Metnar oživuje nápady Vondry

O ministru obrany Lubomíru Metnarovi se v hlavních médiích příliš nehovoří. Možná i proto zapadla jeho zmínka v rozhovoru pro deník Právo, ve kterém nevyloučil, že v případě zhoršení mezinárodní situace po zrušení dohody INF může být v NATO zahájena diskuse o umístění amerických základen v Evropě, a to včetně České republiky. Nic na tom nemění jeho o tři dny pozdější sdělení na Twitteru, ve kterém se od svého výroku ohledně možné stavby raketové základny v České republice distancuje.

Metnar není prvním (ani posledním) ministrem, který by upřednostňoval zájmy NATO před zájmy naší republiky. Vzpomeňme na Alexandra Vondru, který v Topolánkově vládě z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která měla být součástí kontroverzního systému protiraketové obrany. Zatímco americký radar v Brdech exministr Vondra pro značný odpor veřejnosti neprosadil, tak pro daňové poplatníky po něm zůstala z kauzy ProMoPro škoda, kterou stát vyčíslil na 938 milionů korun.

Polistopadové vlády (stejně jako současná) zřejmě dobře věděly, proč se institutu celostátního referenda bránily zuby nehty. Občané se tak musí nadále smířit se skutečností, že ministr obrany Metnar svým oprášeným nápadem Alexandra Vondry v možnosti budování americké základny v České republiky se bude řadit k politickým činitelům, lobbujících ve prospěch NATO, podílejících se na růstu válečného napětí a pokračující tak v politice přímé válečné konfrontace Západu s Ruskou federací.

Miroslav Kavij

Pragmatický prognostik

V blahopřejném dopisu, který prezident Miloš Zeman zaslal samozvolenému prezidentovi Bolívarovské republiky Venezuely Juanu Gerado Guaidó Márquezovi mohl připsat ještě další sdělení: „Spojené státy s vývozem své demokracie alias politickými převraty mají bohaté zkušenosti, včetně likvidace socialismu v tehdejší ČSSR a dalších státech patřících do zemí tzv. socialistického tábora. I já patřím k osobám, které napomohli pádu režimu v Československu. Svým lživým účelovým projevem na letenské pláni 25. listopadu 1989, ve kterém jsem srovnával životní úroveň v Československu na příklad s africkými státy.“

Z pohledu politické přelétavosti z KSČ přes ČSSD až ke SPO se Miloš Zeman jeví jako pragmatik. Nepřekvapí proto jeho prohlášení na sjezdu KSČM, že „Vítězný únor, byl prohraný únor“, přestože pro značnou část našich občanů je toto výročí spojeno s počátkem období výstavby socialismu – nejlepší etapy našich dějin.

Pragmatismus je zřejmý i v jeho vztahu k Severoatlantickému paktu prosazujícímu imperialistickou politiku Spojených států. Zatímco jeho prezidentský předchůdce Václav Klaus měl k americkému tažení na Irák zdrženlivý postoj, byl to tehdejší premiér Zeman, který za vládu odsouhlasil letecké útoky NATO na „vojenské“ cíle v Jugoslávii. Evergreenem zůstávají také Zemanovy časté výroky k angažmá a posilování účasti českých vojáků v Afghánistánu.

Zemanův dopis zaslaný Spojenými státy dosazenému venezuelskému vůdci, je jedním z jeho přehmatů zahraniční politiky. Chaos a politická nestabilita Ukrajiny, Libye, Iráku a dalších států je neklamným důkazem vývozu americké demokracie – vměšování USA do suverenity států.

Česká republika si bude letos připomínat 30. výročí importovaného politického převratu. Mnohé otázky s ním spojené zůstávají zatím neobjasněné, například pravý důvod vzniku Prognostického ústavu, s jehož historií je postava prezidenta Zemana spojena. Jedno je jisté. Zdá se, že svoji roli stejně jako další pracovníci „prognosťáku“ – Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Václav Klaus, Miroslav Singer, Tomáš Ježek, Ivan Kočárník či Dušan Tříska při restauraci kapitalismu naší republiky znamenající rozkradení a vytunelování země splnili!

