Za komunistický charakter KSČM!

Společné prohlášení marxistů-leninovců.

My, komunisté, kteří se hlásí k marxismu-leninismu, bojujeme již od vzniku KSČM o návrat strany ke kořenům marxistického učení, bez něhož žádná komunistická strana nemůže existovat. Usilujeme o návrat k teorii, která poprvé přeměnila socialismus od utopie ve vědu. A přitom se nebojíme o její aktualizaci v souvislosti s novými vědeckými poznatky a historickými zkušenostmi.

Všechny podobné snahy jsou však již od samého počátku účinně systematicky potírány rezolutním odporem vedení strany. Alibismus a oportunismus vedení i pasivita větší části členské základny, nás dovedly k neradostným koncům. Postupnému úpadku strany. Nejprve v ideové rovině a v důsledku toho i v poklesu politické síly a společenského vlivu.

Marný boj, nezájem či přímá ostrakizace některých z nás, vedla i k vyhnání či k odchodu komunistů, jež patřili a patří k těm nejlepším z vlastní strany. Nekomunistická politika KSČM se stala také příčinou odštěpení organizace mladých komunistů.

Toto vše sledujeme i v těchto dnech, které se zdají být předzvěstí hořkého konce!

Vždyť co je to za marxistickou stranu, jejíž vedení nezná pojem sebereflexe a nehodlá uvolnit cestu mladým, perspektivním kádrům ani po devíti prohraných volbách za sebou?! Co je to za komunistickou stranu, která je cizí většině lidí práce – dělnické třídě?! Co je to za marxistickou stranu, která se stala služkou velkokapitálu?! Ku prospěchu koho tu vlastně je?

A tak jsme svědky prohlubujícího se úpadku, jehož výrazem byl poslední X. sjezd a nyní i předcházející celostranická konference. Jakou kvalitou oplývá vedení strany, když nedokáže naplnit ani nejzákladnější úkoly sjezdu a svou neschopností přivede ke krachu jedno z klíčových jednání o budoucnosti strany?!

Předložené materiály nesplňují ani ty nejzákladnější nároky. Zejména dnes předkládaný návrh nového dlouhodobého programu KSČM. Není to vůbec program bojující strany. Není v něm nic, co by mělo být řečeno. Je výsměchem hloubce a důslednosti marxistické analýzy kapitalistické společnosti. Tím méně je navrhovaný materiál syntézou konkrétních zásad, jak z kapitalistického systému dojít k socialismu. Nahromaděná snůška vzájemně si neodpovídajících frází a proklamací či zbytečného popisu skutečnosti, může omámit jen naprosto neznalé nebo beznadějně loajální. Nikoli přemýšlející komunisty.

Na časy se zablýskalo v minulém roce. Mladá generace komunistů, marxistů, se přes odpor centra sama začala organizovat a založila si vlastní platformu RESTART, jež nakonec přerostla v platformu celostranickou a mezigenerační.

Pokolením zkušených marxistů, kteří své teoretické poznání získali v době předcházející a nesou odkaz minulých generací, pomalu dochází čas. Je před námi poslední možnost předat zkušenosti a podpořit nastupující talentované soudruhy. Třicet let ideové prázdnoty nadělalo strašlivé škody. Hnutí je nejednotné a roztříštěné. Historická analýza je nedostatečná, včetně poučení z chyb, jichž jsme se dopustili v minulosti. Základní marxistické postuláty byly překryty prachem zapomnění, zamlženy vědomou manipulací, někdy přímo opuštěny, jindy zkresleny a vydány napospas libovolnému výkladu. V tom spatřujeme základní problém naší strany.

Jsme si také vědomi, že podobný osud postihl i mnohé další sesterské strany Evropy a v důsledku celou evropskou levici. Dnes jsme opět svědky jednoho z projevů pokročilého stádia ideologického rozkladu evropského komunistického hnutí jako celku.

