Rozhodnutí soudu o Peroutkovi…

O tom média mlčí…

Tak se dívám, jak si „Pražská kavárna“ zase jednou naběhla ve svém nenávistném tažení proti prezidentovi Zemanovi, kdy soudce výroky Ferdinanda Peroutky označil za antisemitské. Jistě si naši občané pamatují, jak vyváděli představitelé „Pražské kavárny, když prezident Zeman o Ferdinandovi Peroutkovi řekl, že četl jeho článek, v němž údajně napsal, že „Hitler je gentleman“. Toto Peroutkovo údajné prohlášení se sice nikde nepodařilo dohledat, ale zato se dostaly na světlo světa jiné Peroutkovy výroky jako:

„Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“

(Toto napsal Ferdinand Peroutka v Přítomnosti 22. února 1939, odkaz zde: http://www.pritomnost.cz/ archiv/cz/1939/1939_22_2.pdf)

Další průšvih je v tom, že tato slova Peroutka napsal 22. února 1939, tedy ještě před obsazením naší země německými nacisty, že tedy neměl vůbec žádný důvod něco takového napsat. Tehdy ještě nemohl vědět, co nastane a pokud něco takového napsal, tak to musel napsat z vlastního přesvědčení a ne z donucení.

Osobně obdivuji odvahu předsedy senátu Tomáše Novosada, že článek nazvaný „Češi, Němci a židé“ označil přímo za antisemitský a podle něj v něm Peroutka použil i vyloženě rasistické obraty jako „cizí látka“ a „otrava z židovského elementu“ nebo stereotypy o tom, že bohatí Židé ničili Německo a Rakousko.

Umím si představit, jak „Pražská kavárna“, která si bohužel přisvojila naše mainstreamová média, začne opět vyvádět a napadat tento rozsudek.

A vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová z tohoto případu odejde s větší ostudou, než kdyby se nenechala přimět Pražskou kavárnou k podání žaloby na prezidenta Zemana.

Dokazuje to i její reakce, kdy výroky soudu označila za větší urážku než výroky prezidenta, a zvažuje proto dovolání.

Pro Prezidentskou kancelář rozhodně bude menší ostudou omluvit se za výrok, že Ferdinand Peroutka nenapsal „Hitler je gentleman“, než jakou ostudu z rozvíření tohoto případu má vnučka Ferdinanda Peroutky s celou „Pražskou kavárnou“.

(http://zpravy.aktualne.cz/ domaci/vyhrali-jsme-3-1- raduje-se-mynar-po-rozsudku-o- peroutkovi/r% 7Efa318f9070f111e68afb00259060 4f2e/)

Velice ostudné totiž byly i oslavné výroky Ferdinanda Peroutky na adresu Adolfa Hitlera v Přítomnosti z 26. dubna 1939, kde Peroutka napsal – cituji:

„Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého Vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů postavili výše. Odčinil v rekordním čase většinu následků německé porážky před dvaceti lety, ze státu, o jehož mínění se versaillští vítězové po mnoho let jen nedosti upřímně a nedbale zajímali, učinil stát, do jehož hlavního města putují ministerští předsedové všech ostatních evropských států, považujíce jaksi za dosti přirozené, že jim jest jíti za ním, ne jemu za nimi, známé tři spěšné návštěvy britského ministerského předsedy u hlavy německého státu jsou sensací světových dějin„ německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů, zbavil západní mocnosti spojenců a vasalů v této části světa.“

(http://www.pritomnost.cz/ archiv/cz/1939/1939_26_4.pdf)

26. dubna 1939 již naše země byla obsazena německými nacisty.

Zajímavé je, že po jeho redaktorce Mileně Jesenské, která nacistické vězení nepřežila, nyní, jak se říká ani „pes neštěkne“. Ale jako „hrdina“ je „Pražskou kavárnou“ stále líčený pouze Peroutka.

K tomu jen dodám: Takové pokrytectví je pro „Pražskou kavárnu“ typické, což již prokázala, když sprostě mluvil Schwarzenberg, tak to označila za projev aristokratické noblesy, kdežto u prezidenta Zemana to samé, za projev buranství.

A já děkuji předsedovi senátu Tomáši Novosadovi, že si zachoval zdravý rozum a dokázal usadit agresivní představitele „Pražské kavárny“, kteří popírají naprosto srozumitelně napsané Peroutkovy antisemitské výpady proti židům.

