„Komunisté“ a volby do EP

Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a tak bych se rád zastavil u vedoucích kandidátů těchto voleb, prezentujících dvě strany, které se ve svém názvu honosí přívlastkem „komunistická“. Jedná se o KSČ a KSČM (v abecedním řazení).

KSČ pro tyto volby delegovala soudruha Romana Blaško, vedoucího tajemníka MěV KSČ v Praze, a kádrovou rezervu na generálního tajemníka ÚV této strany. Rozhovor s tímto kandidátem KSČ do EP uveřejnil server Aktuálně.cz dne 10. března tohoto roku viz:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/idealni-usporadani-je-novodoby-socialismus-rika-kandidat-ksc/r~ecc6892441b311e9b9980cc47ab5f122/

Na rozdíl od KSČM, KSČ údajně navazuje na historii předlistopadové KSČ, hlásí se k ní se vší odpovědností za ty kladné i záporné věci…Proklamace rozhodně chvályhodná. Nedokáže-li totiž komunistické hnutí této země připomenout a vysvětlit občanům ČR, že společnost vedená předlistopadovou KSČ dosáhla pro život pracujících těch největších úspěchů v historii této země, a to ve všech oblastech jejich života, a že ona negativa byla jen chybami těch, kteří prošlapávali cestu, po které dosud nikdo nešel, pak na jakýkoli úspěch může na hodně dlouho zapomenout. Toto je, dle mého názoru, hlavním pochybením „státotvorné“ KSČM, která se od předlistopadové KSČ tvrdošíjně distancuje, a motá se tak v začarovaném kruhu úbytků svých členů i voličů.

Zanedlouho však uplyne dlouhých třicet let, po které měl onen znovuobnovený kapitalismus v této zemi ideální šanci ukázat v čem, že je lepší, oproti onomu tolik zatracovanému socialismu, nebo, jak oni říkají: totalitě. Šanci měl, ale neukázal, kromě neustále fabrikovaných pomluv socialistického Československa, zbla nic.

Takže co komunistické hnutí v tomto státě? Využívá této šance, zvláště, když má momentálně k dispozici předvolební tribunu, a zatím ještě stále i tribunu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ze kterých může nerušeně, a na konkrétních příkladech této třicetileté praxe široké veřejnosti ukazovat a stavět do protikladu úspěchy ČSSR se zločinnými, protilidovými praktikami buržoasie a nastínit možná komunistická východiska v souladu s vědeckým světovým názorem?

KSČM se této šance předem vzdala, úspěchy předlistopadové KSČ zásadně nezmiňuje, a na vedoucím místě této kandidátky má sice vysokoškolsky vzdělanou osobu v oblasti (buržoasní) veřejné správy, avšak zcela bez znalostí vědeckého světového názoru, co by teoretického základu komunistických hnutí. Takže jejími cíli pak mohou být a také jsou, nanejvýš jen kosmetické úpravy stávajícího kapitalistického systému, tedy: sociálně demokratický revizionismus a oportunismus v jejich nejčistší formě. Ostatně, ten její nekomunistický program „nenechmetotak“ i dosud dosažené výsledky její práce v EP to jen potvrzují. Má snad někdo z komunistů pocit, že tento program vedoucí kandidátky za Komunistickou stranu Čech a Moravy snese v kterémkoli pohledu srovnání s Manifestem komunistické strany, který před více než sto lety sepsali Karel Marx a Bedřich Engels a který byl prvním, a dosud platným komunistický programem?

A KSČ? Soudruh Blaško měl, ideální šanci roztřískat na maděru mnohé z těch jejich buržoasních žvástů a lží, působících již téměř třicet let proti obrovské mase lidí, které živí jen práce jejich rukou a mozků, kteří makají osm až deset hodin denně za průměrnou mzdu, a mnohdy ani tu ne. Tedy lidí, kteří jsou tím nejvlastnějším elektorátem komunistické strany. Jenže to by je musel umět řádně oslovit, a veškeré tyto skutečnosti a souvislosti jim v souladu s oním komunistickým učením, byť pro ně srozumitelnými slovy, vysvětlit a uvědomovat je tak o jejich dějinném poslání, tedy být oním předvojem dělnické třídy, což je tím nejvlastnějším posláním komunistické strany.

Avšak soudruh Blaško? O historických událostech spjatých se stranou, k níž se hlásí, hovořit odmítá. Prý se dohodli, že v kampani minulost řešit nebudou. (!) Kdo a s kým se takto proboha dohodnul? Mohl se vůbec někdo, kdo se označuje za komunistu, byť tu dobu neprožil, na něčem takovém dohodnout a nevyužít tak možností předvolební tribuny otevřeně objasnit veřejnosti komunistický postoj v těchto zásadních věcech? Vždyť s lživým výkladem února 48, a období bezprostředně po něm, stojí a padá celá antikomunistická propaganda našich nepřátel, vtloukaná do hlav mladým generacím již od mateřské školy! Soudruh Blaško je možná dobrý fotograf, ale tady se, téměř ve všech svých odpovědích, zachoval jako nedouk, diletant, a možná ještě něco horšího! A v této oportunistické pasivitě, bohužel, pokračuje i celá jeho další předvolební kampaň.

Tam, kde by měl plamenem svých myšlenek a nezvrátitelných faktů zapalovat další, působil zcela opačně a ze všech, kteří se v této zemi hlásí ke komunistické myšlence, udělal totální pitomce. Přečtěte si k tomu následnou a dosti obsáhlou diskuzi, k níž není co dodat… Není to na pár facek, jak říkával zesnulý soudruh Štěpán, zakladatel oné znovuobnovené KSČ?

Kateřina Konečná, co by vedoucí kandidátka KSČM voleb do Evropského parlamentu, kromě svého zcela nekomunistického volebního programu, se v tomto předvolebním období „vyznamenala“, spolu s dalšími poslanci za KSČM, ještě tím, že hlasovala pro přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o základních právech lidí afrického původu v Evropě (2018/2899 (RSP)). Toto usnesení bylo přijato pod záminkou toho, že by se Evropa měla vyrovnat s dědictvím kolonialismu a obchodu s otroky.

Nevím, na kolik je Kateřině Konečné vůbec známo, že Čechy, Morava, Slezsko, a nakonec i Slovensko, nikdy žádné kolonie nevlastnily, a s otroky neobchodovaly. Naopak, v třistaletém období habsburského útisku po Bílé hoře, byly de facto samy v koloniálním postavení, viz například i odraz v poezii: Chléb s uhlím beru si do práce / z roboty jdu na robotu / při Dunaji strmí paláce / z krve mé a z mého potu. // (Petr Bezruč, Ostrava.) Ostatně, i současné hospodářské postavení polistopadové ČR ve více parametrech odpovídá jejímu postavení srovnatelnému s koloniální zemí (viz. práce naší přední ekonomky doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D., zejména: „Jak jsme se stali kolonií.“ 2015, Rybka Publishers, ISBN 978-80-87950-17-3“)

Právě naopak, poválečná lidově demokratická ČSR a pozdější socialistická ČSSR, těmto zemím Afriky i Asie všemožně pomáhaly vymanit se z devastujícího dědictví kolonialismu, zejména po onom slavném Roce Afriky (1960), přímo v jejích zemích výstavbou investičních celků, infrastruktury, silnic apod., a to za oboustranně výhodných podmínek.