Cesta ven však existuje! Jejím prvním předpokladem je sjednocení těch, kteří se nenechali umlčet a zastrašit. Po třiceti letech tu vidíme poslední šanci na pokus sjednotit mládí a zkušenost, na navázání ztracené tradice pro zachování a obnovení našeho jedinečného dědictví. Stále tu existuje síla schopná záchrany KSČM, o kterou vedení a ekonomicky podmíněná funkcionářská část strany evidentně nemá zájem, nechce a není ani schopna ji řešit.

Marxisticko-leninský odborný klub, vnitrostranická platforma RESTART a řada mladých komunistů dnes spojují své síly k obnově strany – za komunistický charakter KSČM po XI. sjezdu!

Jako první společný krok navrhujeme odmítnout navrhovaný materiál dlouhodobého programu KSČM a předkládáme vám vlastní návrh, jak se pohnout kupředu a přitom se držet zásad, jež z nás činí komunisty.

Celostranické konferenci jsme předložili preambuli zachycující základní postuláty nového, skutečně komunistického programu strany a současně deset základních, programových tezí.

Vyzýváme všechny komunisty, teoreticky vybavené marxisty, aby po prostudování našich návrhů připravili své kritické připomínky. Vzhledem k tomu, že již nemáme důvěru v naše současné vedení a v jeho poctivou snahu vypracovat program hodný komunistů, rozhodli jsme se, že uspořádáme v následujících měsících seriál marxistických kulatých stolů, které si vytknou za úkol připravit pro předsjezdovou diskuzi základní verzi nové komunistické programové vize pro 21. století.

Na vypracování takového programu se však nutně musí podílet rovněž mladí, kterých se budoucnost týká nejvíce.

Vyzýváme proto také všechny mladé komunisty, aby si připravili své zástupce pro jednání marxistických kulatých stolů!

Sledujete naše webové stránky www.rudyprapor.cz; www.platforma-restart.cz a www.nasrestart.cz; www.ksm.cz

Jiří Horák, MLOK

Pomůže nový program KSČM přežít sté výročí vzniku jako parlamentní strana?

Dlouhých 20 let od převratu těžila KSČM jednak z masivní členské základny (a rodinných příslušníků a přátel), byť členská základna stále víc a víc ztrácela akceschopnost a víc a víc se stávala tapetou na zdi, před kterou se producírovalo vedení strany.

KSČM 20 let těžila ze skeptického potenciálu těch, kteří byli mediálně masírovaní proklamacemi o svobodě, demokracii a blahobytu, ale jejich vědomí bylo zatíženo faktem, že nejsou schopni dát svým dětem to, co sami dostali od svých rodičů a prarodičů. Ti se narodili do vesnických chalup se studnou, petrolejkou a latrínou na dvoře, v lepším případě do pavlačových bytů s kamny a jedním kohoutkem vody na patře, jejich dětství se ztratilo v hospodářské krizi a mládí jim vzala válka. Socialismus si zvolili a ne že ne, aby pracovali a slušně žili. Dnešní střední generace se již narodila do státních bytů první kategorie nebo rodinných domů postavených svépomocí, chodila do nových škol, studovala ještě před převratem, aby pracovala a vydělávala po většinu svého produktivního věku pro světlý kapitalistický zítřek a pak v předdůchodovém věku zjistila, že nevytvořila pro svoje děti tolik, co dokázali její rodiče za tolik dehonestovaného socialismu.

KSČM stačilo před každými volbami vytisknout letáky, nafotit kandidáty, rozeslat volební noviny. Lapsusy pravicových vlád pršely z nebe, protestní hlasy padaly do volebních uren.

Politický program téměř nikoho nezajímal, dokonce ani většinu členské základny ne. KSČM byla programovou stranou z logiky svého názvu, jestli má strana Kladenský program (Kladno – 1992), Program obnovy (Žďár – 1999), Naděje pro Českou republiku (Budějovice – 2004), Jiný svět je možný (Hradec – 2008), Socialismus pro 21. století (Hradec – 2008 a Liberec – 2012), bylo zcela irelevantní.

