Sociální centrum Klinika – kauza pokračujícího rozkladu státu

Jak se chovat ke státu, ukázala mediálně občanům v minulosti, nejedna vlivná a majetná osoba z podnikatelského a politického prostředí. Z poslední doby připomeňme „uhlobarona“ Zdeňka Bakalu. Ten na výzvu poslanecké vyšetřovací komise zareagoval slovy „prostě nepřijdu“, s nevyřčeným dodatkem pro sebe – trhněte si nohou!

Je možné se z tohoto důvodu pozastavovat nad „humbukem aktivistů“ spojený s exekučním vyklizením žižkovské Kliniky v minulých dnech, mnohým lidem připomínající spíše „doupě“? Daňoví poplatníci tak mohou pouze nevěřícně kroutit hlavou a právem si klást následující otázky. Nač máme soudy, jejichž rozhodnutí nejsou respektována? Nač policii, která nedokáže „vynutit“ uplatnění práva?

Od roku 1989 jsme za mediální podpory mnohých rádoby určovatelů morálky ve společnosti z řad společensky exponovaných osobností svědky vyznávání obrácených společenských hodnot.

V případě podporovatelů „Kliniky“ jedním z nich je i Martin C. Putna, kterého prezident Zeman odmítl v minulosti jmenovat profesorem. Putna je pohoršen jakým způsobem média a zvláště TV Prima dokáží toto „zařízení“ dehonestovat. Podle tohoto pedagoga fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy je naopak Klinika označována jako fenomén, místem které bylo vždy uklizené, úhledné, sympatické a bez drog. Jak vypadal pořádek v tomto centru, je snadné dohledat na mnohých videí umístěných na youtube.

Kauzu žižkovské Kliniky s pozůstatkem komunistické minulosti spojovat nelze. Její příběh je důsledek polistopadové politiky spojené s obnovou kapitalistického společenského systému. Společností s celoživotní perspektivou pro vyvolené, nikoliv pro všechny její občany.

Miroslav Kavij

Jak vypadá diskuse podle Haló novin

    Paní Hrošová potřebovala celou tiskovou stránku Haló novin, aby nám sdělila něco dost málo originálního: My (myšleno asi ti progresivní, reformní, moderní socialisté 21. století) nic. To Stalin. To on je zodpovědný za porážku socialismu, za restauraci kapitalismu, za naše stále se zhoršující volební výsledky a jistě i za současnou sněhovou kalamitu a situaci na D1.

    Všichni ti, kteří v tragédii levice vidí také něco jiného, například permanentní tlak světové buržoazie, agresivitu Západu, zhýčkanost, proradnost a dezerci stranické byrokracie a jiných součástí společenských „elit“, jsou prý tradicionalisté. (Díky, paní Hrošová, za tak vlídné označení, Vaši souputníci nám nadávají daleko hůř.)

    Dalším důležitým odhalením je, že „funkci ústřední a hlavní příčiny vedoucí k porážce socialismu sehrály jeho deformace“!

    Možná by stálo zato vzít při takových soudech v úvahu také skutečnost, že o porážku socialismu usilovaly světové velmoci a jejich přisluhovači už od samého počátku existence Sovětského Ruska, tedy v období, kdy se deformace socialismu ještě nestačily projevit. Ve svém úsilí nikdy světová reakce nepovolila. Intervence, blokády, embarga, vyzbrojení a poštvání nacistického Německa s podporou technických a lidských kapacit takřka celé Evropy proti Sovětskému svazu, studená válka… to vše zřejmě nebylo nic ve srovnání s deformacemi (zcela určitě stalinskými, že).

    A opovažte se, vy tradicionalisté (nostalgici, stalinisté, zabedněnci, Jiří Dolejš jistě rád doplní ze své bohaté zásoby nálepek) sahat nám na Gorbačova nebo dokonce na jeho ideového předchůdce samotného Nikitu Sergejeviče!

    Nic na tom, že dřívější věrný poskok stalinského vedení, horlivý účastník „ježovščiny“ 1937-1938, N. S. Chruščov, prokazatelně zákeřně intrikoval v rámci boje o moc, svou smutně proslulou zprávu předložil až po XX. sjezdu, bez diskuse, bez možnosti vyjádřit se k ní, ale s rychlým přenosem do západních médií a oficiálních míst.

