Za komunistický charakter KSČM!

Společné prohlášení marxistů-leninovců.

My, komunisté, kteří se hlásí k marxismu-leninismu, bojujeme již od vzniku KSČM o návrat strany ke kořenům marxistického učení, bez něhož žádná komunistická strana nemůže existovat. Usilujeme o návrat k teorii, která poprvé přeměnila socialismus od utopie ve vědu. A přitom se nebojíme o její aktualizaci v souvislosti s novými vědeckými poznatky a historickými zkušenostmi.

Všechny podobné snahy jsou však již od samého počátku účinně systematicky potírány rezolutním odporem vedení strany. Alibismus a oportunismus vedení i pasivita větší části členské základny, nás dovedly k neradostným koncům. Postupnému úpadku strany. Nejprve v ideové rovině a v důsledku toho i v poklesu politické síly a společenského vlivu.

Marný boj, nezájem či přímá ostrakizace některých z nás, vedla i k vyhnání či k odchodu komunistů, jež patřili a patří k těm nejlepším z vlastní strany. Nekomunistická politika KSČM se stala také příčinou odštěpení organizace mladých komunistů.

Toto vše sledujeme i v těchto dnech, které se zdají být předzvěstí hořkého konce!

Vždyť co je to za marxistickou stranu, jejíž vedení nezná pojem sebereflexe a nehodlá uvolnit cestu mladým, perspektivním kádrům ani po devíti prohraných volbách za sebou?! Co je to za komunistickou stranu, která je cizí většině lidí práce – dělnické třídě?! Co je to za marxistickou stranu, která se stala služkou velkokapitálu?! Ku prospěchu koho tu vlastně je?

A tak jsme svědky prohlubujícího se úpadku, jehož výrazem byl poslední X. sjezd a nyní i předcházející celostranická konference. Jakou kvalitou oplývá vedení strany, když nedokáže naplnit ani nejzákladnější úkoly sjezdu a svou neschopností přivede ke krachu jedno z klíčových jednání o budoucnosti strany?!

Předložené materiály nesplňují ani ty nejzákladnější nároky. Zejména dnes předkládaný návrh nového dlouhodobého programu KSČM. Není to vůbec program bojující strany. Není v něm nic, co by mělo být řečeno. Je výsměchem hloubce a důslednosti marxistické analýzy kapitalistické společnosti. Tím méně je navrhovaný materiál syntézou konkrétních zásad, jak z kapitalistického systému dojít k socialismu. Nahromaděná snůška vzájemně si neodpovídajících frází a proklamací či zbytečného popisu skutečnosti, může omámit jen naprosto neznalé nebo beznadějně loajální. Nikoli přemýšlející komunisty.

Na časy se zablýskalo v minulém roce. Mladá generace komunistů, marxistů, se přes odpor centra sama začala organizovat a založila si vlastní platformu RESTART, jež nakonec přerostla v platformu celostranickou a mezigenerační.

Pokolením zkušených marxistů, kteří své teoretické poznání získali v době předcházející a nesou odkaz minulých generací, pomalu dochází čas. Je před námi poslední možnost předat zkušenosti a podpořit nastupující talentované soudruhy. Třicet let ideové prázdnoty nadělalo strašlivé škody. Hnutí je nejednotné a roztříštěné. Historická analýza je nedostatečná, včetně poučení z chyb, jichž jsme se dopustili v minulosti. Základní marxistické postuláty byly překryty prachem zapomnění, zamlženy vědomou manipulací, někdy přímo opuštěny, jindy zkresleny a vydány napospas libovolnému výkladu. V tom spatřujeme základní problém naší strany.

Jsme si také vědomi, že podobný osud postihl i mnohé další sesterské strany Evropy a v důsledku celou evropskou levici. Dnes jsme opět svědky jednoho z projevů pokročilého stádia ideologického rozkladu evropského komunistického hnutí jako celku.

Cesta ven však existuje! Jejím prvním předpokladem je sjednocení těch, kteří se nenechali umlčet a zastrašit. Po třiceti letech tu vidíme poslední šanci na pokus sjednotit mládí a zkušenost, na navázání ztracené tradice pro zachování a obnovení našeho jedinečného dědictví. Stále tu existuje síla schopná záchrany KSČM, o kterou vedení a ekonomicky podmíněná funkcionářská část strany evidentně nemá zájem, nechce a není ani schopna ji řešit.

Marxisticko-leninský odborný klub, vnitrostranická platforma RESTART a řada mladých komunistů dnes spojují své síly k obnově strany – za komunistický charakter KSČM po XI. sjezdu!

Jako první společný krok navrhujeme odmítnout navrhovaný materiál dlouhodobého programu KSČM a předkládáme vám vlastní návrh, jak se pohnout kupředu a přitom se držet zásad, jež z nás činí komunisty.

Celostranické konferenci jsme předložili preambuli zachycující základní postuláty nového, skutečně komunistického programu strany a současně deset základních, programových tezí.

Vyzýváme všechny komunisty, teoreticky vybavené marxisty, aby po prostudování našich návrhů připravili své kritické připomínky. Vzhledem k tomu, že již nemáme důvěru v naše současné vedení a v jeho poctivou snahu vypracovat program hodný komunistů, rozhodli jsme se, že uspořádáme v následujících měsících seriál marxistických kulatých stolů, které si vytknou za úkol připravit pro předsjezdovou diskuzi základní verzi nové komunistické programové vize pro 21. století.

Na vypracování takového programu se však nutně musí podílet rovněž mladí, kterých se budoucnost týká nejvíce.

Vyzýváme proto také všechny mladé komunisty, aby si připravili své zástupce pro jednání marxistických kulatých stolů!

Sledujete naše webové stránky www.rudyprapor.cz; www.platforma-restart.cz a www.nasrestart.cz; www.ksm.cz

Jiří Horák, MLOK

Štětina blábolí o dvou milionech vyhnaných Albánců

Pokud začneme kontrolovat tvrzení pana (ex)europoslance Štětiny k 20. výročí 78denní války NATO proti Jugoslávii (server Sputnik 25. 3. 2019), kde operoval počtem dvou milionů údajně vyhnaných Albánců z Kosova (!), dojdeme k fatálně jiným výsledkům.

Jak se to mělo s celkovým počtem obyvatel tzv. státu Kosovo, jinak provincie Kosovo-Metohija jugoslávské federace a později Srbska?

Podle nijak Srbům nakloněné Wikipedie mělo Kosovo „sporné území, částečně uznaný stát“ (!) k roku 2018, celkem jeden milion devět set tisíc obyvatel. Takže již podle tohoto oficiálně sděleného údaje chybí panu Štětinovi  rovných sto tisíc obyvatel do jím inzerovaných dvou milionů!

A to neuvádíme stav, kdy v tomto čísle jsou započteni nejen Albánci, ale i Srbové, Černohorci a ostatní obyvatelé Kosova. Kosovo je rozlohou nejvíce podobno našemu Jihomoravskému kraji. Takže podle pana Štětiny se zlosynu Miloševičovi prý podařilo „vyhnat“ veškeré obyvatelstvo Kosova a nezůstal by tam ni človíček.

Nechť, pokračujme dále. Podle téže Wikipedie do poloviny roku 1998 si boje na Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a asi 265 tisíc vyhnaných, přičemž národnost vyhnaných není uvedena! Zdroj uvádí též rozpory mezi albánskými a srbskými údaji, přičemž opět není jasno, kterou národnost měl kdo na zřeteli! Tak Albánci uvedli 400 tisíc vyhnaných, Srbové 140 tisíc.

Masakr v Račaku, kvůli němuž byla  bezprostředně spuštěna 78 denní válka NATO proti Jugoslávii, postihl podle téhož zdroje 40 až 45 civilistů – opět neuvedena národnost! Následujícího roku 1999 opustilo Kosovo údajně 200 tisíc Albánců.

Takže, když sečteme veškeré prezentované údaje o „vyhnání Albánců“ z Kosova, jedná se o 465 tisíc Albánců, a kdybychom přistoupili na albánské sporné údaje, tak maximálně 665 tisíc „Albánců“ což jsou neověřené údaje prezentované jednou stranou.

A zde si položme otázku. Kdo nejvíce utrpěl boji na Kosovu? 

Albánci nebo Srbové, jimž byly zapalovány domy, bourány pravoslavné kláštery, včetně památek UNESCO,  a dokonce vykopávány hřbitovy? Nechci tvrdit, že násilí nebylo na obou stranách, ovšem vyprovokováno bylo bandami UCK, placenými  a zásobovanými „bůhví odkud“. A myslím, že je dobře známo ODKUD. Vždyť donedávna i USA vedly UCK v registrech teroristických organizacích, nežli po zásazích „osvícených ministrů a ministryň“ nastal opak…

Jak vypadala statistika národů a náboženství před odtržením Kosova (dle publikace Vlády a vládnutí, Praha 2005) ve federální Jugoslávii, tj. v tehdejším svazu Srbska a Černé Hory?

Albánců bylo ve federaci 17 procent, Černohorců 5 procent, Maďarů 3 procenta, Bosňanů 3 procenta, ostatních (Slováci, Bulhaři, Rumuni, Egypťané, Židé, Makedonci, Řekové) 10 procent a Srbů 62 procent.

Nábožensky to ve federaci Srbska a Černé Hory vypadalo následovně. Pravoslavných 62 procent, muslimů 19 procent, katolíků 6 procent, protestantů 1 procento, ostatních (Židé, grekokatolíci, arménská církev, atd.) 10 procent.

A znovu se ptáme: Jak přišel pan europoslanec Štětina k číslu dvou milionů  vyhnaných Albánců z Kosova? Premiér Hacker z mytického seriálu „Ano, pane premiére“, by prohlásil: „Moc pěkný blábol!“ Zde ovšem jde o moc nepěkný blábol…

Navíc obhajovat, tak jako jistý kníže, pseudostát, jenž Srbové nazývají právem „Lažna država Kosovo“ – Lžistát Kosovo, stát narkomafií, veksláků, ozbrojených tlup považovaných za „armádu“, stát rozřezávačů dětí na orgány i dle soudkyně Carly da Ponte, tento sud prachu Balkánu – to vše je dle mne těžké CHUCPE, není-liž pravda?