Volební programy stále víc a víc připomínaly dávkomat. Nahromaděných slibů spousta, analýza vedoucí k pochopení podstaty problémů povrchní nebo žádná, tudíž i realizovatelnost slibů nepravděpodobná.

Programové ukotvení z názvu strany mělo podivuhodné kotrmelce v obsahu – socialistická tržní ekonomika, tržní ekonomika, podpora poctivého sociálně citlivého podnikatelského úsilí, až po vlastnickou pluralitu – samé pro pravici libé názvy, protože ďábel nikdy neříká své pravé jméno – totiž kapitalismus. To jedna hlava nebere – dichotomický kapitalismus? Ten zlý liberální a ten hodný pro KSČM?

Pak se něco stalo. Svět se změnil.

KSČM byla tak zahleděna do všech těch programů, že nějak uteklo pozornosti, jak pravice kolem roku 2010 prokázala obdivuhodnou schopnost recyklace. Z odpadlíků po Topolánkově a Nečasově vládě se zformovala nová hmota – ANO, SPD, Piráti. Pravicová podstata spočívající v udržování kapitalismu v chátrání a podpora korporací se schovala za líbivá hesla o referendu, o růstu důchodů a platů a o všeobjímající digitalizaci přinášející spásu. Česká ekonomika, byť v koloniálním postavení vůči jádru evropské unie, těžila z výhody spočívající v nulové vzdálenosti od jádra. Teorie Trickle down se naplnila, z přetékajícího poháru patriciů něco spadlo i plebsu.

KSČM promarnila liberecký sjezd. Stranické vedení ukolébal volební výsledek v roce 2013, aby se po debaklu v krajských volbách v roce 2016 posadilo na zadek. Následovali další čtyři volební porážky v řadě, až po historicky nejhorší volební výsledek letos v květnu. Vedení ale pořád sedí na zemi.

Za této situace připravený Program, který by měl vrátit stranu k růstu, tak jak je sestaven a stylizován, připomíná neprosperující podnik, který se snaží vrátit na výsluní zákaznické přízně nikoliv změnou výrobku, ale nátěrem fasády.

Když ten Program, dejž to pánbůh, bude číst člověk, co každé ráno si musí natáhnout kalhoty a jít do práce, najde se v něm? Uvědomí si sebe sama?

Když ten Program bude číst ten, co chce být v aktivní politice (tj. působit vně strany), pomůže mu program v pochopení podstaty dnešních problému? Dává mu metodu k řešení problémů?

Neškodí připomenout křivku poklesu voličů.

Rok 1992 – počet voličů 909 490

Rok 2006 (nástup V. Filipa do čela strany) – 685 328

Rok 2017 – počet voličů 393 100

Rok 2019 – počet voličů 164 624

Kam se ztratili voliči KSČM? Část nepochybně rezignovala a zůstala doma, dělnický (továrenský) proletariát (dobře odbory zajištěný) volil ano-pravici a prekariát a ostatní, kterým nevoní liberální eurohujerský kapitalismus, volí Piráty a SPD. Na KSČM tak zbyli členové, jejich rodinní příslušníci a skalní fanoušci.

Veřejnost vnímá KSČM jako instituci pro zajištění buržoazního života svých funkcionářů. Dobře zapouzdření do parlamentních kuloárů, obhajují svá křesla u oligarchy řečmi o plnění programových priorit.

Co na tomto stavu předložený Program mění? Vůbec nic, je ve své podstatě stejný jako ty předchozí, bez emocí, bez vizionářského odhodlání měnit a změnit svět, napsaný jazykem, který u mladé a střední generace spouští obranný imunitní systém, vyšlechtěný 30 let trvající každodenní propagandou světlých kapitalistických zítřků – jakmile jejich uši slyší fráze dělnická třída, vykořisťování člověka člověkem, společenské vlastnictví výrobních prostředků, jejich mozek vypíná.

