Polistopadoví odborníci

„Demopravice“ společně s Hamáčkovým pragmatickém křídlem ČSSD se dočkala! Po dlouhých taškařicích byl ministr kultury Staněk odvolán! „Oslavné“ komentáře na sebe nenechaly dlouho čekat, včetně komentáře sběratele funkcí – primátora Plzně Martina Baxy (ODS), že po odcházejícím Staňkovi zůstane velmi problematické dědictví.

Kauza tak opět zastínila daleko důležitější problémy, se kterými si společnost neví rady a jejichž vyřešení není záležitostí jedné generace. Příkladem budiž kůrovcová kalamita, ve které je skutečná škoda dnes téměř nevyčíslitelná, způsobující navíc zhoršení životního prostředí dalším pokolením.

Nebylo možná ale záměrem některých dřívějších osob, které „rozhodovali“ o likvidaci kůrovce navodit současný katastrofický stav? S odstupem deseti let tak hořce žalostně působí vzkaz tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka na adresu Miloše Zemana, který jej kritizoval za nedostatečné kroky v boji s kůrovcem. Bursík v něm Zemanovy argumenty označil za povrchní a pomýlené a vzkázal, že lesy nejsou mrtvé.

Je úsměvné zjištění, že po 30 letech úspěšného budování kapitalismu nemáme v zemi dostatek firem pro zpracování kůrovcem napadeného dříví a tak jej z 90 % vyvážíme do ČLR. Do státu, proti kterému právě Bursík z důvodu soustavného porušování lidských práv brojí téměř dvě desítky let.

Mohutný vývoz dříví, které nedokážeme sami zpracovat a výhodněji prodat je ale dalším dokladem, že privatizace po společenském převratu byla provedena úspěšně a Česká republika je ve 21. století v pozici kolonie.

Davy zfanatizovaných občanů v roce 1989 volaly mimo jiné po vládě skutečných odborníků, po vládě ministrů bez „stranické knížky“. S odstupem času nejen na příkladu exministra Bursíka je patrné, že jejich požadavky a přání nebyly vyslyšeny.

Naopak, skutečných odborníků v polistopadových vládách bylo jako šafránu. Hlavním kritérium pro jejich jmenování se staly právě ty stranické knížky. Tentokrát, pro změnu ale barvy modré, oranžové, žluté či zelené.

A předcházející ministři se stranickým průkazem červené barvy? Ti byli v porovnání s ministry typu Martina Bursíka, Kateřiny Jacques, Daniela Hermana či Tomáše Petříčka pouhými „břídily“!

Miroslav Kavij

Náš zákazník – náš pán!

Pro majitele motorového vozidla každoročně se opakující záležitost. Rozhodnout se, na základě oznámení pojišťovny o výši nové částky za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinného ručení) na další rok, jak dál. Akceptovat zdražení nikoliv o desetikoruny, ale stovky korun za rok? Zůstat pojišťovně „věrný“ i nadále? Vždyť inflace nás provází na každém kroku! Nebo se „ozvat“ a zkusit změnu? Není tajemstvím, že mnohé pojišťovny v úsilí za zachování zákazníka najednou umí divy!

Nejjednodušší v tomto případě je požádat „svoji“ pojišťovnu o zachování výše pojistného z předcházejícího období, na které většinou pojišťovny „slyší“.

Stejně snadné a finančně zajímavější je ale udělat si „přes internet“ cenové srovnání nabídek.

V tomto případě pro mnohé nastane překvapení, když porovnáním zjistí, že z například předepsané částky ročního pojištění ve výši 2986 Kč je najednou 1834 Kč. To vše nejen při zachování stejných parametrů plnění pojistné smlouvy, ale dokonce i stejné pojišťovny! Pak již zbývá jediné. Vypovědět stávající smlouvu a podepsat novou! Nic těžkého, zvláště, když právě „internetový srovnávač“ vám vše zadarmo připraví a naservíruje až pod nos.

Oprášené popřevratové rčení „náš zákazník – náš pán“ již dávno neplatí. Jak jinak si vysvětlit například přístup bank ke svým klientům? Za vzor může posloužit Raiffeisenbank – prohlašující o sobě, že je bankou inspirovanou klienty! Zatímco nové klienty láká na úročení jejich vkladů 3 %, stávající klienty za jejich věrnost „odměňuje“ kreditní úrokovou sazbou podstatně nižší.

S Václavem Klausem, který v popřevratovém období uklidňoval národ prohlášením, že konkurenční a tržní prostředí vše vyřeší, nezbývá než „souhlasit“.

A tak nejen banky, finanční domy, energetické společnosti a obchodní řetězce si dělají se zákazníky každý den, co chtějí. Kritériem a hnacím motorem pro jejich chování je zisk, který je s kapitalismem neodlučitelně spojen. A občan? Žije si přeci spokojeně ve svobodné společnosti, mající možnost svým každodenním svobodným rozhodováním měnit věci ve svůj prospěch!

Miroslav Kavij

Čím překvapí Herman tentokrát?!

Lidovecká hvězda Daniel Herman letí opět vzhůru. Po řediteli ÚSTRku a ministru kultury v Sobotkově vládě má bývalý místopředseda KDU-ČSL nový post. V Radě pro lidská práva.

Jak Herman uvádí „být členem Rady vlády pro lidská práva znamená věnovat se lidskoprávní agendě, kterou se zabývám roky. A pro mě je zásadní, pokud na tomto poli mohu pokračovat s požehnáním vlády. Protože když má člověk takový mandát, jeho možnosti jsou výraznější.“

O výrazných možnostech přesvědčil Herman naše občany již několikrát. Kauza strýček Brady a státní vyznamenání. Předražený prodej vepřína v Letech. Potvrzení Jiřího Fajta generálním ředitelem Národní galerie a jeho uvedení do funkce.

Přijetí tibetského dalajlamy. Pravidelný účastník sjezdů sudetských Němců – naposledy v červnu 2019. V neposlední řadě Hermanovo spojení s Nadací knížete z Lichtenštejnu. Nadace spravující majetek knížecí rodiny, která zaslala institucím českého státu předžalobní výzvu na vrácení majetku Lichtenštejnům. Ti se domáhají vydání majetku, který jim Československo zabavilo v roce 1945 na základě Benešových dekretů.

Čím překvapí Daniel Herman tentokrát – z pozice člena Rady vlády pro lidská práva?

Miroslav Kavij

Po Jandovi neštěkne ani pes!

Společenský převrat v roce 1989 změnil negativně život nejen obyčejným lidem, ale také umělcům. V jejich případě byl pomyslným „jazýčkem vah“ osobní postoj k minulému režimu a angažovanost v listopadových dnech, kdy bylo potřeba co nejrychleji „zlomit“ českou společnost a jednou provždy skoncovat s nesvobodným „komunistickým“ režimem.

Karlu Gottovi se u příležitosti jeho 80. narozenin dostalo od fanoušků nepřeberné množství gratulací a přání, ale také nemálo nenávistných komentářů. Zatímco redaktor a politický komentátor Jindřich Šídlo se o jeho písních vyjádřil slovy: „Já myslím, že byly především o hovnu,“ Jakub Janda jde v hodnocení na adresu Mistra ještě dále: „Úspěch v jedné pracovní oblasti vůbec neznamená, že se jinak nebudete chovat jako poblázněně nebezpečně. Karel Gott je sice kulturní legendou, ale když veřejně propaguje ty nejhnusnější konspirační teorie, tak dělá pro české extremisty a ruské destabilizační zájmy více práce než Aeronet a „Parlamentní listy“ dohromady. Je to smutný konec.“

Člověk nemusí být fanouškem a velkým obdivovatelem Karla Gotta a také ne každého posluchače jeho písně osloví. Pokud je ale soudný, pak při přečtení slov Jakuba Jandy začne obě osobnosti srovnávat. Zatímco Gott svými písněmi získat tři generace lidí, Jakub Janda se dostal do povědomí pár jedinců především díky jeho minulé činnosti pornoherce. Písně Karla Gotta budou nepochybně rozdávat dobrou náladu i dalším generacím, Jakub Janda bude přispívat maximálně k dalšímu rozeštvávání společnosti a obrazně řečeno, neštěkne po něm ani pes!