    Není možné nyní rozebírat všechna tvrzení obsažená v tomto paskvilu (k tomu na rozdíl od jiných nebudu mít dost místa, dostane-li se mi vůbec nějakého). Za nejzákeřnější a současně nejhloupější je možno považovat oficiálně neformulované, ale všemi dokumenty té doby prolínající se tvrzení, že lid pod vedením komunistické strany dosáhl obrovských úspěchů ve všech oblastech života sovětské společnosti, vyhrál válku proti hitlerovskému Německu (fakticky však proti celé Evropě), v nečekaně krátké době obnovil hospodářství země a tak dál a tak podobně, a to vše, navzdory Stalinovi, který toto gigantické úsilí mařil na každém kroku. Hloupost? Nebyl to snad, podle vás, vážení destalinizátoři, on který zlikvidoval leninské kádry (jako by k nim sám nepatřil), výkvět armády, nejlepší vědce a umělce. Před válkou se prý dokonce spojil s Hitlerem, který ho ovšem podvedl a zaútočil i přes uzavřený „Pakt Molotov Ribbentrop“. Válku pak prý Stalin řídil naprosto diletantsky (podle globusu, jak vzpomínal váš vážený Nikita Sergejevič a vyvrátili sovětští vojevůdci), takže ho z problémů musela vysekat ta „zlikvidovaná“ elita armády.

    Jistě namítnete, že zjednodušuji a budete mít částečně pravdu. Ovšem Vy, vážená paní, jste s tím začala, na čemž nic nemění ani zahalení se do hávu vědeckosti a používání marxistické terminologie.

    Jaký účel asi dnes má pokračování v této mnoho desetiletí trvající kampani? Zastřít skutečnost, že v době, kterou tak posedle nenávidíte, byl Sovětský svaz na vzestupu, měl ohromný respekt a nespočetně příznivců na celém světě. Takřka vše, na čem dnes Ruská federace přežívá, bylo vybudováno nebo zahájeno právě tehdy. A podkopáno o něco později, když se k moci dostali nedůstojní nástupci stalinského vedení. Toho vedení, na které se samozřejmě nelze dívat nekriticky, kterému je možno leccos vyčítat, leccos je nutno i odsoudit. Ale i posuzovat z hlediska historických okolností, za kterých působilo. Zvláště trapné jsou takové snahy u lidí, kteří se aktivně podílejí na pádu komunistického hnutí v České republice do bezvýznamnosti. Aby zakryli vlastní malost, musí plivat na naši minulost.

    Mimochodem, u ruské levice byste asi dnes vůbec nepochodila s tak omšelými „argumenty“, které omíláte v dojemné shodě s pravicí a pseudolevicí. Otevřením archivů po gorbačovovsko- jelcinovské kontrarevoluci vyplulo na povrch tolik informací odporujících reformisticko-pravičácké propagandě, že je, podle vyjádření velké části ruských historiků a analytiků, zase rychle znepřístupnili.

    Jestli ovšem chcete dále věřit propagandě Solženicyna, Jakovleva, Goebbelse, Conquesta, Brzezinského a jiných matadorů antikomunismu, pak se můžeme těšit na další opravdu hodnotné výstupy z aktivit teoretického zázemí KSČM.

 Ing. Viktor Dinkov, Ostrava

 (Článek čeká marně v redakci HaNo na uveřejnění!)

Lobbistický nebo sebevražedný plán ministryně Maláčové?