Co jsme to za lidi…

Vážení přátelé, sousedi a známí, velmi se omlouvám za rozhodnutí, odeslat vám tuto odpornou informaci. Možná zbytečně neboť s tímto Hutkovým nebezpečným počinem jste již dávno seznámeni. Vím, že zrovna vy těmi pravými adresáty nejste, přesto se to týká přímo také i vás. Takové projevy ani v našem systému tzv. liberální demokracie, kdy se domněle všechno může, nemají co pohledávat a jde spíše o její zneužívání v rámci jiných, podstatnějších záměrů, kterým tato osoba podlehla. Je mi líto, že několik skladatelových dřívějších vydařených dílek utrpělo touto škodlivou trapností etický šrám. Hutkou způsobená událost je k zavržení společně i s dalšími hojně se vyskytujícími domácími projevy, které maří svobodný vývoj českého státu s jeho společností.
Nastal čas k zamýšlení. Tím spíš (z mé zkušenosti), že můj spolužák ze školky, tedy dnes čtyřiaosmdesátiletý důchodce, na mé politické poznámky reaguje „chrabrou“ radou „Vy.er se na to, stejně h…o zmůžeš!“ Podobně reagovali v hospodě sousedi z Pěnčína u Turnova, když ozbrojený strýc Kamil s kamarády odcházel k železniční zastávce v Příšovicích 5. května 1945 bránit německým tankům v jízdě „pomáhat“ Praze. Jako zajatce ho zastřelili do týlu. Šlo mi na desátý rok, od té doby jsem i mu stále dlužníkem za život.
Schytává to především mladá generace s životem před sebou. Chybí jí zkušenosti a je „sofistikovaně“ ovládána rozkvetlou propagandou zamlžovaných a utajovaných cílů. Tož, co s tím uděláme, tolik v poslední době politiky oklábosený pane Masaryku? Mám knihovnu obohacenou Masarykovými spisy a jsem zvědav, kde se jednou ocitnou a nejen ty.

Rostislav Mráz

Zubatá už si jede pro Miloše s prasklou lebkou, opilec, vlastizrádce a ovar! Jaroslav Hutka vyzvracel do světa text, který lékař přisoudil psychopatovi! Nahrávku uveřejnila neziskovka Post Bellum podporovaná Českou televizí, Českým rozhlasem, americkým velvyslanectvím, českými ministerstvy a německými fondy! Odkaz na prasklou lebku lze hodnotit jako výzvu k fyzickému útoku na prezidenta republiky!

Prezident České republiky Miloš Zeman se stal obětí velmi nebezpečného mediálního útoku s kriminálním podtextem. Písničkář Jaroslav Hutka totiž ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum uveřejnil píseň, která při hlubším zkoumání textu odkazuje a vyzývá k provedení fyzického útoku na prezidenta republiky. Něco takového Česká republika ještě nezažila [1]. Nejde totiž o písničkářskou satiru namířenou proti politickým postojům prezidenta, což by se dalo respektovat v rámci svobody jedince a práva na svobodné vyjadřování.

Vysmátý Hutka při zpěvu písně, která oslavuje smrt Miloše Zemana.

Pokračovat ve čtení „Co jsme to za lidi…“

Som otrasený

Televízie vysielali cez sviatky „nebezpečnú komunistickú propagandu“.

Som otrasený. Včera večer STV odvysielala ťažkú stalinskú propagandu s nejakým bradatým Janom Werichom namiesto toho, aby dali na sviatočný večer nejakú super demokratickú kvalitku s našim milovaným Richardom Stankem.
No chápete?! To tu už v našom láskavom kapitalizme nikto nič negarantuje?

CISÁROV PEKÁR – MARXISTICKÁ PROPAGANDA!
Oni sa v tej RTVS akože už úplne opustili? Oni dávajú Cisárovho pekára?! To akože nemohli pustiť niečo od našich ľúbezných priateľov z Hollywoodu? To si fakt musíme ešte aj Vianoce ničiť budovateľskými filmami z 50.rokov?!
A ten boľševik Werich! Ach! Veď to je horšie než Marx. Ešte aj bradu má! A robí idiotov z vládcov! Vysmieva sa privilégiám! A vytvára dojem, že nejaký roboš môže spravodlivo vládnuť! No chápete – pekár! Žiaden finančník! Žiaden bankár! Žiaden podnikateľ! Ale pekár!

CHLEBA?! A KDE STE NECHALI HAMBURGERY!
Som zdrvený. Naše deti museli počas Vianoc počúvať, ako tam Werich spieva, že všetci na tom budú lepšie, keď všetko všetkým dáme. A vysmieval sa tým, čo nepracujú! Vraj sa čoskoro historicky znemožnia a vládu prevezmú ľudia, lebo majú pravdu.
Keď som videl, ako tam pečú chleba, tancujú a spievajú, normálne mi prišlo zle. Že chleba! Keby aspoň hamburgery, tak nepoviem! Ale chleba?!
Ako to, že toto nemravné, totalitárne dielo ešte naši drahí demokrati nezakázali?! Takáto komunistická agitácia! Vysielaná na Jednotke!

MIER A PRÁCA? NO FUJ!
Akože, nič v zlom, ale toto nie je trestné? Toto v tom filme zaznelo! Citujem:
„A budem společně svět a mír milovat, a budem společně pro ten svět pracovat, když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady.“
    No chápete – mier, práca, spoločenské vlastníctvo. V našej milovanej demokracii. Žiadna sloboda, žiadne podnikanie, žiaden individualizmus! Pcha, že práca a mier! To prekračuje všetky medze.

