K 50. výročí úmrtí Marie Majerové – zboření rodného domu?

Přidáno ve středu 11. ledna 2017


      16. ledna uplyne 50 let od úmrtí národní umělkyně Marie Majerové, která patří k nejvýznamnějším autorům československé pokrokové literatury 20. století. I proto bylo její dílo po r. 1989 odsouzeno k nezájmu a zapomnění. Pokud se o Majerové někdy přece jen píše, bývají to spíše články snižující její dílo a skandalizující její osobu, např. „Bouřlivý milostný život Marie Majerové“ (Novinky.cz, 25. 11. 2013)1), kde ovšem fakta poněkud kulhají za bulvárním nadpisem. To však ještě není nic proti lascivnímu článku „Marie Majerová nebyla vůbec příkladná soudružka“ (Žena-in.cz, 29. 5. 2014)2), kde můžeme v diskusi číst, jak se některé ženy vysmívají ženskému hnutí, což nás nemůže překvapit v době, kdy se i dělníci vysmívají dělnickému hnutí, mnozí socialisté odmítají socialismus a mnozí komunisté komunismus. Pokračovat ve čtení „K 50. výročí úmrtí Marie Majerové – zboření rodného domu?“

Propaganda nepřehluší skutečnost

Přidáno v úterý 3. května 2016


      S velkým humbukem byl do českých film uveden „dokumentární“ film „V paprscích slunce“, mající zesměšňovat Korejskou lidově demokratickou republiku. Jakýsi prý uznávaný (buržoazií a jejími nohsledy) ruský dokumentarista Vitalij Manský zneužil důvěru korejských soudruhů a z filmových záznamů z KLDR sestavil materiál, účelově zaměřený proti KLDR, mající ji karikovat a vylíčit ji jako peklo na zemi, kde prý se „lidé rodí mrtví“. Pokračovat ve čtení „Propaganda nepřehluší skutečnost“

Václav Řezáč: „Nástup“, „Bitva“

Přidáno v pondělí 6. července 2015


Může se zdát, že není příhodné číst budovatelské romány v současnosti, kdy naše společnost stojí na prahu nového nástupu fašismu a třetí světové války a její značná část to toleruje, ne-li přímo vítá. Stojí však za připomenutí, že bylo období – a jeho pamětníci jsou ještě mezi námi – kdy kapitalismus byl na kolenou a národy velké části světa se dávaly na cestu socialismu a komunismu. Právě toto období nám přibližují romány Václava Řezáče „Nástup“ a „Bitva“. Jejich autor patřil společně s Janem Drdou k nejvýznamnějším představitelům budovatelských románů 1. poloviny 50. let, kdy komunismus ještě nebyl považován za utopii, ale pokrokovými lidmi za reálnou perspektivu a reakcionáři za noční můru, která jim nedávala spát a nemohla jim dopřát klidu, dokud nenašli spojence v samých komunistických stranách, dokud nedobyli pevnost zevnitř. Angažované próze té doby se prý také spojením jmen Drdy a Řezáče říkalo „Drzáč“. Je to roztomilý termín vzhledem k asociaci slova „drzý“. Právě takový byl socialismus, dokud měl úspěchy a ty měl právě potud, pokud byl takovým. Pokračovat ve čtení „Václav Řezáč: „Nástup“, „Bitva““

Neslavný konec výstavy o Koreji

Přidáno v pátek 20. února 2015


      Novinky.cz spolu s dalšími režimními médii přinesly 11. února zprávu o tom, že o den dříve byla v budově ÚV KSČM v Praze otevřena výstava připomínající korejského nejvyššího stranického a státního představitele Kim Čong Ila, zahájená novým velvyslancem KLDR v ČR Kim Pchjong Ilem a 1. místopředsedou ÚV KSČM Petrem Šimůnkem. Otevření výstavy spustilo velký povyk „demokratů“, že prý oslavuje „brutálního diktátora“, aniž by měli k dispozici jakékoli důkazy o údajné Kimově brutalitě kromě pochybných a rozporuplných „svědectví“ emigrantů, pro něž nejsnazší obživou v zahraničí je pomlouvání bývalé vlasti, stejně jako to činili reakční emigranti z ČSSR. Přitom otázka, zda by bylo možné uprchnout zaprvé z pracovního tábora a za druhé do zahraničí, pokud by v severní Koreji byl tak krutý režim, je nasnadě. Pokračovat ve čtení „Neslavný konec výstavy o Koreji“