Na základě této záminky je tak uvedeným Usnesením EP stanovena členským státům EU celá řada požadavků, umožňujících a výrazně usnadňujících masovou imigraci lidí afrického původu do států EU, jejichž realizace bude finančně značně nákladná, o dalších nebezpečných důsledcích nemluvě.

Co je, ale zvláště zarážející je to, že toto Usnesení je zcela nevyvážené v neprospěch současných obyvatel států EU, neboť příchozím lidem afrického původu nestanovuje požadavky žádných povinností v souvislosti s jejich chováním a způsobem života v souladu s kulturními, politickými, náboženskými, bezpečnostními, zdravotními a jinými normami a tradicemi, mnohdy platnými i po dlouhá staletí na území, na která přicházejí. V návaznosti na jiné nově přijímané normy obdobného charakteru, to působí dojmem, jako by se s těmi stávajícími a tradičními normami a zvyklostmi do budoucna již ani nepočítalo… Tedy součást špinavého projektu řízené masívní migrace, jehož cílem není odsouzení rasismu ani náhodou, ale totální destabilizace hospodářsky konkurující Evropy (není těžké uhádnout komu), cestou oné Kalergiho doktríny, a získání pěšáků pro připravovanou válku EU-RF s dodávkami z hospodářsky chřadnoucích USA, o níž se její plánovači idiotsky domnívají, že nepřeroste v globální termojadernou apokalypsu.

Zde bych tedy jednoznačně očekával, že poslanec v těchto orgánech EU za ČR, a zejména za stranu vydávající se za komunistickou, takto formulované Usnesení co nejrozhodněji odmítne, s poukazem na veškeré výše uvedené skutečnosti, a s tím, že s ohledem na historický vývoj a praxi ve státoprávních celcích na území současné ČR (ale i SR) se předmětné záležitosti České republiky netýkají! Nutno doplnit, že se nás netýkaly ani ve dvacetiletém období tzv. První republiky, ani v následném válečném období, kdy jsme se dokonce, zradou našich tehdejších „spojenců“ Anglie a Francie v září 1938 v Mnichově, dostali vůči nacistickému Německu ne do koloniálního, ale přímo otrockého postavení, s ohromnými ztrátami na životech občanů ČSR, hospodářství i majetku státu, které nebyly dodnes uhrazeny stanovenými válečnými reparacemi apod. (Proč se mj. právě ve věci těchto reparací Kateřina Konečná neangažuje?) Při tom tito naši zrádní spojenci z Mnichova 38 i naši katané a okupanti z druhé světové války jsou nyní opět našimi „spojenci“ v rámci EU a NATO, a současně opět i našimi kolonizátory a „protektory.“

Komunistický poslanec v EP, s vědomím veškerých těchto historických křivd, by, dle mého názoru, měl k veškerým jednáním v těchto orgánech přistupovat hrdě, s jejich plným vědomím, a nikoli v hlubokém předklonu servilního slouhy, jak tomu došlo v rámci hlasování o tomto Usnesení. Server Aeronet.cz tuto situaci charakterizuje slovy: „Komunističtí europoslanci vyhlížejí po skončení mandátu bruselské trafiky, nebo co to má znamenat?“ Poslušní poslanci EP, kteří nebudou zvoleni pro další volební období, mají totiž šanci získat vysoce nadstandardně lukrativní posty úředníků těchto orgánů EU… K tomuto další komentář není zapotřebí, snad jen to, že patrně právě proto hlasování v dané věci bylo načasováno do tohoto předvolebního období.

Toto hlasování však neuniklo řadě našich občanů, kteří jsou velmi citliví na reálná nebezpečí plynoucí z přelití imigrační vlny i na území ČR, a Kateřinu Konečnou žádali o vysvětlení tohoto kroku. Její reakci ze dne 20. 4. 2019 si můžete přečíst na serveru Parlamentní listy, viz

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lidska-prava-Africanu-v-Evrope-Europoslankyne-Konecna-promluvila-o-tom-co-schvalili-v-Bruselu-578550

Jak se dalo očekávat, Konečná zde celou věc hrubě bagatelizuje tvrzením „že se jedná o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem.“ A dokonce přislíbila, „že toto usnesení nebude mít žádný dopad na českou legislativu.“ A že se „Jedná o politické prohlášení směrem k zemím s výraznými neintegrovanými skupinami občanů afrického původu, což Česká republika není…“

Při tom však převážná většina tímto Usnesením formulovaných požadavků je uvedena slovy: „(Evropský parlament) žádá členské státy a orgány EU, aby…“ Tedy všechny členské státy, a bez jakékoli výjimky pro ČR! A je rovněž nezpochybnitelným faktem, že 57 % zákonů ČR jsou nařízení EU (viz Naše pravda č.14 z 8. dubna 2019), tak tomu jejímu příslibu jaksi nerozumím…

A to, že se tyto skupiny imigrantů ve větším počtu na území ČR prozatím nenacházejí, nehraje žádnou roli.

Svou praxí i volebním programem sociální demokratka Kateřina Konečná, si však věří: S velkým nasazením, prosadila složení kandidátky (která sice nestojí za nic) ale je přesně podle jejího přání, neboť jediného principiálního komunistu, který ji nadto po všech stránkách vysoce převyšuje (odbornou i jazykovou kvalifikací pro tuto práci), se jí podařilo zařadit až na takové místo, že i kdyby jej kroužkovali všichni dosavadní voliči KSČM, bude i tak jeho volba bez šance na zvolení.

Nebudu tak asi sám, kdo poprvé v polistopadové historii ČR volby znechuceně vynechá. Znám ale celou řadu komunistů, partijních i bezpartijních, kteří se z důvodů postojů poslanců EP za KSČM v této věci, chystají dokonce volit strany, jejichž programy jsou v otázce nelegální imigrace srozumitelně jednoznačné.

Karel Košťál,   22. 4. 2019

Přemlouvání báby, dědka – pokračuje

Do hry, jak nalákat občany k volbám do Evropské unie, vstoupila v minulých dnech Kancelář Evropského parlamentu v České republice. Prostřednictvím elektronicky zasílaného speciálního vydání newsletteru atakuje voliče, žádajíc je o podporu propagace evropských voleb a zvýšení povědomí o volbách do Evropského parlamentu mezi českými občany. Kancelář EP v ČR zdůrazňuje, že chce zůstat apolitická, znamenající, že zásadní, prvotní informaci týkající se EU se volič nedozví. Sdělení, jakou instituci Evropská unie ve skutečnosti představuje, čí zájmy prosazuje a komu »slouží«.