Miroslav Kavij

Vzpomínka na největšího tvůrce dějin

Dne 21. ledna 2019 uplynulo 95 let od smrti Vladimíra Iljiče Uljanova – Lenina (*22. 4. 1870) největšího vůdce proletariátu. Celý pokrokový svět v tento den vzpomenul jeho nedocenitelný význam v boji za spravedlivější svět. Jeho práce jsou dodnes inspirací pro teoretickou i praktickou politickou činnost revolucionářů a pokrokové inteligence celého světa.

V Moskvě (jak je vidět z autentické fotografie) si výročí této mimořádné osobnosti připomněli v nekonečné řadě i tisíce mladých lidí, kteří pochopili, že socialismus je lepší než kapitalismus, že mír je lepší než válka, kterou kapitalismus permanentně chystá.

Kapitalismus je násilí, fašismus, válka! Přestaňme udržovat kapitalismus v chátrání! Socialismus není o chudobě, ale o spravedlnosti a míru.

Kdo „řídí“ ve skutečnosti českou vládu?

Pondělní rozhodnutí vlády o uznání Juana Guaidó tzv. prozatímním prezidentem Venezuely ukázalo, jak je důležité mít v čele ministerstva zahraničí Petříčka, Hamáčka či Pocheho… prostě ministra z řad ČSSD.

Hra pravice na poplach proti odklonu naší zahraničí směrem k Ruské federaci a Číně, ve které TOP 09 vyniká před ODS, je pouze honbou za udržením posledního zbytku jejich voličů.

Česká vláda, stejně jako v kauze „novičok“, nebo v hlasování o protiruských sankcí potvrdila, že drží basu s Evropskou unií. V případě „prezidenta Venezuely“ občanům vyslala vzkaz, že jí není cizí ani znásilnění mezinárodního práva.

Zatímco prezident Zeman marně svádí úsilí směřující k jeho setkání s prezidentem Donaldem Trumpem, Babišovo setkání s hlavou velkého bratra je po tomto vyjádření vlády opět o krůček blíže. Otázek pro společné jednání bude jistě dost. Nemusí tak zůstat jen u plnění slibu České republiky na vyčleňování dvou procent HDP na zbrojení ve prospěch NATO (USA), příslib podpory na další zapojení českých vojáků do zahraničních expedičních misí (v závislosti na vývoji např. v Afghánistánu), či hledání možnosti a způsobu zapojení se amerických firem do dostavby jaderné elektrárny u nás.

Pokus o destabilizaci a státní převrat v Bolívarovské republice Venezuela je dalším krůčkem eskalace válečného napětí, ve kterém Spojené státy představují dominantní roli a potvrzují tak vývoz své demokracie do zemí, kde potřebují nastolit svůj režim.

Květnové volby do EP budou hlasováním, jakou roli chce naše republika v tomto společenství sloužící zájmům nadnárodního kapitálu plnit. Zda budeme slepě pokračovat v politickém kurzu směřujícím k jejímu zániku či napomáhat reformovat toto nesourodé uskupení. Na „Brexitu“ nám bohužel Evropská unie ukazuje, že zatím není připravena ani ke změnám kosmetickým!

Miroslav Kavij

Nakonec jsme se dočkali!

Další aféra s polskými potravinami, tentokrát vývoz hovězího masa z nemocných krav je na světě! Zatímco na Slovensku již před několika dny ministr školství vybídl školy, aby nakupovaly maso jen slovenského původu, naši občané si informaci o dovozu polského závadného masa do České republiky museli přečíst o několik dní později nejprve v „proruském“ internetovém Sputniku, aby o dva dny později se jim tohoto upozornění oficiálně dostalo od ministra zemědělství Tomana.

Co na tom, že ještě tři dny předtím nás stejný ministr ujišťoval, že žádné maso z těchto jatek mimo Polsko nebylo exportováno!!! Znepokojující a zarážející je skutečnost, že informaci vypustil do médií investigativní reportér, který se nechal zaměstnat na jatkách v Mazovském vojvodství, kde tuto nezákonnou praktiku skrytou kamerou natočil. Nechci polemizovat, jak dlouho tento způsob na zdejších jatkách byl ve skutečnosti provozován!

