Spojené státy už zase v roli teroristů

Usmrcení šéfa íránských revolučních gard Kásima Solejmániho. Odmítnutí USA vydat vízum šéfovi íránské diplomacie Mohammadovi Džavádovi Zarífovi, který chtěl ve čtvrtek 9. ledna 2020 vystoupit před Radou bezpečnosti Organizace spojených národů a vyjádřit se ke smrti íránského generála, kterého americká armáda na příkaz Donalda Trumpa zabila.

Dvě události s příchodem nového roku, které dokazují jak si světový vůdce boje proti terorismu – Spojené státy Americké – ve skutečnosti vysvětlují a představují pojmy boj proti terorismu a dodržování demokracie.

Spojené státy i v tomto případě opětovně ukázali, že Severoatlantická aliance k libovolnému rozhodnutí nepotřebuje souhlas žádného ze svých spojenců, natož České republiky!

Je zřejmé, že napětí mezi Spojenými státy a Íránem bude po tomto americkém teroristickém činu eskalovat a svět bude do něj vtahován.

Naši nejvyšší státní činitelé k událostem zatím spíše mlčí. Netýkají se totiž válečných hrůz, nelidskostí a zabíjení v Ruské federaci nebo v Číně. To už by křičeli jak pominutí ve všech médiích. Jedná se ale o největšího našeho spojence, který je u nás každodenně prezentován jako kolébka nejvyšších humanitárních hodnot – Spojené státy Americké.

Lze ale vůbec očekávat, a to nejen od prezidenta republiky Zemana, který je neochvějným zastáncem našeho členství v teroristickém uskupení NATO, vyjádření, požadující naše vystoupení z něj?

Zatím to vypadá, že vůle mnohých občanů o vystoupení České republiky ze Severoatlantické aliance bude i tentokrát nevyslyšena. Čeští vojáci v zahraničních misích Afghánistánu, Mali, Iráku budou dále posluhovat zájmům USA, kteří se neštítí zabíjet kdekoliv a kdykoliv, pokud je to v jejich mocenském zájmu.

Miroslav Kavij

(Poznámka metéra: K čemu vlastně jsou Rada bezpečnosti a samotná Organizace spojených národů, když jejich policejní prezidium tvoří jen strýček Sam, který jediný má pravdu. K čemu je Evropský parlament, když přemýšlí jak u nás znovu vytvořit Protektorát Böhmen und Mähren místo, aby umravnil největší zbrojaře USA. My Ameriku nepotřebujeme. Spojené státy potřebují nás – Evropu, nerostné bohatství Ruska a směnky z Číny.)

Jak jsem vydal Reportáž…

(K 25. výročí vydání prvního úplného vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce)

Po převratu, kdy všechno co bylo jen trochu červené, solidární, kolektivistické, veselé, úsměvné, přátelské až bratrské… bylo špatné, tak nejvíce zaplakala historická pravda. Z hrdinů se začali dělat zločinci a z vrahů hrdinové. Bůh se v tu chvíli buď zbláznil, nebo si vzal mateřskou dovolenou.
Statisíce „ukomunistů“ zahazovalo a ostentativně trhalo legitimace se srpem a kladivem, symbolem pracujících celého světa vytvářejících společensky potřebné hodnoty. Mezi nimi i řada předních umělců, vědců, řídících pracovníků… A jak jsme se z jejich pozdějších přiznání dozvěděli – byli ve straně jen proto, aby ji mohli škodit zevnitř. Bezcharakternost našich knedlíkových národů se v tu dobu projevila v plné své kráse. Loď opouštěly i krysy, které v ústavou daných politických stranách spoluvládly v této zemi v rámci Národní fronty. Nejvyšší představitelé se projevili jako křivopřísežníci, lháři a podvodníci… Všechno, co se v období budování nové poválečné společnosti vytvořilo – bylo špatné… Šílenství nahnědlých fanatiků dosahovalo stupně mentální retardace, kdy například navrhovali zasypat pražské metro, protože bylo vybudováno ještě před pučem a tak podobně. Doba vymknuta z kloubů.
Od dětství jsem chtěl najít pravdu. Jak říká Mistr Jan Hus: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti!“ Nejprve jako horlivý čtenář, později jako funkcionář pionýra, mládežnického hnutí i strany až jsem se jako ideolog, lektor, pedagog… hledáním pravdy živil.
Ještě dávno před převratem, kdy se ještě lidé mohli a uměli smát, jsem přicházel s návrhy, jak propagandistickou a agitační práci s lidmi vylepšit. Jak známkované biflování mnohdy nepochopitelných pouček zaměnit za přirozenou touhou mladých po pravdě a uvědomělém poznávání.
Bohužel strach a hloupost po převratu i ve vedení komunistické strany vhodilo členskou základnu, ale i miliony nečlenů, normálních lidí do bažiny známé z Kachyňova Krále Šumavy. Nedošlo sice ke středověkým trestům jako v Rumunsku, ale v rámci zachování si vlastní kůže, byla celá plejáda dříve vyzdvihovaných představitelů pracujícího lidu zahrabána do stoky. Umělci se začali omlouvat, že hráli v Sequensových filmech. Šaškové ovládli Pražský hrad a poslancem se mohl stát jen ten, kdo nejvíce vykřikoval protikomunistická hesla. Političtí a hospodářští funkcionáři odstupujícího režimu se stěhovali do méně známých míst a nechali si narůst vous, funkcionářky začali nosit barety, aby mohli jít vůbec nakoupit. Mnozí si sáhli i na život. Takové situace v mnohých místech nastaly. Jen na vesnici, kde se přece jenom lidé znali lépe z konkrétní práce a vzájemné pomoci, měla antikomunistická nenávist mírnější podobu. Odsednutí si v hospodě, prořezané pneumatiky, rozbité okno na výměnku…

Pokračovat ve čtení „Jak jsem vydal Reportáž…“

Drang nach osten

„Je to východním směrem, stále a pouze na východ, kam se musí naše lidská rasa rozšířit. Je to směr, který pro expanzi německých obyvatel nařídila sama příroda.“ (Adolf Hitler)

Petr Máj

Pokud jste neemigrovali, nevycestovali, nešli za prací někam jinam, třeba až za moře – pokud stále žijete na území někdejšího Protektorátu Čechy a Morava, potom děkujte (nejenom Bohu), že jste ještě naživu nebo že jste se vůbec mohli narodit.