Nezájem voličů o volby do EU není důsledkem malé informovanosti, ale jejich zklamáním v tento »projekt«. Občané i bez moudrých rad na základě údajů Českého statistického úřadu vědí, že zahraniční vlastníci českých firem si v loňském roce na dividendách rozdělili 294 miliard korun a že celková suma dividend za posledních deset let tak znatelně přesahuje výši celkového dluhu České republiky! Známka toho, že pro Evropu je naše země dobrý krmelec!

Lidé si uvědomují i rozevírající se mzdové nůžky mezi Českou republikou (průměrná mzda se blíží k hranici 34 tisíc Kč) a Německem (ukazatel atakoval v přepočtu hranici sto tisíc Kč). Díky »výši« minimální mzdy se takto odměněný zaměstnanec může pyšnit koupí 2 kilogramů brambor a jednoho litru mléka k tomu za hodinu své práce! Vniveč zůstalo i veškeré úsilí eurokomisařky Jourové ohledně dvojí kvality potravin, kterou evropský parlament nevyřešil a zřejmě nikdy nevyřeší! Naši občané tak zůstanou nadále spotřebiteli druhé kategorie v rovnoprávné EU!

Také ceny, které platíme mobilním operátorům, patří k nejdražším v rámci EU a nezmění je mávnutím zázračného proutku ani premiér Babiš, slibujíc, že se na to podívá! Každý přeci ví, na co všechno přislíbil premiér … se podívat!

Zmíněná Kancelář EP zřejmě občanům neřekne, že právě politika EU je jednou z příčin ztráty potravinové soběstačnosti ČR, kterou se do státního převratu v roce 1989 pyšnila. Pro porovnání – v roce 1990 se pěstovaly brambory na 110 tisících hektarech. V roce 2018 to bylo již jen necelých 23 tisících.

Nelibě volič květnových voleb také sleduje, jak EU postupnými kroky »připravuje« občany na ospravedlňující válečný konflikt mezi USA (Severoatlantickým paktem) a Ruskou federací a jakým způsobem EU přispívá k likvidaci rodiny tvořící základ státu a jednotlivých států představující základ civilizovaného světa.

Občan – volič pokračování hry »Přemluv bábu, dědka« nepotřebuje. Má dost negativních příkladů, aby svou volbou do EU posílil odpor proti narůstající sociální, válečné a demokratické degradaci naší republiky a vyjádřil tak svůj postoj vůči Evropské unii, představující tvář Evropy nadnárodního imperialismu ničící sociální a politické výdobytky občanů.

Miroslav Kavij

Z diskuse na 6. zasedání ÚV KSČM

Několik stručných poznámek k projednávanému.

1) Mám pocit (a jistě nejsem sám), že se v té naší podpoře vlády začínáme NĚJAK BOŘIT! Naše nerozborné přátelství s vládou Babiše a Hamáčka dostává TRHLINY! ČSSD je okázale garantem servilní euroatlantické orientace; Petříček, symbol nekompetentnosti, ale poslušnosti k cizím zájmům, na sjezdu obstál a Hamáček ho chválí, kudy chodí; Babiš po školení u Trumpa a na CIA obrátil, a jsou činěny další a další kroky proti normálním, vzájemně výhodným vztahům s Ruskem a Čínou. Budeme dále navyšovat vojenský rozpočet a nakupovat americké zbraně (a patrně nejen je) a pokračovat ve vojenských misích…

Myslím, že je načase přitlačit na pilu a zachovat si tvář!

2) K předloženému návrhu na svolání XI. sjezdu. Přiznám se, že jsem si myslel, že mě už NIC nemůže překvapit. MÝLIL JSEM SE! Mám na mysli zvláště odstavec: Ekonomické zajištění sjezdu (Sjezdová známka 50,-Kč; podíl OV, KV 500,-Kč na delegáta; spolu podíl delegáta 200,-Kč (čili vstupenka). Se zajištěním a úhradou ubytování pro vzdálenější, se nepočítá.

Nevzpomínám si, že by ÚV kdy vyčlenil prostředky na spoluúčast při krytí nákladů VČS, okresních a krajských konferencí. To je vše v režii organizátorů na příslušné úrovni. Jaksi logicky a automaticky! U sjezdu je to jinak a podíl delegátů a okresů se neustále zvyšuje, naopak snižuje se vlastní podíl toho, kdo pořádá!

Víme všichni, že prostředky vinou opakovaných neúspěchů ve volbách scházejí stále více a stále citelněji. Jen se při tom šetření a utahování opasků jaksi vytratilo pojmenování příčin, opatření k nápravě a vyvození odpovědnosti vůči zodpovědným.

3) Sněmovna jedná a hodiny diskutuje o uzákonění manželství homosexuálních párů. Rozumím tomu, nejsem dnešní, že sexuální menšiny ovládly politiku Evropské unie a Evropského parlamentu a diktují většině. Rozumím tomu, že v EU se poslouchat musí! Václav Klaus ml. to vyjádřil možná drsně, leč výmluvně.

Nerozumím ale tomu, proč KSČM nevystupuje jasně, rozhodně a srozumitelně na ochranu tradiční rodiny a manželství jako svazku muže a ženy, ze kterého se rodí naši potomci.

Volič KSČM přijímá ofenzívu LGBT v naprosté většině s údivem a nevolí (naznačuje to i poslední průzkum SANEPu a své o tom ví i naši sociologové).

Moc bych prosil: NEŘÍKEJME ZDRAVÉMU ROZUMU – STARÉ MYŠLENÍ! Slyším názory kolem sebe a jsem si skoro jistý, že žádný z těch lidí nebyl na kázání Petra Piťhy (jak by se snad mohl domnívat Jirka Dolejš).

Chtěl bych se zeptat Katky Konečné, jaký postoj k tomu zaujímá a co doporučuje spolukandidátům, aby odpovídali na případné dotazy tohoto druhu. Zda ji nejednoznačný postoj našeho klubu nevadí.

4) Vstoupili jsme do HORKÉ FÁZE předvolební kampaně k eurovolbám. Podle všech průzkumů jsou Češi spolu s Řeky největšími euroskeptiky. Uvnitř tohoto elektorátu jsou k Evropské unii nejkritičtější právě sympatizanti KSČM. Pokud tu holou pravdu budeme vnímat, můžeme jen získat. Ten názor veřejnosti nezpůsobil někdo nepřející, kdo uštěpačně kreslí černý obraz Evropské unie, tak jako sprejeři zohyzdí hezký nový dům.

Způsobila to léty navršená zkušenost, že EU funguje jako takové PERPETUUM MOBILE na nesmysly!

Nepřesvědčujme je o opaku a neslibujme, že budeme dál vylepšovat Evropskou unii. Činíme tak od počátku a je to horší a horší!