Kromě odpovědi na otázku, proč směrem k veřejnosti náš stát selhal, zůstávají i další neznámé. Například do kolika států a jaké množství se maso skutečně vyvezlo! Původní zveřejněné informace hovořily o vyvezení 2,7 tun masa do 10 států, později do 14 států. Česká republika zatím přiznala dovoz 300 kg, Slovensko 300 kg, Francie 800 kg. Na zbývajících 11 „postižených“ států včetně např. Španělska, Finska, Švédska či Portugalska tak zůstává pouhých 1300 kg!? Není tohle jasný případ dezinformace s cílem uklidnění nálad českých spotřebitelů?

Proč naši občané patří k zemím, kteří se o pravdivosti s vývozem polského masa dozvídají jako poslední?! Nejedná se v případě ministra zemědělství Tomana o jeho selhání, na základě kterého by měl na svůj ministerský post rezignovat?

Tento případ opět potvrdil ono známé, že kapitalismus nemá s lidskostí nic společného. Také vývoz polského hovězího masa z nemocných krav ukázal, že hlavním kritériem firem je dosažení zisku a udržení prosperity. V uvedeném případě bez ohledu na dopad lidského zdraví.

Miroslav Kavij

Promarněné dědictví

(Čísla jsou „sviňa“, když jsou podložená, tak je žádnými
ideologickými slovními průjmy a bláboly nezměníš.)

V roce 1953 byla provedena druhá poválená měnová reforma a současně se zrušilo do té doby uplatňované přídělové hospodářství (kromě přídělového vázaného trhu s úředně stanovenými cenami však souběžně existoval ještě i druhý, tzv. volný trh s černými cenami.)

Mzdy a platy se přepočetly v poměru 5 : 1 a podle téže zásady byly přepočteny i hotové peníze, vyměňované však pouze do výše 300 korun na osobu. Nad tento limit byly vyměňovány v poměru 50 : 1. Souběžně s reformou došlo k uzákonění zlatého obsahu koruny, přičemž reálný kurz dolaru (parita kupní síly) byl stanoven na 7,20 Kčs, (rubl na 1,80 Kčs.)

Provedení měnové reformy bylo plně odůvodněno vysokým tempem poválečné inflace, kterou nezabrzdila ani chybně provedená první měnová reforma v roce 1945. ujel černý trh a do konce roku 1952 se úřední maloobchodní ceny (oproti roku 1945), zvýšily podle neúplných údajů nejméně na dvojnásobek.

Množství oběživa už k 31. 12. 1948 oproti 31. 12. 1945 vzrostlo o 156 %! Volné vklady na vkladních knížkách v tomto období vzrostly ze 799 milionů dokonce na 33 miliard korun. S tím vším se tedy muselo něco radikálního provést, jiná možnost neexistovala.

Samozřejmě, že inflace obyvatelstvo pomalu a anonymně okrádá znehodnocováním jejich příjmů a vkladů. Měnová reforma učiní totéž, ale jednorázově a veřejně, s adresou viníka, tedy státu. V tomto případě se jeho celková ztráta v důsledku reformy roku 1953 odhaduje různě, ale podle nedávno publikovaných pramenů činila zhruba 17 miliard korun.

Je třeba konstatovat, že v tomto případě byla ztráta ze strany státu více než kompenzována postupným snižováním úředně stanovených maloobchodních cen, které po reformě probíhalo až do roku 1961. V tomto období ceny klesly zhruba o 20 % a přinesly obyvatelstvu za toto období okolo 75 miliard reálných příjmů navíc.

Kromě toho, zhruba 95 % obyvatel mnoho získalo uzákoněním národního pojištění v dubnu 1948, které výrazně rozšířilo a zlepšilo podmínky nemocenského, invalidního, úrazového a starobního pojištění. Předchozí sociální pojištění se vztahovalo pouze na zaměstnance, od počátku roku 1950 již na všechny, a to i na samostatně výdělečné osoby (tedy živnostníky a rolníky), včetně jejich rodinných příslušníků.