DOSŤ BOLO WERICHA!
A keď počúvam tie trápne výhovorky, že Werich s Voskovcom napísal tento príbeh ešte v 30. rokoch za prvej Československej republiky – kurník a koho to zaujíma!?
To je úplne jedno! Werich je proste komunista! Stalinista! Marxista! Tu nebude nikto beztrestne šíriť hodnoty práce a mieru! Dosť bolo Wericha!

SLUŠNÉ SLOVENSKO ZA DEMOKRATICKÚ KULTÚRU!
Vyzývam Slušné Slovensko, aby povstalo proti Werichovi. Zaplňme námestia s transparentmi Goléma za mrežami!
Súdruhovia Kalmus a Lorenz nám predvedú, čo je to skutočné demokratické umenie! Vyzlečú sa donaha a budú predstierať milostné scény so sochou Václava Havla!
Alebo oblejú farbou nejaký pamätník! Ó, áno, to bude ono! U-m-e-n-i-e! Stokrát lepšie než nejaký Werich.

MATĚJ A KATEŘINA! OBSCÉNNE!
Pavián Stanke bude viesť ulicu ako symbol pravého nefalšovaného herectva! Aký Matěj a Katěřina?! To je nechutný komunizmus! Richard a Štěpán! To je tá správna sloboda a demokracia! To je ono!
Budeme trepotať americkými vlajočkami! Spálime československý archív! Zničíme všetky komunistické filmy! Dosť bolo pekára! Dosť bolo Goléma! Nech žije sloboda, nech žijú hamburgery!
Ale vážne, priatelia. Toto všetko je samozrejme irónia. Na Cisárovho pekára sa teším každé Vianoce a ešte pár dní si budem pospevovať „a budem společně svět a mír milovat“… Snáď ma nezavrú…

    Ľuboš Blaha, poslanec SR

„www.youtube.com/watch?v=4MK_vNkiPRk“

65 let od smrti Stalina

Rusko si připomíná 65 let od smrti Josifa Stalina – Marek Kyncl

„Téma Stalina je v Rusku velmi živé. Podle různých průzkumů veřejného mínění jej považuje za nejvýznamnější ruskou osobnost všech dob okolo 50 procent Rusů. Nehledě na to, že od smrti Stalina uplynulo již 65 let, kolem historického odkazu této osobnosti chodí oficiální místa po špičkách. Příčina je prostá. Stalina nenávidí jak potomci komunistických internacionalistů, tak i liberálové. V ruských elitách je proto jen málo těch, kteří jsou ochotni se na Stalina a jeho epochu dívat pozitivně,“ rozpovídal se ohledně výročí Marek Kyncl, který v Rusku od roku 2007 žije.

V pondělí uplynulo 65 od smrti Stalina. Mluví se o tom, že v Rusku jsou postupně otevírány archivy. Lze v nich o Stalinovi něco zajímavého objevit?

Téma Stalina je v Rusku velmi živé. Podle různých průzkumů veřejného mínění jej považuje za nejvýznamnější ruskou osobnost všech dob okolo 50 procent Rusů. Nehledě na to, že od smrti Stalina uplynulo již 65 let, kolem historického odkazu této osobnosti chodí oficiální místa po špičkách. Příčina je prostá. Stalina nenávidí jak potomci komunistických internacionalistů, tak i liberálové. V ruských elitách je proto jen málo těch, kteří jsou ochotni se na Stalina a jeho epochu dívat pozitivně. Hlad po informacích ze strany veřejnosti je obrovský a málokoho již dnes uspokojuje rétorika Nikity Chruščova z 20. sjezdu KSSS o kultu osobnosti a nesčíslných zločinech. Svědectví, která vydávají archivy o stalinské epoše, totiž boří mnohé mýty, na jejichž zachování měli zájem především sami komunisté.