Ve srovnávání Karla Gotta a Jakuba Jandy by bylo možné pokračovat dále, ale každé by mělo dopředu svého „vítěze“. Možná i proto, že Karel Gott zůstal celý svůj život svůj, jak zpívá v jedné ze svých písních a nepotřeboval nikdy nikomu „podkuřovat“.

Česká republika ztratila za třicet let nejen svoji suverenitu, ale degradace společnosti se každodenně projevuje i v mezilidských vztazích, což nám média ukázala také při příležitosti 80. narozenin velikána české kultury Karla Gotta.

Popřejme Mistrovi do dalších let kromě pevného zdraví i neubývající fanoušky a posluchače, kteří byly pro Karla Gotta vším!

Miroslav Kavij

ODS ztratila paměť?!

Tak nám poslanec ODS Jan Skopeček dočista ztratil paměť. Alespoň podle jeho výroku pronesený 9. července v Duelu TV Seznam k poslanci KSČM Leo Luzarovi: „Řekněte mi, kdo z ODS krade, jinak je to na trestní oznámení.“

Přestřelka plná emocí se v uvedeném pořadu točila kolem zákona Nezaplacené podniky privatizované v letech 1992 – 1998, který PS PČR schválila 6. června tohoto roku.

Jan Skopeček zřejmě ztratil ale i sluch a zrak. Jinak by při jeho projednávání na půdě PS slyšel jednotlivé kauzy, díky jejichž záhadným prodejům, převodům a privatizacím stát přišel o finanční částku, která by zcela smazala výši současného státního dluhu. Stejně tak by si již dávno přečetl dlouhý seznam kauz a zprivatizovaných podniků, včetně hlavních aktérů, „kolující“ po internetu více než deset let. Dluhu, do kterého republiku dostaly povětšinou pravicové strany, střídající se u žlabu jako prasátka a který bude státu víc než přítěží možná déle než dalších třicet let.

Pro úplnost zbývá dodat, že Skopeček není jediný, komu již paměť neslouží. Stejně jsou na tom nejen všichni poslanci jeho strany, ale také stran KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.

Na závěr malý tip pro aktivistu Mináře „úspěšně“ burcujícího celý národ proti dotačním zlodějnám premiéra Babiše. Možná by dokázal na připravovanou demonstraci na Letné 16. listopadu přilákat více občanů, kdyby její „program“ rozšířil právě o požadavek směřující k potrestání všech, kteří se podíleli na rozkradení našeho státu za uplynulých třicet let.

Jedna dobrá zpráva pro ODS a pravicové strany zde ale je. Při „dokonale ušitém“ právním prostředí je šance na potrestání hlavních aktérů pod pláštíkem kmotrů, lobbistů a dalších vlivných postav více než mizivá. Případ oligarchy Bakaly a „prodeje“ OKD je jen malým příkladem!

Miroslav Kavij

A je to venku!

Nedávno zveřejněná informace na Aeronetu, kdo skutečně stojí v pozadí demonstrací proti Babišovi, se stala šlágrem mezi sdílenými zprávami uživateli internetu. Aeronet na základě došlých dokumentů a informací publikoval doslova šokující zprávu, podle které za útoky na premiéra Andreje Babiše stojí tři frakce moci. Sudetoněmecké lobby v ČR, Zdeněk Bakala s jeho spřátelenými médii a dále římsko-katolická církev.

Další znepokojivou informací pocházející ze stejného média je sdělení z průběhu letenské demonstrace 23. června. Lídr Milionu chvilek Mikuláš Minář se na ní ukázal v kompletním oblečení nacistické NSDAP a ve stejných hnědých barvách, které používala nacistická strana nejen pro své uniformy, ale stejnou barvu používala i Hitlerjugend. Náhoda? Symbolika? Prvotní náznaky restaurace fašismu v české kotlině, navazující na Ukrajinu?

Na Tomáše Ortela jsou pro jeho kontroverzní texty vedeny mediální útoky, ale provokace Mikuláše Mináře zůstává bez odezvy. Na exprezidenta Klause pro jeho výrok v televizi Prima, že lidé byli sváženi na letenskou demonstraci 23. června 2019 zdarma, bylo podáno trestní oznámení, ale na majitele Aeronetu, případně na autora zde publikovaného článku nikoliv.

Mnohý z občanů si proto klade oprávněnou otázku. Jde o cíleně publikovanou dezinformaci nebo oprávněnou obavu pro český národ? Jedná se o dezinformační informaci nebo ne?

Jasno by občanům mohl udělat svým zasvěceným sdělením pornoherec a výkonný ředitel think – tanku Evropské hodnoty Jakub Janda, případně ministr zahraničí Tomáš Petříček. Oba více než dobře placeni z kapes daňových poplatníků. Nebo se skutečné odpovědi dočkáme až na letenské „opakované“ demonstraci 16. listopadu s dalším fiktivním mrtvým studentem?

Spíše ne. Vždyť skutečnou pravdu o pozadí převratu v roce 1989 jsme se zatím – ani po třiceti letech – nedozvěděli!

Miroslav KAVIJ

Vůdce Milionu chvilek čeká reparát!

Vůdce Milionu chvilek a spasitel českého národa Mikuláš Minář po dobrovolném odchodu ze studií se vydal na novou ušlechtilou pouť. Naučit občany osvojit si základy demokracie, k jejímž pilířům neodmyslitelně patří demonstrace. Více než aktuální v době, kdy po 30 letech obnoveného kapitalismu je demokracie u nás v ohrožení! V čele vlády premiér s minulostí k StB, střetem zájmů, oligarcha a dalšími hříchy, které jsou pro pozici premiéra neslučitelné! Na Hradě prezident mající nálepku proruského agenta, navíc vyznavač komunistické Číny, každodenně pošlapávající lidská práva!

Po prvních „zápočtových“ demonstracích, které se pod hlavičkou Milion chvilek uskutečnily na pražském Staromáku a Václaváku, podstoupil její lídr minulou neděli první zkoušku. Zaplnit po třiceti letech Letnou a přimět premiéra vlády ČR k jeho rezignaci. Zatímco se jeho sok Babiš může pyšnit prosazením slevy jízdného pro seniory a mládež, Mikuláš Minář „dokázal“ dopravit své podporovatele a zájemce na velkolepou politicko-kulturní letenskou show do Prahy zcela zdarma!

A tak alespoň podle médií prý ex-student Minář ve zkoušce obstál. Odhadovaný počet v rozmezí 250 až 400 tisíc účastníků hovoří za vše! Hodnocení hlavních „sponzorů a aktérů“ se ale veřejnost nedozví, ani tak optimistické nebude. Proč přiznávat, že nedělní pokus o sesazení Babiše byl jen plácnutím do klidné hladiny stávajícího zahnívajícího buržoazního rybníka v české kotlině s nulovým efektem?

Do budoucna protagonista Milionu chvilek dobře míněné rady k založení vlastní politické strany využít nechce. Získat 1 500 113 hlasů jak se podařilo vůdci ANO Andreji Babišovi v parlamentních volbách je totiž jiný level! Nespokojeným občanům hlásícím se k Mikuláši Minářovi tak nezbývá, než si počkat na letenský reparát, který je ohlášen na 16. listopad. Vůdce Milionu chvilek získal necelých pět měsíců čas k dokonalému osvojení si scénáře, který se mu dostane od „svých“ sponzorů, jímž tolik leží na srdci české zájmy!

V případě úspěšně absolvované listopadové zkoušky je pravděpodobné, že hlavního protagonistu čeká odměna v podobě osobního celoživotního materiálního profitu. V opačném případě se zřejmě finančně štědrý „sponzor“ poohlídne po vůdci novém, včetně vypracování nového scénáře na záchranu demokracie v Čechách.

Nejen předchozí kauza expremiéra Petra Nečase a Jany Nagyové dává tušení, že zájemců, kteří budou nahlodávat české zájmy ve prospěch cizích mocností je dostatek!

Miroslav Kavij

Trikolora hnutí občanů – další naděje nebo zklamání?