Česká společnost trpí ve velkém ALERGIÍ NA EVROPSKOU UNII. A ta většina bude hledat někoho, kdo nejlépe vyjádří její nálady a ke komu pojme důvěru. Důvěru, že bude nejrozhodněji hájit její zájmy. To je ČESKÉ NÁRODNÍ ZÁJMY!

Ekonomka Ilona Švihlíková nedávno na ransdorfovské konferenci připomenula heslo brexitářů: VZÍT SI ZPÁTKY KONTROLU! A o to by mělo jít až v první řadě i směrem k Evropské unii. Vrátit národním státům základní pravomoci, aby mohly plnit to, od čeho jsou a co od nich jejich občané očekávají. A současně spolupracovatna rovném základě – všude tam, kde je to vzájemně výhodné a užitečné. Aby vlády naslouchaly a poslouchaly vlastní lid, ne Brusel, řídily se jeho zájmy a spravovaly věci veřejné ku prospěchu svých občanů.

Tedy, obrazně řečeno, mělo by nám jít o to, aby bylo vráceno, co bylo ukradeno! Co bylo národům elitami zcizeno a předáno Bruselu, aby nám pak poručníkoval, nařizoval, kontroloval, šikanoval!

Myslím, že tak nějak by si to náš většinový občan a potenciální volič KSČM představoval!

Karel Klimša, 30. 3. 2019

Agrese

Napadení suverénního státu bez schválení Rady bezpečnosti OSN se hodnotí obvykle jako agrese. Bombardování zbytkové Jugoslávie vojenskými silami NATO, které začalo přesně 24. 3 1999 ve 20 hodin a trvalo více, jak 70 dní – bylo co?

Naše oficiální média o tomto výročí bombardování vojenských i civilních cílů zbytkové Jugoslávie nic moc nepřipomínala. A bylo by co připomínat!

Je to vlastně nejmasivnější agrese zahraničních vojenských sil v Evropě vůči samostatnému státu, členu OSN, který nebyl členem této vojenské aliance, bez požehnání Rady bezpečnosti OSN, od ukončení druhé světové války. Je to vlastně napadení jiného státního útvaru vojenskou aliancí, jejíž tento suverénní stát nebyl. Napadením silami Varšavské smlouvy vůči ČSSR v roce 1968 bylo napadením uvnitř vojenské aliance. Totéž platí o roce 1956 a Maďarsku, kdy MLR napadl jiný člen téže aliance (VS), ve které byly MLR i SSSR.

V roce 1999 byly silami NATO (do kteréžto organizace jsme vstoupili pouhých 12 dní před tím) nasazeny zbraně zakázané Ženevskou konvencí, jako jsou kazetové bomby a bomby s ochuzeným uranem. Ty na bombardovaném území způsobily nárůst onkologických onemocnění.

NATO a naše sdělovací prostředky tehdy tvrdily, že jsou bombardovány pouze vojenské cíle. Při bombardování Bělehradu byla však zasažena porodnice a nemocnice, televize, dětský uprchlický tábor v Černé Hoře, uprchlická kolona prchající z Kosova, zničen byl rychlík na trase Skopje – Bělehrad, čínská ambasáda, několik mostů, např. v Novém Sadu ve Vojvodině, která leží na úplně opačném konci Srbska než je Kosovo atd.

Smutné je, že se zprostředkovaně zúčastnila i naše vláda v čele s Milošem Zemanem. Pouze tři ministři hlasovali proti povolení přeletu aliančních letadel přes naše území. Tehdejší vláda si to omlouvala tím, že by se i při neschválení nic nevyřešilo, že by nás nikdo nebral v potaz.

Jenže, právě v tu chvíli jsme mohli projevit národní hrdost a postavit se za stát, který se vždy stavěl za naši zem v našich těžkých chvílích, v letech 1938, 1939, 1968. I ještě v předvečer první světové války měl pozdější prezident ČSR Beneš srbský pas, protože mu rakouský nebyl vydán.

Václav Havel prohlásil v interview před svou cestou do USA v dubnu 1999 pro agenturu Reuters: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít. Nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je čistě humanitární…“

Takže smrt nevinných 2500 civilistů, dětí, ničení civilních cílů, mostů atd. je povaha humanitární? A co se týká té nezištnosti. V Kosovu vnikla poté druhá největší vojenská základna USA na evropském území. Dále pokračuje Havlův monolog: „… čas dovolí objektivně zhodnotit…“

Hodnotíme: Výsledkem je vyhánění křesťanského a slovanského etnika z Kosova, ničení pravoslavných (236 chrámů a klášterů).

Koalice Rozumní a Národní demokracie pro volby do evropského parlamentu má na rozdíl např. od SPD a dalších subjektů ve volebním programu vystoupení z NATO, protože se nechceme podílet na něčem takovém, jako bylo bombardování historicky spřáteleného státu a podpoře islámu na úkor křesťanské pravoslavné víry, tak, jak se to dělo v Kosovu.

Proto jsem se účastnil vzpomínky této neblahé události dne 24. 3. 2019 před srbskou ambasádou: https://www.facebook.com/silvia.weiszova/posts/10218123966832819

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a 2. na kandidátní listině ROZUMNÝCH a Národní demokracie do Parlamentu EU

25. 03. 2019 Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706340

Digitální omluva příštím generacím

Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství. 
Bohatí lidé horečnatým a sobeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování.
Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě.
Za socialistických systémů byly výrobní prostředky a veškeré území celospolečensky vlastněno. Což by dnes, pokud by to ještě existovalo, dalo celé společnosti do ruky mocný nástroj a základnu, jak přistupovat udržitelně k naší existenci na zeměkouli a radikálně změnit způsob jakým vyrábíme zboží, používáme přírodní suroviny, energii a všechny veřejné statky.
Socialismus (vedle anarcho-socialismu) byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě.
Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé.
Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí. 
A protože je kapitalistický ekonomický systém vlastněn a diktován různými soukromými, navzájem soutěžícími vlastníky výrobních prostředků, tak se společnost zákonitě nedokáže dohodnout na žádné jednotné akci, která by zpomalila nebo zvrátila katastrofální globální klimatický kolaps.
Proto se chci omluvit, že jsem jako součást československého disentu slepě pomáhal zavést principy takzvaných individualistických lidských práv, která ve svých důsledcích vedou jen k sobectví a atomizaci členů společnosti, tak typické pro kapitalistickou společnost. 
Taková práva jsou falešnými lidskými právy.
Nyní uznávám, že zásady lidských práv by neměly být odděleny od přírodních práv a globální ekologie.
Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy.
Zvláště se chci omluvit mé šestileté dceři, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky.
Milan Kohout

Židovská otázka, byla vždycky jen zástěrka

(Poznámka na okraj týdne…)

Ideová jednota jakéhokoliv uskupení více lidí, je mnohem složitější filozofický i politický proces než, že vám jen manželka zakáže se koukat na jiné hezké ženy.