Ti všichni získali nárok na bezplatné ambulantní i nemocniční lékařské ošetření, léky, léčebné pomůcky a v odůvodněných případech i na pobyt v lázních a sanatoriích, třebaže předtím, žádné pojištění nezaplatili. Dávky v nemoci se u většiny pojištěnců vyplácely již od prvního dne nemoci.

Pokračovat ve čtení „Promarněné dědictví“

„Môj názor“

Po minuloročných celoštátnych oslavách 74. výročia Slovenského národného povstania boli prezentované tvrdo negatívne stanoviská členskej základne nášho zväzu voči zameraniu a priebehu celoštátnych osláv SNP, hlavné námietky boli voči amerikanizácii osláv i voči spájaniu osláv s udalosťami v roku 1968. To všetko spojené s trápnym vystúpením moderátora tejto akcie. Som rád, že aj Ústredná rada SZPB zareagovala na tieto kritické názory a odsúdila priebeh osláv SNP.

Konečne sa dostávam ku predmetu môjho príspevku. Dostal sa mi totiž do rúk materiál pod názvom „Zámer osláv 75. výročia SNP a 15. výročia vstupu SR do NATO“.

Ako dlhoročný člen SZPB a syn priameho účastníka povstania musím vyjadriť absolútny nesúhlas so spájaním osláv SNP a oslavami vstupu Slovenskej republiky do NATO. Severoatlantická aliancia predstavuje agresívnu a zločineckú organizáciu, ktorá je zodpovedná za smrť miliónov nevinných obetí v záujme USA a jeho poskokov v NATO.

Spájať oslavy SNP a výročia vstupu SR do NATO považujem za absolútnu neúctu voči priamym účastníkom protifašistického odboja. Považujem to za niečo neprijateľné voči zásadám práce nášho zväzu. Zdá sa, že kritika vlaňajších osláv SNP nepadla na úrodnú pôdu a organizátori sa rozhodli naďalej pohŕdať názormi členskej základne SZPB.

Chcem aj touto cestou požiadať naše vrcholné orgány SZPB, aby počúvali názory členskej základne. Pretože bez členskej základne naše vrcholné orgány stratia svoju legitimitu a stanú sa zbytočnými. Chcem upozorniť, že sa nachádzame v období pred oblastnými konferenciami SZPB a pokiaľ nebudú hlasy členov našej organizácie brané s potrebnou vážnosťou, môže to spôsobiť problémy pri príprave a organizácii zjazdu SZPB. V členskej základni nášho zväzu sa prejavuje nespokojnosť s nízkou razanciou voči zameraniu a pôsobeniu nášho zväzu voči prejavom fašizmu a snahám o revíziu výsledkov druhej svetovej vojny zo strany USA a „západných spojencov“, ktorí cieľavedome potláčajú rozhodujúcu úlohu Sovietskeho zväzu pri porážke fašizmu a snažia sa revidovať výsledky druhej svetovej vojny vo prospech síl, ktoré nemali rozhodujúcu úlohu pri porážke fašizmu.

Týmto príspevkom nechcem náš zväz rozbíjať, ale naopak zjednocovať. Naše poslanie a zameranie je jasné a jednoznačné. Sme zväz protifašistických bojovníkov – a preto boj proti fašizmu (napríklad na Ukrajine i inde vo svete), musí byť aj v protiklade s protiľudovou politikou našej vlády i prezidenta v orgánoch OSN i štruktúrach Európskej únie.

Ak sa nedokážeme jasne a jednoznačne vymedziť voči krokom našej vlády a ďalších ústavných činiteľov, stratí náš zväz svoj zmysel a opodstatnenie.