Naštěstí pro seniory jsou dávno pryč nápady exministra financí Miroslava Kalouska v podobě zmrazení důchodů na tři roky.
Současný oblíbený i nenáviděný premiér Babiš (libující si prezentací úspěchů své vlády) se může pyšnit i nejrazantnějším navýšením penzí za dobu existence samostatné České republiky, ke kterému došlo v letošním roce. Navíc již nyní provokuje svými úvahami o zvýšení penzí v roce příštím o dalších 900 Kč.
Nelichotivou skutečností zůstává, že výše současných starobních penzí k průměrné mzdě ve srovnání s rokem 1989 procentuálně stále „pokulhává“. Babišova vláda i přes na první pohled skokové navýšení stejně jako vlády předcházející, nedokáže zabezpečit důstojné stáří velké části našich seniorů, které si za celoživotní práci zaslouží.
Předchozí vlády si s reformou důchodového zabezpečení vylámaly zuby. Můžeme jen doufat, že nově vznikající komise k důchodové reformě nevyslyší návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové v podobě povinného soukromého penzijního spoření pro všechny lidi.
Sociálně demokratická ministryně tímto způsobem tak v „přímém přenosu“ požaduje přenést finanční zátěž státu na bedra jejich pracujících.
Ministři, poslanci, stejně jako lidé s průměrným a vyšším měsíčním výdělkem s její představou těžkosti mít nebudou. A ostatní skupiny zahrnující pracující za minimální mzdu v současnosti 13 350 korun, statisíce lidí pracující načerno díky exekucím, mladé rodiny splácející do svého důchodu hypotéky na vlastní bydlení? Ty zřejmě ambiciózní mladou političku nezajímají. Přehodit „výhybku“ ze státu na občany je zřejmě podle ministryně Maláčové tím nejjednodušším řešením. Lze ale veřejně přiznat, že kapitalistický společenský systém se o všechny své občany postarat nedokáže? Navíc, v době, kdy korupce kvete v podstatě ve všech resortech státu, v oblasti výdajů na zbrojení se podřizujeme požadavkům USA – alias NATO, na dividendách mimo republiku odchází ročně částky vyšší než 300 miliard korun?!
     Smutné je, že dříve podobné „nápady“ přicházely z řad ODS a TOP 09, dnes od rádoby levicové ČSSD.
Miroslav KAVIJ

Zavraždit spoutaného člověka je bestialita

V České republice, bohužel, hrdinský čin odměněný státním vyznamenáním. A co když se to stane znovu? Opět se v internetovém prostoru objevilo video, ve kterém Mašín bagatelizuje svoji vraždu – podřezání příslušníka SNB v Čelákovicích.
      Video zde:  https://www.stream.cz/krvava-leta/10029550-protikomunisticka-odbojova-skupina-bratri-masinu-jak-probihalo-prepadeni-sluzebny-snb-v-celakovicich
     
Vražda spoutaného člověka je naprosto zavrženíhodný skutek a ten, kdo jej provedl by měl být po právu nazýván lidskou bestií a tvrdě odsouzen.
     Ctirad Mašín se touto lidskou bestií stal, když spoutaného příslušníka SNB podřezal poté, co se na stanici bezpečnosti dostali ke zbraním, po kterých tolik toužili. To, že naprosto nelidsky 50 let poté do kamery povídá, že onen příslušník se asi divil, když se probudil a byl mrtvý, ukazuje jeho naprostou zvrácenost.
     Takovýto čin by neobstál ani v zuřícím válečném konfliktu. Jakákoliv rétorika o boji proti režimu je zvrácená a účelová a nemůže nijak ospravedlnit tento hrůzný čin.
     Přesto byla tato lidská zrůda a členové jeho skupiny vyznamenáni státním vyznamenáním a to v naší zemi a v době údajné demokracie.
     Jenom naprostý pomatenec, může v dnešní době tento skutek obhajovat. A dokáží si všichni ti schvalovači představit, že by tím zavražděným byl jejich tatínek, syn, bratr…?
     Příslušníci na místním oddělení policie (tak by se to nazývalo dnes), jsou v drtivě většině normální slušní lidé, kteří rozhodně nejsou žádní političtí a prorežimní fanatici, ale řeší méně závažnou agendu přestupků, přečinů a trestných činů, které znepříjemňují život všem slušným lidem na daném spádovém území příslušného oddělení.
     A když si události promítnete do časových souvislostí, tak i dnes máme obrovské množství lidí, a stále jich přibývá, kterým se vůbec nelíbí režim, ve kterém téměř 30 let od sametové revoluce žijeme.
     Dokážete si představit, že by se opět objevila skupina lidí, kteří by s rétorikou boje proti současnému režimu přepadla policejní stanici, zavraždila některého z příslušníků a šla se prostřílet tam, kde by si myslela, že jim bude lépe? A že by je dokonce někdo opěvoval jako protirežimní hrdiny a chtěl pro ně vyznamenání?
     To je naprosto nepředstavitelné a neakceptovatelné a to říkám jako člověk, který dlouhá léta pracoval jako policista na různých úrovních a jako člověk, kterému se současný stav v naší zemi hrubě nelíbí.
     Jsou věci, které se dělat nesmí. Nikdy. Kdo takovéto činy schvaluje je stejný zločinec, jako pachatel. A kdo takovéto lidi vyznamenává, snad ani není člověk…

     Pavel Opl, 8. ledna 2019

Pravda o jedné polemice

Podnětem k polemice, o níž bude řeč, byl příspěvek Věry Klontza-Jaklové, zveřejněný v Dialogu č. 342.
Krom jiného v něm stálo: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Logicky to vyvolalo i řadu protestů.
Josef Skála si vzal slovo, teprve když k tomu byl přímo vyzván s. Václavíkem ze Vsetínska i dalšími členy a sympatizanty komunistické strany.