Chruščovovská rétorika vytvořila mýtus Stalina jako univerzálního zločince, který se nezabýval ničím jiným než represemi počestných sovětských občanů, zejména komunistů. Počty stalinských obětí byly nafukovány do absurdních čísel desítek milionů. Za oběť stalinismu se považoval každý, kdo v letech 1918–1953 z jakýchkoliv důvodů umřel. Realita je odlišná. Od roku 1917 do roku 1922 probíhala v Rusku občanská válka, která si vyžádala ohromné množství životů. Jednalo se o přímé popravy, většinou bez soudů, následky ekonomického rozvratu, hladomoru atp. Co se týče poprav, připomeňme si dvě události – potlačení povstání námořníků v Kronštatu a potlačení zemědělského povstání v Tambovské gubernii. Kronštat byl utopen v krvi pomocí kulek, v Tambovské gubernii nasadila Rudá armáda proti vlastním obyvatelům plyn. Politicky odpovědný za tato a další zvěrstva byl Lev Trockij a jeho mocenská klika, vojenskou odpovědnost nesl Michail Tuchačevskij. Na vesnici byl v důsledku válečného komunismu a občanské války hladomor, města nežila o moc lépe. Revolucionáři v čele s Leninem a Trockým vyhlazovali nejen inteligenci, ale bořili kostely, zabíjeli církevní hodnostáře a mnichy. Stalin v té době zastával v podstatě okrajovou funkci generálního sekretáře, staral se o běžný chod strany. Po smrti Lenina probíhal mocenský boj mezi Trockým a dvojicí Kameněv – Zinovjev, ke které se přidal Stalin. O samostatné vládě Stalina je možné mluvit, až počínaje rokem 1926. I tehdy ovšem v SSSR existovala silná trockistická opozice, která moc Stalina eliminovala. Trockij byl vyhoštěn ze SSSR až v roce 1929. Leninisté a trockisté byli revoluční intelektuálové, vychovaní kavárnami a večírky v Petrohradu, Ženevě, Paříži a Vídni. Lenin, Trockij, Radek, Zinovjev a další revolucionáři chápali Rusko jako pouhý nástroj pro uskutečnění svých ambicí celosvětové revoluce. Rusko se v důsledku občanské války nejprve téměř zhroutilo a ztratilo ekonomicky nejvýznamnější části svého území. Poté komunističtí internacionalisté organizovali tzv. novou ekonomickou politiku, v jejímž důsledku se Sovětský svaz začal dostávat do pozice agrární země a „benzínové pumpy“. Veškeré vyspělé technologie byly dováženy ze Západu za zlato, na těžbu nerostných surovin a lukrativní průmyslová odvětví dostávaly koncese zahraniční společnosti. Obranyschopnost Ruska byla nulová. Tato situace není bez analogie s 90. lety, kdy vládl Boris Jelcin a jeho intelektuálové. I tehdy Rusko téměř zaniklo. Analogii se rovněž nelze ubránit při pohledu na dnešní zmrtvýchvstání Ruska pod vládou Putina a tím, co následovalo poté, co se moci chopil Stalin. Stalin byl člověk, kterého bychom dnes mohli charakterizovat jako konzervativního nacionalistu. První, co Stalin udělal, bylo zrušení NEP. V roce 1929, kdy byla přijata koncepce pětiletého plánování. Za pouhých pět let byly v SSSR vybudovány těžký průmysl, automobilový průmysl, metalurgie a chemický průmysl.

Byla provedena kolektivizace zemědělství, což mělo za následek stabilizaci zemědělského zásobování. Připomeňme si, že analogický proces proběhl, byť jinými metodami, i v Spojených státech, o čemž si můžeme přečíst v románu Johna Steinbecka „Hrozny hněvu“.

V důsledku industrializace byly položeny základy budoucího rozvoje a již od roku 1934 začala raketově růst životní úroveň.

V té době byl rovněž uvolněn vztah státu k pravoslavné církvi a v roce 1936 z rukou Stalina vyšel návrh nové sovětské ústavy, který zaručoval všeobecné volební právo, jež do té doby neexistovalo a vycházelo z koncepce revoluční diktatury proletariátu (tři hlasy dělníci, jeden hlas rolníci, ostatní hlasovací právo neměli).

Příčinou nadcházejícího teroru bylo, že se stranické elity natolik zalekly všeobecného volebního práva, že organizovaly rozsáhlé čistky, které se v té době nazývaly „ježovskými“ podle národního komisaře Nikolaje Ježova, který je vedl. Vztah Stalina k těmto čistkám není dodnes vyjasněn. Jisté je, že jim nebránil a snažil se je využít k upevnění své moci. Čistky však byly masovou akcí „zdola“. Nepřátele národa udával každý, kdo na to měl žaludek. Revoluční gardy bolševiků první generace chtěly s jejich pomocí zachovat svoji moc. Stalinovi se však podařilo běsnící bestii obrátit ve svůj prospěch. Výsledkem byl proces s maršálem Tuchačevským, kterým Stalin zdecimoval své nepřátele a v závěrečné etapě rozstřílel právě ty katy, kteří byli za ježovský teror zodpovědní.

Jedním z nejhorlivějších byl i jakýsi Chruščov, jež byl však natolik zdatným rektálním alpinistou, že se na něj v rámci odvetné vlny zapomnělo, což později přineslo neblahé důsledky. Čistky 30. let byly tedy tečkou za říjnovou revolucí a občanskou válkou. Počet odsouzených je okolo 750 000 popravených a 3 až 4 miliony uvězněných, přičemž v těchto číslech jsou obsaženy odsouzení od roku 1921 do roku 1953. (Je třeba podotknout, že obětí v období revolučního teroru 1921–1924 bylo mnohem více, popravy však probíhaly bez soudu a statistiky se nevedly.) Politickým výsledkem byla eliminace trockistů a kádrová obměna v politickém a ekonomickém vedení. Na vedoucí posty se dostali lidé nesvázaní s první porevoluční bolševickou generací (takzvaní stalinští vyzdviženci), nemálo bylo i předrevolučních odborníků. Symbolické je, že do sovětských rodin se vrátila jolka (novoroční stromeček), děda Mráz a Sněhurka, tradiční symboly ruských novoročních oslav, které byly bolševiky potlačeny. Alexandr Solženicyn byl v té době ještě přesvědčeným komsomolcem. Mezi Stalinovy největší obdivovatele té doby patřili spisovatelé Michail Bulgakov, Roman Rolland, Lion Feuchtwanger a Herbert Wells. Stalinské období se vyznačovalo ukončením trockistického revolučního fanatismu, úspěšným vyvedením SSSR z mezinárodní izolace. SSSR se stal jedním ze zakladatelů Ligy národů. V reakci na nástup nacismu v Německu SSSR prosazoval tzv. koncepci národní bezpečnosti, která byla poválečnou obdobou Antanty (trojdohody – Francie – Rusko – Velká Británie). Bohužel tato koncepce se nepodařila uskutečnit v důsledku odporu Československa a Polska, které odmítly umožnit v případě potřeby nasazení proti Německu průchod sovětské armády přes vlastní území. Nepřímým důsledkem této pozice byla Mnichovská dohoda, kde nás naši angličtí a francouzští přátelé společně s Německem a Itálií rozparcelovali mezi Německo, Polsko a Maďarsko.