Původně ohlášený zámysl Václava Klause mladšího na vytvoření politické strany poté, kdy byl z důvodu nepohodlných názorů a hlasování na půdě Sněmovny vyloučen z nejstarší „polistopadové“ pravicové strany ODS, vyústil nakonec „pouze“ v založení politického hnutí Trikolóra.

Nové politické strany a hnutí se v posledních deseti letech rodí jako houby po dešti. Hlavním lákadlem k získání (k přetažení) voličů je skoncování s korupcí, pojmenování (potrestání) viníků nejen z doby privatizace (rozkradení republiky), bezpečnost občanů. V poslední době obhajoba „tradiční“ rodiny, národních zájmů a vlastenectví.

Jaká je skutečná vůle k pojmenování a potrestání viníků vidíme nejen na příkladu vysmátého oligarchy Bakaly. Jak pracují naše nezávislé soudy je vidět na kauzách spojených s existencí politických stran. Vzorem je vlekoucí se 15letý spor s prodejem Lidového domu ČSSD či uzavření případu tajemné krabice s vínem Davida Ratha. Případ podle tehdejší mediálního líčení jasný jak facka se táhne osmým rokem.

Mnohé z nově vzniklých stran se tak staly pouze „účelovky“ s cílem rozdrobit a rozštěpit strany jak levého, tak pravého politického spektra, byť s minimální dobou jejich existence. Důležité je, že splnily politické zadání těch, kteří skutečně řídí naši zemi. Kdo si dnes vzpomene na Věci veřejné a hlavního protagonistu – v tehdejší době mediální hvězdu nejen TV Nova Radka Johna?

Všechny nově vzniklé strany a uskupení mají jedno společné. Uskutečňování změn v rámci vylepšování současného politického systému kapitalismu s pokračujícím členstvím naší země v EU a NATO. Bohužel bez vystoupení České republiky z nereformovatelné Evropské unie, ze zločineckého agresivního vojenského spolku NATO v režii USA a změny politického systému v zemi – se zásadních pozitivních změn nedočkají ani další generace.

Značka rodiny Klausů, vyražená v pečeti Trikolora hnutí občanů je tak pro mnohé zklamané voliče dalším příslibem na změnu ve prospěch občana. Lidé mají v některých věcech bohužel (a naštěstí pro hnutí Trikolora) krátkou paměť. Rozbití československého státu a hříchy kuponové privatizace, které jsou spojené s bývalým premiérem a prezidentem Klausem jsou dávno zapomenuty, případně odpuštěny.

Miroslav Kavij

Setkání s Marxem „druhé“ tentokrát v Karlových Varech

Socha Karla Marxe v Karlových varech

Druhé Setkání s Marxem uskutečnil Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK) v sobotu 22. června 2019 u Památníku Karla Marxe v Karlových Varech.

Po položení věnce a květin se nejprve skupina přítomných od PhDr. Zdeňka Musila poutavým způsobem dozvěděla, kolikrát byl Karel Marx v Karlových Varech na léčení a kdy a za jakých podmínek vznikl jeho pomník.

S přiblížením Karla Marxe a jeho díla vystoupil Milan Havlíček. (Viz níže.) I zde se Slovem ke dni předstoupil PhDr. Josef Skála, CSc. a byl promítnut připravený videopozdrav poslance Parlamentu Slovenské republiky Ľuboše Blahy.

Bratrský pozdrav marxistům

V závěru přednesl Václav Čermák část dopisu vlastenců poslancům Parlamentu České republiky proti snaze prolomit platnost zákonů tzv. Benešových dekretů spolu s návrhem petice, kterou následně přítomní účastníci podepsali. (Viz níže.)

Závěr trochu pokazila průtrž mračen, ale na dobré náladě to nic nezměnilo. Rozjížděli jsme se do svých domovů s pocitem hrdosti, že jsme vlastenci, Slované a stoupenci nejpokrokovějšího učení lidstva.

Účastníci pozorně naslouchali…

Z vystoupení Milana Havlíčka k Marxovi:

Vážení přátelé, stojíme před Marxem ve velké pokoře. A nejsme sami. Nakonec pro jeho mimořádný přínos v oblasti společenských věd především filozofii a ekonomii byl vyhlášen největší osobností druhého tisíciletí.
Výsledky jeho práce jsou obsáhlé i proto by jeho pracím měla být věnována především tzv. levicí a vlasteneckými organizacemi větší pozornost.
Bohužel většina našich politiků nemá o Marxovi a jeho díle ani ponětí.
Na konferenci k výročí narození Marxe jsem poznamenal:
„Získat sympatie i úctu k Marxovi lze po několika vyvedených konferencích.
Pochopit základní ideje marxismu, a moudrosti Marxe samotného, lze při troše snahy i po dvou či tříletém studiu ve skupině podobně smýšlejících nadšenců.
Stát se marxistou – znamená studovat pečlivě Marxe a konfrontovat jej s ostatními klasiky celý život a ani tak se to mnohým z nás do smrti nepovede.
Být ale dnes marxistickým revolucionářem, tak to nejde bez znalosti Marxovy teorie a jeho praktických společenských objevů, bez Leninovy jiskry, bojovnosti a nekompromisnosti a Che Guevarovské oddanosti a hrdinství.“

Pokračovat ve čtení „Setkání s Marxem „druhé“ tentokrát v Karlových Varech“

Za komunistický charakter KSČM!

Společné prohlášení marxistů-leninovců.

My, komunisté, kteří se hlásí k marxismu-leninismu, bojujeme již od vzniku KSČM o návrat strany ke kořenům marxistického učení, bez něhož žádná komunistická strana nemůže existovat. Usilujeme o návrat k teorii, která poprvé přeměnila socialismus od utopie ve vědu. A přitom se nebojíme o její aktualizaci v souvislosti s novými vědeckými poznatky a historickými zkušenostmi.

Všechny podobné snahy jsou však již od samého počátku účinně systematicky potírány rezolutním odporem vedení strany. Alibismus a oportunismus vedení i pasivita větší části členské základny, nás dovedly k neradostným koncům. Postupnému úpadku strany. Nejprve v ideové rovině a v důsledku toho i v poklesu politické síly a společenského vlivu.

Marný boj, nezájem či přímá ostrakizace některých z nás, vedla i k vyhnání či k odchodu komunistů, jež patřili a patří k těm nejlepším z vlastní strany. Nekomunistická politika KSČM se stala také příčinou odštěpení organizace mladých komunistů.

Toto vše sledujeme i v těchto dnech, které se zdají být předzvěstí hořkého konce!

Vždyť co je to za marxistickou stranu, jejíž vedení nezná pojem sebereflexe a nehodlá uvolnit cestu mladým, perspektivním kádrům ani po devíti prohraných volbách za sebou?! Co je to za komunistickou stranu, která je cizí většině lidí práce – dělnické třídě?! Co je to za marxistickou stranu, která se stala služkou velkokapitálu?! Ku prospěchu koho tu vlastně je?

A tak jsme svědky prohlubujícího se úpadku, jehož výrazem byl poslední X. sjezd a nyní i předcházející celostranická konference. Jakou kvalitou oplývá vedení strany, když nedokáže naplnit ani nejzákladnější úkoly sjezdu a svou neschopností přivede ke krachu jedno z klíčových jednání o budoucnosti strany?!

Předložené materiály nesplňují ani ty nejzákladnější nároky. Zejména dnes předkládaný návrh nového dlouhodobého programu KSČM. Není to vůbec program bojující strany. Není v něm nic, co by mělo být řečeno. Je výsměchem hloubce a důslednosti marxistické analýzy kapitalistické společnosti. Tím méně je navrhovaný materiál syntézou konkrétních zásad, jak z kapitalistického systému dojít k socialismu. Nahromaděná snůška vzájemně si neodpovídajících frází a proklamací či zbytečného popisu skutečnosti, může omámit jen naprosto neznalé nebo beznadějně loajální. Nikoli přemýšlející komunisty.

Na časy se zablýskalo v minulém roce. Mladá generace komunistů, marxistů, se přes odpor centra sama začala organizovat a založila si vlastní platformu RESTART, jež nakonec přerostla v platformu celostranickou a mezigenerační.