     Z emailu s. Václavíka z 27. 12. 2018: Soudruhu Skálo, zdravím Tě po Vánocích! Věra Jaklová napsala mé známé člence naší (?) strany Ivance … z Moravan u Brna (…) Ivanka mě poprosila o radu, jak Věře odpovědět. Napsal jsem Ivance toto, cituji: Věru Jaklovou znám z M-L Dialogu. V posledním tamějším jejím článku napsala toto: „Nevěřte ani Restartu. Bitva předlistopadových papalášů, za kterými stojí pán-bůh-ví-kdo, se nás netýká.“ Aby bylo jasno, v tomto Věruška kecá. Copak Skála byl jakýsi papaláš?(Václavík pak reprodukuje i kritické názory V: Klontza-Jaklové na politiku KS Číny a ČLR, resp. jejich „neochotu postavit se na stranu pracujících“ v zahraničních destinacích čínských investic a polemizuje s nimi sám).
ZDROJ: http://www.kldialog.cz/2018/12/06/dopis-ucastnikum-celostatniho-setkani-za-obnovu-komunistickeho-hnuti/

     Jen na korespondenci s autorkou článku se tak už nemohl omezit ani Josef Skála. Někteří z adresátů však, jak se ukázalo, obdrželi jen dopisy jedné ze stran. Tím, kdo polemiku změnil na věc veřejnou, byl dvouměsíčník Dialog. O to víc cítíme povinnost rozptýlit nedorozumění, k nimž leckde vedla. Proto jsme se rozhodli zmíněné dopisy zveřejnit v plném znění. V chronologickém pořadí. Přesněji ty, které mířily k více adresátům.

     Odpověď Josefa Skály z 27. prosince 2018:
     Věrka si mesiášské fanfarónství čas od času neumí odepřít. Své „hnutí za obnovu“ (jen „zdola“, jak jinak) vyhlásila krátce předtím, než vyrazila na roční stáž do USA. Udělat to samé kdokoli z nás, jsem si téměř jist, že právě od Věrky schytá zlověstné dloubance, čím že si vysloužil takovou přízeň amerických imperialistů (a bůh-ví-kdo-za-ním stojí). Já se k tomu snižovat nemám ve zvyku. Pojďme raději k tomu, co Věrka hlásá:

Pokračovat ve čtení „Pravda o jedné polemice“

Co jsme to za lidi…

Vážení přátelé, sousedi a známí, velmi se omlouvám za rozhodnutí, odeslat vám tuto odpornou informaci. Možná zbytečně neboť s tímto Hutkovým nebezpečným počinem jste již dávno seznámeni. Vím, že zrovna vy těmi pravými adresáty nejste, přesto se to týká přímo také i vás. Takové projevy ani v našem systému tzv. liberální demokracie, kdy se domněle všechno může, nemají co pohledávat a jde spíše o její zneužívání v rámci jiných, podstatnějších záměrů, kterým tato osoba podlehla. Je mi líto, že několik skladatelových dřívějších vydařených dílek utrpělo touto škodlivou trapností etický šrám. Hutkou způsobená událost je k zavržení společně i s dalšími hojně se vyskytujícími domácími projevy, které maří svobodný vývoj českého státu s jeho společností.
Nastal čas k zamýšlení. Tím spíš (z mé zkušenosti), že můj spolužák ze školky, tedy dnes čtyřiaosmdesátiletý důchodce, na mé politické poznámky reaguje „chrabrou“ radou „Vy.er se na to, stejně h…o zmůžeš!“ Podobně reagovali v hospodě sousedi z Pěnčína u Turnova, když ozbrojený strýc Kamil s kamarády odcházel k železniční zastávce v Příšovicích 5. května 1945 bránit německým tankům v jízdě „pomáhat“ Praze. Jako zajatce ho zastřelili do týlu. Šlo mi na desátý rok, od té doby jsem i mu stále dlužníkem za život.
Schytává to především mladá generace s životem před sebou. Chybí jí zkušenosti a je „sofistikovaně“ ovládána rozkvetlou propagandou zamlžovaných a utajovaných cílů. Tož, co s tím uděláme, tolik v poslední době politiky oklábosený pane Masaryku? Mám knihovnu obohacenou Masarykovými spisy a jsem zvědav, kde se jednou ocitnou a nejen ty.

