výuka dějepisu na školách zrušena. Mám o tom doklad, několik výročních vysvědčení z gymnázia v době protektorátu. V rubrice Geschichte (Dějepis) se místo známky píše: Wurde nicht unterrichtet (nevyučovalo se).

Od té doby uběhlo 80 let. A je tu nová nespokojenost a nové směrnice k výuce dějepisu. Tentokrát od ředitele Bezpečnostní informační služby. A nelíbí se mu hned kapitoly o našich počátcích v nové době, o národním obrození, o panslavismu, o básníku Čelakovském. A my v těch nových směrnicích poznáváme onu starou protektorátní ideologii, která zbavovala náš národ identity a práva na samostatnost a svébytnost kulturní i politickou. Takže kam se podle BIS máme vracet? Před národní probuzení a obrození? Tedy k Bílé Hoře? Neměli jsme se podle ducha nových směrnic pobělohorskému „temnu“ vzpírat? Měli jsme se bez námitek odnárodnit a asimilovat s cizím jazykem a s cizí kulturou? Neměli jsme prožívat žádné probuzení a obrození? Nestalo se tak.

Takže? Zapomeňme na ně, přeje si BIS. A vlastně – neříká nic nového. Pravdy a lži českých dějin od zmařeného stavovského povstání v 17. stol. se opakovaně střetají po staletí. Střetají se i dnes, ve století jednadvacátém.

Čí zájmy chce svým „novým“ výkladem dějin hájit dnešní BIS?

Stanislava Kučerová

Publikováno

Nezničitelný odkaz

Dvacátého prvního ledna bude tomu devadesát pět let, co zemřela jedna z nejvýznamnějších postav 20. století  – Vladimír Iljič Lenin. Dnes jeho jméno, alespoň v českých zemích, je zpochybňováno a mnohými rádoby historiky či režimními ideology dokonce zesměšňováno. Nelze se divit, nejde o neznalost, ale o zámysl, i když připouštím, že u některých kritiků ovšem i o tupost.

Lenin, tento přední myslitel revolučního hnutí, dokázal to, oč jiní nedosažitelně usilovali, změnit svět. Posunul lidstvo o kousek dál ve společenské teorii. Jeho »Imperialismus…« totiž navázal na geniální dílo Karla Marxe a v politické rovině ukázal, co vlastně toto »nejvyšší stadium kapitalismu« je. Neznal ještě jeho globalizovanou podobu, ale dokázal ji teoreticky přesně vystihnout. Proto je toto dílo platné do dnešních dob a ti, kteří Leninův teoretický přístup k problému popírají, to dělají záměrně.

Ještě víc ovšem svět ovlivnila jeho politická činnost. Dokázal své názory dovést do praktického konce. Byl jedním z těch, kteří se odvážně postavili proti Velké imperialistické válce, při níž zemřely nebo padly sta tisíce lidí. To vše v zájmu rozpínajícího se kapitálu, kdy jedna skupina států, jedna kapitálová skupina, chtěla rozšířit své působení na druhou, podřídit si ji a při tom ovládnout surovinová naleziště, která potřebovala pro další expanze. Pro ty, co nejvíc trpěli válkou, to ovšem byla tragédie.

Lenin se postavil na stranu těchto trpících, ať již v zákopech nebo v zázemí, do čela těch, kteří se rozhodli změnit politický systém, do čela pracujících mas a skutečně ho změnili. Pak následovaly dva dekrety, dekrety nové k socialismu se hlásící vlády, která rozdělila půdu, což v tehdejším Rusku byl víc než revoluční čin, a vyhlásila konec nesmyslné války. Nabídla to všem válčícím stranám. To, že neuspěla, nebylo Leninovou vinou. Socialismus se však stal přitažlivým pro pracující celého světa.

A jsme u druhého jeho přínosu, jeho ovlivnění následného dění ve světě. Ukázalo se, že lidové masy si dokážou vládnout, že opravdu dokážou měnit svět, a to nejen v Rusku, ale i jinde. Pod tímto vlivem musely buržoazní vlády ustoupit, musel ustoupit kapitál, a zajistit strádajícím lidštější podmínky, než byly před Velkou válkou. Nebýt Lenina, nebylo by to.