Pokud bude Program přijat, jakkoliv opravený o gramatické chyby a stylistické nesrovnalosti, čeká ho osud Kladenského programu a následných a KSČM čeká The road to perdition, nepřežije sté výročí svého založení jako parlamentní strana.

Když něčeho chci dosáhnout, musím nejdřív definovat cíl, analyzovat skutečnou podstatu problému, definovat strukturu věcnou a časovou, vysvětlit pojmy. Teprve pak můžu tvořit věty.

Ad 1) Cíl aneb ideové ukotvení.

I když je komunistická strana ideově ukotvena svým názvem, potřebuje ústřední heslo a svůj Manifest pro 21 století. Není lepší zdůvodnění pro ideovou deklaraci, než Engelsova slova z předmluvy k anglickému vydání Komunistického manifestu z roku 1983 (cituji):

Když byl napsán, nemohli jsme jej ovšem nazvat socialistickým manifestem. Roku 1847 byli socialisty nazýváni jednak přívrženci různých utopických systémů: owenovci v Anglii, fourierovci ve Francii, z nichž se dnes staly pouhé sekty, které pomalu odumírají; jednak nejrozmanitější sociální šarlatáni, kteří slibovali, že všelijakým záplatováním odstraní všechny společenské zlořády, aniž nějak ohrozí kapitál a zisky; v obou případech to byli lidé stojící mimo dělnické hnutí a hledající podporu spíše u „vzdělaných“ tříd. Kdykoli se některá část dělnické třídy přesvědčila o nedostatečnosti pouhých politických převratů a prohlásila, že je nutná úplná přeměna společnosti, tato část se tehdy nazývala komunistická. Byl to ještě jakýsi surový, nepropracovaný, čistě instinktivní komunismus; přesto postihoval stěžejní cíl.

Ad 2) Analýza

V ČSSR se budovalo, postavilo a vyrobilo moře bytů a rodinných domů, škol, školek, nemocnic, silnic, dálnic, železnic, mostů, kanalizací, přehrad, rybníků, přenosových vedení elektřiny, plynovodů, které doposud stojí. Dnes žijí Češi a Slováci na stále rostoucí dluh, protože vše je již rozkradeno, protože (zatím) nadnárodní kapitál nechce, aby Češi a Slováci spláceli dluhy! I ty evropské dotace jsou skrytou formou dluhu, protože až skončí, nebudou rezervy na obnovu toho, co bylo za dotace postaveno. Jede se NADORAZ, jede se BEZ REZERV! Potravinová soběstačnost je tatam, že hlavně že banány jsou levnější než brambory.

Generace mileniálů (Mileniálové – označení generace lidí, kteří dosáhli dospělosti na přelomu 21. století, pozn. metéra) je ztracená generace. Pokud nemají to štěstí, že zdědí družstevní byt nebo rodinný domek po rodičích, budou celý život ne žít ale dřít z ruky do huby a platit tržní nájemné.

Dnešní sociální status reprezentovaný plným nákupním vozíkem tlačeným ze supermarketu, tu nebude navěky. Rozevírající se nůžky mezi bohatými a všemi ostatními, od sociálně vyděděných až po střední třídu, se globálně rozpínají, trvalá renta se stává pro Kapitál důležitější než zisk, ty občane zaplať zdravotní, sociálku, pojistky, hypotéku, leasing, poplatky bance, zaplať za bio, pokud nechceš jíst potravinové prefabrikáty, za nadstandard zdravotní péče, mýtné za PPP postavenou dálnici, za fotbalový přenos z bundesligy, a navrch zaplať DPH, což je ďábelsky rovnostářská daň. A až zaplatíš televizní poplatek, dozvíš se z obrazovky ČT, že do důchodu si máš našetřit dva miliony, jinak budeš chudák. Ale nic si z toho nedělej, že na to nevyděláš, hlavní je být cool, být proevropský. Ale dost vyprávění, je čas na zážitky.