Rostislav Mráz

Zubatá už si jede pro Miloše s prasklou lebkou, opilec, vlastizrádce a ovar! Jaroslav Hutka vyzvracel do světa text, který lékař přisoudil psychopatovi! Nahrávku uveřejnila neziskovka Post Bellum podporovaná Českou televizí, Českým rozhlasem, americkým velvyslanectvím, českými ministerstvy a německými fondy! Odkaz na prasklou lebku lze hodnotit jako výzvu k fyzickému útoku na prezidenta republiky!

Prezident České republiky Miloš Zeman se stal obětí velmi nebezpečného mediálního útoku s kriminálním podtextem. Písničkář Jaroslav Hutka totiž ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum uveřejnil píseň, která při hlubším zkoumání textu odkazuje a vyzývá k provedení fyzického útoku na prezidenta republiky. Něco takového Česká republika ještě nezažila [1]. Nejde totiž o písničkářskou satiru namířenou proti politickým postojům prezidenta, což by se dalo respektovat v rámci svobody jedince a práva na svobodné vyjadřování.

Vysmátý Hutka při zpěvu písně, která oslavuje smrt Miloše Zemana.

Pokračovat ve čtení „Co jsme to za lidi…“

Novoroční…

Vstupujeme do roku, v jehož závěru si budeme připomínat třicet let od majetkového převratu znamenající obnovu kapitalistických poměrů v zemi. Období, představující historicky krátký časový úsek, které ale zásadním způsobem změnilo život minimálně jedné generace. Období, na jehož začátku byla divoká privatizace v podobě rozkradení národního majetku a na jeho konci likvidace obranyschopnosti státu a ztráta suverenity země.

Česká republika dnes vykazuje státní dluh, jehož výše díky praktické nesplatitelnosti představuje především politické riziko. Pro mnohé se ale nejhorším ukazatelem tohoto období jeví – likvidace národa – v podobě úbytku českého obyvatelstva, který je důsledkem všech polistopadových vlád, které nedokázaly vytvořit podmínky k motivaci mladých lidí pro zakládání rodin a výchovu svých dětí.

Dovolte mi vážení čtenáři, abych vám kromě pevného zdraví v novém roce poděkoval za všechny vaše komentáře k mým dosavadním publikovaným článkům. Budu rád, pokud se budu moci s vámi v budoucnu podělit o připomenutí si mnohých ze zločinů současného kapitalismu u nás, který vznikl v důsledku rozpadu světové socialistické soustavy.

Dnešní svět z pohledu dalšího vývoje lidské civilizace je na samotném okraji. Žijeme v době, která je především z pohledu nelegální migrace a možného jaderného zničujícího světového konfliktu velmi nestabilní a nebezpečná. Vývoj lidské civilizace je v současnosti na rozhodující křižovatce.

Pro pochopení současnosti je důležité znát svoji historii včetně připomínání si jejich jednotlivých událostí. Uvědomit si, že tato země patří nikoliv nejrůznějším vládním kolaborantům a neziskovým organizacím finančně napojené na zdroje ze zahraničí, ale nám – občanům tohoto státu a našim příštím pokolením. Potěšující je, že síla národa se projevuje i díky stále nově vznikajícím vlasteneckým hnutím a sdružením. Ta jsou protiváhou všem, kdo zpochybňují trvalé hodnoty, jakými jsou kultura, tradice, rodina či národ.

V listopadu 1989 sehrál náš národ roli užitečných idiotů. Je pouze na nás samotných, zda se oprostíme od opakování stejné chyby i v budoucnu.

   Miroslav Kavij

Stahování amerických vojsk – počátek krize NATO?