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno, příbuzný Srbů, který navštívil Srbsko a pohraničí Kosova těsně po 78 denní válce

Pomůže nový program KSČM přežít sté výročí vzniku jako parlamentní strana?

Dlouhých 20 let od převratu těžila KSČM jednak z masivní členské základny (a rodinných příslušníků a přátel), byť členská základna stále víc a víc ztrácela akceschopnost a víc a víc se stávala tapetou na zdi, před kterou se producírovalo vedení strany.

KSČM 20 let těžila ze skeptického potenciálu těch, kteří byli mediálně masírovaní proklamacemi o svobodě, demokracii a blahobytu, ale jejich vědomí bylo zatíženo faktem, že nejsou schopni dát svým dětem to, co sami dostali od svých rodičů a prarodičů. Ti se narodili do vesnických chalup se studnou, petrolejkou a latrínou na dvoře, v lepším případě do pavlačových bytů s kamny a jedním kohoutkem vody na patře, jejich dětství se ztratilo v hospodářské krizi a mládí jim vzala válka. Socialismus si zvolili a ne že ne, aby pracovali a slušně žili. Dnešní střední generace se již narodila do státních bytů první kategorie nebo rodinných domů postavených svépomocí, chodila do nových škol, studovala ještě před převratem, aby pracovala a vydělávala po většinu svého produktivního věku pro světlý kapitalistický zítřek a pak v předdůchodovém věku zjistila, že nevytvořila pro svoje děti tolik, co dokázali její rodiče za tolik dehonestovaného socialismu.

KSČM stačilo před každými volbami vytisknout letáky, nafotit kandidáty, rozeslat volební noviny. Lapsusy pravicových vlád pršely z nebe, protestní hlasy padaly do volebních uren.

Politický program téměř nikoho nezajímal, dokonce ani většinu členské základny ne. KSČM byla programovou stranou z logiky svého názvu, jestli má strana Kladenský program (Kladno – 1992), Program obnovy (Žďár – 1999), Naděje pro Českou republiku (Budějovice – 2004), Jiný svět je možný (Hradec – 2008), Socialismus pro 21. století (Hradec – 2008 a Liberec – 2012), bylo zcela irelevantní.

Volební programy stále víc a víc připomínaly dávkomat. Nahromaděných slibů spousta, analýza vedoucí k pochopení podstaty problémů povrchní nebo žádná, tudíž i realizovatelnost slibů nepravděpodobná.

Programové ukotvení z názvu strany mělo podivuhodné kotrmelce v obsahu – socialistická tržní ekonomika, tržní ekonomika, podpora poctivého sociálně citlivého podnikatelského úsilí, až po vlastnickou pluralitu – samé pro pravici libé názvy, protože ďábel nikdy neříká své pravé jméno – totiž kapitalismus. To jedna hlava nebere – dichotomický kapitalismus? Ten zlý liberální a ten hodný pro KSČM?

Pak se něco stalo. Svět se změnil.

KSČM byla tak zahleděna do všech těch programů, že nějak uteklo pozornosti, jak pravice kolem roku 2010 prokázala obdivuhodnou schopnost recyklace. Z odpadlíků po Topolánkově a Nečasově vládě se zformovala nová hmota – ANO, SPD, Piráti. Pravicová podstata spočívající v udržování kapitalismu v chátrání a podpora korporací se schovala za líbivá hesla o referendu, o růstu důchodů a platů a o všeobjímající digitalizaci přinášející spásu. Česká ekonomika, byť v koloniálním postavení vůči jádru evropské unie, těžila z výhody spočívající v nulové vzdálenosti od jádra. Teorie Trickle down se naplnila, z přetékajícího poháru patriciů něco spadlo i plebsu.

KSČM promarnila liberecký sjezd. Stranické vedení ukolébal volební výsledek v roce 2013, aby se po debaklu v krajských volbách v roce 2016 posadilo na zadek. Následovali další čtyři volební porážky v řadě, až po historicky nejhorší volební výsledek letos v květnu. Vedení ale pořád sedí na zemi.

Za této situace připravený Program, který by měl vrátit stranu k růstu, tak jak je sestaven a stylizován, připomíná neprosperující podnik, který se snaží vrátit na výsluní zákaznické přízně nikoliv změnou výrobku, ale nátěrem fasády.

Když ten Program, dejž to pánbůh, bude číst člověk, co každé ráno si musí natáhnout kalhoty a jít do práce, najde se v něm? Uvědomí si sebe sama?

Když ten Program bude číst ten, co chce být v aktivní politice (tj. působit vně strany), pomůže mu program v pochopení podstaty dnešních problému? Dává mu metodu k řešení problémů?

Neškodí připomenout křivku poklesu voličů.

Rok 1992 – počet voličů 909 490

Rok 2006 (nástup V. Filipa do čela strany) – 685 328

Rok 2017 – počet voličů 393 100

Rok 2019 – počet voličů 164 624

Kam se ztratili voliči KSČM? Část nepochybně rezignovala a zůstala doma, dělnický (továrenský) proletariát (dobře odbory zajištěný) volil ano-pravici a prekariát a ostatní, kterým nevoní liberální eurohujerský kapitalismus, volí Piráty a SPD. Na KSČM tak zbyli členové, jejich rodinní příslušníci a skalní fanoušci.

Veřejnost vnímá KSČM jako instituci pro zajištění buržoazního života svých funkcionářů. Dobře zapouzdření do parlamentních kuloárů, obhajují svá křesla u oligarchy řečmi o plnění programových priorit.

Co na tomto stavu předložený Program mění? Vůbec nic, je ve své podstatě stejný jako ty předchozí, bez emocí, bez vizionářského odhodlání měnit a změnit svět, napsaný jazykem, který u mladé a střední generace spouští obranný imunitní systém, vyšlechtěný 30 let trvající každodenní propagandou světlých kapitalistických zítřků – jakmile jejich uši slyší fráze dělnická třída, vykořisťování člověka člověkem, společenské vlastnictví výrobních prostředků, jejich mozek vypíná.

Pokud bude Program přijat, jakkoliv opravený o gramatické chyby a stylistické nesrovnalosti, čeká ho osud Kladenského programu a následných a KSČM čeká The road to perdition, nepřežije sté výročí svého založení jako parlamentní strana.

Když něčeho chci dosáhnout, musím nejdřív definovat cíl, analyzovat skutečnou podstatu problému, definovat strukturu věcnou a časovou, vysvětlit pojmy. Teprve pak můžu tvořit věty.

Ad 1) Cíl aneb ideové ukotvení.

I když je komunistická strana ideově ukotvena svým názvem, potřebuje ústřední heslo a svůj Manifest pro 21 století. Není lepší zdůvodnění pro ideovou deklaraci, než Engelsova slova z předmluvy k anglickému vydání Komunistického manifestu z roku 1983 (cituji):

Když byl napsán, nemohli jsme jej ovšem nazvat socialistickým manifestem. Roku 1847 byli socialisty nazýváni jednak přívrženci různých utopických systémů: owenovci v Anglii, fourierovci ve Francii, z nichž se dnes staly pouhé sekty, které pomalu odumírají; jednak nejrozmanitější sociální šarlatáni, kteří slibovali, že všelijakým záplatováním odstraní všechny společenské zlořády, aniž nějak ohrozí kapitál a zisky; v obou případech to byli lidé stojící mimo dělnické hnutí a hledající podporu spíše u „vzdělaných“ tříd. Kdykoli se některá část dělnické třídy přesvědčila o nedostatečnosti pouhých politických převratů a prohlásila, že je nutná úplná přeměna společnosti, tato část se tehdy nazývala komunistická. Byl to ještě jakýsi surový, nepropracovaný, čistě instinktivní komunismus; přesto postihoval stěžejní cíl.

Ad 2) Analýza

V ČSSR se budovalo, postavilo a vyrobilo moře bytů a rodinných domů, škol, školek, nemocnic, silnic, dálnic, železnic, mostů, kanalizací, přehrad, rybníků, přenosových vedení elektřiny, plynovodů, které doposud stojí. Dnes žijí Češi a Slováci na stále rostoucí dluh, protože vše je již rozkradeno, protože (zatím) nadnárodní kapitál nechce, aby Češi a Slováci spláceli dluhy! I ty evropské dotace jsou skrytou formou dluhu, protože až skončí, nebudou rezervy na obnovu toho, co bylo za dotace postaveno. Jede se NADORAZ, jede se BEZ REZERV! Potravinová soběstačnost je tatam, že hlavně že banány jsou levnější než brambory.

Generace mileniálů (Mileniálové – označení generace lidí, kteří dosáhli dospělosti na přelomu 21. století, pozn. metéra) je ztracená generace. Pokud nemají to štěstí, že zdědí družstevní byt nebo rodinný domek po rodičích, budou celý život ne žít ale dřít z ruky do huby a platit tržní nájemné.

Dnešní sociální status reprezentovaný plným nákupním vozíkem tlačeným ze supermarketu, tu nebude navěky. Rozevírající se nůžky mezi bohatými a všemi ostatními, od sociálně vyděděných až po střední třídu, se globálně rozpínají, trvalá renta se stává pro Kapitál důležitější než zisk, ty občane zaplať zdravotní, sociálku, pojistky, hypotéku, leasing, poplatky bance, zaplať za bio, pokud nechceš jíst potravinové prefabrikáty, za nadstandard zdravotní péče, mýtné za PPP postavenou dálnici, za fotbalový přenos z bundesligy, a navrch zaplať DPH, což je ďábelsky rovnostářská daň. A až zaplatíš televizní poplatek, dozvíš se z obrazovky ČT, že do důchodu si máš našetřit dva miliony, jinak budeš chudák. Ale nic si z toho nedělej, že na to nevyděláš, hlavní je být cool, být proevropský. Ale dost vyprávění, je čas na zážitky.

Dějiny kapitalismu jsou dějinami mocností, které se vždy servaly o nové možnosti zisků. Rusko je nejbohatším státem na zemi – nikdo nemá tolik vody, půdy a nerostných surovin per capita jako Rusko. A Putin se dělit nechce, domácí oligarcha má přednost před nadnárodní korporací. Pro ovládnutí těchto zdrojů je americký deep state ochotný válčit do posledního Evropana.