Hitler, Stalin, Roosevelt, Chamberlain, Daladier, Mussolini, Churchill… ti všichni nejsou již dávno na tomto světě. S nikým z nich nemůžeme mluvit, nikoho z nich se nemůžeme na nic zeptat. Zůstala pouze historická fakta.

Jsou tu však velmi patrné snahy vykládat historická fakta dost zvláštním způsobem. To, že se dnes může říkat již pravda celá, budí v některých lidech pravděpodobně dojem, že fakta dříve zamlčovaná mají poněkud větší pravdivost. Pro někoho dokonce tak velkou pravdivost, že to, co se mohlo říkat již dříve, vynechávají nebo dokonce považují za lživé. A tak se stává, že namísto pravdy s velkým P, se v jejich podání začíná šířit stejně nebezpečný jednostranný výklad, jako za doby minulé – pouze jen otočený o sto osmdesát stupňů. Z východu na západ…

Mnichov. Např. veřejnoprávní media se letos už ani nezmínila o tomto smutném výročí „ani jediným slovem“. To, že jsme se vymanili ze Sovětského vlivu, ještě neznamená, že jsme se vymanili z vlivu jakéhokoli. Právě pohled na Mnichov je toho důkazem. Jsme opět součástí západu a někteří politici, novináři, Wikipeďáci, blogeři… prostě mnozí z nás, mají pravděpodobně dojem, že bychom se měli zavděčit. Potěšit své znovu spojence… alespoň zmírněním toho ošklivého slova „ZRADA“.

Pokračovat ve čtení „Drang nach osten“

Pět let po vrácení metálů…

Pplk. MUDr. Marek Obrtel

Tento článek začínám psát 23. prosince 2019 v 08:30 SEČ. Tedy nachlup přesně pět let poté, kdy jsem se smíšenými pocity po náročné noční službě na záchrance předával úřednici na poště doporučené dopisy pro ministra obrany Stropnického a Vládu České republiky s úmyslem vrátit všechna svá válečná vyznamenání, udělená NATO.

Ten myšlenkový zmatek nepramenil ani v nejmenším z toho, že bych si nebyl jist tím, co v otevřeném dopise píšu. Ty věci jsem si odžil, k takovému poznání jsem dospěl a o pravdivosti svých slov jsem byl (a zaplaťpánbůh stále jsem) bezvýhradně přesvědčen. Smíšené pocity panovaly spíše z toho, co bude následovat…

Nejen ve formě možných, ale domníval jsem se, že téměř jistých sankcí, na což jsem byl připraven a ochoten si za svou pravdou stát a dokázat ji do nejmenších detailů obhájit celou řadou velmi pádných a podložených argumentů. Ale také a zejména jsem měl obavy z toho, jak bude tehdy poměrně pravdou nedotčená a mediokracií zmanipulovaná česká, moravská a slezská veřejnost reagovat. Jestli budu za svůj postoj jednomyslně zavržen a dehonestován anebo prohlášen za „smyslů zbaveného“…

Následné reakce mne pak velmi překvapily a to převážně velmi pozitivně. Protistranu až na malá překvapení pak reprezentovaly samé profláknuté známé tváře, reprezentující cizí zájmy proti zájmům naší vlasti a jejích občanů.

A jak to vypadá po dlouhých pěti letech, které utekly jak voda? Domnívám se, že soud, který jsem vynesl nad zločineckou organizací, kterou jsem poznal do hloubky a odmítl jí sloužit, jenž se zove NATO, se pomalu naplňuje a skutečnost je horší, než jsem ji tenkrát před pěti lety sám popsal.

Marek na Hrad!“ – co říkáte vážení čtenáři? Inteligentní, vzdělaný, soudný, lékař, voják, otec od rodiny, vlastenec s odvahou našich předků… Nebyl by to dobrý tip na budoucího prezidenta? Obzvlášť, když by mu další rozumní vlastenci pomohli?!

Na povrch se pozvolna derou další a další svědectví o zločinech proti mezinárodnímu právu na Balkáně, na Blízkém Východě i v severní Africe, ale i v dalších zemích, mnohé se máme ještě dozvědět o situaci ve Venezuele, jak je to s celou slavnou migrační krizí a situací v západní Evropě, jak je to vlastně s Brexitem a se souvisejícím protiruským tažením a proč se má Evropa znovu stát válčištěm korporátních fašistů v bezohledném boji o moc a peníze, což je vlastně jedno a totéž.

Pokračovat ve čtení „Pět let po vrácení metálů…“

Aha, už jsem to pochopil…

Všichni rozumní a trochu vzdělaní lidé si občas ( i když neradi) přiznávají, že nebýt televizních pořadů „vyrobených“ před listopadovým pučem, tak se nemají na co koukat. A nepomáhají tomu ani snahy o zesměšňování pohádek a vymýšlení skrytých dvojsmyslů. Je vidět, že u nás dostává na chleba stále dost lidí, kteří by se měli živit poctivou prací a ne intrikami a pomluvami. Ale to je kapitalismus.
Jednou z nemnoha výjimek popřevratového období v oblasti zábavy byly i pořady baviče Petra Novotného a jeho hostů. Nechyběl vtip, nadsázka, ironie a občas i moudro! V jednom takovém pořadu vyprávěl…, že má doma živou opici, která dělá hrozný bordel a protože nemá svěrač tak sere všude, na všechny a na všechno. Teprve v současné době jsem pochopil, o kom vlastně tento bavič mluvil… MiHav

Totální vymývání mozků

Historie a současnost očima Vlastimila Vondrušky.

V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.


Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

Pokračovat ve čtení „Totální vymývání mozků“

Lživá tvář České televize zůstává

29. prosince 2019 odvysílala veřejnoprávní ČT ve svých Událostech poslední díl od listopadu vysílané pohádky, kterak se z disidenta Václava Havla stal prezident republiky.
Zatímco z archívního záznamu Alexander DUBČEK na zasedání Federálního shromáždění ve Vladislavském sále konstatoval, že pan Václav Havel byl zvolený za prezidenta Československé socialistické republiky, Jakub Železný v hlavní roli pohádkového vypravěče sděloval koncesionářům z televizní obrazovky, kterak Václav Havel po zvolení prezidentem republiky skládal slib, který byl jeden den před jeho přednesením pozměněn a zmizela z něj tak slova o věrnosti socialismu.
K věrohodnosti byl přidán dobový střih, ve kterém z úst prvního polistopadového prezidenta zaznělo „…budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu“. Přesto se do scénáře vloudila malá chybička, která pokazila veškeré úsilí týmu, připravující uvedenou reportáž. To když pozornější divák postřehl na kamerovém záběru stránku s citovaným prezidentovým textem: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice, budu dbát blaha národů a národností v ní žijících. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.“
Pomyslnou třešničkou na dortu celé pohádkové reportáže bylo vysvětlení Železného, kterak to bylo ve skutečnosti s prezidentovými krátkými kalhoty při jeho přehlídce Čestné stráže, kdy si prý jen příliš povytáhl kalhoty.
Reportáž na ČT tak vzbudila u diváků spíše rozpaky. Jasno měli ale ti, kteří sledovali v tento den Televizní noviny na Nově. Z archívního záběru mohli slyšet, kterak Václav Havel slibuje na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice, bude dbát blaha národů a národností v ní žijících.
Slibů Václava Havla, které se proměnily v lež již při jejich vyřčení, a jehož vládnutí se prodloužilo ze dvou na třináct let, bylo nespočet. Stejně jako narůstající počet novodobých mainstreamových Koniášů v čele s veřejnoprávní ČT, snažící se smazat a ospravedlnit největší prezidentovy lži.
Dílo se povedlo dříve, než si „stvořitelé“ Havla pomysleli. Návrat kapitalismu, rozbití společného československého státu – díla zakladatelů Masaryka, Beneše a Štefánika, zavlečení České republiky do zločineckého paktu NATO, rozkradení státu… To vše jsou „dary“ současným a dalším generacím, stávající se tak otroky současného režimu.
Miroslav Kavij

Drazí koncesionáři, byl to dobrý rok!

Drazí koncesionáři, Vám děkuji za vše, co se v letošním roce veřejnoprávní České televizi, tedy mně, podařilo. 

Nejprve mi byla koncem června přiklepnuta odměna, stejně jako v letech předchozích, ve výši 2,4 miliónu korun, rovnající se mým deseti platům.

V říjnu mi sněmovna přes počáteční průtahy schválila výroční zprávy o hospodaření a činnosti ČT za roky 2016 a 2017. Ukázalo se totiž nakonec, že všechny součty, nejen dva a dva jsou v pořádku. Překážkou nakonec nebyly ani její údajně začerněné zprávy.

V listopadu jsem byl zaskočen pozvánkou na oslavu padesátých narozenin bývalého šéfa energetického gigantu ČEZ Martina Romana do Londýna. Dlouho jsem přemýšlel, zda se mám na večírek bývalé Toskánské party dostavit. Vědom si, že v čele nestranného a vyváženého média ČT musí být člověk bez poskvrny. Jenže nebýt ve společnosti tak významných osobností jakými jsou exministr Mirek Topolánek či šéf karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, se mi zdálo být urážkou.

V prosinci jsem byl nejprve trochu zaskočen, když můj sedmimiliardový rozpočet televize na rok 2020 podpořili jen dva radní ČT. Jsem ale přesvědčen, že současný negativní postoj zbývajících třinácti se v novém roce změní. Vždyť zástupci ostatních parlamentních stran chtějí mít také své stále místo ve vysílání mé, tedy Vaší, televize.

Drazí diváci, neskrývám, že jednou z mých priorit v příštím období je navýšení Vašich daní ze současných měsíčních 135 Kč o pár drobných navíc pro další zkvalitnění vysílání.

A tak závěrem přijměte ještě jednou mé poděkování za Vaši dosavadní přízeň, kterou opět nezklamu. Ani se mi nechce věřit, že mé nemovitosti ve stověžaté matičce zemi prý pomalu atakují magickou hranici 100 miliónů českých korun.

Do Nového roku přidávám moji milí koncesionáři doporučení, které jste mohli zaslechnout v živém vysílání na facebooku na stránkách Stardance: „Kdybych mohl vzkázat něco našim divákům, doporučil bych jim, aby až půjdou k volbám a budou volit ty, kteří je zastupují, měli by jim říct, že je Česká televize důležitá. Protože politici nám můžou hodně pomáhat, ale oni nám umí taky dobře škodit. A já bych byl rád, kdyby těch, kteří nám budou pomáhat, bylo v příštích letech mnohem víc, než…“

P. S.: Přeji Vám, pane generální řediteli naší veřejnoprávní ČT, aby diváků sdílejících mé řádky bylo co nejméně. I když poctivější by bylo, kdyby se o Vaše jméno rozšířil seznam osob, o jejichž skalp usiluje fanclub Milionu chvilek v čele s vůdcem a zachráncem českého národa Mikulášem Minářem. Ve vašem případě by byl jejich požadavek skutečně oprávněný!
M. Kavij

Václav Havel alias Ferdinand Vaněk

Václav Havel, jehož osmé výročí úmrtí si v těchto dnech připomínají jeho obdivovatelé, patří k nejkontroverznějším a nejrozporuplnějším osobnostem v historii našeho státu.