     Július Feješ, predseda ZO SZPB Detva, v Detve, 31. 1. 2019

Když zloděj křičí – chyťte zloděje…

Rozběhla se mediální válka s čínskou Huawei, protože její technologie pomáhají čínské špionáži. S nadějí jsem čekal, že třaskavé téma média zanalyzují a zveřejní informace o tom, kým a jak jsme sledovaní a to ze všech stran.
Tedy i to, jak americká NSA nebo Britská tajná služba Government Communications Headquarters nonstop monitorují gigantickou část světové elektronické komunikace – maily, sms, telefonní hovory, WhatsUp, videochaty ale dokonce i naše neelektronické soukromí prostřednictvím kamer a mikrofonů našich telefonů a počítačů. (Viz např. https://webtrh.cz/227184-americka-vlada-volny-pristup-nasim) USA v roce 2014 aktivně sledovaly po celém světě neuvěřitelných 1,2 milionu lidí. Nejen oni a Britové, ale i jejich partneři. Jak se provalilo loni v létě, německá zpravodajská služba BND od 90. let minulého století sledovala a odposlouchávala téměř 2 000 institucí v Rakousku.
Cílem elektronické špionáže byly, vedle ambasád a ministerstev, také firmy, univerzity a novináři. Berlín informace sdílel s americkou rozvědkou NSA.(Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-spionaz-firmy-novinari-spojene-staty-bnd.A180616_071453_zahranicni_fer)
     A samozřejmě, že tzv. zadní vrátka – špionážní hardware či software mají Američané ve všech amerických produktech, od Apple po Microsoft. Výjimkou je pochopitelně Huawei. To, že Číňané se od amíků poučili a následují jejich příklad, je důvod k zamyšlení ale určitě ne k protičínské hysterii. Chápu taky, že pro amíky a další, tu je dvojí problém – nebezpečný špionský i byznysový konkurent.
Pro nás musí být alarmující, jak soukromá, tak hlavně veřejnoprávní média a zcela neuvěřitelně včetně české BIS, naprosto ignorují fakta známá nejpozději od Snowdenových odhalení. Pokud ČT a lepšolidi blábolí něco o dezinformacích, tak současné informování o odposleších a špionech je příkladnou ukázkou nebetyčné dezinformace a manipulace. Lepšolidi: Kdo je špion a kdo čučkař. Ano, na ruské a čínské ambasádě jsou pracovníci rozvědek a sbírají maximum použitelného. Jen čučkař by si ale myslel, že stejně to nefunguje i na dalších ambasádách. A jen čučkař si myslí, že ti hlavní špioni špiónují z ambasád, kde jsou nejvíc na očích. Jenže jsou v BIS čučkaři nebo zaměstnanci, kteří prostě jen na rozkaz dělají propagandu ve prospěch jiných mocností? Je 21. století. NSA má skrze program PRISM volný přístup k osobním datům u padesáti společností, mezi jinými Google, Facebook, Apple, Microsoft, Visa a Mastercard. Tohle ví, věřím, i poslední šofér v BISce.
Stejně tak všichni víme, že to amíci a další nás nešpehují ze strachu z komunismu nebo z Ruska. Když praskly odposlechy schůzek generálního tajemníka Pan Kimuna s Merkelovou šlo o jednání nad klimatickou konferencí a odposlechy si u americké NSA objednaly ropné společnosti, vyděšené bojem proti CO2 a dalším spalinám. Americká tajná služba NSA sleduje jen v Německu každý měsíc přibližně půl miliardy telefonátů, e-mailů a textových zpráv. Samozřejmě NSA nezajímala jen jednání o klimatu, ale také, utajované informace z bankovního sektoru, citlivé obchodní otázky a samozřejmě největší zájem měla o politiku. Ostatně agent Snowden promluvil o praktikách NSA právě po zjištění, že drtivá většina špionážní činnosti se vede proti spojencům v Evropě a proti spřátelenému Japonsku.
V případě Japonska padlo dokonce děsivé odhalení – v systémech, které ovládají celou japonskou infrastrukturu včetně dopravy a jaderných elektráren je americký malware (zákeřný zločinný software), který na povel zastaví nebo dokonce zlikviduje elektronické systémy v celém Japonsku. Po tomto zjištění dává najednou logiku, proč Německo zavírá jaderné elektrárny – nejde jen o elektřinu ale také o miny, které může kdykoli odpálit Washington. Stejně tak hysterie nad možností že u nás by elektrárny budovali Rusové. Je nepochybné, že proti americkému malware jsou odolnější. Kam se Číňani hrabou na Brity. Dokumenty, které zveřejnil Edward Snowden, ukazují, že také Britská GCHQ monitoruje v rámci operace Tempora celosvětově internetovou a telefonickou komunikaci. Odposlouchávají naše telefonáty, e-maily a ví, které webové stránky navštěvujeme.