Ad 3) Věcná a časová struktura a výklad pojmů

KSČM potřebuje program všedního dne, který se ale nesmí rozpliznout do několika desítek hesel, nota bene do mišmašů proklamací a slibů, bez znalosti podstaty problému.

Pár příkladů.

Ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou.

Bezva, ale co takhle domácí ruce. Znamená to, že nevadí, když lithium bude těžit např. Babišova firma?

Udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.

Fajn, akorát že ta spoluúčast se neustále zvedá, jenom není vidět. Prostě platby zdravotních pojišťoven nemocnicím, stačí jakžtakž na platy, léčiva a materiál, energie a služby. Opravdu žádná fakultní a krajská nemocnice z těchto plateb v dlouhodobém horizontu nevytváří zdroje na obnovu staveb a technologií postavených většinou před rokem 1989, nebo pořízených nedávno z evropských dotací. Až se začne drolit v těchto stavbách malta, až ty magnetické rezonance zreznou a budou potřeba nové, buď stát a kraje vyšpulí miliardy dotací, které pak budou chybět někde jinde (lepší varianta), nebo apologeti dobývaní renty řeknou – vidíte, my jsme to říkali, stát neumí hospodařit, dejte to nám, privatizace je spása. Rád bych se zeptal toho, kdo to napsal – jak navrhuješ řešit vnitřní zadlužení v miliardách investic, zapsaných na podrozvahových účtech nemocnic?

Bezpečnost České republiky a jejich občanů.

Bomba. Pro zajištění bezpečnosti zakoupíme nové Casy, Pandury, americké vrtulníky, pronajmeme další Gripeny a najmeme další žoldáky, hlavní je utratit 2% HDP. NE? Tak jaký je návod na zajištění bezpečnosti státu? Jak vysvětlí traktorista Franta Vopička komunistický recept na bezpečnost státu kamarádům v hospodě?

Zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů.

Uvědomuje si ten, co to do programu napsal, že cílem každého developera nebo stavitele bytů je vyrobit trabant a pak ho prodat jako mercedes? Kolik lidí v tomto sále dokáže sousedovi vysvětit co je to dobrý byt a v čem spočívá dlouhodobý výhled (na 100 let) výstavby, vlastnictví a provozování obecního nebo státního bytového fondu? A jen tak na okraj, podporu výstavby obecních bytů má KSČM v programu od roku 2004 a to heslo od parlamentních voleb 2017. A ceny bytů dál utěšeně rostou. Ptáte se, jak to chápe mileniál, co si nemůže dovolit opustit mama hotel – jako slibotechnu.

Pokud chce KSČM přežít:

* Musí mít Program srozumitelný v každé své části, je nutné oddělit ideový manifest, společensko-ekonomickou analýzu a hesla a volební proklamace. A každičké slovo, každý slib musí mít jednoznačné vysvětlení, ze kterého nelze uhnout a to vysvětlení musí pochopit i kuchařka v závodní kuchyni.

* Jestliže komunisté chtějí změnit svět, musí změnit svoji rétoriku.

* Program a každá jeho část musí mít své autory a osoby odpovědné za zadání i konečnou redakci. Programy nemůžou mít předkladatele.

* Nikde v programu KSČM nesmí popřít svoje ideové ukotvení, nesmí být další variantou socialistů. Babišova vláda s tolerancí komunistů je definitivně onálepkována jako levicová, ačkoliv jediná levicovost je, že Babiš s Hamáčkem mají palce pravé nohy na levé straně.

* KSČM nemůže příštipkařit vedle boháče, který káže hlasitě o obecném blahu a potichu čerpá z fondů všeho druhu. Socdem budiž varovným příkladem – zatímco Maláčová se pokouší válčit s Babišem sobotkovským stylem, Petříček vraždí vlastní stranu v přímém přenosu.

* Strana netvoří Program pro sebe, ani pro ty, co politiku považují za jednosměrný výtah do vyšších pater, ba dokonce ani pro členskou základnu. Píše ho pro dav nevěřících Tomášů.

Bude Program zázrakem zmrtvýchvstání, Tomášové prohlédnou a uvěří? A proč by měli?

Přitáhne Program nové a mladé fanoušky, kteří rádi a ochotně začnou chodit na členské schůze? Asi ne, to co řeší komunisté na schůzích, řeší mladí na skypu, facebooku a youtube.

Veřejnost zázračně procitne, důchodci, kteří dnes volí ANO, se vrátí opět ke KSČM? A proč, kovář je vždy víc než kovaříček.

Osud KSČM je dnes v rukou funkcionářů na úrovni okresů! Oni rozhodují. Pokud rozhodnou špatně, svět se nezastaví. Jenom KSČM u toho nebude.

Ing. Pavel Posolda, delegát celostranické červnové konference

SCHODY SE ZAMETAJÍ ODSHORA

Situace strany je víc, než vážná, jen my ji zatvrzele odmítáme vzít na vědomí (tedy – někteří z nás!).

Nejsem takový optimista, abych říkal, že je za pět minut dvanáct. Není! To už je dávno, co tomu tak bylo. Řekl bych, že na IX. sjezdu, tam byl ještě čas ke změně a k rozjetí záchranných prací. Vzpomeňte na tu kocovinu z výsledku posledních parlamentních voleb; byl to už několikátý volební debakl v řadě; nejhorší volební výsledek od roku 1921, připomínali mnozí – A NIC!

Od té doby ale přibyly do černé kroniky našeho vývoje další zápisy:

– nepřipravená Celostátní konference k vnitrostranickým otázkám (a jsem dalek vinit z toho prvořadě Petra Šimůnka);

– a nyní výsledek eurovoleb, v nichž jsme podkročili to nejhorší číslo z parlamentních voleb (a jsem zase dalek toho činit prvořadě vinnou Kateřinu Konečnou, bez jejíhož nasazení a úporné snahy „tam zůstat“, bychom skončili někde u pěti procent).

Nedávný Výkonný výbor ÚV, za účasti předsedů KV a šéfů dvou nevelkých stran, došel k závěru, že volby nedopadly zas tak špatně, že jsme dosáhli maxima možného – což je nesmysl! – a Kateřina Konečná převzala odpovědnost za výsledek a nabídla svou stranickou funkci – což je správné, normální a čestné!

Skromnost člověka zdobí, to určitě, ale být spokojen s tak mizernými a stále se horšícími výsledky, to už svědčí spíše o určité poruše!

Prof. Keller v jednom z nedávných komentářů zmínil to, co marně říkáme už dlouho: „Ani u jedné z levicových stran nevedl zatím volební debakl k náznaku nějaké hlubší reflexe.“

A prof. Krejčí v povolební analýze nazvané příznačně „Smrt české levice“, si klade otázku, zda KSČM přežije své 100. výročí a odpovídá, že při zachování současných tendencí patrně nikoli. Připomíná, že po celé období od nástupu Vojtěcha Filipa do čela v roce 2005 strana ztrácí ve všech typech voleb – komunálních, krajských, parlamentních i unijních – s výjimkou mimořádných parlamentních v roce 2013 (ale to byl jiný příběh a naprosto specifický případ). „Z revolucionářů se stali příštipkáři obhajující svá křesla v domě oligarchy řečmi o možnosti upravit rozpočet,“ píše politolog. „Levice se stala etablovanou, tuctovou, nudnou… Uvězněná v parlamentních kuloárech čeká na zázrak, který nepřijde.“„Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději… a že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit?!“

Je to opravdu K ZAMYŠLENÍ! Myslím, že tento klidný, nezaujatý, vyargumentovaný a jasný článek váženého politologa by se MOHL a MĚL stát podkladem k odstartování věcné diskuse o tom, zda stranu ještě lze zachránit – a jak a s kým!Tak už to chodí, I SCHODY SE ZAMETAJÍ ODSHORA! Užil bych prostě heslo z našich plakátů: „NENECHME TO TAK!“

*  *  *

A teď několik poznámek k otázkám PROGRAMU.

Koluje kolem toho tolik popsaných stran, až v tom člověk ztrácí orientaci – a to se v tom pohybuje celou dobu.

Ten předložený NÁVRH (upřímně řečeno) není dobrý; je to jakýsi MIX programu volebního a politického; je svým způsobem výsledkem střetu dvou přístupů, dvou koncepcí = Dolejšovy snahy o aktualizaci Kladenského programu (psaného v období popřevratové hysterie, kdy byla strana v panice a nevěděla čeho se ještě zříct), překonaného do značné míry v obsahu i čase a snahy Grospiče a mnoha dalších vypracovat nový program, komunistický svým obsahem a na úrovni současného poznání.

Projevilo se rovněž to, že byl připravován opačně, že byl zařazen tzv. zpětný chod. Nejdříve byl vyzván nejširší aktiv, aby dal náměty, názory, připomínky, ty se vršily, často byly protichůdné a nakonec se už v tom nikdo (ani čert) pořádně nevyznal.

Důvod byl zřejmý! Na samém začátku chybělo JASNÉ ZADÁNÍ, jasně formulovaná představa = VIZE! A to zadání, ten srozumitelný počáteční IMPULS je na předsedovi a následně na výkonném orgánu. NE, že by se na to od počátku neupozorňovalo.

Lidová tvořivost, jako pracovní metoda při tvorbě zásadního programového dokumentu, opravdu není dobrá cesta, která vede k cíli!

*  *  *

A tak, když jsem se v té záplavě stránek, materiálů a variant začal ztrácet, položil jsem si otázku – pokládám ji i Vám – PROGRAM je důležitý, ale je to skutečně to nejdůležitější, co musí dnes strana vyřešit? Může právě on zabránit pokračování volného pádu strany? Je to to, co od nás veřejnost čeká, můžeme ji tím výrazně oslovit a obnovit její důvěru v nás? A je strana vůbec schopna – ve stavu, v němž se nachází – vypracovat kvalitní program, který přežije desetiletí? Neměli bychom nejprve vyřešit něco jiného, nadechnout se a pak přijít s jasným, přitažlivým a skutečně komunistickým programem?