Podle „fialového“ požadavku, by si asi měl každý trochu vzdělaný politik (pokud není slepý a hluchý s IQ tykve), vytvářet svou stranu, kde by byl jediným řádným členem.

Bohužel zaznělo minulý týden v masmédiích mnohem více o historické otázce židů a jejich utrpení než o neschopnosti a různorodosti politického spektra u nás, které přechází ve všech politických uskupeních do agresivní polohy. Stanovy politických stran se upravují o možnosti vylučování jejich neposlušných členů a demokracie v koutku tiše pláče.

Bouře mozků ve prospěch naší společnosti se jaksi nekoná.

Nedávno jsem při křtu knihy Miloslava Ransdorfa „S Ransdorfem o marxismu“ o jeho osobě mimo jiné prohlásil: „S Mílou jste mohli souhlasit anebo nesouhlasit, ale to je tak asi všechno co jste mohli. Měl lidi stejně rád a zůstal vždy svůj a nezlomen.“

Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s vyloučením juniora Santy z jeho rodné strany. (Dopředu raději podotýkám, že z mnoha jeho názory a jejich řešeními nesouhlasím.)

 Ale… tragédií společnosti je, když se prostřednictvím dobře honorovaných vůdců snaží lidi, kteří vás nutí k přemýšlení, vykopnout do jakéhosi ghetta zapomnění.

Znám kolem sebe mnoho socializovaných židů, kteří příměr Klause mladšího pochopili. Pochopili, jak to myslel. Nikoliv jako urážku Židů nebo judaismu, ale jako příměr stejně složité, zlé a špatné věci, jako k té, co se dnes v našem parlamentu, ale i v tom evropském, děje.

Naše sdělovadla okamžitě vyhledala všech sedm židů, které zná, a nechala jimi poplivat člověka, který si je hrůz druhé světové války nejen pro Židy a židovský národ, možná vědom více, než oni sami.

A tak nevím, nevážené presstitutky, co furt proti nám – židům, bolševikům a černochům máte.

Již mnozí moudřejší před námi věděli, že jakékoliv přirovnání pokulhává a nesedí. Učitelé (možná i fialka) vědí, že na příměrech se rozšiřují možnosti pochopení tématu posluchači.

Bouřlivý kejhot mnohých, nejen že ukázal malost a hloupost potrefených, ale zadělal na větší problém… A jak říkal starý Ford „…i špatná reklama je reklama“.

A tak mám „obavu“, vážení, že nemalá část populace (židovské, nežidovské i té normální) se začne o „zakázané“ názory Václava juniora zajímat. A co je „nejhorší“ – přemýšlet o nich. Tak to kdysi, a není to tak dávno, začalo u jiného Václava (mozkem sice v suterénu), a ten se stal nakonec protestním prezidentem.

A volby…, volby jsou vážení, za humny!

Ignác Hynek, člověk

Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?

(Vystoupení na Brněnském odborném semináři, sobota 16. března 2019)

Organizátoři tohoto užitečného semináře zvolili zajímavé, potřebné a aktuální téma. Porcovali a zkoumali ho přede mnou vážené a respektované osobnosti.

Když jsem zvažoval, o čem bych mohl mluvit já, řekl jsem si, že bych mohl zastupovat laickou veřejnost. Interpretovat hlasy, názory a pocity, které slyším u mnoha příležitostí ve straně i mimo ni, zejména však v řadách našich sympatizantů. Mám trošku dojem, že jsme se to jaksi odnaučili vnímat. Že jsme stále více, ke své škodě, nedoslýchaví!

Co si tedy myslí z velké části český občan o Evropské unii? No, rozhodně nic lichotivého!

Postupně se, na základě praktických zkušeností, naučil Evropskou unii vnímat jako takové perpetuum mobile na nesmysly. A to si mnozí mysleli, že nic takového nemůže existovat.

Obhájci EU, ti přesvědčení i ti zakamuflovaní, často tvrdí a zlobí se, že její kritici překrucují skutečný obraz a malují ho černými barvami. Tak jako sprejeři zohyzdí krásný omítnutý dům, podchod či zeď.

Přitom ale mainstreamová média šíří jen bruselskou propagandu. Totéž činí valná část početných neziskových organizací a také tisícihlavá armáda euroúředníků a většina europoslanců a členů jejich družin. Přece nebudou řezat větev svému štědrému chlebodárci. Všude dobře, v Bruselu nejlépe (se platí!).

Průzkumy veřejného mínění – a to i ty, které provádí Eurobarometr – označují Čechy a Řeky za největší euroskeptiky. 69 % Čechů si myslí, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu. Dvě třetiny by preferovaly větší nezávislost a suverenitu země. Jen 33 % občanů vnímá členství v EU výhradně pozitivně a 45 % má k EU vztah neutrální. Ten zbytek, lze předpokládat, je skupina lidí, kteří z toho nějakým způsobem profitují.

Názor na užitečnost EU vyjadřuje i volební účast – 18 procent – druhá nejnižší ze všech! Nižší je už len u bratov Slovákov.

Pokračovat ve čtení „Evropská unie, volby a jak to vidí občan – volič?“

„Elity“ NATO čeká tvrdý test. Víme, kdo jsou paraziti

Převzatý rozhovor s politologem Josefem Skálou

Premiér Andrej Babiš obsáhle kritizoval na sněmu hnutí ANO 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?

Tečou tam nejen „na dividendách“. Bezednou „černou děrou“ jsou i „reexporty“. Z vývozu do Německa, tedy na náš hlavní trh, činí 60 procent. Míří hlavně do Číny i jiných zemí, kam jsme dřív vyváželi sami – a inkasovali z nich i celou přidanou hodnotu. Hodnotu o to větší, že z kompletních dodávek „na klíč“ – či nákladních vozů, tramvají, trolejbusů a spousty podobných artiklů. Dneska tam, až na pár čestných výjimek, proudí jen dílčí „vstupy“. Desítky procent komponent tvoří i v německých automobilech. Jsou to však právě jen „díly“. Platí nám za ně jen těsně nad výrobní režií. Tam, kde jde o finální produkt, putuje na třetí trhy většinou rovnou od nás. Ze zemí, jimž vynáší zisk, jsou jen dodací doklady a faktury. Třetím do té ponižující party je „transfer pricing“ – ceny mezi cizími „matkami“ a jejich českými „dcerami“. Cokoli dodají „matky“, účtují za to „dcerám“ i mastný zisk. V opačném gardu to bývá zase jen „za režii“. „Dcerám“ se fakturují i „poradenské“ a všelijaké jiné služby. Z hodnoty, přidané českou prací, se platí i zahraniční management. Své faraónské příjmy však většinou zdaňuje doma.