     Stažení amerických sil čítající 2 600 vojáků ze Sýrie do sto dnů. Snížení počtu amerických vojáků z Afghánistánu ze současných 14 na 7 tisíc, z válečného konfliktu, v kterém USA za 17 let svého působení „proinvestovaly“ přes 900 miliard dolarů a smrt zde našlo více než 2 400 jejich vojáků.
Dvě překvapivá oznámení, pro někoho stále ještě nejmocnějšího prezidenta planety, Donalda Trumpa přináší i první negativní reakci. Tou je rezignace amerického ministra obrany Jamese Mattise na svoji funkci.
Zatímco je normální, že děti věří na Ježíška je komické kolik dospělých je stále přesvědčených, že USA bojují ve světě za svobodu a demokracii!
O tom, v jakém stavu se americká armáda nachází, je zřejmé nejen ze slov jejího válečného veterána Vincenta Emanuela. Podle něj, je armáda institucí smrti a destrukce, ve které 17. až 19. leté děti po absolvování vojenského výcviku jsou připraveni zabíjet. Stávají se kolečkem v gigantické mašinerii, a pro ty co mají bohatství a moc jsou jen dalším číslem. Pro generály pouhé tělo.
Na pravé důvody uvedených rozhodnutí si budeme muset nějakou dobu počkat. Jedním z nich může být „výše“ schváleného ročního rozpočtu USA na zbrojení v částce 716 miliard dolarů, který by postačil na to, aby veřejné vysoké školy a univerzity v USA byly zdarma pro všechny. Pro „americké jestřáby“ ale nepostačující k zabezpečení svých asi 800 vojenských základen a více než 150 tisíc vojáků působících po celém světě.
Pro světové mírové hnutí je Trumpovo rozhodnutí tím nejlepším vánočním dárkem. A pro naše nejen zarputilé vyznavače a příznivce NATO podnětem k diskusi o přehodnocení setrvání České republiky v tomto agresivním vojenském paktu.

    Miroslav Kavij

Dezinformace a vyváženost

Macronovu Francii, potýkající se více než měsíc s vlnou sociálních nepokojů, klidné vánoční období nečeká. Hnutí žlutých vest ani přes slíbené ústupky prezidenta ve svých protestech nepolevuje.

Zatímco u nás neziskové organizace napojené na Sorosovy fondy lákají na demonstrace proti prezidentu Zemanovi a premiéru Babišovi občany „finančně přitažlivým všimným“ v částce 2 500 Kč a čeští kolaborantští europoslanci z řad pravice přicházející si ročně v této instituci na miliony korun neváhají jakýmkoliv způsobem za podpory veřejnoprávní televize a Evropského parlamentu destabilizovat činnost vlády a hlavy státu, tak francouzská televizní stanice sahá k dezinformacím, proti kterým jsou naši občané každodenně varováni. Jedním z příkladů je kolující fotografie pořízená fotografem nejstarší mezinárodní zpravodajské agentury AFP, na níž je možné číst „Macron dégage“, ale ve vysílání francouzské televizní stanice France3 je na stejné fotografii znak s pouhým nápisem „Macron“.

Na rozdíl od každodenních obsáhlých komentářů a široké publicistiky ohledně konfliktu mezi Ruskou federací a fašistickou Ukrajinou, podobné hodnocení současné vyostřené situace ve Francii našim občanům od České televize, které platí měsíční daň ve formě koncesionářských poplatků, chybí. Její „suplování“ tak musí „zabezpečovat“ soukromá nezávislá média. Za všechny uvádím Raptor-TV, která pravidelně sdílí v přímém přenosu na sociálních sítích sobotní francouzské nepokoje, a to i díky finanční podpoře našich občanů tomuto „médiu“.

Zda se Macron v následujících dnech bude z prezidentského paláce skutečně pakovat, uvolní cestu pro předčasné volby či zmizí z očí téměř 80 % voličů, kteří nemají prezidenta v současnosti v oblibě, ukáže následující vývoj na tamní scéně.

Vzkaz pro naše občany na pozadí nepokojů hnutí Žlutých vest je prostý. Nenechme se ovlivňovat českým mainstreamem, výroční zprávou BIS či neziskovkami finančně podporovanými ze Západu s varováním o narůstajícím a škodlivém vlivu proruských médií a dezinformací. Naopak, tato jsou protiváhou současnému probruselskému a prozápadnímu jednostrannému zpravodajství a napomáhají nám vytvářet si objektivnější pohled na současné světové a domácí události!

    Miroslav Kavij

Výročí Stalina

1. prosince 2018 se v Moskvě konalo tradiční pokládání květin k hrobu Josifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina u Kremelské zdi, na počest výročí jeho narození. Bylo položeno 13 500 rudých karafiátů od vděčných potomků. Počtem květů to byla rekordní akce za celou dobu.