Přikláněl bych se právě k takovému postupu a Vy ho, prosím, zvažte!

Karel Klimša

Občanům, těm je tu hej

Nebo spíše Pražákům, těm je tu hej, jak napsal dobový císař českého hardrocku František Čech, který se proslavil později i jako poslanec za ČSSD. Díky skrytě pořízené nahrávce z roku 1997, na které poukázal na nekalé praktiky při prodeji pražských vodáren, na tehdejší poměry v parlamentu, ODS a ve společnosti.

Mirek Kavij, autor mnoha trefných článků na našem webu

Nefalšovaná výpověď pro skupinu vyvolených o krásné a beztrestné době rozkrádání majetku z 90. let. Pro tuneláře, podvodníky a kšeftaře nejúspěšnější období restaurace kapitalismu našeho státu.

Dnes, občané republiky, která se stala kolonií Západu, zažívají „kulturní boom“ ve formě demonstrací – kdykoliv, pro cokoliv. Samozřejmě v duchu demokratických hodnot a občanské společnosti!

Současným hitem, spojovatelem a jmenovatelem demonstrací v choreografii spolku Milion chvilek je jméno Babiš – agent Státní bezpečnosti a rozkradač evropských dotací.

Oprávněné tak vyvstává nejedna otázka. Stane se Česká republika pokračováním událostí – majdanů Ukrajiny a Slovenska? Z Ukrajiny se pět let po Majdanu stal nefunkční, vylidněný, rozpadající se stát, nadále ale sloužící k eskalaci válečných vztahů mezi Ruskem a Západem, ospravedlňující k dalšímu navyšování vojenské techniky a vojáků podél ruských hranic k rozpoutání válečného konfliktu na jeho území.

Výsledek Majdanu u našich východních sousedů v podobě odstranění premiéra Fica se dostavil dříve, než počítal scénář. Co na tom, že zápletka ohledně vraždy novináře Kuciaka nemá ani po patnácti měsících pokračování.

Může se ale Babiš zavděčit všem? Na straně jedné premiér začíná naplňovat písemné sliby týkající se nákupů pro modernizaci vojenské techniky podle zadání USA. Aniž by někomu vadilo, že peníze daňových poplatníků v řádech desítek miliard korun budou chybět v rozpočtu našeho státu k financování potřeb občanů! Na druhou stranu si Babiš dovolí z naší nejstarší dálnice „vyhnat“ vojenskou šrotovou techniku našich novodobých osvoboditelů, demonstrující svou sílu při průjezdu naším územím.

Ve hře proti Babišovi (potažmo Zemanovi) za situace, kdy je Česká republika řízena zvenčí, je mnoho neznámých. Kdo a v jaké výši financuje přípravy na Majdan. Jaké jsou důvody k odstranění současné vlády. Jsou jimi obchodní válka v podobě Huawei mezi Čínou a USA, megaobří zakázka v dostavbě jaderné elektrárny Temelín, nebo koordinovaný postoj České republiky v rámci Visegrádské čtyřky k otázce migrace?

Dost možná, že ve hře je daleko více.

Miroslav Kavij

Otevřený dopis Filipovi

Vážený soudruhu předsedo, příjemnou neděli Vám ode mne!

Ačkoli si nejsem ani zdaleka jist, že se vyjádříte k mým následujícím slovům, přesto mě potěší aspoň jedna jediná skutečnost ─ budete nucen se poradit se svým vlastním svědomím, protože za nastalý stav věcí v KSČM nesete nemalý kus zodpovědnosti Vy sám a nikdo jiný, soudruhu doktore Filipe. Jsem sice jen prostý člen strany českých komunistů, avšak na rozdíl od mlčící drtivé většiny členů KSČM já mlčet opravdu nehodlám! A to zejména ve vztahu k Našemu Restartu pod vedením s. Josefa Skály, ke kterému já osobně se hrdě hlásím.

Soudruhu předsedo Filipe, jste naším celostátním předsedou ve funkci od 1. října 2005, tedy skoro 14 let. Tedy dost dlouho, abyste mohl bilancovat. Když krátce po našem vstupu do EU 1. května 2004 proběhly první naše eurovolby, byl předsedou stále ještě Dr. Miroslav Grebeníček. V tom roce 2004, tedy za M. Grebeníčka, jsme jako strana byli druzí s 20.26 % hlasů a 6 mandáty. To byl až neuvěřitelně skvělý výsledek!

Roku 2009, tedy již za Vašeho předsednictví, jsme skončili již výrazně hůře, třetí (14.18 % hlasů a 4 mandáty). V roce 2014 jsme skončili čtvrtí (10.98 % a 3 mandáty). A před týdnem dokonce až sedmí (s 6.94 % a jedinou poslankyní). Trend vytrvalého volebního propadu KSČM pod Vaším vedením, soudruhu předsedo, je naprosto zřetelný, prostě bez diskuse!

A když se podívám na naše národní volby, tedy parlamentní a komunální, je to zcela obdobná situace. V posledních volbách do PČR v říjnu 2017 jsme jako strana oproti předchozím volbám ztratili přes polovinu poslaneckých křesel, tedy pod Vaším vedením, když jsme obdrželi ubohých 15 míst z 200 možných. Oproti 33 z 200 ve volbách před tím.

Čili, vážený soudruhu Filipe, za Vašeho předsednictví jen samý volební propad. Avšak opatření veškerá žádná! Jakákoli sebereflexe veškerá žádná! Podle Vašeho vyjádření i europoslankyně Konečné vše je jen otázkou spojenou s rozhodnutím voličů! Jakoby každá mince neměla dvě strany!

Strana je ve finančním propadu asi 40 miliónů Kč, ale okr. předsedové jsou nadále placeni na dluh, to abyste jako předseda neztratil podporu i na úrovni okresů. To je naprostá tragédie, když si sjednáváte loajalitu skrze dluhový marketing! Je to opravdu otřesné, když ekonomismus v ÚV naprosto překrývá ideologickou práci!

Přitom již to vypadalo, že v naší straně začíná svítat na lepší časy, když bylo na IX. sjezdu schváleno ustavení ideologického oddělení a zvolen jako tajemník ÚV Dr. Josef Skála, coby výtečný ideolog, rétor a doslova chodící encyklopedie. A protože neměl konkurenta, soudruhu předsedo, vedení strany to vadilo. S výsledkem nám všem známým. Proto Dr. Skála musel odejít dříve, než vůbec mohl začít s revitalizací strany. J. Skála nestačil ani převzít agendu, aby byl sfouknut jako svíčka ve větru.

PŘITOM PRÁVĚ IDEOVÁ PRÁCE JE ZÁSADNÍ PÁTEŘÍ STRANY! Dnes tato absence ideovosti je cítit ve straně na každém kroku. Sama europoslankyně Konečná není schopna formulovat kloudnou odpověď na prostou otázku ─ co je to ta ideologie KSČM? Její výstupy v TV jsou naprosto amorfní, bezideové, jalové a doslova nicneříkající! V pořadu České televize Hydepark 6. listopadu 2013 ing. K. Konečná veřejně prohlásila, že podle ní „není zcela pravdivé tvrzení, že je Česko obklopeno kapitalistickými státy“. Konstatovala také, že „projekt Evropské unie je de facto projektem socialistickým“. A pak všemu doslova nasadila korunu v dubnu tohoto roku, kdy prohlásila, že „musíme vést třídní boj a zničit kapitalismus“.

A aby toho nebylo málo, soudružka inženýrka europoslankyně Konečná za svůj politický vzor považuje bývalou britskou konzervativní premiérku Margaret Thatcherovou!? Tohle všechno, soudruhu předsedo Filipe, je výsledek „ideologické práce“ v KSČM pod Vaším řízením. Pokud byste snad pochyboval o výše uvedených slovech, nalistujte si ve wikipedii stránku s údaji Vaší soudružky europoslankyně.

Proto, nejen však proto, jsem aktivní spojenec Našeho Restartu Josefa Skály, protože nejen cítím, ale naprosto bezpečně vím, že cesta směrem k obnově KSČM nastoupená v r. 2018 právě díky Josefu Skálovi a spol. ─ JE JEDNOZNAČNĚ SPRÁVNÁ A JEDINĚ MOŽNÁ. Nepodaří-li se totiž tato obnova, pak je mi jasné, že 100. výročí založení KSČ v r. 2021 strana „oslaví“ společenským bankrotem již bez parlamentní účasti, KSČM se tak stane živořící soudružkou slovenských komunistů.

Soudruhu předsedo, ve včerejších Haló novinách v příspěvku „Podle činů, ne podle slov“ píšete na adresu s. J. Skály a jemu podobných, v souvislosti s jeho rozhovorem na portálu Sputnik http://www.nasrestart.cz/signaly-nadeje/259-komuniste-to-opet-projeli-zmizi-kscm-z-politicke-mapy-ceske-republiky, více než odvážná slova, cituji: „Možná na chvilku byli na výsluní a převzali svůj jidášský groš, ale pak přestali kohokoli zajímat, protože nic, nejen pro společnost, ale ani pro komunistickou stranu, neudělali.“ Konec cit.

Tak moment, soudruhu předsedo Filipe! Napsal jste, že s. J. Skála pro společnost a komunistickou stranu „nic neudělal“. Na Univerzitě Karlově v Praze Dr. Skála přednášel filosofii. Angažoval se jako člen předsednictva Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a člen předsednictva Světové rady míru v době, kdy nynější europoslankyně K. Konečná buď nebyla na světě, nebo byla ještě dítě. V letech 1986 až 1990 soudruh Skála byl předsedou Mezinárodního svazu studentstva. Tohle, soudruhu předsedo Filipe, se podle Vás nepočítá?

Takže soudružka K. Konečná toho udělala pro společnost a komunistickou stranu snad více? Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně v roce 1999 nastoupila na Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity. Ve volbách v r. 2002 byla zvolena do poslanecké sněmovny jako nejmladší poslankyně dolní komory parlamentu, tehdy jako nestranický kandidát za KSČM. Do KSČM se však soudružka K. Konečná nijak nehrnula, vstoupila do ní až o 3 roky později v r. 2005. Docela zvláštní postoj, uvážíme-li, že otec K. Konečné působil před r. 1989 na postu tajemníka pro zemědělství na OV KSČ v Novém Jičíně. Celkově vzato, soudružka K. Konečná kromě práce v PČR a EP nikdy nikde nepracovala, svého druhu Marek Benda v sukních.