Stalin byl společně s F. D. Rooseveltem spolutvůrcem světového uspořádání OSN, které přetrvalo až do dnešní doby. Stalin bývá nezřídka přirovnáván k Hitlerovi. Toto srovnání je však stejně nemístné jako například srovnání Václava Havla a Nicolae Ceauseska. Hitler proměnil Německo, jež bylo do té doby vzorem humánní i kulturní vyspělosti, v démona a zemi masových vrahů. Stalin naopak proměnil SSSR, zmítaný nejkrvavější revolucí v dějinách lidstva, jež jej utopila v krvi nevinných obětí, v rozvinuté soustátí, které se ocitlo v čele světové politiky a k němuž přední světoví myslitelé vzhlíželi s obdivem. Stalina je třeba srovnávat s Rooseveltem, Churchillem a možná i Petrem Velikým.

Pokračovat ve čtení „65 let od smrti Stalina“

Lidé, nebuďte za idioty

„Lidé, nebuďte užitečnými idioty, jako v roce 1989. Za současnými protivládními demonstracemi může být neochota podepsat Globální pakt o migraci, tendr na jadernou elektrárnu nebo válka gangů usilujících o politickou moc,“ uvádí geopolitický analytik a právník Marek Kyncl.

Co se stalo 17. listopadu 1989?

Koncem 80. let došlo ke změně světového geopolitického uspořádání. Sovětský svaz vzdal bez boje veškeré pozice, které si vydobyl vítězstvím v druhé světové válce. Po nástupu Michaila Gorbačova došlo k dohodě mezi sovětskou a americkou oligarchií.

Průběh „sametové revoluce“ byl proveden podle metodiky amerického politologa profesora Massachusettské university Gina Sharpa a Institutu Alberta Einsteina. Finanční a politická podpora byly poskytnuty západními zeměmi – USA, Francií a SRN, které si tím zároveň začaly zajišťovat, aby se Česká republika dostala do jejich sféry vlivu.

Nabitá a ztracená svoboda

„Sbírka osobností, které se dostaly k moci v důsledku zmiňovaných událostí, byla tvořena prominentními členy protikomunistického disentu, napojenými na zahraniční finanční toky, sdruženými okolo Václava Havla, a liberálními ekonomy, spojenými s Prognostickým ústavem a Státní bankou československou. Z této skupiny jmenujme Václava Klause, Josefa Tošovského a Miloše Zemana. Neviditelnou část tvořili představitelé stínové ekonomiky a organizovaného zločinu. Vzhledem k pochybné morální kvalitě těchto lidí se nelze divit, že postupovali povětšinou v rozporu se zájmy Československé republiky. Československá republika se po třech letech rozpadla. Zároveň začal postupný proces kolonizace naší země, za použití tří hlavních prostředků: nevýhodného kursu koruny, zadlužení a likvidace obranyschopnosti,“ popisuje Kyncl.

Pokračovat ve čtení „Lidé, nebuďte za idioty“

Dílo bolševiků

Co učinili bolševici ode dne 7. listopadu 1917, kdy nastoupili vládu?

Prvním nařízením rady lidových komisařů bylo, že zrušuje veškeré třídní rozdíly, hodnosti a tituly.

Zřízení republikánské bolševici přejali od svých předchůdců, proměnili však republiku měšťanskou v republiku sociální.

V Rusku panovaly podobné poměry, jako v ostatních válčících státech, které umožňovaly válečným lichvářům nekalé řemeslo, odíráni lidu nestydatě vysokými cenami. Bolševici dali zatknouti všechny lichváře a spekulanty a odevzdali je spravedlnosti. Nepopravují. Jejich trest spočívá v tom, že je zbaví bohatství a ukládají jim povinnost pracovat. Dávají zbohatlíkům do ruky rýč a jiné nástroje práce.

Pronikavé opatření učinili bolševici nařízením, jimž dopomohli milionům ruských bezzemků k půdě. Soukromé nabýváni půdy bylo zrušeno, vydán zákaz rozdělování a prodeje všeho druhu statků a půdy, jakož i obchod jimi.