Málokterá osobnost v dějinách dokázala tak ovlivnit i následné dění, jako to dokázal Lenin. Jeho smrt ovšem velmi poznamenala následující vývoj. Zřejmě, žil-li by dál, dokázal by přinést mnoho dalšího pozitivního do dění nejen ve vlastní zemi. Odklon od jeho myšlenek bohužel vyvolal řadu negativ. To hlavní však zůstalo. Jeho vliv na další vývoj, vliv jeho myšlenek, které zapalovaly a musel je brát na vědomí i kapitál. Proto jeho odkaz nelze zničit, ani vymazat z dějin. Je totiž, abych parafrázoval Bertholda Brechta, nezničitelný. Proto i dnes na Lenina vzpomínáme s úctou.

Stanislav GROSPIČ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM

Publikováno

Antikomunisté budou útoky stupňovat

Rozhovor s bývalým členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ
Janem Fojtíkem

     Po roce „magických osmiček“ vstupujeme opět do roku významných výročí, která rozhodně budou náležitě využita antikomunisty, dnes ovládajícími média mainstreamu. Co podle Tebe bude především terčem jejich štvanic?
     Budou pokračovat v tom, co loni nastartovali. A útoky budou stupňovat. Tento rok se k tomu opět nabízí. Padesát let od sebeupálení Jana Palacha. A pak to, co svým činem, za který sám patrně nenesl odpovědnost, vyvolal: pád Alexandra Dubčeka, začátek „éry Gustáva Husáka“, období tzv. normalizace, ve skutečnosti úspěšného budování socialistické společnosti, jež bylo zmařeno 17. listopadu, zneužitím Mezinárodního dne studenstva v roce 1989, před třiceti roky. Samozřejmě, jak už jsme toho byli svědky, „slavit“ se bude na „václaváku“ a na ulicích. Bude pěkná mela.

     Ale Ty ses v roce 1969 dostal do vyšší politiky. Prožíval jsi to, co se tehdy odehrálo, zblízka, bezprostředně.
     Ano, bylo mi jednačtyřicet. Z Rudého práva, kde jsem do března 1968 byl zástupcem šéfredaktora, jsem musel odejít. Tři měsíce, kandidát ÚV KSČ, jsem byl bez práce. Tu mi nabídli v Ústavu pro politické vědy ÚV KSČ, což bylo provizorní, neměl jsem tam ani stůl. Ale z titulu vysoké stranické funkce, do níž jsem byl zvolen na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966, jsem se účastnil všech zasedání ústředního výboru. A byl jsem aktivní, byl jsem členem redakční komise, která pod vedením Drahomíra Koldra připravila proslulý Akční program. V květnu 1969, už za Gustáva Husáka, jsem se stal šéfredaktorem Nové mysli a v červnu, po Milanu Hüblovi, rektorem Vysoké školy politické ÚV KSČ a na podzim členem sekretariátu a tajemníkem ÚV KSČ s odpovědností za ideologii. Máš pravdu, nepřihlížel jsem na tehdejší události z chodníku.

     Jak jsi prožíval „palachiádu“, kdy jsi ještě byl v Slavíkově politologickém ústavu v Hybernské?
     Už jsem o tom v „Dialogu“ psal. Ale je to dávno, tak to shrnu. V ten osudný den mi volal Karel Vaněk, redaktor Rudého práva. „Honzo, mám pro Tebe něco mimořádně důležitého. Po telefonu o tom nechci mluvit“. Ve čtvrthodině jsem u něho byl. Co jsem se dověděl, mě doslova přizemnilo. Prý u něho byl Emil Zátopek, rozrušený, zničený. Skupina studentů filosofické fakulty, kterou zorganizoval šachový velmistr Luděk Pachman a k níž se připojil i Zátopek, se rozhodla, že po příkladu budhistických mnichů v Jižním Vietnamu se někdo z nich, na protest proti „sovětské okupaci“, upálí na Václavském náměstí. Los padl na Jana Palacha. Nechtěl, ale byl ujištěn, že půjde jen o demonstraci. Zátopek byl z toho zoufalý. Co prý má dělat?
     Bylo jasné, že za tehdejší situace bylo možné jediné: mlčet. Ale účty s Pachmanem si později Zátopek vyřizoval. Ten ho totiž, když byl v závětří ve Spolkové republice Německa, za které pak hrál šachy, u nějakého soudu žaloval za „pomluvy“. Šlo to zřejmě všechno doztracena.

     A jak reagoval Gustáv Husák, když se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, věděl o tom?
 Pokračovat ve čtení „Antikomunisté budou útoky stupňovat“

Publikováno

K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí

Sborník vystoupení na 44. pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí

Praha, 3. listopadu 2018

Co dál?