Dále jste, soudruhu předsedo, na adresu s. J. Skály uvedl toto, cituji: „Rozhovor pana Josefa Skály je pro mě mlácení prázdné slámy, které by mělo jen jemu a několika členům jeho tzv. »frakce« asi přinést výhody dílčích funkcí (trafiky) od antikomunistů.“ Konec cit. Ale no tak, soudruhu předsedo, a toto má znamenat co? Přečtěte si o sobě toto: http://www.nasrestart.cz/z-cerne-kroniky/90-byvaly-ministr-za-ods-a-rebicek-dava-rady-a-doporuceni-v-filipovi

A jako „zlatý hřeb“, soudruhu předsedo Filipe, jste ve včerejších HaNo uvedl toto, cituji: „Problém je v tom, že práce a volební výsledky pana Skály (můj dotaz: s. Skála byl snad vyloučen z řad KSČM, že mu říkáte pane?) neoslovují občany naší země, nerozšiřují počet voličů KSČM a už vůbec ne růst autority strany ve společnosti.“ Konec cit.

No, soudruhu předsedo, tohle už bych nazval jako důkaz Vaší naprosté neschopnosti chápat souvislosti. Vždyť nikoli pod vedením s. Dr. Skály, nýbrž právě pod Vaším vedením, soudruhu předsedo Filipe (nebo pane předsedo?) strana českých komunistů skončila v naprosto dokonalém volebním propadlišti na samé hranici volitelnosti, nemajícím obdoby od vzniku komunistické strany v květnu 1921!

Se soudružským pozdravem Ing. V. Václavík, Vsetín, člen KSČM a Našeho Restartu

POSTSKRIPTUM Soudruhu předsedo, když už jste se tak angažoval ve včerejších HaNo. Byl tamtéž zveřejněn článeček pod názvem „Assange psychicky týrán“. Byl to právě Náš Restart, jenž se angažoval díky iniciativě soudruha J. Skály pro záchranu Juliana Assange. Na webu Našeho Restartu (http://www.nasrestart.cz/) petice za politický azyl zakladateli WikiLeaks Julianu Assangeovi doposud visí.

Když jsem Vás, soudruhu předsedo, jakož i europoslankyni K. Konečnou, osobně vyzval k podpisu oné petice, jediné svého druhu v celé České republice, Vy, ani K. Konečná, jste tak neučili. Navzdory tomu, že K. Konečná tvrdila, že tak učinila. A s vámi oběma tak neučinil ani jeden člen ÚV KSČM, stejně jako ani jeden z poslanců PČR za KSČM. Princip solidarity, soudruhu předsedo, nejen Vám, ale i celému vedení KSČM ─ je cizí.

Ať jsme slované, ale nemusí to nikdo vědět…

Hokejová zborná na Slavíne … a čo naše masmédiá, nevedeli o tom, alebo nesmeli?
Na Deň víťazstva nad fašizmom si došla uctiť padlých vojakov na Bratislavský Slavín celá ruská hokejová zborná. Tu vidno, aký neuveriteľný duchovný a mravno-etický rozdiel je medzi nielen západnou civilizáciou, ale aj medzi slovanskými národmi. Keď porovnáme náš hokejový zväz, ktorý zdegradoval symbol našej štátnosti – slovenský štátny znak a nahradil ho ohnutými palicami a správanie ruskej zbornej, tak je nám jasné, že my ako jeden zo slovanských národov sme zdegenerovali v duchovnej a etickej oblasti neuveriteľne. Mali by sme sa pozastaviť a zamyslieť pokiaľ je ešte čas. Je to neuveriteľná hanba nás všetkých, lebo my vychovávame deti bez úcty k dejinám, vlastnej kultúre a k vlastnému štátu. Koľko rodičov si ide uctiť padlých vojakov spolu so svojimi deťmi na Deň víťazstva?
A co my, Češi, Moravané a Slezané, cítíme to také tak?

„Komunisté“ a volby do EP

Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a tak bych se rád zastavil u vedoucích kandidátů těchto voleb, prezentujících dvě strany, které se ve svém názvu honosí přívlastkem „komunistická“. Jedná se o KSČ a KSČM (v abecedním řazení).

KSČ pro tyto volby delegovala soudruha Romana Blaško, vedoucího tajemníka MěV KSČ v Praze, a kádrovou rezervu na generálního tajemníka ÚV této strany. Rozhovor s tímto kandidátem KSČ do EP uveřejnil server Aktuálně.cz dne 10. března tohoto roku viz:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/idealni-usporadani-je-novodoby-socialismus-rika-kandidat-ksc/r~ecc6892441b311e9b9980cc47ab5f122/

Na rozdíl od KSČM, KSČ údajně navazuje na historii předlistopadové KSČ, hlásí se k ní se vší odpovědností za ty kladné i záporné věci…Proklamace rozhodně chvályhodná. Nedokáže-li totiž komunistické hnutí této země připomenout a vysvětlit občanům ČR, že společnost vedená předlistopadovou KSČ dosáhla pro život pracujících těch největších úspěchů v historii této země, a to ve všech oblastech jejich života, a že ona negativa byla jen chybami těch, kteří prošlapávali cestu, po které dosud nikdo nešel, pak na jakýkoli úspěch může na hodně dlouho zapomenout. Toto je, dle mého názoru, hlavním pochybením „státotvorné“ KSČM, která se od předlistopadové KSČ tvrdošíjně distancuje, a motá se tak v začarovaném kruhu úbytků svých členů i voličů.

Zanedlouho však uplyne dlouhých třicet let, po které měl onen znovuobnovený kapitalismus v této zemi ideální šanci ukázat v čem, že je lepší, oproti onomu tolik zatracovanému socialismu, nebo, jak oni říkají: totalitě. Šanci měl, ale neukázal, kromě neustále fabrikovaných pomluv socialistického Československa, zbla nic.

Takže co komunistické hnutí v tomto státě? Využívá této šance, zvláště, když má momentálně k dispozici předvolební tribunu, a zatím ještě stále i tribunu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ze kterých může nerušeně, a na konkrétních příkladech této třicetileté praxe široké veřejnosti ukazovat a stavět do protikladu úspěchy ČSSR se zločinnými, protilidovými praktikami buržoasie a nastínit možná komunistická východiska v souladu s vědeckým světovým názorem?

KSČM se této šance předem vzdala, úspěchy předlistopadové KSČ zásadně nezmiňuje, a na vedoucím místě této kandidátky má sice vysokoškolsky vzdělanou osobu v oblasti (buržoasní) veřejné správy, avšak zcela bez znalostí vědeckého světového názoru, co by teoretického základu komunistických hnutí. Takže jejími cíli pak mohou být a také jsou, nanejvýš jen kosmetické úpravy stávajícího kapitalistického systému, tedy: sociálně demokratický revizionismus a oportunismus v jejich nejčistší formě. Ostatně, ten její nekomunistický program „nenechmetotak“ i dosud dosažené výsledky její práce v EP to jen potvrzují. Má snad někdo z komunistů pocit, že tento program vedoucí kandidátky za Komunistickou stranu Čech a Moravy snese v kterémkoli pohledu srovnání s Manifestem komunistické strany, který před více než sto lety sepsali Karel Marx a Bedřich Engels a který byl prvním, a dosud platným komunistický programem?

A KSČ? Soudruh Blaško měl, ideální šanci roztřískat na maděru mnohé z těch jejich buržoasních žvástů a lží, působících již téměř třicet let proti obrovské mase lidí, které živí jen práce jejich rukou a mozků, kteří makají osm až deset hodin denně za průměrnou mzdu, a mnohdy ani tu ne. Tedy lidí, kteří jsou tím nejvlastnějším elektorátem komunistické strany. Jenže to by je musel umět řádně oslovit, a veškeré tyto skutečnosti a souvislosti jim v souladu s oním komunistickým učením, byť pro ně srozumitelnými slovy, vysvětlit a uvědomovat je tak o jejich dějinném poslání, tedy být oním předvojem dělnické třídy, což je tím nejvlastnějším posláním komunistické strany.

Avšak soudruh Blaško? O historických událostech spjatých se stranou, k níž se hlásí, hovořit odmítá. Prý se dohodli, že v kampani minulost řešit nebudou. (!) Kdo a s kým se takto proboha dohodnul? Mohl se vůbec někdo, kdo se označuje za komunistu, byť tu dobu neprožil, na něčem takovém dohodnout a nevyužít tak možností předvolební tribuny otevřeně objasnit veřejnosti komunistický postoj v těchto zásadních věcech? Vždyť s lživým výkladem února 48, a období bezprostředně po něm, stojí a padá celá antikomunistická propaganda našich nepřátel, vtloukaná do hlav mladým generacím již od mateřské školy! Soudruh Blaško je možná dobrý fotograf, ale tady se, téměř ve všech svých odpovědích, zachoval jako nedouk, diletant, a možná ještě něco horšího! A v této oportunistické pasivitě, bohužel, pokračuje i celá jeho další předvolební kampaň.

Tam, kde by měl plamenem svých myšlenek a nezvrátitelných faktů zapalovat další, působil zcela opačně a ze všech, kteří se v této zemi hlásí ke komunistické myšlence, udělal totální pitomce. Přečtěte si k tomu následnou a dosti obsáhlou diskuzi, k níž není co dodat… Není to na pár facek, jak říkával zesnulý soudruh Štěpán, zakladatel oné znovuobnovené KSČ?

Kateřina Konečná, co by vedoucí kandidátka KSČM voleb do Evropského parlamentu, kromě svého zcela nekomunistického volebního programu, se v tomto předvolebním období „vyznamenala“, spolu s dalšími poslanci za KSČM, ještě tím, že hlasovala pro přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě (2018/2899 (RSP)). Toto usnesení bylo přijato pod záminkou toho, že by se Evropa měla vyrovnat s dědictvím kolonialismu a obchodu s otroky.