Pozemky šlechtické přiděleny zemstvům, pozemky kupců a měšťanů odevzdány obcím, aby na nich hospodařily místní výbory sedláků a dělníků. Vlastnictví k půdě zrušeno beze všeho výkupu, přičemž újezdním radám selských delegátů a obecním výborům zemědělských dělníků nařízeno, aby postarali se o to, by majetek zůstal při konfiskaci bez úhony a beze škody.

Právo užívání půdy obdrželi všichni obyvatelé ruští, kteří chtěli ji obdělávati svou vlastní prací. Najímati jiného k námezdné práci bylo zakázáno. Vzájemná výpomoc je však dovolena i doporučuje se. Těm, kteří tímto převratem hospodářského stavu byli postiženi, přiznáno právo na podporu z veřejných prostředku na dobu, která postačí, aby se přizpůsobili novým poměrům. Rolnici malí a družstva zemědělská podrželi veškeren svůj majetek.

Velmi mnoho obliby získali bolševici také ustanovením, kterým osvobozují nájemníky od placení vysoké činže domácím. Vydali nařízení, dle kterého domy majitelů půdy budou proměněny ve veřejné budovy a dosavadním majitelům domů ponecháno jen právo na vlastní byt.

Továrny v Rusku byly postaveny pod kontrolu dělnických výborů. Není však dosud podrobných zpráv o tom, jak opatření toto v podrobnostech bylo provedeno.

Takřka veškeré obyvatelstvo ruské říše osvobodili bolševici od tíživého břemene, které by na nich spočívalo ještě 50 až 100 let po válce. Všechny válčící státy nadělaly během války ohromné dluhy, na jejichž zúrokování a úmor je ročně třeba několik miliard. Tak např. rozpočet německé říše páčí obnos, potřebný na zúrokování a úmor německých válečných dluhů na 6 miliard za jediný rok 1918.

Bolševici prohlásili veškeré státní dluhy, uzavřené měšťáckými vládami, za zrušené a osvobodili tak obyvatelstvo od tíživého břemene, které by sálo krev poplatníků jako ohromná pijavice po celé příští století.

Nerozpakovali se sáhnouti i na pravoslavnou církev, oddělivše ji od státu.

Každý má právo vyznávat svou víru a platit si své kněze. Stát však neplatí a nepodpoří žádné vyznáni.

Bolševici rozřešili také otázku národnostní tím, že přiznali každému národu právo na sebeurčení až do úplné odluky. Bývalá ruská říše rozpadla se na několik států, vytvořeny byly republika Sibiřská, Multanská, Černomořská, Tatarská, Finská a Ukrajinská. Všechny tyto republiky nechtějí však odpadnout od Ruska, nýbrž — pokud v nich vládnou dělnicko-rolnické sověty — chtějí utvořit společně svaz ruských republik.

Toto dílo, provedené během tří krátkých měsíců, listopadu, prosince a ledna získalo bolševikům mnoho obliby a činí pochopitelným, proč bolševici upevnili na Rusi svůj režim více, než se na první pohled zdálo, a proč rozšířili své ideje prakticky do sousední Ukrajiny a do Finska, kde rovněž ustaveny byly republiky sociální.

Veliké dílo zavádění nových řádů v Rusku se provádí a uskutečňuje.

Vyvlastňovací komise konají práci po krajích.

Naříkají, úpí a křičí o ukrutnostech jen velkostatkáři, boháči a bývalí tyrani lidu.

Právo lidu 1918, autor neuveden

Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!

Poslanec slovenské Národní rady Luboš Blaha (SMER-SD) se na svém facebookovém profilu rozčílil. „Víte, co mě skutečně zlobí? Když se někdo snaží pohanět život našich otců a dědů, kteří tu desetiletí budovali vše, co dnes máme – školy, nemocnice, továrny, silnice, sídliště, mosty, zkrátka vše,“ podotkl Blaha.

Tito dobří lidé po válce podle jeho slov postavili Slovensko na nohy. „Vlastníma rukama. Ale prý je nemáme oslavovat. Máme z nich být prý znechucení. Oslavovat se mají nějací ožralci a převlékači kabátů, kteří odevzdali po roce 1989 naši vlast západním mocnostem a nadnárodním koncernům. Promiňte, ale nikdy!“ poznamenal Blaha.

On sám si podle svých slov váží generace lidí, kteří tu žili před rokem 1989, včetně upřímných komunistů, kteří věřili, že budují nový svět bez chudoby a nerovnosti. „Po roce 1989 se ze všech těchto lidí dělají ‚opice‘, které jen bezmyšlenkovitě skákaly, jak režim pískal, nebo ještě hůř: dělají z nich ‚zločince‘, kteří se přičinili o gulagy a vraždění. Proboha, vždyť tu žily miliony lidí, kteří věřili v ideály rovnosti a spravedlivosti,“ dodal.