K postavám, jehož jméno je spojováno s mnoha přívlastky. K politikům kázajícím vodu, ale plnými doušky pijícím víno. Humanista, snažící se za svého života oprostit od svého nechvalně známého výroku „humanitárního bombardování“. Mírotvorce, obdivující v prosazování řešení mezinárodních konfliktů politiky formátu Madeleine Albrightové, nazývanou krvavá balkánská řeznice a George Bushe staršího – amerického prezidenta a šéfa CIA. Šiřitel demokracie, který v bitvě o prezidentský stolec pro dosažení maximální slávy se dokázal nekale vypořádat postupně se svými politickými soky Alexandrem Dubčekem a Miroslavem Sládkem. Restituent – snící o navrácení pražských nemovitostí jeho rodiny, jehož se mu záhy po převratu dostalo. Moralista nejen ve vztahu ke své manželce a jeho milenkám. „Hýčkaný“ disident a obhájce lidských práv, který pro pomíjivou slávu spojenou s finančním profitem dokázal kolaborovat ve prospěch tehdejších západních mocností.

V porovnávání se všemi prezidentskými předchůdci zůstalo dalším generacím
po Václavu Havlovi víc než žalostné dědictví. Rozbitá, rozdělená země, následně zavlečená do válečného agresivního uskupení NATO pod hlavičkou USA. Koloniální země v ekonomické podřízenosti Německa. Zesilující snahy páté kolony vedoucí ke zrušení Benešových dekretů a navrácení zkonfiskovaného majetku šlechtickým rodům. Hořká pachuť uměle vytvořeného kultu osobnosti. Občansky rozvrácená společnost s přetrvávající blbou náladou, ztrativší vůli být národem, jejíž součástí je konzumní člověk. Ve městech byznys lavičky nesoucí jméno Václava Havla, stávající se na mnohých místech terčem vandalismu.

Mirek Kavij

(Poznámka metéra: „Kdo neplní svoje sliby dané přísahou národu, nezaslouží si jeho úctu ale jen opovržení!“

Největší lži Havla

Existují výroky, jež jsou v přímém rozporu s realitou obyčejně nazývající se lži. Přinášíme připomenutí ukázek z projevů Václava Havla, abychom si připomněli, jak to s tou pravdou a láskou ve skutečnosti vypadá.

Listopad 1989 – Letenská pláň
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte.

V prosinci 1989 před volbou prezidenta
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

Z balkonu Melantrichu 1989
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

17. 12. 1989 v Československé televizi
V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes.

Jindy v prosinci 1989
Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

1. 1. 1990 v Novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.
Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…

23. 1. 1990 při projevu ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami; republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.

V dubnu 1990 ve veřejném projevu
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout…
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně.
Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Jindy v roce 1990
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

29. 6. 1990 ve Federálním shromáždění
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“

To jsou autentické ukázky z projevů kolaborantského Havla. Od roku 1989 jsme k totalitě blíže než kdykoli jindy v minulosti. Malá připomínka toho, koho jsme to ve skutečnosti měli za prezidenta.)

Čekat už není na co!

Máme čtyři měsíce do sjezdu a jsme rok a půl před 100. výročím založení naší strany, která toho této zemi přinesla tolik dobrého.

Proto několik poznámek k tomu, jak na tom jsme a jakou máme perspektivu.

Všichni víme, že ta situace je povážlivě kritická a výhled málo povzbudivý. Jedno anglické přísloví říká: Je chyba nevěřit, že čert je tak černý, jak ho malují!

Zopakuju větu z článku prof. Krejčího po posledních volbách, která už zdomácněla na internetu: „Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději… a, že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit?“

A o tom to je! Široký funkcionářský aktiv – ležící, spící – včetně tohoto slovutného orgánu (až na několik „narušitelů pořádku“), ukázněně a odevzdaně odmává vše, co mu je předloženo.

Jenže, vážení, dvanáctá už odbila. Vytrácíme se z obecného povědomí. Lidé o nás už moc nemluví!

Strana reaguje málo, pomalu a ustrašeně. Ke kontraverzním tématům – jako např. srpen 68, nebo nedávné výročí listopadového převratu – raději mlčí, anebo skoro mlčí.

Namísto toho, aby urputně bojovala o svou pravdu a získávala pro ni většinu společnosti. Argumentů je nepřeberně, poskytuje je každé odvětví národního hospodářství a každá stránka života společnosti. Bylo třeba se postavit té hysterii a překrucování faktů. A to včas!

To KSS alespoň uspořádala antioslavu 30. výročí a Jozef Hrdlička promluvil z památníku SNP v Banské Bystrici k několika stovkám přítomných. „I ti bosí Habešané se bránili…“

Nemusíme se přesvědčovat, že obraz strany dnes rozhodujícím způsobem tvoří a ovlivňuje její vedení, poslanecký klub a postava lídra.

Opakujeme neustále refrén o sedmi podmínkách podpoře vlády. Nic proti nim, ale byly vybrány a vyjednány tak trochu proto, aby s nimi Babiš neměl větší problémy a mohl nám velkoryse ustoupit.

V otázce zahraničních misí a peněz pro armádu jsme už umírněnější. Při projednávání Zpráv o činnosti České televize jsme také nezazářili. Kolem 900,- korun důchodcům je spousta řečí a sebechvály, ale že poslancům opět přibude cca deseti násobek, o tom se skromně mlčí. V příkladech by se dalo pokračovat. Lidé to vnímají, jsou na to citliví. Tady by šlo získávat ztracený kredit.

Návrh zákona o neziskovkách, zdá se, předloží SPD, ačkoliv máme usnesení ÚV z března 2018, aby takový návrh zákona byl připraven a předložen Sněmovně do konce roku 2018. A strana – jak správně říká předseda – se řídí usneseními. Pokud se Okamurovci anebo Trikolóra vlamují do otevřených dveří, je to třeba rychle a jasně říct. Myslím, že to má v gesci Stanislav Grospič, a to je člověk zodpovědný, takže třeba o tom – ke své škodě – jen málo mluvíme!

NEZISKOVKY – ty politické – pracující v cizím zájmu a žoldu, zpravidla Sorosovém, krok za krokem zvyšují tlak a mění situaci. Oslabují stát, přepisují dějiny, vytrhávají z kořenů tradice a morálku, zesměšňují vše národní a vlastenecké a stále brutálněji útočí na ty, kteří jim nevyhovují.

Čekat už není na co!