Nevím, na kolik je Kateřině Konečné vůbec známo, že Čechy, Morava, Slezsko, a nakonec i Slovensko, nikdy žádné kolonie nevlastnily, a s otroky neobchodovaly. Naopak, v třistaletém období habsburského útisku po Bílé hoře, byly de facto samy v koloniálním postavení, viz například i odraz v poezii: Chléb s uhlím beru si do práce / z roboty jdu na robotu / při Dunaji strmí paláce / z krve mé a z mého potu. // (Petr Bezruč, Ostrava.) Ostatně, i současné hospodářské postavení polistopadové ČR ve více parametrech odpovídá jejímu postavení srovnatelnému s koloniální zemí (viz. práce naší přední ekonomky doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D., zejména: „Jak jsme se stali kolonií.“ 2015, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-17-3“)

Právě naopak, poválečná lidově demokratická ČSR a pozdější socialistická ČSSR, těmto zemím Afriky i Asie všemožně pomáhaly vymanit se z devastujícího dědictví kolonialismu, zejména po onom slavném Roce Afriky (1960), přímo v jejích zemích výstavbou investičních celků, infrastruktury, silnic apod., a to za oboustranně výhodných podmínek.

Na základě této záminky je tak uvedeným Usnesením EP stanovena členským státům EU celá řada požadavků, umožňujících a výrazně usnadňujících masovou imigraci lidí afrického původu do států EU, jejichž realizace bude finančně značně nákladná, o dalších nebezpečných důsledcích nemluvě.

Co je, ale zvláště zarážející je to, že toto Usnesení je zcela nevyvážené v neprospěch současných obyvatel států EU, neboť příchozím lidem afrického původu nestanovuje požadavky žádných povinností v souvislosti s jejich chováním a způsobem života v souladu s kulturními, politickými, náboženskými, bezpečnostními, zdravotními a jinými normami a tradicemi, mnohdy platnými i po dlouhá staletí na území, na která přicházejí. V návaznosti na jiné nově přijímané normy obdobného charakteru, to působí dojmem, jako by se s těmi stávajícími a tradičními normami a zvyklostmi do budoucna již ani nepočítalo… Tedy součást špinavého projektu řízené masívní migrace, jehož cílem není odsouzení rasismu ani náhodou, ale totální destabilizace hospodářsky konkurující Evropy (není těžké uhádnout komu), cestou oné Kalergiho doktríny, a získání pěšáků pro připravovanou válku EU-RF s dodávkami z hospodářsky chřadnoucích USA, o níž se její plánovači idiotsky domnívají, že nepřeroste v globální termojadernou apokalypsu.

Zde bych tedy jednoznačně očekával, že poslanec v těchto orgánech EU za ČR, a zejména za stranu vydávající se za komunistickou, takto formulované Usnesení co nejrozhodněji odmítne, s poukazem na veškeré výše uvedené skutečnosti, a s tím, že s ohledem na historický vývoj a praxi ve státoprávních celcích na území současné ČR (ale i SR) se předmětné záležitosti České republiky netýkají! Nutno doplnit, že se nás netýkaly ani ve dvacetiletém období tzv. První republiky, ani v následném válečném období, kdy jsme se dokonce, zradou našich tehdejších „spojenců“ Anglie a Francie v září 1938 v Mnichově, dostali vůči nacistickému Německu ne do koloniálního, ale přímo otrockého postavení, s ohromnými ztrátami na životech občanů ČSR, hospodářství i majetku státu, které nebyly dodnes uhrazeny stanovenými válečnými reparacemi apod. (Proč se mj. právě ve věci těchto reparací Kateřina Konečná neangažuje?) Při tom tito naši zrádní spojenci z Mnichova 38 i naši katané a okupanti z druhé světové války jsou nyní opět našimi „spojenci“ v rámci EU a NATO, a současně opět i našimi kolonizátory a „protektory.“

Komunistický poslanec v EP, s vědomím veškerých těchto historických křivd, by, dle mého názoru, měl k veškerým jednáním v těchto orgánech přistupovat hrdě, s jejich plným vědomím, a nikoli v hlubokém předklonu servilního slouhy, jak tomu došlo v rámci hlasování o tomto Usnesení. Server Aeronet.cz tuto situaci charakterizuje slovy: „Komunističtí europoslanci vyhlížejí po skončení mandátu bruselské trafiky, nebo co to má znamenat?“ Poslušní poslanci EP, kteří nebudou zvoleni pro další volební období, mají totiž šanci získat vysoce nadstandardně lukrativní posty úředníků těchto orgánů EU… K tomuto další komentář není zapotřebí, snad jen to, že patrně právě proto hlasování v dané věci bylo načasováno do tohoto předvolebního období.

Toto hlasování však neuniklo řadě našich občanů, kteří jsou velmi citliví na reálná nebezpečí plynoucí z přelití imigrační vlny i na území ČR, a Kateřinu Konečnou žádali o vysvětlení tohoto kroku. Její reakci ze dne 20. 4. 2019 si můžete přečíst na serveru Parlamentní listy, viz

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lidska-prava-Africanu-v-Evrope-Europoslankyne-Konecna-promluvila-o-tom-co-schvalili-v-Bruselu-578550

Jak se dalo očekávat, Konečná zde celou věc hrubě bagatelizuje tvrzením „že se jedná o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem.“ A dokonce přislíbila, „že toto usnesení nebude mít žádný dopad na českou legislativu.“ A že se „Jedná o politické prohlášení směrem k zemím s výraznými neintegrovanými skupinami občanů afrického původu, což Česká republika není…“

Při tom však převážná většina tímto Usnesením formulovaných požadavků je uvedena slovy: „(Evropský parlament) žádá členské státy a orgány EU, aby…“ Tedy všechny členské státy, a bez jakékoli výjimky pro ČR! A je rovněž nezpochybnitelným faktem, že 57 % zákonů ČR jsou nařízení EU (viz Naše pravda č.14 z 8. dubna 2019), tak tomu jejímu příslibu jaksi nerozumím…

A to, že se tyto skupiny imigrantů ve větším počtu na území ČR prozatím nenacházejí, nehraje žádnou roli.

Svou praxí i volebním programem sociální demokratka Kateřina Konečná, si však věří: S velkým nasazením, prosadila složení kandidátky (která sice nestojí za nic) ale je přesně podle jejího přání, neboť jediného principiálního komunistu, který ji nadto po všech stránkách vysoce převyšuje (odbornou i jazykovou kvalifikací pro tuto práci), se jí podařilo zařadit až na takové místo, že i kdyby jej kroužkovali všichni dosavadní voliči KSČM, bude i tak jeho volba bez šance na zvolení.

Nebudu tak asi sám, kdo poprvé v polistopadové historii ČR volby znechuceně vynechá. Znám ale celou řadu komunistů, partijních i bezpartijních, kteří se z důvodů postojů poslanců EP za KSČM v této věci, chystají dokonce volit strany, jejichž programy jsou v otázce nelegální imigrace srozumitelně jednoznačné.

Karel Košťál,   22. 4. 2019

Přemlouvání báby, dědka – pokračuje

Do hry, jak nalákat občany k volbám do Evropské unie, vstoupila v minulých dnech Kancelář Evropského parlamentu v České republice. Prostřednictvím elektronicky zasílaného speciálního vydání newsletteru atakuje voliče, žádajíc je o podporu propagace evropských voleb a zvýšení povědomí o volbách do Evropského parlamentu mezi českými občany. Kancelář EP v ČR zdůrazňuje, že chce zůstat apolitická, znamenající, že zásadní, prvotní informaci týkající se EU se volič nedozví. Sdělení, jakou instituci Evropská unie ve skutečnosti představuje, čí zájmy prosazuje a komu »slouží«.

Nezájem voličů o volby do EU není důsledkem malé informovanosti, ale jejich zklamáním v tento »projekt«. Občané i bez moudrých rad na základě údajů Českého statistického úřadu vědí, že zahraniční vlastníci českých firem si v loňském roce na dividendách rozdělili 294 miliard korun a že celková suma dividend za posledních deset let tak znatelně přesahuje výši celkového dluhu České republiky! Známka toho, že pro Evropu je naše země dobrý krmelec!

Lidé si uvědomují i rozevírající se mzdové nůžky mezi Českou republikou (průměrná mzda se blíží k hranici 34 tisíc Kč) a Německem (ukazatel atakoval v přepočtu hranici sto tisíc Kč). Díky »výši« minimální mzdy se takto odměněný zaměstnanec může pyšnit koupí 2 kilogramů brambor a jednoho litru mléka k tomu za hodinu své práce! Vniveč zůstalo i veškeré úsilí eurokomisařky Jourové ohledně dvojí kvality potravin, kterou evropský parlament nevyřešil a zřejmě nikdy nevyřeší! Naši občané tak zůstanou nadále spotřebiteli druhé kategorie v rovnoprávné EU!

Také ceny, které platíme mobilním operátorům, patří k nejdražším v rámci EU a nezmění je mávnutím zázračného proutku ani premiér Babiš, slibujíc, že se na to podívá! Každý přeci ví, na co všechno přislíbil premiér … se podívat!

Zmíněná Kancelář EP zřejmě občanům neřekne, že právě politika EU je jednou z příčin ztráty potravinové soběstačnosti ČR, kterou se do státního převratu v roce 1989 pyšnila. Pro porovnání – v roce 1990 se pěstovaly brambory na 110 tisících hektarech. V roce 2018 to bylo již jen necelých 23 tisících.

Nelibě volič květnových voleb také sleduje, jak EU postupnými kroky »připravuje« občany na ospravedlňující válečný konflikt mezi USA (Severoatlantickým paktem) a Ruskou federací a jakým způsobem EU přispívá k likvidaci rodiny tvořící základ státu a jednotlivých států představující základ civilizovaného světa.

Občan – volič pokračování hry »Přemluv bábu, dědka« nepotřebuje. Má dost negativních příkladů, aby svou volbou do EU posílil odpor proti narůstající sociální, válečné a demokratické degradaci naší republiky a vyjádřil tak svůj postoj vůči Evropské unii, představující tvář Evropy nadnárodního imperialismu ničící sociální a politické výdobytky občanů.