Československo, jak uvádí, byl moderní a vyspělý stát, který měl vlastní průmysl a staral se o lidi. „To, že byly zavřené hranice a tajné služby pronásledovaly opozici, je samozřejmě špatné, ale to byl důsledek studené války, za kterou mohl jak Sovětský svaz, tak i USA. Takovéto projevy jsou běžné i dnes v kapitalismu, když spolu vedou spory mocnosti: nijak to nesouvisí se socialismem. To, co se socialismem jako takovým souvisí, to bylo to, že lidé měli práci, bydlení, vzdělání a zdravotní péči. Že děti nefetovaly, nebyli tu gangsteři, mafiáni, teroristi ani žádné finanční skupiny. Lidé budovali svoji vlast a tvrdě pracovali,“ poznamenal.

„A tuto generaci lidí chce dnes někdo jen tak odpískat? Jejich život vyhlásit za selhání, omyl, smůlu, zbytečnost? Nebo rovnou za zločin? A kdo bude tyto lidi soudit? Zloději, převlékači kabátů, privatizátoři či oligarchové?“ zeptal se.

Jak dodal závěrem, je mu zle z toho, že vidí neúctu některých liberálních mladých lidí ke generaci vlastních rodičů a dědů. „Ne, mě nikdo nikdy nepřinutí, abych dehonestoval lidi, kteří věřili v komunismus před rokem 1989 a kteří budovali ČSSR,“ uzavřel s poukázáním na zlo, které přinesl současný kapitalistický režim.

Pokračovat ve čtení „Naši tátové postavili po válce republiku na nohy. Mám místo nich oslavovat nějaké ožraly a privatizátory? Nikdy!“

Putinova výzva k občanům Evropské unie…

Výzva za mír!

Evropané, opravdu chceme třetí světovou válku?

Evropští spoluobčané! Vaši politici chtějí dokázat, jak jsou užiteční pro Evropskou unii, Severoatlantickou alianci a Spojené státy. Očekávají, že jejich „tvrdý postoj“ vůči Rusku je vynese v kariérách výše, na ještě lépe placené posty než mají dnes. Proto se předhánějí v návrzích sankcí, vysílání bojových jednotek a v jiných projevech nekontrolované agrese proti Rusku, čímž se ze dne na den zvyšuje riziko třetí světové války.

Jsou tak zaslepeni svou vlastní nekontrolovatelnou mocí a vidinou jejího dalšího růstu, že počítají s tím, že Rusko ustoupí na poslední chvíli tlaku NATO a k válce nedojde.

Ale v čemž má Rusko ustoupit? Co má Rusko udělat, aby byli spokojeni? Má se vzdát svých území a podstoupit je dobrovolně každému, kdo o ně projeví zájem?

Skutečným cílem všech těch, ať už jsou z Evropy nebo zpoza oceánu, kteří chtějí vyvolat válku, je bohatství Ruska. Má Rusko rozdat své bohatství, aby se vyhnulo válce?

Má nechat likvidovat své vlastní obyvatelstvo na Ukrajině? Všichni, co uvažují střízlivě, vědí, že se to nikdy nestane! Rusko nikdy nepodlehne tlaku, jako nikdy nepodlehlo v minulosti, tak tomu nebude ani v budoucnosti.

Dnes je již jasné, že válka v plánech její strůjců nemá skončit na Ukrajině. Hlavním cílem je Rusko, ale válka zachvátí celou Evropu.

Co pro USA zajistí vyšší zisk a co USA rychleji vytrhne z dluhové krize než válečná výroba? Co účinněji zlikviduje konkurenci Spojených států v podobě Evropské unie a Ruska, než vzájemné vyvraždění celých národů v Evropě?

Co Spojeným státům pomůže více rozšířit sféru svého vlivu, než poválečné půjčky, přesně podle odzkoušeného scénáře použitého po druhé světové válce?

Světový válečný konflikt reálně hrozí!

V té souvislosti se zamyslete, kdo z Vašich politiků Vám prozradil, že po přijetí Ukrajiny do NATO a vstupu Evropské unie do konfliktu odvedou Vaše potomky na východní frontu, kde velmi pravděpodobně položí život? Kdo z politiků tam půjde do zákopů s nimi?

Kdo z válečných štváčů, které královsky platíte ze svých daní a kdo z jejich mediálních spolupachatelů Vám prozradil, že toto nebude jen dobrodružná vítězná výprava na východ, ale že to skončí jako třetí světová válka za možného použití atomových zbraní?

Kdo dokáže předpovědět účast Číny, která je v tomto konfliktu spojencem Ruska?

Kdo vyhodnotí reálnou sílu americké armády, která dosud bojovala vždy jen se slabším protivníkem, vždyť Hitlera porazili hlavně Rusové! Na co se vlastně váleční štváči spoléhají?
Jedno je jisté, v této válce nebude vítězů!

Kde se schováte před jadernými výbuchy? Máte dost hlubokou jámu a dostatek potravin, abyste v ní vydrželi sto let, než se sníží úroveň záření na únosnou míru? Ve jménu čeho mají na obou válčících stranách umřít naše děti na východní frontě, ve jménu čeho má zahynout rodina, ve jménu čeho má přestat existovat všechno, co znáte, ve jménu čeho má shořet tento svět? Ve jménu demokracie?