Britové se mimo jiné „napíchli“ na transatlantický optický kabel TAT-14, přes který běží významná část datové komunikace mezi USA a Evropou. Podle Snowdenových dokumentů měla GCHQ přístup k neuvěřitelným 21 600 terabajtům denně. Když to prasklo, tak se eurokomisařka Viviane Redingová oficiálně dotázala britského ministra zahraničí Williama Haguea, čeho že se odposlechy týkají. Odpověď přišla obratem: Britové špehují pouze z důvodů národní bezpečnosti a boje s terorismem a do toho se Evropská komise nemá co plést.
     NSA odposlouchávala rozhovor italského premiéra Silvia Berlusconiho s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
     Odposloucháváno bylo i jednání mezi Berlusconim a bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, který ho varoval, že italský bankovní systém se může zhroutit. Monitorováno bylo jednání ministrů obchodu EU a Japonska o tom, jaké budou nepřekročitelné hranice při vyjednávání ve Světové obchodní organizaci WTO.
Podle WikiLeaks byly „napíchnuty” také telefonáty vysoce postavených pracovníků WTO včetně švýcarského ředitele Johanna Humana a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
(viz https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/395705-americke-odposlouchavani-merkelove-a-dalsich-politiku-bylo-rozsahlejsi.html)
     Na základě důvěrných informací NSA sice považuje Německo za partnera, současně ale také za cíl útoku. Německo patří k tzv. „partnerům třetí kategorie“. Vyloučeny ze špionážních praktik jsou pouze Kanada, Velká Británie a Nový Zéland, které patří do druhé kategorie. V jedné prezentaci se uvádí: „Dokážeme napadnout signály většiny zahraničních partnerů třetí kategorie, což také činíme.“ (viz https://zpravy.idnes.cz/nsa-odposlouchavala-mekelovou-deset-let-fdh-/zahranicni.aspx?c=A131027_115839_zahranicn i_dam)
     Bezpečnostním rizikem se stávají samotní čučkaři a lepšolidi v České televizi. Shrnuto a podtrženo – pokud BIS ve své zprávě ignoruje činnost západních rozvědek, které nejen monitorují, ale také prokazatelně aktivně ovlivňují dění v Evropě a v naší zemi a naopak odvádějí pozornost směrem k Rusům a Číňanům, pak možná nejsou čučkaři ale dost možná na něčí rozkaz kolaborují s cizími mocnostmi proti zájmům své vlasti. Bezpečnostní informační služba se stala jedním z nástrojů lepšolidí jak manipulovat veřejným míněním.
     Tragikomedie je, že v tomto momentě by podle zákona BIS měla začít sledovat a šetřit sama sebe. Sama se totiž stala ohrožením naší vnitropolitické stability a naší vnitřní i zahraniční bezpečnosti. Máme tu údajného hlídacího psa – novináře včetně těch, které si platíme ze zákona. Veřejnoprávní psi ovšem na hlídání kašlou – štěkají jen na ty, na které jim páníček z Bruselu či Washingtonu ukáže. Tak, jako pes to nedělají jenom za buřta – oni svého pána milují a ve vší psí oddanosti ho milují.
To je fajn, ale psa krmeného zloději nemůžu nechat hlídat svůj dům. Soukromí to je svoboda. Sledování našeho soukromí není nic jiného, než formou kontroly a jakákoli kontrola omezuje svobodu našeho projevu. Se ztrátou soukromí přicházíme i o svobodu, protože se budeme bát vyjádřit, co si myslíme. A za „nesprávné“ názory se dnes už zase stíhá a trestá. Je mi fuk jestli mne špehuje Američan, Čech nebo Číňan – vadí to stejně. A první, komu by to ze zákona mělo vadit, jsou BIS, vláda a také veřejnoprávní média. Všichni jsou pozoruhodně v klidu a to by nás ostatní mělo sakra zneklidnit.
     Jaroslav Novák 