Dějiny kapitalismu jsou dějinami mocností, které se vždy servaly o nové možnosti zisků. Rusko je nejbohatším státem na zemi – nikdo nemá tolik vody, půdy a nerostných surovin per capita jako Rusko. A Putin se dělit nechce, domácí oligarcha má přednost před nadnárodní korporací. Pro ovládnutí těchto zdrojů je americký deep state ochotný válčit do posledního Evropana.

Ad 3) Věcná a časová struktura a výklad pojmů

KSČM potřebuje program všedního dne, který se ale nesmí rozpliznout do několika desítek hesel, nota bene do mišmašů proklamací a slibů, bez znalosti podstaty problému.

Pár příkladů.

Ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou.

Bezva, ale co takhle domácí ruce. Znamená to, že nevadí, když lithium bude těžit např. Babišova firma?

Udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.

Fajn, akorát že ta spoluúčast se neustále zvedá, jenom není vidět. Prostě platby zdravotních pojišťoven nemocnicím, stačí jakžtakž na platy, léčiva a materiál, energie a služby. Opravdu žádná fakultní a krajská nemocnice z těchto plateb v dlouhodobém horizontu nevytváří zdroje na obnovu staveb a technologií postavených většinou před rokem 1989, nebo pořízených nedávno z evropských dotací. Až se začne drolit v těchto stavbách malta, až ty magnetické rezonance zreznou a budou potřeba nové, buď stát a kraje vyšpulí miliardy dotací, které pak budou chybět někde jinde (lepší varianta), nebo apologeti dobývaní renty řeknou – vidíte, my jsme to říkali, stát neumí hospodařit, dejte to nám, privatizace je spása. Rád bych se zeptal toho, kdo to napsal – jak navrhuješ řešit vnitřní zadlužení v miliardách investic, zapsaných na podrozvahových účtech nemocnic?

Bezpečnost České republiky a jejich občanů.

Bomba. Pro zajištění bezpečnosti zakoupíme nové Casy, Pandury, americké vrtulníky, pronajmeme další Gripeny a najmeme další žoldáky, hlavní je utratit 2% HDP. NE? Tak jaký je návod na zajištění bezpečnosti státu? Jak vysvětlí traktorista Franta Vopička komunistický recept na bezpečnost státu kamarádům v hospodě?

Zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů.

Uvědomuje si ten, co to do programu napsal, že cílem každého developera nebo stavitele bytů je vyrobit trabant a pak ho prodat jako mercedes? Kolik lidí v tomto sále dokáže sousedovi vysvětit co je to dobrý byt a v čem spočívá dlouhodobý výhled (na 100 let) výstavby, vlastnictví a provozování obecního nebo státního bytového fondu? A jen tak na okraj, podporu výstavby obecních bytů má KSČM v programu od roku 2004 a to heslo od parlamentních voleb 2017. A ceny bytů dál utěšeně rostou. Ptáte se, jak to chápe mileniál, co si nemůže dovolit opustit mama hotel – jako slibotechnu.

Pokud chce KSČM přežít:

* Musí mít Program srozumitelný v každé své části, je nutné oddělit ideový manifest, společensko-ekonomickou analýzu a hesla a volební proklamace. A každičké slovo, každý slib musí mít jednoznačné vysvětlení, ze kterého nelze uhnout a to vysvětlení musí pochopit i kuchařka v závodní kuchyni.

* Jestliže komunisté chtějí změnit svět, musí změnit svoji rétoriku.

* Program a každá jeho část musí mít své autory a osoby odpovědné za zadání i konečnou redakci. Programy nemůžou mít předkladatele.