A tak to je i s naší stranou. Je třeba zkusit, zda je ještě možné ji oživit, aktivizovat, obnovit její komunistický charakter.

Krátce ocituju z projevu, který na říjnovém zasedání přednesl předseda skutečné komunistické strany Gennadij Zjuganov. Projev v překladu Karla Kluze hojně běhá po internetu a najdete ho i na stránkách KSM. Neuškodí, když si ho přečtete celý, budete překvapeni!

Cituji z vystoupení: „Dlouhodobé členství v parlamentech a zákonodárných sborech vede k vytvoření stranické aristokracie, této „prokleté kasty“, jak ji obrazně nazval Stalin. To nebezpečí je ale reálné. Představte si člověka, který sedí 15 až 20 let v parlamentě. Stane se to pro něj způsobem života, kterého se zdaleka ne všichni chtějí vzdát…

Nastala doba tvorby nových zásad pro utváření poslaneckého sboru KPRF. Musí dojít k rotaci kádrů, při dodržení zásady kontinuity.

Něco jiného je zvolení v jednomandátových obvodech (u nás Senát). Má-li tento člověk zaslouženou autoritu, pak ho lidé zvolí opakovaně, a to je v pořádku. V mimořádných případech může strana učinit výjimku. Ve všech ostatních případech by mělo být právo kandidovat omezeno pouze na dvě funkční období.“

Myslím si a říkám něco podobného už dobrých 15 let a pochvaly jsem se nedočkal. Ale toto je racionální cesta a vedla by k ozdravění a okysličení strany, dala by vyrůst novým kádrům.

Takže alespoň tolik ve vymezeném čase. Situace není dobrá a je třeba pokusit se stranu zachránit. NENECHAT TO TAK!

 Jak kdysi v podobné situaci řekl slovenský básník, kulturní činitel a politik Miroslav Válek: „Možno nebudeme všetci vinní. Ale budeme všetci zodpovední!“

Přemýšlejte, prosím, o tom!

Lidé, naši případní voliči, by ocenili, kdybychom důrazně a nekompromisně tlačili na vládu, kterou podporujeme, aby stát – všemi nástroji, které má – krotil inflaci, která se utrhla z řetězu. Vrstva bohatých to necítí, mají dost, a když, tak si přidají!

Karel Klimša, z diskusního příspěvku na 9. zasedání ÚV KSČM, dne 14. prosince 2019

Chcete válku? Tak volte dál ty debily!

Obyvatelé oblastí dříve zvaných SUDETY by měli být ve střehu. Starosta Řeporyjí ve své prudérnosti poodhrnul roušku tajemství.

Německo, Česko, Sudety, Rusko, Koněv, Vlasov, Posselt, Walderode, Liechtenstein, Colloredo-Mansfeld – co vám to říká? Ano, jsou to současná témata mnohých diskusí, která však míjí její širší veřejnost. Ta se bohužel nedozvídá řadu podstatných věcí včas. Starosta Řeporyjí Novotný však asi nechtíc provalil fašistické a nacistické tendence. Je otázkou, jak dalece je již tato rakovina rozlezlá, či zda je to zatím „jen“ hlavně otázka Prahy.

Není asi dílem náhody, že se v poslední době tyto záležitosti tolik přetřásají. Určitě není dílem náhody záměrné vyvolávání protiruských tendencí a ještě více pozměňování dějin. Dochází k bagatelizování důsledků nacistické okupace naší země. Přičemž na straně druhé je záměrně umenšován podíl Sovětského svazu na porážce nacistů. Nevím jak vy, ale já zásadně nesouhlasím s výkladem, že nacisté osvobozovali Evropu od komunistů atpod. To jsou takové blbé kecy na pěst. Je však velice nebezpečné, když se někdo staví za pořádání sjezdu Sudetoněmeckého Landsmanšaftu v České republice.

Možná vám to, vážení spoluobčané, uniklo, ale proněmecká a pronacistická rétorika, ale i politika u nás sílí. Po návrhu na sjezd Sudeťáků v Čechách přišel dehonestující útok na pomník maršála Koněva, což byl cílený útok na jednoho z předních osvoboditelů Prahy, ale také to byl útok cílený na Ruskou federaci. Je vyvíjen tlak na odstranění sochy Koněva a na druhé straně starosta Řeporyjí chce pomník pro Vlasovce, tedy pro kolaboranty a nacisty v jedné osobě. Jaké je nyní pokračování?

Dle médií by v příštím roce mělo dojít ke zrušení Benešových dekretů a zde již jde o hodně! Je pravda, že Benešovy dekrety byly už několikrát prolomeny, ale budou-li zrušeny tak bůh s námi! Budou Čechy a Morava opět protektorát? Co dělá ministr Petříček? Proč neinformuje občany vláda?