Viktor Pázler

Dnešní konference se koná na téma „ K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí“ Podle našeho názoru umožňuje prodiskutovat a zaujmout stanoviska k nanejvýš aktuálním otázkám a výzvám, s kterými se nejen u nás, ale v celém mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí nyní potýkáme.

Naše hnutí, ale i celá levice neprožívá v současnosti příliš dobré období, naše strana to nyní opakovaně zažila na své kůži velice špatným volebním výsledkem v komunálních volbách a volbách do Senátu. Proto cítíme potřebu se společně poradit co dál dělat v našem komunistickém hnutí. Říci si, jak a čím zdůvodnit platnost našeho cíle očima dnešního stadia vývoje kapitalismu. Posoudit, která jsou to dnes ta klíčová témata marxistické teorie a co jim dlužíme nejvíce. Nakolik máme opravdu ucelenou strategii doma i v mezinárodním hnutí a v čem tkví hlavní kritéria naší taktiky a nakolik se je daří uplatňovat nyní i do budoucna

Věřím, že účastníci této konference, jak naši zahraniční přátelé, tak naši soudruzi, soudružky a přátelé přispěji svými vystoupeními k hledání cest z krize, ve které se nyní nacházíme. Věřím, že diskuse bude podnětná, kritika a sebekritika soudružská a bude se týkat věcné podstaty problémů a nikoliv jen osob, zvláště těch, kteří nejsou dnes přítomni.

Tímto považuji naši konferenci za zahájenou.

ÚVODNÍ REFERÁT

K programu a politice, s nimiž spojí naděje většina

Josef Skála

Scházíme se už po čtyřiačtyřicáté. Na růžích ustláno nemáme. Už roky tu nastolujeme otázky, znějící leckomu nepříjemně. Stíhá je nepřízeň i prohibice. A nás, kdo je klademe – nadávky do senilních mozků, jimž prý ujel vlak.

Je to hloupá demagogie. To jí právě ujíždí vlak. Jarmark, vábící na sladké iluze, zavřel krám už s finanční a ekonomickou krizí. Teď jsou to „protestní hlasy“ – a ne ty, co natěšeně souhlasí – kdo vyhrává už i volby. To, čím se liší třetí od prvého čtení parlamentního lejstra, nebylo pupkem světa ani doposud. Tím méně jím bude v etapě, která už začala. Do centra politiky posouvá vůli po hluboké změně – a tedy i otázku skutečných alternativ. Ze šance, kterou to nabízí, však profitují politické novotvary. Za to důvěra v naši politiku je nejslabší od roku 1921. Ztrácíme u všech generací – včetně té, co bývala naší oporou.

Příčinou není „stalinismus“ – ani jiný bubák, na něž to svádí politická bezradnost. Parketou komunistické strany je radikální opozice. Punc radikální síly však ztrácíme už roky. A teď už nás jen málokdo vnímá i jako opozici. To ovšem přitáhne jenom ty, kdo si té změny ještě nestačili všimnout. To proto ta kaskáda volebních debaklů – a riziko, že přijdeme i o parlamentní status.

Pokračovat ve čtení „K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí“

Publikováno

Stalinovy úžasné předpovědi

     Stalin neodešel do minulosti, ale rozprostřel se v budoucnosti…

Překvapivě přesné předpovědi zanechal potomkům J. V. Stalin a některé z nich se již vyplnily. Prorocká slova Stalina týkající se Ruska – SSSR, ruského lidu a Východu (citováno podle článku R. Kosolapova „Co vlastně znamená Stalin?“ – Noviny „PRAVDA“ ze dne 4. července 1998).

Právě v předvečer války s Finskem pozval Stalin k sobě do úřadu slavnou revolucionářku Alexandru Kollontajovou. Rozhovor byl velmi důvěrným a u A. M. Kollontajové zapůsobil zcela mimořádně.