* Nikde v programu KSČM nesmí popřít svoje ideové ukotvení, nesmí být další variantou socialistů. Babišova vláda s tolerancí komunistů je definitivně onálepkována jako levicová, ačkoliv jediná levicovost je, že Babiš s Hamáčkem mají palce pravé nohy na levé straně.

* KSČM nemůže příštipkařit vedle boháče, který káže hlasitě o obecném blahu a potichu čerpá z fondů všeho druhu. Socdem budiž varovným příkladem – zatímco Maláčová se pokouší válčit s Babišem sobotkovským stylem, Petříček vraždí vlastní stranu v přímém přenosu.

* Strana netvoří Program pro sebe, ani pro ty, co politiku považují za jednosměrný výtah do vyšších pater, ba dokonce ani pro členskou základnu. Píše ho pro dav nevěřících Tomášů.

Bude Program zázrakem zmrtvýchvstání, Tomášové prohlédnou a uvěří? A proč by měli?

Přitáhne Program nové a mladé fanoušky, kteří rádi a ochotně začnou chodit na členské schůze? Asi ne, to co řeší komunisté na schůzích, řeší mladí na skypu, facebooku a youtube.

Veřejnost zázračně procitne, důchodci, kteří dnes volí ANO, se vrátí opět ke KSČM? A proč, kovář je vždy víc než kovaříček.

Osud KSČM je dnes v rukou funkcionářů na úrovni okresů! Oni rozhodují. Pokud rozhodnou špatně, svět se nezastaví. Jenom KSČM u toho nebude.

Ing. Pavel Posolda, delegát celostranické červnové konference

Změnit myšlení, styl práce i vedení

Dnešní Programová celostranická konference je naplněním usnesení X. sjezdu KSČM z loňského roku, který se konal v důsledku propadu strany v parlamentních volbách.

Krátce k plnění usnesení posledního sjezdu.

Letošní dubnová celostranická konference k řešení vnitrostranických otázek včetně ekonomiky strany byla mnohými delegáty hodnocena jen coby ztraceným časem, bez jakéhokoliv posunu v řešení těchto otázek, kdy její delegáti projednání ekonomických otázek smetly z programu této konference.

Další bod usnesení X. sjezdu v termínu do srpna 2018 – zpracovat krátkodobý politický program KSČM byl naplněn o mnoho měsíců později. Dost možná jen na základě upozornění okresních výborů, že tento bod nebyl ani na konci loňského roku naplněn.

Od X. sjezdu KSČM nás dělí téměř 14 měsíců, máme za sebou další volby.

Senát Parlamentu České republiky na základě výsledku těchto voleb je poprvé bez našeho zástupce. Neúspěchem pro nás skončily komunální volby v podobě značné ztráty našich zastupitelů na radnicích. Poprvé bez nás zůstalo také zastupitelstvo hlavního města Prahy.

Nedávné volby do Evropského parlamentu s volebním ziskem 6,94 % hlasů, znamenaly nejhorší výsledek v téměř stoleté historii našeho komunistického hnutí.

Dlouhodobé propady ve všech typech voleb se odráží v dalších oblastech života strany.

Finanční propad je důsledkem přechodu na úsporný – nouzový režim v činnosti okresních výborů i přibývajícího počtu těch okresů, které nemají dostatek finančních prostředků k zabezpečení své činnosti. Většina předsedů okresních výborů musela přejít na dohody o provedení práce a získávání mladých předsedů do funkcí se tak nadále vzdaluje. Ještě hrozivější zůstává představa, že při současných finančních ukazatelích zůstaneme během následujících pěti let jako strana bez koruny.

Je ale politická vůle k vypracování ekonomického a personálního auditu KSČM za poslední roky zpětně?