Miroslav Kavij

Z diskuse na 6. zasedání ÚV KSČM

Několik stručných poznámek k projednávanému.

1) Mám pocit (a jistě nejsem sám), že se v té naší podpoře vlády začínáme NĚJAK BOŘIT! Naše nerozborné přátelství s vládou Babiše a Hamáčka dostává TRHLINY! ČSSD je okázale garantem servilní euroatlantické orientace; Petříček, symbol nekompetentnosti, ale poslušnosti k cizím zájmům, na sjezdu obstál a Hamáček ho chválí, kudy chodí; Babiš po školení u Trumpa a na CIA obrátil, a jsou činěny další a další kroky proti normálním, vzájemně výhodným vztahům s Ruskem a Čínou. Budeme dále navyšovat vojenský rozpočet a nakupovat americké zbraně (a patrně nejen je) a pokračovat ve vojenských misích…

Myslím, že je načase přitlačit na pilu a zachovat si tvář!

2) K předloženému návrhu na svolání XI. sjezdu. Přiznám se, že jsem si myslel, že mě už NIC nemůže překvapit. MÝLIL JSEM SE! Mám na mysli zvláště odstavec: Ekonomické zajištění sjezdu (Sjezdová známka 50,-Kč; podíl OV, KV 500,-Kč na delegáta; spolu podíl delegáta 200,-Kč (čili vstupenka). Se zajištěním a úhradou ubytování pro vzdálenější, se nepočítá.

Nevzpomínám si, že by ÚV kdy vyčlenil prostředky na spoluúčast při krytí nákladů VČS, okresních a krajských konferencí. To je vše v režii organizátorů na příslušné úrovni. Jaksi logicky a automaticky! U sjezdu je to jinak a podíl delegátů a okresů se neustále zvyšuje, naopak snižuje se vlastní podíl toho, kdo pořádá!

Víme všichni, že prostředky vinou opakovaných neúspěchů ve volbách scházejí stále více a stále citelněji. Jen se při tom šetření a utahování opasků jaksi vytratilo pojmenování příčin, opatření k nápravě a vyvození odpovědnosti vůči zodpovědným.

3) Sněmovna jedná a hodiny diskutuje o uzákonění manželství homosexuálních párů. Rozumím tomu, nejsem dnešní, že sexuální menšiny ovládly politiku Evropské unie a Evropského parlamentu a diktují většině. Rozumím tomu, že v EU se poslouchat musí! Václav Klaus ml. to vyjádřil možná drsně, leč výmluvně.

Nerozumím ale tomu, proč KSČM nevystupuje jasně, rozhodně a srozumitelně na ochranu tradiční rodiny a manželství jako svazku muže a ženy, ze kterého se rodí naši potomci.

Volič KSČM přijímá ofenzívu LGBT v naprosté většině s údivem a nevolí (naznačuje to i poslední průzkum SANEPu a své o tom ví i naši sociologové).

Moc bych prosil: NEŘÍKEJME ZDRAVÉMU ROZUMU – STARÉ MYŠLENÍ! Slyším názory kolem sebe a jsem si skoro jistý, že žádný z těch lidí nebyl na kázání Petra Piťhy (jak by se snad mohl domnívat Jirka Dolejš).

Chtěl bych se zeptat Katky Konečné, jaký postoj k tomu zaujímá a co doporučuje spolukandidátům, aby odpovídali na případné dotazy tohoto druhu. Zda ji nejednoznačný postoj našeho klubu nevadí.

4) Vstoupili jsme do HORKÉ FÁZE předvolební kampaně k eurovolbám. Podle všech průzkumů jsou Češi spolu s Řeky největšími euroskeptiky. Uvnitř tohoto elektorátu jsou k Evropské unii nejkritičtější právě sympatizanti KSČM. Pokud tu holou pravdu budeme vnímat, můžeme jen získat. Ten názor veřejnosti nezpůsobil někdo nepřející, kdo uštěpačně kreslí černý obraz Evropské unie, tak jako sprejeři zohyzdí hezký nový dům.

Způsobila to léty navršená zkušenost, že EU funguje jako takové PERPETUUM MOBILE na nesmysly!

Nepřesvědčujme je o opaku a neslibujme, že budeme dál vylepšovat Evropskou unii. Činíme tak od počátku a je to horší a horší!

Česká společnost trpí ve velkém ALERGIÍ NA EVROPSKOU UNII. A ta většina bude hledat někoho, kdo nejlépe vyjádří její nálady a ke komu pojme důvěru. Důvěru, že bude nejrozhodněji hájit její zájmy. To je ČESKÉ NÁRODNÍ ZÁJMY!

Ekonomka Ilona Švihlíková nedávno na ransdorfovské konferenci připomenula heslo brexitářů: VZÍT SI ZPÁTKY KONTROLU! A o to by mělo jít až v první řadě i směrem k Evropské unii. Vrátit národním státům základní pravomoci, aby mohly plnit to, od čeho jsou a co od nich jejich občané očekávají. A současně spolupracovatna rovném základě – všude tam, kde je to vzájemně výhodné a užitečné. Aby vlády naslouchaly a poslouchaly vlastní lid, ne Brusel, řídily se jeho zájmy a spravovaly věci veřejné ku prospěchu svých občanů.

Tedy, obrazně řečeno, mělo by nám jít o to, aby bylo vráceno, co bylo ukradeno! Co bylo národům elitami zcizeno a předáno Bruselu, aby nám pak poručníkoval, nařizoval, kontroloval, šikanoval!

Myslím, že tak nějak by si to náš většinový občan a potenciální volič KSČM představoval!

Karel Klimša, 30. 3. 2019

Agrese

Napadení suverénního státu bez schválení Rady bezpečnosti OSN se hodnotí obvykle jako agrese. Bombardování zbytkové Jugoslávie vojenskými silami NATO, které začalo přesně 24. 3 1999 ve 20 hodin a trvalo více, jak 70 dní – bylo co?

Naše oficiální média o tomto výročí bombardování vojenských i civilních cílů zbytkové Jugoslávie nic moc nepřipomínala. A bylo by co připomínat!

Je to vlastně nejmasivnější agrese zahraničních vojenských sil v Evropě vůči samostatnému státu, členu OSN, který nebyl členem této vojenské aliance, bez požehnání Rady bezpečnosti OSN, od ukončení druhé světové války. Je to vlastně napadení jiného státního útvaru vojenskou aliancí, jejíž tento suverénní stát nebyl. Napadením silami Varšavské smlouvy vůči ČSSR v roce 1968 bylo napadením uvnitř vojenské aliance. Totéž platí o roce 1956 a Maďarsku, kdy MLR napadl jiný člen téže aliance (VS), ve které byly MLR i SSSR.

V roce 1999 byly silami NATO (do kteréžto organizace jsme vstoupili pouhých 12 dní před tím) nasazeny zbraně zakázané Ženevskou konvencí, jako jsou kazetové bomby a bomby s ochuzeným uranem. Ty na bombardovaném území způsobily nárůst onkologických onemocnění.

NATO a naše sdělovací prostředky tehdy tvrdily, že jsou bombardovány pouze vojenské cíle. Při bombardování Bělehradu byla však zasažena porodnice a nemocnice, televize, dětský uprchlický tábor v Černé Hoře, uprchlická kolona prchající z Kosova, zničen byl rychlík na trase Skopje – Bělehrad, čínská ambasáda, několik mostů, např. v Novém Sadu ve Vojvodině, která leží na úplně opačném konci Srbska než je Kosovo atd.

Smutné je, že se zprostředkovaně zúčastnila i naše vláda v čele s Milošem Zemanem. Pouze tři ministři hlasovali proti povolení přeletu aliančních letadel přes naše území. Tehdejší vláda si to omlouvala tím, že by se i při neschválení nic nevyřešilo, že by nás nikdo nebral v potaz.

Jenže, právě v tu chvíli jsme mohli projevit národní hrdost a postavit se za stát, který se vždy stavěl za naši zem v našich těžkých chvílích, v letech 1938, 1939, 1968. I ještě v předvečer první světové války měl pozdější prezident ČSR Beneš srbský pas, protože mu rakouský nebyl vydán.

Václav Havel prohlásil v interview před svou cestou do USA v dubnu 1999 pro agenturu Reuters: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít. Nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je čistě humanitární…“

Takže smrt nevinných 2500 civilistů, dětí, ničení civilních cílů, mostů atd. je povaha humanitární? A co se týká té nezištnosti. V Kosovu vnikla poté druhá největší vojenská základna USA na evropském území. Dále pokračuje Havlův monolog: „… čas dovolí objektivně zhodnotit…“

Hodnotíme: Výsledkem je vyhánění křesťanského a slovanského etnika z Kosova, ničení pravoslavných (236 chrámů a klášterů).

Koalice Rozumní a Národní demokracie pro volby do evropského parlamentu má na rozdíl např. od SPD a dalších subjektů ve volebním programu vystoupení z NATO, protože se nechceme podílet na něčem takovém, jako bylo bombardování historicky spřáteleného státu a podpoře islámu na úkor křesťanské pravoslavné víry, tak, jak se to dělo v Kosovu.

Proto jsem se účastnil vzpomínky této neblahé události dne 24. 3. 2019 před srbskou ambasádou: https://www.facebook.com/silvia.weiszova/posts/10218123966832819

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a 2. na kandidátní listině ROZUMNÝCH a Národní demokracie do Parlamentu EU

25. 03. 2019 Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706340

Digitální omluva příštím generacím

Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství. 
Bohatí lidé horečnatým a sobeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování.
Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě.
Za socialistických systémů byly výrobní prostředky a veškeré území celospolečensky vlastněno. Což by dnes, pokud by to ještě existovalo, dalo celé společnosti do ruky mocný nástroj a základnu, jak přistupovat udržitelně k naší existenci na zeměkouli a radikálně změnit způsob jakým vyrábíme zboží, používáme přírodní suroviny, energii a všechny veřejné statky.
Socialismus (vedle anarcho-socialismu) byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě.
Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé.
Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí. 
A protože je kapitalistický ekonomický systém vlastněn a diktován různými soukromými, navzájem soutěžícími vlastníky výrobních prostředků, tak se společnost zákonitě nedokáže dohodnout na žádné jednotné akci, která by zpomalila nebo zvrátila katastrofální globální klimatický kolaps.
Proto se chci omluvit, že jsem jako součást československého disentu slepě pomáhal zavést principy takzvaných individualistických lidských práv, která ve svých důsledcích vedou jen k sobectví a atomizaci členů společnosti, tak typické pro kapitalistickou společnost. 
Taková práva jsou falešnými lidskými právy.
Nyní uznávám, že zásady lidských práv by neměly být odděleny od přírodních práv a globální ekologie.
Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy.
Zvláště se chci omluvit mé šestileté dceři, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky.
Milan Kohout

Židovská otázka, byla vždycky jen zástěrka

(Poznámka na okraj týdne…)

Ideová jednota jakéhokoliv uskupení více lidí, je mnohem složitější filozofický i politický proces než, že vám jen manželka zakáže se koukat na jiné hezké ženy.