Pokolením zkušených marxistů, kteří své teoretické poznání získali v době předcházející a nesou odkaz minulých generací, pomalu dochází čas. Je před námi poslední možnost předat zkušenosti a podpořit nastupující talentované soudruhy. Třicet let ideové prázdnoty nadělalo strašlivé škody. Hnutí je nejednotné a roztříštěné. Historická analýza je nedostatečná, včetně poučení z chyb, jichž jsme se dopustili v minulosti. Základní marxistické postuláty byly překryty prachem zapomnění, zamlženy vědomou manipulací, někdy přímo opuštěny, jindy zkresleny a vydány napospas libovolnému výkladu. V tom spatřujeme základní problém naší strany.

Jsme si také vědomi, že podobný osud postihl i mnohé další sesterské strany Evropy a v důsledku celou evropskou levici. Dnes jsme opět svědky jednoho z projevů pokročilého stádia ideologického rozkladu evropského komunistického hnutí jako celku.

Cesta ven však existuje! Jejím prvním předpokladem je sjednocení těch, kteří se nenechali umlčet a zastrašit. Po třiceti letech tu vidíme poslední šanci na pokus sjednotit mládí a zkušenost, na navázání ztracené tradice pro zachování a obnovení našeho jedinečného dědictví. Stále tu existuje síla schopná záchrany KSČM, o kterou vedení a ekonomicky podmíněná funkcionářská část strany evidentně nemá zájem, nechce a není ani schopna ji řešit.

Marxisticko-leninský odborný klub, vnitrostranická platforma RESTART a řada mladých komunistů dnes spojují své síly k obnově strany – za komunistický charakter KSČM po XI. sjezdu!

Jako první společný krok navrhujeme odmítnout navrhovaný materiál dlouhodobého programu KSČM a předkládáme vám vlastní návrh, jak se pohnout kupředu a přitom se držet zásad, jež z nás činí komunisty.

Celostranické konferenci jsme předložili preambuli zachycující základní postuláty nového, skutečně komunistického programu strany a současně deset základních, programových tezí.

Vyzýváme všechny komunisty, teoreticky vybavené marxisty, aby po prostudování našich návrhů připravili své kritické připomínky. Vzhledem k tomu, že již nemáme důvěru v naše současné vedení a v jeho poctivou snahu vypracovat program hodný komunistů, rozhodli jsme se, že uspořádáme v následujících měsících seriál marxistických kulatých stolů, které si vytknou za úkol připravit pro předsjezdovou diskuzi základní verzi nové komunistické programové vize pro 21. století.

Na vypracování takového programu se však nutně musí podílet rovněž mladí, kterých se budoucnost týká nejvíce.

Vyzýváme proto také všechny mladé komunisty, aby si připravili své zástupce pro jednání marxistických kulatých stolů!

Sledujete naše webové stránky www.rudyprapor.cz; www.platforma-restart.cz a www.nasrestart.cz; www.ksm.cz

Jiří Horák, MLOK

Štětina blábolí o dvou milionech vyhnaných Albánců

Pokud začneme kontrolovat tvrzení pana (ex)europoslance Štětiny k 20. výročí 78denní války NATO proti Jugoslávii (server Sputnik 25. 3. 2019), kde operoval počtem dvou milionů údajně vyhnaných Albánců z Kosova (!), dojdeme k fatálně jiným výsledkům.

Jak se to mělo s celkovým počtem obyvatel tzv. státu Kosovo, jinak provincie Kosovo-Metohija jugoslávské federace a později Srbska?

Podle nijak Srbům nakloněné Wikipedie mělo Kosovo „sporné území, částečně uznaný stát“ (!) k roku 2018, celkem jeden milion devět set tisíc obyvatel. Takže již podle tohoto oficiálně sděleného údaje chybí panu Štětinovi  rovných sto tisíc obyvatel do jím inzerovaných dvou milionů!

A to neuvádíme stav, kdy v tomto čísle jsou započteni nejen Albánci, ale i Srbové, Černohorci a ostatní obyvatelé Kosova. Kosovo je rozlohou nejvíce podobno našemu Jihomoravskému kraji. Takže podle pana Štětiny se zlosynu Miloševičovi prý podařilo „vyhnat“ veškeré obyvatelstvo Kosova a nezůstal by tam ni človíček.

Nechť, pokračujme dále. Podle téže Wikipedie do poloviny roku 1998 si boje na Kosovu vyžádaly 700 mrtvých a asi 265 tisíc vyhnaných, přičemž národnost vyhnaných není uvedena! Zdroj uvádí též rozpory mezi albánskými a srbskými údaji, přičemž opět není jasno, kterou národnost měl kdo na zřeteli! Tak Albánci uvedli 400 tisíc vyhnaných, Srbové 140 tisíc.

Masakr v Račaku, kvůli němuž byla  bezprostředně spuštěna 78 denní válka NATO proti Jugoslávii, postihl podle téhož zdroje 40 až 45 civilistů – opět neuvedena národnost! Následujícího roku 1999 opustilo Kosovo údajně 200 tisíc Albánců.

Takže, když sečteme veškeré prezentované údaje o „vyhnání Albánců“ z Kosova, jedná se o 465 tisíc Albánců, a kdybychom přistoupili na albánské sporné údaje, tak maximálně 665 tisíc „Albánců“ což jsou neověřené údaje prezentované jednou stranou.

A zde si položme otázku. Kdo nejvíce utrpěl boji na Kosovu? 

Albánci nebo Srbové, jimž byly zapalovány domy, bourány pravoslavné kláštery, včetně památek UNESCO,  a dokonce vykopávány hřbitovy? Nechci tvrdit, že násilí nebylo na obou stranách, ovšem vyprovokováno bylo bandami UCK, placenými  a zásobovanými „bůhví odkud“. A myslím, že je dobře známo ODKUD. Vždyť donedávna i USA vedly UCK v registrech teroristických organizacích, nežli po zásazích „osvícených ministrů a ministryň“ nastal opak…

Jak vypadala statistika národů a náboženství před odtržením Kosova (dle publikace Vlády a vládnutí, Praha 2005) ve federální Jugoslávii, tj. v tehdejším svazu Srbska a Černé Hory?

Albánců bylo ve federaci 17 procent, Černohorců 5 procent, Maďarů 3 procenta, Bosňanů 3 procenta, ostatních (Slováci, Bulhaři, Rumuni, Egypťané, Židé, Makedonci, Řekové) 10 procent a Srbů 62 procent.

Nábožensky to ve federaci Srbska a Černé Hory vypadalo následovně. Pravoslavných 62 procent, muslimů 19 procent, katolíků 6 procent, protestantů 1 procento, ostatních (Židé, grekokatolíci, arménská církev, atd.) 10 procent.

A znovu se ptáme: Jak přišel pan europoslanec Štětina k číslu dvou milionů  vyhnaných Albánců z Kosova? Premiér Hacker z mytického seriálu „Ano, pane premiére“, by prohlásil: „Moc pěkný blábol!“ Zde ovšem jde o moc nepěkný blábol…

Navíc obhajovat, tak jako jistý kníže, pseudostát, jenž Srbové nazývají právem „Lažna država Kosovo“ – Lžistát Kosovo, stát narkomafií, veksláků, ozbrojených tlup považovaných za „armádu“, stát rozřezávačů dětí na orgány i dle soudkyně Carly da Ponte, tento sud prachu Balkánu – to vše je dle mne těžké CHUCPE, není-liž pravda?

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno, příbuzný Srbů, který navštívil Srbsko a pohraničí Kosova těsně po 78 denní válce

Pomůže nový program KSČM přežít sté výročí vzniku jako parlamentní strana?

Dlouhých 20 let od převratu těžila KSČM jednak z masivní členské základny (a rodinných příslušníků a přátel), byť členská základna stále víc a víc ztrácela akceschopnost a víc a víc se stávala tapetou na zdi, před kterou se producírovalo vedení strany.