Sama vzpomíná: „Když jsem vyšla z Kremlu, nešla jsem, nýbrž doslova běžela. Stále jsem si opakovala vůdcova slova, abych nezapomněla, co mi Stalin říkal. Jakmile jsem se dostala domů, usedla jsem a začala psát. Byla už hluboká noc a já si uvědomila, že věty Josifa Vissarionoviče ve mně zanechaly opravdu nesmazatelný dojem! A já se počala na svět kolem sebe dívat zcela jiným způsobem.“

K tomuto rozhovoru jsem se mnohokrát, skutečně mnohokrát v letech války a po ní znovu vracela. Znovu jsem o smyslu rozhovoru se Stalinem přemýšlela a vždy v něm našla něco nového… A ještě dnes, stejně jako tehdy ve skutečnosti, vidím Stalinovu kancelář v Kremlu, dlouhý stůl a Stalin stojíc u něj říká:

     Buď odvážná. Nastávají těžké časy. Musíme je všichni překonat… Společně je přemoci dokážeme. Musíme to zvládnout a my to určitě zvládneme! Přeji ti pevné zdraví a mnoho sil do přicházejících bojů!

Pokračovat ve čtení „Stalinovy úžasné předpovědi“

Publikováno

Dílo bolševiků

Co učinili bolševici ode dne 7. listopadu 1917, kdy nastoupili vládu?

Prvním nařízením rady lidových komisařů bylo, že zrušuje veškeré třídní rozdíly, hodnosti a tituly.

Zřízení republikánské bolševici přejali od svých předchůdců, proměnili však republiku měšťanskou v republiku sociální.

V Rusku panovaly podobné poměry, jako v ostatních válčících státech, které umožňovaly válečným lichvářům nekalé řemeslo, odíráni lidu nestydatě vysokými cenami. Bolševici dali zatknouti všechny lichváře a spekulanty a odevzdali je spravedlnosti. Nepopravují. Jejich trest spočívá v tom, že je zbaví bohatství a ukládají jim povinnost pracovat. Dávají zbohatlíkům do ruky rýč a jiné nástroje práce.

Pronikavé opatření učinili bolševici nařízením, jimž dopomohli milionům ruských bezzemků k půdě. Soukromé nabýváni půdy bylo zrušeno, vydán zákaz rozdělování a prodeje všeho druhu statků a půdy, jakož i obchod jimi.

Pozemky šlechtické přiděleny zemstvům, pozemky kupců a měšťanů odevzdány obcím, aby na nich hospodařily místní výbory sedláků a dělníků. Vlastnictví k půdě zrušeno beze všeho výkupu, přičemž újezdním radám selských delegátů a obecním výborům zemědělských dělníků nařízeno, aby postarali se o to, by majetek zůstal při konfiskaci bez úhony a beze škody.

Právo užívání půdy obdrželi všichni obyvatelé ruští, kteří chtěli ji obdělávati svou vlastní prací. Najímati jiného k námezdné práci bylo zakázáno. Vzájemná výpomoc je však dovolena i doporučuje se. Těm, kteří tímto převratem hospodářského stavu byli postiženi, přiznáno právo na podporu z veřejných prostředku na dobu, která postačí, aby se přizpůsobili novým poměrům. Rolnici malí a družstva zemědělská podrželi veškeren svůj majetek.

Velmi mnoho obliby získali bolševici také ustanovením, kterým osvobozují nájemníky od placení vysoké činže domácím. Vydali nařízení, dle kterého domy majitelů půdy budou proměněny ve veřejné budovy a dosavadním majitelům domů ponecháno jen právo na vlastní byt.

Továrny v Rusku byly postaveny pod kontrolu dělnických výborů. Není však dosud podrobných zpráv o tom, jak opatření toto v podrobnostech bylo provedeno.

Takřka veškeré obyvatelstvo ruské říše osvobodili bolševici od tíživého břemene, které by na nich spočívalo ještě 50 až 100 let po válce. Všechny válčící státy nadělaly během války ohromné dluhy, na jejichž zúrokování a úmor je ročně třeba několik miliard. Tak např. rozpočet německé říše páčí obnos, potřebný na zúrokování a úmor německých válečných dluhů na 6 miliard za jediný rok 1918.

Bolševici prohlásili veškeré státní dluhy, uzavřené měšťáckými vládami, za zrušené a osvobodili tak obyvatelstvo od tíživého břemene, které by sálo krev poplatníků jako ohromná pijavice po celé příští století.

Nerozpakovali se sáhnouti i na pravoslavnou církev, oddělivše ji od státu.

Každý má právo vyznávat svou víru a platit si své kněze. Stát však neplatí a nepodpoří žádné vyznáni.