Pokračovat ve čtení „Chcete válku? Tak volte dál ty debily!“

Malá inventura doby polistopadové

Když před 30 lety padl starý režim, který postupně ztratil podporu velké části veřejnosti, noví držitelé moci slibovali, že jejich cílem je republika spravedlivá, bez ponižujících rozdílů mezi lidmi, založená na efektivním hospodaření, pravdě a poctivosti, na správě věcí veřejných kvalifikovanými odborníky a všestranný rozvoj všech oblastí společnosti. Hovořilo se o tom, že naše země se nesmí již nikdy stát přívažkem jakékoliv jiné mocnosti a hlas občanů musí být vždy na prvním místě plně respektován. Sliby však většinou ve víru převratných událostí doby vzaly rychle za své a nastoupila tvrdá realita budování kapitalismu bez řádného právního rámce. Nemluvě pak o morálce či spravedlnosti. Nastolené poměry se v mnoha ohledech ukázaly jako propastně odlišné od proklamovaných vizí a předvolebních slibů těch, kteří se po listopadu 1989 prodrali k moci díky lákavým vizím hlásajícím brzkou prosperitu a profesionální řešení nahromaděných problémů.
*  *  *
Bezprostředně po převratu bylo třeba rychle a uměle vytvořit privilegovanou vrstvu společnosti, jak nás moudře poučily osoby podílející se na devastaci našeho hospodářství a zemědělství. Jeden z hlavních aktérů ekonomické reformy po listopadu 1989 před lety bez obalu přiznal, že nešlo o nic jiného, než o aplikaci příručkových poznatků do praxe. Výsledek tomu zcela odpovídal. Majetkový převrat provedla nová moc skutečně důsledně. Tak důsledně, že jsme se stali cizinci ve vlastní zemi. Privatizace a restituce se staly nástroji k vytvoření majetné vrstvy, která za všech okolností bude patřit mezi oporu režimu. Právě jemu totiž vděčí za své postavení. Dříve byla měřítkem vytvořených hodnot a úspěchu především skutečně vykonaná práce, dnes ji vystřídala spekulace, lichva, vyděračské praktiky a schopnost okrádat jiné. Diktaturu proletariátu nahradila diktatura kapitálu nemilosrdně postihující většinu neprivilegovaných občanů naší země. V malé a velké privatizaci, lidově nazvané příznačně jako rozkrádání státního majetku ve velkém, náš stát nevratně ztratil vinou chybných rozhodnutí politiků obrovské prostředky. Kuponová privatizace se ukázala jako velmi falešná idea pod líbivým heslem Co Čech, to hrdý akcionář. Mnohým však zůstaly v rukou jen bezcenné papíry a oči pro pláč. V době minulého režimu by nebylo možné, aby se člověk ocitl vyhozen bezohledným majitelem domu přímo na ulici nebo aby skončil bez práce a neměl na jídlo a nájem či ztratil nárok na ošetření v nemocnici. Někteří lidé přitom soudobé poměry nazývají prosperitou a pokrokem. Zřejmě ztratili zbytky soudnosti. Jestliže dlužíte pár stovek, přijde na vás exekutor, pokud dlužíte miliardy, zaplatí je daňoví poplatníci. Rychle se začal uplatňovat dvojí metr, dvojí morálka. Kvalitní a dostupnou kulturu zavalil nános bulvárního braku, amerických krváků, dialogy plné vulgarit jsou vydávány za zábavu a kýče všeho druhu považovány za umění. O kvalitě mezilidských vztahů bylo publikováno mnoho a jsou jen věrným obrazem zvlčilé doby. Na ulicích našich měst se poprvé za několik desetiletí, a to hned zkraje 90. let, objevili žebráci a bezdomovci, podobně jako nezaměstnaní. Tedy stav odpovídající období první republiky.
Náš skvělý demokratický režim není schopen občany ochránit ani před různými podvodnými šmejdy, zločinnými praktikami exekutorů, nemluvě o zajištění podmínek dostupného bydlení. Kolik jen lidí se od roku 1990 ocitlo v ponižující roli nezaměstnaných doslova žebrajících o práci často za velmi nedůstojných podmínek? Mnozí navíc opakovaně. Kolik osob musí dělat načerno a v různých nedůstojných a nebezpečných formách práce, aby zajistili svou rodinu? Kolik lidí si v posledních třiceti letech vzalo život z existenčních důvodů? Kolik osob bylo poškozeno chybnými rozhodnutími našich vážených soudů, nemluvě o byrokratické šikaně. Jak moc je těch, kteří berou drogy, proto, aby dostáli požadavkům na stále stupňující se pracovní tempo v řadě profesí, a to i takových jako jsou pedagogové, řidiči, bezpečnostní složky? Kolik je těchto pracovníků ničících si nedobrovolně zdraví, aby si udrželi v dnešním nejistém světě obživu a lidskou důstojnost? Tímto se raději nikdo nezabývá, přitom jde o časovanou bombu s nedozírnými důsledky. Zabývá se skutečně seriozně někdo tím, kolik za poslední tři desetiletí přibylo psychických onemocnění? Čím dál víc lidí trpí depresemi, jelikož žijeme v nezdravé atmosféře mizerných mezilidských a pracovních vztahů. A aby toho nebylo málo, všichni kolektivně jsme navíc byli okradeni o ohromné hodnoty díky špatně provedené privatizaci státního majetku a jako třešnička na dortu nám byl ještě dodatečně předložen ničím nepodložený dar katolické církvi skrytý pod vznešeným názvem majetkového vyrovnání státu s církvemi. Jde o další velkou zlodějnu, kterou navíc posvětili i ctihodní ústavní soudci. Kdo ještě po tomto všem bude mít tu drzost tvrdit, že žijeme v demokratickém a právním státě? Je na čase zřídit muzeum zločinů kapitalismu a jeho obětí. Máme u nás udatné bojovníky, kteří s nehasnoucí intenzitou vedou z účelově zřízených a státem placených institucí minulé bitvy proti údajným zločinům komunismu (který navíc dosud nikde neexistoval), zatímco skuteční zločinci si užívají nakradeného majetku.

Pokračovat ve čtení „Malá inventura doby polistopadové“

Kdo přepisuje dějiny?

Na internetových stránkách Aliance národních sil (ANS), jsem se o tom dověděl až dnes, ale protože možná jde o věc, která není novinkou jen pro mě, rozhodl jsem se o ní s vámi podělit.
Oč jde? Onoho 18. září tohoto roku schválil Evropský parlament Usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Dokument má číslo 2019/2819, jeho autorkou je česká komisařka EU Věra Jourová.

Předsedkyně Aliance národních sil PhDr. Vladimíra Vítová k tomuto dokumentu na stránkách ANS sepsala komentář nesoucí titul „Trestuhodné usnesení EP přepisuje historickou skutečnost.“ Trestuhodné? V čem?