Českou republiku to oškubává o 750 – 800 miliard korun ročně. Víc než o celou šestinu našeho HDP. Takhle to stojí v nedávné analýze, zpracované hlavní odborovou centrálou. Hromadu cizích zisků, které jsou naší ztrátou, však nevyčísluje ani ta. Například z vývozu mléka či jatečných zvířat – a dovozu masných a mléčných výrobků. Mnohé už tvoří většinu domácí spotřeby. Lepší to není ani v případě dřevní hmoty. Rok co rok se jí exportují milióny kubíků. Ještě víc teď, za kůrovcové kalamity, decimující i zásoby vody a krajinný reliéf. Dovážíme však dokonce i většinu prken a lišt. Frapantní kapitolou je monopol cizích bank. Frapantní byl už pakatel, za nějž ho pořídily. Tvořil jen zlomek hodnoty nemovitostí, v nichž převzaly i bankovní trh a personál. Zmocnily se jich i banky s menší bilanční sumou, než české peněžní domy, které jim spadly do klína. Následky neseme i jako jejich klienti. Záporný úrok, zohlední-li se inflace, nesou i spořicí účty a termínované vklady. Lepší to není ani v letech, vykazujících několikaprocentní růst. Termínované vklady nabízela i socialistická spořitelna. Ten roční vynášel 4 procenta. Nezdaněná a inflací téměř nedotčená. Monopol cizích bank škrtí i domácí byznys. Projekty, nehodící se do krámu cizí konkurenci, nefinancuje z principu. Supům šel naproti i vekslácký kurs místo reálné parity. Nás vyraboval víc, než reforma měny zmrzačené okupací a válkou. Zlatý důl pro cizí parazity kutala i agrese proti české koruně, vedená českou centrální bankou v minulých letech. Stála ji přes dva tisíce miliard. Na jaký kurs a dokdy se dá spekulovat bez rizika, hlásila šejdířům sama. Za cenu vlastní ztráty ve stovkách miliard.

Premiér zvedá prst právem. „Transformace“ skončila gigantickým mankem. Dřívější vládní konstelace tu pravdu blokovaly. Dnes je i v zájmu vítěze voleb, vystaveného tlaku zprava. Tím víc to chce premiéra vzít za slovo – a tlačit na zjištění směrodatných dat. Například skutečné tržní hodnoty kladenských hutí, plzeňské Škodovky nebo ČKD. Klenotů našeho „rodinného stříbra“, než padly za oběť „loupeži tisíciletí“. Byly to kolektivní investice. Práce, úspor a odložené spotřeby. Mozků a rukou řady generací. Tím víc mají právo vědět, kolik by za ně utržil soukromý kapitál. Zvlášť ten s domicilem v Německu, Izraeli či USA. Doba si koleduje i o jinou mapu – klíčových českých odvětví a podniků v časové řadě. Tedy na prahu I. světové války, za „první republiky“, od osvobození do 80. let – a po „sametu“. Jen tak se ukáže jako na dlani, kdo a jak moc zděděné kapacity rozvíjel – a po kom z nich zbyly jen rezaté „brownfieldy“. Té „transformaci“ bude už třicet. Čeká se velká trachtace. Premiér bude z prvních na ráně. Tím víc nabijí i jeho hlavně fakta, která tu demagogii svléknou do naha. Ilona Švihlíková nemaluje čerty po zdech. „Transformace“ z nás udělala kolonii. V mnohém jsme jí víc, než v c. a k. monarchii. Premiér, který si o „transformaci“ iluze nedělá, by měl rozumět i „cestovní mapě“ z pasti ven. Plánu razantní obnovy ekonomické suverenity a rozvoje. Investiční a komerční strategie, kterou se vrátíme na vlastní nohy. A ne její atrapy, co z našich daní postaví hřiště pro privátní kapitál. Ten, co zbyl v českých rukou, už na suverénního hráče ve světě nemá. Jeho celkový výkon stagnuje už čtvrt století. Z někdejších komplexních vertikál zbyly jen izolované fragmenty. Na roli „gründera“, který je postaví pro dnešní svět, má už jen stát. Včera bylo pozdě.

Více se ohnout už asi ani nešlo

Pro bezpečný a mírový svět podle not Spojených států splnil Babiš do puntíku vše!

Zdá se, že společné prohlášení prezidenta Spojených států Trumpa a premiéra České republiky Babiše na závěr jeho návštěvy v Americe dají alespoň na chvíli zapomenout na všechny předcházející hříchy skutečného majitele Agrofertu.

Prohlášení obou státníků je jistotou a zárukou, že Česká republika se stává jedním z největších, nejspolehlivějších vazalů politiky USA, pokračování dobývání zbytku světa, který nesdílí hodnoty a zájmy USA.

Zatímco největší evropský světový hráč Německo mnoho chuti k plnění závazků týkajících se vyčlenění dvou procent HDP pro investice do obrany a modernizace svých ozbrojených sil nemá, tak Česká republika namísto chybějících financí do resortu sociálních věcí, zdravotnictví či školství se rozhodla desítkami miliard korun ročně navíc „dotovat“, vojenský průmysl v zámoří.

Na rozdíl od jiných aliančních spojenců Severoatlantického paktu zůstává Česká republika nadále největším spojencem i v otázce zapojení našich vojáků do zahraničních vojenských misí. Vždyť podle vyjádření premiéra můžeme být na stav české armády pyšní. Jaká je skutečná realita bylo vidět 28. října při vojenské přehlídce v Praze.

Podtrženo a sečteno. Hlavní body Babišovi cesty do Spojených států – Westinghouse, Huawei a NATO byly splněny do puntíku!

Je zbytečné vypisovat výběrové řízení na dostavbu Temelína, stejně jako na dodávky vojenských hraček, které jsou již v zámoří pro naši armádu připravené.

Jako bonus a možná to nejcennější z návštěvy jsou instrukce pro českého premiéra od šéfky CIA?!

Miroslav Kavij, předseda Pl KV KSČM

Okamžitě přestaňte kontrolovat polské maso!

Médii včera proběhla zpráva, dle které Evropská komise nařizuje České republice, aby přestala kontrolovat polské maso, nebo přijdou sankce!

Jak vyplývá z diskuzí k této zprávě na zpravodajských serverech, občan České republiky toto arogantní sdělení nutně vnímá takto: „Okamžitě přestaňte kontrolovat polské maso, o tom, co se kde v Evropě bude konzumovat, tady rozhodujeme my!“

Očekával bych proto, že vedení strany, která se ohání heslem „S lidmi, pro lidi,“ bude v této šokující věci ihned jednat. Minimálně tak, že k tomuto vydá své jednoznačné stanovisko, svolá tiskovou konferenci, bude iniciovat mimořádné zasedání vlády, která by měla vydat příslušné pokyny svému ministru zahraničí, vyvolat jednání s eurokomisařkou Jourovou, a podobně.

Očekával jsem, že v Haló novinách bude tato arogance uvedená palcovými titulky na úvodní straně, a Vojtěch Filip se hned ve stejné věci objeví v hlavních zprávách většiny zpravodajských serverů. Jaká je však realita? Vůbec nic! Nula od nuly pošla!