Strana se dále potácí v prohlubujících se problémech spojené s neutěšenou, stárnoucí a ubývající členskou základnou. Mediálně se prezentujeme jako strana s největší členskou základnou. Nejedná se ale je o „piár“, který s realitou nemá nic moc společného? Soudě alespoň z několika údajů:

Věkový průměr členské základny je 73,51 let. Pouze 12,27 % z celkového počtu ČZ je tvořeno členy do 60 let. U věkové kategorie do 30 let registrujeme 250 členů – tj. 0,72 % ČZ. Podobně vypadá obraz v přijímání nových členů. Zatímco v roce 2012 to bylo 838, v roce 2018 do strany vstoupilo jen 276 členů, což je procentuálně s rokem 2012 necelých 33 %.

Smířili jsme se s absencí stranického vzdělávání. Pro uskutečňování pragmatické politiky prý není významné. Jedinou formou stranického vzdělávání tak zůstává Sobotní Univerzita Jany Švermy, která ale nejen z výše uvedených důvodů zápasí s nedostatkem zájemců.

Další formu stranického vzdělávání, v podobě PTPK, které jsou pořádány již více, než dvacet let nelibě neseme. Dokladem je zrušení poslední dubnové konference pár dní před jejím konáním. Oficiálně z technických důvodů, neoficiálně jako obava z reakcí antikomunistů typů Štětiny, mající možný dopad na výsledek evropských voleb.

Skutečných problémů, které zasluhují zásadní řešení je více.

Délka diskusních příspěvků dnešní celostranické konference je ale časově omezena. Nechci být ve svém vystoupení přerušen, jak tomu bylo v případě diskusního příspěvku Martina Říhy na dubnové konferenci a tak tedy přejdu k závěru.

Okresní výbor KSČM Klatovy sdílí názor, že východiskem z prohlubujícího se zakonzervovaného stavu ve straně je volba nového – nikoliv staronového (!) – vedení strany. Takového, které dokáže stranu na základě skutečného marxisticko-leninského programu stranu ideově a akčně sjednotit a vyvést z krize.

Předkládám za náš okres požadavek na vytvoření návrhu nového politického programu KSČM vycházejícího ze zásad učení marxismu-leninismu, který bude předložen k vnitrostranické diskusi na jednání výročních členských schůzí, okresních a krajských konferencí a předložen ke schválení XI. sjezdu KSČM.

Miroslav Kavij, delegát Klatovy

SCHODY SE ZAMETAJÍ ODSHORA

Situace strany je víc, než vážná, jen my ji zatvrzele odmítáme vzít na vědomí (tedy – někteří z nás!).

Nejsem takový optimista, abych říkal, že je za pět minut dvanáct. Není! To už je dávno, co tomu tak bylo. Řekl bych, že na IX. sjezdu, tam byl ještě čas ke změně a k rozjetí záchranných prací. Vzpomeňte na tu kocovinu z výsledku posledních parlamentních voleb; byl to už několikátý volební debakl v řadě; nejhorší volební výsledek od roku 1921, připomínali mnozí – A NIC!

Od té doby ale přibyly do černé kroniky našeho vývoje další zápisy:

– nepřipravená Celostátní konference k vnitrostranickým otázkám (a jsem dalek vinit z toho prvořadě Petra Šimůnka);

– a nyní výsledek eurovoleb, v nichž jsme podkročili to nejhorší číslo z parlamentních voleb (a jsem zase dalek toho činit prvořadě vinnou Kateřinu Konečnou, bez jejíhož nasazení a úporné snahy „tam zůstat“, bychom skončili někde u pěti procent).

Nedávný Výkonný výbor ÚV, za účasti předsedů KV a šéfů dvou nevelkých stran, došel k závěru, že volby nedopadly zas tak špatně, že jsme dosáhli maxima možného – což je nesmysl! – a Kateřina Konečná převzala odpovědnost za výsledek a nabídla svou stranickou funkci – což je správné, normální a čestné!

Skromnost člověka zdobí, to určitě, ale být spokojen s tak mizernými a stále se horšícími výsledky, to už svědčí spíše o určité poruše!