KSČM 20 let těžila ze skeptického potenciálu těch, kteří byli mediálně masírovaní proklamacemi o svobodě, demokracii a blahobytu, ale jejich vědomí bylo zatíženo faktem, že nejsou schopni dát svým dětem to, co sami dostali od svých rodičů a prarodičů. Ti se narodili do vesnických chalup se studnou, petrolejkou a latrínou na dvoře, v lepším případě do pavlačových bytů s kamny a jedním kohoutkem vody na patře, jejich dětství se ztratilo v hospodářské krizi a mládí jim vzala válka. Socialismus si zvolili a ne že ne, aby pracovali a slušně žili. Dnešní střední generace se již narodila do státních bytů první kategorie nebo rodinných domů postavených svépomocí, chodila do nových škol, studovala ještě před převratem, aby pracovala a vydělávala po většinu svého produktivního věku pro světlý kapitalistický zítřek a pak v předdůchodovém věku zjistila, že nevytvořila pro svoje děti tolik, co dokázali její rodiče za tolik dehonestovaného socialismu.

KSČM stačilo před každými volbami vytisknout letáky, nafotit kandidáty, rozeslat volební noviny. Lapsusy pravicových vlád pršely z nebe, protestní hlasy padaly do volebních uren.

Politický program téměř nikoho nezajímal, dokonce ani většinu členské základny ne. KSČM byla programovou stranou z logiky svého názvu, jestli má strana Kladenský program (Kladno – 1992), Program obnovy (Žďár – 1999), Naděje pro Českou republiku (Budějovice – 2004), Jiný svět je možný (Hradec – 2008), Socialismus pro 21. století (Hradec – 2008 a Liberec – 2012), bylo zcela irelevantní.

Volební programy stále víc a víc připomínaly dávkomat. Nahromaděných slibů spousta, analýza vedoucí k pochopení podstaty problémů povrchní nebo žádná, tudíž i realizovatelnost slibů nepravděpodobná.

Programové ukotvení z názvu strany mělo podivuhodné kotrmelce v obsahu – socialistická tržní ekonomika, tržní ekonomika, podpora poctivého sociálně citlivého podnikatelského úsilí, až po vlastnickou pluralitu – samé pro pravici libé názvy, protože ďábel nikdy neříká své pravé jméno – totiž kapitalismus. To jedna hlava nebere – dichotomický kapitalismus? Ten zlý liberální a ten hodný pro KSČM?

Pak se něco stalo. Svět se změnil.

KSČM byla tak zahleděna do všech těch programů, že nějak uteklo pozornosti, jak pravice kolem roku 2010 prokázala obdivuhodnou schopnost recyklace. Z odpadlíků po Topolánkově a Nečasově vládě se zformovala nová hmota – ANO, SPD, Piráti. Pravicová podstata spočívající v udržování kapitalismu v chátrání a podpora korporací se schovala za líbivá hesla o referendu, o růstu důchodů a platů a o všeobjímající digitalizaci přinášející spásu. Česká ekonomika, byť v koloniálním postavení vůči jádru evropské unie, těžila z výhody spočívající v nulové vzdálenosti od jádra. Teorie Trickle down se naplnila, z přetékajícího poháru patriciů něco spadlo i plebsu.

KSČM promarnila liberecký sjezd. Stranické vedení ukolébal volební výsledek v roce 2013, aby se po debaklu v krajských volbách v roce 2016 posadilo na zadek. Následovali další čtyři volební porážky v řadě, až po historicky nejhorší volební výsledek letos v květnu. Vedení ale pořád sedí na zemi.

Za této situace připravený Program, který by měl vrátit stranu k růstu, tak jak je sestaven a stylizován, připomíná neprosperující podnik, který se snaží vrátit na výsluní zákaznické přízně nikoliv změnou výrobku, ale nátěrem fasády.

Když ten Program, dejž to pánbůh, bude číst člověk, co každé ráno si musí natáhnout kalhoty a jít do práce, najde se v něm? Uvědomí si sebe sama?

Když ten Program bude číst ten, co chce být v aktivní politice (tj. působit vně strany), pomůže mu program v pochopení podstaty dnešních problému? Dává mu metodu k řešení problémů?

Neškodí připomenout křivku poklesu voličů.

Rok 1992 – počet voličů 909 490

Rok 2006 (nástup V. Filipa do čela strany) – 685 328

Rok 2017 – počet voličů 393 100

Rok 2019 – počet voličů 164 624

Kam se ztratili voliči KSČM? Část nepochybně rezignovala a zůstala doma, dělnický (továrenský) proletariát (dobře odbory zajištěný) volil ano-pravici a prekariát a ostatní, kterým nevoní liberální eurohujerský kapitalismus, volí Piráty a SPD. Na KSČM tak zbyli členové, jejich rodinní příslušníci a skalní fanoušci.

Veřejnost vnímá KSČM jako instituci pro zajištění buržoazního života svých funkcionářů. Dobře zapouzdření do parlamentních kuloárů, obhajují svá křesla u oligarchy řečmi o plnění programových priorit.

Co na tomto stavu předložený Program mění? Vůbec nic, je ve své podstatě stejný jako ty předchozí, bez emocí, bez vizionářského odhodlání měnit a změnit svět, napsaný jazykem, který u mladé a střední generace spouští obranný imunitní systém, vyšlechtěný 30 let trvající každodenní propagandou světlých kapitalistických zítřků – jakmile jejich uši slyší fráze dělnická třída, vykořisťování člověka člověkem, společenské vlastnictví výrobních prostředků, jejich mozek vypíná.

Pokud bude Program přijat, jakkoliv opravený o gramatické chyby a stylistické nesrovnalosti, čeká ho osud Kladenského programu a následných a KSČM čeká The road to perdition, nepřežije sté výročí svého založení jako parlamentní strana.

Když něčeho chci dosáhnout, musím nejdřív definovat cíl, analyzovat skutečnou podstatu problému, definovat strukturu věcnou a časovou, vysvětlit pojmy. Teprve pak můžu tvořit věty.

Ad 1) Cíl aneb ideové ukotvení.

I když je komunistická strana ideově ukotvena svým názvem, potřebuje ústřední heslo a svůj Manifest pro 21 století. Není lepší zdůvodnění pro ideovou deklaraci, než Engelsova slova z předmluvy k anglickému vydání Komunistického manifestu z roku 1983 (cituji):

Když byl napsán, nemohli jsme jej ovšem nazvat socialistickým manifestem. Roku 1847 byli socialisty nazýváni jednak přívrženci různých utopických systémů: owenovci v Anglii, fourierovci ve Francii, z nichž se dnes staly pouhé sekty, které pomalu odumírají; jednak nejrozmanitější sociální šarlatáni, kteří slibovali, že všelijakým záplatováním odstraní všechny společenské zlořády, aniž nějak ohrozí kapitál a zisky; v obou případech to byli lidé stojící mimo dělnické hnutí a hledající podporu spíše u „vzdělaných“ tříd. Kdykoli se některá část dělnické třídy přesvědčila o nedostatečnosti pouhých politických převratů a prohlásila, že je nutná úplná přeměna společnosti, tato část se tehdy nazývala komunistická. Byl to ještě jakýsi surový, nepropracovaný, čistě instinktivní komunismus; přesto postihoval stěžejní cíl.

Ad 2) Analýza

V ČSSR se budovalo, postavilo a vyrobilo moře bytů a rodinných domů, škol, školek, nemocnic, silnic, dálnic, železnic, mostů, kanalizací, přehrad, rybníků, přenosových vedení elektřiny, plynovodů, které doposud stojí. Dnes žijí Češi a Slováci na stále rostoucí dluh, protože vše je již rozkradeno, protože (zatím) nadnárodní kapitál nechce, aby Češi a Slováci spláceli dluhy! I ty evropské dotace jsou skrytou formou dluhu, protože až skončí, nebudou rezervy na obnovu toho, co bylo za dotace postaveno. Jede se NADORAZ, jede se BEZ REZERV! Potravinová soběstačnost je tatam, že hlavně že banány jsou levnější než brambory.

Generace mileniálů (Mileniálové – označení generace lidí, kteří dosáhli dospělosti na přelomu 21. století, pozn. metéra) je ztracená generace. Pokud nemají to štěstí, že zdědí družstevní byt nebo rodinný domek po rodičích, budou celý život ne žít ale dřít z ruky do huby a platit tržní nájemné.