Bolševici rozřešili také otázku národnostní tím, že přiznali každému národu právo na sebeurčení až do úplné odluky. Bývalá ruská říše rozpadla se na několik států, vytvořeny byly republika Sibiřská, Multanská, Černomořská, Tatarská, Finská a Ukrajinská. Všechny tyto republiky nechtějí však odpadnout od Ruska, nýbrž — pokud v nich vládnou dělnicko-rolnické sověty — chtějí utvořit společně svaz ruských republik.

Toto dílo, provedené během tří krátkých měsíců, listopadu, prosince a ledna získalo bolševikům mnoho obliby a činí pochopitelným, proč bolševici upevnili na Rusi svůj režim více, než se na první pohled zdálo, a proč rozšířili své ideje prakticky do sousední Ukrajiny a do Finska, kde rovněž ustaveny byly republiky sociální.

Veliké dílo zavádění nových řádů v Rusku se provádí a uskutečňuje.

Vyvlastňovací komise konají práci po krajích.

Naříkají, úpí a křičí o ukrutnostech jen velkostatkáři, boháči a bývalí tyrani lidu.

Právo lidu 1918, autor neuveden

Publikováno

Setkání antifašistů v Holanech – 80. výročí

Na velkém setkání českých a německých antifašistů v Holanech na Českolipsku 28. srpna 1938 odhalili účastníci základní kámen budoucí dětské ozdravovny. Pozemek koupilo pražské spotřební družstvo Včela. Ještě téhož dne v noci henleinovci odtáhli kámen ke stodole místního sedláka Weidemanna nazývané V louce. Kámen přečkal válku a v roce 1961 došlo k jeho znovu odhalení.

Přibyla i pamětní deska.

Pokračovat ve čtení „Setkání antifašistů v Holanech – 80. výročí“

Publikováno

Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území

 

Rok 1943 se stal pro hitlerovské Německo obdobím plným narůstajících těžkostí vyplývajících z velkých neúspěchů nejen na východní frontě, ale rovněž hroutící se podpory ze strany satelitních zemí. Fašistický režim osnující své světovládné plány z Berlína se navíc musel potýkat s čím dál viditelnějšími potížemi i na svém vlastním území, kromě dobytých a obsazených území, kde se aktivizoval odboj a zvyšoval se počet sabotážních akcí proti okupační moci. Ničivé nálety spojenců na německá města dávala poznat samotným Němcům to, co zažívali lidé v Sovětském svazu již dva roky ve výrazně rozsáhlejší podobě. Města plná sutin, zničený průmysl i komunikace a značné oběti civilního obyvatelstva. To vše se mělo v následujících měsících opakovat se zvýšenou intenzitou až do končené porážky Třetí říše. Pokračovat ve čtení „Bitva o Dněpr předzvěstí úplného vyhnání fašistických armád ze sovětského území“

Publikováno

Krym očima historie

Ve vítězných bojích s Turky získali Rusové v 18. století Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. jej anektovala za souhlasu evropských panovníků (např. Josefa II.) roku 1783.

Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, spolu s Kolchidou cíl vzrušující plavby Argonautů za „zlatým rounem“. Pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se k němu historie obrací. Od roku 2014 se stala otázka jeho státoprávního statutu vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?

Na Krymu od 13. století upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát. Bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na Osmanských Turcích. Po jejich porážce (1774) byl připojen k vítěznému Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. v roce 1783 až do pádu carismu roku 1917 uplynuly 134 roky.

Avšak i po Velké říjnové revoluci v roce 1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky a součástí Sovětského svazu. V roce 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přičlenil k území Ukrajinské SSR. Stalo se tak na počest třistaletého výročí spojení Ukrajiny s Ruskem. (Roku 1654 se Ukrajina, vedená hetmanem Bohdanem Chmelnickým, připojila k Rusku.) Šlo ovšem o administrativní opatření uvnitř stávajícího státního celku. Na mezinárodním postavení se nic neměnilo, opět to bylo v rámci Svazu sovětských socialistických republik. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl.

A tak se stalo, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické problémy impéria. Tehdy se rozhodli, že rozpustí Sovětský svaz, země, jež spravují, osamostatní a utvoří Společenství nezávislých států.

Tím se ovšem Krym (od gesta Chruščova z roku 1954 součást ukrajinského území), octl mimo ruské hranice. Součástí Ruska byl Krym do revoluce v trvání 134 roky, po revoluci 74 roky. Celkem tedy 208 let. Krym, sídlo významné Černomořské ruské námořní flotily, kde velká většina obyvatel je ruské národnosti.