No já vím, pokud jde o Haló noviny, asi bych se dozvěděl, že tyto nejsou tiskovým orgánem KSČM, ale nezávislým českým levicovým deníkem, takže si mohou psát co chtějí! (Při tom se však cudně mlčí o tom, že bez markantní dotace ze strany KSČM by nemohlo vyjít jediné číslo tohoto politicky zcela jalového listu.) Od jednoho jejich, poměrně nového, redaktorského objevu se však naštěstí, dozvídáme že: „Ale blízká se na lepší časy…(28. 2. 2019, s. 6)

A Vojtěch Filip? Ten si přece řeší hlavně své vlastní zájmy, například v oblasti zahraniční i tuzemské energetiky, co nejlukrativnějšího prodeje budovy na ulici Politických vězňů, a nezajímají jej ani takoví kostlivci ve skříních téže budovy, jako je dvakrát zaplacených 400 tisíc korun za tutéž rekonstrukci výtahů, nebo zpronevěra 600 tisíc korun na OV KSČM Strakonice.

A budeme-li se ptát, jak je možné, že v žádném z těchto případů nebylo dodnes podáno trestní oznámení, pak důvodem je nejspíš zjevná obava z toho, že by potom zase někdo mohl třeba začít otravovat s povídačkou o tom, jak ryba smrdí od hlavy…

Takže se nelze divit ani tomu, že oni, ve všech pádech skloňovaní lidé, vám pak kdykoli a kdekoli řeknou, že KSČM pro ně nedělá zhola nic, a tak nevidí sebemenší důvod k tomu, aby jim ve volbách dávali svůj hlas…

Karel Košťál, 1. 3. 2019

Když v ODS „služebně“ starší dáma dává kázání dámě mladší

Nedá se upřít, že by Miroslava Němcová nedokázala na sebe mediálně upozornit a před svými voliči se zviditelnit. V loňském roce k nejlepším „kouskům“ pro veřejnost patřil její protestní odchod během inauguračního projevu hlavy státu České republiky Miloše Zemana.

Před pár dny svoji politickou zásadovost vyjádřila pro změnu na adresu první místopředsedkyně ODS, která se „odvážila“ zúčastnit oslavy 50. narozenin generálního ředitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa – a to slovy: „Já doufám, že voliči ODS si nějak v hlavě porovnají a že tuhle jednorázovou akci narozeninové oslavy nebudou posuzovat jako základní kritérium, proč volit nebo nevolit ODS. Rozumím tomu, že byli naštvaní, že to s nimi zamávalo.“

Škoda, že Miroslava Němcová nebyla ke svým voličům sdílnější a neodkryla více vazby mezi první místopředsedkyní ODS a kmotry této strany.

Na otázku, zda Alexandru Udženiji s pražským „podnikatelem“ Romanem Janouškem spojuje pouze chorvatský Zadar, v němž mají údajně kousek od sebe domy si tak musí voliči odpovědět sami. Určitou pomůckou k hledání odpovědi může být skutečnost, že právě Roman Janoušek se svým dalším kamarádem z „podnikatelského“ prostředí Tomášem Hrdličkou stáli za politickým projektem uskupení Věci veřejné, ve kterém měli k sobě tak blízko Vít Bárta a právě Jaroslav Soukup. Politické kmotrovské strany „na jedno použití“ působící ve vládě Petra Nečase, která své „funkční“ období nedokončila. Samotná Alexandra Udženija byla v této době (2010 – 2013) radní hlavního města Prahy.

Miroslava Němcová se o voliče obávat nemusí. Jak nedávno Alexandra Udženija prohlásila – hodnotově je ODS stále stejná. „Skalní“ příznivce ODS tak neodradí ani první místopředsedkyně ODS, ani Miroslava Němcová. Stejně jako je neodradí další korupce, tunelářství a klientelismus – negativa, která jsou historicky s touto stranou spojena.

    Miroslav Kavij

Oslava banderovců Hermanovi nevadí, Únor ano

Na dvojí metr hodnocení společenskopolitických a historických událostí jsme si u politiků především „demokratických“ stran zvykli. Bývalý ministr kultury Daniel Herman k výjimkám nepatří, spíše naopak.

Na dotaz, zda mu vadí oslava banderovských vrahů odpovídá: „Není mi známo, že by někdo oslavoval banderovské vrahy. Při svých opakovaných návštěvách Ukrajiny jsem se s ničím takovým nesetkal. A na základě konzultací s naším ministrem zahraničí mohu potvrdit, že ani on nic takového nezaznamenal. Pokud máte ověřené informace o takových závažných záležitostech, pak je oznamte příslušným orgánům.“

Zatímco šířící se ukrajinský fašismus nechává neúspěšného senátorského kandidáta v klidu, k výročí 25. února 1948 se vyjadřuje, že takzvaný Vítězný únor nebyl rozhodně nenásilným převzetím moci. Umocňuje tím dřívější názor bývalého stranického kolegy Miroslava Kalouska: „Já tomu neříkám Vítězný únor, ale nazývám to komunistickým pučem.“

Hodnocení „Února“ od lidovce Hermana a „toplidovce“ Kalouska tak zdaleka nesouzní s názory dalšího bývalého ministra kultury za KDU-ČSL Pavla Tigrida, který řekl: „Komunisté vyhráli nad svými národně frontovními druhy způsobem pozoruhodným a nepopíratelným zároveň, a to jak z hlediska dlouho připravované strategie, tak z hlediska bleskově aplikované taktiky.“

A ve svém únorovém hodnocení Tigrid dále dodává: „Demokraté až do konce nepochopili vážnost situace. Jezdili si po schůzích, jako by se nechumelilo, tancovali na bálech…“

Konstatování přinejmenším zajímavé. Nebo můžeme snad představiteli českého protikomunistického exilu Pavlu Tigridovi přisuzovat jakékoliv sympatie k tehdejšímu Československu?

Na závěr malá úvaha. Jak by asi zněla odpověď exministra Hermana na otázku, týkající se „ústavnosti“ pokusu o státní převrat v dnešní Venezuele?

Miroslav Kavij

Odzbrojení namísto omezení sociálních výdajů

Bavorský Mnichov přivítal ve dnech 15. až 17. února 2019 na již 55. každoročně pořádané bezpečnostní konferenci nejen desítky ministrů zahraničí a obrany z více než 35 zemí, ale také nejvyšší vojenské představitele a zástupce obranného průmyslu a obchodu. Pro jejich bezpečnost bylo nasazeno na 4 400 policistů, odstřelovačů a německých vojáků.

Letošní konference potvrdila nejen prohlubující se krizi současného kapitalismu, která zahnala svět do ještě nebezpečnější válečné situace, než tomu bylo před rozpadem Sovětského svazu, ale v plné nahotě ukázala na prohlubující se rozpory mezi USA a Německem a na nadřazenost politiky USA vůči EU i vůči jednotlivým členským státům NATO.