Dnešní sociální status reprezentovaný plným nákupním vozíkem tlačeným ze supermarketu, tu nebude navěky. Rozevírající se nůžky mezi bohatými a všemi ostatními, od sociálně vyděděných až po střední třídu, se globálně rozpínají, trvalá renta se stává pro Kapitál důležitější než zisk, ty občane zaplať zdravotní, sociálku, pojistky, hypotéku, leasing, poplatky bance, zaplať za bio, pokud nechceš jíst potravinové prefabrikáty, za nadstandard zdravotní péče, mýtné za PPP postavenou dálnici, za fotbalový přenos z bundesligy, a navrch zaplať DPH, což je ďábelsky rovnostářská daň. A až zaplatíš televizní poplatek, dozvíš se z obrazovky ČT, že do důchodu si máš našetřit dva miliony, jinak budeš chudák. Ale nic si z toho nedělej, že na to nevyděláš, hlavní je být cool, být proevropský. Ale dost vyprávění, je čas na zážitky.

Dějiny kapitalismu jsou dějinami mocností, které se vždy servaly o nové možnosti zisků. Rusko je nejbohatším státem na zemi – nikdo nemá tolik vody, půdy a nerostných surovin per capita jako Rusko. A Putin se dělit nechce, domácí oligarcha má přednost před nadnárodní korporací. Pro ovládnutí těchto zdrojů je americký deep state ochotný válčit do posledního Evropana.

Ad 3) Věcná a časová struktura a výklad pojmů

KSČM potřebuje program všedního dne, který se ale nesmí rozpliznout do několika desítek hesel, nota bene do mišmašů proklamací a slibů, bez znalosti podstaty problému.

Pár příkladů.

Ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou.

Bezva, ale co takhle domácí ruce. Znamená to, že nevadí, když lithium bude těžit např. Babišova firma?

Udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.

Fajn, akorát že ta spoluúčast se neustále zvedá, jenom není vidět. Prostě platby zdravotních pojišťoven nemocnicím, stačí jakžtakž na platy, léčiva a materiál, energie a služby. Opravdu žádná fakultní a krajská nemocnice z těchto plateb v dlouhodobém horizontu nevytváří zdroje na obnovu staveb a technologií postavených většinou před rokem 1989, nebo pořízených nedávno z evropských dotací. Až se začne drolit v těchto stavbách malta, až ty magnetické rezonance zreznou a budou potřeba nové, buď stát a kraje vyšpulí miliardy dotací, které pak budou chybět někde jinde (lepší varianta), nebo apologeti dobývaní renty řeknou – vidíte, my jsme to říkali, stát neumí hospodařit, dejte to nám, privatizace je spása. Rád bych se zeptal toho, kdo to napsal – jak navrhuješ řešit vnitřní zadlužení v miliardách investic, zapsaných na podrozvahových účtech nemocnic?

Bezpečnost České republiky a jejich občanů.

Bomba. Pro zajištění bezpečnosti zakoupíme nové Casy, Pandury, americké vrtulníky, pronajmeme další Gripeny a najmeme další žoldáky, hlavní je utratit 2% HDP. NE? Tak jaký je návod na zajištění bezpečnosti státu? Jak vysvětlí traktorista Franta Vopička komunistický recept na bezpečnost státu kamarádům v hospodě?

Zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů.

Uvědomuje si ten, co to do programu napsal, že cílem každého developera nebo stavitele bytů je vyrobit trabant a pak ho prodat jako mercedes? Kolik lidí v tomto sále dokáže sousedovi vysvětit co je to dobrý byt a v čem spočívá dlouhodobý výhled (na 100 let) výstavby, vlastnictví a provozování obecního nebo státního bytového fondu? A jen tak na okraj, podporu výstavby obecních bytů má KSČM v programu od roku 2004 a to heslo od parlamentních voleb 2017. A ceny bytů dál utěšeně rostou. Ptáte se, jak to chápe mileniál, co si nemůže dovolit opustit mama hotel – jako slibotechnu.

Pokud chce KSČM přežít:

* Musí mít Program srozumitelný v každé své části, je nutné oddělit ideový manifest, společensko-ekonomickou analýzu a hesla a volební proklamace. A každičké slovo, každý slib musí mít jednoznačné vysvětlení, ze kterého nelze uhnout a to vysvětlení musí pochopit i kuchařka v závodní kuchyni.

* Jestliže komunisté chtějí změnit svět, musí změnit svoji rétoriku.

* Program a každá jeho část musí mít své autory a osoby odpovědné za zadání i konečnou redakci. Programy nemůžou mít předkladatele.

* Nikde v programu KSČM nesmí popřít svoje ideové ukotvení, nesmí být další variantou socialistů. Babišova vláda s tolerancí komunistů je definitivně onálepkována jako levicová, ačkoliv jediná levicovost je, že Babiš s Hamáčkem mají palce pravé nohy na levé straně.

* KSČM nemůže příštipkařit vedle boháče, který káže hlasitě o obecném blahu a potichu čerpá z fondů všeho druhu. Socdem budiž varovným příkladem – zatímco Maláčová se pokouší válčit s Babišem sobotkovským stylem, Petříček vraždí vlastní stranu v přímém přenosu.

* Strana netvoří Program pro sebe, ani pro ty, co politiku považují za jednosměrný výtah do vyšších pater, ba dokonce ani pro členskou základnu. Píše ho pro dav nevěřících Tomášů.

Bude Program zázrakem zmrtvýchvstání, Tomášové prohlédnou a uvěří? A proč by měli?

Přitáhne Program nové a mladé fanoušky, kteří rádi a ochotně začnou chodit na členské schůze? Asi ne, to co řeší komunisté na schůzích, řeší mladí na skypu, facebooku a youtube.

Veřejnost zázračně procitne, důchodci, kteří dnes volí ANO, se vrátí opět ke KSČM? A proč, kovář je vždy víc než kovaříček.

Osud KSČM je dnes v rukou funkcionářů na úrovni okresů! Oni rozhodují. Pokud rozhodnou špatně, svět se nezastaví. Jenom KSČM u toho nebude.

Ing. Pavel Posolda, delegát celostranické červnové konference

SCHODY SE ZAMETAJÍ ODSHORA

Situace strany je víc, než vážná, jen my ji zatvrzele odmítáme vzít na vědomí (tedy – někteří z nás!).

Nejsem takový optimista, abych říkal, že je za pět minut dvanáct. Není! To už je dávno, co tomu tak bylo. Řekl bych, že na IX. sjezdu, tam byl ještě čas ke změně a k rozjetí záchranných prací. Vzpomeňte na tu kocovinu z výsledku posledních parlamentních voleb; byl to už několikátý volební debakl v řadě; nejhorší volební výsledek od roku 1921, připomínali mnozí – A NIC!

Od té doby ale přibyly do černé kroniky našeho vývoje další zápisy:

– nepřipravená Celostátní konference k vnitrostranickým otázkám (a jsem dalek vinit z toho prvořadě Petra Šimůnka);

– a nyní výsledek eurovoleb, v nichž jsme podkročili to nejhorší číslo z parlamentních voleb (a jsem zase dalek toho činit prvořadě vinnou Kateřinu Konečnou, bez jejíhož nasazení a úporné snahy „tam zůstat“, bychom skončili někde u pěti procent).

Nedávný Výkonný výbor ÚV, za účasti předsedů KV a šéfů dvou nevelkých stran, došel k závěru, že volby nedopadly zas tak špatně, že jsme dosáhli maxima možného – což je nesmysl! – a Kateřina Konečná převzala odpovědnost za výsledek a nabídla svou stranickou funkci – což je správné, normální a čestné!

Skromnost člověka zdobí, to určitě, ale být spokojen s tak mizernými a stále se horšícími výsledky, to už svědčí spíše o určité poruše!