Karavana táhne dál… do pouště

Z diskuzního vystoupení Karla Klimši na 5. zasedání ÚV, 15. 12. 2018

1) Průzkumům veřejného mínění jsem nikdy (z řady dobrých důvodů) příliš nevěřil. A jakkoli jsou pro nás znepokojující, až ostudné, bral bych je s rezervou i nadále… Kdybych, kdybych neslyšel kolem sebe NÁZORY LIDÍ na nás. Na to, co a jak KSČM (rozuměj její vedení) dělá! Názory, které zaznívají na poradách předsedů základních organizací i na ulici!
Už nějaký čas lidi moc nezajímáme. Mluví o jiných. Velká část z našich bývalých sympatizantů se přiklání k Babišovi a Okamurovi… Všimněte si! Hovoří o jménech, ne o stranách, to je mluví o úloze lídra. Anebo konstatují: VŠICHNI JSOU STEJNÍ, jde jim jen o korýtka, platy, kšefty a dobré bydlo.
Příliš jim jako radikální, levicová, komunistická strana NEPŘIPADÁME!!!

2) To na Slovensku řeší média jiný problém!
Poslanec Smeru Luboš Blaha, svými radikálně komunistickými názory na minulost a události roku 1989, na roli neziskovek a médií, na sílící ofenzívu gayů a lesbiček a ruku v ruce s tím kráčející oslabování tradiční rodiny a lidské normality obecně, na vypjatý genderismus…, LÁME REKORDY POPULARITY!
Podobné vážnosti a oblibě se v reálně levicové části společnosti, napříč generacemi, u nás těší prof. Keller.
Není to k vážnému zamyšlení? Neukazuje to něco? Poslušnou, opatrnou a nevýraznou KSČM veřejnost hodnotí jako méně a méně potřebnou a opouští ji, a levicovým radikálům naslouchá!

3) HODNOCENÍ VOLEB = ten materiál je tentokrát udělaný dobře a vcelku objektivně. Je tam to, co tady říkám já i jiní už mnoho let a mnoho voleb, ale zjevně bez výsledku, bez sebereflexe těch, kterých se to týká. Psi štěkají, ale karavana táhne dál, až se všem ztratí v poušti.
Velmi přesně popsal příčiny setrvalého úpadku strany prof. Oskar Krejčí v povolebním rozhovoru v Haló novinách – doporučuji, přečtěte si ho ještě jednou – ale zase nic! CO VYPLYNE Z TOHOTO HODNOCENÍ?
Odhodlá se strana, alespoň hodinu po dvanácté, k nějakým zásadním změnám a pustí se do záchranných prací? Obávám se, že nikoli a tento orgán bude nadále většinově asistovat na cestě do suterénu.

4) S tím souvisí třeba i složení orgánů budoucího politického institutu.
Myslím, že členy správní a dozorčí rady by namísto soudruha Filipa a soudružek Konečné, Vrzalové, Pěnčíkové, měli být lidé, kteří až dosud, bez valné podpory a zájmu vedení, udržovali úroveň teoretické a vzdělávací práce strany těsně nad hladinou. Lidé typu Luboše Vacka, Jiřího Zeliny, Jiřího Boháčka, Franty Ledviny, Josefa Skály, Jirky Horáka, Franty Švarce, Ladislava Šafránka, Vaška Exnera, Mileny Povolné, Aničky Štofanové. Tenhle institut by měli stavět od základů lidé, kteří k tomu mají vztah!
Ti v materiálu navržení do orgánů institutu jsou, bezesporu, lidé pracovití – koneckonců výsledky jejich práce vidíme na každém kroku – jsou však přetíženi nejrůznějšími funkcemi a zasloužili by si odpočinout.