Ukrajina se vlivem separatistických rozkladných tendencí (neonacismus, nacionalismus namířený proti obyvatelům Ukrajiny mluvící rusky – pozn. red.) po Majdanu 2014 octla v mezinárodně komplikovaném postavení. Důvody historické a strategické vedly pak vládu Vladimíra Putina, i na základě souhlasného referenda obyvatel Krymu, k jeho znovu připojení k Rusku.

Tento akt se na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým nesouhlasem. Vyvolal i výstražné politické a obchodní sankce. Hlasatelé rusofobní politiky se ozývají i u nás. Nedávno např. paní Džamila Stehlíková se vyjadřovala velmi nesmiřitelně. A podobně nesmiřitelné stanovisko zastávali i páni Sobotka a Zaorálek a řadou všichni politici, evropské cti dbalí. Jen prezident Zeman si dovolil anexi Krymu označit prostě jako „hotovou věc“.

Cestu k porozumění a míru mezi národy je ovšem třeba hledat jinak než vyhlašováním sankcí a harašením radary a raketami. Vzájemné návštěvy a jednání jsou cestou nadějnější.

Stanislava Kučerová

Publikováno

MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY

 

Karel Marx – Bedřich Engels

Manifest komunistické strany

Manifest vznikl jako program Svazu komunistů a postupně se stal programem celého mezinárodního dělnického hnutí. Napsali ho Karel Marx s Bedřichem (Friedrichem) Engelsem v období prosinec 1847 – leden 1848. Poprvé vyšel Manifest v únoru roku 1848 v Londýně jako brožura o 23 stranách. Od března do června 1848 jej otiskoval na pokračování orgán německé demokratické emigrace „Deutsche Londoner Zeitung“. Ještě téhož roku vyšel Manifest v Londýně znovu, a toto druhé vydání, v němž byly opraveny tiskové chyby, se pak stalo základem všech pozdějších autorizovaných vydání.

Komunistický manifest by přeložen do obrovského množství jazyků. Do češtiny to bylo ještě za života obou autorů. První překlad provedl Leopold Kochmann – vyšel roku 1882 v New Yorku. Doma – tedy v Rakousku-Uhersku – vyšel česky poprvé roku 1893 na pokračování ve vídeňských „Dělnických Listech“ v překladu A. Radimského.

Na těchto stránkách se seznámíte s textem Manifestu, který vychází z vydání z roku 1974 v nakladatelství Svoboda. Tehdy byl Manifest otištěn česky již po pětadvacáté. Jeho základem byl překlad dr. Ladislava Štolla.

Pokračovat ve čtení „MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY“

Publikováno

Karel Marx k dnešku

Pražská teoreticko-politická konference na téma „Karel Marx k dnešku“ se konala 19. května 2018 u příležitosti 200. výročí narození tohoto geniálního vědce a odhodlaného revolucionáře.

Jejími pořadateli byly OV KSČM Praha 1, Praha 6, Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň-sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, MěV KSČM Jirkov, KPI Olomouc, spolu s KSČ a KSM.

Cílem konference bylo přispět k čelení dezinformacím o Marxově životě a díle, jakož i k využití jeho odkazu pro současnou činnost komunistických stran.

Úvodní referát k tématu konference přednesl Milan Havlíček a s koreferátem k ekonomické problematice Marxova díla vystoupil Ladislav Šafránek. Do diskuse přispělo 14 účastníků konference, kteří se zabývali zejména problematikou naplňování Marxova odkazu v současné politice komunistického hnutí. Do protokolu konference byly odevzdány tři nepřednesené příspěvky.

Také tentokrát ponecháváme souhlas či námitky nebo nesouhlas s obsahem jednotlivých vystoupení a příspěvků na čtenáři a do další diskuse. Přičemž podotýkáme, že některé názory se mohou lišit od názorů a stanovisek pořadatelů konference.

Pokračovat ve čtení „Karel Marx k dnešku“

Publikováno

Prohlášení Komunistické strany Řecka ke 100. výročí VŘSR

ÚV KSŘ ctí stoleté výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Vzdává čest vrcholné světové historické události 20. století, která prokázala, že kapitalismus není neporazitelný, že je možné vybudovat vyšší formu organizace společnosti bez vykořisťování člověka člověkem. Pokračovat ve čtení „Prohlášení Komunistické strany Řecka ke 100. výročí VŘSR“