Napětí mezi Německem a Spojenými státy se dalo krájet, když německá kancléřka Angela Merkelová ostře kritizovala jednostranné kroky amerického prezidenta v jeho prosazování zahraniční a obchodní politiky včetně plánů na zavedení cel na německé automobily, které podle Trumpa ohrožují národní bezpečnost Spojených států!

Že jsou, zájmy USA ve všech směrech na prvním místě, jasně deklaroval ve svém vystoupení viceprezident Spojených států Michael Richard Pence. Ve svém „kázání“ znovu apeloval na členské státy NATO, že jejich povinností je navýšení obranných rozpočtů. Neopomněl vyzvat spojence, aby se vyhnuli jaderné dohodě s Íránem a varoval Evropany, aby se nestali závislí na ruském plynu. Prostě, aby Evropa následovala tvrdý kurz USA proti Íránu a Rusku, stejně jako by měla Evropská unie jednomyslně uznat Juan Guaidó za „jediného legitimního prezidenta Venezuely“.

Nedílnou součástí mnichovských bezpečnostních konferencí se staly poklidné demonstrace poukazující na nutnost zachování míru a světového odzbrojení.

Té letošní se v sobotu zúčastnilo na šest a půl tisíce demonstrantů, kteří „vybaveni“ pestrými vlajkami a plakáty požadovali odzbrojení namísto omezení sociálních výdajů a okamžité ukončení „reklamy“ Bundeswehru ve školách a na veřejnosti, stejně jako veškeré zahraniční operace německé armády.

Miroslav Kavij

Proč jim nelze věřit?

Jsou to všichni stejní podvodníci, lháři, zrádci.
Vlastenecké organizace nemohou podporovat lumpy ve vládě, která ví, co se chystá, nechá sdělovací prostředky manipulovat s veřejným míněním, svou nenávistnou zahraniční politikou připravují národ na válku proti svému etnograficky, historicky, sociálně i kulturně nejbližšímu spojenci.

Jaká je pravda o Severoatlantické alianci?

Přečtěte si pozorně Memorandum vlády SSSR o Severoatlantické smlouvě:

Dne 31. března 1949 zaslala vláda Sovětského svazu prostřednictvím svých velvyslanců vládám Spojených států amerických, Francie, Belgie, Holandska, Lucemburska a Kanady memorandum o Severoatlantické smlouvě s těmito závěry:

  1. Severoatlantická smlouva nemá nic společného s cíli sebeobrany účastnických států smlouvy, jimž nikdo nehrozí, a na něž se nikdo nechystá útočit. Naopak tato smlouva má jasně agresivní povahu a je namířena proti Sovětskému svazu, což neskrývají ani oficiální představitelé účastnických států smlouvy ve svých veřejných projevech.
  2. Severoatlantická smlouva nejen nepřispívá k posílení míru a mezinárodní bezpečnosti, což je povinností všech členů Organizace spojených národů, nýbrž je v přímém rozporu se zásadami a cíli Charty OSN a směřuje k podrývání Organizace spojených národů.
  3. Severoatlantická smlouva je v rozporu mezi Velkou Británií a Sovětským svazem, uzavřenou v roce 1942, podle níž oba státy přijaly závazky spolupracovat při podpoře míru a mezinárodní bezpečnosti a „neuzavírat žádné spojenectví a neúčastnit se žádných koalicí namířených proti druhé výsostné smluvní straně“.
  4. Severoatlantická smlouva je v rozporu se smlouvou mezi Francií a Sovětským svazem, uzavřenou v roce 1944, podle níž na sebe oba státy vzaly závazky spolupracovat při podpoře míru a mezinárodní bezpečnosti a „neuzavírat žádné spojenectví a neúčastnit se žádných koalicí namířených proti druhé výsostné smluvní straně“.
  5. Severoatlantická smlouva je v rozporu s těmito dohodami mezi Sovětským svazem, Spojenými státy americkými a Velkou Británií, uzavřenými na Jaltské a Postupimské konferenci, jakož i na jiných poradách, které se konaly jak v průběhu druhé světové války, tak i po ní, podle nichž Spojené státy americké a Velká Británie stejně jako Sovětský svaz vzaly na sebe závazky spolupracovat při upevňování všeobecného míru a mezinárodní bezpečnosti a napomáhat upevňování Organizace spojených národů.

(Přeloženo podle ruského znění, otištěného ve Vněšnaja politika Sovětskogo sojuza, 1949, str. 88)

A takovým zrádcům, my Češi, Moravané, Slezané lezeme do zadku?
Víte, co by se stalo, kdyby se podle hesla na budově OSN „zbraně přeměnily v pluhy“?
My, bychom mohli žít více v klidu, rodit a vychovávat děti k radosti a ne ve strachu. A arabský svět, nejchudší národy Asie a Latinské Ameriky a obyvatelé afrického kontinentu? Ti by za nevyčíslitelné množství ušetřených peněz z rozpočtů všech mocností na zbrojení – mohli přestat vraždit, pěstovat drogy…, a začít se vzdělávat a pracovat ke svému prospěchu a přátelství mezi všemi národy. Socialismus není o chudobě, ale o důstojném životu a spravedlnosti!

MiHav

 

Metnar oživuje nápady Vondry

O ministru obrany Lubomíru Metnarovi se v hlavních médiích příliš nehovoří. Možná i proto zapadla jeho zmínka v rozhovoru pro deník Právo, ve kterém nevyloučil, že v případě zhoršení mezinárodní situace po zrušení dohody INF může být v NATO zahájena diskuse o umístění amerických základen v Evropě, a to včetně České republiky. Nic na tom nemění jeho o tři dny pozdější sdělení na Twitteru, ve kterém se od svého výroku ohledně možné stavby raketové základny v České republice distancuje.

Metnar není prvním (ani posledním) ministrem, který by upřednostňoval zájmy NATO před zájmy naší republiky. Vzpomeňme na Alexandra Vondru, který v Topolánkově vládě z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která měla být součástí kontroverzního systému protiraketové obrany. Zatímco americký radar v Brdech exministr Vondra pro značný odpor veřejnosti neprosadil, tak pro daňové poplatníky po něm zůstala z kauzy ProMoPro škoda, kterou stát vyčíslil na 938 milionů korun.

Polistopadové vlády (stejně jako současná) zřejmě dobře věděly, proč se institutu celostátního referenda bránily zuby nehty. Občané se tak musí nadále smířit se skutečností, že ministr obrany Metnar svým oprášeným nápadem Alexandra Vondry v možnosti budování americké základny v České republiky se bude řadit k politickým činitelům, lobbujících ve prospěch NATO, podílejících se na růstu válečného napětí a pokračující tak v politice přímé válečné konfrontace Západu s Ruskou federací.

Miroslav Kavij