Podle „fialového“ požadavku, by si asi měl každý trochu vzdělaný politik (pokud není slepý a hluchý s IQ tykve), vytvářet svou stranu, kde by byl jediným řádným členem.

Bohužel zaznělo minulý týden v masmédiích mnohem více o historické otázce židů a jejich utrpení než o neschopnosti a různorodosti politického spektra u nás, které přechází ve všech politických uskupeních do agresivní polohy. Stanovy politických stran se upravují o možnosti vylučování jejich neposlušných členů a demokracie v koutku tiše pláče.

Bouře mozků ve prospěch naší společnosti se jaksi nekoná.

Nedávno jsem při křtu knihy Miloslava Ransdorfa „S Ransdorfem o marxismu“ o jeho osobě mimo jiné prohlásil: „S Mílou jste mohli souhlasit anebo nesouhlasit, ale to je tak asi všechno co jste mohli. Měl lidi stejně rád a zůstal vždy svůj a nezlomen.“

Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s vyloučením juniora Santy z jeho rodné strany. (Dopředu raději podotýkám, že z mnoha jeho názory a jejich řešeními nesouhlasím.)

 Ale… tragédií společnosti je, když se prostřednictvím dobře honorovaných vůdců snaží lidi, kteří vás nutí k přemýšlení, vykopnout do jakéhosi ghetta zapomnění.

Znám kolem sebe mnoho socializovaných židů, kteří příměr Klause mladšího pochopili. Pochopili, jak to myslel. Nikoliv jako urážku Židů nebo judaismu, ale jako příměr stejně složité, zlé a špatné věci, jako k té, co se dnes v našem parlamentu, ale i v tom evropském, děje.

Naše sdělovadla okamžitě vyhledala všech sedm židů, které zná, a nechala jimi poplivat člověka, který si je hrůz druhé světové války nejen pro Židy a židovský národ, možná vědom více, než oni sami.

A tak nevím, nevážené presstitutky, co furt proti nám – židům, bolševikům a černochům máte.

Již mnozí moudřejší před námi věděli, že jakékoliv přirovnání pokulhává a nesedí. Učitelé (možná i fialka) vědí, že na příměrech se rozšiřují možnosti pochopení tématu posluchači.

Bouřlivý kejhot mnohých, nejen že ukázal malost a hloupost potrefených, ale zadělal na větší problém… A jak říkal starý Ford „…i špatná reklama je reklama“.

A tak mám „obavu“, vážení, že nemalá část populace (židovské, nežidovské i té normální) se začne o „zakázané“ názory Václava juniora zajímat. A co je „nejhorší“ – přemýšlet o nich. Tak to kdysi, a není to tak dávno, začalo u jiného Václava (mozkem sice v suterénu), a ten se stal nakonec protestním prezidentem.

A volby…, volby jsou vážení, za humny!

Ignác Hynek, člověk

Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?

(Vystoupení na Brněnském odborném semináři, sobota 16. března 2019)

Organizátoři tohoto užitečného semináře zvolili zajímavé, potřebné a aktuální téma. Porcovali a zkoumali ho přede mnou vážené a respektované osobnosti.

Když jsem zvažoval, o čem bych mohl mluvit já, řekl jsem si, že bych mohl zastupovat laickou veřejnost. Interpretovat hlasy, názory a pocity, které slyším u mnoha příležitostí ve straně i mimo ni, zejména však v řadách našich sympatizantů. Mám trošku dojem, že jsme se to jaksi odnaučili vnímat. Že jsme stále více, ke své škodě, nedoslýchaví!

Co si tedy myslí z velké části český občan o Evropské unii? No, rozhodně nic lichotivého!

Postupně se, na základě praktických zkušeností, naučil Evropskou unii vnímat jako takové perpetuum mobile na nesmysly. A to si mnozí mysleli, že nic takového nemůže existovat.

Obhájci EU, ti přesvědčení i ti zakamuflovaní, často tvrdí a zlobí se, že její kritici překrucují skutečný obraz a malují ho černými barvami. Tak jako sprejeři zohyzdí krásný omítnutý dům, podchod či zeď.

Přitom ale mainstreamová média šíří jen bruselskou propagandu. Totéž činí valná část početných neziskových organizací a také tisícihlavá armáda euroúředníků a většina europoslanců a členů jejich družin. Přece nebudou řezat větev svému štědrému chlebodárci. Všude dobře, v Bruselu nejlépe (se platí!).

Průzkumy veřejného mínění – a to i ty, které provádí Eurobarometr – označují Čechy a Řeky za největší euroskeptiky. 69 % Čechů si myslí, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu. Dvě třetiny by preferovaly větší nezávislost a suverenitu země. Jen 33 % občanů vnímá členství v EU výhradně pozitivně a 45 % má k EU vztah neutrální. Ten zbytek, lze předpokládat, je skupina lidí, kteří z toho nějakým způsobem profitují.

Názor na užitečnost EU vyjadřuje i volební účast – 18 procent – druhá nejnižší ze všech! Nižší je už len u bratov Slovákov.

Pokračovat ve čtení „Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?“

„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti

Převzatý rozhovor s politologem Josefem Skálou

Premiér Andrej Babiš obsáhle kritizoval na sněmu hnutí ANO 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?

Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou děrou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.

Českou republiku to oškubává o 750 – 800 miliard korun ročně. Víc než o celou šestinu našeho HDP. Takhle to stojí v nedávné analýze, zpracované hlavní odborovou centrálou. Hromadu cizích zisků, které jsou naší ztrátou, však nevyčísluje ani ta. Například z vývozu mléka či jatečných zvířat – a dovozu masných a mléčných výrobků. Mnohé už tvoří většinu domácí spotřeby. Lepší to není ani v případě dřevní hmoty. Rok co rok se jí exportují milióny kubíků. Ještě víc teď, za kůrovcové kalamity, decimující i zásoby vody a krajinný reliéf. Dovážíme však dokonce i většinu prken a lišt. Frapantní kapitolou je monopol cizích bank. Frapantní byl už pakatel, za nějž ho pořídily. Tvořil jen zlomek hodnoty nemovitostí, v nichž převzaly i bankovní trh a personál. Zmocnily se jich i banky s menší bilanční sumou, než české peněžní domy, které jim spadly do klína. Následky neseme i jako jejich klienti. Záporný úrok, zohlední-li se inflace, nesou i spořicí účty a termínované vklady. Lepší to není ani v letech, vykazujících několikaprocentní růst. Termínované vklady nabízela i socialistická spořitelna. Ten roční vynášel 4 procenta. Nezdaněná a inflací téměř nedotčená. Monopol cizích bank škrtí i domácí byznys. Projekty, nehodící se do krámu cizí konkurenci, nefinancuje z principu. Supům šel naproti i vekslácký kurs místo reálné parity. Nás vyraboval víc, než reforma měny zmrzačené okupací a válkou. Zlatý důl pro cizí parazity kutala i agrese proti české koruně, vedená českou centrální bankou v minulých letech. Stála ji přes dva tisíce miliard. Na jaký kurs a dokdy se dá spekulovat bez rizika, hlásila šejdířům sama. Za cenu vlastní ztráty ve stovkách miliard.

Premiér zvedá prst právem. „Transformace“ skončila gigantickým mankem. Dřívější vládní konstelace tu pravdu blokovaly. Dnes je i v zájmu vítěze voleb, vystaveného tlaku zprava. Tím víc to chce premiéra vzít za slovo – a tlačit na zjištění směrodatných dat. Například skutečné tržní hodnoty kladenských hutí, plzeňské Škodovky nebo ČKD. Klenotů našeho „rodinného stříbra“, než padly za oběť „loupeži tisíciletí“. Byly to kolektivní investice. Práce, úspor a odložené spotřeby. Mozků a rukou řady generací. Tím víc mají právo vědět, kolik by za ně utržil soukromý kapitál. Zvlášť ten s domicilem v Německu, Izraeli či USA. Doba si koleduje i o jinou mapu – klíčových českých odvětví a podniků v časové řadě. Tedy na prahu I. světové války, za „první republiky“, od osvobození do 80. let – a po „sametu“. Jen tak se ukáže jako na dlani, kdo a jak moc zděděné kapacity rozvíjel – a po kom z nich zbyly jen rezaté „brownfieldy“. Té „transformaci“ bude už třicet. Čeká se velká trachtace. Premiér bude z prvních na ráně. Tím víc nabijí i jeho hlavně fakta, která tu demagogii svléknou do naha. Ilona Švihlíková nemaluje čerty po zdech. „Transformace“ z nás udělala kolonii. V mnohém jsme jí víc, než v c. a k. monarchii. Premiér, který si o „transformaci“ iluze nedělá, by měl rozumět i „cestovní mapě“ z pasti ven. Plánu razantní obnovy ekonomické suverenity a rozvoje. Investiční a komerční strategie, kterou se vrátíme na vlastní nohy. A ne její atrapy, co z našich daní postaví hřiště pro privátní kapitál. Ten, co zbyl v českých rukou, už na suverénního hráče ve světě nemá. Jeho celkový výkon stagnuje už čtvrt století. Z někdejších komplexních vertikál zbyly jen izolované fragmenty. Na roli „gründera“, který je postaví pro dnešní svět, má už jen stát. Včera bylo pozdě.