Prof. Keller v jednom z nedávných komentářů zmínil to, co marně říkáme už dlouho: „Ani u jedné z levicových stran nevedl zatím volební debakl k náznaku nějaké hlubší reflexe.“

A prof. Krejčí v povolební analýze nazvané příznačně „Smrt české levice“, si klade otázku, zda KSČM přežije své 100. výročí a odpovídá, že při zachování současných tendencí patrně nikoli. Připomíná, že po celé období od nástupu Vojtěcha Filipa do čela v roce 2005 strana ztrácí ve všech typech voleb – komunálních, krajských, parlamentních i unijních – s výjimkou mimořádných parlamentních v roce 2013 (ale to byl jiný příběh a naprosto specifický případ). „Z revolucionářů se stali příštipkáři obhajující svá křesla v domě oligarchy řečmi o možnosti upravit rozpočet,“ píše politolog. „Levice se stala etablovanou, tuctovou, nudnou… Uvězněná v parlamentních kuloárech čeká na zázrak, který nepřijde.“„Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději… a že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit?!“

Je to opravdu K ZAMYŠLENÍ! Myslím, že tento klidný, nezaujatý, vyargumentovaný a jasný článek váženého politologa by se MOHL a MĚL stát podkladem k odstartování věcné diskuse o tom, zda stranu ještě lze zachránit – a jak a s kým!Tak už to chodí, I SCHODY SE ZAMETAJÍ ODSHORA! Užil bych prostě heslo z našich plakátů: „NENECHME TO TAK!“

*  *  *

A teď několik poznámek k otázkám PROGRAMU.

Koluje kolem toho tolik popsaných stran, až v tom člověk ztrácí orientaci – a to se v tom pohybuje celou dobu.

Ten předložený NÁVRH (upřímně řečeno) není dobrý; je to jakýsi MIX programu volebního a politického; je svým způsobem výsledkem střetu dvou přístupů, dvou koncepcí = Dolejšovy snahy o aktualizaci Kladenského programu (psaného v období popřevratové hysterie, kdy byla strana v panice a nevěděla čeho se ještě zříct), překonaného do značné míry v obsahu i čase a snahy Grospiče a mnoha dalších vypracovat nový program, komunistický svým obsahem a na úrovni současného poznání.

Projevilo se rovněž to, že byl připravován opačně, že byl zařazen tzv. zpětný chod. Nejdříve byl vyzván nejširší aktiv, aby dal náměty, názory, připomínky, ty se vršily, často byly protichůdné a nakonec se už v tom nikdo (ani čert) pořádně nevyznal.

Důvod byl zřejmý! Na samém začátku chybělo JASNÉ ZADÁNÍ, jasně formulovaná představa = VIZE! A to zadání, ten srozumitelný počáteční IMPULS je na předsedovi a následně na výkonném orgánu. NE, že by se na to od počátku neupozorňovalo.

Lidová tvořivost, jako pracovní metoda při tvorbě zásadního programového dokumentu, opravdu není dobrá cesta, která vede k cíli!

*  *  *

A tak, když jsem se v té záplavě stránek, materiálů a variant začal ztrácet, položil jsem si otázku – pokládám ji i Vám – PROGRAM je důležitý, ale je to skutečně to nejdůležitější, co musí dnes strana vyřešit? Může právě on zabránit pokračování volného pádu strany? Je to to, co od nás veřejnost čeká, můžeme ji tím výrazně oslovit a obnovit její důvěru v nás? A je strana vůbec schopna – ve stavu, v němž se nachází – vypracovat kvalitní program, který přežije desetiletí? Neměli bychom nejprve vyřešit něco jiného, nadechnout se a pak přijít s jasným, přitažlivým a skutečně komunistickým programem?

Přikláněl bych se právě k takovému postupu a Vy ho, prosím, zvažte!

Karel Klimša

Občanům, těm je tu hej

Nebo spíše Pražákům, těm je tu hej, jak napsal dobový císař českého hardrocku František Čech, který se proslavil později i jako poslanec za ČSSD. Díky skrytě pořízené nahrávce z roku 1997, na které poukázal na nekalé praktiky při prodeji pražských vodáren, na tehdejší poměry v parlamentu, ODS a ve společnosti.

Mirek Kavij, autor mnoha trefných článků na našem webu

Nefalšovaná výpověď pro skupinu vyvolených o krásné a beztrestné době rozkrádání majetku z 90. let. Pro tuneláře, podvodníky a kšeftaře nejúspěšnější období restaurace kapitalismu našeho státu.

Dnes, občané republiky, která se stala kolonií Západu, zažívají „kulturní boom“ ve formě demonstrací – kdykoliv, pro cokoliv. Samozřejmě v duchu demokratických hodnot a občanské společnosti!

Současným hitem, spojovatelem a jmenovatelem demonstrací v choreografii spolku Milion chvilek je jméno Babiš – agent Státní bezpečnosti a rozkradač evropských dotací.

Oprávněné tak vyvstává nejedna otázka. Stane se Česká republika pokračováním událostí – majdanů Ukrajiny a Slovenska? Z Ukrajiny se pět let po Majdanu stal nefunkční, vylidněný, rozpadající se stát, nadále ale sloužící k eskalaci válečných vztahů mezi Ruskem a Západem, ospravedlňující k dalšímu navyšování vojenské techniky a vojáků podél ruských hranic k rozpoutání válečného konfliktu na jeho území.

Výsledek Majdanu u našich východních sousedů v podobě odstranění premiéra Fica se dostavil dříve, než počítal scénář. Co na tom, že zápletka ohledně vraždy novináře Kuciaka nemá ani po patnácti měsících pokračování.

Může se ale Babiš zavděčit všem? Na straně jedné premiér začíná naplňovat písemné sliby týkající se nákupů pro modernizaci vojenské techniky podle zadání USA. Aniž by někomu vadilo, že peníze daňových poplatníků v řádech desítek miliard korun budou chybět v rozpočtu našeho státu k financování potřeb občanů! Na druhou stranu si Babiš dovolí z naší nejstarší dálnice „vyhnat“ vojenskou šrotovou techniku našich novodobých osvoboditelů, demonstrující svou sílu při průjezdu naším územím.

Ve hře proti Babišovi (potažmo Zemanovi) za situace, kdy je Česká republika řízena zvenčí, je mnoho neznámých. Kdo a v jaké výši financuje přípravy na Majdan. Jaké jsou důvody k odstranění současné vlády. Jsou jimi obchodní válka v podobě Huawei mezi Čínou a USA, megaobří zakázka v dostavbě jaderné elektrárny Temelín, nebo koordinovaný postoj České republiky v rámci Visegrádské čtyřky k otázce migrace?

Dost možná, že ve hře je daleko více.

Miroslav Kavij

Otevřený dopis Filipovi

Vážený soudruhu předsedo, příjemnou neděli Vám ode mne!

Ačkoli si nejsem ani zdaleka jist, že se vyjádříte k mým následujícím slovům, přesto mě potěší aspoň jedna jediná skutečnost ─ budete nucen se poradit se svým vlastním svědomím, protože za nastalý stav věcí v KSČM nesete nemalý kus zodpovědnosti Vy sám a nikdo jiný, soudruhu doktore Filipe. Jsem sice jen prostý člen strany českých komunistů, avšak na rozdíl od mlčící drtivé většiny členů KSČM já mlčet opravdu nehodlám! A to zejména ve vztahu k Našemu Restartu pod vedením s. Josefa Skály, ke kterému já osobně se hrdě hlásím.

Soudruhu předsedo Filipe, jste naším celostátním předsedou ve funkci od 1. října 2005, tedy skoro 14 let. Tedy dost dlouho, abyste mohl bilancovat. Když krátce po našem vstupu do EU 1. května 2004 proběhly první naše eurovolby, byl předsedou stále ještě Dr. Miroslav Grebeníček. V tom roce 2004, tedy za M. Grebeníčka, jsme jako strana byli druzí s 20.26 % hlasů a 6 mandáty. To byl až neuvěřitelně skvělý výsledek!

Roku 2009, tedy již za Vašeho předsednictví, jsme skončili již výrazně hůře, třetí (14.18 % hlasů a 4 mandáty). V roce 2014 jsme skončili čtvrtí (10.98 % a 3 mandáty). A před týdnem dokonce až sedmí (s 6.94 % a jedinou poslankyní). Trend vytrvalého volebního propadu KSČM pod Vaším vedením, soudruhu předsedo, je naprosto zřetelný, prostě bez diskuse!