Prof. Keller v jednom z nedávných komentářů zmínil to, co marně říkáme už dlouho: „Ani u jedné z levicových stran nevedl zatím volební debakl k náznaku nějaké hlubší reflexe.“

A prof. Krejčí v povolební analýze nazvané příznačně „Smrt české levice“, si klade otázku, zda KSČM přežije své 100. výročí a odpovídá, že při zachování současných tendencí patrně nikoli. Připomíná, že po celé období od nástupu Vojtěcha Filipa do čela v roce 2005 strana ztrácí ve všech typech voleb – komunálních, krajských, parlamentních i unijních – s výjimkou mimořádných parlamentních v roce 2013 (ale to byl jiný příběh a naprosto specifický případ). „Z revolucionářů se stali příštipkáři obhajující svá křesla v domě oligarchy řečmi o možnosti upravit rozpočet,“ píše politolog. „Levice se stala etablovanou, tuctovou, nudnou… Uvězněná v parlamentních kuloárech čeká na zázrak, který nepřijde.“„Jak si vysvětlit, že po tolika porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději… a že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit?!“

Je to opravdu K ZAMYŠLENÍ! Myslím, že tento klidný, nezaujatý, vyargumentovaný a jasný článek váženého politologa by se MOHL a MĚL stát podkladem k odstartování věcné diskuse o tom, zda stranu ještě lze zachránit – a jak a s kým!Tak už to chodí, I SCHODY SE ZAMETAJÍ ODSHORA! Užil bych prostě heslo z našich plakátů: „NENECHME TO TAK!“

*  *  *

A teď několik poznámek k otázkám PROGRAMU.

Koluje kolem toho tolik popsaných stran, až v tom člověk ztrácí orientaci – a to se v tom pohybuje celou dobu.

Ten předložený NÁVRH (upřímně řečeno) není dobrý; je to jakýsi MIX programu volebního a politického; je svým způsobem výsledkem střetu dvou přístupů, dvou koncepcí = Dolejšovy snahy o aktualizaci Kladenského programu (psaného v období popřevratové hysterie, kdy byla strana v panice a nevěděla čeho se ještě zříct), překonaného do značné míry v obsahu i čase a snahy Grospiče a mnoha dalších vypracovat nový program, komunistický svým obsahem a na úrovni současného poznání.

Projevilo se rovněž to, že byl připravován opačně, že byl zařazen tzv. zpětný chod. Nejdříve byl vyzván nejširší aktiv, aby dal náměty, názory, připomínky, ty se vršily, často byly protichůdné a nakonec se už v tom nikdo (ani čert) pořádně nevyznal.

Důvod byl zřejmý! Na samém začátku chybělo JASNÉ ZADÁNÍ, jasně formulovaná představa = VIZE! A to zadání, ten srozumitelný počáteční IMPULS je na předsedovi a následně na výkonném orgánu. NE, že by se na to od počátku neupozorňovalo.

Lidová tvořivost, jako pracovní metoda při tvorbě zásadního programového dokumentu, opravdu není dobrá cesta, která vede k cíli!

*  *  *

A tak, když jsem se v té záplavě stránek, materiálů a variant začal ztrácet, položil jsem si otázku – pokládám ji i Vám – PROGRAM je důležitý, ale je to skutečně to nejdůležitější, co musí dnes strana vyřešit? Může právě on zabránit pokračování volného pádu strany? Je to to, co od nás veřejnost čeká, můžeme ji tím výrazně oslovit a obnovit její důvěru v nás? A je strana vůbec schopna – ve stavu, v němž se nachází – vypracovat kvalitní program, který přežije desetiletí? Neměli bychom nejprve vyřešit něco jiného, nadechnout se a pak přijít s jasným, přitažlivým a skutečně komunistickým programem?

Přikláněl bych se právě k takovému postupu a Vy ho, prosím, zvažte!

Karel Klimša