Podle Vladimíry Vítové v tom, že dává na stejnou rovinu vinu Německa a Sovětského svazu při zahájení druhé světové války. V tom, že zcela pomíjí význam Sovětského svazu na poražení nacistického Německa a v některých bodech z něj dělá dokonce hlavního viníka.
K těmto dvěma bodům Vladimíra Vítová dodává: „Různí ´politologové´ začínají již zcela oficiálně hovořit v tom smyslu, že Adolf Hitler zaútočil v červnu roku 1941 na Sovětský svaz preventivně, aby Evropu zbavil bolševismu – viz letošní diskuse v Knihovně Václava Havla. Za hlavního agresora druhé světové války začínají tito takzvaní ´historici´ označovat Sovětský svaz a o Německu pomalu – ale jistě – začínají hovořit v tom smyslu, že de facto bránilo Evropu před bolševismem z Ruska.“
Trestuhodné také v tom, že v dokumentu je například zcela vynechána Mnichovská dohoda a nikde není uvedeno ani datum 1. září 1939, kdy skutečně vypukla druhá světová válka napadením Polska nacistickým Německem. V tom, že naopak ostatní data a smlouvy ale uvedeny jsou – například data obsazení pobaltských republik Sovětským svazem a napadení Finska Sovětským svazem a další. V tom, že dokument zdůrazňuje, že druhá světová válka byla zahájena v bezprostředním důsledku smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939 (pakt Molotov-Ribbentrop), a jejím prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi prý rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu (bod 2). V tom, že tento dokument žádá všechny členské státy EU, aby si tento den podepsání paktu Molotov – Ribbentrop (23. srpna) připomínaly jako Evropský den památky obětí totalitních režimů a aby to v zájmu posílení povědomí mladé generace o těchto záležitostech zařadily do osnov a učebnic pro všechny školy (bod 8). V tom, že Evropský parlament (EP) také žádá Komisi (v bodě 12), aby účinně podporovala projekty (této nové) historické paměti v členských státech a činnost Platformy evropské paměti a svědomí a aby přidělovala náležité finanční zdroje v rámci programu Evropa pro občany na podporu vzpomínkových a pamětních akcí k uctění obětí totality. Jinými slovy – Evropská unie nyní bude štědře finančně podporovat přepisování dějin!

Dokument dále sděluje, že nacistické a komunistické režimy prováděly masové vraždění, genocidu a deportace a zapříčinily ve 20. století ztráty na životech a omezení svobod rozsahem nevídané v celé lidské historii. Odsuzuje akty agrese, zločiny proti lidskosti a masové porušování lidských práv, jež páchaly nacistické a komunistické režimy. A tedy v tom, že staví na roveň nacismus a komunismus (bod č. 3). V tom, že dokument konstatuje, že po druhé světové válce jsme ve střední a východní Evropě žili ve zločinném režimu, který byl stejný jako nacismus a že se země střední a východní Evropy svým vstupem do Evropské unie a NATO vrátily do evropské rodiny svobodných demokratických zemí a s pomocí Evropské unie jsme prý údajně úspěšně provedli reformy a dosáhli pokroku v sociálně – ekonomické oblasti. V tom, že Evropský parlament je prý hluboce znepokojen snahami současného ruského vedení překrucovat historické skutečnosti a maskovat zločiny spáchané sovětským totalitním režimem, což považuje za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě s cílem Evropu rozdělit, a žádá proto Komisi, aby proti těmto snahám přijala rozhodná protiopatření (bod 16). V tom, že v bodu 18 se konstatuje, že skutečnost, že v některých členských státech stále zůstávají na veřejných prostranstvích (v parcích, na náměstích, na ulicích apod.) pomníky a památníky oslavující totalitní režimy, připravuje půdu pro překrucování historických faktů o důsledcích druhé světové války a pro propagaci totalitního politického systému. A tedy v tom, že pro Evropský parlament a jeho poslance je žádoucí odstraňování soch našich osvoboditelů – jako například sochy maršála Koněva.

A závěru svého komentáře Vladimíra Vítová uvádí: „Všichni čeští poslanci Evropského parlamentu (kromě jediné europoslankyně za KSČM) schválili tento zákeřný a hanebný dokument, který má za úkol přepsat dějiny. Dokument vytvořila a Evropskému parlamentu předložila eurokomisařka za Českou republiku Věra Jourová. Působení českých politiků v Evropské unii je trestuhodné!

K tomu bych já rád dopsal jen toto: Jourová a její přátelé v Evropské unii zřejmě osudově vsadili vše na platnost Orwellových slov o tom, že kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost. A že kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. A proto tato minulost musí být v zájmu budoucnosti znásilněna!
A jen tak na okraj. Pokud ve své knihovničce jako poklady uchováváte Paměti prezidenta Beneše či Válečné paměti Churchillovy, nebo Válečné paměti de Gaullovy, pak je klidně vyhoďte z okna. Paní Jourová z Třebíče z nich totiž na pouhých 85 řádcích svého „usnesení“ udělala makulaturu, vhodnou nanejvýš tak k podpalu. Nebo do sběru.

Lubomír Man, 26. 11. 2019

(Poznámka metéra. Po přečtení nemohu popadnout dech… Kam Evropa pod klepety strýčka Sama došla?! Kladu si otázku: Je skutečně možné, že je Evropský parlament složen z takových hlupáků a nevzdělanců? Nebo je to vědomá příprava na třetí světovou válku? To nám přeci děti, vnuci a pravnuci milionů padlých rudoarmějců nemohou nikdy odpustit. Chce se křičet Staline vzbuď se – svět se zbláznil! Josif Vissarionovič moc dobře věděl, co imperialismus v propagandě dokáže, ale kdyby věděl, že 75 let po nejstrašnější válce budou největší zločinci a Hitlerovi pohrobci přepisovat dějiny, tak by se asi skutečně zastavil až u Atlantiku, Středozemního a Baltského moře.
Co je to za komunistickou stranu u nás, která spolupracuje s vládou, jejíž nejvyšší představitelka v Evropském parlamentu předloží takovýto návrh?! Tak to dopadne s každou civilizací, kde se dávají vysokoškolské tituly za docházku a kde může každý řeporyjský idiot s IQ tykve mluvit do politiky. Jsou jen dvě možnosti. Buď vystoupit s Evropské unie a Severoatlantického paktu nebo se připravit na válku. A teď jde jen o to, zda občanskou u nás i v dalších postsocialistických zemích nebo světovou chystanou k vyhlazení slovanských národů.
Nevím, co nám dali do vody, že národ Husa a Komenského, se takto pomátl.)