A když se podívám na naše národní volby, tedy parlamentní a komunální, je to zcela obdobná situace. V posledních volbách do PČR v říjnu 2017 jsme jako strana oproti předchozím volbám ztratili přes polovinu poslaneckých křesel, tedy pod Vaším vedením, když jsme obdrželi ubohých 15 míst z 200 možných. Oproti 33 z 200 ve volbách před tím.

Čili, vážený soudruhu Filipe, za Vašeho předsednictví jen samý volební propad. Avšak opatření veškerá žádná! Jakákoli sebereflexe veškerá žádná! Podle Vašeho vyjádření i europoslankyně Konečné vše je jen otázkou spojenou s rozhodnutím voličů! Jakoby každá mince neměla dvě strany!

Strana je ve finančním propadu asi 40 miliónů Kč, ale okr. předsedové jsou nadále placeni na dluh, to abyste jako předseda neztratil podporu i na úrovni okresů. To je naprostá tragédie, když si sjednáváte loajalitu skrze dluhový marketing! Je to opravdu otřesné, když ekonomismus v ÚV naprosto překrývá ideologickou práci!

Přitom již to vypadalo, že v naší straně začíná svítat na lepší časy, když bylo na IX. sjezdu schváleno ustavení ideologického oddělení a zvolen jako tajemník ÚV Dr. Josef Skála, coby výtečný ideolog, rétor a doslova chodící encyklopedie. A protože neměl konkurenta, soudruhu předsedo, vedení strany to vadilo. S výsledkem nám všem známým. Proto Dr. Skála musel odejít dříve, než vůbec mohl začít s revitalizací strany. J. Skála nestačil ani převzít agendu, aby byl sfouknut jako svíčka ve větru.

PŘITOM PRÁVĚ IDEOVÁ PRÁCE JE ZÁSADNÍ PÁTEŘÍ STRANY! Dnes tato absence ideovosti je cítit ve straně na každém kroku. Sama europoslankyně Konečná není schopna formulovat kloudnou odpověď na prostou otázku ─ co je to ta ideologie KSČM? Její výstupy v TV jsou naprosto amorfní, bezideové, jalové a doslova nicneříkající! V pořadu České televize Hydepark 6. listopadu 2013 ing. K. Konečná veřejně prohlásila, že podle ní „není zcela pravdivé tvrzení, že je Česko obklopeno kapitalistickými státy“. Konstatovala také, že „projekt Evropské unie je de facto projektem socialistickým“. A pak všemu doslova nasadila korunu v dubnu tohoto roku, kdy prohlásila, že „musíme vést třídní boj a zničit kapitalismus“.

A aby toho nebylo málo, soudružka inženýrka europoslankyně Konečná za svůj politický vzor považuje bývalou britskou konzervativní premiérku Margaret Thatcherovou!? Tohle všechno, soudruhu předsedo Filipe, je výsledek „ideologické práce“ v KSČM pod Vaším řízením. Pokud byste snad pochyboval o výše uvedených slovech, nalistujte si ve wikipedii stránku s údaji Vaší soudružky europoslankyně.

Proto, nejen však proto, jsem aktivní spojenec Našeho Restartu Josefa Skály, protože nejen cítím, ale naprosto bezpečně vím, že cesta směrem k obnově KSČM nastoupená v r. 2018 právě díky Josefu Skálovi a spol. ─ JE JEDNOZNAČNĚ SPRÁVNÁ A JEDINĚ MOŽNÁ. Nepodaří-li se totiž tato obnova, pak je mi jasné, že 100. výročí založení KSČ v r. 2021 strana „oslaví“ společenským bankrotem již bez parlamentní účasti, KSČM se tak stane živořící soudružkou slovenských komunistů.

Soudruhu předsedo, ve včerejších Haló novinách v příspěvku „Podle činů, ne podle slov“ píšete na adresu s. J. Skály a jemu podobných, v souvislosti s jeho rozhovorem na portálu Sputnik http://www.nasrestart.cz/signaly-nadeje/259-komuniste-to-opet-projeli-zmizi-kscm-z-politicke-mapy-ceske-republiky, více než odvážná slova, cituji: „Možná na chvilku byli na výsluní a převzali svůj jidášský groš, ale pak přestali kohokoli zajímat, protože nic, nejen pro společnost, ale ani pro komunistickou stranu, neudělali.“ Konec cit.

Tak moment, soudruhu předsedo Filipe! Napsal jste, že s. J. Skála pro společnost a komunistickou stranu „nic neudělal“. Na Univerzitě Karlově v Praze Dr. Skála přednášel filosofii. Angažoval se jako člen předsednictva Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a člen předsednictva Světové rady míru v době, kdy nynější europoslankyně K. Konečná buď nebyla na světě, nebo byla ještě dítě. V letech 1986 až 1990 soudruh Skála byl předsedou Mezinárodního svazu studentstva. Tohle, soudruhu předsedo Filipe, se podle Vás nepočítá?

Takže soudružka K. Konečná toho udělala pro společnost a komunistickou stranu snad více? Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně v roce 1999 nastoupila na Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity. Ve volbách v r. 2002 byla zvolena do poslanecké sněmovny jako nejmladší poslankyně dolní komory parlamentu, tehdy jako nestranický kandidát za KSČM. Do KSČM se však soudružka K. Konečná nijak nehrnula, vstoupila do ní až o 3 roky později v r. 2005. Docela zvláštní postoj, uvážíme-li, že otec K. Konečné působil před r. 1989 na postu tajemníka pro zemědělství na OV KSČ v Novém Jičíně. Celkově vzato, soudružka K. Konečná kromě práce v PČR a EP nikdy nikde nepracovala, svého druhu Marek Benda v sukních.

Dále jste, soudruhu předsedo, na adresu s. J. Skály uvedl toto, cituji: „Rozhovor pana Josefa Skály je pro mě mlácení prázdné slámy, které by mělo jen jemu a několika členům jeho tzv. »frakce« asi přinést výhody dílčích funkcí (trafiky) od antikomunistů.“ Konec cit. Ale no tak, soudruhu předsedo, a toto má znamenat co? Přečtěte si o sobě toto: http://www.nasrestart.cz/z-cerne-kroniky/90-byvaly-ministr-za-ods-a-rebicek-dava-rady-a-doporuceni-v-filipovi

A jako „zlatý hřeb“, soudruhu předsedo Filipe, jste ve včerejších HaNo uvedl toto, cituji: „Problém je v tom, že práce a volební výsledky pana Skály (můj dotaz: s. Skála byl snad vyloučen z řad KSČM, že mu říkáte pane?) neoslovují občany naší země, nerozšiřují počet voličů KSČM a už vůbec ne růst autority strany ve společnosti.“ Konec cit.

No, soudruhu předsedo, tohle už bych nazval jako důkaz Vaší naprosté neschopnosti chápat souvislosti. Vždyť nikoli pod vedením s. Dr. Skály, nýbrž právě pod Vaším vedením, soudruhu předsedo Filipe (nebo pane předsedo?) strana českých komunistů skončila v naprosto dokonalém volebním propadlišti na samé hranici volitelnosti, nemajícím obdoby od vzniku komunistické strany v květnu 1921!

Se soudružským pozdravem Ing. V. Václavík, Vsetín, člen KSČM a Našeho Restartu

POSTSKRIPTUM Soudruhu předsedo, když už jste se tak angažoval ve včerejších HaNo. Byl tamtéž zveřejněn článeček pod názvem „Assange psychicky týrán“. Byl to právě Náš Restart, jenž se angažoval díky iniciativě soudruha J. Skály pro záchranu Juliana Assange. Na webu Našeho Restartu (http://www.nasrestart.cz/) petice za politický azyl zakladateli WikiLeaks Julianu Assangeovi doposud visí.

Když jsem Vás, soudruhu předsedo, jakož i europoslankyni K. Konečnou, osobně vyzval k podpisu oné petice, jediné svého druhu v celé České republice, Vy, ani K. Konečná, jste tak neučili. Navzdory tomu, že K. Konečná tvrdila, že tak učinila. A s vámi oběma tak neučinil ani jeden člen ÚV KSČM, stejně jako ani jeden z poslanců PČR za KSČM. Princip solidarity, soudruhu předsedo, nejen Vám, ale i celému vedení KSČM ─ je cizí.