5) V návrhu volebního programu pro volby do Evropského parlamentu je řada naprosto správných tezí, ale je rozvláčný a ten úvodní název: „70 bodů změny“, se mi nejeví jako příliš šťastný a duchaplný.
Už slyším reakce typu, až ten svůj program – se silami, které budete mít – zrealizujete, tak z té Evropské unie nezůstane kámen na kameni. A k tomu si přičtěte naše „spojence“ v GUE/NGL, kteří velmi často přicházejí s názory a nápady, že nad tím zůstává rozum stát a člověk se k tomu raději nehlásí, jen se tiše stydí.
Bojím se, že nám lidé opět nebudou moc rozumět. Na EU si vytvořili svůj názor, docela jasný, a budou chtít slyšet, kdo ho bude schopen nejlépe reprezentovat a nejdůrazněji hájit.
NA NĚJAKÉ KRASOBLUSLENÍ NEBUDOU ZVĚDAVI! Neúspěch i v těchto volbách – už pátý v řadě – si opravdu nemůžeme dovolit! Bylo by to něco, jako „rána z milosti“.

6) K návrhu volebního řádu pro sestavení kandidátky do EP jen krátkou glosu. Docela rozumím, proč je takový, jaký je. Volit lídra zvlášť, to má vcelku logiku. To další už zavání účelovostí. Snaha omezit rovnou soutěž je na škodu. Vytvářet kategorii kandidátů č. 2 až 6, aby nám je tajné hlasování nemohlo sesypat níže, je neférové vůči ostatním. Ničemu to nepomůže, spíše naopak!

7) A na závěr stručný dotaz
Není sporu o tom, že za všemi MAJDANY, těmi dokonanými i těmi dosud ne zcela úspěšnými – jako je Slovensko (atak na Ficovu vládu) a Česká republika – hlasování o nedůvěře Babišově vládě – plus povyk v ulicích…, stojí rozvětvená chobotnice neziskových organizací.
To byl důvod, proč jsme už na březnovém zasedání ÚV přijali usnesení ve znění: „Stanovit mantinely pro činnost neziskových organizací financovaných ze zahraničí podáním návrhu příslušného zákona.“ Termín: do 31. 12. 2018.
Prosím o písemnou odpověď, jak bylo toto usnesení splněno.

BIS po vzoru gestapa

Dověděli jsme se, že ředitel BISky (Bezpečnostní informační služby) obdařil ministra školství novými směrnicemi pro výuku českých dějin. Užasli jsme. Naposledy se tak stalo za protektorátu (1939 – 1945), kdy se Gestapo (německá tajná státní policie) rozhodlo usměrnit výuku českým dějinám na našich školách. Přirozeně v duchu německo-nacionalistické ideologie.

Výběr českých učitelů byl tehdy vysílán do kurzů výuky dějepisu ve vzdělávacích centrech v Říši. Vědělo se, že změnit výklad dějin ve vědomí učitelů není úloha krátkodobá. A tak na dobu, než si dostatečné množství učitelů nové pojetí osvojí, byla výuka dějepisu na školách zrušena. Mám o tom doklad, několik výročních vysvědčení z gymnázia v době protektorátu. V rubrice Geschichte (Dějepis) se místo známky píše: Wurde nicht unterrichtet (nevyučovalo se).

Od té doby uběhlo 80 let. A je tu nová nespokojenost a nové směrnice k výuce dějepisu. Tentokrát od ředitele Bezpečnostní informační služby. A nelíbí se mu hned kapitoly o našich počátcích v nové době, o národním obrození, o panslavismu, o básníku Čelakovském. A my v těch nových směrnicích poznáváme onu starou protektorátní ideologii, která zbavovala náš národ identity a práva na samostatnost a svébytnost kulturní i politickou. Takže kam se podle BIS máme vracet? Před národní probuzení a obrození? Tedy k Bílé Hoře? Neměli jsme se podle ducha nových směrnic pobělohorskému „temnu“ vzpírat? Měli jsme se bez námitek odnárodnit a asimilovat s cizím jazykem a s cizí kulturou? Neměli jsme prožívat žádné probuzení a obrození? Nestalo se tak.

Takže? Zapomeňme na ně, přeje si BIS. A vlastně – neříká nic nového. Pravdy a lži českých dějin od zmařeného stavovského povstání v 17. stol. se opakovaně střetají po staletí. Střetají se i dnes, ve století jednadvacátém.

Čí zájmy chce svým „novým“ výkladem dějin hájit dnešní BIS?

Stanislava Kučerová