Zkurvená generace

Neznám Větvičku, ale většina sedí… (ostravské nářečí je asi srozumitelné všem). Větvička je fajny synek… napsal Ladislav Větvička zkurvena generace…

Zkušal sem jiny nazev. Blba. Divna. Zkažena. Ale nic nevystihovalo podstatu přesněji, než to co sem napsal, tuž se omluvam. Ja fakt netušim, kaj zme my, synci narozeni v Československu, kerym je přes štyrycet, mohli zrobit chybu. Že zme zblbnuli nekonečnym omilanim mantry o internacyjonalni pomoci a zkompromitovali se nechutnym členstvim v Pionyru a eSeSeM, to nam snad hystoryja odpusti. Ale kaj zme zrobili chybu, že se z tych dnešnich mladych duši, nepoznamenanych bolševickym ohybanim hřbetu, stala zkurvena generace?

Jak je možne, že z mladych lidi (je jedno, jestli jim je dvacet, třicet, nebo skoro štyrycet) je beztvara amorfni hmota? Co je to za lidi, kere nic nenuti, aby se odlišili od stupidni televizni kultury, kera se na ně hrne z jejich třicetipalcovych TV obrazovek v hadečkove qalitě?

Čim se matrjošky teto podivne generace vyznačuju? Šmatlaju po ulicach s PETkama v pracce, nebo je maju zahaknute za popruhy svojich baťohu. Kdybyste měli dvě vody, ale dvě uplně stejne vody, a ta jedna by byla v PETce za stonasobnu cenu oproti te kohutkove. Keru byste si vybrali? Pokud ste ze zkurvene generace, pak přirozeně tu stonasobně dražši z PETky. Misto teho, aby si doma natočili fajnu vodu z kohutka, povali do deset kilaku vzdaleneho hytlermarketa enem proto, aby mohli nakupit piksle PETkovych lahvi balenych po šesti v igelitu. Hlavně že maju vyvaženy přijem optymineralu… Chlastaju kafe ve Starbaxu a aby to všeci viděli, nosi si ho v kelimku po ulicach. Ja chapu, že enem buran by si dal kafe podivne chuti z českého kafepytliku Standard, pomleteho kajsik v Rakusku. Ale enem naprosty magor se može chlubit na ulici tym, že nese tu svoju žblundu v pogumovanem kelimku, dokaliči si pysky cucanim horke tekutiny přes uzky plastovy pruduch a ještě bude šťastny, že misto dvuch korun zaplatil šedesat kaček za taky pazgřivy produkt. Hlavně, že je na tym napsane Starbax…

Leju do sebe koktejly typu Kubalibre nebo Mochito, plati za ně desetinasobek realne ceny a tvaři se, že tak to je v pořadku, bo kapitalizmus to tak vymyslel. Když jim date vedle sebe dva panaky rumu – jeden Božkov Spajs z kobzola za deset kaček a druhy Karibsky z třtiny za štyrnasobnu cenu, tak nerozeznaju jeden od druheho. Ale chlastat předražene koktejly je přece „in“.

Pokračovat ve čtení „Zkurvená generace“

Česká justice zaprodaná neofašismu?

Stíhat staré dědky by současnému sytému šlo, ale stíhat posametové zloděje – to ne!! Hanba české justici.

Kam až chce česká justice ještě klesnout? Kdopak dal politické zadání k zahájení stíhání takřka stoletých staroušků za údajné zločiny staré 40 let a více? Komu tahle prasečina poslouží?

Česká justice má už takhle dost pošramocenou pověst i s ústavním soudem. To si chcete honit svá ega na starých dědcích? Myslím, že vám to stejně nijak nepomůže. Česká justice a české právo má už dávno pověst prodejné děvky. Právo a spravedlnost se staly zbožím a platí tedy, že se jich domůže pouze ten, kdo na to má peníze. Etika a jakási morálka a čest – to se z českého práva a z české justice dávno vytratilo. Kauza okolo Jakeše, Štrougala a Vajnara, nese znaky čistě politického procesu, jenž údajně vzešel z ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu. Jaká to demagogie. Co je to za ústav? Vždyť už jeho název je lží! Jaké zločiny komunismu? Vždyť ten nikde ve světě nikdy nebyl zaveden a slučovat socialismus a komunismus je zákeřná demagogie. Je to tak jako bych já tady na tomto místě řekl, že brambořík je to samé jako brambory. Je tedy patrno už od samotného základu, že onen pochybný ústav vyšetřuje zločiny systému, jenž byl a je systémem čistě filozofického charakteru, který v reálné podobě nikdy neexistoval a nemohl tedy nikdy žádný zločin způsobit. Slovo komunismus má působit hlavně jako strašák, aby se lidé báli komunistů a raději se nechali týrat kapitálem a privilegovanými společenskými strukturami, protože to privilegovaným přináší zisk a chudí jsou ještě chudší.

Je nesporné, že na státní hranici v době socialismu došlo k mnoha smutným událostem. Samozřejmě, že je škoda každého zmařeného života, ale na druhé straně – každý měl možnost volby. Nikdo nebyl režimem nucen utíkat z republiky. Nikdo nebyl nucen utíkat přímo přes hraniční pásmo, které oddělovalo Československo od Německa a Rakouska. Byly i jiné cesty a to přes Maďarsko, Jugoslávii nebo Vatikán. Každý, kdo si zvolil cestu přímo do Německa či Rakouska, tak dobře věděl, že tato cesta je nebezpečná, a že lze při ní přijít o život. Každý zběh věděl, že hraniční pásmo se skládá ze dvou až tří vrstev a všude byly rozmístěny informační tabule, které informovaly o tom, v jakém pásmu se člověk nachází, a že je do těchto míst vstup zakázán.

Každý, kdo šel i přes tento zákaz dál, dobře věděl, že riskuje, ale byla to jen jeho volba, kde byl s riziky předem seznámen. Chcete tedy Jakeše, Štrougala a Vajnara soudit za to, že zběhům osobně nebránili v jejich svobodné vůli?

Pokračovat ve čtení „Česká justice zaprodaná neofašismu?“