Kde vidíte demokracii v tom co se děje na Ukrajině? My vidíme jen fašistickou vládu, armádu, porušující mezinárodní konvence a promyšlenou genocidu vlastního obyvatelstva, jehož vinou je jen to, že mluví rusky a chce nezávislost na fašistické Ukrajině.

A co na to Evropa? Umíte si představit, že by si některý národ v Evropské unii vydobyl svou samostatnost způsobem, jak to dělá Ukrajina? Byla snad Ukrajina dosud nesamostatná, že bojuje o samostatnost? Měla snad vládu, kterou Evropská unie neuznávala? Neměli snad Ukrajinci svá národní práva? Evropská unie se vzdala svých principů a svým postojem se stává spolupachatelem genocidy. Co můžete očekávat od politiků Evropské unie vy sami, občané Evropské unie, když tak rychle a ochotně vaši politici bourají vlastní hodnotové základy?

Rusové jsou velký, kulturní a mocný národ, bez kterého by Evropa v dnešní podobě nikdy nevznikla.

RUSKO NENÍ VÁŠ NEPŘÍTEL! Nepřítelem každého občana Evropy jsou nenasytní politici, kteří se za svou moc a peníze chystají zničit vše, co je všem drahé. Na otázku zda můžeme snad zabránit chystané válce s Ruskem, do které nás tlačí politici a koupená média? Ano, můžeme!

Co mohou udělat obyčejní lidé?

Když všichni malí a slabí dělají totéž, změní všechno!

Lze to změnit, neboť je to nutnost!

Bojkot všech politiků, kteří zvyšují napětí, kteří volají po sankcích a zásahu proti Rusku!

Bojkot na všech úrovních, ve všech volbách!

Nedopustit uplatnění zla, které chtějí šířit!

Bojkotujte vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance!

Bojkotujte média, která válku podsouvají jako jediné možné řešení!

Věřte! Rusové i Ukrajinci jsou dva moudré národy, které řešení najdou. Nebojte se!

 

Ukrajina neexistuje

     Generálny tajomník OSN vydal prehlásenie o Ukrajine

     Generálny tajomník Ban Ki-moon OSN vydal 7. apríla 2014 prehlásenie, že od roku 1991 Ukrajina nepožiadala o registráciu hraníc, takže štát Ukrajina neexistuje. To je neuveriteľná blamáž Ukrajiny! Toto prehlásenie je zakázané šíriť v ukrajinských médiách a na internete.

     Počas rokovania Bezpečnostnej rady OSN bola predložená otázka konfliktu medzi oboma štátmi, Ruskom a Ukrajinou. V dôsledku toho sa dospelo k tomuto záveru: Ukrajina si od 25.12.1991 nezaregistrovala svoje hranice. V OSN nebola vykonaná registrácia hraníc Ukrajiny ako suverénneho štátu.

     Z tohto dôvodu je možné predpokladať, že neexistuje žiadne porušovanie práv zo strany Ruska vo vzťahu k Ukrajine. Podľa zmluvy o CIS, územie Ukrajiny je správnym obvodom ZSSR. Preto nemožno nikoho viniť v separatizmu a násilnej zmeny hraníc Ukrajiny. Podľa medzinárodného práva, krajina jednoducho nemá žiadne oficiálne schválené hranice.

     Aby sa vyriešil tento problém, Ukrajina musí dokončiť vymedzenie hraníc so susednými štátmi, požiadať o súhlas susedných krajín, vrátane Ruska, o ich spoločnej hranici. Vyžaduje sa, aby bolo všetko zdokumentované a zmluvy so všetkými susednými štátmi podpísané.
     Európska únia vyjadrila pomoc Ukrajine v tak dôležitej otázke a rozhodla sa poskytnúť všetku technickú pomoc. Ale podpíše Rusko zmluvu o hraniciach s Ukrajinou? Samozrejme, že nie!

     Na základe skutočnosti, že Rusko je právnym nástupcom ZSSR (je to potvrdené rozhodnutím medzinárodných súdov, ktoré sa týkajú majetkových sporov bývalého ZSSR so zahraničím), územia, na ktorých sa rozkladá Ukrajina, Malorusko a Novorusko, sú vo vlastníctve Ruska a nikto nemá právo nakladať s týmto územím bez ruského súhlasu.

     V podstate teraz Rusku stačí len urobiť vyhlásenie, že toto územia je ruské a že všetko, čo sa deje na uvedenom území je vnútornou záležitosťou Ruska. Akýkoľvek zásah bude považovaný za akciu proti Rusku. Na základe toho sa môžu anulovať ukrajinské voľby, ktoré sa konali 25. mája 2014 a malo by sa urobiť všetko, čo ľudia chcú!

     Podľa budapeštianskeho memoranda a iných dohôd žiadne hranice Ukrajiny neexistujú. Štát Ukrajina neexistuje (a nikdy neexistoval!).

     Alexander Panin (Central News Agency Novorusko, Novorus.info)

     P.S.: Rumunský prezident na túto skutočnosť upozorňoval už pred 5 rokmi!